AKTUALIZOVÁNO – FOTO
Mělice – 12. února
Meteorologové mohli být zklamáni, že v noci na dnešek nezaznamenali absolutní teplotní rekord, nicméně bezmála dvěma tisícovkám lidí na mělickém písníku deset dílků pod nulou stačilo ažaž. Kromě teplých nápojů a slunečních paprsků je zahřívali především ledaři. Zdálo se, že první osečenský pár jasně směřuje za vítězstvím. A to tím spíše, vypořádal-li se s Petrem a Janem Klauzovými v rozjížďce s číslem šest. Jenže ledová tříš není dle gusta Jana Peciny, takže osečenské konto nakonec vyrovnala tři další družstva. Lukáš Volejník se však pořádně namotivoval a po jeho vítězném průjezdu cílem vzrostl náskok Severočechů v průběžném pořadí až na sedm bodů.
Společné vedení s bonusem pro Osečnou
S vínem se to stává. Napijete se a první doušek vám nepřinese žádné extra vjemy. Polknete a vám se zdá všechno jasné. Tenhle vzorek vám již nemůže nic překvapit. Druhý doušek vás ovšem zaskočí. Nápoj je najednou plný, kulatý, plný vůně, slunce a překvapivých tónů, jenž vám na jazyku přichystá pravý koncert chuových buněk. Přirovnávat ledovou plochou dráhu k vínu je ošidné, protože nápoj z hroznů vás může zklamat a dokonce i znechutit, což u ledů snad ani není možné. Nicméně pro dnešní mítink bychom obtížně hledali výstižnější přirovnání, protože po skvělém úvodu přišel dokonale exkluzivní konec.
Začátek mítinku na prosluněném, ale přesto promrzlém mělickém písníku byl prost prakticky sebemenších překvapení. Václav Hutla sice sledoval motocykly svého syna a vnuka s obavami, zda mu zlomyslná Štěstěna nepřipraví opět nějakou novou lekci v jeho mnohaleté motocyklové praxi. Avšak jeho potomci se z rozjížďky s číslem jedna vrátili obtěžkáni maximálním bodovým ziskem.
Vladimír Višváder zprvu koketoval s myšlenkou, že si zvýší bodový příděl na úkor obou Přeloučanů, avšak Radek Hutla se na počátku třetího kola nakonec dostal za záda svého otce. V rozjížďce s číslem čtyři obdobný loupežný plán pojal Markus Birn. Jeho kolega Martin Glarner tentokrát dal přednost účasti v Heidenreichsteinu a tím mimoděk otevřel cestu k závodnímu debutu Josefa Diviše. Jeho starší bratr Andrej ho musel přijít srovnat přímo na startovní rošt a nasměrovat ho do správné dráhy, nicméně skvělé časy Josefa Diviše měly teprve přijít. V sedmnácté jízdě se dokonce dočkal premiérového vítězství.
Markus Birn odstartoval hned za Lukášem Hutlou, aby posléze mařil pokusy otce Hutly o předjetí po vnitřní straně mělického oválu. Ve druhé zatáčce však stejně musel kapitulovat. Po první třetině mítinku mohli desetibodovému Hutla Teamu konkurovat pouze Jan Pecina s Lukášem Volejníkem. Jim však mohla o kapku víc optimismu dodávat skutečnost, že jednoho z nepříjemných soupeřů měli již úspěšně z krku.
Osečenský vstup do závodu se nesl v duchu střetnutí s jejich kolegy Martinem Běhalem a Robertem Růžičkou. I v něm si leadeři průběžné klasifikaci vyzkoušeli předjíždění, jelikož Lukáš Volejník musel v prvním oblouku objíždět Roberta Růžičku, aby mohl stínovat svého paráka. Mnohem světlejší okamžiky druhého páru Osečné nastaly v páté jízdě, kdy Martin Běhal srdnatě bojoval o vítězství s Vladimírem Višváderem.
