Archiv pro měsíc: Duben 2012

Ostatní závody

Václav Milík ve finále šmahem napravil předchozí zaváhání

AKTUALIZOVÁNO – FOTO

Praha – 10. dubna
Josef Franc šel dnes při volném závodě Markéta Open od vítězství k vítězství a základní část skončil s maximálním patnáctibodovým ziskem. Výhodu skvěle připraveného motocyklu ovšem nemohl zužitkovat v další triumf v rozhodujícím finále. Po zaváhání na startu dojel jen do první zatáčky, kde zůstal stát. Zato Václav Milík,jenž mezi nejlepší čtyřku proklouzl o jediný bod, nezaváhal. Po vylétnutí pásky se usadil v čele, aby úspěšně odrážel nájezdy Grzegorze Zengoty a Jana Jaroše.

K maximu nebyly dřepy třeba
Pořádně obsazený závod jednotlivců hned na samotný úvod sezóny jsme v Čechách zažili naposledy při závěrečném ročníku národní kvalifikace o reprezentační vesty před pěti lety. Paralela se zrušeným kvalifikačním kláním se ovšem nenabízela pouze při pohledu do startovní listiny, v níž hráli prim vesměs závodníci tak či onak spojení s pořádajícím klubem nebo CS MV. Avšak ještě nikdy se u nás nekonal podnik, který by napověděl o podobě té části startovní listiny české velké ceny, jejíž ovlivnění má pořadatel ve své moci.

Vidina minimálně startovního čísla sedmnáct přilákala do pražského depa i cizince. Jeden z nich, Andrej Kudrjašov, všem vypálil rybník v rozjížďce s číslem jedna. I když ho však povedený start katapultoval do čela, Josef Franc se z Britských ostrovů nevrátil dělat křoví ruskému mladíkovi. Záhy se sám ujal vedení, které vzápětí zkonsolidoval v rozjížďce s číslem osm. V ní měl Ronny Weis honičku se zhaslým motocyklem, díky níž ho musel roztlačovat praporkář. Josef Franc se ovšem nenechal vyhodit z konceptu, aby posléze předvedl triumf stylem start – cíl, jemuž Grzegorz Zengota mohl jen přihlížet.

Po dvou sériích se čistým štítem mohl chlubit už jen Jan Jaroš. Mezi těmi, které jeho suverénní počínání zaskočilo, byl i samotný mšenský závodník. Jeho kulhání dávalo nad slunce najevo, že na prahu nové sezóny nestojí v optimálním rozpoložení. „Pět tejdnů jsem nevyšel ani deset schodů,“ svěřoval se s následky svého pádu z horského kola, které si vyžádaly operaci kolenních vazů. „Takže teď udělám deset dřepů a jsem rád.“

Ve třetí jízdě však Jan Jaroš předvedl bezchybný start. Okamžitě se usadil v čele, a by ho Václav Milík pronásledoval se zarputilostí úředníka finančního úřadu na stopě daňového úniku, mšenský závodník neudělal sebemenší chybičku. Druhý triumf Jan Jaroš přidal v rozjížďce s číslem šest. Také nyní byl jeho základem skvělý startovní manévr, by se Michal Škurla za jeho zády spíše soustředil na cenný skalp Eduarda Krčmáře.

Jak už bylo řečeno, Grzegorzovi Zengotovi sebral vidinu rozvinutí svého úvodního triumfu do vítězné šňůry Josef Franc. Matěji Kůsovi, jenž ve čtvrté jízdě projel cílem se zdviženým kolem daleko před svými juniorskými kolegy a Ronny Weisem, něco podobného provedl Andrej Kudrjašov už v rozjížďce s číslem pět.

Blikající červená světla na startovním roštu způsobila úlek, ale příčinou se nestal prohřešek žádného ze závodníků. Tomáš Topinka si za soudcovským pultíkem povšiml, že jeden z praporkářů, shodou okolností jeho otec, stojí příliš blízko okraje dráhy. Po sjednání nápravy vystřelil do čela Andrej Kudrjašov, který uhlídal za svými zády Matěje Kůse a Martina Málka.

Mnohem větší pohromou pro ambice Matěje Kůse, jenž se po zranění zápěstí vrátil do závodního kolotoče minulý týden, se stala rozjížďka s číslem dvanáct. Shodou okolností spolu s ním na startu stanuli i oba prozatím neporažení závodníci a muziku tvrdil Eduard Krčmář. Josef Franc opět potvrdil, že dnešek má v horoskopu jako šastný den a po dalším suverénním sólu osaměl na čele průběžné klasifikace. Jan Jaroš skončil druhý, zatímco Matěj Kůs se navzdory slibnému manévru vnitřní stranou druhé zatáčky neprobil před slánského juniora.

Nudě vstup zakázán
Po úvodní prohře s Janem Jarošem se Václav Milík vydal na cestu vzhůru. V šesté jízdě proměnil start v neohrožované vítězství, zatímco Martin Gavenda musel v prvním oblouku objíždět Zdeňka Holuba, jehož v další zatáčce podjel i Eduard Krčmář. Pardubický junior přidal další trojku hned po přestávce. Rychlejší reakcí na pásku se sice mohl chlubit Andrej Kudrjašov, avšak Václav Milík byl před Rusem ještě před úvodním nájezdem.

