Hynek Štichauer musí na operaci

Pardubice – 11. dubna
Včerejší úvodní kolo českého přeboru jednotlivců mělo ve své startovní listině úžasných jednadvaceti jmen. Nakonec nedorazil jihočeský František Irmiš. Po tréninku jsme si však bohužel museli ve svých programech škrtnout rovněž jméno Hynka Štichauera. Na vině byly patálie s jeho ramenem. Pardubický závodník si magazínu speedwayA-Z postěžoval na nedostatek štěstí.

„Kdyby jenom bolelo, ale hnedka vypadne,“ svěřoval se Hynek Štichauer, zatímco devatenáctka zbývajících závodníků za sebou měla první sérii jízd. „O tréninku jsem objel dvě kola a šlo ven.“

Podobné potíže měl Hynek Štichauer při své letošní závodní premiéře na evropském kontinentu v rámci maďarského šampionátu v Miskolci minulý měsíc. „Tam jsem chyt‘ díru, že můžu ráfek hodit rovnou do koše,“ vypráví. „Vyhodilo mě to rameno. Dneska jsem byl zalepenej‘ celej‘, měl jsem ortézu, ani se nehnul, ale stejně to nefunguje. Prostě se to sešlo, to rameno se to mělo udělat hned, ale tady v Pardubicích mi řekli, že když to zrehabilituju, bude to v pořádku. Nemyslím si to, od tý doby jsem měl rameno venku ikskrát. Jak už tam je něco špatně, operaci to chce.“

Nyní má Hynek Štichauer jasno, že operaci podstoupit musí, avšak termín je prozatím ve hvězdách. „Je to stejnej‘ doktor, pan Holíbka z Olomouce, co mi dělal rameno,“ říká Hynek Štichauer. „Dělá hokejisty, a když jim teď skončila extraliga, neví, kam skočit. Jak mi zavolá, hned jdu na vlak, v Olomouci to už mám namakaný, jedničkou nebo čtyřkou tramvají do nemocnice. Ale zdravotnictví je jako všechno v tomhle státě. Bez známejch‘ to jde pomalejc‘, ale věřím, že to dopadne. Hned z Maďarska jsem mu psal SMSku, on mi odpověděl, že to operovat bude, ale čas je problém. Věřím mu, má to od pánaboha a bez toho zdraví jsem jen poloviční závodník.“

Po včerejšku je bohužel jasné, že Hynek Štichauer zkraje sezóny závodit nebude a zmešká tak i středeční semifinále šampionátu jednotlivců AČR. „Když si nezapneš ani helmu, přemejšlíš o něčem jiným,“ tvrdí. „Už se musím usadit, je to druhá sezóna, potřebuješ závodit, ale když musíš myslet na něco jinýho, je to špatný. Bez štěstí to nejde a to se mi poslední roky vyhejbá. Doufám, že mi to pánbůh neoplatí na dětech (smích).“

Foto: Wojta Zavřel

Dominik Hinner má za sebou tvrdou zimní přípravu

Praha – 5. dubna
I když mohl ještě zůstat na stopětadvacítce, předloni na podzim ji definitivně odložil. Naplno se vrhnul do závodění s plnoobjemovým motocyklem, a by se učil prakticky za pochodu, zlepšoval se rozjížďku od rozjížďky. Avšak křivku jeho výkonnosti přervala naneštěstí zranění. Sotva se zotavil z fraktury obratle při srpnovém tréninku v Chabařovicích, při objíždění padajícího Ondřej Veverky při posledním díle české juniorky upadl rovněž a zlomil si kost v pravém zápěstí. Na prahu nové sezóny ovšem Dominik Hinner neskrývá odhodlání poprat se o každý bod.

Nešastný podzimní comeback
„Myslím, že to bylo dobrý rozhodnutí,“ komentuje Dominik Hinner své rozhodnutí jednou provždy opustit stopětadvacítky. „Měl jsem víc času a moh‘ jsem se soustředit na půllitry. Stopětadvacítky jsou dobrý na naučení, kontakt a pak se s nima už nechtěl zabejvat, co se týče financí a práce. Chtěl jsem se naplno věnovat půllitrům. Nejsem si jistej‘, jestli by mně stopětadvacítky ještě něco přinášely. Předminulej‘ rok jsem se do nich chtěl pustit víc, zainvestoval do toho a měl problémy. Teprve na konci sezóny se mi tři závody povedly.“

