Před padesáti lety hrávali motocykloví mistři světa hokej v Praze

Hokej je oblíbeným článkem zimní fyzické přípravy pro mnoho motocyklových závodníků. Jeho výhody objevil Antonín Kasper už před bezmála padesáti lety. Spolu s přáteli z jeho žižkovského autoklubu dali hlavy dohromady a vymysleli podívanou, která bavila zástupy fanoušků nejen v československé metropoli, ale i dalších městech. Slavné motocyklové závodníky, kteří hráli hokej a zkoušeli stroje pro ledovou plochou dráhu, při show zvané Šastnou cestu mistrům světa viděli i další lidé prostřednictvím televizních obrazovek.
Motocyklisté vyprodali Štvanici
Nápad se zrodil někdy v roce 1963 v hlavě Viktora Lahity, jenž byl dokonce v roce 1964 vyhlášen belgickou federací jako nejlepší mechanik, protože pečlivě ošetřoval dvěstěpadesátku ČZ, která dovezla Jöela Roberta na světový trůn. Získal podporu Jana Parbuse, úspěšného terénáře, který dokonce s půllitrem ESO zasáhl několikrát i do podniků mistrovství světa.

Oba nadšenci rychle získali podporu u svých kolegů z žižkovského autoklubu neboli 146. Motoristické organizace Svazarmu Praha, jak zněl jeho tehdejší oficiální název. Především jejího tajemníka Zdeňka Meda, šéfa pražských terénních závodníků Igora Tichého a Antonína Kaspera. Ten v třiašedesátém prožíval skvělou sezónu ozdobenou stříbrem ze světového šampionátu družstev, triumfem za Zlaté přilbě a postupem do světového finále ve Wembley v roli náhradníka.

„Měli jsme zasedání v klubu a během večera se to upeklo,“ vzpomíná Antonín Kasper, žižkovský patriot, který stále zůstával členem klubu a odolával lákání RH Praha. „Vymysleli jsme název Šastnou cestu mistrům světa, protože se toho měli zúčastnit závodníci, co jezdí mistrovství světa.“

Antonín Kasper okamžitě rozhodil své sítě a okamžitě kontaktoval Ove Fundina. „Byl zrovna v Divišově ve fabrice,“ vypráví. „Slíbil mi, že sežene jezdce. Pak se dlouho nic nedělo a jednou přijdu domů a tam telegram, kde stálo ‚přijedeme celý mančaft a jsme lepší než hokejová reprezentace Tre Kronor‘.“

Igor Tichý využil svých organizačních schopností v roli ředitele realizačního týmu a tisk referoval, že se v neděli 16. února 1964 na ledě pražské sportovní haly sehraje hokejové utkání Československo versus Evropa, přičemž hokejky budou svírat ruce zvyklé spíše na řidítka závodních motocyklů. Největší počet tvořili terénáři, a už na střídačce domácích Jaromír Čížek nebo Vlastimil Válek či hostující Torsten Hallman a Rolf Tibblin.

Na plánu byly dva pořady, dopoledne od desíti a po obědě od tří. Davy lidí, které proudily na Štvanici, brzy rozptýlily obavy pořadatelů, zda se akce nesetká s finančním krachem. „Měli jsme to domluvený s ředitelem,“ líčí Antonín Kasper. „A ten řek‘, že jestli zaplníme do třech čtvrtin stadión, nebude chtít zaplatit nájem. Stadión byl nakonec úplně plnej‘.“

Byl to úspěch jako hrom, po němž následoval pro pozvané slavnostní večer v kavárně Vltava. „Švédové se dostali ke kořalce,“ vzpomíná Antonín Kasper. „Tancovali na stole a svazarmovský generálové znechuceně odcházeli.“

Led v zimě pomáhal na škváře na jaře
Nejen hokejové utkání bavilo přítomné diváky. „Zpíval tam Matuška,“ líčí Antonín Kasper. „Měl přijet na koni, ale to přece jenom nešlo stejně jako vystoupení cirkusáka Berouska s medvědem. Exhibici ale předvedli krasobruslaři Romanovovi a Jiřina Bohdalová házela první puk a já jí musel vézt na hokejce.“

Vydařená premiéra motivovala organizátory k repríze naplánované na 21. února 1965. Vstupenky na dopolední i odpolední utkání se nabízely i v předprodejích prostřednictvím městského výboru Svazarmu. Na inzerátu zaujmou nejen pouze třímístná telefonní čísla, která tehdy Praha měla, ale i lákadla v podobě závodů motokár a plochodrážních závodníků na ledě.

