Slaný – 10. března
Uplynulou sezónu nemůže bilancovat s negativními dojmy. Zabydlel se v české juniorské špičce, stal se platným členem reprezentace a jeho jméno museli brát vážně rovněž soupeři v seniorských závodech. Přesto mohl skončit lépe, tu o jednu, tady o více příček. Roman Čejka si je toho dobře vědom. V exkluzivním rozhovoru pro magazín speedwayA-Z se svěřil, že má za sebou tvrdou práci během zimní přestávky, jejímž motivem byl jednoznačně záměr dál udržovat křivku své výkonnosti na stoupající tendenci.
speedwayA-Z: „Stejně jako loni jsi trávil zimní přestávku také závoděním na šroubcích. Jak jsi spokojen se svými výkony a můžeš na základě svých předchozích zkušeností říct, že se ti taková forma zimní přípravy vyplatí v hlavní sezóně?“
Roman Čejka: „Já si myslím, že je to dobrá zimní příprava. Není to k zahození, každej‘ kontakt s motorkou je dobrej‘. Někdo říká, že to kazí styl, ale sám to nechápu, jak by ho to mohlo kazit. Nevím, myslím, že je to blbost. Jezdí se to i ve světě i závodníci z mistrovství světa to v Polsku jezděj‘. Když to jezděj‘ oni, není to určitě k ničemu. Určitě je budu jezdit dál, akorát teď budu muset připravit lepší motor. Chemnitz a poslední Freital nebyly dobrý. Myslíme, že ten problém je i v kolech a ve šroubcích. Navrtáme nový šroubky a uvidíme, jak to půjde. Chceme to poladit, aby byl měkčí motor. A půjdem‘ po nich, to jsou plány na příští rok, teď jsme neměli čas, chystaly jsme motorky už na novou sezónu. Ale šroubky hodnotím pozitivně. Každej‘ kontakt s motorkou je dobrej‘. A nejenom s motorkou, ale i s jezdcema. Předjíždíme se, je to tělo na tělo. Jsou tam občas krizovky. I to pomáhá nabírat zkušenosti. A to se potom v tý sezóně na škváře ukáže.“
speedwayA-Z: „Kromě Speedway-on-ice Ronnyho Weise jsi obdržel pozvání do Opole. Tam to ovšem bylo o něčem jiném. V čem se polský závod lišil od těch saských?“
Roman Čejka: „V Polsku se to jede jiným stylem. Každej‘ musí mít stejný kolo, kdežto v Německu má každej‘ svoje, jak si to udělá. To je první věc. Potom celej‘ závod se jede ve čtyřech, nekoukaj‘ na bezpečnost, blatníky tam maj‘, co jak kdo udělá. Když si o sebe škrtnou, může se něco stát. Jezdí úplně jiný převody. S tím jsme ani nepočítali, že hodně těžký převody udělaj‘ tolik. Poláci jeli parádně, hodně rychle, už od startu to byly střelby. Nevím, jak je to možný, prostě je to dobrá zkušenost. A když mě zase pozvou, bude to třeba lepší. A třeba nepřivezu audinu (smích). Hlavně ještě před startem jsme nemohli nastartovat motorku. Nevěděli, co s tím je. Štelovali jsme to, měnili elektriku, měli rozdělanej‘ karbec a nejelo to. Roztlačili jsme to na betoně a než to chytlo, byly šroubky o půlku kratší. Oba mechanici uběhli maratón a byli úplně vyřízený. Pak jsem tam běhal sám, ale bylo to stejně prd platný. Byl nástup, odtáhli jsme to zpátky, přišel jsem tam pozdě, jel hned první jízdu. Doladili jsme to, roztlačili motorku a chytla za minutu dvanáct. Čapla zničehonic, 
