Mladá Boleslav – 29. února
V loňském roce spolu se mšenskými specialisty na obhajobu završil zlatý extraligový hattrick. Avšak s dalšími svými výsledky nebyl zas až tak spokojený. Nicméně přes zimu se pilně připravoval a nyní na prahu nové sezóny tvrdí, že jeho ambice jsou stejně vysoké jako v předchozích sezónách. Kromě toho se Filip Šitera v exkluzivním rozhovoru s magazínem speedwayA-Z svěřuje s vírou, že se jeho plány už o další rok přesunovat nebudou.

speedwayA-Z: „Před rokem jsi tvrdil, že druhá obhajoba mšenského extraligového titulu bude ještě složitější než první. Přitom s takovou lehkostí jako loni Mšeno už dlouho nikdo nevyhrál. Obavy zkraje sezóny tedy byly naprosto liché?“
Filip Šitera: „Lichý nebyly. Vypadalo to jednoduše, ale jednoduchý to nebylo. To, že jsme vyhráli všechny závody v základní části, bylo o štěstí. Hlavně v Pardubicích, tam nám to vyhráli Greg Hancock s Martinem Vaculíkem. Ale plochá dráha je o štěstí, a když ho nemáš, máš defekty a tak. To štěstí znamená, že jsme ty defekty nebo blbý vyloučení neměli a nestálo nás to vítězství. Když vyhraješ titul, můžeš si říct, že to nebylo tak těžký, ale v průběhu sezóny se může stát cokoliv. Štěstí bylo důležitý, to potřebuješ, abys moh‘ vyhrávat. My ho měli a tím vyhráli i ten titul. Finále nebylo jednoduchý, Pardubice byly silnej‘ tým celou sezónu. A štěstí je, že ve Mšeně je pan Grepl a díky němu může bejt‘ tým, co máme. Dokázal přivést člověka jako je Greg Hancock. Pomáhá klubu jak bodově, tak je i kolega, že dokáže poradit s převodama nebo stopou, kudy jet, kde jsou díry a tak. Klobouk dolů před ním, dokáže pomoct každýmu jezdci v týmu. Dráha je pokaždý jiná, každej‘ má jinej‘ motor, to jo, ale Greg má obrovský zkušenosti. Řekneš mu, co ti to dělá, jaký máš nastavení a on ti řekne, co bys měl dělat. A v devadesáti devíti procentech to funguje, ne-li ve stech. A plochá dráha jsou všude dvě rovinky a dvě zatáčky. Nervy jsou při finále vždycky. Nechceš vypadnout na blbou závadu, všechno kontroluješ. Je to finále a nervy k tomu patřej‘. Naštěstí se nám podařilo obhájit. Domácí prostředí je, když víme, že druhýmu dráha nevyhovuje a nám jo, proto se taková dráha připravila. Nebudem‘ dělat dráhu rovnou jako stůl, aby to vyhovovalo Pardubicím. Připravovala se narychlo, ale podle mě to za limitem nebylo, dráha je někdy i v horším stavu. Ale bylo to domácí prostředí. Každej‘ chce vyhrát, ale myslím si, že rozhodlo, že jsme měli dráhu, co nám vyhovovala. To byl ten kousíček navíc, co nám pomoh‘. Pocity jsou rozhodně dobrý, ale teď se už musím soustředit na novou sezónu.“

speedwayA-Z: „Na obhajobu titulu je Mšeno už vyhlášený specialista. Jaké to bude letos, když se ve hře objevil pátý celek, který ti dokonce házel udičku?“
Filip Šitera: „Určitě je to o jeden tým víc. Budou dvě dráhy, my máme jen jednu, ale uvidíme, jestli to pro nás bude výhoda. Chtěli bychom určitě obhájit. Změnila se pravidla jako každej‘ rok, když Mšeno vyhrálo titul. Zatím se nám to podařilo vyhrát pokaždý, uvidíme, jestli se to vyjde i počtvrtý. Za Plzeň jsem jezdil, nikdy jsem neřek‘, že bych se nechtěl vrátit, ale nemám sebemenší důvod odcházet ze Mšena. Nic mi tu nechybí. Ztratil jsem sice sponzora DaK Moto, ale i vzhledem k tréninkům je pro mě Mšeno výhodnější. A bude to domácí dráha na všechny kola a vím, co tam čekat. Neměl jsem proto jedinej‘ důvod ze Mšena odejít. Do každý sezóny vstupuješ jako favorit, sice máme tři tituly, ale je nová sezóna a máme o Haďase a Holubína míň. Někdo si může myslet, že jsme favoriti, někdo ne. Já se musím soustředit na každej‘ závod. Sezóna začne odznovu, doufám, že budu z Anglie rozjetej‘. A zase půjdu za největšími cíly. Člověk musí věřit, že to půjde.“