Rázem měl osm bodů a spolu s Janem Jarošem dýchal na záda létajícího Josefa France. Matěj Kůs nebyl sám, kdo si zkomplikoval svou cestu do finále. V rozjížďce s číslem jedenáct mu přistřihnul křídla Martin Gavenda. Polák byl sice po startu vpředu, avšak Martin Gavenda se pro první místo rozjel velkorysým obloukem v první zatáčce. V cíli mohl jedině litovat nuly, kterou své dnešní účinkování rozehrál. „Na začátku jsem to přehnal s převodama, dal je moc těžké a nechtělo to jet,“ vysvětloval.

Dnešní mítink rozhodně nemohl mít nálepku se slovem nudný. Překvapení nachystal divákům i Zdeněk Holub. V desáté jízdě se statečně bránil Martinu Málkovi, který se až na začátku druhého kola dostal na druhé místo před Michala Škurlu. Nutno ovšem dodat, že moravský borec nebral svůj první letošní závod nikterak prestižně. A navíc hned v rozjížďce s číslem dvě zůstal stát se zadřeným motorem. „Pražský vzduch mým motorům asi škodí,“ přeběhl mu mráz po zádech při letmé vzpomínce na hromadu šrotu, do níž se při loňském finále šampionátu jednotlivců proměnily jeho dva pohonné agregáty.

Na cestě do finále klopýtl i Andrej Kudrjašov. Zatímco doposud slynul brilantními starty, ten ze třinácté jízdy by si nedal ani za rámeček se smutečně černou barvou. V úvodním výjezdu sice podjel Romana Čejku, avšak vedoucí Eduard Krčmář už pádil za svou jedinou trojkou dnešního večera. Slánský junior se v osmnácté jízdě se závodem rozloučil pádem. „Veve ňák zaklap‘, kopla ho díra a já to musel složit,“ popisoval dramatickou situaci, jež se naštěstí obešla bez následků na jezdcově zdraví.

Navzdory předchozí nule Matěj Kůs nesložil zbraně a do čtrnácté jízdy odstartoval jako první. V úvodní zatáčce držel střed, ale Grzegorz Zengota stejně našel po jeho levé ruce prostor k průniku do čela. Místo na předjetí musel hledat i Václav Milík, který po vylétnutí pásky zůstal trčet vzadu. Navíc Michal Škurla rozhodně nesršel touhou vyklízet mu prostor.

V předposledním kole měl Pražan už namále, když se Václav Milík okolo něho sunul v první zatáčce. Nicméně až v nájezdu do závěrečného okruhu se Pardubičan natáhl pro bod, jehož hodnota byla nakonec pronikavě navýšena postupem do finále a v konečném důsledku i vítězstvím a povoláním do SGP České republiky.

Na takovou sladkou smetanu však Václav Milík ještě nepomýšlel, když ve svém boxu komentoval zpackanou čtrnáctou jízdu. „Na startu se mi to moc zvedlo,“ líčil. „A pak jsem nemoh‘ nic vymyslet na Škurliče. Na poslední chvíli mě napadla špička a vyšlo to.“

Josef Franc s Janem Jarošem však žádná extempore nevyváděli. Mšeňák po raketovém zrychlení současně s letem pásky jasně opanoval patnáctou jízdu, když Martin Gavenda byl zaujatý soubojem s Martinem Málkem. Ten měl vrch až do první zatáčky druhého kola, v níž ho Martin Gavenda vyvezl na venek. A Josefa France neměl dnes v základní části zastavit vůbec nikdo, natož pak trojice mladších klubových kolegů v rozjížďce s číslem šestnáct.

Cenný pocit finálové jistoty v rozjížďce s číslem sedmnáct získal i Grzegorz Zengota, když odstartoval na Jana Jaroše a se třinácti body postoupili oba. Andrej Kudrjašov se bojoval, avšak za snahu více než jeden bod neinkasoval a živil už jen teoretickou naději na postup. Na jeho deset bodů se dostal i Matěj Kůs brilantně triumfující v devatenácté jízdě. A tak se čekalo, co v závěrečné jízdě Václav Milík. Aby je přeskočil a mohl se chystat na finále, potřeboval minimálně dva body. To se mu podařilo, i když ho Josef Franc připravil o první příčku hned v první zatáčce.

Triumfální jízda Josefa France se zastavila až po zpackaném startu ve finále, kdy svůj motocykl odstavil hned v úvodním kole. „Maršál šel pryč, bylo ještě pětatřicet vteřin do konce,“ popisoval dění na startovním roštu. „A najednou zelený světlo. Zazmatkoval jsem a nebyl připravenej‘.“

Zato Václav Milík byl připraven více než dokonale. Našel skvělou kolej, která ho vynesla do čela. A by by se Jan Jaroš s Gregorzem Zengotou za jeho zády stavěli na hlavy a odráželi se ušima, pardubický závodník je bezchybnou jízdou odsoudil do role bezprostředních svědků jeho oslnivého triumfu.