sednul jsem na ní a jel hned na první jízdu. Naštěstí jsem to stih‘, ale zerko jsem vystřih‘. Prskalo to, ale byli jsme rádi, že mně to jede. A tak jsem se nepouštěl do žádnejch‘ větších akcí. Tak zas za rok, Gala lodowa. Takováhle šroubkařská akci by se měla udělat i u nás v Čechách. Kdyby se to udělalo ve Slaným, udělala se reklama, myslím, že by lidi přišli. Plochou dráhu na ledě tady nikdo nezná, akorát by to musel někdo pořádat. Nějaký peníze by to stálo, ale dalo by se na tom vydělat. I kdyby to bylo jen na metyl, bylo by to dobrý. Svezli bychom se, lidi by to bavilo, jezdci by přijeli, to není problém. Bylo by hezký, kdyby se to takhle povedlo.“
speedwayA-Z: „V mistrovství republiky juniorů jsi konečně prolomil dlouhé čekání na umístění na pódiu. A ze čtvrtého místa nebylo k celkovým vavřínům zas až tak daleko. Jak jsi se svým výkonem spokojený?“
Roman Čejka: „Zezačátku sezóny jsem neměl úplně dobrý výsledky vůbec. Měl jsem v tom junioráku mínus a i tady se ukázalo takový slabší období. Přišlo nějaký Polsko, trošku jsem se rozjel. Myslel jsem, že bych to třetí místo moh‘ urvat. Dostal jsem se taky konečně po dlouhým čekání na bednu. Celkově jsem byl čtvrtej‘ a byl jsem spokojenej‘. Na bednu byl kousek, ale Holoubek byl o kousek lepší. Doufám, že letos Holubína a zbytek startovky spráskám. Titul by byl moc hezkej‘, budu 
se určitě snažit a udělám pro to všechno. Co udělám, uděláme, jako celej‘ tým uděláme, teda i otec a pan kolega (přezdívka mechanika Antonína Poláka – pozn. Redakce). Soupeři ubyli, ale zase přibyli. Vždycky si říkám ‚tohle je mlaďoch, to bude brnkačka‘, ale ty mladý dokážou překvapit.“
speedwayA-Z: „A co juniorská družstva? Tady se slánskému týmu všeobecně přisuzovaly ambice jít po krku Michaela Hádka a Jana Holuba, ale něco bylo špatně…“
Roman Čejka: „Snažili jsme se celou dobu udělat co nejlepší výsledek. Měli jsme docela dobrou sestavu. Měli jsme na to bejt‘ mistří, ale prostě Haďas s Hobulem byli lepší. Ale úplně zadarmo to neměli. Letos jsme vyměnili jednoho závodníka, staršího za mladšího, uvidíme, jestli to bude dravec hned od začátku nebo jestli se bude rozjíždět. Letos na toho mistra máme šance, uvidíme.“
speedwayA-Z: „Dost prostoru na zlepšení přináší také mistrovství republiky do devatenácti let. Pardubice byly pro tebe hodně zakleté, takže by Svitavy v tomto ohledu nejen mohly, ale především měly přinést skok výsledkovou listinou.“
Roman Čejka: „Já na ty Pardubice měl nějakou smůlu, mně se tam nějak moc závodů nepovedlo. 