Na start svého prvního závodu s pětistovkou se Dominik Hinner postavil takřka přesně před rokem při ouvertuře české juniorky. „Proti stopětadvacítkám tam byl určitě rozdíl, že je velkej‘ psychickej‘ tlak,“ srovnává. „Zezačátku sezóny mi trvalo, než jsem se rozjel, až potom to začalo bejt‘ lepší. Jsou to závody jako závod, spíš jsem to bral, že jsem chtěl a tak tam byla větší nervozita. Ta bude vždycky před jakýmkoliv závodem. Ale začínal jsem se do toho dostávat, měl jsem zkušenosti a nebyl už takovej‘ vyjukanej‘ zelenáč.“

Jenže počátkem srpna se vypravil na trénink do Chabařovic. „Tam to byla taková nešastná náhoda,“ vzpomíná na svůj pád. „Měl jsem defekt v nejhorší chvíli. Myslel jsem si, že to byl řetěz. Kolo se neměl, o co opřít, a šel jsem v nájezdu do prken. Byl to ale unašeč u motoru, asi upad‘ klínek. Byl to pech, v tu dobu jsem se zrovna začínal cejtit líp, začínal ovládat motorku a byl rychlejší. Už jsem nasazoval těžší převody a dával to do materiálu.“

První lékařské zprávy zněly o čtyřtýdenní nucené přestávce. Pražský junior se vrátil do sedla až na konci první zářijové dekády, kdy pod Ještědem vrcholil domácí juniorský šampionát. „Myslel jsem, že se do toho co nejrychlejc‘ vrátím,“ vzpomíná. „Uspěchal jsem to, nebyl jsem na tom moc dobře ani fyzicky, ani psychicky, protože jsem se s tím nevyrovnal.“

V rozjížďce s číslem pět spadl nejprve Ondřej Veverka. „Veve upad‘ přede mnou,“ popisuje Dominik Hinner. „Vytrh‘ si chcípák, zastavilo se mu to a šel přes řidítka. Už byl pozdě, začal jsem se mu vyhejbat. Když jsem se podíval před sebe, viděl jsem akorát nafukovačky. Zlomil jsem si ruku a to byl konec sezóny.“

Nová sezóna, nové výzvy
V průběhu loňské sezóny se Dominik Hinner objevil v šampionátu juniorských družstev s bílým pardubickým koníkem na vestě. „Měl jsem možnost závodit,“ odpovídá bez zaváhání, co mu hostování přineslo. „Děkuju Pardubicím, že jsem za ně moh‘ jezdit a nemusel sedět doma na zadku. Moc jsem jim asi nepomoh‘, bylo to pár bodů a bedny byly hlavně zásluhou Vency Milíka.“

A co se mu v loňské sezóně povedlo nejvíce? „Jeden závod, se kterým jsem tak nějak spokojenej‘, i když ne úplně, byl v Divišově na jednadvacítkách,“ říká. „Jednou se mi povedlo, že jsem předjel Ondru Smetanu a nějaký body jsem tam měl.“

V letošním roce jeho jméno figuruje na mšenské extraligové soupisce. „Došlo k tomu přes strejdu Adriana, kterej‘ je tam jako trenér a teď mi docela dost pomáhá,“ objasňuje, jak se do sestavy trojnásobných šampiónů dostal. „Určitě se na to těším. Sám toho moc nevím, jak to bude. Jsem tam půjčenej‘ na rok, může to bejt‘ extraliga, může to bejt‘ první liga, bude to asi hodně podle mejch‘ výsledků. Ani mi nevadí, že pojedu proti Praze, pro mě to jsou závody a neřeším, co mám na vestě, spíš chci udělat co nejvíc bodů. Je to příležitost rozšířit si obzory a zkusit něco jinýho.“

Na samém prahu nové sezóny se Dominik Hinner ohlíží za svou zimní přípravou s uspokojením. „Chystal jsem se tvrdě,“ nezastírá. „Dost jsem chodil do posilovny, na squash a na spinning. Kromě pátků a nedělí jsem se pořád připravoval. Byly přípravy motorek a soustředění na horách. Naučil jsem se běžkovat,ale nebude to patřit mezi mé oblíbený sporty (smích).“

