Praha – 28. května
Že si Olymp svou kompaktní sestavou a suverénním počínáním ve svých úvodních utkáních vysloužil nálepku horkého favorita soutěže, nemůže být sebemenších pochyb. Avšak klasifikovat trojkoaliční tým DaK Moto Plzeň – Divišov už tak snadné není, a to nejen kvůli třem subjektům v jeho názvu. Označení nováček je poměrně zavádějící, jelikož jezdecké jádro je vytvořeno Plzeňany a tři z nich se dokonce podíleli na druhém titulu Západočechů roku 2007. Samotný František Liebezeit by se přiklonil k pojmenování černý kůň, které užili Pražané v tiskových materiálech. Avšak moudřejší budeme po zítřejším duelu obou družstev na pražské Markétě.

Kosmetické změny
Tomáš Topinka nerad odkrývá své extraligové karty příliš brzy a to ani mimo novinářský blok. Nicméně minulou středu se magazínu speedwayA-Z svěřil, že v sestavě domácího utkání proti trojkoaličnímu týmu bude mít v sestavě Pedersena. Otázka ovšem byla kterého, když jejich švédská Vargarna zítra míří k utkání švédské Elit Serien do Motaly.

Ohlášení oficiálních sestav, která proběhlo dnes prakticky tři hodiny před koncem čtyřiadvacetihodinové lhůty, odhalilo, že se s číslem čtyři představí Bjarne Pedersen. Pražský výběr doznal jen kosmetických změn. Druhým cizincem je Rafal Okoniewski, jenž se v české extralize skvěle uvedl před třemi týdny v Pardubicích. Dvojka Matěj Kůs a Josef Franc je neměnná, stejně jako junioři Michal Škurla, Zdeněk Holub a Ondřej Veverka doplňující zbývající posty.

„Neměním sestavu, když to funguje,“ vysvětluje Tomáš Topinka, který oba své extraligové starty proměnil v dvojbodové zisky v tabulce. „Doufám, že je to dobrá sestava. Snad to dobře dopadne.“

Oproti pardubickému výjezdu je však jedna změna patrná na první pohled. Na postu druhého náhradníka figuruje Ondřej Veverka. „Ne, nepodceňujeme soupeře, to v žádném případě ne,“ vysvětluje pražský kouč. „Je tam, protože chceme, aby se naši junioři svezli. Jinak bych ho musel dávat do hlavní sestavy a takhle se můžou vystřídat navzájem.“

A že Tomáš Topinka extraligového navrátilce v žádném případě nepodceňuje svědčí i fakt, že za velkou výhodu nepokládá svoje dvě vyhraná klání, zatímco František Liebezeit vstupuje do řeky letošní extraligy prakticky poprvé. „Fanda to zná,“ tvrdí. „Jezdil za Mšeno, dělal tam manažera a ten systém byl novej‘ víc pro mě než pro něj.“ A obligátní otázečka, jak utkání dopadne? „Tipy nedávám, to víš,“ směje se. „Doufám, že to dobře dopadne a budeme pokračovat v dobré formě.“

Zatím ještě v šesti
V hostujícím triumvirátu jsou bez bezprostřední zkušenosti s českou extraligou pouze oba hosté. Jak Lotyš Kjastas Puodžuks, tak Slovinec Matej Žagar jsou našim fanouškům dobře známi, ale v ligové soutěži je čeká premiéra. František Liebezeit ovšem odmítá myšlenku, že by měl v týmu hned dvě neznámé. „Není to risk,“ říká jednoznačně. „Věřím, že Matej si odjede svoje. A uvidíme, jak se Kjastas vypořádá s tvrdou dráhou.“

Řešení trojkoaličních cizinců je poměrně logické. „Nic jinýho mi nezbylo,“ souhlasí František Liebezeit. „Jak bylo předem avízováno, Martin Vaculík a Patryk Dudek jedou Švédsko. Chtěl jsem Romana Považneho, ale ten zase musí Rusko.“ Českou část sestavy už tvoří výhradně plzeňští závodníci Zdeněk Simota, Jan Holub a bratři Michael a Daniel Hádkovi.

