Pražský Olymp ukázal zuby

AKTUALIZOVÁNO – FOTO

Praha – 24. dubna
Debut Tomáše Topinky v křesle manažera pražského Olympu dopadl na výbornou. Taktika silního náhradníka, v tomto případě Nicki Pedersena, slavila úspěch. Pražané se po úvodní remíze vinou nečekané nuly při debutu Bjarne Pedersena ujali vedení už v rozjížďce s číslem dvě. Slaňáci mohli jen sledovat, jak se náskok hostů navyšuje a dnes jim vyšel prakticky pouze žolíkový útok v jedenácté jízdě.

Chmury na čelech i na obloze
Dnešní den se kromobyčejně povedl. Sluníčko pálilo o sto šest a modrá obloha byla odpoledne zcela prosta jakýchkoliv mraků. Proto všichni nevěřícně zírali na displej mobilu Petra Ondrašíka, kde prognóza z meteorologického radaru vyhrožovala dešovými srážkami, jež na obvod pražské šestky měly začít dopadat okolo sedmé hodiny večerní.

Pořadatelé proto oželeli slavnostní nástup před tribunou. Zatímco po chmurách na obloze nebylo prozatím ani vidu, ani slechu, Milan Mach je přece jenom připouštěl. „Nevyšlo mi to,“ odpověděl na dotaz magazínu speedwayA-Z, o kolik dnes předčí své hostitele. „I když s tím náhradníkem jsem musel spekulovat.“

Jeho protějšek Tomáš Topinka, který si odbýval svůj debut v roli pražského manažera, reagoval na stejnou otázku pouze poznámkou směřovanou mimo novinářský blok. Spornou otázku náhradníka na rozdíl od Milana Macha řešil obsazením nejsilnějšího muže své sestavy. Podobnou filozofii vyznávali už Karel Voborník v případě Chabařovic už před dvaceti letech nebo Antonín Kasper starší, když vyhranou baráží vrátil Mšeno do extraligy. A Nicki Pedersen, operativně užívaný dle potřeb pražského kouče, byl tím správným receptem na úspěch i tentokrát.

Samotný úvod mohl ještě dát za pravdu názorům optimistů, že letošní změny v rozpise zachovají úroveň extraligového dramatu minimálně na stejné výši jako v předcházejících dvou letech. Josef Franc sice skvělým startem vystřelil do vedení, avšak slánský tandem Eduard Krčmář – Robert Kosciecha nepustil Bjarne Pedersena před sebe.

Konec smírných časů ovšem nastal hned vzápětí. Super dvojice Matěj Kůs – Nicki Pedersen nasazená na Martina Málka s Michalem Dudkem splnil svou úlohu stoprocentně už při vylétnutí pásky. Výhoda domácího prostředí se navýšila o skutečnost, že hosté hlásí své sestavy jako první a hostitelský manažer na ně může adekvátně reagovat, a tým Tomáše Topinky se dostal do čela.

Slaný nástup domácích nedokázal zachytit. Bjarne Pedersen po svém úvodním výbuchu přenastavil motocykl, aby perfektně odstartoval do rozjížďky s číslem tři. Pavel Váňa ovšem rozblikal světla a dánský debutant při repete prokázal, že se po vylétnutí pásky umí dostat do vedení i bez letmého startu. Robert Kosciecha s Romanem Čejkou za sebou nechali pouze Zdeňka Holuba.

Ve čtvrté jízdě pekelně rychlý Josef Franc minul Sebastiana Ulamka ještě před prvním nájezdem, zatímco Ondřej Veverka sebral Eduardu Krčmářovi třetí místo ještě v úvodním oblouku. Tím pádem se skóre dostalo na stav 15:9 a Milan Mach se rozhodně nerozpakoval použít taktickou rezervu. Roman Čejka, který se trápil s nastavením motocyklů prakticky celý večer, zůstal ve svém boxu a na ovál místo něj putoval Sebastian Ulamek.

