Archiv pro měsíc: Prosinec 2011

Rozhovory

Michael Hádek: „Na začátku sezóny se uvidí!“

Plzeň – 10. prosince
Zprvu se zdálo, že jeho letošní sezóna se bude houpat jako na pouové houpačce. Z Itálie se vrátil se zlomenou nohou a revize závodních plánů mu sebrala mistrovství republiky na dlouhé dráze. V disciplíně, které se chtěl věnovat naplno, nakonec absolvoval jediný mítink, z něhož si dovezl potlučenou ruku a pokroucený motocykl. Aktiva však nakonec převážily negativní skutečnosti. V českém juniorském šampionátu se na poslední chvíli prosadil na mistrovský trůn, přidal takřka povinný primát v juniorských družstvech a podílel se na třetím mšenském titulu v extralize. O tom všem vypráví Michael Hádek v exkluzivním rozhovoru, který poskytl magazínu speedwayA-Z.

speedwayA-Z: „Už před lety tě chytly dlouhé dráhy, avšak letos dostaly velkou konkurenci v podobě juniorských šampionátů, které jsi jel naposledy. Jakým směrem se kariéra juniorského mistra republiky začne ubírat od sezóny 2012?“
Michael Hádek: „Popravdě sám nevím. Uvidí se, jak mně to půjde na začátku sezóny a podle toho se zařídím. Když mi to půjde zezačátku na krátký, soustředím se na ni. Když ne, zkusím si sehnat nějaký závody na dlouhý. Zase je pravda, že na krátký nebude tolik závodů. Je to ve hvězdách. Nevím s Krosnem. Klub to není úplně špatnej‘, ale tady na extralize udělám osm bodů. Přijedu do Polska a jsem rád, že mám dva. Ale hlavně jsem senior, proto mě kluby asi už nebudou tolik poptávat. Takže nejen, že padá Krosno, ale i celý Polsko úplně. Chtěl bych se někdy podívat do Anglie, ale nejsou na to motorky. Byla by to investice jako hrom a na to nejsou prachy. Všechno se odvíjí od peněz. A hlavně nevím, co bych tam dělal, když se ani nedomluvím. V Čechách budu v Plzni, nic než Plzeň, zase. Domluvili jsme se s rukama, ale popravdě mám drobet hrůzu z tý koalice. Už to tady bylo se Slaným a nedopadlo to dobře. Tady to bude asi v pohodě, ale nejistota tady je. Ale co, smlouvy máme podepsaný, už to nemá cenu řešit. Můžeme se nechat už jen překvapit. Ve Mšeně bylo dobře, to bylo můj druhej‘ domov. Tu dráhu umím už líp než plzeňskou a hlavně mi víc sedí. S dlouhou to bude buď a nebo. Zatím nejsou finance na druhou motorku. Nemohl bych to dělat naplno. Až bude druhá motorka, půjdu do toho.“

speedwayA-Z: „Krátká dráha ti paradoxně vzala mistrovství republiky na dlouhé dráze v Mariánských Lázních. Pád při italské lize v Lonigu ti přivodil zranění nohy a ty jsi v termínu lázeňského závodu jel mistrovství světa v Goričanu, místo dřívějšího Neustadtu, který sis původně vybral. Určitě ti to bylo líto, a to tím spíše, když jsi přišel i o mistrovství světa na dlouhé a v této disciplíně absolvoval jen evropské semifinále v La Reole?“
Michael Hádek: „V životě jsem nevěřil, že se na dlouhý takhle převrací, jako se to stalo mně v La Reole. A že je to taková vejška! Koleje jako hovado, nikde tráva, jen hlína. Šel jsem o zub dolů, šel z šestky, najednou mžik a ležel jsem! Ještěže jsem stačil odkopnout motorku. Je jen o třicet čísel delší, ale při svíci je to strašnej‘ mazec. Kdo to nezažil, neví, co to je. Na postup bych tam asi neměl, pořád jsem dojížděl třetí, a byl jedině rád, že postoupil aspoň Aleš. Akorát ta motorka se nemusela takhle zvinglovat. To byl jedinej‘ závod, měl jsem jet ještě Willing, ale měl jsem tu ruku a hlavně motorka byla zvinglovaná. Cenný zkušenosti jsou nestartovat na plnej‘ plyn. Když jsem to řek‘ Alešovi, jenom si ukal na čelo. Musím se naučit páčkovat. Uvidíme příští rok. Když se pojede mistrák, pojedu ho. A chci udělat dobrej‘ výsledek, ale to je taky ve hvězdách. Když pánbůh zavře oči nebo budu mít štěstí jako při prvním mistráku, půjde to. První závod a hned pátej‘ a na takový prašný dráze!“

