Andrej Diviš: „Tuhle sezónu jsem vypustil!“

Nepomuk – 21. ledna
Loni se ozdobil titulem mistra republiky, aby jen o pouhý týden později přidal další zlatou medaili po porážce Jana Peciny v rozjezdu závěrečného kola českého šampionátu ledařských družstev. V Berlíně zaskočil za zraněného Jana Klatovského a český národní tým se po dvaceti letech vracel domů opět se světovým bronzem. Jenže nešastný srpnový pád z motokrosového stroje ho naprosto vyřadil z letošní sezóny. Andrej Diviš však chce být za rok zpátky, jak se svěřil v exkluzivním rozhovoru s magazínem speedwayA-Z.

speedwayA-Z: „Než ses pustil do ledové ploché dráhy, závodil jsi v motokrosu. Co tě vůbec přivedlo k závodění na motocyklu?“
Andrej Diviš: „Měl jsem rád fotbal, ale pak mě to už nebavilo. Koupil jsem si motorku, slabou Yamahu a od tý doby to začalo. Starší brácha jezdil enduro a já začal s ním. Docela mi to šlo. Nejel jsem sice republiky, ale ten Red Bull maratón v Dobřanech jsem i vyhrál. Jezdil jsem i hobby motokros a pohár tři sta minut endura, to byl seriál na celej! Rok. V něm jsem byl jednou první a jednou druhej‘ celkově. Jezdil ho i Pepa Šiška. Dost jsme se skamarádili a on jezdil ledy. Naved‘ mě do toho. Koupil jsem si od něho motorku. Ne, že bych závodil, ale protože jsem ji chtěl. Pepa mě pak seznámil s Klatovskejma na schůzi od ledů. A tenkrát neměli nikoho třetího do Ruska a Klatováci chtěli, a jedu s nima já.“

speedwayA-Z: „Ledová plochá dráha se do Čech vrátila v letech 2005 a 2006, avšak předtím byla obrovská pořadatelská pauza. Proč ses rozhodl věnovat se této disciplíně, když počasí u nás bývá hodně vrtkavé?“
Andrej Diviš: „Mám servis a krám s motorkama, akorát jsem s tím začínal. Přes léto jsem na závody už neměl čas, byl jsem pořád v dílně. V zimě toho bylo míň na práci, takže jsem neměl, co dělat. Lyžovat mě moc nebaví, bruslit taky ne a ledy byla taková alternativa. Poprvé jsem ale seděl na leďáku až v Sanoku v Polsku a nevěděl, jestli na něm budu moc zahnout nebo ne. Tam jsem byl s Klatovskejma a rozhodovalo se, jestli s nima do toho Ruska pojedu nebo ne. Už ani radši nevím, jaký to bylo. Předchozí zkušenosti z endura přišly vhod a taky jsem byl jednou na ledech v Budějovicích. Viděl jsem, jak se to jezdí a Pepa Šiška mi sliboval, že mi to tam po závodech půjčí. Že se na tom svezu a rozhodnu se, jestli to koupím nebo ne. Ale odešla mu cívka nebo něco v elektrice a nedojel to.“

speedwayA-Z: „A klasická plochá dráha tě neoslovila? Údajně proběhly i nějaké tréninky v Plzni…“
Andrej Diviš: „Možná, že jo. Ale nezvládal jsem to, protože jsem neměl čas. V tu dobu jsem vozil motorky z Anglie. Párkrát jsem měl bejt‘ v Plzni ve středu na tréninku, ale byl jsem pryč a nezvládal to časově. Asi by mě to bavilo, ale práce je pořád hodně.“

