Praha – 14. listopadu
Při natáčení dokumentu Miloslava Čmejly o Zlaté přilbě na travnaté dráze se kromě známého spíkra a legendárního Antonína Kaspera, vítěze patnáctého ročníku z roku 1963, za řidítky motocyklu objevil také Zdeněk Schneiderwind. Ten magazínu speedwayA-Z prozradil, že by si tady závody dokázal představit i dnes, nicméně je v otázce jejich pořádání pesimistou.

„Požádal mě o to Míla Čmejla,“ vypráví Zdeněk Schneiderwind, jak se první listopadový čtvrtek objevil se svým motocyklem na travnaté dráze pardubického dostihového závodiště. „Svez‘ jsem se, ale hlavně jsem to dělal pro něho a pro pana Kaspera. Myslím, že cokoliv se udělá, je bezvadný a vůči panu Kasperovi to bylo hezký. Na to se v dnešním spěchu zapomíná a on si to hodně užil.“

Plochodrážní motocykl se v závodním tempu po pardubickém závodišti neprohnal už bezmála půlstoletí. „Šlo by to, bylo by to jako v Rastede,“ odpovídá Zdeněk Schneiderwind na otázku, zda by si dokázal představit závodění na trati, s níž byly spojeny úvodní ročníky Zlaté přilby. „Ale je to neuskutečnitelný. „Kdo by tam postavil mantinely? Když tam jezdili dřív, mantinely tam sice nebyly, ale nikdo se neptal po bezpečnosti. Byli to střelci, gerojové, jak říkám. Skočili na to a odjeli závody.“

Nejstarší plochodrážní závod světa se z koňského prostředí nadobro odstěhoval v roce 1963, nicméně myšlenka na comeback uzrála v sezóně 2002. Michal Stárek se tehdy se svou společností MPM agilně účastnil plochodrážního dění. Přišel s projektem Czech Grass, který měl na dostihové závodiště přivést pestrou mezinárodní společnost den po pražské Grand Prix.

„Michal byl schopnej‘ to udělat,“ vrací se Zdeněk Schneiderwind k závodu, který bohužel nakonec zůstal jen na papíře. „Ale skončilo to u té otázky bezpečnosti. A navíc by se koňům zničila dráha. To by třeba Pepe musel vyhrát mistra světa, pak by to třeba šlo, ale určitě by se našel lepší plac. V Pardubicích by to bylo před těma tribunama krásný, ale není to realizovatelný.“

Foto: Jiří Havlíček