Hodně věcí se dá napravit a jedním prohraným šampionátem kariéra plochodrážníka nekončí. Vždy je šance následující rok, jak o tom konec konců výmluvně promluvily příběhy Aleše Drymla a Matěje Kůse v předchozích dvou dílech našeho miniseriálu. Ovšem s jedinou výjimkou juniorského šampionátu, máte-li oslavu jednadvacátých narozenin za sebou. Michael Hádek si dobře uvědomoval, že pokud ho nevyhraje letos, potom už nikdy.
Pomalé, ale o to slibnější začátky
Zatímco jeho mladší bratr Daniel letos netrpělivě očekával datum svých patnáctých narozenin, aby se vrhnul naplno do závodnického kolotoče, jeho starší bratr ve své první sezóně před šesti lety absolvoval pouze šampionát devatenáctiletých na plzeňských Borech. „Ještě jsem nic neuměl a podle toho to taky dopadlo,“ hodnotil svůj debut o rok později, přičemž narážel na svou kolizi s Matějem Kůsem, jenž se zrovna vracel po těžkém zranění obratlů.

Předtím ovšem plzeňský nováček stačil upadnout dvakrát, takže celkové třinácté místo šlo na vrub skutečnosti, že pardubický Ladislav Kratochvíl a Pražan Jakub Fabian odstoupili ze závodu ještě dříve. O to větší rozruch Michael Hádek vzbudil v sezóně 2006. V Pardubicích se bez problémů kvalifikoval do závodu, aby se přesně na hraně udržel v přímo nasazené hlavní dvanáctce. A ve druhém podniku ve Slaném obsadil neuvěřitelnou pátou příčku, jejíž velikost doceníme u vědomí, že v oné sezóně v české juniorce gradoval generačně silný ročník 1985.

Jenže třetí závod se konal v Praze, jejíž dráhu neměl nikdy příliš v lásce. Chladné počasí vůbec nepřipomínalo, že se druhý den bude slavit mezinárodní den dětí. Nezaviněný pád v rozjížďce s číslem osm mu přinesl zranění nohy a nutnost dva závody vynechat.

V půlce července ve slovenské Žarnovici byl znovu zpátky ve hře. Podruhé v kariéře musel do kvalifikace, ale nutno jedním dechem dodat, že také naposledy. V hlavním závodě skončil hodně dole, stejně jako v posledním kole v Plzni a celkově zaknihoval čtrnácté místo. „Většinou jsem upad‘, když jsem chtěl předjíždět,“ svěřoval se na prahu sezóny 2007.

V ní se plzeňský junior postaral opět o senzační úvod. Po šestém místě ve Slaném se v Pardubicích ještě zlepšil. Ztratil jen dva body a postavil se na pódium hned pod nepřemožitelného Filipa Šiteru. „Dráha byla náročná, ale motorka jela skvěle, takže jsem každýmu ujel,“ zněl z jeho úst recept na premiérové pódium.

Když Štěstěna sedí ve vedlejším boxu
Jenže na další věnec si Michael Hádek musel počkat takřka půldruhého roku. Roku 2007 obsadil v juniorském šampionátu čtvrté místo. „Je to super,“ bilancoval v prosinci, když jsme se sešli v jedné pizzerii na Americké třídě v Plzni k exkluzivnímu rozhovoru. „Akorát mě štvou Chabařovice. Je to rozbitá hlubina a to vůbec nemusím… Když jsme tam přijeli, jenom jsem sprásk‘ ruce a kroutil hlavou. Nakonec jsem skončil osmej. Kdyby to byl beton, nějakýho Poláka bych odved‘. Ale musím se naučit jezdit i na tomhle. Myslím, že ostudu jsem neudělal. Vůbec jsem nečekal bednu v Pardubicích.“

Takřka na den přesně o rok později však z další bramborové medaile nebyl už vůbec nadšený. „Čekal jsem víc,“ nezastíral. „Ale zkazila to Kopřivnice, tam si Martin Gavenda udělal náskok.“ Michael Hádek na severu Moravy chyběl, jelikož dva dny předtím se zapletl do kolize s Pavlem Pučkem při devatenáctkách na plzeňských Borech.

Náskok Martina Gavendy nakonec nedokázal roztát ani po sériích medailových umístěních v posledních třech mítincích seriálu. Chyběla přízeň Fortuny, která se do jeho boxů nechtěla nechat pozvat ani v sezóně 2009. Juniorský šampionát tehdy přinesl obrovskou zápletku.

K titulu mířil Martin Vaculík, ale po nešastném pádě během zářijové extraligy ve Slaném, nemohl seriál dokončit. Michael Hádek byl rázem spolu s Pavlem Pučkem spoluleaderem průběžné klasifikace. V Liberci ho však přeskočil Matěj Kůs a díky nepovedenému závěru ve Mšeně patřila Michaelu Hádkovi až pátá příčka celkového pořadí.

