Praha 28. ledna
Předloni na sebe začal upozorňovat výraznějším způsobem, avšak se svými výsledky nebyl spokojený. Jaro mu zkomplikovaly studia a autoškola a pak přišlo období, v němž přetržený řetěz byl jistý prakticky stejně jako termín podání daňového přiznání. Přesto dokázal trápit zkušenější soupeře. Nyní zdědil post pražské juniorské jedničky, ale rozhodně ho nebere formálně a je plný odhodlání se s novou sezónou začít naplno prát o skvělá umístění. Čtenáři magazínu speedwayA-Z se o tom mohou přesvědčit sami, jelikož Ondřej Veverka je dalším v řadě zimních exkluzivních rozhovorů.
speedwayA-Z: „Loňská sezóna pro tebe byla trošičku zlomová. Matěj Kůs odešel z juniorské kategorie a pro úspěch v extralize jsou juniorští závodníci klíčoví. Najednou byla na tobě a Pavlu Pučkovi větší zodpovědnost. Jak ses s ní vypořádal a jak jsi celou extraligovou kampaň prožíval?“
Ondřej Veverka: „Extraliga, to byly závody, co mě nějak bavily. Jsou to velký závody a funguje při nich větší spolupráce v kolektivu. Přijdou starší a poradí ti. Jistý místo juniora neměl nikdo. Záleželo na průběžný výkonnosti. Trenéři to ale hodnotili spravedlivě, kdo měl nejlepší formu, byl tam. Šanci měl každej‘. Extraliga se mi líbila, výsledky jsou ale věc druhá. Snažil jsem se maximálně, ale kolikrát to nešlo. Nejvíc se mi to líbilo ve Slaným. Pepe mi poradil nastavení a motorka fungovala. To bylo asi nejlepší. Nevím, mám takový výkyvy, spíš asi psychický. Jednou jedu dobře, pak ne, snažím se, ale nejde to. V semifinále jsme měli smůlu, mohli jsme to vyhrát. Jak se Pepovi zastavila motorka a přestala jet, byl to rozhodující okamžik. A my s Pučkinem jsme v juniorský jízdě nezatáhali. To byla taky chyba. Škoda, to byla velká škoda. První moje sezóna extraligy a mohli jsme bejt‘ ve finále. A nejlepší by bylo ho vyhrát!“
speedwayA-Z: „Pakliže ještě úplně neopustím předcházející otázku, nyní jsi z pražských juniorů nejstarší, protože Pavol Pučko přešel na flat track. Jsi připraven porvat se o roli klubové juniorské jedničky s mladšími dravci?“
Ondřej Veverka: „Určitě. Ale rozhodně chci jít nahoru. Nechci bojovat s nima, ale chci jít vejš‘, než aby mě oni dohnali. To by bylo asi něco špatně. Ale rozhodně to jednoduchý mít nebudu. Oni budou draví a půjdou po tom místě. Snažím se na to připravit co nejlíp. Ale je to i 
v týmu, abychom si nedělali naschvály a bylo to fair play. Ještě nejsem v situaci, abych moh‘ těm mladším radit, sám toho hodně nevím. Ale Pepe se nám snaží hodně pomáhat, to je velký plus. Škoda, že těch závodníků, který by nám poradili, není víc. Rozhodně když nebude konkurence, nebudem‘ se nikam posouvat. Doufám, že to pro mě bude plus. Musíme bojovat mezi sebou a pak na závodech s těma ostatníma.“
speedwayA-Z: „Noční můrou tvé loňské sezóny se staly defekty. Nikomu bych nepřál přehazovat hromadu přetržených řetězů, které tě ruku v ruce s dalšími patáliemi připravily například o pódium při Hurychově memoriálu či postup do finále mistrovství republiky. Co se dělo, někdo tě snad proklel?“
Ondřej Veverka: „Rozhodně přetrhanejch‘ řetězů mám v krabici v dílně spousta. Začalo to Hurychem, praskaly nový primáry. A jsem tam dal jakejkoliv, prasknul. Na motorce jsem měnil spoustu věcí, zkoumali jsme to i s Pepčou a ostatníma klukama, ale na nic jsme nepřišli. Bylo to strašný, ale najednou to zničehonic zase přestalo praskat a bylo to v pohodě. Doteď 