speedwayA-Z: „Do mistrovství republiky jednotlivců jsi vstoupil naprosto famózně dvěma vítězstvími v Divišově. Jenže křídla ti přistřihnul pád, navíc ve Mšeně přišel defekt a tys skončil celkově šestý. Jak toto umístění vnímáš?“
Filip Šitera: „Tak do jednotlivců jsem šel získat titul. Po Divišově jsem věděl, že to nedopadne. Cíl se změnil na osmý místo, abych se udržel ve finále a nemusel jet kvalifikaci. Šestý místo není první. Zklamání to je, je jedno za jakejch‘ okolností to bylo. Škoda Divišova, musím jezdit širším obloukem, i když nevím kudy (smích). Byl to pech, ale stane se, to je plochá dráha, a to bylo za jakejchkoliv okolností. V tak krátkým seriálu to nejde dohnat. Chtěl jsem se na to vykašlat, ale dojel jsem to, abych se udržel ve finále. V Praze už bylo vidět, že na titul není, jel jsem tam odznova. Ve Mšeně jsem chtěl vyhrát, ale kleklo to. Ale při republice mám smůlu už kolik let, takže je to tak nějak jedno. Ale další rok do toho půjdu znova. Letos je to na dva závody, je to trošku charita, ale k republice by měl člověk přistupovat tak, aby vyhrál. Ten cíl zůstává na letošní rok a snad ho už nebudu přesouvat na další sezónu.“

speedwayA-Z: „Šampionát dvojic už jednou zažil kombinaci Filip Šitera – Richard Wolff – Březolupy. A také tentokrát nebyl důvod k oslavám, i když jsi nezapomněl na bonbóny gumídky. Je snad toto spojení osudově zakleté?“
Filip Šitera: „Asi jo. Měl jsem domluvený, že pojedu s Martinem Vaculíkem. Ten nemoh‘, Franta sháněl náhradu na poslední chvíli. Asi je to zakletý, že jsme se sešli s Richardem podruhý, znova v Březolupech a zase to nevyšlo. Byla to škoda, že jsme nepostoupili do semifinále, kde by se bojovalo o finále. Smůla to byla, ale nic se s tím neudělá. Letos nevím, určitě bych rád ve Mšeně jel za Mšeno. Nezáleží to na mně, ale když přijde s nabídkou, určitě rád pojedu před domácím publikem za Mšeno. Je to ale až v srpnu, času dost a závodů je taky dost.“

speedwayA-Z: „Loni ses vrátil do sestavy českého národního týmu. V Lonigu jste vyhráli, avšak v prvním závodě hlavního turnaje v King’s Lynnu opět vypadli. Je letos vyšší šance na postup do race-off?“
Filip Šitera: „Myslím, že postup do race-off jsme propásli loni. Rusům vypadly hvězdy a jeli jen ve čtyřech. Všichni vědí, jaká je plochá dráha u nás a ve světě. Je úspěch, že v tom world cupu vůbec jsme. Bylo to vidět už v tom Lonigu. V půlce závodu jsme prohrávali se Slovinskem asi o tři body a otočili to až na konci. Aspoň z pohledu jezdce při závodech to tak vypadalo. I Lotyši tam tahali, ale měli mladej‘ tým. Teď je na nás, abychom se dali dohromady a bojovali o race-off, i když to nebude jednoduchý. V King’s Lynn jsme měli štěstí, že nejeli Sajfutdinov a Lagutové, což jsou špičky. Jeden jim chyběl, dvě rozjížďky nemohli jet, a přesto jsme je nedokázali porazit. Tak to je, když v pěti nedokážeme porazit tým ve čtyřech. A když se dostaneme do race-off, tam budou týmy, co nás porazí o třicet bodů. Proto se musíme soustředit nejen na to, abychom se tam dostali, alte také abychom tam byli konkurenceschopní. Uvidíme ze začátku roku, kdo bude rozjetej‘, ale world cup jedou nejlepší borci světa. Postup je reálnej‘, ale letos to bude těžší, jestli tam pojedou špičky. Je úspěch postoupit, ale byla by ostuda postoupit a udělat v race-off pět bodů.“