Vedle Antonína Kaspera se v sedle Jawy pro ledovou dráhu objevili i Ove Fundin a Barry Briggs. „Ukázka ploché dráhy na ledě probíhala jako stíhací závod,“ vypráví Antonín Kasper. „Každej‘ z jedný roviny. Vyhrál jsem já, ale Barrymu dali věnec, protože ten průjezd cílem nikdo pořádně neviděl. Ale nakonec jsme v tom věnci měli hlavu oba dva.“

Pořad Šastnou cestu mistrům světa se na pražské Štvanici konal ještě 20. února 1966, kdy český tým porazil hosty dvakrát 2:0. Úžasnou podívanou však viděli i v jiných městech. „S týmem jsem objížděli republiku a hráli proti místním mistrům.“

Diváci šíleli nadšením nad kousky, které jim závodníci servírovali. „Vencu Paruse jsme třeba strčili do bedny od televize,“ usmívá se Antonín Kasper nad ještě dnes nad jedním z nich, který využil malé postavy známého silničáře. „Bednu jsem pak přivezli na led. On z ní vyskočil a lidé ječeli. Pořád si stěžoval, že ho tlačí pravá bota. Nakonec jsme zjistili, že ji má o dvě čísla menší.“

Antonín Kasper býval zdatným hráčem, protože hokej zapojil do své sportovní přípravy. „Jako sportovci jsme nechodili v pondělí do práce a trénovali jsme na ledě,“ říká dnes bezmála po půlstoletí. „Já tam byl jedinej‘ plošinář a i díky tomu jsem potom na jaře vyhrával závody.“

I dnešní plochodrážníci vyznávají při zimní přípravě hokej. A také oni ve druhé půli minulé dekády pořádali přátelská klání pod taktovkou Richarda Wolffa. Jenom ti fanoušci si za nimi cestu do Kolína, Benešova nebo na pražskou Hvězdu už holt nenašli. A ještě jedno mohou dnešní závodníci svým předchůdcům závidět. Část výtěžku Šastných cest mistrům světa byla totiž věnována na provoz nově zřízené školy mladých terénářů určené pro začínající motokrosaře ve věku od osmnácti do dvaceti let.

Foto: archív autora, karikatury kreslil v polovině šedesátých let Maxim Jánský

Petr Makušev dostal plochou dráhu na zlaté výsluní

Praha – 19. ledna
Včerejší zlatý večer motoristického sportu v pražském paláci Žofín přinesl vyhlášení anket Zlatý volant a Zlatá řidítka. V hlasování novinářů a dalších odborníků se v motocyklové kategorii, v němž má hlas i magazín speedwayA-Z, výrazně prosadil Karel Abraham (184 hlasů). Další medailové posty získali Jakub Kornfeil (131) a Martin Michek (71). Navzdory početným medailím plochodrážníků z šampionátů FIM a UEM se do první šestice dostal jen pátý Aleš Dryml (62). Na výsluní však sport levých zatáček dostal Petr Makušev, jehož snímek Hlavičkový souboj pořízený během loňské Zlaté přilby zajistil pardubickému fotografovi vítězství v soutěži Zlaté oko.

Foto: Petr Makušev

Zdeněk Holub: „Stopětadvacítka je už minulost!“

Ústí nad Labem – 14. ledna
Předloni se zničehonic objevil v doprovodu otce Zdeňka na jednom z jarních mítinků Markéta Cupu. Záhy se vyšvihl mezi špičku stopětadvacítek. Kolibříky využil na maximum, by se neozdobil žádným titulem, ale nyní jsou už minulostí. Počínaje letošním rokem bude závodit pouze s pětistovkou, jak se Zdeněk Holub svěřuje v exkluzivním rozhovoru s magazínem speedwayA-Z.