Hlasy z depa
„Parádní,“ liboval si Václav Milík. „Ale moc jsem tomu nevěřil, dráha se měnila. Ve čtvrtý jízdě se mi to moc zvedlo. Nemoh‘ jsem předjet Škurliče, nevěděl jsem, co bych na něj vymyslel. Na poslední chvíli mě napadla špička a vyšlo to. Ve finálovce jsem si vybral dobrou kolej. Věřil jsem si, že to vyjde a vyšlo to. Skvělej‘ začátek sezóny!“

„Dobrý, nečekal jsem to,“ připouštěl Jan Jaroš. „Nečekal jsem to, osm tejdnů zpátky jsem měl operaci kolene. Zkraje sezóny mám patálie, dneska jsem to zvažoval do poslední chvíle, pořád to natejká. Jsem mile překvapenej‘, že to funguje. Mrzí mě finále, ale od třetí jízdy jsem toho měl plný brejle. Kousnul jsem se, ale scházel kousek. Je to super, pět tejdnů jsem nevyšel ani schodu. Zlepšuje se to pomalu, ale věřím tomu, že do prvního května budu připravenej‘.“

„Úžasný,“ neskrýval Josef Franc svou radost. „Motorka jela, už od loňska jsme na to přišli. Jel jsem dobře, škoda, že těch patnáct bodů není v Anglii. Chtěl jsem kartu na Grand Prix, proto jsem přijel, ale byly tam zmatky ve finále. Třešnička na dortu nebyla, ale jinak pohoda.“

„Zkoušel jsem si motorku,“ říkal Matěj Kůs. „Jel jsem tady poprvý. Ruka je už v pohodě, ale ten problém není v ruce.“

„Dobré,“ hodnotil Martin Gavenda. „Letos to byl první závod, trošku jsem si vyzkoušel nastavení. Na začátku jsem to přehnal s převodama, dal jsem moc těžké a nechtělo to jet. Ale celkově jsem spokojený.“

„Dobrý, jsem rád za těch sedm bodů,“ svěřoval se Zdeněk Holub. „Desátá jízda byla dobrá, ale posral jsem tu druhou. S tím už teď nic neuděláš.“

„Jsem celej‘,“ bilancoval Eduard Krčmář škody po svém pádu v rozjížďce s číslem osmnáct. „Ňák to zaklap‘, kopla ho díra, musel jsem to složit, ale dopadlo to dobře. Dneska to byl super závod.“

„Zkoušeli jsme všechno možné a nemožné,“ vyprávěl Martin Málek. „Dneska o nic nešlo. Přišli jsme na spoustu vychytávek. Snad se to do dalších závodů bude hodit. Teď nás čeká dost práce, uvidíme, jak to pojede příště.“

      FIN
1. Václav Milík, Pardubice 2 3 3 1 2 11 1.
2. Grzegorz Zengota, PL 3 2 2 3 3 13 2.
3. Jan Jaroš, Mšeno 3 3 2 3 2 13 3.
4. Josef Franc, Praha 3 3 3 3 3 15 R
5. Matěj Kůs, Praha 3 2 0 2 3 10  
6. Andrej Kudrjašov, RUS 2 3 2 2 1 10  
7. Martin Gavenda, Praha 0 2 3 2 2 9  
8. Zdeněk Holub, Praha 2 0 3 2 0 7  
9. Eduard Krčmář, Slaný 2 1 1 3 F 7  
10. Ronny Weis, D-Slaný (ACCR) 0 1 1 0 3 5  
11. Michal Škurla, Praha 1 2 1 0 1 5  
12. Martin Málek, Březolupy E 1 2 1 1 5  
13. Ondřej Veverka, Praha 1 0 1 E 2 4  
14. Roman Čejka, Slaný 0 0 0 1 1 2  
15. Ondřej Smetana, Praha 1 1 0 0 0 2  
16. Dominik Hinner, Praha 1 0 0 1 0 2  

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II) a Wojta Zavřel

Ostatní závody

Markéta Open vyvrcholí finálovou rozjížďkou

Praha – 10. dubna
Po čtvrteční premiéře stopětadvacítek dnes v české metropoli startuje česká plochodrážní sezóna naplno. A je to start jako řemen, který českým fanouškům musel už léta chybět. Markéta Open slibuje napínavou podívanou už jen příslibem, že její výsledky budou inspirativní pro obsazení Grand Prix České republiky, ale i nabitou startovní listinou.

By panovaly obavy, že kluby AČR svým závodníkům účast v mítinku pod taktovkou ČSMS minimálně nedoporučí, sejde se dnes v podvečer zajímavá závodnická společnost. Vedle českých jmen v ní figurují i cizinci – Ronny Weis, Grezgorz Zengota a Andrej Kudrjašov, pro něž se možná účast ve velké ceně hodně lákavá.

Rozjížďkou s číslem dvacet závod neskončí. Čtyři nejlepší se utkají ve finálové jízdě, takže je zaručeno, že drama bude postupně gradovat až do vyřešené tajenky stupňů vítězů.

