Václav Milík se vklínil mezi trojici Poláků

Goričan – 19. května
Kvalifikačnímu kolu světového šampionátu juniorů včera večer v Goričanu dominovali polští závodníci. O vítězství Bartosze Zmarzlika rozhodla až rozjížďka s číslem devatenáct, v níž zvítězil nad doposud stejně neporaženým Tobiaszem Musielakem. Na třetí příčku pódia se dostal Václav Milík, když porazil třetího polského závodníka Damiana Adamczaka. Eduard Krčmář skončil při svém debutu v šampionátu dvanáctý.

1. Bartosz Zmarzlik, PL 3 3 3 3 3 15
2. Tobiasz Musielak, PL 3 3 3 3 2 14
3. Václav Milík, CZ 2 2 3 2 3 12+3
4. Damian Adamczak, PL 3 2 2 3 2 12+2
5. Dakota North, AUS 3 3 1 2 2 11
6. Viktor Kulakov, RUS 1 2 0 3 3 9
7. Dino Kovačič, CRO 1 3 3 1 1 9
8. Matič Ivačic, SLO 2 0 2 1 3 8
9. Kai Huckenbeck, GB 2 2 1 2 0 7
10. Steven Worrall, GB 1 1 2 1 2 7
11. Žiga Radkovič, SLO 0 1 2 2 ex 5
12. Eduard Krčmář, CZ 0 1 1 0 1 3
13. Kristian Revinšek, SLO 0 1 ex 1 1 3
14. Stefan Nielson, GB 2 ex 0 0 0 2
15. Sergej Polenok, RUS 1 E 0 0 1 2
16. Mike Buman, USA 0 0 1 0 0 1
res Jernej Pečnik, SLO   DNR

Před 40 lety: Milan Špinka zahájil fenomenální vítěznou sérii

Polička – 22. ledna 1972
Druhá polovina šedesátých let nebyla na naše ledy příliš úrodným obdobím. Po kontrolním závodě v Holicích v šestašedesátém není o závodech na ledové dráze žádných zpráv. Vše se změnilo až roku 1970. Boom pokračoval o rok později a v sezóně 1972 bylo vypsáno první mistrovství republiky. Magazín speedwayA-Z na něj zavzpomíná s Milanem Špinkou, který se hned v úvodním závodě v Poličce postavil na nejvyšší stupeň vítězů a vydržel na něm i v osmi následujících případech.

Telegramy pojištěná premiéra
Po úspěšných závodech v letech 1970 a 1971 se v dvaasedmdesátém postavilo premiéře mistrovství republiky do cesty teplé počasí. Seriál měl startovat hned druhý den nového roku na upravené dráze českobudějovického plochodrážního stadiónu na Dlouhé louce. Skutečně se tady jelo, ale vzhledem k teplému počasí nešlo o ledovou, nýbrž klasickou plochou dráhu.

Stejně dopadl i záměr o pořádání druhého ročníku ledové ploché dráhy na pardubickém Matičním jezeře o čtrnáct dnů později. Místo toho zabouřily motory ve Svítkově, kde ryze česká specialita rychle nazvaná zimní plochou dráhou měla své pokračování.

Pardubičtí pořadatelé však přesto stáli u premiéry našich mistrovských ledů, ačkoliv Matiční jezero stále ne a ne zamrznout potřebnou sílou ledu ani v náhradním termínu o týden později. Když už chtěli ve čtvrtek házet ručník do ringu, přišla informace, že v Poličce panuje díky extrémním klimatickým podmínkám Českomoravské vysočiny krutý mráz. Kdosi si vzpomněl, že se tady ledy v šedesátých letech jezdily, a tím odstartoval neuvěřitelnou akci.

Pardubičtí pořadatelé dokázali během šibeničně krátké doby zařídit přeložení svého závodu. V dnešní době pokročilých komunikačních technologií by stačilo odeslat pár e-mailů a vyukat potřebná čísla na klávesnici mobilních telefonů. Jenže před čtyřiceti lety nebyla pevná telefonní linka běžným vybavením každé domácnosti a nejrychlejším prostředkem komunikace zůstával už od devatenáctého století telegram.