„Pořád jedeme v šesti,“ komentuje František Liebezeit absenci náhradníka. „Čekám na Míšu a nechci za každou cenu dávat jezdce s nižší výkonností. Příští extraligu už pojedeme s ní. Teď jsem jí viděl na soustředění v Divišově a jela hezky.“ Ve srovnání s Tomášem Topinkou však nevnímá jako svůj handicap strategické zkušenosti, které jeho protějšek nabral během svých dvou vítězných závodů. „Tomáš má vyzkoušenou sestavu, která šlape,“ vidí sílu svých zítřejších hostitelů. „Jedou mu nejen cizinci, od kterých očekávám hodně i já, ale i Češi. Pepe je ve vynikající formě, Matěje jde nahoru a junioři taky. V juniorech může kdokoliv porazit kohokoliv.“

V jednom je však František Liebezeit zajedno s Tomášem Topinkou. Nechce se svěřit s propočtem skóre, které si všichni manažeři před extraligovým závodem dělají. „Rozhodně jsou domácí favoriti,“ neskrývá František Liebezeit. „Nám by spíše sedělo to označení černého koně. Malinko nám chybí jedna posila, uvidíme, jak se s tím popasujeme.“

Vzápětí však upozorňuje na povětrnostní otázku. „Hlavně aby vydrželo počasí,“ doufá. „Už potřebujeme jeden závod dojet. Ne vyhrát, ale dojet. Tak aby to po osmi jízdách nechtěli zrušit. Zase by to sváděli na mě, že jsem to chtěl přerušit, protože jsme prohrávali. Ale kdyžtak to můžeme dojet v zimě na ledech na Hamru.“

Historické okénko:
Praha, 19. července 1994: pevnost Markéta prvně padla náporem nájezdníků
Pražský klub díky nadstandardním podmínkám plynoucích s vazbami na ministerstvo vnitra vždy oplýval tím nejlepším, co se po českých plochodrážních oválech prohánělo. Roli suveréna ligové soutěže si osvojil již od prvního ročníku 1956 a pakliže na trůn zasedl jiný tým, šlo spíše o senzaci než cokoliv jiného.

Na postavení pražského klubu nic nezměnila ani listopadová revoluce z devětaosmdesátého. Když se roku 1991 česká extraliga vrátila k systému dvojutkání, pražský Olymp stále hrál roli suveréna, o čemž svědčí tituly z let 1991 – 1993. V úvodních dvou případech neztratili Pražané ani jedno utkání. Prvním klubem, který je dokázal porazit, byly Chabařovice. Ve středu 26. května 1993 na své severočeské dráze vyhráli 47:43.

Pevnost Markéta však odolávala. Věci se však měly změnit hned v sezóně 1994. Plzeň získala angažmá Simona Wigga to poslední, co jejímu silného kádru chybělo k útoku na nejvyšší extraligové mety. O porážce Prahy na plzeňských Borech již byla v historickém okénku magazínu speedwayA-Z už řeč.

Jenže plzeňské postavení v extraligové tabulce se zkomplikovalo už následující týden po senzačním domácím triumfu. Do Chabařovic přijeli Západočeši bez Simona Wigga a prohráli. 43:47. Stejným skóre skončil i jejich červnový výjezd do Pardubic. Naproti tomu Olymp šel od vítězství k vítězství.

Protože o celkovém umístění rozhodoval součet skóre ze vzájemných utkání, měli Plzeňané jedinou šanci a sice pokusit se porazit Pražany i na jejich domácí dráze. Hosté se záhy dostali do čela, avšak Olymp kladl tuhý odpor. V rozjížďce s číslem devět Lubomír Jedek se Zdeňkem Schneiderwindem duel vyrovnali. Vzápětí ho Petr Vandírek s Lubomírem Jedkem poslali do čtyřbodového vedení.

To však trvalo jedinou jízdu, než Simon Wigg s Janem Holubem znovu srovnali stav střetnutí. Po třinácti jízdách domácí ztráceli dva body, jenže vzápětí Pavel Ondrašík a Petr Vandírek porazili Jiřího Štancla a Janem Hádkem. Za těchto okolností museli Plzeňané vyhrát poslední jízdu. Nezapomenutelný Simon Wigg s Janem Holubem za zády porazili Richarda Wolffa, když Lubomír Jedek ani neprojel cílem. Konečné skóre 44:46 v konečném účtování vskutku pomohlo Plzeňanům k titulu. Paradoxní je, že Chabařovice dokázaly porazit šampióna, ale jejich jediným dalším aktivem se stala domácí remíza s Březolupy.

Oficiálně nahlášené sestavy:

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II), Michal Kohout a Jan Janů