speedwayA-Z: „Z onoho Goričanu jsi nakonec postoupil, avšak slovenská Žarnovica znamenala konečnou. Místo náhradníka pardubického finále přidělené od AČR tě uspokojit asi nemohlo, že?“
Michael Hádek: „Pořád lepší než drátem do oka. Nějaká koruna za to byla. Sice jsme je tam nechali Andy Smithovi za blatníky, ale bylo dobrý se tam podívat. I když mě štvalo bejt‘ tam v tom horku dvě hodiny navlečenej‘ v kombinéze. Ale když jsem viděl tu betonovou dráhu, ani jsem nelitoval. V Goričanu jsem podle startovky doufal, že by to mohlo vyjít. Ale se zlomenou nohou jsem si dával menší naděje. Startoval jsem, byla to tvrdá a rovná dráha, ale na rovince mě předjížděli. Žarnovica byla horší. Hrbolatá dráha, do toho zapršelo, nedalo se to vydržet. Těšil jsem se tam. Je to veliká dráha a pamatoval jsem si, že tam materiál byl. Ale noha zaúřadovala. A dráha taky. Bylo to hrbolatý až do nájezdu a prostě jsem to neustál. O to větší škoda, že to bylo naposledy. Říkám pořád, že jsem starej‘ vůl. A kluci, tátovi vrstevníci, co jsem byl s nima dnes pro motorku v Chomutově, říkaj‘, že jsem starýho vola syn. Štve mě to, že jsem už na juniorák starej‘, ale co s tím naděláš?! To si musíš stěžovat u našich.“

speedwayA-Z: „S českým juniorským národkem jsi vypadl v Rawiczi, ale nakonec od zeleného stolu postoupil do finále v Balakově. Té medaile, která proklouzla mezi prsty, byla škoda. Kurevská škoda, shodneme se?“
Michael Hádek: „Ještě větší. Nešlo nám to nikomu až na Milíčka. Ten bojoval. Myslím, že jsem to prohrál já. Jel jsem na Jawce a ve druhý jízdě v tom začalo rachtat. Naštěstí šel Dán na hubu. Opakovačku jsem jel na Romanově motorce a málem mu to zahodil na jedný díře. Mezitím se zprovoznilo moje GM, ale nebylo dopasovaný. A přivez‘ jsem už jen jeden bod. To byl kámen úrazu. Jako kapitán jsem je tam moc nepodržel, spíš naopak. Ale postoupit do finále ze čtvrtýho místa, to je tak někdo neumí, takový čáry máry. U mě je to vždycky tak, že beru všechny závody stejně. Jenže teď jsem dělal sedm bodů, předtím jsem to v Moorwinkelsdammu nebo v Dánsku podržel, ale tohle Rusko jsem prokaučoval. Na Rusáky jsme neměli, ale Dány a Ukrajince jsme mohli sfouknout jako svíčky. Stalo se, stalo, snad to kluci dotáhnou do konce příští rok. Když beze mě…“