Startovní listina:

1 Andrej Kudrjašov, RUS
2 Michal Škurla, Praha
3 Martin Gavenda, Praha
4 Josef Franc, Praha
5 Martin Málek, Březolupy
6 Jan Holub, Plzeň
7 Eduard Krčmář, Slaný
8 Grzegorz Zengota, PL
9 Ondřej Veverka, Praha
10 Jan Jaroš, Mšeno
11 Václav Milík, Pardubice
12 Roman Čejka, Slaný
13 Matěj Kůs, Praha
14 Ondřej Smetana, Praha
15 Zdeněk Holub, Praha
16 Ronny Weis, D (ACCR)
17 Dominik Hinner, Praha

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II)

Ostatní závody

V Žarnovici sa usilovne trénuje

Žarnovica – 10. apríla
Len pred niečo vyše týždňom sa podarilo Speedway Clubu Žarnovica a nadšencom plochej dráhy da dokopy dráhu rozbitú ešte zo zimného Autoslidu a už tu prebehli tri tréningy, na ktorých si jazdu vyskúšala pestrá paleta jazdcov nielen s rodným listom zo Slovenska.

Speedway Club Žarnovica podobne ako vlani, dostal povolenie k tréningovej činnosti od mesta na mestskom štadióne dvakrát v týždni v soboty a stredy. V začínajúcej sezóne to naplno využil. Dráhu si vyskúšali domáci borci Martin Vaculík, Ján Halabrín, či Tomáš Kis.

Nechýbali ani Moraváci a členovia slovenského ligového tímu Martin Málek a Martin Gavenda, ktorí testovali svoje motory v uplynulú sobotu. Usilovne trénovali na spomínaných tréningoch aj začiatočníci Michal Tomka, Ján Mihálik, či Patrik Búri. V sobotu tu nechýbal ani Patrik Mikel na pollitri. Okrem nich sa na dráhe preháňali aj jazdci „amatéri“ Jozef Rolinec, či Peter Cvanga. V sobotu si ovál vyskúšali aj pretekári flattracku Pavol Pučko spolu so svojim rakúskym kolegom.

Okrem spomínaných sa na dráhe ukázali aj 5 – 6 odvážnejší chlapci vo veku od devä do pätnás rokov, ktorí si vyskúšali pod pozorným doh¾adom skúseného trénera Jána Daniela, jazdu na plochodrážnom špeciály. Speedway Club práve pre nich zakúpil dva tréningové motocykle. V súvislosti s tým prebehli aj besedy na základných školách, ktoré boli spomínané v jednom z predošlých článkov, na ktorých bola tým odvážnejším ponúknutá možnos vyskúša si jazdu na plochodrážnom motocykli.

Zaujímavosou tréningov boli aj jazdy bývalých pretekárov žarnovického tímu z osemdesiatych rokov v prípade druhého z prelomu osemdesiatych a devädesiatych rokov. Svoje umenie predviedli totiž Vladimír Tomka a Ján Mesiarik, ktorí dokázali, že zo svojho jazdeckého umenia skoro nič nezabudli.

Žarnovické tréningy sú lákavou záležitosou aj pre fanúšikov. Tých sa na štadióne a aj v depe objavuje takmer vždy okolo stovky. Nechýbajú medzi nimi ani bývalí pretekári Pavol Tonhauzer, Milan Černek, Ján Štefanka, Jaroslav Ceglédy, či spomínaní Vladimír Tomka, Ján Mesiarik, Ján Daniel a vo funkcii mechanika aj Zdeno Vaculík.

Foto: Martin Búri

Ostatní závody

Češi v akci 09

Jen málokdo zaznamenal čtvrteční ostrý začátek závodní sezóny v Čechách. Zdeněk Holub, vítěz úvodního kola šampionátu stopětadvacítek pod jurisdikcí ČSMS, stanul na nejvyšším stupni i předevčírem v německém Güstrowě. Reprezentační kvartet absolvoval včera úvodní kolo dvojdílného zlatého poháru dvěstěpadesátek. V sedle pětistovek se čeští plochodrážníci objevovali uplynulý týden výhradně za kanálem La Manche, kde se na vlastní kůži přesvědčili o negativní stránce limitů average.
V neděli si lidé ze sebe dělali taškařice v podobě aprílových žertíků. Luboš Tomíček byl přesvědčen, že se stal obětí jedné z nich. Byl připraven na cestu do Anglie, aby posílil Redcar, který na něho čekal už minulý čtvrtek, avšak Pražan neměl včas vyřešené veškeré formality. Jenže najednou zazvonil telefon s informací, že se do medvědí sestavy nevejde o pouhých 0,18 bodu svého average.

V tomto případě bohužel nešlo o apríl, avšak o realitu. Východisko ze zapeklité situace nabídl Berwick, který měl o Luboše Tomíčka zájem již dříve, avšak pražský závodník dal původně přednost Redcaru. Potíže s average však neskončily, jelikož s jeho příchodem byli Bandité nad limit o 0,01 bodu!