nevím, čím to bylo. Všechno bylo v pořádku. Ani jsme to nenatahovali moc, ani nepovolovali, ale stejně to rupalo. A nebyli jsme jediný, na Zlatý stuze to praskalo i jinejm‘. Bylo to strašný, byl jsem na pokraji zhroucení, když jsem jel na jízdu a počítal, že mi zase rupne řetěz.“
speedwayA-Z: „V Goričanu jsi vstoupil do mistrovství světa juniorů, v Krosně do evropského šampionátu do devatenácti let. Jak na tyto závody vzpomínáš?“
Ondřej Veverka: „V tom Goričanu to byl můj první hodně velkej‘ závod. Byl jsem nervózní, nevěděl, jak to tam chodí. Vůbec se mi to nepovedlo, získal tři body a to bylo dost málo. Byla to dobrá zkušenost pro závody, co jsem jel v Krosně. Tam jsem přijel s tím, že vím, jak to bude fungovat. Byl jsem si jistější a myslím, že to už bylo vidět. Nebyl to postup, ale nebyl jsem nespokojenej‘. Spokojenej‘ ale taky ne. Výhodou pro mě byla dráha, třeba Pulczynski tam dvakrát spadnul. Sice nejsem technickej‘ typ, ale tam se mi vyplatilo, že byla technická dráha. Odstartovat a držet to. Spíš to nehodnotím pozitivně, je to průměrný, lehce podprůměrný, ale snad to budou pozitivní zkušenosti na tajtu sezónu a projeví se to. Postoupit aspoň v tý Evropě do finále by bylo dobrý. Už by nějaký takový výsledky mohly přijít.“
speedwayA-Z: „Předloni jsi válčil o místo v národním týmu do devatenácti let, až jsi skončil na divišovském mantinelu. Dočkal ses loni a na svůj debut v Červenogradu asi nezapomeneš, že?“
Ondřej Veverka: „Cesta byla dlouhá. Jel jsem s otcem a panem Špinkou. Na hranicích jsme stáli patnáct hodin a to bylo úmorný. Všichni byli vyřízený stát tam v tom vedru. Ale budu na to vzpomínat rád. Podíval jsem se na Ukrajinu a to jsem v životě neviděl, co jsem tam zažil. Pěkný silnice tam hlavně maj‘. Ale na tank nebo čtyřkolku. V depu jsme měli víc mechaniků než závodníků. Zezačátku jsem měl problém se spojkou. Táhla a vůbec jsem nemoh‘ odstartovat. Pak si sedla a začlo to startovat. Hned z toho byla trojka a pak dvojka. A tu poslední jízdu jsem posral, to se mi nepovedlo. Neodstartoval jsem a vůbec na tom neuměl předjíždět. S pěti bodama jsem nebyl spokojenej‘, chtěl jsem víc. Udělal jsem je v nejtěžších rozjížďkách a v těch jednoduchejch‘ nic. Ty jsem snad ani nejel, ale ty nejtěžší jízdy jsem zatáh‘. Zkušenost to ale byla dobrá. I do života, že na Ukrajinu už ne. Když mě tam pošlou, pojedu, ale sám ne.“
speedwayA-Z: „O českých devatenáctkách se raději šířit nebudeme, ale co jednadvacítky? V nich jsi skončil na osmém místě. Jak bys komentoval své vystoupení a celkový výsledek?“
Ondřej Veverka: „Nejsem spokojenej‘. Ani s devatenáctkama, tam vůbec. To byl velkej‘
propadák. Tam jsem měl vybojovat vítězství, ne se plazit vzadu. Defekt byl, ale spíš v mý hlavě. Ani jednadvacítky bych nehodnotil jako dobrej‘ výsledek. Nevím, čím to je, měl jsem snad dva závody dobrý, ale zbytek byla hrůza. Je prostor na zlepšení. Už musím… Nebo nemusím, musím jenom umřít, ale už chci nějaký výsledky. Co nejlíp se připravit na sezónu a pak, aby to někde bylo vidět. Had odejde, ale přijdou zase mladší. Jsou taky draví a s náma staršíma si nebudou brát servítky. Příští sezóna bude asi zajímavá.“