speedwayA-Z: „Zima na přelomu let 2006/2007, kdy jsi s ledy začínal, byla u nás mírná a všechny české ledy padly. Kvůli debutu jsi tím pádem musel do ciziny. Po Sanoku jsi zamířil rovnou na mistrovství světa do Saransku. Jak jsi ho tehdy prožíval?“
Andrej Diviš: „V Sanoku jsem se to ještě moc nenaučil. To až v tom Rusku. A teprve po něm byl Assen, tam jsem ve volným závodě už trošku jel. V Rusku jsem měl předtím ještě tři závody. Jak to bylo v tom Saransku, už ani nevím. Přišel jsem ledům na chu, akorát ta druhá sezóna byla horší. Na začátku jsem si zlomil klíční kost, takže tahle sezóna byla ještě horší než ta, co jsem začínal. Rusko samo o sobě je dobrej‘ zážitek. Nejlepší bylo asi předloni, když mě v Ufě padnul motor v Transitu. Dolil jsem čtyřicet litrů oleje a padesát Fridexu. Olej z motoru se míchal s vodou a zasral mi topení. V kabině mrzlo, nic jsem neviděl, katastrofa. Asi mrazem praskla hlava, nevím proč. Bylo tam tak pětatřicet stupňů mrazu a já domů dojel na tři válce.“

speedwayA-Z: „Závodění doma ses dočkal až předloni. Tehdy jsi také na louce v Osečné vyhrál svůj první závod v sedle ohřebovaného speciálu. Jaký to byl pocit? A byl oním motivačním faktorem, aby ses sám stal organizátorem závodů v Chocenicích a nyní v Nepomuku?“
Andrej Diviš: „Na to si ještě vzpomínám, bylo to na starý motorce po Šiškovi. Dráha byla zajímavá, byl to spíš takovej‘ motokros. Hrabalo to, ale dobrý. První místo jsem bral v klidu. Závody doma se vymejšlely nejdřív se starým Klatovským. Jednou jsem udělal v Chocenicích trénink. Přijeli Tonda, Honza a Fiňák Antti Aakko. A jen na ten trénink se přišlo podívat hodně lidí. Starej‘ Tonda říkal, že by bylo dobrý tady udělat závody. Nikdy to tu nebylo, nikdo to tu nezná a já jsem tady jedinej‘, co to jezdí. Jenže bylo blbý počasí. Tady je ještě teplejc‘ než v Liberci. Loni jsme u nás měli roztáto a v Hamru byl krásnej‘ led. Zejtra měl bejt‘ Nepomuk. Není tady větší mráz než v Chocenicích, ale přišel za mnou pan Polívka z nepomuckýho autoklubu, že by mi pomoh‘ a zaštítit to, že by to bylo profesionálnější. Oni tady v Kramolíně pořádaj‘ sajdy, takže se v tom vyznaj‘ více. Ale zase je blbá zima, ale slyšel jsem, že hlásili, že má přijít nová doba ledová…“

speedwayA-Z: „Dosavadním vrcholem tvé kariéry se stal loňský rok. Triumfoval jsi hned v úvodním podniku mistrovství republiky v Růžené a ze stupňů nesestoupil ani v dalších dvou kolech v Hamru na Jezeře. S přehledem jsi vyhrál mistrovský titul. Jak na něho vzpomínáš?“
Andrej Diviš: „Bylo hodně práce a příprava vůbec nebyla. Seděl jsem na tom poprvý v Růžený, předtím jsem na leďáku ani nejel. Sedlo mi to tam. V Hamru jsem nechal převod z Růžený, z malýho oválu. Ujeli mi na rychlost a až asi na třetí jízdu jsem dal novou rozetu. Třetí závod vyhrál Honza Klatovskej‘. Získal jsem titul. Byly trochu oslavy, ale to už je dávno, ale určitě jsem byl spokojenej‘. Moc.“

speedwayA-Z: „Druhá zlatá medaile přišla hned vzápětí v českém šampionátu dvojic, když jsi odvedl Jana Pecinu v dodatkové jízdě. Jak ses dal dohromady s Petrem Klauzem a jak jsi svůj boj s Janem Pecinou a Lukášem Volejníkem prožíval?“
Andrej Diviš: „Měl jsem jet s Pepou Šiškou, ale chyběla nám jedna převodovka. Nesehnali jsme ji a nestihli dodělat druhou motorku. A on do toho ještě čekal rodinu a řek‘, že nepojede. Neměl jsem, s kým jet. Potom Tonda Klatovský starší řek‘, a jedu s tím Klauzíkem a dal nás dohromady. Nebylo to špatný rozhodnutí. Boje byly pěkný, aspoň to bylo trochu napínavější. Rozjezd si vybavím, ten nezapomenu. V Růžený jsem neměl zrovna moc den, nešlo mi to, ani jsem to nečekal. Pecka neodstartoval, to bylo jediný štěstí. Kdyby odjel, nevím, nevím, byl by asi problém.“