V první zatáčce druhého kola ho podjel, a by se mšenský závodník vrátil okamžitě zpátky, Martin Běhal neztrácel nic ze své bojovnosti. „Trošku jsem si zazávodil,“ smál se v cíli, aby vzápětí vystihl podstatu problému, proč nakonec za Vladimírem Višváderem zaostal. „Chtělo to přeřadit na trojku!“
Šestá jízda s duelem Osečné I a rodinného tandemu otce a syna Klauzových si nemohla přát lepší aranžmá. Stejně jako Severočeši se i jejich rivalové mohli prozatím chlubit čistým štítem, když o tři rozjížďky dříve nedali narychlo slepenému týmu Miroslawa Daniszewskeho a Josefa Kreuzbergera ani náznak šance. Maličký Polák je v závěru stahoval, avšak Klauzovi už byli naprostými pány situace.
Se stejným odhodláním se Petr a Jan Klauzovi vrhli do souboje s Osečnou. Jan Pecina vystřihl start, jenž by si zasloužil přídomek dokonalý. V patách mu jel Petr Klauz, zatímco jeho otec zaostal za Lukášem Volejníkem. „Takováááhle díra na startu,“ ukazoval později Jan Klauz, co se mu přihodilo, když pružná gumička zmizela z dohledu jeho očí. „A já se zahrabal.“
Ve druhé zatáčce Lukáš Volejník podjel Petra Klauze, avšak ten rozhodně neplánoval předčasně odhodit flintu do žita. Zkraje třetího kola se dostal mezi oba osečenské závodníky, a by oni odrazili jeho útok, zkoušel to znovu a znovu. Lukáš Volejník a Jan Pecina však věděli, že nebojují pouze o body do dnešní klasifikace, ale prakticky o titul. Petra Klauze tak nedostal před ně ani slibný nájezd vedený vnějškem poslední zatáčky.
Doma není nikdo prorokem
Zvuk plochodrážních motorů zněl uším lidí stejně lákavě jako myslivecká vábnička trofejnímu srnci. Výběrčí vstupného napočítali sedm stovek platících diváků, ale střízlivé odhady hovořily o bezmála dvou tisícovkách duší, které podnik sledovaly. Roman Hájek s mikrofonem v ruce proto musel každou sérii začínat apelem, aby se všichni přihlížející přesunuli do bezpečné vzdálenosti.
Radek a Lukáš Hutlovi v rozjížďce s číslem osm navázali na své vítězné šňůře další uzel. Avšak Martin Běhal rozhodně odmítl veškeré spekulace, že půjde o jednoznačnou záležitost pořádajících závodníků. Dohromady dvakrát byl regulérně na druhém místě, avšak Lukáš Hutla pokaždé dokázal otočit sledem událostí ve svůj prospěch. Následující pětibodová maxima Osečné nad Mšenem a Klauzových v utkání s Markusem Birnem a Josefem Divišem se dala předvídat se stejnou pravděpodobností, jako že mráz v nose bude štípat.
Prokřehlé diváky ovšem musela dostat do varu rozjížďka s číslem jedenáct. Miroslaw Daniszewski a Josef Kreuzberger na úvod prohráli s týmem Kluzových, ale výhra nad Markusem Birnem a Josefem Divišem je evidentně namlsala. Až natolik, že si neváhali vyšlápnout na domácí tandem.
Polák odstartoval nejrychleji ze všech. Kdyby se v prvním výjezdu ohlédl, uzřel by svého kolegu Josefa Kreuzbergera. Hutlovi se však nepřijeli pouze zúčastnit a rozhodně chtěli na stupně vítězům, které jim tady loni unikly. Ve druhém zatáčce projel Radek Hutla jako horký nůž studeným máslem na druhou příčku. Jeho syn rovněž nestál v pozadí a dokázal překonat Josefa Kreuzbergera.
Chumel čtveřice závodníků se choval stejně neposedně jako kulička rtuti uvolněná z rozbitého teploměru z let, kdy evropská unie nezakázala jejich produkci. Uvolněná řidítka Radka Hutly však byla velkým handicapem a Miroslaw Daniszewski se ve finiši nakonec natáhl pro vítězství. Stejně těsný dojezd jsme zažili i za jejich zády. Rozhodčí Pavel Váňa se poučil ze svých unáhlených verdiktů. Poradil se s cílovou kamerou, aby nakonec přiznal bod Josefu Kreuzbergerovi.