speedwayA-Z: „Před sezónou ses vsadil s Janem Holubem o sud dvanáctky, kdo vyhraje juniorský šampionát. Dlouho to vypadalo, že se opije Václav Milík, ale nakonec ses radoval ty. Když jsi ztrácel jeden bod a jel do Svítkova, věřil jsi, že se šampionát ještě otočí ve tvůj prospěch?“
Michael Hádek: „Když jsem v Pardubicích viděl tu betonovou dráhu, vůbec jsem si nevěřil. Ale vyhrál jsem první jízdu a bylo to v pohodě. Hlavně jsem startoval. Netradičně na tvrdý dráze. Bejvaly doby, kdy se mi takový dráhy líbily, ale to jsem byl ještě malej‘ chrchlák, jak by řekli u nás. Bylo to štěstí, nic víc. Od těch Pardubic, nevím, jestli byl Milda nervózní, ale přišlo mi, že jsem měl víc štěstí já. Hlavně v tom Liberci. Zase štěstí, asi jo. Milíček měl defekt, pak ho odved‘ Škurlič. Potom se štěstím i já. Vyšlo to. Starej‘ Venca říkal, že jak jsem s ním vychcal, bylo zkušenostma. Ale já tvrdím, že to bylo o štěstí. Jenže teď se ani jeden z těch neřádů nemá k tomu sudu. Škubali se jak polský židi. Že prej‘ je to pro ně, že měl platit ten, kdo vyhrál titul. Pak se rozpomněli, ale nějak se jim do toho nechce. Já už ten titul moh‘ mít kolikrát. Byly dvě možnosti nebo tři i čtyři, když to beru s devatenáctkama. Ale nikdy to nevyšlo. Až teď. Náhoda. Pánbůh nebyl doma. Popravdě, pocit není žádnej‘. V tom Liberci jsem byl šastnej‘, ale extra pocit žádnej‘. Sliboval jsem, že mi to dojde po pátým pivu. Začlo mi to docházet až další tejden, když jsem to stihnul. Jsou to závody jako závody. Co si za to koupím? Za rok na to každej‘ zapomene.“

speedwayA-Z: „V juniorských družstvech jste s Janem Holubem sehraný tandem. Za dané konstelace by ztráta titulu byla překvapením srovnatelným s přistáním létajícího talíře se zelenými Marany. O to větší škoda, že jste kvůli Balakovu nemohli jet mistrovství republiky dvojic. A myslíš, že se bratr Daniel s Janem Holubem postará o další zářez?“
Michael Hádek: „Měli jsme bejt‘ zase čtvrtý letos nebo až příští rok, jestli spolu pojedeme (smích)? Se ségrou Holubínem jsem za ty léta sehranej‘. Umíme se domluvit, není mezi náma problém. Neříkám, že to v juniorskejch‘ družstvech bylo předem daný. Zlomil jsem si nohu a nejel jeden závod. Pár chvil nám Slaňáci šlapali na paty. Jsou dobří, nevím, jestli jsou lepší, to asi ne. Ale zase to štěstí. A nebo, jak s Jéňou jezdím nějakej‘ pátek, víme, jak na ně. Odstartovat a rychle pryč, jinak tě malej‘ Eda sestřelí (smích). To je jeden z receptů. Naštěstí Michal Dudek neměl stabilní výkonnost, Roman Čejka taky. Na tom jsme je udolali. Akorát nám to kazil Milíček, skrček jeden. Nedokážu si představit, kdyby měl k sobě hodnotnýho paráka. Asi bychom na ně koukali hodně zespoda. Pokračovat by to mohlo. Když Jéňa bráchovi pomůže, mohli by Slaňáky porazit. Brácha má výhodu, že se nebojí to dát na venek. To je jeho velkej‘ plus a moh‘ by to dotáhnout dál než já. Proč by to s Jéňou nemohli udělat znova? Já na ně holt budu už jen čumět z depa a závidět jim.“

speedwayA-Z: „Když Plzeň rezignovala na extraligu, tvé kroky vedly do Mšena. Stal jsi se součástí permanentně vítězícího týmu, který se nakonec radoval i z titulu. Jaký to bylo pocit být jeho součástí?“
Michael Hádek: „Neměl jsem nic jistýho. Byl jsem junior, ale Jéňa taky. Naše výkonnost byla stejná, nakonec to ale dopadlo dobře. Na pocity po finále si ani nepamatuju. Nejlepší na tom závodě byla asi ta autogramiáda, to jsem v životě nezažil (smích). Finále nebylo jednoduchý, ale byl to závod jako závod. Jak jsem už říkal v předchozích otázkách, štěstí. Byla to velká náhoda, že jsme vyhráli všechny závody. A to bylo o bod nebo to finále o šest. Když se to všechno sejde, je to o něčem jiným. Tady se to sešlo, bodoval každej‘ z našeho týmu. Když to jednomu nevyšlo, druhej‘ ho zastoupil. A bylo to. Jeli jsme jako mančaft. Ale teď mě volá Plzeň. Nějak jsme se domluvili. Podmínky nejsou špatný, zkusit se má všechno, tak proč ne. Soupisku nebudeme mít špatnou. Říká se, že Vaculík, Kolodziej, oba bratři Pawlicki, Harris, ale to bych kecal. Odjetí z mistrovského týmu je risk. Třeba se tady nechytnu, ale nikde není psaný, že bych se chytil ve Mšeně. Třeba budeme mít štěstí a uděláme titul jako ve Mšeně.“