Klub se proto musel rozloučit s Filipem Šiterou, jehož nahradil Jasonem Kingem. „S Filipem jsem mluvil,“ svěřuje se šéf berwického týmu Ian Rae. „Úplně chápe naši situaci, i když je přirozeně zklamaný, když vidí, proč jsme tuto změnu museli udělat. Řekl, že si hodně užil své krátké působení v tomto úžasném klubu, jak Berwick nazval. Také řekl, že kdybychom ho v budoucnu potřebovali, nebude vůbec váhat s návratem.“

Filip ŠItera hned v pondělí závodil v Elite League za svůj King’s Lynn, avšak v Eastbourne nebodoval ani v jednom ze třech případů, kdy se postavil na pásku. Domácí vyhráli 49:41. V jejich řadách začal Lukáš Dryml pádem, ale do konce mítinku stačil šest bodů s jedním bonusem.

Ve středu se z krátkého pobytu v Čechách vrátil Josef Franc. A hned exceloval v domácím matchi Premier League Cupu s Redcarem. Na úvod dvakrát vyhrál, aby další vítězství dodal při svém čtvrtém startu a zastavil své skóre na hodnotě jedenácti bodů a dvou bonusů. Sheffield oslavoval triumf 49:40, když se v sestavě jeho hostí objevil Matěj Kůs. Pražský závodník svůj návrat po zranění ozdobil ziskem šesti bodů.

Velký pátek přinesl za kanálem the busiest day of the season, jak přehršel mítinků nazvala britská média. Lukáše Drymla v Elite League čekal dvojzávod proti Lakeside. Na odpoledním výjezdu se mu nedařilo dle představ. Po úvodním bodu byl dvakrát vyloučen za pád a mohl sledovat prohru Orlů 55:36. Navečer ve svém Arlingtonu začal nulou, avšak nakonec se dostal na šestibodové skóre, nicméně Eastbourne prohrálo i podruhé tentokrát 45:51.

Dvojzávod v Elite League absolvoval také Filip Šitera. Jeho King’s Lynn si odpoledne přijel do Peterborough pro porážku 49:41. Triumf neslavil ani při večerní odvetě, kdy podlehl Peterborough 43:47. Mšenský závodník pokaždé absolvoval tři rozjížďky, v Peterborough nebodoval vůbec, v King’s Lynn inkasoval bod. Třetí prohra King’s Lynn v řadě donutila klub k personálním změnám. Včera jeho promotér Jonathan Chapman oznámil, že v jejich rámci nahradí Filipa Šiteru Dakota North.

V pátek se v Redcaru konal odveta čtvrtečního ligového poháru se Sheffieldem. Oba týmy se nyní rozešly smírně 45:45. Josef Franc bral pět bodů s jedním bonusem, Matěj Kůs čtyři body, když svou třetí jízdu nedokončil kvůli mechanické závadě. V barvách hostí se objevil hostující Luboš Tomíček, který přispěl jedním bodem. Dalším vzájemným střetem pražských závodníků by měl být zítřejší Markéta Open, jež napoví mnohé v otázce startovní listiny pro Grand Prix České republiky.

O víkendu pak Luboš Tomíček debutoval s vestou Banditů. V sobotu se na domácí dráze podílel sedmi body s jedním bonusem na porážce Glasgow 51:42. Druhý den se na dráze v největším skotském městě ještě zlepšil. Dosáhl osm bodů a jeden bonus, když ho v závěru přibrzdil defekt, avšak hosté odjížděli poraženi 56:35.

Polsko žilo celý minulý týden ve znamení příprav na dnešní ligovou ouverturu. Pro českou plochou dráhu by mohla být důležitá úterní informace z Victorie Pila, kde nadšenci přece jen svůj oblíbený sport zachránili, by za cenu propadu do druhé ligy. Na kontraktu s klubem se objevil i podpis Mariusze Puszakowskeho, s nímž Slaný vyjednával o české licenci. Ta může být tím pádem ztracena, na druhou stranu polský závodník má klubové angažmá, které PZM vyžaduje pro uvolnění pro jinou národní federaci.

Tradiční velikonoční pouáky v Německu byly letos bez české účasti s výjimkou podniku v Güstrowě. Na těžké, hluboké a velice rozbité dráze se v doprovodném závodě B-lizenz představil i Zdeněk Holub. Panovala veliká zima, chumelilo, ale přesto dorazilo 1300 diváků. Závodník pražské Markéty se neztratil, vyhrál všechny své čtyři rozjížďky a postavil se na nejvyšší stupeň nad Dennise Helfera a Andre Majewskeho.

Foto: Zdeněk Holub st.

Ostatní závody

Eduard Krčmář se dělí o průběžné vedení

Goričan – 8. dubna
Dvojnásobný vítěz zlatého poháru dvěstěpadesátek se dnes v prvním kole letošního dějství v Goričanu mohl pochlubit patnáctibodovým ziskem. Jenže na stejný počet se dostal i Michael Härtel, který rovněž jako slánský závodník nepoznal v základní části hořkost porážky. O vítězi musel rozhodovat rozjezd.

Po kolizi obou jeho účastníků byl za viníka označen Eduard Krčmář, který byl vyloučen a tím pádem odsouzen na druhé místo. Nicméně počátkem srpna přijede na plzeňské Bory jako spoluleader šampionátu.