speedwayA-Z: „Synové někdejších závodníků se vesměs pohybují v plochodrážních depech už odmalička. V tomto směru jsi byl tak trošku výjimka. Najednou jste se s tátou objevili na začátku předloňského Markéta Cupu. Co tomu předcházelo?“
Zdeněk Holub: „V Chabařovicích se to začalo rozjíždět a tak jsme se zapojili. O plochý dráze jsem věděl, jezdili jsme se koukat na závody. Chtěl jsem jezdit odmalička, ale táta nechtěl a dlouho trvalo, než se nechal zviklat. Jezdil jsem na enduru po zahradě a po vesnici. Vozil jsem se, ale zajímala mě plochá dráha. Chtěl jsem ji jezdit, ale rozhodující zlom byl až v těch Chabařovicích. Jednou jsem si to zkusil a hned jsme jeli na ten Markéta Cup. Bylo to dobrý, vozil jsem se a snažil se. Zas takovej‘ talent jsem nebyl, abych vyhrál hned první závod. Ještě si to vybavím, byl jsem několikrát na hubě. Hned při tréninku jsem se hezky přetočil. Pak jsem se už zlepšoval, ale hlavně jsem doma přesvědčil, že můžu jezdit. A tak jezdím a nelituju toho.“

speedwayA-Z: „Závody stopětadvacítek jsou dnes běžným začátkem závodnické kariéry nejmladších adeptů plochodrážního řemesla, by mají i své odpůrce. Jak se na ně díváš ty?“
Zdeněk Holub: „Určitě mně to pomohlo. Na malý dráze jsem se naučil jezdit smykem. Pořádně jsem ale na stopětadváce začal závodit, až když jsem se svez‘ na pětistovce. Šlo mi to hned líp, pak jsme od Ronnyho Weise koupili Shupu. Začalo mi to jít a začalo se to lámat. Stopětadváca sehrála pozitivní roli, naučil jsem se závodit. Držet plyn a nebál se toho kontaktu. Určitě bych to doporučoval.“

speedwayA-Z: „Loni jsi na stopětadvacítce startoval pouze v obou seriálech na minioválech. Právem jsi byl řazen do nejužšího okruhu favoritů, ale nakonec z toho byla jen dvojice třetích míst. Hlavně z mistrovství republiky jsi byl hodně zklamaný. Žádný div, titul nebyl daleko.“
Zdeněk Holub: „Škoda, že ten mistrák nevyšel. Rozhodlo se v poslední jízdě. Titul byl blízko, ale Škurlič mě trošku šouchnul a já spadnul. V Markétě Cupu jsem nejel jeden závod kvůli první lize. To byla škoda. Myslím, že kdybych ho jel, byl bych druhej‘, na Škurliče jsem už neměl. Pár závodů se mi nepovedlo, pár se zase povedlo. Na velký ovály jsem už byl těžkej‘, to už nemělo cenu. A nechtěl jsem cpát tolik peníze do motorů.“

speedwayA-Z: „Kolibříci ti umožnili vstoupit do reprezentace, když jsi vyrazil na pohár FIM do francouzského St. Macaire. Bude se podobný scénář opakovat také letos nebo se plně soustředíš jen na pětistovky?“
Zdeněk Holub: „Letos pojedu jenom na pětistovkách. Už jsem starej‘, bude mi šestnáct. Kdybych měl příležitost svýzt se na jednom Mini Cupu, určitě bych jel, ale celej‘ seriál určitě ne. Škoda to není. Nevím, asi ne. Nejdůležitější jsou pětistovky a na ně se musím soustředit. Stopětadvacítky už nemám a na dvěstěpadesátky taky nemám motor. Ve Francii to bylo dobrý. Při tréninku jsem měl problémy s dráhou. Nebyla rozbitá, ale moc hladká a klouzalo to. Při závodech to už bylo lepší, ty pětistovky to rozvoraly a tak se mi jelo líp. Díky tomu jsem skončil tak dobře na šestým místě. Motor držel, to děkuju Shupa Teamu, že mi to připravili takhle dobře. Asi by stálo za to si to zopakovat, ale asi už to nedopadne. Jsem na to už moc těžkej‘ a taky velkej‘. Stopětadvacítka je prostě už minulost.“