Lukáš Hutla, jenž navzdory velkému úsilí skončil čtvrtý, neskrýval slzy v očích. „Běháš tady od pondělka, aby bylo všechno v pohodě a teď tohle,“ lamentoval. Klauzovi se v průběžné klasifikaci hned vzápětí dostali o bod za jejich záda. Dvanáctá jízda se opakovala kvůli pádu Martina Knížete. Jeho kolega Vladimír Višváder při repete jezdil chvilku dokonce první, avšak Jan Klauz ho ve druhé zatáčce druhého kola vyvezl na venek a otevřel tak cestu dopředu svému synovi.
S povrchem zamrzlého mělického písníku se vzápětí seznámil taktéž Martin Běhal. „Jednou odstartuju a takhle to dopadne,“ líčil incident z první zatáčky, když zavadil o zadní kolo Josefa Kreuzbergera. „Pěkně jsem si dal,“ držel se za stehno, ale rychle se sápal do sedla náhradního motocyklu Jana Peciny.
Repete ovšem dokonale ovládli Miroslaw Daniszewski s Josefem Kreuzbergerem. A prakticky ve stejném stylu Lukáš Volejník a Jan Pecina porazili hned ve čtrnácté jízdě švýcarsko-český pád. Zdálo se, že jejich cestě za druhým zlatým věncem nebrání vůbec nic. Druhý v pořadí byl Hutla Team s tříbodovou ztrátou a ztráta ostatních byla ještě výraznější.
Neplánované finále
Na rozdíl od Růžené se dnes v Mělicích sešlo sedm dvojic. Klasický rozpis pro tento formát závodu samozřejmě nepočítá s nadstavbovou částí, nicméně scénář závodu nabídl mnohem atraktivnější podívanou než jedno jediné finále. Avšak postupně…
Jak Hutlovi, tak Klauzovi měli, když v rozjížďce s číslem patnáct narazili sami na sebe, pádné důvody eliminovat své předchozí bodové ztráty. Dopředu vypálil Lukáš Hutla s dvojicí soupeřů za sebou. Petr Klauz převzal vnějškem první zatáčky vedení, aby vzápětí zpomalil, shýbl se k motoru a zase se rozjel. „Vypadla mi hadička,“ osvětloval příčiny. „A to tam mám pásky, tak jestli jsem si to vyškub‘ nohou?“
Jeho otec ovšem zůstával na druhém místě. Jako blesk z čistého nebe se však ve třetím okruhu přenesl do čela. Hutlovi se nehodlali smiřovat s remízou, ale otci Radkovi nemohl ani závěrečný nájezd spodní stranou poslední zatáčky. V šestnácté jízdě bodové kontor přeloučského týmu srovnali Miroslaw Daniszewski s Josefem Kreuzbergerem. Triumf s maximálním ziskem jim podstatně ulehčil také Vladimír Višváder, jenž kvůli předčasnému kontaktu se startovací gumičkou musel o patnáct metrů zpátky na trestnou čáru.
Na čele zůstávali Jan Pecina s Lukášem Volejníkem, by jako jediní měli v závěrečné sérii čtyř jízd putovat na rošt dvakrát. „Asi nám není vítězství souzený,“ filozofoval Petr Klauz nad čtvrtou příčkou svého týmu při poslední úpravě dráhy. Kdo by ovšem tehdy mohl tušit, jak se celý závod ještě zamotá?!
Při vzájemné střetu s prvním párem Osečné se do vedení dostal Lukáš Hutla. V první zatáčce ho vystřídal Jan Pecina, avšak Lukáš Hutla ho o kolo později nekompromisně vrátil za svá záda. Avšak zkušený Severočech bojoval i na dále a v nájezdu do třetího kola šel opět do čela. Lukáš Hutla ovšem prahnul po vítězství a po jeho nájezdu se Jan Pecina propadl až na chvost. Přitom se dopředu dostal Lukáš Volejník, avšak mohutný finiš Lukáše Hutly pojistil domácímu rodinnému tandemu triumf 4:2.