Skvěle si počínal i Michal Průcha, který první závod po svém červnovém zranění skončil na pátém místě. Zbývající čeští reprezentanti si ovšem vybrali pořádný díl smůly. Daniel Hádek skončil sedmý, když ho defekt motoru před poslední jízdou připravil o třetí místo, které nakonec obsadil další Němec Steven Mauer. Michaela Krupičková měla ve své čtvrté jízdě pád, po němž své úvodní šestibodové konto nerozmnožila a skončila desátá.

Foto: Petr Křikava

Historie

Jarní seriál pomáhal reprezentantům do formy a trenérovi napovídal o nominaci

Zatímco pro Chorvatsko, Slovensko a Slovinsko nahrazuje účast v jadranské lize pravidelné zápolení na kolektivní bázi, české působení funguje na zcela odlišné bázi. Milan Špinka prosazuje filozofii rozjetí juniorského reprezentačního kádru ještě před zahájením hlavní části sezóny. Z tohoto důvodu také na podzimní schůzce organizátorů soutěže odmítl možnost výjezdu našeho celku na Balkán až v letních měsících. Podobná myšlenka však není ničím novým. Před lety se podobně rozjížděli i reprezentanti před světovým šampionátem jednotlivcům, avšak s ohledem na dobu a možnosti jim stačili domácí stadióny. Vrcholem se staly seriály z let 1967 a 1968, na něž dnes magazín speedwayA-Z zavzpomíná ve své historické rubrice i s pomocí dochovaného hodnocení tehdejšího reprezentačního trenéra Jaroslava Volfa staršího.
Více znamená více
Při studiu historických pramenů z období před bezmála padesáti lety si vnímavý badatel nemůže všimnout, že česká plochodrážní pata tlačila na stejných místech jako dnes. I na sklonku šedesátých let si novináři kladli otázky, proč do ochozů plochodrážních stadiónů neproudí velký počet diváků. Už tehdy v zájmu divácké veřejnosti vedl především Slaný, zatímco pražská Markéta zůstávala na periferii jejího zájmu. Ožehavým tématem byla i snaha československých plochodrážníků prosadit se ve světových šampionátech.

V polovině šedesátých let se náš nároďák mohl pochlubit fantastickým stříbrem z Vídně z roku 1963, avšak na individuální bázi byl úspěch obdobného kalibru nedostižným snem. Úspěchem bylo už jen projít kvalifikačním sítem až do světového finále, což se povedlo jen trojici našich závodníků. Antonín Kasper v roli náhradníka v třiašedesátém do Wembley ani nevycestoval. Jaroslav Volf skončil v Göteborgu o rok později jako patnáctý a výčet českých finalistů se uzavřel stejným umístěním Luboše Tomíčka ve Wembley v sezóně 1965.

Častým steskem tehdejších závodníků byla skutečnost, že ve srovnání se světovou špičkou odjedou pouhý zlomeček mítinků. „Takoví Barry Briggs a Ove Fundin absolvují za rok přes stovku závodů, kdežto naši nejlepší maximálně tak něco přes třicet,“ povzdechl zkraje dubna sedmašedesátého novinář Svobodného slova, který se podepisoval zkratkou stk.

Nicméně právě v roce 1967 se začalo blýskat na lepší časy nejen kvůli Poháru světa motorů, jenž po pětileté absenci vrátil na české stadióny ligové zápolení, ale i v otázce přípravy reprezentantů na mistrovství světa. Různá soustředění byla obvyklá již dříve, avšak tentokrát byl vypsán šestidílný seriál kontrolních závodů.

Problematika nominace reprezentantů na mistrovství světa nebyla prozatím komplexně zmapována především kvůli absenci dochovaných písemných pramenů. Avšak je jisté, že kontrolní závody na jaře sedmašedesátého neměly zásadní vliv na určení majitelů vest s reprezentačním lvíčkem na hrudi. „V nominaci nejde o nijak zásadní problémy,“ můžeme citovat již zmiňovaný zdroj ze Svobodného slova. „V podstatě je již známo obsazení všech čtyř závodů prvního kola mistrovství světa.“

Po čtvrtém závodě v Přerově, kde se ovál vinou dešů proměnil v bezednou bažinu, se spekulovalo o dalším nováčkovi. Vedle slánského Václava Kraila, který debutoval v prvním kole v Abensbergu, se státní trenér Jaroslav Volf rozhodoval, zda do Mariboru nepošle Karla Buřiče nebo Zdeňka Fojtíka. Ten se však v Českých Budějovicích a v Plzni neobjevil, takže nakonec dostal šanci osvědčený Karel Průša.

Média, alespoň ta motoristická bývala pramálo koncepční v otázce pravidelného a zasvěceného zpravodajství z domácího motoristického sportu. A tak se dnešní historik musí zaobírat především kusými zprávami z denního tisku, jelikož motoristická média přecházela mlčením i závody, u nichž to zaráží. O to cennější je desáté číslo Světa motorů, které přináší o seriálu kontrolních závodů článeček přímo z pera Jaroslava Volfa staršího.