Dominik Hinner se už také posadil do sedla. „Byli jsme na začátku sezóny v Kršku,“ vypráví o první bezprostřední zkušenosti s plochodrážním motocyklem po libereckém pádu. „Z toho prvního svezení po dlouhý zimě jsem neměl dobrej‘ dojem. Nevěděl jsem, co to jsou řidítka. Pak to bylo lepší a lepší a začal jsem se s tím srovnávat.“

Následoval mšenský výjezd na soustředění do Gniezna. „Tam to bylo dobrý,“ říká Dominik Hinner. „První den jsme tam přijeli jen na večeři, pak jsme trénovali pondělí a úterý a ve středu jeli takovej‘ závod na pásku. Já ho nejel, byly problémy s technikou, navíc jsem před tím spadnul na ruku. Chce to ještě nějaký tréninky a rozjezdit se, než přijdou závody, abych měl jistotu, moh‘ se pořádně nahecovat a jít do toho.“

Cíle si rozhodně stanovil smělé. „Na devatenáctkách ve Svitavách chci bejt‘ určitě do třetího místa,“ svěřuje se. „A v jednadvacítkách do pátýho. Uvidí se v sezóně, jak to půjde, teďka tomu věřím, že to půjde. Svitavy jsou těžší dráha, uvidíme, jaký bude počasí, nejlíp kdyby měsíc předtím na to pražilo sluníčko. Loni jsem tam jel jeden závod. O tréninku se tam málem nevešel, ale pak se to zlepšovalo. Docela se tam těším, nevadí, když to bude těžší. Dráha je pro každýho stejná a je to i o fyzičce.“

Dominik Hinner děkuje:
„Hlavně chci poděkovat tátovi a strejdovi Aďovi, ten mi hodně pomáhá. Chci poděkovat Kaspíkovi (přezdívka mechanika Martina Chalaše – pozn. redakce) a celý rodině za podporu. Samozřejmě klubu, sponzoři nejsou, snad se v průběhu času někdo najde. A panu Rudolfu Greplovi.“

Foto: Wojta Zavřel

Václav Milík stanul na nejvyšším stupni pódia podruhé během necelých čtyřiadvaceti hodin

AKTUALIZOVÁNO – FOTO

Pardubice – 11. dubna
Pouze v rozjížďce s číslem jedenáct neprojížděl Václav Milík cílem dnešního prvního přeborového podniku v Pardubicích jako vítěz. Rybník mu vypálil Ondřej Veverka, jemuž ovšem v konečném součtu na pardubického juniora jeden bod scházel, o něhož ho v šesté jízdě připravil Patrik Nagy. S ním si Pražan vypořádal účty v rozjezdu o bronz.

Patrik Nagy osaměl v čele
Jednadvacet jmen ve startovní listině sice nepředstavovalo absolutní rekord, přesto však v historických tabulkách dostalo dnešní přebor do výrazně lepší půlky. Jenže naneštěstí jsme si v programech museli škrtat. Nedorazil František Irmiš a Hynek Štichauer odstoupil po dvou tréninkových kolech kvůli svému problematickému ramenu. „Kdyby to jenom bolelo, ale hnedka vypadne,“ vyjádřil se Hynek Štichauer na jeho adresu. „Teď jsem byl zalepenej‘ úplně celej‘, měl jsem ortézu a stejně šlo ven, jak jsem objel dvě kola.“

Hned v rozjížďce s číslem jedna se do role favorita pasoval Václav Milík. Nejlepším startem se mohl pochlubit Tomáš Jůza v sedle motocyklu se stojatým motorem, avšak vnějškem první zatáčky se kupředu hnal Václav Milík. Sotva se prohnal protilehlou rovinkou, mohl si užívat náskoku třech motocyklů.

Před sedmou jízdou se Václav Milík rychle ještě vrátil k depu, aby jeho otec rychlým servisním zásahem předešel případným problémům. Vyplatilo se, jelikož pardubický junior hrál velké sólo před Ronny Weisem, který v první sérii s obrovským přehledem vyhrál svou první jízdu. Po dvou sériích se v otázce bodového zisku mohl s Václavem Milíkem jako rovný s rovným poměřovat jen Patrik Nagy.

Dobře známý Maďar, který letos závodí s licencí AČR, se musel pro úvodní čtyři body doslova protlačit skrz první zatáčku rozjížďky s číslem dvě. Za sebou měl Michala Kleina, který ovšem druhou příčku opustil kvůli pádu v závěrečném okruhu. Patrik Nagy neměl snadnou cestu k triumfu ani v šesté jízdě. Ondřej Veverka prve v rozjížďce s číslem tři rázem poskočil v úvodním oblouku ze třetí příčky přes Zdeňka Holuba a Michala Škurlu do čela, které už neopustil. A nyní mu do karet hrál povedený start.