speedwayA-Z: „Ty ses mezi extraligové vítěze zapsal již s Plzní v roce 2007. Tehdy jsi teprve stál na počátku své kariéry. Byla to jiná doba, jiný tým a konec konců i jiná liga. Přesto se tě zeptám, zda se oba tituly dají porovnat?“
Michael Hádek: „S Plzní jsem se tenkrát vůbec nenadřel. Jestli jsem jel jednu nebo dvě jízdy za celou sezónu, byl jsem rád. Ve Mšeně to bylo lepší. Jezdily se sedmičky a z pohledu manažera se v nich dá něco vymyslet. Tenhle systém bych nerušil. Čtyřky mi tenkrát byly jedno, ale když se teď ohlédnu zpátky, sedmičky jsou krokem dopředu, i když spousta lidí má zase jinej‘ názor. Letos jsem se nadřel, ne že bych na ně jenom čuměl z depa jako před čtyřmi lety. Úroveň se neodvažuju hodnotit, ale pro diváka je to asi lepší. Pořád se něco děje, taktizuje se, když byly čtyřky, bylo to jen hrrr, hrrr, dopředu. Aspoň co si pamatuju. A že jsem hodně velkej‘ pamětník.“

speedwayA-Z: „První ligu jsi tentokrát strávil v Plzni. Jak se ti soutěž líbila? Byli jste favorité, avšak nakonec jste byli rádi za druhé místo…“
Michael Hádek: „Dal bych to půl na půl. Dalo se pěkně závodit a taky vydělat peníze. A byly to pěkný závody oproti loňsku, kdy mi to přišlo takový nezáživný. Nakonec jsme fakt byli rádi za druhý místo. Vyhořeli jsme v Březolupech. První liga je super i na vyzkoušení věcí. Dá se tam testovat, když je lehčí jízda. Zezačátku jsem to jezdil na slabší motorce, ale pak když byla krize, musel jsem sednout na ostrý GM, abych vydělal nějaký peníze. Loni jsme byly suverény, letos to bylo vyrovnanější. Závody jsou závody, soupisky jsou soupisky, ale jsem zvědavej‘, jestli to budeme s Jéňou a bráchou příští rok někde jezdit. Prej‘ jsme měli jít do Březolup, ale z toho sešlo, tak se uvidí.“

speedwayA-Z: „Doposud jsme se bavili o událostech letošní sezóny, která už je minulostí. Obrame tedy pozornost k současnosti. Jak se chystáš na nové boje na oválech a jaké si kladeš cíle?“
Michael Hádek: „Nijak. V práci u leštičky. Není čas na nic, není čas, nejsou peníze, není nic. Jsou akorát motorky šouplý v koutě. Vždycky jsem se smál kámošovi, co chodí do práce. Já chodil do školy a posílal mu SMSky, jestli jdem‘ na běžky. Nakonec jsme šli třeba až za tmy s čelovkama na hlavách. On mi to teď vrací i s úrokama. Píše, jestli jdeme na pivo, když ví, že jsem v práci. Loni a předloni jsem začínal v listopadu a chodil drobet aspoň do posilovny. Teď přijdu z práce, padnu a hotovo. Nad cílema jsem popravdě ani nepřemýšlel. V mistráku na dlouhý bejt‘ na bedně a v normálním mezi prvníma čtyřmi. Teď nemá cenu to hrotit, uvidí se, až sezóna začne. Když budou dobrý výsledky, bude to jedině dobře. Když nebudou, svět se nezboří.“

Michael Hádek děkuje:
„Našim, dědovi, Péovi Vysockému, strejčkovi, Tyčkovi. Prostě všem, kteří mi pomáhaj‘, jakkoliv. Hodně moc Fuchs Oil a Citroen Bory, Pramar, Matěj Staněk, Stuha a Bogas.“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II), Wojta Zavřel a Antonín Škach

Ostatní závody

Ledaři trénují za polárním kruhem

Arjeplog – 15. prosince
Když povětrnostní podmínky neumožnily odjezd ledařů do finského Ylitornia, změnily se kompletně plány. KLABO Team sondoval podmínky ve Švédsku a nakonec zakotvil za polárním kruhem v Arjeplogu. Antonín Klatovský si bohužel při včerejším pádu zlomil klíční kost. Jeho mladšího bratra Jana při soustřední doplní Radek Hutla, Jan Pecina, Lukáš Volejník a Robert Růžička, kteří po 2300 kilometrů dlouhé cestě dorazili dnes.

