Ústí nad Labem – 14. ledna
Předloni se zničehonic objevil v doprovodu otce Zdeňka na jednom z jarních mítinků Markéta Cupu. Záhy se vyšvihl mezi špičku stopětadvacítek. Kolibříky využil na maximum, by se neozdobil žádným titulem, ale nyní jsou už minulostí. Počínaje letošním rokem bude závodit pouze s pětistovkou, jak se Zdeněk Holub svěřuje v exkluzivním rozhovoru s magazínem speedwayA-Z.
speedwayA-Z: „Synové někdejších závodníků se vesměs pohybují v plochodrážních depech už odmalička. V tomto směru jsi byl tak trošku výjimka. Najednou jste se s tátou objevili na začátku předloňského Markéta Cupu. Co tomu předcházelo?“
Zdeněk Holub: „V Chabařovicích se to začalo rozjíždět a tak jsme se zapojili. O plochý dráze jsem věděl, jezdili jsme se koukat na závody. Chtěl jsem jezdit odmalička, ale táta nechtěl a dlouho trvalo, než se nechal zviklat. Jezdil jsem na enduru po zahradě a po vesnici. Vozil jsem se, ale zajímala mě plochá dráha. Chtěl jsem ji jezdit, ale rozhodující zlom byl až v těch Chabařovicích. Jednou jsem si to zkusil a hned jsme jeli na ten Markéta Cup. Bylo to dobrý, vozil jsem se a snažil se. Zas takovej‘ talent jsem nebyl, abych vyhrál hned první závod. Ještě si to vybavím, byl jsem několikrát na hubě. Hned při tréninku jsem se hezky přetočil. Pak jsem se už zlepšoval, ale hlavně jsem doma přesvědčil, že můžu jezdit. A tak jezdím a nelituju toho.“
speedwayA-Z: „Závody stopětadvacítek jsou dnes běžným začátkem závodnické kariéry nejmladších adeptů plochodrážního řemesla, by mají i své odpůrce. Jak se na ně díváš ty?“
Zdeněk Holub: „Určitě mně to pomohlo. Na malý dráze jsem se naučil jezdit smykem. Pořádně jsem ale na stopětadváce začal závodit, až když jsem se svez‘ na pětistovce. Šlo mi to hned líp, pak jsme od Ronnyho Weise koupili Shupu. Začalo mi to jít a začalo se to lámat. Stopětadváca sehrála pozitivní roli, naučil jsem se závodit. Držet plyn a nebál se toho kontaktu. Určitě bych to doporučoval.“
speedwayA-Z: „Loni jsi na stopětadvacítce startoval pouze v obou seriálech na minioválech. Právem jsi byl řazen do nejužšího okruhu favoritů, ale nakonec z toho byla jen dvojice třetích míst. Hlavně z mistrovství republiky jsi byl hodně zklamaný. Žádný div, titul nebyl daleko.“
Zdeněk Holub: „Škoda, že ten mistrák nevyšel. Rozhodlo se v poslední jízdě. Titul byl blízko, ale Škurlič mě trošku šouchnul a já spadnul. V Markétě Cupu jsem nejel jeden závod kvůli první lize. To byla škoda. Myslím, že kdybych ho jel, byl bych druhej‘, na Škurliče jsem už neměl. Pár závodů se mi nepovedlo, pár se zase povedlo. Na velký ovály jsem už byl těžkej‘, to už nemělo cenu. A nechtěl jsem cpát tolik peníze do motorů.“
speedwayA-Z: „Kolibříci ti umožnili vstoupit do reprezentace, když jsi vyrazil na pohár FIM do francouzského St. Macaire. Bude se podobný scénář opakovat také letos nebo se plně soustředíš jen na pětistovky?“
Zdeněk Holub: „Letos pojedu jenom na pětistovkách. Už jsem starej‘, bude mi šestnáct. Kdybych měl příležitost svýzt se na jednom Mini Cupu, určitě bych jel, ale celej‘ seriál určitě ne. Škoda to není. Nevím, asi ne. Nejdůležitější jsou pětistovky a na ně se musím soustředit. Stopětadvacítky už nemám a na dvěstěpadesátky taky nemám motor. Ve Francii to bylo dobrý. Při tréninku jsem měl problémy s dráhou. Nebyla rozbitá, ale moc hladká a klouzalo to. Při závodech to už bylo lepší, ty pětistovky to rozvoraly a tak se mi jelo líp. Díky tomu jsem skončil tak dobře na šestým místě. Motor držel, to děkuju Shupa Teamu, že mi to připravili takhle dobře. Asi by stálo za to si to zopakovat, ale asi už to nedopadne. Jsem na to už moc těžkej‘ a taky velkej‘. Stopětadvacítka je prostě už minulost.“
speedwayA-Z: „Loni jsi střídal obě kubatury, přičemž prvním šampionátem v té silnější byl juniorský šampionát. Jak své vystoupení hodnotíš?“
Zdeněk Holub: „Ve Slaným to bylo dobrý, když jsem to v kvalifikaci zahodil (smích). Ale bylo dobrý, 
