Nepomuk – 21. ledna
Loni se ozdobil titulem mistra republiky, aby jen o pouhý týden později přidal další zlatou medaili po porážce Jana Peciny v rozjezdu závěrečného kola českého šampionátu ledařských družstev. V Berlíně zaskočil za zraněného Jana Klatovského a český národní tým se po dvaceti letech vracel domů opět se světovým bronzem. Jenže nešastný srpnový pád z motokrosového stroje ho naprosto vyřadil z letošní sezóny. Andrej Diviš však chce být za rok zpátky, jak se svěřil v exkluzivním rozhovoru s magazínem speedwayA-Z.
speedwayA-Z: „Než ses pustil do ledové ploché dráhy, závodil jsi v motokrosu. Co tě vůbec přivedlo k závodění na motocyklu?“
Andrej Diviš: „Měl jsem rád fotbal, ale pak mě to už nebavilo. Koupil jsem si motorku, slabou Yamahu a od tý doby to začalo. Starší brácha jezdil enduro a já začal s ním. Docela mi to šlo. Nejel jsem sice republiky, ale ten Red Bull maratón v Dobřanech jsem i vyhrál. Jezdil jsem i hobby motokros a pohár tři sta minut endura, to byl seriál na celej! Rok. V něm jsem byl jednou první a jednou druhej‘ celkově. Jezdil ho i Pepa Šiška. Dost jsme se skamarádili a on jezdil ledy. Naved‘ mě do toho. Koupil jsem si od něho motorku. Ne, že bych závodil, ale protože jsem ji chtěl. Pepa mě pak seznámil s Klatovskejma na schůzi od ledů. A tenkrát neměli nikoho třetího do Ruska a Klatováci chtěli, a jedu s nima já.“
speedwayA-Z: „Ledová plochá dráha se do Čech vrátila v letech 2005 a 2006, avšak předtím byla obrovská pořadatelská pauza. Proč ses rozhodl věnovat se této disciplíně, když počasí u nás bývá hodně vrtkavé?“
Andrej Diviš: „Mám servis a krám s motorkama, akorát jsem s tím začínal. Přes léto jsem na závody už neměl čas, byl jsem pořád v dílně. V zimě toho bylo míň na práci, takže jsem neměl, co dělat. Lyžovat mě moc nebaví, bruslit taky ne a ledy byla taková alternativa. Poprvé jsem ale seděl na leďáku až v Sanoku v Polsku a nevěděl, jestli na něm budu moc zahnout nebo ne. Tam jsem byl s Klatovskejma a rozhodovalo se, jestli s nima do toho Ruska pojedu nebo ne. Už ani radši nevím, jaký to bylo. Předchozí zkušenosti z endura přišly vhod a taky jsem byl jednou na ledech v Budějovicích. Viděl jsem, jak se to jezdí a Pepa Šiška mi sliboval, že mi to tam po závodech půjčí. Že se na tom svezu a rozhodnu se, jestli to koupím nebo ne. Ale odešla mu cívka nebo něco v elektrice a nedojel to.“
speedwayA-Z: „A klasická plochá dráha tě neoslovila? Údajně proběhly i nějaké tréninky v Plzni…“
Andrej Diviš: „Možná, že jo. Ale nezvládal jsem to, protože jsem neměl čas. V tu dobu jsem vozil motorky z Anglie. Párkrát jsem měl bejt‘ v Plzni ve středu na tréninku, ale byl jsem pryč a nezvládal to časově. Asi by mě to bavilo, ale práce je pořád hodně.“
speedwayA-Z: „Zima na přelomu let 2006/2007, kdy jsi s ledy začínal, byla u nás mírná a všechny české ledy padly. Kvůli debutu jsi tím pádem musel do ciziny. Po Sanoku jsi zamířil rovnou na mistrovství světa do Saransku. Jak jsi ho tehdy prožíval?“