MS Na ledě

Příprava Antonína Klatovského se zkomplikovala

Stockholm – 15. prosinec
Nešastným způsobem začala letošní sezóna pro Antonína Klatovského. Český ledař číslo jedna včera upadl při soustředění ve švédskému Arjeplogu tak nešastně, že to odnesla klíční kost. Jeho otec ho okamžitě ve Stockholmu posadil na letadlo. Podoba české reprezentace pro mistrovství světa se prozatím nemění a Petr Moravec, předseda VV SPD, věří, že ani nebude.

Antonín Klatovský totiž dostal telefonní číslo na Filipa Šiteru, který má se stejným typem zranění a jeho rychlou léčbou bohaté zkušenosti. „Nejbližší dny ukáží, jak je jeho zranění vážné,“ připomíná Petr Moravec, že se Antonín Klatovský podrobí vyšetření u českých lékařů. „Vzhledem k tomu, že jede až na konci ledna v Sanoku věřím, že jezdec, který v tomto tisíciletí ani jednou nechyběl ve finále, v něm nebude scházet ani tentokrát.“

Za všechny čtenáře magazínu speedwayA-Z přejeme Antonínu Klatovskému rychlý návrat do obvyklé formy.

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II)

Komerční zóna

Připravuje se Česká plochodrážní ročenka 2012

Česká Třebová – 15. prosince
Už osmý ročník publikace Česká plochodrážní ročenka se v předvánoční době začíná připravovat ve vydavatelství Antonín Škach – Angličtina v České Třebové. Knížečka, jejíž náklad zmizí prakticky celý během několika týdnů, se bude opět vyčerpávajícím způsobem ohlížet na uplynulou sezónou na českých oválech. A jako jediný tištěný produkt přinese v aktuální podobě kompletní kalendář včetně časů začátků jednotlivých podniků. Podoba brožurky zůstane zachována, takže se v ní najde dostatečný prostor pro reklamní inzerci. Její detaily vám ochotně přiblížíme e-mailem nebo na telefonním čísle 604 534 551.

Extraliga

František Liebezeit si trojkoaliční spolupráci pochvaluje

Jablonec nad Nisou – 14. prosince
Na návratu pátého celku do české extraligy se pracuje již od léta. DaK Moto Liebezeit Divišov vzniklý na základě spojení třech subjektů je nyní na světě. Magazín speedwayA-Z si o projektu, který nejen po roce vrátí extraligu na plzeňské Bory, ale zavede vyšší soutěž přesně po dvaceti letech i do Divišova, povídal s Františkem Liebezeitem.

Ze Mšena k myšlence vlastního týmu
Ten před rokem vystřídal Petra Vandírka v roli manažera mistrovského Grepl PDK Mšeno. Vítězstvími navázal na svého předchůdce, avšak v srpnu vzájemná spolupráce skončila rozchodem stejně jako na sklonku sezóny 2004.

„Odchod v roce 2004 a letos se nedá srovnávat,“ říká František Liebezeit. „Tenkrát moji manažerskou funkci převzal po sezoně pan Antonín Kasper a mně jiná funkce než trenérská nezajímala. Nepovažuju se za klasickýho bafuňáře. Letos to bylo jiné. Po všech třech vyhraných závodech v prvním kole základní části a počáteční euforii přišlo pro mne zklamání a rozčarování. Zničehonic jsem začal cítit nedůvěru ve svá rozhodnutí a svou práci, což vyvrcholilo emotivním nesouhlasem ze strany šéfa Mšena se sestavou proti Pardubicím.“

Rozhodnutí nepovolat na závod do Svítkova ani jednoho Poláka, ale Martina Vaculíka vzbudila v mšenském táboře určitou nedůvěru a obavu, zda slovenský junior nevyužije možnost testovat své motocykly pro říjnové finále mistrovství světa. Navíc i Greg Hancock s náhradnickým číslem byl nestandardní tah.

