AKTUALIZOVÁNO – FOTO

Mšeno – 1. května
Filip Šitera se nikdy netajil svým vztahem k prvomájovým závodům ve Mšeně. Dnes si je opět pořádně užil. Nejprve nepoznal hořkost porážky ve druhém závodu českého přeboru, aby poté po skvělých bitvách s Janem Jarošem prodloužil svou vítěznou sérii v Memoriálu Emila Sovy. Jana Jaroše připravila o přeborové pódium prázdná zadní pneumatika v rozjížďce s číslem jedna, takže ho přeskočili pražští junioři. Zdeněk Holub v rozjezdu o druhou příčku odvedl Michala Škurlu, ale jeho otec Tomáš si stejně musí oholit knír, který si rozhodl pěstovat, dokud jeho syn nezíská medailové umístění v pětistovkách.

Tropy pod Bezdězem
Mšeno má při svých prvomájových mítincích obrovské štěstí na počasí. Vždy od renesance jejich pořádání před třinácti lety tu pršelo všeho všudy jednou a to ještě prakticky až po juniorském mistrovství světa. V palbě paprsků tropického sluníčka však dnes dozajista musel padnout nejeden teplotní rekord. „V bedně v depu máme teploměr a je na něm 31,9 stupňů,“ svěřoval se Tomáš Škurla.

Už rozjížďka s číslem jedna dost nešastně promluvila do obsazení stupňů vítězů. Michal Škurla se hnal vnějškem první zatáčky, avšak Jan Jaroš ho před sebe po skvělém startu nepustil. Jenže okamžiky jeho vedení byly sečteny ještě před koncem třetího okruhu, kdy musel zastavit se zadní pneumatikou bez vzduchu.

Michal Škurla zdědil vítězství, avšak nebylo mu souzeno protáhnout svou vítěznou sérii. Hned v rozjížďce s číslem šest narazil na střelce, kteří rovněž toužili hrát první housle. Filip Šitera bere mšenský první máj jako svou srdeční záležitost a své dnešní účinková rozehrál hladkým triumfem v rozjížďce s číslem čtyři. Zdeněk Holub zase prožívá skvělé jaro, což potvrdil i velikánským sólem v páté jízdě. Musel si však počkat o něco déle, jelikož rozhodčí Jaroslav Líbal se rozhodl nechat kropit dráhu, když už s trojící svých soupeřů stál u výjezdu na dráhu.

Vzájemný souboj třech z pětice úvodních vítězů v rozjížďce s číslem šest ovládl Filip Šitera, by se Zdeněk Holub dral dopředu spodní stranou první zatáčky. Michal Škurla se tentokrát musel smiřovat jen s jedním bodem. „Posral jsem start,“ nehledal výmluvy mimo svou vlastní osobu. „Ze žlutý jsem neodstartoval.“

V rozjížďce s číslem jedenáct však Michal Škurla už zaváhat ani nemohl a rychle zmizel z dohledu Zdeňka Růžičky a Víta Janouška. Naproti tomu Zdeněk Holub zaškobrtnul ve čtrnácté jízdě, kdy mu další bod sebral Ondřej Smetana. Ten se po vlažnějším úvodu sezóny dnes konečně dostal do tempa. V první sérii dokázal připravit o vedení Patrika Nagye, který o další triumf přišel díky pádu v poslední zatáčce deváté jízdě.

V desáté jízdě Ondřej Smetana nejprve podjel Dominika Hinnera v první zatáčce, aby se bezprostředně pustil do stíhání Vladimíra Višvádera. V nájezdu do třetího kola pronikl zleva před něho, avšak zkušený matador mu to oplatil na počátku závěrečného okruhu. Skvělá špička v poslední zatáčce však dostal do cíle dříve Ondřeje Smetanu.

Čtrnáctá jízda začala chaoticky, jelikož si Antonín Klatovský popletl číslování a vyrazil na rošt o rozjížďku dříve. „Lepší tam bejt‘ dřív než pozdě,“ žertoval po svém vykázání na druhou stranu mantinelu. Po vylétnutí pásky letěl vpřed Zdeněk Holub, avšak Ondřej Smetana mu vedoucí příčku sebral vnějškem úvodního oblouku. S devíti body se mu ve třech pětinách závodu mohl rovnat pouze Filip Šitera. Eso zdejšího extraligového týmu zaznamenalo svůj třetí triumf v rozjížďce s číslem dvanáct.