Andrej Diviš: „V Sanoku jsem se to ještě moc nenaučil. To až v tom Rusku. A teprve po něm byl Assen, tam jsem ve volným závodě už trošku jel. V Rusku jsem měl předtím ještě tři závody. Jak to bylo v tom Saransku, už ani nevím. Přišel jsem ledům na chu, akorát ta druhá sezóna byla horší. Na začátku jsem si zlomil klíční kost, takže tahle sezóna byla ještě horší než ta, co jsem začínal. Rusko samo o sobě je dobrej‘ zážitek. Nejlepší bylo asi předloni, když mě v Ufě padnul motor v Transitu. Dolil jsem čtyřicet 
litrů oleje a padesát Fridexu. Olej z motoru se míchal s vodou a zasral mi topení. V kabině mrzlo, nic jsem neviděl, katastrofa. Asi mrazem praskla hlava, nevím proč. Bylo tam tak pětatřicet stupňů mrazu a já domů dojel na tři válce.“
speedwayA-Z: „Závodění doma ses dočkal až předloni. Tehdy jsi také na louce v Osečné vyhrál svůj první závod v sedle ohřebovaného speciálu. Jaký to byl pocit? A byl oním motivačním faktorem, aby ses sám stal organizátorem závodů v Chocenicích a nyní v Nepomuku?“
Andrej Diviš: „Na to si ještě vzpomínám, bylo to na starý motorce po Šiškovi. Dráha byla zajímavá, byl to spíš takovej‘ motokros. Hrabalo to, ale dobrý. První místo jsem bral v klidu. Závody doma se vymejšlely nejdřív se starým Klatovským. Jednou jsem udělal v Chocenicích trénink. Přijeli Tonda, Honza a Fiňák Antti Aakko. A jen na ten trénink se přišlo podívat hodně lidí. Starej‘ Tonda říkal, že by bylo dobrý tady udělat závody. Nikdy to tu nebylo, nikdo to tu nezná a já jsem tady jedinej‘, co to jezdí. Jenže bylo blbý počasí. Tady je ještě teplejc‘ než v Liberci. Loni jsme u nás měli roztáto a v Hamru byl krásnej‘ led. Zejtra měl bejt‘ Nepomuk. Není tady větší mráz než v Chocenicích, ale přišel za mnou pan Polívka z nepomuckýho autoklubu, že by mi pomoh‘ a zaštítit to, že by to bylo profesionálnější. Oni tady v Kramolíně pořádaj‘ sajdy, takže se v tom vyznaj‘ více. Ale zase je blbá zima, ale slyšel jsem, že hlásili, že má přijít nová doba ledová…“
speedwayA-Z: „Dosavadním vrcholem tvé kariéry se stal loňský rok. Triumfoval jsi hned v úvodním podniku mistrovství republiky v Růžené a ze stupňů nesestoupil ani v dalších dvou kolech v Hamru na Jezeře. S přehledem jsi vyhrál mistrovský titul. Jak na něho vzpomínáš?“
Andrej Diviš: „Bylo hodně práce a příprava vůbec nebyla. Seděl jsem na tom poprvý v Růžený, předtím jsem na leďáku ani nejel. Sedlo mi to tam. V Hamru jsem nechal převod z Růžený, z malýho oválu. Ujeli mi na rychlost a až asi na třetí jízdu jsem dal novou rozetu. Třetí závod vyhrál Honza Klatovskej‘. Získal jsem titul. Byly trochu oslavy, ale to už je dávno, ale určitě jsem byl spokojenej‘. Moc.“
speedwayA-Z: „Druhá zlatá medaile přišla hned vzápětí v českém šampionátu dvojic, když jsi odvedl Jana Pecinu v dodatkové jízdě. Jak ses dal dohromady s Petrem Klauzem a jak jsi svůj boj s Janem Pecinou a Lukášem Volejníkem prožíval?“