speedwayA-Z: „V národním týmu ses objevil už při své první sezóně 2007 a nechyběl v něm ani ve třech předcházejících letech. Loni jsi s ním byl u fantastického bronzu, který tě musel těšit o to víc, že jsi na něm měl po zranění Jana Klatovského také svůj aktivní podíl.“
Andrej Diviš: „To jo, kdybych nejel, bylo by to takový nezasloužený. Takhle jsem byl aktivním členem týmu. Bylo to rychlý, v sobotu jsem se nesvez‘ vůbec, akorát v pátek trénink. Honzovi se to stalo hned v první jízdě a já jel celej‘ závod. Byl na mě docela tlak. Kluci to měli rozjetý docela dobře a já jim to nechtěl zkazit. A vyšlo to. Medaile je doma, je to hezký. Snad jich bude víc.“

speedwayA-Z: „Jenže letošní sezóna je přesným opakem té minulé. Zranění z motokrosového tréninku v Kramolíně tě donutilo rezignovat na mistrovství světa a rovněž start v domácím šampionátu, kdyby nebyl odvolán, by byl ohrožen…“
Andrej Diviš: „Skočil jsem lavici a pak asi trefil nějakej‘ kámen nebo výmol. Zadní kolo ustřelilo do boku. Letěl jsem rovnou na rameno a zarazil si ho až do žeber. A zlomil jsem si ruku, ale nejhorší jsou přetrhaný nervy. Všechno bylo při vědomí, odvezli mě autem, ne sanitkou. Rameno mi vypadávalo předtím pořád, když jsem zvedal těžký věci. Vždycky jsem si ho nahodil, ale teď mi to nešlo. Myslel jsem, že mi to v Plzni v nemocnici daj‘ zase zpátky. A byl jsem tam tejden‘. Že je to zlomený, jsem vůbec nevěděl. Stalo se mi to v srpnu, ale vůbec jsem si nepřipouštěl, že to ohrozí ledařskou sezónu. Bohužel, teď je konec ledna a já s rukou nehnu. Nebo už hnu, ale jen trošku.“

speedwayA-Z: „Je to sice slabá útěcha, když nemůžeš závodit kvůli zranění, ostatním brání zase teplá zima. Nicméně za rok začnou zase boje na ledových zrcadlech nanovo. Jak se na ně chystáš?“
Andrej Diviš: „Tuhle sezónu jsem vypustil. Starou motorku mám postavenou a stavím celou novou. Zase budu mít připravený všechno na další sezónu jako první. A budu mít jednou něco včas (smích). Přes léto jsem připravoval auto, obytňáka na závody. Dokonce mám i volant vlevo, protože je to auto přivezený z Anglie. Nalakovali jsme to u Klatovskejch‘, starej‘ Tonda to stříkal. Mám to bílo zelený, motorky taky budou zelenobílý. A tak si jednu sezónu odpočnu a za rok zase začnu. Spousta peněz mám ušetřeno (smích). A krosku asi v létě vynechám. Hned, jak jsem přijel z nemocnice, jsem ji dal do krámu a prodal ji.“

Andrej Diviš děkuje:
„Mechanikovi, sponzorům a všem, komu se líbí ledy.“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II)

Antonín Klatovský věří v návrat ještě v této sezóně

Milevsko – 26. ledna
Letošní zimní sezóna zatím přinášela jen samé negativní zprávy. Jakoby nestačilo počasí, které místo mrazivého ledna prozatím připomínalo spíše nádherné březnové předjaří. Andrej Diviš si při srpnovém tréninku na motokrosovém motocyklu v Kramolíně polámal ruku tak nešastně, že pro něho sezóna skončila. V prosinci se z tréninkového kempu v Arjeplogu předčasně vrátil Antonín Klatovský. Fraktura jeho klíční kosti se nehojila dle představ, takže poprvé od roku 2001 ve finálové sérii mistrovství světa chybět. Jenže náš ledař číslo jedna se magazínu speedwayA-Z svěřil, že letošní sezónu rozhodně nepokládá za uzavřenou.