Přesto se k premiéře československých mistrovských ledů podařilo svolat patnáct závodníků. Tedy přesně tolik, aby naplnili rozpis pro třináct závodníků doplněný dvojicí náhradníků, z nichž jedním byl jeden z pozdějších ledařských fenoménů, tehdy ještě mladičký Jiří Jirout. Čekalo je dohromady čtrnáct rozjížděk a finále zvané Jízda nejlepších, jehož pořadí ovšem nemělo na konečné výsledky žádný vliv.

Rybník v Poličce byl nedaleko malebného městského centra, jenž se dodnes může dmout pýchou nad dochovanými gotickými hradbami. „Byl tam kamenný břeh, ten mě děsil,“ vzpomíná Milan Špinka, avšak po podrobnostech ze závodu pátrá se čtyřicetiletým odstupem ve své paměti marně.

„Je to už čtyřicet let,“ vzdává nakonec svou snahu. „Kdo si to má pamatovat?! Víš kolikrát jsem se praštil do hlavy?!“ A tak historikovi nezbude nic jiného, než se opřít o písemné prameny a program, jejž si tedy pečlivě vyplnil bezprostřední účastník závodu Václav Vítek z Divišova.

Díky nezvyklému rozpisu měli Jan Verner a Milan Špinka na svých kontech už po šesti bodech, když se Antonín Šváb teprve chystal na start rozjížďky s číslem šest. Ten se však vyhýbal spadlému Jiřímu Kalovi. Aby ho nezranil, zůstal stát a přišel o prakticky tři jisté body.

Desátá jízda svedla na startovní rošt oba doposud neporažené suverény. Jan Verner při svém debutu udělal na nepodepsaného redaktora týdeníku Světa motorů obrovský dojem. „Mnozí si při závodech na jiný styl jízdy teprve zvykali,“ psal. „Ale překvapením byl výkon v pořadí již třetího Vernera – Jana. Jezdil s neuvěřitelným přehledem a čistě. Stal se okamžitě nadějí této disciplíny.“

Stejně starý, ale o poznání zkušenější Milan Špinka, ho ovšem v oné rozjížďce s číslem deset porazil. Tři tisíce diváku lemující dráhu dychtivě očekávalo souboj Milana Špinky, stále ještě úřadujícího druhého vicemistra světa, s ex-šampiónem ze sedmdesátého Antonínem Švábem. I tady se prosadila zkušenost. V čase 65,6 sekund proburácel cílem jako první Antonín Šváb před svým o dvacet let mladším klubovým kolegou, jehož jedenáct bodů ovšem nikdo nepřekonal.

Prorokem buď doma nebo ve světě
Ledovou plochou dráhu jezdil už Miloslav Špinka, který ovšem příliš nefandil myšlence, že by se jeho syn Milan měl vydat stejným směrem. „Otec nechtěl, abych jezdil ledy, že jsou nebezpečný,“ vypráví Milan Špinka. „Nechal mně ale volnou ruku. První závod na ledě jsem jel v sedmdesátým roce v Příbrami. Nechtěli mě ale ještě poslat na mistrovství světa, že jsem moc mladej‘. Jel jsem ho až v roce 1971. A bylo velký překvapení, že jsem postoupil do finále a hned byla bronzová medaile.“

Nikdo se nemohl divit, že se talentovaný ledař ujal vedení v nově vypsaném mistrovství republiky 1972. Další vítězství následovalo na zamrzlé ploše rybníku Malý Jordán v Táboře. Zatímco ještě před dvěma lety Milan Špinka nedokázal přesvědčit stavitele státní reprezentace o oprávněnosti své nominace na mistrovství světa, nyní nebylo co řešit.

Ale ouha… Po druhém místě z kvalifikace ve francouzském Grenoble přišlo semifinále v Inzellu. Na dráze, kde před rokem mával bronzovou medailí z pódia, se tentokrát nedařilo vůbec nic. „Už v tréninku jsem upad‘ v zatáčce u depa,“ vzdychá. „Byl tam takovej‘ flek, kde se padá pořád. Hřebíky, guma, všechno bylo v cajku, ale hned v první jízdě jsem šel na hubu zase. A pak ve druhý jízdě znovu. Míla Verner mi půjčil svou motorku, ale na konci rovinky mi spad‘ přední blatník. Šel jsem zase na držku a jednu rukavici jsem ve sněhové bariéře vůbec nenašel!“

Na domácích kolbištích mu ovšem v dvaasedmdesátém titul neunikl. „Doma byl dobrej‘ mistrák a mistrovství světa špatný,“ uvědomuje si. „Buď to nebo to.“ První ledařský šampionát republiky vyvrcholil na sklonku ledna na rybníku Svárov poblíž Poříčí nad Sázavou. „Spali jsme na Konopišti a vyhrál jsem prase,“ vzpomíná na dvoudenní klání s odstupem čtyř desítek let.