Jenže maďarský junior na něho tlačil až do nájezdu do druhé zatáčky, kde se před Pražana posunul definitivně. Když projížděl vítězně cílem, ani sám netušil, že se o pár minut později stane osamoceným a hlavně neporaženým leaderem průběžné klasifikace. Ondřej Veverka totiž v rozjížďce s číslem jedenáct perfektně odstartoval. Václav Milík se sápal po vedení vnějškem úvodního oblouku. A by se na něj dostal, pražský junior mu ho opět odebral ještě před druhou zatáčkou.

Navíc se mezi ně zamotal i Vladimír Višváder, na němž byl opět vidět obrovský apetit po závodění. Ve druhé zatáčce druhého okruhu ho Václav Milík podjel, a by útočil ze všech sil na vedoucí příčku, Ondřej Veverka si mohl ke svému opasku připevnit jeho skalp. „Aspoň že jsem dojel druhej‘,“ oddechl si Václav Milík v cíli. „Veve odstartoval a držel si stopu.“

V rozjížďce s číslem dvanáct Patrik Nagy nakonec zbavil Tomáše Jůzu vedení a rázem měl na svém kontě o jeden bod víc než Václav Milík. Jenže mítink se sotva přelomil do své druhé poloviny a většině účastníků zbývaly do konce ještě dvě jízdy.

Maximum nemá nikdo
V rozjížďce s číslem patnáct nedal Václav Milík Patriku Nagyovi ani náznak šance. Po brilantním startu se celá čtyři kola hřál ve vedení, zatímco maďarský borec musel vzít zavděk druhou příčkou. Rázem měli oba po patnácti bodech, avšak na této hranici rozhodně nezůstávali sami, jelikož jí dosáhli rovněž Ondřej Veverka a Ronny Weis.

Ondřej Veverka s Ondřejem Smetanou, který se v osmé jízdě proběhl pro jeden bod s motocyklem se zadřeným motorem, minuli v první zatáčce Krzysztofa Nowackeho. Ronny Weis prožíval vskutku povedený večer. Slušelo by se napsat, že šel od vítězství k vítězství, protože nůžky na jeho vítěznou šňůru si nabrousil jedině Václav Milík v rozjížďce s číslem sedm.

Chleba se ovšem začal s definitivní platností lámat až v posledních pěti rozjížďkách. Jako první přišel o vidinu stupňů vítězů Ronny Weis. Sice se mohl chlubit povedeným startem, ovšem na protilehlou rovinku vyjel až za Vladimírem Višváderem a Michalem Kleinem, jenž dnes zajel jeden z nejpovedenějších závodů své kariéry.

Zářit ovšem mohl i Vladimír Višváder, který po odvolané přihlášce od Karla Kadlece byl nejstarším účastníkem dnešního mítinku. Vlažnější úvod závodu vysvětli slovensko-český matador svým neopakovatelným způsobem. „Vytáh‘ jsem motorku, jak byla, když na ní Patrik Linhart a Kuba Hejral jeli Bechera,“ šokoval ty, kteří neměli to štěstí poznat jeho opravdový naturel. „Až na třetí jízdu jsem dal novou gumu a pak vychytal nastavení.“

Po suverénním triumfu v rozjížďce s číslem jednadvacet skončil pátý o dva body za Ronny Weisem. Michal Škurla, který v závěrečné jízdě protínal metu hned za Vladimírem Višváderem se nestačil divit, když si spočítal body v programu. „Takoví dědkové mě porazili?,“ kroutil nevěřícně hlavou.

Podobných příběhů byl však plný celý závod. David Štěrovský dotáhl své dvě poslední jízdy do vítězného konce, avšak v šesté jízdě nemohl na rošt kvůli poruše motoru. V rozjížďce s číslem čtrnáct ovšem mohl své vítězství doprovázet skloňováním slova štěstí. Stanislav Pouznar po úvodním předposledním místě nasadil nižší převod. Po dvou vítězstvích si právě ve čtrnácté jízdě zapomněl nazout plechovou botu, ale i tak skončil druhý a zajistil si místo v semifinále šampionátu republiky AČR.