speedwayA-Z: „Velká očekávání se tradičně vkládala do českého týmu v mistrovství Evropy dvojic, které vždy bylo zdrojem cenných kovů. Z Berghtauptenu jste postoupili, ovšem co se dělo v Pile?“
Filip Šitera: „Bylo to začarovaný. Prostě to nevyšlo. Z mý strany to byl propadák. Měl jsem technický problémy. A když se ti nedaří, psychika je hned někde jinde. Nebejt‘ Aleše Drymla, jsme poslední. Milíček je mladej‘, já měl psychiku dole a nechal radši jet jeho. Byl to černej‘ den, dařilo se jen Alešovi, nám ne a tak nám to bohužel nevyšlo. Dalo se čekat, že Poláci chtěj‘ jet na vítězství. Měli Hampela a oba Pawlický, pro který to byla domácí dráha. To je zase otázka k world cupu. Jestli chceme postoupit do race-off, tyhle závodníky bychom v Evropě měli porážet, což se nám v posledních letech nedaří.“

speedwayA-Z: „Portfolio tvých reprezentačních startů uzavírají mistrovství světa v Terenzanu a mistrovství Evropy v Plzni. I v těchto případech bude letos co zlepšovat, když se naskytne šance, že?“
Filip Šitera: „Myslím si, že pro mě by byla zajímavější Evropa. Ale udělali to nový, jede se to na čtyři kola a je to rozlítaný. A podle tabulek tam nejsem. Když bude nabídka, budu o ní přemejšlet. Ale hrnout se tam nebudu, soustředím se na ligy. Všichni vědí, jak to dopadlo letos. Ti, co se dostali do Grand Prix, to odřekli. To není můj případ, ale je třeba se nad tím zamyslet. Ale když nejseš první, příští rok chceš bejt‘ první zase. Co si budeme povídat, je to o financích. Druhá věc však je, že kdyby se ti Evropa zrušila, přeloží se ti na druhej‘ den, kdy se jezdí ligy. Ty jsou pro tebe důležitější a musíš je oželet. A je to hrozně daleko, třeba vejlet do Balakova ti sebere závody za celej‘ tejden. Nevyděláš si, uděláš si jméno, ale tejden stojíš jinde. A já nejsem takovej‘ dobrodruh, abych každej‘ rok jezdil do Ruska. Seberou ti pas kvůli vízům. Teď sice můžem‘ jezdit na občanku, ale zabere ti hodně času vyřizování formalit.“

speedwayA-Z: „Loni jsi v britské Elite League rozšířil řady týmu King’s Lynn. Jak jsi byl za kanálem La Manche spokojený?“
Filip Šitera: „Určitě jsem byl v King’s Lynn maximálně spokojenej‘. Nebylo to jen o závodění, ale ty lidi ti vyjdou ve všem vstříc. Nebyl problém s tréninkama. Byli jsme dobrej‘ tým a vycházeli spolu dobře. Pomáhali jsme si s motorkama a s cestama na letiště. Dráha tam je výborná a na každej‘ závod suprově připravená. Nejde na to říct jedinou negativní věc. Když jsem tam zůstával, šli jsme se kouknout třeba na fotbal. Na stadiónu se pořád něco dělo, měli tam závody aut nebo driftování na betoně, kde nás třeba taky svezli. Byl jsem tam spokojenej‘ úplně maximálně. Zezačátku sezóny byl problém, že byla jiná dráha než v Coventry, ale rychle jsme to doladili. Chtěl bych poděkovat Topasovi, kterej‘ tam už nějakej‘ pátek je. Kdykoliv jsem něco potřeboval, hned jsem volal jemu, protože jsem dobře věděl, že u něj vždycky dobře pochodím.“