Polička, Tábor a dva mítinky v Poříčí daly základ vítězné šňůře, která pokračovala i v zimě 1973 triumfy ve Svratouchu, Táboře, Úštěku, Poříčí nad Sázavou a znovu v Táboře. Desátý zářez za sebou však už Milan Špinka nepřidal. Koncem ledna 1974 ho ve Svratouchu porazil Miloslav Verner. Ale pravidlo, že domácí neúspěch znamená světovou medaili, zafungovalo tentokrát dokonale. Milan Špinka se ze švédského Nassjö vrátil ověnčený titulem mistra světa.

Z dnešního úhlu pohledu se zdá neuvěřitelné plynulé střídání ledové dráhy s klasickými disciplínami. „Když skončily ledy, teprve se začalo jezdit na škváře. Letos se to třeba prolínalo. Byli jsme na závodech v Chorvatsku a Slovinsku a pak jsem letěl do Švédska na mistrovství světa. Tehdy jsme jezdili všechno, ale stíhalo se to. Finále v Assenu bylo třeba 10. března a až další víkend se jelo do Maďarska na soustředění.“

Ledařům býval často vytýkán špatný styl na škvárové dráha a z tohoto důvodu dokonce polská exekutiva zakázala svým závodníkům starty v mistrovství světa. Milan Špinka však zastává zcela opačný názor. „Ledy byly dobrá příprava na krátkou,“ svěřuje se. „Když za tejden po nich sedneš na krátkou, přijde ti, že se ti zadní kolo protáčí na místě a ty stojíš. Je to hrozně pomalý. A z ledů jsme byli rozjetí. Styl jízdy je úplně jinej‘, jedeš kolo za kolem, na škváře strkáš koleno do nájezdu. Ale záleží, jak se s tím vyrovnáš. Člověk se musí dostat do stadia, aby se přizpůsobil automaticky a nepřemejšlel o tom. To je ta stabilizace a automatizace.“

Kromě ledů však závodníci RH Praha trávili zimu jako jejich dnešní následovníci. „Samozřejmě jsme chodili do posilovny,“ říká Milan Špinka. „V činkárně nás vedl pan Kapal, to byl vzpěrač. Dával nám tvrdou fyzickou přípravu. Se stopětadvaceti kilogramy jsme dělali dřepy a soutěžili, kdo jich udělá víc. Akorát už nebyl čas jezdit na lyže. Byla to pěkná doba, rád na to vzpomínám. A i když vzpomínám, nemyslím, že jsem starej‘. A když stojíš na nejvyšším stupni devětkrát za sebou, jsou to hezký vzpomínky.“

Mistrovství republiky na ledové dráze 1972 – 1. závod Polička

1. Milan Špinka (RH) 11, 2. Jan Verner (RH) 10, 3. Antonín Šváb (RH) 9, 4. Václav Verner (RH) 9, 5. Stanislav Kubíček (České Budějovice) 8, 6. Jan Holub (České Budějovice) 7, 7. Zbyněk Novotný (RH) 7, 8. Miloslav Verner (ZP) 5, 9. Jan Klokočka (Slaný) 4, 10. Rudolf Havelka (ZP) 2, 11. Jiří Kala (ZP) 2, 12. Karel Buřič (České Budějovice) 2, 13. Zdeněk Majstr (Slaný) 0, náhradníci Vladimír Vidrma (ZP) a Jiří Jirout (ZP) oba 0.
Jízda nejlepších: Milan Špinka, Antonín Šváb, Jan Verner, Václav Verner

Celkové pořadí mistrovství republiky na ledové dráze 1972:

  A B C D TOT
  22.1. 23.1. 29.1. 30.1  
1. Milan Špinka, RH Praha 15(11) 15(11) 15(12) 15(12) 45
2. Antonín Šváb, RH Praha 10(10) 10(9) 12(11) 12(11) 34
3. Jan Verner, RH Praha 12(8) 6(8) 8(8) 10(10) 30
4. Václav Verner, RH Praha 8(8) 8(9) 3(7) 8(9) 24
5. Stanislav Kubíček, ČB 6(8) 12(10) 4(7) NS 22
6. Miloslav Verner, ZP 3(5) 2(4) 10(11) 6(9) 19
7. Zdeněk Majstr, Slaný (0) 3(5) 5,5(8) 5(8) 13,5
8. Zbyněk Novotný, RH Praha 4(7) 4(7) 5,5(8) 4(8) 13,5
9. Karel Buřič, ČB (2) 5(7) 2(5) 3(7) 10
10. Jan Holub, ČB 5(7) 1(3) (5) (3) 6
11. Jan Klokočka, Slaný 2(4) (3) 1(5) 1(1) 4
12. Evžen Erban, ZP NS NS (3) 2(2) 2
13. Rudolf Havelka, ZP 1(2) NS NS NS 1
 
nebodovali:          
Jiří Kala, ZP (2) (1) (2) (3)  
Vladimír Vidrma, ZP (0-res) (0) (0-res) (0)  
Jiří Jirout, ZP (0-res) DNR (0) (3)  
Josef Laštovka, ZP NS NS (3) (1)  
Bohumír Bartoněk, VSC NS NS (0) (1)  

Legenda: A = Polička, B = Tábor, C a D = Poříčí nad Sázavou
Poznámka: do celkové klasifikace byly započteny tři nejlepší výsledky; prvních deset v závěrečné klasifikaci každého závodu obdrželo tabulkové body dle klíče 15-12-10-8-6-5-4-3-2-1.

Nicki Pedersen následoval příkladu Josefa France

Chabařovice a Divišov – 18. května
Stopětadvacítkáři nebudou mít volný víkend. V sobotu a v neděli totiž pokračuje jejich seriál Speedway Mini Cup. Jak v sobotu v Chabařovicích, tak v neděli v Divišově se začíná úderem desáté dopoledne. Oba podniky kolibříků svým způsobem navazují na pražskou SGP, kterou Josef Franc posunul o hodně výš. Nyní se k pražskému závodníkovi přidal i Nicki Pedersen.

Josef Franc je jedním ze sponzorů série Speedway Mini Cup, který věnoval sadu blatníků. Nyní stejné gesto učinil i Nicki Pedersen, který dá stejnou sadu i pro mistrovství republiky ČSMS na Markétě.

„Je to velice sympatické gesto od těchto střelců,“ říká Zdeněk Schneiderwind, duchovní otec myšlenky závodění stopětadvacítek na krátkých oválech. „A také motivace pro začínající závodníky, aby se od svých vzorů co nejvíce naučili a předváděli stejné výkony jako Pepe a Nicki.“

Foto: Wojta Zavřel

Martin Málek doufá v příležitost v evropském challenge

Rovno – 12. května
Zatímco většina českých fanoušků upírala pozornost především k sobotní velké ceně v Praze, v ukrajinské Rovně probíhalo semifinále evropského šampionátu jednotlivců. Po odstoupení Jana Jaroše jeho místo zaujal Martin Málek, který přivezl postupové místo náhradníka. Jak se to všechno seběhlo, se svěřil magazínu speedwayA-Z.

„Cesta byla dlouhá, ale hranice jsme přejeli v rekordním čase pětadvaceti minut,“ vypráví Martin Málek. „Zajeli jsme na jeden přechod, teď si už nevzpomenu na jméno, ale strefili jsme to dobře. Byl a námi i Milan Mach, takže jsme měli výborného tlumočníka.“

Výprava březolupského závodníka se tak mohla koncentrovat na vlastní mítink. „Závody začaly parádně dvěma výhrami,“ hodnotí. „Starty byly dobré, ale ve třetí a čtvrté rozjížďce se mi nepovedlo odstartovat. Dostal jsem se na chvilku aspoň na druhé místo. Ale dělal jsem chyby a bylo po bodech. Hlavně v té čtvrté jízdě mi před cílem začal rachotit motor a pak jsem musel jet na druhé motorce. Tak jsem měl hodně práce, abych nachystal dvě motorky na středeční extraligu ve Slaném.“