Trenér vyzdvihl dobrou fyzickou i jezdeckou formu Luboše Tomíčka. Antonína Švába, Antonína Kaspera, Františka Ledeckého a Miloslava Vernera, kteří se předtím zúčastnili rovněž zimní přípravy v Krkonoších. Naopak Stanislavu Kubíčkovi a Pavlu Marešovi vytýkal styl a techniku jízdy, na nichž zanechaly stopy starty na ledových drahách.

Kromě toho vysvětlil důvody vzniku seriálu. „Termíny konání prvních kol mistrovství světa obvykle nevyhovovaly našim jezdcům proto, že nebyli ještě rozježdění, kdežto jejich zahraniční soupeři měli za sebou v té době nejméně 12 až 14 kvalitních závodů,“ rozepsal se.

Oficiální zpráva jako reportáž
Rok se sešel s rokem a jarní seriál kontrolních závodů tu byl zkraje sezóny 1968 opět. Z úhlu pohledu plochodrážního historika je cennější, že se zachovala zpráva, kterou Jaroslav Volf starší o soustředění zpracoval. Na pěti strojopisných stránkách státní trenér podává nejen své hodnocení zúčastněných reprezentantů, ale svěřuje se i s dalšími detaily.

Kupříkladu ve Slaném si stěžuje na kvalitu ubytování. „Připravili pro nás společnou ubytovnu na spartakiádních lůžkách, která byla rozbita a podkládaná židlemi,“ píše. „Prostě neschopné. Bylo nám řečeno, že jsou zde cizinci a Čedok jim obsadil všechna místa.“ Naopak pozitivně kvituje pardubické pořadatele, kteří v předvečer svého závodu uspořádali besedu jezdců o zájezdu do Anglie z léta předchozího roku. Zároveň však upozorňuje na pochybení delegovaných bafuňářů, kteří bezprostředně po skončení poslední jízdy zmizeli a zapomněli mu předat oficiální zprávu a výsledky.

By Jaroslav Volf doporučuje či nedoporučuje nominaci toho či onoho reprezentanta, výsledky seriálu opět neměly vliv na bezprostřední podobu reprezentace. Ani nemohly, jelikož trojice favoritů ho neodjela celý. Antonín Šváb s Lubošem Tomíčkem vynechali dva závody kvůli závodům v Německu, tehdy ještě označovaném jako Západní. Plzeňští pořadatelé, kteří obě esa předem inzerovali, vznesli proti jejich absenci dost hlasití námitky. Antonín Kasper vypadl hned v úvodním podniku v Chomutově za mnohem horších okolností, když se ve čtvrté jízdě dostal do kolize s Antonínem Švábem.

„Po odstartování zůstal pozadu jezdec Kasper se Švábem,“ popisuje incident Jaroslav Volf starší. „V nájezdu stáhl Kasper motocykl do 3/4 dráhy, Šváb v hluboké škváře nedostal do smyku motocykl tolik, kolik bylo třeba a narovnal jezdce Kaspera směrem na bariéru. V okamžiku dotyku předního kola Švábova motocyklu se zadním kolem motocyklu Kaspera se zvedl Švábův motocykl na zadní blatník motocyklu Kaspera. Šváb spadl, Kasper po nárazu na barieru zůstal ležet a Švába motocykl, který se koulel přes řidítka a kola, přirazil jezdce Kaspera k zemi a barieře. Kasper byl převezen do nemocnice v Chomutově, kde byly zjištěny těžké pohmožděniny a tržná rána na hlavě. Podal jsem zprávu o úraze rodině telefonicky.“

Jaroslav Volf starší přesto Antonína Kaspera na místo pro mistrovství světa doporučil, ovšem v případě Bohumíra Bartoňka, Miloslava Vágnera či Stanislava Kubíčka zaznělo jeho rozhodné ne. Posledně opět jmenovanému vytkl styl dle jeho názoru pokaženého starty na ledových oválech. Tvrdost trenérova úsudku komentáře přitom svou příkrostí zaskočí i po bezmála padesáti letech.

Zranění Antonína Kaspera ovšem nebylo v seriálu roku 1968 jediné. Čtvrtý podnik v Ústí nad Labem, kde protivnou zimu ještě umocňoval silný vítr, se na tvrdé a místy děravé dráze srazili nadějný mladík Václav Verner s pardubickým Bedřichem Marešem.

„Ve třetí jízdě jezdec Václav Verner po ostrém nájezdu do zatáčky najel na koleno jezdce Mareše, který si stěžoval na bolesti v koleně,“ stojí v oficiální zprávě Jaroslava Volfa staršího. Bedřich Mareš navzdory bolesti startoval ještě ob jeden den později v Plzni, avšak zběžná lékařská prohlídka ve zdejší nemocnici odhalila frakturu kolenní kosti.

Vedle reprezentantů se v sérii postupně objevovali také závodníci pořádajících klubů. Husarský kousek se povedl na konec seriálu v osmašedesátém slánskému Pavlu Marešovi. Ten se sám rozhodl po skončení předcházející sezóny rezignovat na reprezentaci. Navíc se posléze o čtyři měsíce později v dubnu vzdal první výkonnostní třídy a vypadl z mistrovství republiky jednotlivců. Na asfaltové dráze svého domácího klubu ovšem exceloval a s patnácti body napráskal všem soupeřům.