Štěstí i pech
Hned počátek předposlední série ovšem zrušil dvojvládí dvou neporažených, aniž by ovšem Filip Šitera opouštěl své depo. Zatímco prve Michal Škurla želel svého nepovedeného startu, v rozjížďce s číslem šestnáct si mohl k němu gratulovat. Ondřej Smetana zůstal za ním, a by celá čtyři kola překypoval aktivitou, na metě mu ke čtvrté trojce kousíček chyběl.

Skóre Michala Škurly se promptně dostalo na desetibodovou úroveň. Zdeněk Holub srovnal krok se svým klubovým kolegou v osmnácté jízdě, kde za sebe odsunul Patrika Nagye hned v úvodních metrech. Filip Šitera konsolidoval své vedení dalším ze svých brilantních triumfů ve dvacáté jízdě.

O jeho přeborovém vítězství se s definitivní platností měl rozhodnout v rozjížďce s číslem třiadvacet. V ní narazil na Jana Jaroše, který své nezavinění zpoždění z úvodu doháněl jedním vítězstvím za druhým. Sedmou jízdu vedl od startu až do cíle, v patnácté vyškolil Patrika Nagye. V první zatáčce na jeho vedoucí příčku útočil spodem, aby ve výjezdu zaskočil maďarského juniora bleskovým manévrem zvenčí. No, a v rozjížďce s číslem devatenáct zmizel svým soupeřům opět s vylétnutím pásky.

Něco podobného se mu povedlo i v rozhodující třiadvacáté jízdě, ale jeho start byl vyhodnocen jako letmý, takže se záhy rozblikala červená světla. Repete už probíhalo v režii Filipa Šitery. Na Jana Jaroše se navíc lepil Ondřej Smetana. „Toho Jarošáka jsem měl předjet,“ uvědomoval si v depu. Jenže pozdě bycha honiti. Michal Škurla totiž v jednadvacáté jízdě objel Patrika Nagye hned v první zatáčce a Zdeněk Holub neměl hned vzápětí žádnou konkurenci. Oba ukončili závod se třinácti body a Ondřeji Smetanovi chyběl jediný bod, aby se zapojil do jejich rozjezdu o druhé místo. Stejný bod ovšem postrádal i Jan Jaroš.

Dnešní mítink však mohl být přehlídkou ztracených nadějí i v mnoha jiných případech. O pádu v poslední zatáčce, díky němuž si Patrik Nagy místo třech bodů z deváté jízdy připisoval jen jeden, už byla řeč. Stále se lepšící Michal Klein se v rozjížďce s číslem sedmnáct srdnatě pral o vítězství s Vladimírem Višváderem. Když mu starší klubový kolega ve třetím kole sebral vedení, vsadil vše na jednu kartu. V posledním oblouku zaútočil spodem, ale upadl.

Jeho pokořitel se s povrchem mšenské dráhy nechtěně seznámil v první zatáčce jednadvacáté jízdy. Návrat do sedla se mu vyplatil, protože ve výjezdu z poslední zatáčky vystoupil třetí Michal Dudek ze svého motocyklu stylem kovboje při rodeu. „Prask‘ mi primár,“ líčil později v boxech. „Narovnalo mě to, škrt‘ jsem si o prkna a už jsem šel. Vlado je sportovní člověk, aspoň mi zamával, když jel kolem mě. To mě dostalo!“

V poslední zatáčce se nevyhnul pádu Antonín Klatovský a Zdeněk Růžička šel raději k zemi také. „Lek‘ jsem se, že tam jsou balíky slámy jako na ledě,“ neztrácel ledař svůj pověstný humor ani v tropickém žáru. „Neuvědomil jsem si, že tam jsou nafukovačky, že bych je moh‘ načechrat. Vrknul jsem moc.“

Při opakování si Fortuna zasedla na Dominika Hinnera, jenž už v patnácté jízdě přišel o body, když se nestačil včas srovnat na roštu. Nyní jezdil na čele jen do druhého kola, v němž zastavil s prázdnou pneumatikou. „Aspoň tu poslední jízdu jsem chtěl vyhrát,“ posteskl si. „Dráha už byla dobrá. Po startu jsem tam byl, v nájezdu mě lízli a hned jsem cejtil, že to cvaká.“

V rozjezdu o druhé místo Zdeněk Holub odvedl Michala Škurlu a po vyhlášení přeboru pokračoval závod nadstavbovým kláním Memoriálu Emila Sovy. Tady Michal Škurla zastavil hned v prvním semifinále kvůli prasklému sekundárnímu řetězu, zatímco Filip Šitera odvedl Jana Jaroše. Vzápětí do finále pronikli Ondřej Smetana a Zdeněk Holub.