„Byl do první trénink,“ vrací se Antonín Klatovský do předvánočních dnů, kdy se svým týmem dorazil do švédského Arjeplogu. „Tak jsem se čtyřikrát svez‘. Pak jsme dali start a první vingl jsem dostal hajsajdra. Vylít‘ jsem z motorky, pád na hlavu a zůstal jsem ležet. Tak mě vzbudili a když jsem si sundával kombinézu, přišel jsem na to, že mám zlomenou kličku. Tak hned na letadlo domů k doktorovi a na operaci.“

Po návratu domů konzultoval s Filipem Šiterou možnost svaření zlomené kosti laserem v Anglii, ale nakonec se rozhodl pro klasickou léčbu. „Příště,“ krčí rameny. „Měl jsem. Ale nechal jsem si to sešroubovat a není to tak rychlý, jak jsme doufali.“

A tak nezbylo, než rezignovat na sobotní semifinále mistrovství světa v Sanoku. „Po třinácti letech nebudu ve finále,“ uvědomuje si. „Ale jedu se podívat na bráchu a fandit…“ Nicméně flintu do žita ještě rozhodně nehází. „Sere mě to, ale radši si dám ještě měsíc pauzu a na družstva už budu fit. A pak Evropa a tak dále…“

Je opravdu plán comebacku ještě v této sezóně reálný? „Reálný by to bylo i teď v Sanoku,“ říká Antonín Klatovský jednoznačně. „Ale stačil by jeden pád a všechno je v tahu. Není to ještě na sto procent. Za čtrnáct dnů začínám rehabilitaci. A pak musím taky potrénovat. Nic jsem letos nenajezdil…“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II)

Jan Holub se stal závodníkem Tarnowa

Lišov – 26. ledna
Jan Holub debutoval v polských ligách před pěti lety v barvách pražské Markéty. Poté byl na soupisce Opole, kde se mu však nedostalo prakticky žádné příležitosti. Loni se objevil jen ve dvou utkáních. Včera dopoledne však podepsal kontrakt s Tarnowem, od něhož si slibuje zlepšení. Otec plzeňského závodníka, který mu k angažmá pomáhal, je rovněž plný optimismu.

„Jéňa si stěžoval na Opole,“ říká Jan Holub prostřední. „Já za ně jezdil rok a jednání nic moc už tenkrát. A tak jsme probírali kontakty a hledali konexe. Tarnow má v extralize nejmlasší soupisku. Zájem byl oboustranný. Kontrakt se mi líbí, vypadá to nádherně, mám z toho obrovskou radost. Dál se uvidí podle prvních tréninků na jaře.“

Foto: Wojta Zavřel

Matěj Kůs se dostal na pódium

Bahia Blanca – 24. ledna
V úterním sedmém závodě argentinského šampionátu v Bahia Blanca se z vítězství radoval Maďar Norbert Magosi, když protnul finálovou metu před Emiliano Sanchezem. Hned za nim skončil Matěj Kůs, který si v průběžné klasifikaci polepšil posunem na pátou příčku. Emiliano Sanchez má na čele desetibodový náskok před Adrianem Gomolskim, jemuž na záda dýchá Norbert Magosi.

Ledařské mistrovství světa startuje bez Antonína Klatovského

Pardubice – 25. ledna
V sobotu startuje v rakouském St. Johannu, polském Sanoku a ruské Luchovicy letošní mistrovství světa na ledové ploché dráze. Celkem 48 jezdců bude bojovat o čtrnáct přímých postupových míst do seriálu osmi finálových závodů, které začnou již příští týden v Krasnogorsku a mistra světa poznáme první dubnový den ve švédské Upsale.