Andrej Diviš: „Měl jsem jet s Pepou Šiškou, ale chyběla nám jedna převodovka. Nesehnali jsme ji a nestihli dodělat druhou motorku. A on do toho ještě čekal rodinu a řek‘, že nepojede. Neměl jsem, s kým jet. Potom Tonda Klatovský starší řek‘, a jedu s tím Klauzíkem a dal nás dohromady. Nebylo to špatný rozhodnutí. Boje byly pěkný, aspoň to bylo trochu napínavější. Rozjezd si vybavím, ten 
nezapomenu. V Růžený jsem neměl zrovna moc den, nešlo mi to, ani jsem to nečekal. Pecka neodstartoval, to bylo jediný štěstí. Kdyby odjel, nevím, nevím, byl by asi problém.“
speedwayA-Z: „V národním týmu ses objevil už při své první sezóně 2007 a nechyběl v něm ani ve třech předcházejících letech. Loni jsi s ním byl u fantastického bronzu, který tě musel těšit o to víc, že jsi na něm měl po zranění Jana Klatovského také svůj aktivní podíl.“
Andrej Diviš: „To jo, kdybych nejel, bylo by to takový nezasloužený. Takhle jsem byl aktivním členem týmu. Bylo to rychlý, v sobotu jsem se nesvez‘ vůbec, akorát v pátek trénink. Honzovi se to stalo hned v první jízdě a já jel celej‘ závod. Byl na mě docela tlak. Kluci to měli rozjetý docela dobře a já jim to nechtěl zkazit. A vyšlo to. Medaile je doma, je to hezký. Snad jich bude víc.“
speedwayA-Z: „Jenže letošní sezóna je přesným opakem té minulé. Zranění z motokrosového tréninku v Kramolíně tě donutilo rezignovat na mistrovství světa a rovněž start v domácím šampionátu, kdyby nebyl odvolán, by byl ohrožen…“
Andrej Diviš: „Skočil jsem lavici a pak asi trefil nějakej‘ kámen nebo výmol. Zadní kolo ustřelilo do boku. Letěl jsem rovnou na rameno a zarazil si ho až do žeber. A zlomil jsem si ruku, ale nejhorší jsou přetrhaný nervy. Všechno bylo při vědomí, odvezli mě autem, ne sanitkou. Rameno mi vypadávalo 
předtím pořád, když jsem zvedal těžký věci. Vždycky jsem si ho nahodil, ale teď mi to nešlo. Myslel jsem, že mi to v Plzni v nemocnici daj‘ zase zpátky. A byl jsem tam tejden‘. Že je to zlomený, jsem vůbec nevěděl. Stalo se mi to v srpnu, ale vůbec jsem si nepřipouštěl, že to ohrozí ledařskou sezónu. Bohužel, teď je konec ledna a já s rukou nehnu. Nebo už hnu, ale jen trošku.“
speedwayA-Z: „Je to sice slabá útěcha, když nemůžeš závodit kvůli zranění, ostatním brání zase teplá zima. Nicméně za rok začnou zase boje na ledových zrcadlech nanovo. Jak se na ně chystáš?“
Andrej Diviš: „Tuhle sezónu jsem vypustil. Starou motorku mám postavenou a stavím celou novou. Zase budu mít připravený všechno na další sezónu jako první. A budu mít jednou něco včas (smích). Přes léto jsem připravoval auto, obytňáka na závody. Dokonce mám i volant vlevo, protože je to auto přivezený z Anglie. Nalakovali jsme to u Klatovskejch‘, starej‘ Tonda to stříkal. Mám to bílo zelený, motorky taky budou zelenobílý. A tak si jednu sezónu odpočnu a za rok zase začnu. Spousta peněz mám ušetřeno (smích). A krosku asi v létě vynechám. Hned, jak jsem přijel z nemocnice, jsem ji dal do krámu a prodal ji.“
Andrej Diviš děkuje:
„Mechanikovi, sponzorům a všem, komu se líbí ledy.“
Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II)