V rozjížďce s číslem dvacet bodový zisk Přeloučanů srovnali Klauzovi, kteří s přehledem ujeli Martinu Běhalovi s Robertem Růžičkou. V poslední jízdě pak Osečná potřebovala minimálně remízu k repríze sobotního vítězství. Nejlépe sice odstartoval Miroslaw Daniszewski. Lukáš Volejník ho objel v první zatáčce a Jan Pecina se ke stejnému manévru nemusel dlouho nikdo přemlouvat.
Předloňští mistři neohroženě vedli až na začátek druhého kola. V jeho prvním výjezdu se Jan Pecina dostal na rozbitý led na vnější straně, za což ho Josef Kreuzberger okamžitě ztrestal předjetím. Jenže do samé se v dalším okruhu stalo i Lukáši Volejníkovi a rakouský nosáč jel rázem v čele. Aby toho nebylo málo, na cílové rovince sebral Miroslaw Daniszewski poslední bod Janu Pecinovi.
„Bylo tam hodně tříště,“ sypal si Jan Pecina popel na hlavu na pozadí skutečnosti, že se jejich spanilá jízda za vítězstvím proměnila v prohru. „Čekal jsem, že tam Lukáš půjde na držku. A tak jsem se mu radši už vyhejbal. Takováhle rozbitá dráha už na mě není!“
A pak to všem došlo. Zemětřesení ve výsledku závěrečné rozjížďky způsobilo nevídanou věc. První čtyři týmy se srovnaly na čtyřiadvaceti bodech. „Chtěl jsem, aby to trvalo, co nejdýl,“ žertoval Radek Hutla. „Abych prodal co nejvíc buřtů!“ Mezitím se losoval rozjezd ve čtyřech a i nejstarší pamětníci vraštili svá čela v marné snaze vybavit si, zda už podobnou situaci někdy zažili anebo o ní alespoň slyšeli.
Petr Klauz nakonec mohl právem lát osudu. Prasklý řetěz do přinutil odstavit motocykl v půli první zatáčky. Mezitím vedl Lukáš Hutla, ale od druhé zatáčky říkalo vedení pane Lukáši Volejníkovi. Ten sice před startem připouštěl určitou nervozitu, ale nakonec dotáhl své počínání až do vítězného konce. V průběžné klasifikaci má Osečná už obrovský šestibodový náskok, zatímco smolaři Klauzovi klesli o bod za Hutla Team.
Hlasy z depa
„Super, paráda, dobrý, nádhera,“ vyžíval se Lukáš Volejník v superlativech. „Slyšel jsem, že Pecka domluvil takhle dramatickej‘ konec naschvál. Z rozjezdu jsem měl nervy, ale říkal jsem si ‚musím, musím‘, musím‘. Dal jsem do toho všechno. Čekal jsem, že budou kousat víc, ale nikoho jsem za sebou neslyšel. Malinkej‘ problém jsem měl až v poslední zatáčce. Vyhráli jsme, víc jsem si snad ani nemoh‘ přát. Těším se na Hamr, slyšel jsem, co tam plánujou za sestavu.“
„Musím pochválit Lukáše,“ nezastíral Jan Pecina. „Já jsem zkurvil poslední jízdu, jinak to bylo v pohodě. V Kopřivnici musíme zatáhnout, ale máme velkej‘ náskok. Už to jde, tak se budeme připravovat na Hamr.“
„Paráda,“ zářil Lukáš Hutla. „Byly to ale nervy. Když jsme to projeli s Daniszewskim a Kreuzbergerem, měl jsem slzy v očích. Běháš tady od pondělka, aby bylo všechno v pohodě a teď tohle! A to jsem v Růžený Kreuzbergera odved‘! Vyhecoval mě Pecka, poslal jsem to pod něj. Pak nám pomohli Kreuzberger s Daniszewskim, že jim vzali body. Bod po bodu, ke konci byla dráha spíš motokrosová, ale skončili jsme druzí.“
„Čtyři dvojice v rozjezdu jsem nečekal,“ neskrýval Radek Hutla svůj údiv. „Škoda toho renoncu s řidítkama. Povolily a já musel pustit Daniszewskeho. Nevím, jak je to možný, ale stává se to. Byly to nervy, kurva nervy to byly! Ale jinak dobrý!“
„Spad‘ mi řetěz,“ odtušil při nakládání svých motocyklů Petr Klauz, který po právu mohl žehrat na nepřízeň bohyně Fortuny. „Jako bych neměl pech vždycky! Jako by mi v Růžený neklek‘ motor a teď mi nespad‘ řetěz! Na Hamru snad bude líp!“
„Ani mi nemluv,“ byl Jan Klauz při hodnocení dnešního výsledku ještě více nemluvný než jeho syn.