Ale zpátky k boji o stupně vítězů. Nejsenzačnější výsledek přinesla rozjížďka s číslem osmnáct, v níž David Štěrovský odvedl Patrika Nagye. Hned vzápětí zamířil Václav Milík na startovní rošt s Ondřejem Veverkou. S bílým povlakem své přilby hrál Pardubičan sólo. „Dneska nešlo prohrát,“ měl jasno o svých ambicích. „Veve líp odstartoval a měl jsem, co dělat, abych ho zavřel.“

Ondřeje Veverku tím pádem čekal rozjezd s Patrikem Nagym o druhé místo. Pražan zaexperimentoval s nastavením motocyklu ve stylu hop nebo trop. A ono to vyšlo, už po startu byl před Maďarem, který ho prakticky ani jednou vážněji neohrozil.

Hlasy z depa
„Veve jel líp tu jízdu, co jsem s ním jel první,“ komentoval Václav Milík svou jedinou porážku dnešního večera. „Odstartoval a udržel si stopu. Aspoň, že jsem dojel druhej‘, jinak bych nebyl první celkově. Do poslední jízdy jsem šel s tím, že musím, dneska by to nešlo prohrát. Veve líp odstartoval, měl jsem co dělat, abych ho zavřel. Letos se mi zatím daří víc než loni, taky jsem se líp připravoval. Dneska jsem určitě spokojenej‘, kdo by nebyl, určitě jo, ale mohlo to bej’t ještě lepší a moh‘ jsem mít kompletku.“

„Jsem spokojenej‘, po včerejšku jsem si spravil chu,“ rozpovídal se Ondřej Veverka. „Porazil jsem Vencu. Na rozjezd jsem přenastavil motorku. Řek‘ jsem si, že to buď vyjde nebo ne. A vyšlo. Bylo to bez nervů, třeba mi taky moh‘ prasknout primár (smích). Ale radši to ani nepřivolávej!“

„Škoda poslední jízdy,“ litoval Ronny Weis. „Vladimír Višváder a Michal Klein měli lepší start. Já měl taky dobrej‘ start, ale guma byla pryč. V první zatáčce jsem mydlil, bylo to nakropený. Oni měli nový gumy. Postup do semifinále je dobrý, ale pódium by bylo ještě lepší.“

„Rád závodím, mám to pořád v krvi, dokud to půjde, budu závodit, třeba do padesátky,“ rozhovořil se Vladimír Višváder. „Vytáh‘ jsem motorku po Becheru, jak mi na ní Patrik Linhart s Kubou Hejralem ojeli hranu. Nemělo to vzorek. Na třetí jízdu jsem si vzal novou gumu. Doladil jsem motocykl, zapalování přehodil z leďáku a už se těším na semifinále příští středu.“

„Docela dobrý,“ svěřoval se Michal Škurla. „Chtěl jsem ale víc. Na to, co mám najetý, to není úplně nejhorší. Ale porazili mě takoví dědkové!“

„Viděl jsem to hodně špatně,“ zachovával Stanislav Pouznar skeptický postoj. „Po tréninku jsem se těšil, ale první jízda ukázala, že to není ono. Na druhou jízdu jsme dali nižší převod a šlo to. Zkoušeli jsme předstih a na poslední jízdu jsem to uspěchal. Na první závod to ale bylo super, myslel jsem, že to bude horší. Postup do semifinále je pěknej‘, hlavně by to tu příští středu chtělo zabodovat. A ve Slaným taky, to by bylo pěkný.“

„Dobrý, ale zezačátku to nešlo,“ bilancoval Zdeněk Holub. „Až poslední dvě jízdy byly dobrý, doladil jsem to a hned to bylo lepší. Problém byl trošku ve mně a trošku s tím doladěním. Ale stejně jsem postoupil.“

„Pardubice mám rád, ale dneska jsem to hodně sral,“ nehledal Ondřej Smetana žádné výmluvy. „Nevím, nejsem teď nějak svůj, ale ke konci to už bylo dobrý. Ale každej‘ rok dlouho začínám a dlouho se do toho dostávám. Motorky mám dobrý, bude to asi tím závodníkem.“