„Schytal jsem to za nasazení Martina Vaculíka do sestavy,“ vrací se František Liebezeit do prvních dnů letošního srpna. „No, a jak se pak ukázalo, Martin mé předpoklady nezklamal, protože to je profesionál každým coulem. Naopak celá mnou navržená sestava, kde Martin hrál hlavní roli, vyhrála Mšenu i finále! A teď si moc vážím toho, že šel Martin za mnou a podepsal kontrakt jako první náš jezdec. Za to mu patří náš veliký dík.“

Greg Hancock nakonec při šikovném nasazování mohl jet sedmkrát, takže Mšeno vyhrálo nejen v Pardubicích, ale stejně postavená sestava slavila triumf i v dalších případech. A to nejen v mšenském týmu, protože podobnou filozofii začali uplatňovat i další manažeři. Proč tedy story Františka Liebezeita neskončila happy endem a návratem do křesla kouče mistrovského týmu?

„Prostě jsem nemohl na pozici manažera ve Mšeně dál zůstat,“ odpovídá. „Připadal bych si jak loutka – tady máš tyto jezdce a koučuj a vyhraj! Tak to dělat neumím a ani nechci umět. Taky mě pak mrzelo, že jsem nechal kluky ve štychu v rozjetý sezoně. Ale pak se ukázalo, že zbytečně, protože se do funkce rychle vrátil Petr Vandírek a svůj nášlap na hattrick si dotáhl do konce sám. Asi to tak mělo být…“

Na obzoru se navíc vynořila nová výzva. „A vlastně mě to rozhoupalo k tomu, co je dnes – po řadě nelehkých jednáních s mými partnery a jezdci – další tým v extralize,“ souhlasí. „Návrat do Mšena, myslím, nebyl možný, protože se ihned po mém odchodu objevily fámy a pomluvy, že jsem byl vyhozen, že jsem neschopný zajistit závodníky na závody a podobně. Tak to prostě je, když jdeš s náma a daří se, jsi king a když ne, jsi zatracenec, do kterýho se ještě kopne. Vím, o které lidi jde, co na mně nenechali nit suchou, ale nechal jsem to být. Ale návrat to totálně zazdilo a myslím, že o něm ani nikdo neuvažoval. A to jsem měl se Mšenem velký plány. Včetně finanční podpory klubu, výchovy mladých kluků… No nic, tahle neslavná kapitola je za mnou a teď se musím plně věnovat tomu, co je dnes. Dost lidí se už dalo slyšet, že to je slušně řečeno nestandardní, že je to paskvil, že si nabijeme hubu. Ale já říkám, kdo nic nedělá, nic nezkazí! Rozhodně si nemyslím, že toto spojenectví a tato iniciativa je krokem zpět. A těší mě, že tomu uvěřili jak v Plzni a Divišově, tak ve vedení ploché dráhy a já jim tímto děkuji za podporu. A myslím, že mluvím i za Honzu Trojánka a pana Leopolda Klímu.“

Názorově souznící koalice
Letošní sezóna ovšem nachystala Františku Liebezeitovi ještě jedno zklamání. Velké ambice vkládal do svého týmu pro šampionát dvojic, v němž před rokem poprvé skončil na stupních vítězů. Jenže Martin Vaculík musel do Skandinávie. Narychlo za něj po boku Filipa Šitery zaskakoval Richard Wolff. Jenže ani jednomu z nich se závod nepovedl a stavitel týmu chodil depem jako tělo bez duše. Nicméně projekt extraligového týmu dává najevo, že se oklepal velice rychle. A soudě jeho povahy nebude chtít v ligové soutěži hrát druhé housle.