Polák, který se do slánské náruče vrátil po dvouletém působení ve Mšeně, však nebyl v optimálním rozpoložení. Ještě na dráze ladil svůj motocykl, vzápětí přesedl na druhý, aby se nakonec rozhodl pro ten původní. Jeho motor ho ovšem vezl jen do první zatáčky. Nicki Pedersen, tentokrát na místě Zdeňka Holuba, s Matějem Kůsem opět hráli sólo. Pražané vedli už o deset bodů a čelo Milana Macha se chmuřilo ještě víc.

Ke všemu se rozhodně nezdálo, že by se Slanému mělo začít blýskat na lepší zítřky. Bjarne Pedersen a Josef Franc letěli nekompromisně do čela šesté jízdy. Robert Kosciecha jim byl v patách, avšak ve druhé zatáčce nestihl vnitřní stopou ani jednoho z nich. Nad svým kolegou získal postupně vrch Eduard Krčmář, který se na začátku druhého kola ocitnul před Josefem Francem.

S ním ovšem nebylo všechno v pořádku, jelikož ještě v průběhu druhého okruhu zůstal stát. „Přestalo to jet,“ krčil pražský závodník rameny. „Točí to, ale chrchlá to.“ Zatímco tato remíza šla na úkor patálií Josefa France, smírný výsledek rozjížďky s číslem sedm si Slaňáci zasloužili sami. Tomáš Topinka ukázal, jak moc lze s upraveným rozpisem pracovat. Nechal stát juniory Zdeňka Holuba a Michala Škurlu a do akce poslal náhradníky Nicki Pedersena a Ondřeje Veverku. Zatímco hvězdný Dán šel za dalším triumfem, Sebastian Ulamek s Eduardem Krčmářem tvrdě odstavili Ondřeje Veverku.

Slaný bez prachu v prachárně
Že se Slanému nepodaří otočit vývojem utkání ve svůj prospěch, naznačila osmá jízda. Matěj Kůs letěl do čela stejně neomylně jako šíp vystřelený čarostřelcem lukostřelby. Josef Franc mířil za jeho záda, však Martin Málek ho vyvezl na venek první zatáčky a otevřel Eduardu Krčmářovi dráhu ke druhému místu. Matěj Kůs však vnímal situaci za sebou, navíc si oba Slaňáci trošku nerozuměli a Josef Franc se briskně vrátil na druhou pozici hned v zatáčce u depa.

„Pepíček nás tam odvedl jak malé kluky,“ nechal se později slyšet Martin Málek. Pražané navýšili své vedení na 31:17 a Milan Mach se stal terčem pohledů mnoha očí, zda ze svého rukávu vytáhne kartu s žolíkem. „Ještě ne,“ reagoval slánský kouč na bezprostředně položenou otázku s prstem výmluvně, ovšem nenápadně zapíchnutým u rozjížďky s číslem jedenáct, aby ho neviděly bdělé pražské oči.

V deváté jízdě se konečně mohly rozjasnit u tváře slánských příznivců. S vylétnutím pásky vystřelil dopředu Sebastian Ulamek, přičemž kolega Robert Kosciecha mu byl vytrvale v patách. Bjarne Pedersen měl stejně katastrofální start jako na úvod dnešního večera, avšak záhy minul Michala škurlu a pustil se do hostujícího tandemu.

Ve druhé zatáčce vedl vnějškem nájezd, který byl stejně slibný jako v konečném důsledku marný. Neúspěch mu ovšem nesebral útočný elán. Ve třetím okruhu se v první zatáčce dostal pod Roberta Kosciechu, aby se vzápětí posunul dopředu. První slánský triumf v jízdě ovšem nedokázal zapálit roznětku k ofenzívě. Josef Franc hrál v rozjížďce s číslem deset opět úlohu neohroženého suveréna. Eduard Krčmář se v nájezdu do druhého kola dostal vnější stranou před Zdeňka Holuba za záda druhého Romana Čejky. Remíza však slánský problém neřešila a pouze upravila skóre na 36:24.