1. Václav Milík, Pardubice 4 4 3 4 4 19
2. Ondřej Veverka, Praha 4 3 4 4 3 18+4
3. Patrik Nagy, H – Mšeno (ACCR) 4 4 4 3 3 18+3
4. Ronny Weis, D – Slaný (ACCR) 4 3 4 4 2 17
5. Vladimír Višváder, Mšeno 3 2 2 4 4 15
6. Michal Škurla, Praha 3 4 3 2 3 15
7. Stanislav Pouznar, Mšeno 2 4 4 3 1 14
8. Tomáš Jůza, Pardubice 1 3 3 1 4 12
9. David Štěrovský, Pardubice 2 – 1 4 4 11
10. Zdeněk Holub, Praha 2 2 2 3 2 11
11. René Vidner, Pardubice 3 3 3 0 1 10
12. Ondřej Smetana, Praha 1 1 2 3 3 10
13. Krzysztof Nowacki, PL – Slaný (ACCR) 3 2 2 2 1 10
14. Michal Klein, Mšeno F 1 2 3 2 8
15. Michal Průcha, Slaný 1 2 2 1 0 6
16. Jaromír Otruba, Pardubice 0 1 0 2 2 5
17. Zdeněk Růžička, Mšeno 1 1 1 1 F 4
18. Martin Hrach, Plzeň 0 1 1 1 E 3
19. Vít Janoušek, Liberec 2 E – E – 2
20. Hynek Štichauer, Pardubice – – – – – DNR

Poznámka: Hynek Štichauer odstoupil po tréninku kvůli zdravotním potížím.

Foto: Wojta Zavřel

Počet závodníků se rovná počtu rozjížděk

Pardubice – 11. dubna
Zájem o dnešní ouverturu přeboru jednotlivců v Pardubicích je vskutku eminentní, což umocňuje samozřejmě vidina deseti volných míst v semifinále mistrovství republiky jednotlivců AČR. Jednadvacet přihlášených dal vzniknout novému rozpisu na jednadvacet rozjížděk.

Na startovní rošt budou závodníci jezdit v pěticích a body se budou rozdělovat dle klíče 4-3-2-1-0. Každý z nich se na start postaví celkem pětkrát.

Jezdecké rekordy přeboru jednotlivců:

nejvíce závodníků 30.4.2010 Pardubice 23
  17.6.2010 Praha 20
 
nejméně závodníků 6.8.2011 Liberec 11
  12.6.2010 Svitavy 13
  11.10.2011 Praha 13

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II)

Josef Franc byl navržen na divokou kartu

Praha – 11. dubna
Patnáct suverénně získaných bodů během včerejšího Markéta Open přesvědčilo vedení pražského klubu, aby na divokou kartu své velké ceny navrhlo Josefa France. Ten se na stejné pozici objevil už jednou před osmi a půl lety. Posty náhradníků zaujmou absolutní nováček v elitní soutěži Václav Milík a Matěj Kůs, jenž má za sebou už účast v rolích divoké karty i rezervisty.

Foto: Wojta Zavřel

Dnešní přebor atakuje rekord

Pardubice – 11. dubna
Když během minulého pátku evidovali v Pardubicích devatenáct přihlášek pro zítřejší úvodní kolo přeboru jednotlivců, jenž určí rovněž deset postupujících do semifinále šampionátu jednotlivců, zdálo se, že lepší to už být nemůže. Nicméně nakonec by se v akci mělo představit celkem jednadvacet závodníků, což je v tříleté historii soutěže druhý největší počet. Rozpis rozjížděk nebyl prozatím zveřejněn.

Startovní listina:

1 René Vidner, Pardubice
2 David Štěrovský, Pardubice
3 Václav Milík, Pardubice
4 Tomáš Jůza, Pardubice
5 Jaromír Otruba, Pardubice
6 Vladimír Višváder, Mšeno
7 Zdeněk Růžička, Mšeno
8 Stanislav Pouznar, Mšeno
9 Michal Klein, Mšeno
10 Patrik Nagy, H – Mšeno (ACCR)
11 Zdeněk Holub, Praha
12 Ondřej Smetana, Praha
13 Michal Škurla, Praha
14 Ondřej Veverka, Praha
15 František Irmiš, Divišov
16 Vít Janoušek, Liberec
17 Michal Průcha, Slaný
18 Martin Hrach, Plzeň
19 Ronny Weis, D – Slaný (ACCR)
20 Krzysztof Nowacki, PL – Slaný (ACCR)
21 Hynek Štichauer, Pardubice

Foto: Wojta Zavřel