Finále, kam byl přímo dosazen Patrik Nagy, přineslo další edici souboje obou mšenských seniorů. I tentokrát tahal za delší konec Filip Šitera, který nakonec připravil Jana Jaroše o vedení po nepřetržitých nájezdech ve třetím kole. To už byl ze hry Ondřej Smetana, který upadl ve druhé zatáčce druhého okruhu. Jan Jaroš se pral až do cíle, avšak dopředu se už nedostal.

Hlasy z depa
„Dobrý,“ vystihl své pocity Filip Šitera. „Jelo se pěkně, dráha byla dobrá. Super, jsem spokojenej‘, hlavně mi šlo o Memoriál. Ještěže jsem ho vyhrál, jezdím ho rád, dávaj‘ dobrý ceny. Jednou jsem blbě odstartoval, ale viděl’s, že to mám rychlý. Tak jsem to neřešil, ani ve finále když jsem neodjel, jinde bych už byl na držce.“

„Paráda, ale pařák jako prase,“ radoval se Zdeněk Holub. „Horko, dráha rozbitější, ke konci sice lepší, ale to už jsem po těch osmi jízdách nemoh‘. Spokojenej‘ jsem, za to druhý místo jsem rád, hodně rád, ale teď ke konci jsem už nemoh‘!“

„Prasknul mi zadní řetěz,“ odhalil Michal Škurla příčiny svého předčasného vyřazení z Memoriálu Emila Sovy. „Dneska dobrý, akorát ty nejdůležitější starty jsem posral. Z toho vedra se mi motá hlava, ale mám druhou bednu v pětistovkách a táta se bude holit. S tím knírem se na něj nedalo koukat.“

„Byl pech,“ říkal Ondřej Smetana. „V poslední jízdě jsem měl Jarošáka předjet. Snažil jsem se, ale bod mi nakonec na bednu chyběl. Hlavně jsem měl předtím ještě předjet Škurliče. Musím se naučit startovat. V Sovovi jsem odstartoval a málem šel na hubu už v první zatáčce. Ustál jsem to a byl třetí. Pak vlítnu do nájezdu, dírka mě kopla a už jsem to neustál. Bolí mě ruka, asi si zajdu na rentgen. Když se rozjedu, jdu vždycky na hubu.“

„Říkal jsem ti, že ho zkusím na menší dráze,“ vysvětloval Tomáš Jůza, proč se dnes opět představil v sedle motocyklu poháněného stojatým motorem. „A nestěžuju si. Šestý místo, jsem spokojenej‘. Ale Vlado mě potrápil.“

„Ráno se mi nechtělo,“ připouštěl Vladimír Višváder. „Ale když jsem tady byl, musel jsem držet plyn. Zezačátku to bylo špatný, dráha rozbitá, ale jak říká Saša Kopecký pro všechny stejná. Ale bylo velký vedro a mně to nesedlo.“

„Škoda, co naděláš,“ krčil Michal Dudek rameny nad výsledkem, který rozhodně neočekával. „Ale nemám žádný závody, trénink, nic, tak si zajezdím. Ve Slaným si takhle ve dvou na čtyři kola nezajezdím. Aspoň si zkusím převod a všechno.“

„Jsem letos poprvé ve Mšeně,“ říkal Patrik Nagy. „Chtěl jsem se předvést a udělat výsledek, škoda že nevyšla bedna. Testoval jsem dráhu, zatím je pro mě trošku složitá. Příště to budou lepší, doufám, že jsem tady nikoho nezklamal.“