Jenže to už byla na pořadu rozjížďka s číslem jedenáct, na níž si Milan Mach načasoval svůj žolíkový útok. Dvojnásobný počet bodů měl inkasovat Robert Kosciecha střídající Martina Málka, když Sebastian Ulamek se chystal ke své programové jízdě. A byl to právě on, kdo se po vylétnutí pásky ujal vedení.

Robert Kosciecha mezitím visel za zády Matěje Kůse, aby si však v prvním výjezdu druhého okruhu dokázal vydláždit cestu dopředu. „To jsou ty moje strange ideas při nastavení motocyklu,“ omlouval Pražan svůj první, a jak se záhy ukázalo, i poslední bodový výpadek. Robert Kosciecha jel druhý, ovšem jeho parák Sebastian Ulamek dobře věděl, která bije, a v posledním výjezdu ho pustil dopředu.

Milan Mach už potřetí během třech let vyhrál na Markétě žolíkovou jízdu. Za stavu 37:32 měl ovšem prázdnou prachárnu. Pražané se ujali režie opět ve dvanácté jízdě, kdy Tomáš Topinka nechal stát Matěje Kůse a Michala Škurlu a ukázal na dánského a juniorského náhradnika. Nicki Pedersen odstartoval na Roberta Kosciechu, zatímco Ondřej Veverka objel v první zatáčce Romana Čejku. Stejný pražský tandem ve třinácté jízdě zastoupil Bjarne Pedersena a Zdeňka Holuba. Dán slavil triumf stylem start – cíl před Sebastianem Ulamkem. Ondřej Veverka se bránil Martinu Málkovi až do druhé zatáčky třetího kola, v němž ho slánský borec podjel.

Na hodinkách chybělo jen málo do půl osmé, manažeři řešili obsazení nominačních jízd, zatímco se zvedl prudký vítr a na zem začaly dopadat první dešové kapky. „To jsou nervy,“ ulevil si Tomáš Topinka nad svou sedmibodovou převahou, aby ovšem o pár minut později mohl být bohorovně klidný. Matěj Kůs s Bjarne Pedersenem hladce předčili Eduarda Krčmáře a Romana Čejku. S jedenáctibodovou převahou mohli Pražané slavit vítězství předčasně.

V samém závěru završil Nicki Pedersen své placené maximum, když Josef Franc takřka celá čtyři kola kroužil za tandemem slánských Poláků. Ze závěrečného okruhu ovšem zamířil rovnou do depa. „Zase to samý, nejede mašinka,“ nechal se slyšet.

Hlasy z depa
„Musím bejt‘ spokojenej‘,“ komentoval Matěj Kůs pražský triumf. „Kde jsem chtěl prorazit a vyhrát, bylo Markéta Open, ale skrz tu tuku to nešlo. Dneska motorka fungovala dobře, až na tu jednu jízdu, kdy jsem zkoušel ty svoje strange ideas. Musím ještě zapracovat na tom, co udělat, když dráha ztvrdne. To jsem stál prakticky na místě. Ale jo, jsem spokojenej‘ na tu bídu. Zase jsem se bavil plochou dráhou. Těžko předbíhat, jak se bude extraliga vyvíjet, sám jsem se loni přesvědčil, že je těžší titul obhajovat.“

„Super,“ liboval si Josef Franc. „Jelo se tak nádherně. Jel jsem na obou motorkách, než se jedna rozbila. Zkoušel jsem ji až teď v poslední rozjížďce. Motor z Markéta Open, co jsem vyhrál, neměl kompresi. Teď nevím, co s tím je, elektrika to není. S vítězstvím spokojenost, to je nádhera.“