Předloni hrál v celém seriálu roli suveréna on a Jan Holub, v jehož prospěch ovšem vyzněl závěr. „Jéňa bodoval víc než já, dokázal mě porážet,“ tvrdil Michael Hádek. „Kdybych nevynechal Divišov kvůli reprezentaci, možná bychom si to prohodili. Ale to je to kdyby. Mistrovství světa na dlouhý pro mě bylo přednější, teď toho ale někdy lituju. V Praze mě to po závodech žralo, ale jsou to závody a počítat se musí se vším. Ale co, Jéňa si ten titul taky zaslouží a příští rok ho budu mít já!“

Letos v dubnu se zdálo, že šlo o prorocká slova. Michael Hádek se ve Slaném dostal do čela průběžné klasifikace, z níž ho ovšem Václav Milík vystrnadil už o měsíc později na Borech. Pardubičan se držel vpředu i po Divišovu i Mšeně, kde ho ovšem přibrzdila páska a pád. V Praze však vyhrál, ale osudným se mu stal domácí Svítkov.

Zato Michael Hádek na dráze, která mu před čtyřmi lety přinesla premiérový věnec, kraloval. Získal dvoubodový náskok, který si dokázal ohlídat i v Liberci. „Na starý kolena mám titul,“ mohl se konečně radovat ze zlaté medaile. „Ani si neuvědomuju, že jsem mistr, to mi dojde až po pátým pivu (smích). Měl jsem víc štěstí než rozumu. Kdybych byl připravenej‘, neměl bych defekt ve Mšeně a bylo to jasný.“

Strýc se vymyká rodinné tradici:
Už pět členů dynastie Hádků se představilo za řidítky plochodrážního stroje, avšak v rodinné sbírce jsou jen dvě zlaté medaile z mistrovství republiky juniorů. První získal Bořivoj Hádek v sezóně 1989, druhý letos jeho syn. Spojuje je skutečnost, že oba triumfovali v posledním roce své juniorské kariéry. Navíc jsou po Jiřím a Mariánu Jiroutovými a dvou Janech Holubech teprve třetí dvojicí, v níž potomek dokázal navázat na juniorský triumf svého rodiče.

Jan Hádek nejstarší nemohl ve své kariéře do domácího juniorského šampionátu, jenž se odvíjí od roku 1974, logicky zasáhnout. A jeho mladší vnuk Daniel má svá lepší juniorská léta před sebou. Třetím Hádkem, jenž měl juniorský titul na dosah, byl Jan mladší, bratr Bořivoje a tím pádem strýc Michaela a Daniela.

Nakročeno k němu měl v sezóně 1991, kdy ve svých devatenácti mohl zlomit teorii, že Hádkové vyhrávají českou juniorku až v jednadvaceti letech. Suverénně vyhrál semifinálovou skupinu B, když ve dvou závodech přišel o jediný bod. V prvním finále v Divišově však ztratil dva body na Jana Fejfara, aby osmé místo v dalším mítinku v Divišově přineslo dokonalou pohromu.

Jan Hádek jí ovšem čelil statečně. Triumfoval hned druhý den v Praze a před závěrem ve Svitavách mu na Jana Fejfara chyběly čtyři body. Kvůli dešti se mítink o měsíc přeložil. Jan Hádek v něm nakonec skončil až sedmý. Přišel o šanci na titul, navíc mu Jiří Hurych v dodatkové jízdě sebral i stříbro. Plzeňský závodník byl odhodlán porvat se o zlato v roce 1992, ale jeho ambicím se do cesty postavilo zranění utrpěné v tréninku před dubnovou extraligou v Pardubicích.

Michael Hádek v mistrovství republiky juniorů do 21 let:

rok:	celkově:	jednotlivé závody:
2006	14.	Pardubice kvalifikace 2., závod 12. – Slaný 5. – Praha 18. – Chabařovice a Mšeno NS – Žarnovica kvalifikace 3., závod 14. – Plzeň 15.
2007	4.	Slaný 6. – Pardubice 2. – Chabařovice 8. – Plzeň 5.
2008	4.	Pardubice 8. – Praha 7. – Kopřivnice NS – Mšeno 3. – Slaný 2. – Plzeň 3.
2009	5.	Pardubice 2. – Praha 7. – Divišov 6. – Liberec 3. – Mšeno 8.
2010	2.	Pardubice 6. – Plzeň 1. – Liberec 5. – Divišov NS – Mšeno 1. – Praha 3.
2011	1.	Slaný 1. – Plzeň 2. – Divišov 2. – Mšeno 3. – Praha 2. – Pardubice 1. – Liberec 1.

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II)