„No, k závodu dvojic v Březolupech se raději už nechci vracet,“ krčí rameny. „Bylo to totální fiasko. Nic klukům nevyčítám, dělali, co mohli. Prostě to nebyl náš den. Máš pravdu, že po závodech mi nejlíp po těle nebylo, ale už je to za mnou a už myslím na příští mistrák dvojic. A je tu taky naše účast v extralize. Ambice prostě musíš mít vysoké. Jinak to nemá cenu dělat. Rozhodně se nepovažujeme za nějakého favorita, ale rádi bychom občas potrápili a pocuchali nervovou soustavu favoritům.“

Vzhledem k obchodnímu působení Františka Liebezeita v okolí stříbřitého Ještědu by se dalo očekávat spojení s GRS Liberec, jehož stadiónu by po dvou letech nějaký velký závod rozhodně slušel. Kuloáry se proslýchalo, že snad i určitá jednání proběhla, avšak ztroskotala před dotažením do zdárného konce.

„To byl můj sen a představa jet alespoň jeden domácí závod v Liberci,“ nezastírá František Liebezeit, aby vzápětí odhalil další podrobnosti. „Jo, jednou jsem jednal s Věroušem Kollertem. Dohoda se zdála být na spadnutí, ale pak se stalo něco, o čem tady nechci mluvit, co mě vrátilo nohama na zem. Snad to někdy v budoucnu vyjde… Ale liberecký stadion mám moc rád a Liberec by si extraligu opravdu zasloužil.“

A tak je nyní na světě trojkoalice DaK Moto – PK Plzeň – AK Divišov. Pomineme-li český ligový pravěk na sklonku padesátých a šedesátých let, kdy závodila družstva na bázi jednotlivých krajů, najdeme jen málo příkladů meziklubové spolupráce. Spojenectví Slaného a Plzně nedopadlo ani předloni, ani v další sezóně. Farmy přelomu tisíciletí se prolínaly oběma ligovými patry a podobné spojení v rámci jediné soutěže se dočkalo realizace jen mezi Kopřivnicí a Žarnovicou v sezóně 1991. Ani to však nefungovalo dle původních plánů.

Jak se současný triumvirát dával dohromady a jaké role v něm hrají jednotlivé subjekty? „No, kupodivu vznik naší, jak ty říkáš, koalice nebyl až tak obtížný,“ odpovídá František Liebezeit. „Hrubá kostra chodu našeho spojenectví zabrala zhruba dvě jednání. Každý si k tomuto projektu řekl svoje a zjistili jsme, že se názorově moc nerozcházíme. Celé to má pevná pravidla, kde má každý z nás třech stejnou váhu slova a nevidím zatím nijaký vyvstávající střet zájmů nebo něco podobného. Pokud vše půjde podle našich dopředu daných pravidel hry, nemělo by se nic závažného přihodit. Samozřejmě, že přijdou problémy, ale jsme na to tři, abychom je vyřešili a neuřízli si ostudu.“

Vír českých jmen na soupisku
Alfou a omegou každého družstva jsou závodníci. Plzeňské jezdecké zázemí je jasné. Jan Holub a Michael Hádek se vrací ze Mšena, Daniel Hádek z Pardubic. Podařilo se zajistit i technické podmínky, aby Zdeněk Simota neželel ztrátu pracovního místa v pražském Olympu.

„Mohu potvrdit, že všichni Plzeňáci včetně Zdeňka Simoty podepsali kontrakt,“ odhaluje František Liebezeit pozadí své sestavy. „Ale nebylo v tom žádné direktivní nařízení. Nechtěl jsem nikoho tahat násilím a nějakým befelem. To by nikam nevedlo a to byl zatím největší oříšek v našich jednáních. Museli jsem se snažit vytvořit našim klukům takové podmínky, aby podepsali o své vlastní vůli. I když jsou v naší extralize týmy s lepšími finančními podmínkami, co se o kluky ucházely, jsem rád, že u nich v jejich rozhodování převládlo i to srdíčko a touha vrátit Plzni extraligu. Díky kluci!“

Ale co další sestava? František Liebezeit má hodně úzké vazby na určité závodníky. Mohli bychom jmenovat především Filipa Šiteru nebo Michaelu Krupičkovou či Václava Milíka. Že bychom se dočkali ještě nějakých dalších překvapení?