„Dle názorů jezdců má toto soustředění velký přínos po jezdecké stránce,“ uvádí Jaroslav Volf starší na závěr své zprávy. Myšlenka kontrolních závodů nezapadla a v dalších letech dokonce řešila přímo nasazení do světového šampionátu a definitivně vzala za své před šesti lety, kdy VV SPD zrušil národní kvalifikaci a zaměřil fokus reprezentace k výsledkům předcházející sezóny. Avšak už nikdy naše špička neprojela v rychlém sledu tolika českými stadióny jako v letech 1967 a 1968, což dnešní divák může svým předkům jedině závidět.

Nominovaní reprezentanti v hodnocení Jaroslava Volfa staršího po seriálu v roce 1968 versus pozdější realita:

Miloslav Verner: svojí jízdou, která se zlepšila i stylově, prokázal dobrou připravenost a vzestupný výkon
MS 1968 solidní výkon v Abensbergu, kde skončil s deseti body šestý; z druhého kola ve Mšeně postupoval jako náhradník; v kontinentálním finále v Ufě se pro něho příležitost nenašla.
 
Luboš Tomíček: velmi dobrá forma a fyzická příprava
MS 1968 v Abensbergu stál na nejnižším stupínku pódia; stupně vítězů neopustil ani ve druhém kole ve Mšeně, které vyhrál s maximálním bodovým ziskem; v kontinentálním finále v Ufě byl poslední.
 
Jan Holub: bojovný, ale zbytečně neriskuje, klidná jízda
MS 1968 první kolo v Míšní ho zastihlo na druhém místě jen proto, že vítěz Boris Samorodov byl lepší na pomocná kritéria; z druhého kola v Rybniku odjížděl s osmým místem v kapse; v kontinentálním finále v Ufě byl z našich nejblíže postupu – skončil desátý.
 
Karel Průša: vyrovnaná jízda, dobrá připravenost, vytknul jsem mu nedostatek bojovnosti na předchozích MS
MS 1968 vypadl v prvním kole v Abensbergu.
 
Jaroslav Volf ml.: dostává se opět do dřívější formy před zraněním, bojuje, ztratil obavu z pádů.
MS 1968 z prvního kola v Abensbergu postoupil devátý jako náhradník; ve druhém kole ve Mšeně tuto roli skutečně plnil, by se dostal na ovál, získal jeden bod.
 
František Ledecký: vyrovnaná jízda proti předchozím rokům a větší přehled
MS 1968 konec prvního kola ve Svetozarevu ho zastihl na šesté pozici; ve druhém kole v Rybniku vyřazen ze šestnáctého místa.
 
Miroslav Šmíd: bojuje v dobré formě, někdy až zbytečně riskuje
MS 1968 z prvního kola v Miskolci postoupil jako osmý; ve druhém kole ve Mšeně své účinkování v šampionátu ukončil třináctým místem.
 
Antonín Šváb: startoval pouze ve třech závodech, jel s přehledem, zbytečně neriskoval, měl potíže s motocyklem
MS 1968 pátý ve Svetozarevu; čtrnáctý v Rybniku.
 
Václav Verner: mladý nadějný jezdec, rychlý, zbytečně riskuje, kdy odrazí spolujezdce, je třeba se mu věnovat, ve výcviku doporučuji do nominace MS a více mezinárodních závodů
MS 1968 při své premiéře v šampionátu ve svých devatenácti letech vypadl v prvním kole v Miskolci, ale v následující dekádě měl hrát v naší reprezentaci výraznou roli.
 
Richard Janíček: zajede na tvrdé klasické dráze
MS 1968 vyřazen v prvním kole v Míšni
 
Antonín Kasper: v prvním závodě zraněn, odstoupil, po prvním soustředění velmi dobrá výkonnost, bude-li zdráv, doporučuji nominaci na MS.
MS 1968 v prvním kole v Miskolci pátý; druhé kolo ve Mšeně ukončil jako čtrnáctý

Nejlepší desítka seriálu kontrolních závodů 1967 a 1968:

1967 Mšeno, Pardubice, Svitavy, Přerov, České Budějovice a Plzeň v rozpětí od 2. do 9. dubna 1. Luboš Tomíček 54, 2. Antonín Šváb 48, 3. Antonín Kasper 39, 4. František Ledecký 30, 5. Pavel Mareš 24, 6. Stanislav Kubíček 24, 7. Miloslav Verner 20, 8. Jan Holub 20, 9. Karel Průša 16, 10. Josef Blecha 9.
 
1968 Chomutov, Polepy, Pardubice, Ústí nad Labem, Plzeň, Slaný v rozpětí od 6. do 14. dubna 1. Miloslav Verner 42, 2. Jan Holub 36, 3. Luboš Tomíček 35, 4. Karel Průša 30, 5. Jaroslav Volf 29, 6. Miroslav Šmíd 28, 7. František Ledecký 28, 8. Antonín Šváb 28, 9. Václav Verner 17, 10. Richard Janíček 9.

Poznámka: stejně jako v tehdejším šampionátu jednotlivců byly přidělovány body dle klíče: 12-10-8-7-6-5-4-3-2-1.

Foto: archív autora