Hlavně byl problém s technikou, ne se mnou. Bylo tam hrozně moc problémů s motorkou. Prasklá hadička od metylu, zapalování, upadávali nám štelovací šroubky na ventily, což je věc, která by se neměla stávat. Devatenáctky jsou stylem jednoho závodu, takže je to takový, že nemůžeš prostě ani jednou zaváhat. Musí se ti povést celej‘ závod a to mi přijde blbý. Seriál pěti závodů by byl lepší, kde by se třeba jeden výsledek moh‘ škrtnout, bylo by to spravedlivější. Jednou nemáš den a je to. Letos se to jede ve Svitavách, tam se mi minulej‘ rok docela dařilo. Myslím, že by to mohlo bejt‘ docela dobrý. Zase se to jede jen na ten jeden závod, uvidím, až to bude.“
speedwayA-Z: „Extraliga se Slanému nevyvedla. Předloni se tvrdilo, že už to horší být nemůže. Ale ono bylo. Nevyhráli jste jediný závod a skončili před play off. Čím to?“
Roman Čejka: „Ani jeden závod jsme nevyhráli, ale pokaždý jsme byli aspoň druhý (smích). Bohužel. Občas jsme měli smůlu, pak zase smůlu a nakonec jsme měli zase smůlu. Bylo to trošku i o tý technice. Vždycky jsme měli dobrej‘ tým, ale soupeři byli lepší. Nevím, jak to bylo možný, ale pokaždý jsme prohráli. Doufám, že to letos bude lepší. Hrozně dlouho jsme nebyli mistří, naposledy 2005 a 2006, to už je let. Zase by se to mohlo povést, bylo by to hezký. Soupisku máme docela dobrou. Ale v extralize, kdo má peníze, vyhrává. Ne vždycky to tak je, ale většinou myslím, že jo.“
speedwayA-Z: „První ligu jsi strávil v Březolupech, které nakonec z předloňského nejvyššího postu klesly až na třetí místo. Jak se ti tyto závody zamlouvaly?“
Roman Čejka: „První liga se mi líbí dost. Je to hezký. V první řadě se to vyplatí, v Březolupech je to docela dobře placený. Rozpis jízd je taky dobrej‘, docela se mi líbí. První liga určitě byla dobrá na svezení. Zrovna mě napadá ten závod ve Svitavách, dařilo se mi a měl dost bodů. Jeli jsme s Holoubkem rozjezd o druhý místo. Měl jsem krásnej‘ náskok a jel to na nejstarší a nejhorší motorce, co mám, a byl suverén. Líbilo se mi to, ale pak ten motor… Letos zase pojedu za Březolupy, takže doufám, že to bude lepší než loni.“
speedwayA-Z: „V evropském šampionátu do devatenácti let jsi vypadl v semifinále v Güstrowě, ale do Lublaně ses podíval jako náhradník. Avšak světové jednadvacítky v Goričanu ti postup nepřinesly. Jak na tyto závody vzpomínáš?“
Roman Čejka: „Ta Evropa se loni jela v Güstrowě. Dráha se mi hrozně líbila. Kraoučká a startuje se ze zatáčky. Krásně se mi tam jelo, je to jedna z nejhezčích drah, na kterých jsem kdy vůbec byl. Výsledek byl docela dobrej‘. Jel jsem nakonec rozjezd o čtvrtý až šestý místo. Šlo vlastně o postup 
rovnou do finále. Bohužel se mi nepoved‘ start a byl jsem šestej‘. V základní části jsem je oba porazil, přišel rozjezd a oni porazili mě. Ale kdybych je předtím neporazil, nedostal jsem se do rozjezdu. Stačil mi jeden bod navíc. Pak jsem se nějakou náhodou do finále dostal. Tam jsem jel jako náhradník a počítal, že se budu jenom dívat. A nakonec to tak bylo a možná to bylo lepší. Bylo tam dost bojů a věčně se padalo, tak je možná lepší, že jsem to nejel. Ve finále jsem ale byl. Svět je oproti Evropě jinde. Tam jsem ani s postupem někam dál nepočítal. A ještě Goričan jako dráhu nemám moc rád. Tam mi to moc nejde a dráha mi nesedí. Chtělo by to tam třeba dva dny potrénovat, to by bylo určitě dobrý.“