„Myslím, že sám tento projekt extraligové koalice je překvapením a jiná překvapení už nebudou tak zásadní,“ odmítá František Liebezeit spekulace podobného rázu. „To, že Míša Krupičková chce spolupracovat v přípravě a v závodění se mnou a s naším týmem, není žádným tajemstvím. Moc rád ji budu mít na soupisce, a pokud to jen bude možné, dáme jí šanci ochutnat extraligový závod. Její prioritou, pokud je mi známo, jsou pro letošní rok dvěstěpadesátky, ve kterých si myslím, že bude hodně dobrá. S Flipem jsem samozřejmě jednal také, ale chápu jeho rozhodnutí zůstat ve Mšeně. Je tam vlastně doma a nechce experimentovat, jak říká. Mrzí mě, že tím vlastně padla naše vzájemná spolupráce, protože má podpora musí z logiky věci směřovat k vlastním jezdcům. Ale Filip je kámoš, tak věřím, že to pochopí…“

Tým však myslí i na svou další budoucnost. „Překvapením by mohlo být zařazení našeho nejmladšího závodníka Dana Šilhána do seriálu závodů Mini Cupu 125 ccm a mistrovství republiky na malé dráze,“ prozrazuje František Liebezeit. „Tady se pro příští rok podařilo vedení ploché dráhy vyjednat snížení věkové hranice pro účast. I když Danovi bude devět let až v průběhu sezony, vyjednal jsem mu u vedení ploché dráhy výjimku a povolení startu v Mini Cupu od začátku sezony. Je to šikovnej‘ a talentovanej‘ kluk s dobrým zázemím nadšenýho taky a strachy se chvějící mamky. Myslím, že tyhle závody zvládne. A nejen to, věřím, že bude štikou v tomto zajímavém seriálu. Držím palce, Dany!“

Avšak zpátky k extralize, kde jsou klíčoví zahraniční závodníci. „Jak jsem se již zmínil, prvním podepsaným kontraktem byl Martin Vaculík,“ říká František Liebezeit. „To je již vyzrálý profík, který nejede na extraligový závody zkoušet motory, ale urvat, co se dá a potrápit nejednu zahraniční hvězdu. Jsem rád, že ho mám v týmu! Další zajímavé kontrakty jsou na spadnutí, ale to zatím nechci zveřejňovat. Jakmile budou kontrakty podepsány, seznámíme vás s našimi dalšími zahraničními posilami.“

František Liebezeit se tedy v nové sezóně rozhodně nudit nebude. „Ano, v tomto novém extraligovém týmu budu manažerem a povedu i tréninky mladých jezdců,“ pánuje. „Je to hodně práce a tak jsem rád přivítal nabídku Radka Fanty s pomocí v mé manažerské funkci, se kterým již nyní probíráme posily a nové kontrakty. Má přehled a řadu zkušeností, které se mohou hodit. Nová úprava jízd, nasazování jezdců na závodní soupisku je, co se juniorů týče, vlastně mojí iniciativou. Reagoval jsem na návrh Pardubic a Prahy, které navrhli anglický systém závodu. Tento je v jeho stávající podobě pro nás neakceptovatelný, ale líbilo se mi dát možnost většího počtu jízd juniorům. A to ne v klasické jízdě juniorů, jak to doposud bylo pro jednoho z dvojice juniorů, ale více jízd se seniory pro oba. Postupně se po řadě návrhů a vysvětlování vykrystalizovala podoba nového systému a já myslím, že to bude zase o něco zajímavější, ale i manažersky náročnější. Zrušení semifinále a finále dvoukolově jsme rovněž přivítali. Myslím, že to bude přínosem a bude to nutit týmy spolu s existencí bonusového bodu závodit naplno až do konce.“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II)

Ostatní závody

Jadranská liga zavítá na dva české stadióny

Praha – 13. prosince
Současné dny jsou ve znamení cizelování českého plochodrážního kalendáře, který má oficiální uzávěrku ve čtvrtek. Magazín speedwayA-Z má však jeho podobu už zadanou v kalendáři akcí v levém horním sloupci hlavního menu. Během včerejška přibyly termíny obou mistrovských šampionátů stopětadvacítek a také Jadranské ligy. Ta v příštím roce zavítá do Liberce a Pardubic, kde se dokonce pojede před pražskou Grand Prix.

Program českého týmu v Jadranské lize 2012:
23.3. Goričan (CRO), 24.3. Lublaň (SLO), 12.5. Pardubice (SK), 13.5. Žarnovica (SK), 29.6. Pardubice (SLO), 1.9. Liberec (CRO).

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II)