speedwayA-Z: „Letos jsi podepsal kontrakt s Berwickem na Premier League a dál budeš jezdit Elite League za King’s Lynn. Co to bude obnášet? A co další ligy, jezdíval jsi Švédsko a Polsko, to už je konečná?“
Filip Šitera: „Bude to obnášet hodně závodů, ale s tím jsem do toho šel. To je pro mě priorita vyjezdit se. V Premier League je víc závodů než v Elite League. Děkuju King’s Lynnu, že mi to zařídili. Uvidíme po sezóně, ale bych se vyjezdil a poznal nový dráhy v Anglii, to bude ideální. Když jedeš do Polska, není to daleko, ale časově to vyjde, jak když přejedeš celou Anglii. Budu mít bydlení i dílnu v Berwicku i v King’s Lynn. Když chceš hodně závodit, musíš hodně cestovat, to k plochý dráze patří. To víš, že by bylo nejlepší mít sto závodů za rok ve Mšeně (smích)! Chtěl bych v sezóně podepsat jako do Švédska, tak Polska. Minulou sezónu jsem nebyl vytíženej‘ a myslím, že mi to ublížilo ve výkonnosti. Ale v Polsku maj‘ average na tým a je těžký se tam dostat. Přes známýho jsem loni zkoušel Švédsko, ale nedopadlo to, ani Dánsko přes Madse Korneliussena. Tam jsou kategorie A, B a C. teď budu mít hodně závodů v Anglii, nebudu to dalších kontraktů tak tlačenej‘, ale uvidíme, jak to dopadne.“

speedwayA-Z: „Sezóna je pro tebe už prakticky přímo za dveřmi. Jak ses na ní chystal a jaké cíle sis stanovil?“
Filip Šitera: „Cíle jsou jako minulej‘ rok, vyhrát extraligu a republiku. Plus když pojedu dvojice, tak zazářit tam. A hlavně bodovat v ligách. A když se najde místo ve world cupu, prolomit tam smůlu. Motorky jsou zatím jen vyleštěný a chromovaný. Ještě nic nepřišlo, ani blatníky. Technická příprava je hotová. Honím jen poslední maličkosti. Příští tejden jedu do Anglie. Po fyzický stránce jsem na tom, myslím, dobře. A po psychický stránce jsem se, doufám, zahojil.“

Filip Šitera děkuje:
„Dědovi a celý rodině. Ze sponzorů určitě velký díky Marcelu Váňovi z firmy MITRANS, firmám Rimini, Autokomplex Menčík, FH logistik. SPS Bakov nad Jizerou, panu Greplovi a firmě Grepl Gestav, Dak Moto Liebezeit, Gardinia, Motopoint, EK Chains, Kohút, SýS a Scandic CNC.“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II), Antonín Škach a Michal Kohout

Praha – 26. února
Se stopětadvacítkou se nechtěl rozloučit předčasně a vskutku se mu loni podařilo posunout hranici možného ještě dále. Druhý hattrick na české scéně navíc podtrhl bronzem z poháru mládeže FIM ve francouzském St. Macaire. I když ve druhé polovině sezóny střídal obě kubatury a to dokonce i v rámci jednoho podniku, zaznamenal pozoruhodné výsledky i s pětistovkou. Michal Škurla se v exkluzivním rozhovoru pro magazín speedwayA-Z svěřil, že jediným problémem bylo uvědomit si, na jakém stroji právě sedí.

speedwayA-Z: „Jsou závodníci, kteří v roce patnáctých narozenin odkládají stopětadvacítku a soustředí se plně na půllitry. Ty jsi naopak v sedle kolibříka vytrvat až do konce. Proč ses tak rozhodl a dokázalo tě závodění se stopětadvacítkou naplnit?“
Michal Škurla: „Měl jsem tu sezónu dobře rozjetou a chtěl jsem to dojet. Je to spousta zkušeností a vyjít z kontaktu s těma závodníkama není dobrý. Po závodní stránce mi to pořád něco přinášelo. Některý jízdy byly pěkný, některý i hodně bojovný, že jsem se do toho musel hodně zakousnout. Počítal jsem, že půjdu do půllitrů, ale bylo v plánu, že zůstanu ve stopětadvacítkách, chtěl jsem obhájit všechny ty výsledky, který jsem dosáhnul předminulej‘ rok. Byl to dobrej‘ krok, určitě výsledky za to stoprocentně stály.“

speedwayA-Z: „V klasickém šampionátu stopětadvacítek spousta borců prahlo po tvém skalpu. Dokonce tě tu a tam někdo porazil, ale v konečném součtu jsi mistrovský titul uhájil. Čím si to vysvětluješ?“
Michal Škurla: „Bylo to hodně technikou. Motory byly pořád od pana Šmída z Litomyšle. Ty musím pochválit, byly bezchybný a nikdy mě nezklamaly. Ve stopětadvacítkách jsem taky už pár let jezdil a zkušenosti tam už něco málo byly. A spoustu zkušeností jsem si přinášel z půllitru zpátky na tu stopětadvacítku. Přemožitelé byli, ale to zvyšovalo moji motivaci. Když prohraje, člověk se namotivuje bejt‘ zase z nich nejlepší. To je hodně velká motivace. Jsem rád a titul, obzvl᚝ když je obhájenej‘. To bylo těžší, ostatní soupeři se zlepšovali, jejich technika šla nahoru a hlavně já už byl těžší. Třeba Patrik Mikel jezdí hodně dobře, v Pardubicích vychytali převody a věděl, jak to tam jet. A jsem dělal, co jsem dělal, nemoh‘ jsem ho předjet. Největší radost jsem měl, že jsem stopětadvacítky zakončil nejvyšším místem.“