„Mates byl rychlejší,“ vracel se Ondřej Veverka ve své hodnocení ještě k rozjížďce s číslem patnáct. „Mně přišlo, že mi to moc nejede. Myslím, že to nebylo ve mně, ale v motorce. Teď jedeme na Ukrajinu, kdyby to tam bylo lepší, bylo by to fajn.“

„Parádní,“ komentoval Zdeněk Holub svůj extraligový debut. „Akorát ty body chyběly. Jednou chyběl kousek, ale chyběl.“

„Super, jsem spokojenej‘,“ říkal Eduard Krčmář. „Škoda tý nuly, moh‘ jsem udělat určitě o dva body víc. Měl jsem radost z Bjarneho, porazit grandpristu je dobrej‘ pocit. Škoda, že jsme prohráli, ale je to teprve první závod, takže si s tím nemůžeme lámat hlavu.“

„Dneska mi to nějak nešlo,“ krčil Roman Čejka rameny. „Nemoh‘ jsem se trefit do nastavení motorky. A tak nějak jsme se trefili až na tu poslední jízdu, kde mi vůbec nevyšel start. Příště budeme chytřejší.“

„Nemám slov,“ láteřil Martin Málek. „Su nasraný jako sviňa. A ještě víc. Nedařilo se, starty nebyly tak špatné, ale s nastavením jsem se trápil. Nejelo to špatně, ale nejvíce se to zkazilo, jak nás s Edou Pepíček odvedl jak malé kluky.“

1. PSK Olymp Praha     52
Bjarne Pedersen, DK 0 3 3 2 – 2 10(1)
Zdeněk Holub 0 – – 0 –   0
Josef Franc 3 3 E 2 3 E 11(1)
Michal Škurla – – 0 – –   0
Matěj Kůs 3 2 3 1 – 3 12(1)
Nicki Pedersen 2 3 3 3 3 3 17(1)
Ondřej Veverka 1 0 0 1 0   2
 
2. AK Slaný     41
Robert Kosciecha, PL 1 2 1 1 6* 2 1 14(3)
Roman Čejka 1 – 1 2 0 0 4(2)
Eduard Krčmář 2 0 2 1 1 1 7(1)
Sebastian Ulamek, PL 2 E 2 3 2 2 2 13(1)
Martin Málek 1 1 0 – 1   3(1)
Michal Dudek 0   0
Michal Průcha     DNR

Aktuální extraligová tabulka:

  závody skóre body
1. Praha 1 52:41 2
2. Slaný 1 41:52 0

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II) a Michal Kohout

Závod naruby přinesl českému týmu postup

Rovno – 21. dubna
Triumfem českého juniorského národního týmu skončilo sobotní kvalifikační kolo světového šampionátu v Rovně. Reprezentační manažer Milan Špinka se magazínu speedwayA-Z svěřil, že závod probíhal poněkud naruby a vysvětlil, proč čeští závodníci nepojedou semifinále ve Scunthorpe.

„Závody byly bezvadný, ale obráceně, než jsme byli zvyklí,“ líčí Milan Špinka. „Většinou jsme vedli a pak to pokazili. Tady jsme celý závody byly druzí a kluci to ke konci otočili. Zdenda Holub vyhrál předposlední jízdu a Venca Milík to dorazil. Bylo to super, jsme rádi, že se to povedlo.“

A proč se tedy český tým neobjeví ve Scunthorpe? „Jsou tam špatný nafukovačky,“ vysvětluje český kouč. „FIM jim řekla, a si půjči někde jinde a oni nechtějí a zatím se hledá jiné řešení.“

V extralize je nutno vítězit už od začátku

Česká plochodrážní ročenka 2012 v přímém prodeji na stadiónu

Praha – 24. dubna
Zrušení semifinále extraligového play-off ruku v ruce s návratem pátého celku do vyšší soutěže zúžil cestu za extraligovým titulem. Zatímco ještě loni mohly ještě dva dny před koncem extraligy alespoň teoreticky myslet na titul všechny týmy, letos se dvěma finalisty situace vykrystalizuje zřejmě mnohem dříve. Důležitost výsledku každé jednotlivé rozjížďky je nabíledni. A to tím spíše, je-li možné i z prohraného duelu získat bod v podobě bonusu za lepší součet skóre ze vzájemných střetnutí. Jak Tomáš Topinka, debutující v roli pražského kouče, tak zkušený taktický mág Milan Mach, si toho jsou vědomi a sestavy na večerní závod na Markétě daný stav reflektují.