„V Růžený mě to bavilo víc,“ netajil se Vladimír Višváder. „Dnes byl led promrzlejší a nešlo mi startování. Vychytávám to, pořád se učím. Jak říkal Lenin, ‚učit se, učit se, učit se‘ (smích). Bolej‘ mě záda, budu trénovat na příští víkend. S Fifem půjdeme v tejdnu na Mělice.“
| 1. | Jan Pecina | 3 2 2 2 0 0 | 9(3) | 24 |
| Lukáš Volejník | 2 3 3 3 2 2 | 15(1)+3 | ||
| 2. | Radek Hutla | 2 2 3 2 2 1 | 12(2) | 24 |
| Lukáš Hutla | 3 3 2 0 1 3 | 12(2)+2 | ||
| 3. | Miroslaw Daniszewski, PL | 1 3 3 3 3 1 | 14 | 24 |
| Josef Kreuzberger, A | 0 2 1 2 2 3 | 10(3)+1 | ||
| 4. | Petr Klauz | 3 1 3 2 0 3 | 12(1)+E | 24 |
| Jan Klauz | 2 0 2 3 3 2 | 12(3) | ||
| 5. | Markus Birn, CH | 1 1 0 0 2 2 | 6(1) | 12 |
| Josef Diviš | 0 0 1 1 3 1 | 6(1) | ||
| 6. | Vladimír Višváder | 1 3 1 1 1 3 | 10 | 11 |
| Martin Kníže | 0 1 0 X E X | 1 | ||
| 7. | Martin Běhal | 1 2 1 0 1 1 | 6 | 7 |
| Robert Růžička | 0 0 0 1 0 0 | 1 |
Průběžné pořadí seriálu:
| Růžená | Mělice | TOT | |
| 4.2. | 12.2. | ||
| 1. SK Osečná: Jan Pecina, Lukáš Volejník | 12 | 12 | 24 |
| 2. Team Hutla: Markus Jell, Lukáš Hutla, Radek Hutla | 8 | 10 | 18 |
| 3. Team Klauz: Petr Klauz, Jan Klauz | 10 | 7 | 17 |
| 4. Josef Kreuzberger, Franz Mayerbüchler, Miroslaw Daniszewski | 6 | 8 | 14 |
| 5. Markus Birn, Martin Glarner, Josef Diviš | 5 | 6 | 11 |
| 6. Grepl PDK Mšeno: Vladimír Višváder, Martin Kníže | 4 | 5 | 9 |
| 7. Team Ebner: Charly Ebner, Charly Ebner ml. | 7 | – | 7 |
| 8. SK Osečná II: Martin Běhal, Robert Růžička | 2 | 4 | 6 |
| 9. Rob Irving, Kevin Rovand | 1 | – | 1 |
| NC Miroslaw Daniszewski, Piotr Hejnowski | 3 | – | 3 |
Poznámka: dvojice Miroslaw Daniszewski-Piotr Hejnowski nemůže být klasifikována, protože závodník může bodovat pouze pro jedno družstvo.
Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II), Jiří Havlíček a Michal Kohout