speedwayA-Z: „Při Speedway Mini Cupu jsi dominoval už jen tím, že jsi jako jediný z okruhu favoritů odjel celý seriál, ale v mistrovství republiky na malé dráze ses už pomalu smiřoval se ztrátou titulu. Nakonec jsi i tady obhájil, ale finále A v posledním závodě v Praze bylo hodně dramatické.“
Michal Škurla: „To bylo. Ale oni se rozčilovali zbytečně, já si stojím za tím, že jsem se jich ani nedotk‘.Byl to blbej‘ závod už od začátku. Měli jsme technický potíže a nějaká jízda se navíc nepovedla. A nakonec to dopadlo hodně dobře na to, jak blbě to začalo. Tenhle titul byl určitě nejtěžší. Neměl jsem takovej‘ náskok a hlavně, kdo by tady vyhrál finále, byl by mistr. A mně nevyšel vůbec start. Pak jsem se tam probojovával. Nejdřív spadnul Holubín, pak jsem jel jen s Míšou. Tý jsem to tam vsadil v poslední zatáčce. Ani nespadla, ale stejně říkali, že jsem ji poškodil. Ale já bych to neřek‘. Jsem hodně spokojenej‘, stopětadvacítky jsem zakončil, jak jsem chtěl. Byla i bedna ve Francii, i když to mohlo dopadnout líp. Tři kola jsem jel první, ale pak mě předjeli oba dva.“

speedwayA-Z: „Od června jsi střídal obě kubatury a to dokonce i v rámci jednotlivých závodů v jednom dni. Co takové rychlé přesednutí na motocykl druhé kubatury obnáší po stránce závodníka a z úhlu pohledu mechanika?“
Michal Škurla: „Mechanik stíhat musí. Když sednu na stopětadvacítku, musí připravovat půllitra a naopak. Stíhal před závodem i o závodech. Nic jinýho mu nezbejvalo. Já si musel uvědomit, na jaký motorce jedu a jak na ní jet. Třeba jsem udělal úplně blbej‘ nájezd, než jsem si uvědomil, že jedu na druhý motorce. Dá se to splýst. Hodně snadno. I na startu jsem si třeba blbě sednul a ten start pak nebyl tak dobrej‘. Vždycky jsem se musel přizpůsobit. Občas to bylo hektický, ale šlo to. Nic jinýho nezbejvalo, muselo to jít.“

speedwayA-Z: „Až do října, kdy tě vyrovnal Ondřej Smetana, jsi byl jediným plochodrážníkem, který závodil ve třech kubaturách. Ale zlatý pohár dvěstěpadesátek v Nörrkopingu byl tak trošku krok vedle nebo ne?“
Michal Škurla: „Tam to bylo hodně špatný. Nebylo to připravený dopředu. Teprve tejden předem jsem dostal motor od Průchy. Byla tam asi nějaká porucha. Někdy se podařilo odstranit, ale vůbec to nejelo. Byla to nepřipravená akce a už bych to vůbec nezopakoval. Chtěl jsem to původně jet, ale chtěl to mít připravený. Neměl jsem ale svůj motor a hlavně nebyl čas to vyřizovat. Až když se Michal zmáknul v Chabařovicích, zavolal mi pan Křikava. Nabídnul mi to a já to vzal. Dojeli jsme pro ten motor a takhle se to vyřešilo. Byl to ale krok vedle. Tohle už nikdy neudělám, vůbec to nevyšlo. Do nepřipravenejch‘ věcí už nepůjdu.“

speedwayA-Z: „Letos je už stopětadvacítka minulostí, ale co dvěstěpadesátka? Anebo budeš závodit už jen v klasické plochodrážní kubatuře?“
Michal Škurla: „Už zůstanu asi jen u půllitrů. Kdybych náhodou jel dvěstěpadesátku, muselo by se to připravit dopředu. A jel bych na ní jen trávu, ne normální plochou. Trávu bych si chtěl zkusit, víc mě to láká. Je tam sice Plzeň, ale já bych radši jel trávu. Nijak to neřeším a hlavně na to teďka vůbec není čas.“