Žádný prostor pro trému
Omílání, že se pražský klub naposledy mezi extraligové mistry zapsal v září 2003, už zavání pěkně vousatou frázi. Od té doby se o dobytí trůnu pokoušela na české poměry nevídaná řádka manažerů. Antonín Kasper kvůli své těžké nemoci vystřídal Milana Špinku, následovali Radomír Semela, Bohumil Brhel a v posledních dvou sezónách Vladimír Vopat. Nyní přichází čas Tomáše Topinky.

„Uvidíme, co to bude přinášet,“ komentuje Tomáš Topinka rozdíl mezi důvěrně známou rolí jezdce a novou pozicí manažera. „Bude to úplně jiný a budu muset dělat úplně jiný věci než jako závodník. A trému nemám, mám dobrej‘ pocit, i když jedu proti mistru taktiky Milanu Machovi.“

Sestava pražského Olympu je přitom vybraná. Tým vstupuje do soutěže se dvěma stálými účastníky seriálu Speedway Grand Prix. Nicki Pedersen se už českým fanouškům důvěrně známý, avšak jeho jmenovce Bjarneho čeká extraligová premiéra. Spojení s prestižním seriálem mají i Josef Franc a Matěj Kůs. Zbytek družstva tvoří junioři Zdeněk Holub, Michal Škurla a Ondřej Veverka, v jejichž případě jde kvantita jarních závodů ruku v ruce s kvalitou.

„Musíme začít zostra,“ tvrdí Tomáš Topinka a přidává svůj tip: „Domácí tým vyhraje, ale nad výsledkem jsem neuvažoval. Na dráze se ukáže, ten systém umožňuje taktiky až moc. Uvidím, jestli to pomůže, ale osobně bych se překláněl k sedmičkám, jak je navrhovaly Pardubice.“

Návrat ztraceného syna
Pozadu se zbrojením rozhodně nezůstal ani Milan Mach. I když zopakování jeho tahu s pozvánkou Emila Sajfutdinova do Prahy pár dnů před českou velkou cenou mu tentokrát nevyšlo. „Loni zajel dobře,“ zastává se slánský kouč ruského závodníka, by se ozvaly hlasy, že na konto svého týmu mohl tehdy přidat přece jen více bodů. „Počítal jsem s ním i nyní, ale má prezentaci ve Švédsku. A tak sázím na Roberta a Sebastiana.“

Sebastian Ulamek se po dvouletém intermezzu ve Mšeně, kam ho přivedly letité kontakty s Petrem Vandírkem, vrací do klubu, s nímž v sezóně 2003 v české extralize debutoval, a jemuž vydatně pomáhal ke zlatým medailím z let 2005 a 2006. Také Roberta Kosciechu není třeba pravidelným návštěvníkům extraligových ochozů detailněji představovat.

Pokud se týká zbytku sestavy, Milan Mach nechává oba své cizince s licencí AČR doma a staví výhradně z vlastních zdrojů. V základní sestavě je Martin Málek, zatímco Michal Dudek poveze na svých zádech třináctku. Ta je po úpravě pravidel k dispozici i jezdcům seniorského věku, do něhož Michal Dudek dospěl. Logickou volbou jsou junioři Roman Čejka a Eduard Krčmář, jež se v sobotu skvěle prezentovali s nároďákem v Rovně. Michal Průcha projde svým extraligovým debutem v úloze náhradníka.