speedwayA-Z: „Na přebor jednotlivců ovšem budeš dozajista vzpomínat rád, že? Hlavně na bednu v Praze. Kdyby jich bylo víc, skončil jsi lépe než na šestém místě.“
Ondřej Veverka: „Ten přebor se mi poved‘, hlavně v Praze jízda s Filipem Šiterou. Ke konci sezóny jsem si aspoň zlepšil náladu. Každej‘ závod je jako závod, ale rozhodně jsem neměl z bedny takovou radost, jako kdyby to byly jednadvacítky. Je tady slabší konkurence než tam. V přeboru jsem z toho měl radost, ale zase ne takovou, ta konkurence nebyla v přeboru zase tak veliká. Jely se tam i jízdy ve třech. Ale je to lepší než trénink, každej‘ závod je lepší než trénink.“
speedwayA-Z: „Pražská Markéta dávala v první lize šanci výhradně juniorským závodníkům. Nechyběl vám třeba zkušenější závodník, jenž by vás mohl nasměrovat na pódium, které se vám celou sezónu úspěšně vyhýbalo?“
Ondřej Veverka: „Určitě, všichni ostatní měli v týmu minimálně jednoho zkušenějšího, aby tahal ten tým. V Praze rozhodli, že budou mít jen juniory. Snažili jsme se, bojovali, ale moc to nešlo. Byli jsme opravdu nejmladší, sešlo se to tak, prostě se nám nedařilo. Rozhodně to nebyla špatná soutěž, nebyly to špatný závody. Štvalo nás bejt‘ pořád poslední nebo dvakrát předposlední. Ale nešlo to, byly pády, defekty, nevím, prostě první liga. Ale příští rok jim dáme pořádně. Víc se vyjezdíme. Všichni i taktizovali, jezdili ve třech, aby mohli nasazovat ty lepší, ale Praha to myslela pro ty mladý, aby měli závody. Není to špatnej‘ nápad, aspoň jsme se vyjezdili.“
speedwayA-Z: „Zajímavou zkušeností bylo tvé účinkování v jadranské lize, kde jsi vedle vítězné české sestavy pomáhal rovněž Chorvatům. Dá se porovnat fungování obou družstev?“
Ondřej Veverka: „Ty Chorvaty jsem v Žarnovici fakt posílil, ti museli koukat (smích)! Udělal 
jsem jeden bod. V chorvatským týmu jsem je neznal, tak jsem se s těma klukama ani nebavil. S Čechama se znám, vzájemně si poradíme, ale v tom koučování je to stejný. Rozdíly jsem nepostřeh‘. Vítězství je samozřejmě dobrý, ale taky to neberu jako nejdůležitější závody. Na začátek sezóny to bylo dobrý rozjetí, ale v Goričanu jsem nezajel a tak mě nenasadili do Krška. Celkově ten začátek sezóny byl pro mě hroznej‘. Měl jsem toho hodně ve škole a dělal ještě autoškolu na céčko a béčko. Nezvládal jsem to psychicky, ale pak se to zlepšilo, když jsme dostali ty klubový GM. A posunuli jsme se vejš.“
speedwayA-Z: „Už jsme začali psát nový letopočet a nová sezóny se blíží mílovými kroky, obzvláš když Markéta vyráží už v půlce března do Maďarska. Jak se připravuješ a jaké cíle sis stanovil?“
Ondřej Veverka: „Fyzickou přípravu se snažím dělat co nejvíc, abych na tom byl co nejlíp. Motorky teď začnu dělat. Bude změna, moje nejoblíbenější barva je černá a není na ní nic vidět (smích). Když se to meje, je to lepší, aspoň z dálky (smích). Ptal jsem se v Polsku, ale není nic, bohužel, což mě docela štve, protože by to byly taky zkušenosti. Polska je škoda. Cíle jsou rozhodně jít do sezóny naplno a snažit se mít co nejlepší výsledky. A do každýho závodu dát maximum.“
Ondřej Veverka děkuje:
„“Určitě tátovi, že to se mnou vydržel. A trenérům pánům Schneiderwindovi a Špinkovi. CS MV, panu Vopatovi a celý mý rodině. A kamarádům, který mi pomáhali.“
Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II), Wojta Zavřel a Antonín Škach