speedwayA-Z: „Loni jsi střídal obě kubatury, přičemž prvním šampionátem v té silnější byl juniorský šampionát. Jak své vystoupení hodnotíš?“
Zdeněk Holub: „Ve Slaným to bylo dobrý, když jsem to v kvalifikaci zahodil (smích). Ale bylo dobrý, že jsem se kvalifikoval a postoupil. Měl jsem štěstí. Vypadávali mi soupeři na defekty, takže jsem dojížděl i pro body. To splnilo svý očekávání. Dobrý, byl jsem překvapenej‘. Nějakej‘ závod se mi potom poved‘ hůř, nějakej‘ líp. V Divišově to byl fičák, skákal jsem ze stopětadvacítky na pětistovku a moc nestíhal. Ale zvládnout se to dá, je to v pohodě. Žádný těžkosti to nepřináší, jen běhat z jedný strany depa na druhou. Šlo to, nebylo to tak strašný, jsem do toho dvanáctýho místa, takže je to v pohodě. Snad už kvalifikace nikdy nebude. Juniorák jsou dobrý závody. Jsem spokojenej‘, ale doufám, že letos to bude lepší. Víc lepší!“

speedwayA-Z: „V českých devatenáctkách jsi rozhodně musel želet své úvodní nuly. Nebýt jí, poskočil jsi o pár míst v závěrečné klasifikaci nahoru…“
Zdeněk Holub: „Je to škoda. Snažil jsem se, ale nevymyslel nic na Benköa. Pak jsem se ještě dvakrát nechal předjet v poslední zatáčce, nejdřív Veverkou, pak Smetanou. A to byly by body. Letos to bude lepší, ještě lepší. Musím to připravit na Svitavy a nějak to tam vymyslet. Dráha je tam taková rozbitá a tahavá, moc se mi to nelíbí.“

speedwayA-Z: „O stupně vítězů ses ovšem pral v závěrečných dvou kolech přeboru jednotlivců. Oproti juniorským soutěžím jsi tady měl za soupeře i seniory. Líbí se ti myšlenka na takové propojení obou věkových kategorií?“
Zdeněk Holub: „Líbí. Když tam jedou lepší senioři, je to dobrý, že se získávaj‘ zkušenosti. Když je předjedeš a skončíš před nima, stoupne ti sebevědomí. V Liberci a Praze jsem dvakrát prohrál v rozjezdu. Byla to škoda. Byl jsem přemotivovanej‘ a už neměl ani sílu. Ale jinak jsem s přeborem spokojenej‘. Určitě ho pojedu zase a snad bez rozjezdů (smích)!“

speedwayA-Z: „Mezi seniory ses ovšem podíval při mistrovství republiky jednotlivců, do jehož finále jsi postoupil jako náhradník. Co pro tebe tato zkušenost znamenala?“
Zdeněk Holub: „Bylo to dobrý, přineslo mi to hodně zkušeností. A jsem rád, že jsem se podíval mezi elitu. Ve Mšeně jsem se moc nesvez‘, to jsem si přijel zatrénovat a koukat na závody. V Divišově jsem měl pád, v Praze defekt hned v první jízdě. Nepřipravil jsem si motorku. Spad‘ mi řetěz a já si špatně vycentroval kolo. Závody jinak dobrý, atmosféra taky. Letos doufám, že mi to semifinále vyjde líp. A postoupím normálně ne jako náhradník. Budu se snažit.“

speedwayA-Z: „Pražská Markéta stavěla v první lize výhradně juniorský tým a mezi povolané jsi patřil pravidelně i ty. Byla škoda, že jste se ani jednou nepodívali na stupně vítězů, že?“
Zdeněk Holub: „To jo. Nevím, čím to bylo, měli jsme smůlu. Něco se mi v lize líbilo víc, nějaký závody míň. Třeba Svitavy se mi nelíbily kvůli tý dráze. Celýmu týmu se tam nechtělo, ale byly i jiný dráhy. Březolupy se mi líbily moc, Plzeň taky. Na bedně jsme nebyli, ale naučili jsme se trošku jezdit ve dvojici. Ale věnec to chtělo. Letos pojedu zase a určitě to dopadne líp než loni.“

speedwayA-Z: „Vrátil ses ze soustředění CS MV na šumavském Zadově. Co dalšího podnikáš ve své přípravě na letošní sezónu a jaké cíle bys v ní rád splnil?“
Zdeněk Holub: „Připravuju se v Praze, chodíme čtyřikrát tejdně cvičit. Motorky zatím nepřipravujeme, ještě jsme je nedostali. Mám připravenou jednu svoji, klubový GM jsou na cestě. Na GM jsem ještě nejezdil, čekám, co to bude za zázrak. Čekám, až zamrzne a budeme jezdit trénovat na šroubky. Zatím jsem se svez‘ jen v Německu. Ronny mě pozval i teď do Grimmy. Chtěl bych bejt‘ do pátýho místa mistrovství republiky jednadvacítek a na bedně v devatenáctkách. Na ty Svitavy se připravím psychicky.“