speedwayA-Z: „Juniorské nároďáky byly vyřazeny v Rawiczi a ten mladší později i v Červenogradě. Ale po odstoupení dalších soupeřů jste nakonec do Balakova jeli. Na to se asi nedá zapomenout, by medaile proklouzla doslova mezi prsty, že?“
Roman Čejka: „Ten Rawicz byl hodně těžkej‘ závod. Nepočítal jsem vůbec s nějakou šancí, ale aspoň Ukrajince jsme mohli dát. Bohužel nedali, závod se nepoved‘. Nakonec jsme se do finále dostali řízením osudu, někdo to odřek‘, že je to daleko. My jsme to vzali, kdo by se nechtěl podívat 
do Ruska na takovej‘ závod. Vyvíjelo se to dobře. Zezačátku jsme dlouhou dobu byli na druhým místě, pak se to prostě ke konci v posledních pěti jízdách jako naschvál začalo obracet. Pomalu jsme jízdu po jízdě šli níž a níž. Najednou jsme byli třetí a pak mezi třetím a čtvrtým místem. Jel se rozjezd, Ukrajinci nasadili Loktajeva, což je dost dobrej‘ jezdec. A na něj jsme bohužel neměli šanci a skončily čtvrtý. Byli jsme hodně zklamaný, když jsme mohli bejt‘ druhý. Je to prostě smůla. Tak snad příště, ale doufám, že se tam dostanem‘, aby se to nemuselo jezdit ve Vladivostoku, abychom se tam zase dostali (smích). V Červenogradě jsme jeli jen tři jezdci. Hlavní tahoun byl Milda, což bylo velký plus. Já taky nějakej‘ bod udělal. Veve, když přišli závodníci, na který má, tak je neporazil, ale když jel s Bělousovem, porazil ho. Ale jo, snažil se, tak dobrý. Nakonec jsme skončili na bedně, to bylo dobrý. Dráha byla pěkná, diváci super, bavili jsme se s fanouškama, co bydlej‘ napůl na Ukrajině a napůl v Čechách. To bylo hezký, závody dobrý, jen tak dál.“
speedwayA-Z: „Sezóna už buší na dveře, pozítří odjíždíš se závodníky CS MV na soustředění do Krška. Jak ses připravoval a s jakými ambicemi vstupuješ do nové kampaně na plochodrážních oválech?“
Roman Čejka: „Na sezónu se chystám celou zimu jak technicky, tak fyzicky. Na motorkách pracuju celou dobu, vyměnili jsme hodně moc věcí, co se týče motoru i designu. A různých dalších 
vychytávek, to si myslím, že taky dělá hodně na psychice jezdců, co jedou proti mně. Mám hezký motorky a dobrý motory. Uvidíme, jak to všechno bude. Chodil jsem do posilovny, sauny, vířivky a na squash. Hráli jsme fotbálky a makali na fyzičce. Doufám, že se to vyplatí, dřeli jsme celou zimu. Z posilky jsem se vracel zničenej‘, padnul jsem rovnou do postele a spal. Jezdili jsme i šroubky, to je určitě dobrá příprava. Každej‘ kontakt s motorkou je dobrej‘. I když budu sedět na motorce v dílně nebo jezdit doma na zahradě, bude to určitě dobrý. Cíle na letošní sezónu jsou bejt‘ prostě lepší než minulej‘ rok a jít pořád dopředu. Doufám, že nedojde k nějakýmu pádu, kterej‘ by mě moh‘ zbrzdit, a že půjdu nahoru. V každým závodě bejt‘ v celkovým hodnocení aspoň o stupeň vejš‘. Pracuju na tom hrozně, je s tím hodně práce jenom na motorkách a potom v posilovně. Mohlo by to bejt‘ určitě lepší. Těžko na cvičišti, lehko na bojišti, doufám, že se toto rčení projeví.“
Roman Čejka děkuje:
„Určitě chci poděkovat sponzorům. Hlavně Češka Autodíly. Bez toho by asi nešlo tu plochou dráhu ani dělat. Nebo by to nebylo na takový úrovni, co máme teď. Potom jsou tu další sponzoři Šrámek Elektro, Speeddrill, Jaromír Burger, Altman Moto. Klukům Rákos a Macek, kteří mi dodávají mraky gum na sezónu. Taky bych chtěl poděkovat panu Zubrovi za podporu. A hlavně tátovi, rodině a všem příbuznejm‘. A panu Polákovi, kterej‘ pro mě dělá hrozně moc. Díky moc!“
Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II), Wojta Zavřel, Antonín Škach, Eva Palánová a Milan Špinka