Solidní začátek se změnil v hororový konec. „Poslední jízdu jsem musel vyhrát, aby byl jasný postup,“ říká. „Porazil jsem Kjastase Puodžukse, ale museli jsme spolu znovu do rozjezdu. Start se mi nepovedl tak dobře, takže jsem si dojel pro náhradnický post.“

Mezi sobotním semifinále a finálovou sérií, která startuje v srpnu v polském Ostrowě, leží ještě červencové challenge v baltském přístavu Stralsund. „Jako náhradník jsem spokojený,“ konstatuje Martin Málek. „Ale budu doufat, že budu moct naskočit do celého závodu.“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II)

Ve Svítkově se testovaly nové Shupy

Pardubice – 12. května
Ani po skončení sobotní jadranské ligy neutichly v pardubickém Svítkově plochodrážní motory. Jiří Benda ve své červené dodávce přivezl nové tovární stopětadvacítky Shupa, s nimiž Michaela Krupičková, Patrik Mikel a Michal Škurla zasáhnou do trofejí FIM a UEM. Magazín speedwayA-Z zjistil všechny podrobnosti.


„Mají větší karburátor,“ přibližoval Jiří Benda novinky na motocyklech. „Maximální povolenej‘ průměr je 29 milimetrů. Karburátory PVL, motory jsou samozřejmě na metanol. Hlavy Takegawa, točí to 13 700 otáček. Výkon je asi devatenáct koní, komprese 12:7.“

Zatímco Michaela Krupičková a Patrik Mikel se chystali vyjet na ovál, Michal Škurla musel odcestovat na Markétu, kde ho čekaly pořadatelské úkoly v rámci české velké ceny. Nicméně na nových Shupách mohl oči nechat.

„To víš, že mě to láká,“ reagoval na přímou otázku. „Chci si na tom zatrénovat a pak jet FIM a UEM. Zlatá medaile mi ještě chybí. Jsem na to těžkej‘, ale věřím, že by síla a zkušenosti na to mohly bejt‘. A motorka od Shupy bude připravená dobře.“

Mezitím se z oválu vrátila Michaela Krupičková. „Dobře to lítá,“ svěřovala se dívka v zeleném se svými dojmy. „Jsem spokojená. Zkoušela jsem si i venek, musíš to stáhnout, jinak jdeš na prkna. Motorka se povedla.“

Michaela Krupičková si vyzkoušela i dvěstěpadesátku, kterou chce vyzkoušet i v poháru FIM na trávě. „Ještě bych chtěla nějaký volný závody na tom dlouhánu,“ doplnila. „A příští tejden pojedu v Itálii na pětistovce. Pozval mě Armando Castagna, kterej‘ si mě všimnul v Goričanu.“

A jak se zamlouvalo svezení Patriku Mikelovi? „Ve výjezdu to chcípá,“ zněl jeho poznatek z prvního svezení. „Karburátor je větší a širší, to se musí seřídit. Snad to pak bude lepší. Jede to, start po zadním, rozjede se to, i v nájezdu. Ale jak začnu z výjezdu vysedávat, začne to chcípat.“


Foto: Jan Kobzaň

Filip Šitera se vrací do Premier League

Mladá Boleslav – 17. května
Počátkem sezóny vypadl Filip Šitera kvůli minimálnímu překročení limitu týmového average ze sestavy Berwicku a takřka vzápětí přišel o místo v King’s Lynn v Elite League. Nicméně stále doufal, že se na druhou stranu kanálu La Manche vrátí. Dlouho vyjednával s Glasgow, s nímž nyní podepsal kontrakt a pozítří ho čeká v Plymouthu první mítink.

„Zase bude víc závodů,“ kvitoval Filip Šitera své nové angažmá bezprostředně po skončení včerejší slánské extraligy. „Anglie mi už chyběla, Premier League jsou zkušenosti a ještě jsem tam nepoznal všechny dráhy. Motorky zůstaly v Anglii, já tam letím o něco dřív. První závod je v pátek v Plymouthu. Tam jsem ještě nebyl, ale slyšel jsem, že ta dráha má asi dvě stě metrů. V neděli máme Glasgow, další program ještě nevím.“

Foto: Wojta Zavřel