„Byl jsem slabej‘, hodně ředěná gulášová polívka,“ našel Antonín Klatovský přirovnání pro svůj debut ve světě klasických drah. „Jak to říkaj‘ škváraři? Nejel motor, nebudu to přece svádět na sebe (smích). Koní ale bylo moc, jel jsem novou gumu. Když se mě na přejímce ptali, jestli jedu dvě hrany, myslel jsem, že si dělaj‘ prdel. Kdyby se vážilo, ve váze jsme první. Nemůžu přece vystavovat zbraně hned v prvním závodě. Určitě se ještě svezu kvůli dlouhý a trávě. Chce se to učit. Když máš něco zažitýho za osmnáct let z ledů, nejde s tím závodit.“

1. Filip Šitera, Mšeno	3 3 3 3 3	15
2. Zdeněk Holub, Praha	3 2 2 3 3	13+3
3. Michal Škurla, Praha	3 1 3 3 3	13+2
4. Ondřej Smetana, Praha	3 3 3 2 1	12
5. Jan Jaroš, Mšeno	E 3 3 3 2	11
6. Tomáš Jůza, Pardubice	2 3 2 2 2	11
7. Vladimír Višváder, Mšeno	1 2 3 3 1	10
8. Vít Janoušek, Liberec	3 2 0 1 3	9
9. Michal Dudek, Slaný	2 3 2 2 F	9
10. Patrik Nagy, H – Mšeno (ACCR)	2 1 2 2 2	9
11. David Štěrovský, Pardubice	1 2 1 2 1	7
12. Michal Průcha, Slaný	2 0 1 1 2	6
13. Krzysztof Nowacki, PL – Slaný (ACCR)	2 2 1 1 E	6
14. Zdeněk Růžička, Mšeno	0 1 2 – 2	5
15. Michal Klein, Mšeno	X F 1 F 3	4
16. Antonín Klatovský, Divišov	1 1 0 1 X	3
17. Dominik Hinner, Praha	1 1 M 1 E	3
18. Jaromír Otruba, Pardubice	0 – 1 E 1	2

Poznámka: René Vidner odstoupil po tréninku kvůli zdravotním potížím vzhledem k tropickému vedru.

Průběžné pořadí seriálu:

	PCE	MŠE	TOT
	10.4.	1.5.
1. Michal Škurla, Praha	12	18	30
2. Zdeněk Holub, Praha	6	22	28
3. Filip Šitera, Mšeno	NS	25	25
4. Václav Milík, Pardubice	25	NS	25
5. Vladimír Višváder, Mšeno	14	10	24
6. Patrik Nagy, H – Mšeno (ACCR)	18	6	24
7. Ondřej Veverka, Praha	22	NS	22
8. Ondřej Smetana, Praha	4	16	20
9. Tomáš Jůza, Pardubice	8	12	20
10. Ronny Weis, D – Slaný (ACCR)	16	NS	16
11. Jan Jaroš, Mšeno	NS	14	14
12. David Štěrovský, Pardubice	7	5	12
13. Stanislav Pouznar, Mšeno	10	NS	10
14. Vít Janoušek, Liberec	0	8	8
15. Michal Dudek, Slaný	NS	7	7
16. Krzysztof Nowacki, PL – Slaný (ACCR)	3	3	6
17. Michal Průcha, Slaný	1	4	5
18. René Vidner, Pardubice	5	0	5
19. Michal Klein, Mšeno	2	1	3
20. Zdeněk Růžička, Mšeno	0	2	2
NC Antonín Klatovský, Divišov	NS	0	0
NC Dominik Hinner, Praha	NS	0	0
NC Jaromír Otruba, Pardubice	0	0	0
NC Martin Hrach, Plzeň	0	NS	0
NC Hynek Štichauer, Pardubice	0	NS	0

13. Memoriál Emila Sovy:

		SF1	SF2	FIN
1.	Filip Šitera, Mšeno	1.		1.
2.	Jan Jaroš, Mšeno	2.		2.
3.	Patrik Nagy, H – Mšeno (ACCR)			3.
4.	Zdeněk Holub, Praha		2.	4.
5.	Ondřej Smetana, Praha		1.	F
6.	Michal Dudek, Slaný	3.
	Tomáš Jůza, Pardubice		3.
8.	Michal Škurla, Praha	E
	Vít Janoušek, Liberec		4.

Foto: Wojta Zavřel a Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II)