Česká reprezentace vysílá do boje celkem šest jezdů. Bohužel mezi nimi chybí Antonín Klatovský. Náš v současnosti nejúspěšnější jezdec, kterému patří jeden ojedinělý primát, od roku 2001 nechyběl v žádném finálovém seriálu mistrovství světa, měl smůlu, když se v prosinci zranil na tréninkovém soustředění ve Švédsku. Zlomil si klíční kost a ač on i lékaři dělali, co mohli nepodařilo se následky zranění odstranit a tak došlo k přeskupení státní reprezentace, které se vzhledem k vízovým těžkostem netýkala pouze Luchovicy.

Největší naděje tak vkládá reprezentace do jeho mladšího bratra Jana. Ten v sobotu zajel velmi dobře v rakouském Weissenbachu, kde skončil druhý za domácím Zornem a věří, že se v polském Sanoku popere o jedno z pěti postupových míst. Jeho partnerem bude v tomto závodě Petr Klauz. Pod Alpy míří dvojice Lukáš Volejník a Lukáš Hutla i z tohoto souboje vzejde pětice postupujících.

Zbývající čtyři jezdce pak určí závod v Luchovicy. Tady se o postup ve velice kvalitní konkurenci poperou i dva naši věkem nejzkušenější Jan Pecina a Radek Hutla. V roli náhradníka se do Sanoku vydá Martin Běhal.

Největším favoritem letošního mistrovství světa je Rus Nikolaj Krasnikov, muž, který od roku 2005 sbírá jeden titul za druhým, již dnes je historicky nejúspěšnějším jezdcem této disciplíny začne bojovat o osmý individuální titul. Kvalifikační boje ho čekají v Sanoku.

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II)

Nové vedenie slovenskej plochej dráhy

Žarnovica – 25. januára
Ako už bolo spomínané v jednom z predchádzajúcich článkov o žarnovickej plochej dráhe, tento šport zažil za posledný rok mnoho nového. Speedway Club Žarnovica sa postaral o väčšinu z toho. Ďalšou novinkou, ktorej iniciátorom bol tento klub, je aj zmena vo vedení slovenskej plochej dráhy.

Ešte v priebehu októbra bol podaný na Slovenskú motocyklovú federáciu návrh od väčšiny členov plochodrážnej disciplíny v SMF na vyslovenie nedôvery doterajšiemu viceprezidentovi Zdeňkovi Repiskému.

Ten vzápätí po mnohých rokoch vo vedení zložil sám funkciu a tak zostal na nieko¾ko týždňov post viceprezidenta plochej dráhy uprázdnený. V polovici decembra sa však v Žarnovici konalo valné zhromaždenie plochodrážnej disciplíny v rámci SMF, ktorého sa zúčastnil aj prezident SMF Dr. Peter Smižík.

Na zhromaždení bola do programu zahrnutá aj vo¾ba viceprezidenta pre plochú dráhu. Do nej boli navrhnutí dvaja kandidáti. Z SC Žarnovica to bol jeho podpredseda Ing. Jakub Zliechovec a z AMK PD O¾ga Štefániková.

Vo¾by nakoniec s preh¾adom vyhral Ing. Zliechovec a stal sa tak viceprezidentom. Zároveň prebehla aj vo¾ba druhého člena plochodrážnej komisie, nako¾ko sa dovtedajšiemu členovi Mgr. Petrovi Jakúbekovi skončil mandát.

Za člena bol zvolený ¼uboš Šmondrk z SC Žarnovica. V plochodrážnej komisii má tak nový SC Žarnovica zastúpenie v osobách Ing. Zliechovca a Šmondrka, pokým AMK PD má zastúpenie v osobe pani Štefánikovej.

Týmto sa patrí vyjadri vďaku doterajšiemu vedeniu slovenskej plochej dráhy za jeho dlhoročnú prácu a zároveň poblahožela novozvoleným členom komisie.

Foto: Martin Búri