že jsem se kvalifikoval a postoupil. Měl jsem štěstí. Vypadávali mi soupeři na defekty, takže jsem dojížděl i pro body. To splnilo svý očekávání. Dobrý, byl jsem překvapenej‘. Nějakej‘ závod se mi potom poved‘ hůř, nějakej‘ líp. V Divišově to byl fičák, skákal jsem ze stopětadvacítky na pětistovku a moc nestíhal. Ale zvládnout se to dá, je to v pohodě. Žádný těžkosti to nepřináší, jen běhat z jedný strany depa na druhou. Šlo to, nebylo to tak strašný, jsem do toho dvanáctýho místa, takže je to v pohodě. Snad už kvalifikace nikdy nebude. Juniorák jsou dobrý závody. Jsem spokojenej‘, ale doufám, že letos to bude lepší. Víc lepší!“
speedwayA-Z: „V českých devatenáctkách jsi rozhodně musel želet své úvodní nuly. Nebýt jí, poskočil jsi o pár míst v závěrečné klasifikaci nahoru…“
Zdeněk Holub: „Je to škoda. Snažil jsem se, ale nevymyslel nic na Benköa. Pak jsem se ještě dvakrát nechal předjet v poslední zatáčce, nejdřív Veverkou, pak Smetanou. A to byly by body. Letos to bude lepší, ještě lepší. Musím to připravit na Svitavy a nějak to tam vymyslet. Dráha je tam taková rozbitá a tahavá, moc se mi to nelíbí.“
speedwayA-Z: „O stupně vítězů ses ovšem pral v závěrečných dvou kolech přeboru jednotlivců. Oproti juniorským soutěžím jsi tady měl za soupeře i seniory. Líbí se ti myšlenka na takové propojení obou věkových kategorií?“
Zdeněk Holub: „Líbí. Když tam jedou lepší senioři, je to dobrý, že se získávaj‘ zkušenosti. Když je předjedeš a skončíš před nima, stoupne ti sebevědomí. V Liberci a Praze jsem dvakrát prohrál v rozjezdu. Byla to škoda. Byl jsem přemotivovanej‘ a už neměl ani sílu. Ale jinak jsem s přeborem spokojenej‘. Určitě ho pojedu zase a snad bez rozjezdů (smích)!“
speedwayA-Z: „Mezi seniory ses ovšem podíval při mistrovství republiky jednotlivců, do jehož finále jsi postoupil jako náhradník. Co pro tebe tato zkušenost znamenala?“
Zdeněk Holub: „Bylo to dobrý, přineslo mi to hodně zkušeností. A jsem rád, že jsem se podíval mezi elitu. Ve Mšeně jsem se moc nesvez‘, to jsem si přijel zatrénovat a koukat na závody. V Divišově jsem měl pád, v Praze defekt hned v první jízdě. Nepřipravil jsem si motorku. Spad‘ mi řetěz a já si špatně vycentroval kolo. Závody jinak dobrý, atmosféra taky. Letos doufám, že mi to semifinále vyjde líp. A postoupím normálně ne jako náhradník. Budu se snažit.“
speedwayA-Z: „Pražská Markéta stavěla v první lize výhradně juniorský tým a mezi povolané jsi patřil pravidelně i ty. Byla škoda, že jste se ani jednou nepodívali na stupně vítězů, že?“
Zdeněk Holub: „To jo. Nevím, čím to bylo, měli jsme smůlu. Něco se mi v lize líbilo víc, nějaký závody míň. Třeba Svitavy se mi nelíbily kvůli tý dráze. Celýmu týmu se tam nechtělo, ale byly i jiný dráhy. 
Březolupy se mi líbily moc, Plzeň taky. Na bedně jsme nebyli, ale naučili jsme se trošku jezdit ve dvojici. Ale věnec to chtělo. Letos pojedu zase a určitě to dopadne líp než loni.“
speedwayA-Z: „Vrátil ses ze soustředění CS MV na šumavském Zadově. Co dalšího podnikáš ve své přípravě na letošní sezónu a jaké cíle bys v ní rád splnil?“
Zdeněk Holub: „Připravuju se v Praze, chodíme čtyřikrát tejdně cvičit. Motorky zatím nepřipravujeme, ještě jsme je nedostali. Mám připravenou jednu svoji, klubový GM jsou na cestě. Na GM jsem ještě nejezdil, čekám, co to bude za zázrak. Čekám, až zamrzne a budeme jezdit trénovat na šroubky. Zatím jsem se svez‘ jen v Německu. Ronny mě pozval i teď do Grimmy. Chtěl bych bejt‘ do pátýho místa mistrovství republiky jednadvacítek a na bedně v devatenáctkách. Na ty Svitavy se připravím psychicky.“
Zdeněk Holub děkuje:
„Tátovi, že mi pomáhá s technikou a se vším. Taky Zdeňku Schneiderwindovi, že mě trénuje a pomáhá k výsledkům a ke všemu. A Speedwayclubu Chabařovice za podporu, že mě tady nechávaj‘ trénovat. Shupě, že mi připravila motorku na trávu. Za přípravu CS MV a AK Markéta Praha. A mechanikovi Honzovi Vaněčkovi.“
Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II), Antonín Škach, Wojta Zavřel, Jiřina Šifaldová, Zdeněk Holub st., Shupa a Eva Palánová