speedwayA-Z: „Ostrý debut s pětistovkou přišel při červnovém Memoriálu Jiřího Hurycha v Chabařovicích. Zažíval jsi nějaké zvláštní pocity? Závodní kolotoč pro tebe nebylo ničím novým, nicméně půllitr je půllitr. Pomohly ti předchozí zkušenosti ze stopětadvacítek?“
Michal Škurla: „Byl to první závod a byl jsem z toho nervózní. A dobře dopad‘ na první závod. Pátý místo, ale nějak divně mě vyřadili z finále. Bylo to něco jinýho než stopětadvacítky. Nevěděl jsem, co od toho očekávat. Chtěl jsem taky udělav nějakej‘ výsledek a byl z toho celkově nervózní. Zkušenosti ze stopětadvacítek mi trošku pomohly. Už jsem tam párkrát jel. Pro mě byly stopětadvacítky dobrej‘ výcvik, každopádně mi to neuškodilo a pomohlo. Po závodech jsem byl naštvanej‘, že mě nepustili dál do finále, ale zároveň měl radost. První závody a hned pátý místo!“

speedwayA-Z: „Aklimatizace na pětistovky byla ovšem rychlá. Už v šampionátu republiky do devatenácti let jsi debutoval skvělým pátým místem. A hned další víkend při pátém závodě své kariéry stanul v Liberci poprvé na pódiu. Jak jsi tyto úspěchy prožíval?“
Michal Škurla: „V těhle závodech se povedlo vychytat převody a nastavení motorky. Byly to parádní závody. Z Pardubic mám hodně velkou radost. Vůbec jsem to nepředpokládal. Celou dobu jsem si říkal, že můžu jen překvapit a nemůžu si dávat žádnej‘ cíl. Hlavně jsem nechtěl bejt‘ poslední. A to jsem naštěstí nebyl. Z Liberce jsem měl taky radost, skončil jsem druhej‘. Byl jsem jen naštvanej‘, že jsem neporazil v rozjezdu Vlada. Byl lepší a hlavně zkušenější. Chvílema jsem jezdil před ním, ale v poslední zatáčce mě předjel. Takovýhle výsledky by chtělo ještě zopakovat.“

speedwayA-Z: „Do konce sezóny jsi s půllitrem stihnul první ligu, juniorské šampionáty, debut v extralize i třeba oslavy českého vítězství v jadranské lize. Představil ses i v Polsku a na Slovensku. Jak to všechno hodnotíš?“
Michal Škurla: „Já si myslím, že začátek to byl docela dobrej‘. Poznal jsem hodně drah, naučil se v tom pohybovat, naučil se něco novýho a tenhle rok bych chtěl začít dělat nějaký výsledky. Loni byly nejlepší ty devatenáctky v Pardubicích. To byl můj nejlepší výsledek v celý sezóně. V extralize jsem jel jen jednu jízdu, takže z toho dojmy nejsou žádný. Jadranský liga byla taky dobrá, je to pro mě dobrá soutěž, daj‘ se tam získat nový zkušenosti.“

speedwayA-Z: „Příští měsíc začnou boje na oválech nanovo. Klasická otázka na závěr exkluzivních rozhovorů magazínu speedwayA-Z se týká přípravy na novou sezónu a cílů, které sis na ní stanovil.“
Michal Škurla: „Motorky budou černý, ale jenom rámy. Ale dečky budou určitě žlutý. Teď stavím motorky, pomalu se to začíná rýsovat. Probíhá fyzická příprava, s celým týmem chodíme do posilovny, na spinning a na squash. Cíle jsem si nějaký stanovil. Chtěl bych bejt‘ na bedně v jednadvacítkách a udělat titul v devatenáctkách.“

Michal Škurla děkuje:
„Poděkuju trenérovi panu Schneiderwindovi. Celýmu týmu Shupa za celokariérovou podporu. Pak tátovi, kterej‘ mě nejvíc sponzoruje a drží mě u plochý dráhy. A vůbec rodině, mámě, že mi podepíše licenci. A pak sponzorům Zdeňkovi Nevařilovi a Pepovi Novotnýmu. A však, co mi pomáhají.“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II), Wojta Zavřel, Antonín Škach, Václav Buřič a Jiřina Šifaldová