Tomáš Topinka se v roli extraligového kouče představí poprvé, avšak Milan Mach to rozhodně nepokládá za výhodu na své straně. „Je zkušený jezdec, on si s tím poradí, ale radit mu určitě nebudu,“ směje se slánský kouč a přidává svůj tip: „Doufám, že vyhraje ten lepší a doufám, že to budeme my.“

Historické okénko:
Praha, 21. dubna 1992: před dvaceti lety byla československá extraliga zcela jiná

Rok 1992 probíhal ve znamení dělení Československa a tudíž se na ploché dráze konaly federální šampionáty naposledy, by nutno podotknout, že přínos slovenských závodníků byl tehdy naprosto minimální. Extraliga se druhým kolem jezdila systémem dvojutkání na patnáct rozjížděk. Družstva se skládala ze šesti členů základní sestavy a dvou náhradníků a taktické možnosti byly v zásadě jednoduché. Náhradník mohl startovat pětkrát počínaje rozjížďkou s číslem čtyři, která byla limitující rovněž pro užití taktické rezervy. Na ní mohli zasáhnout pouze borci s lichými čísly na vestách, pakliže by jejich tým prohrával minimálně o šest bodů.

Extraliga počátku devadesátých let nebyla společností vyrovnaných celků, odkud zřetelně pramenily předloňské averze vůči jejímu odklonu od systému čtyřutkání. Pokud se podíváme na střetnutí obou dnešních rivalů takřka na den přesně před dvaceti lety, pražský Olymp nastoupil jednoznačně v roli favorita.

Slaný dosáhl legalizace přestupu Romana Matouška, jenž společně s dnešním slánským starmaršálem Františkem Moulisem poslal svůj tým do čela, ovšem s výraznou pomocí Zdeňka Schneiderwinda. Jenže hned vzápětí Antonín Kasper s Petrem Vandírkem dláždili pražskou cestu do čela. Hosté vyhráli už jen šestou jízdu. Maximem jejich snahy se staly už jen tři závěrečné remízy, díky nimž se skóre zastavilo na konečných 58:32. Dnešní pražský kouč Tomáš Topinka, tehdy nadějný junior na prahu své skvělé kariéry, se na porážce Slaného podílel pěti body.

Nicméně časy se měnily ve slánský prospěch. Už napřesrok v sestavě Milana Macha pravidelně hostovali Antonín Šváb a Jiří Štancl a výsledkem se stalo stříbro. V sezóně 1994 přišel z Pardubic Zdeněk Tesař. Po vyřešení finanční krize z pětadevadesátého se celek roku 1997 natrvalo vrátil do extraligy. Milan Mach ho znovu převzal na jaře 2003 a oba jeho tituly, první po šestatřiceti letech, jsou už důvěrně známou záležitostí.

Olymp 58 Zdeněk Schneiderwind 11, Antonín Šváb 7, Antonín Kasper 14, Petr Vandírek 8, Jan Holub 13, Tomáš Topinka 5, Roman Vandírek DNR a Jan Štěpánek DNR
Slaný 32 Roman Matoušek 16, František Moulis 1, Daniel Boháč 9, Václav Koucký 0, Václav Buranda 4, Jaromír Obr 1, Roman Pergler 1, Tomáš Uher 0

Oficiální nahlášené sestavy:

PSK Olymp Praha: 1 Bjarne Pedersen, DK
  2 Zdeněk Holub
  3 Josef Franc
  4 Michal Škurla
  5 Matěj Kůs
  6 Nicki Pedersen, DK
  7 Ondřej Veverka
 
AK Slaný: 8 Robert Kosciecha, PL
  9 Roman Čejka
  10 Eduard Krčmář
  11 Sebastian Ulamek, PL
  12 Martin Málek
  13 Michal Dudek
  14 Michal Průcha

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II), Wojta Zavřel a Petr Makušev