Zdeněk Holub děkuje:
„Tátovi, že mi pomáhá s technikou a se vším. Taky Zdeňku Schneiderwindovi, že mě trénuje a pomáhá k výsledkům a ke všemu. A Speedwayclubu Chabařovice za podporu, že mě tady nechávaj‘ trénovat. Shupě, že mi připravila motorku na trávu. Za přípravu CS MV a AK Markéta Praha. A mechanikovi Honzovi Vaněčkovi.“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II), Antonín Škach, Wojta Zavřel, Jiřina Šifaldová, Zdeněk Holub st., Shupa a Eva Palánová

Dvě finále posunuly Matěje Kůse

Bahia Blanca – 17. ledna
Dva uplynulé úterky viděly v Bahia Blanca šesté a sedmé kolo argentinského šampionátu. Matěj Kůs se v obou případech prosadil do velkého finále, v němž pokaždé skončil pátý. Díky tomu se v průběžné klasifikaci posunul z devátého na sedmé místo. Minulý víkend zvítězil Nicolas Covatti, druhý z loňské Zlaté přilby SNP, předevčírem Norbert Magosi. Na čele aktuálního pořadí vystřídal Adriana Gomolskeho Emiliano Sanchez.

Nový slovenský reprezentant pochádza z Rakúska

Žarnovica – 19. januára
Slovenská plochodrážna základňa sa nachádza už dvadsa rokov v kríze. Zlaté časy zo sedemdesiatych, či osemdesiatych rokov, kedy takmer každý tréning na žarnovickej dráhe vyzeral ako preteky, sú preč. Dvadsa rokov sa slovenská plochodrážna reprezentácia skladá z nieko¾kých jednotlivcov. V tomto období nebolo ničím zvláštnym, keď Slovensko reprezentovali českí pretekári vlastniaci slovenskú licenciu.

Prvým pretekárom spoza rieky Moravy, ktorý štartoval za Slovensko v pretekoch MS juniorov a jednotlivcov bol Jiří Rafaj v roku 1995. O rok na to už slovenskú licenciu vlastnili Jaroslav Gavenda a Jaromír Lach.

Títo jazdili v slovenských farbách aj v sezónach 1997 a 1998, pričom druhý menovaný sa k slovenskej licencii vrátil aj v roku 2005. Rok 2000 priniesol do slovenskej reprezentácie opä nové meno. Postaral sa o to Tomáš Topinka, ktorý jazdil so slovenskou licenciou v rokoch 2000 až 2004 a opä v roku 2006. Od tohto roku reprezentovali krajinu spod Tatier už len jej rodáci.

Sezóna 2012 však prinesie ďalšiu novinku. Počas predchádzajúceho roka sa vyvinula úzka spolupráca medzi SC Žarnovica a jedným z dvojice najlepších rakúskych pretekárov posledného desaročia Fritzom Wallnerom.

Fritz si počas sezóny dokázal úplne získa slovenských fanúšikov svojím doslova akčným štýlom jazdy, ale aj zábavnosou, keď nikdy nezabúdal na divákov a vždy mal poruke nejakú tú parádičku.

Fritz Wallner už počas sezóny viackrát prejavil záujem štartova nielen za slovenský ligový tím, ale aj so slovenskou licenciou. Toto sa nakoniec stane skutočnosou. Fritz Wallner posilní rady slovenských reprezentantov, keď bude štartova so slovenskou licenciou.

V sezóne 2012 tak budú s licenciami SMF štartova Martin Vaculík, Ján Halabrín, Tomáš Kis a Fritz Wallner.

Foto: Martin Búri

Liberec ukázal svou novou klubovnu

Liberec – 18. ledna
Snímky Františka Kaliny, kterak v pondělí upravuje pardubickou dráhu za svitu zlatavého sluníčka, přinutily Věroslava Kollerta k povzdechu. Aby jeho firma GRS umístěná v areálu pavlovického závodiště mohla včera fungovat, bylo třeba odhrnovat desítky centimetrů nového sněhu. Liberecký šéf se však pochlubil novou klubovnou, kterou v těchto dnech zprovoznili v budově vedle depa.

Foto: GRS Liberec