Na první titul se může čekat dlouho – Aleš Dryml

Na průběh letošních českých šampionátů si rozhodně nemohl stěžovat ani ten největší škarohlíd. Strhující drama vesměs došlo svého rozuzlení až na poslední chvíli. Vedle napínavé podívané měly domácí mistráky ještě jednoho společného jmenovatele, a sice delší dobu, po níž vítězové usilovali o premiérový primát v dané disciplíně. Aleš Dryml se svého prvního vítězství v mistrovství republiky jednotlivců dočkal ve svých dvaatřiceti letech.
Grand Prix otevřela brány do mistrovství republiky
Zní to k nevíře, ale Aleš Dryml debutoval v mistrovství republiky až ve svých pětadvaceti letech. Řešení záhady není ovšem tak zapeklité. Společně s mladším bratrem Lukášem se od svých závodnických prvopočátků objevovali s německou licencí, která jim umožňovala startovat v závodech už ve čtrnácti letech. Pro zajímavost, v České republice byla věková hranice snížena na patnáct let až v sezóně 1999, ovšem pouze pro juniorské podniky.

A protože regule zakazovaly start v šampionátu republiky držitelům jiné licence než české, oba pardubičtí bratři zápolili v mistrovství Německa, které pro ně bylo také bernou mincí pro nominaci do mistrovství světa. Zlom nastal v sezóně 2001. Počátkem října se Lukáš Dryml ze slovinského Krška kvalifikoval do seriálu Grand Prix. AČR si závodníka v prestižním šampionátu nechtěl nechat ujít a počínaje rokem 2002 se Lukáš Dryml objevoval s českou licencí.

Jeho starší bratr zůstával nadále pod křídly DMSB, avšak o dva roky později se historie opakovala v bleděmodrém. Aleš Dryml se probojoval do Grand Prix 2004 a období jeho závodění s německou licencí skončilo. Pardubický závodník debutoval v nejstarším českém šampionátu ve středu 16. června 2004. Závěr semifinále na pražské Markétě ho zastihl na třetím místě, když se lépe umístili pouze jeho bratr Lukáš a neporažený Josef Franc.

Postup do finále v Kopřivnici byl neoddiskutovatelný. Na rozbité dráze se bez větších potíží dostal do finálové jízdy. V ní dominoval Bohumil Brhel, zatímco Aleš Dryml nebezpečně stahoval druhého Adriana Rymela. Jeho kromě unikajícího vzduchu ze zadní pneumatiky paradoxně přibrzdili i domácí fanoušci. Když viděli svého souseda v úvodním oblouku útočit na první příčku, zapálili římské svíce. Jenže byly červené a Adrian Rymel se jich lekl. Přesto udržel druhé místo, by Aleš Dryml byl v posledním výjezdu nebezpečně blízko.

„Třetí místo je dobrý, ale ještě jedno a mohlo bejt‘ druhý,“ reagoval bezprostředně po závodech. „Bylo to docela divoký, dráha byla špatná, hodně děravá. Ze začátku se snad na to nedalo okem diváka snad ani koukat. Pak se to ale vytříbilo a materiál se začal posouvat na venek.“

Dolů, zpátky na pódium a zase znovu pod něj
Rok se sešel s rokem a Aleš Dryml se bez problémů kvalifikoval z pražského semifinále do finále, které tentokrát hostilo Mšeno. V původním červencovém termínu se však na městečko pod Kokořínem snášely husté provazce deště a o titul šampióna se bojovalo až koncem září.

Aleš Dryml s přehledem směřoval vstříc finálové jízdě, která v letech 2002 až 2007 byla jediným určujícím kritériem pro pořadí na prvních čtyřech místech v celém šampionátu. V ní však na něho zbyla jen nevděčná čtvrtá příčka. Až příliš blízko od medaile.

„Všelijaký,“ reagoval Aleš Dryml tehdy na dotaz, jaké pocity prožívá, zatímco si jeho bratr Lukáš premiérově vychutnával pocity mistra republiky. „Do finále to bylo v pohodě. Ztratil jsem jen dva body. Před startem finálový jízdy mi prasknul šteft u spojky. Začalo to klouzat a ve dvou posledních kolech jsem se cejtil pomalej. Na startu navíc někdo stál u zelenýho světla a já ho neviděl. Tak zas příští rok…“

Jenže příští rok dopadl úplně jinak. Aleš Dryml se počátkem července vážně zranil během utkání britské ligy a společně s bratrem zvažovali, zda se do závodního kolotoče vůbec vrátí. Na tiskové konferenci počátkem listopadu potvrdili, že ano.

Sezóna 2007 viděla poslední ročník českého individuálního šampionátu, v němž o mistru rozhodovala jedna jediná finálová jízda po dvaceti základních rozjížďkách jediného finálového závodu. Zadřený motor na pístu na začátku třetího kola jeho úvodní jízdy a utržené sedátko ve třinácté jízdě při duelu s Josefem Francem však Aleši Drymlovi přinesly obrovské bodové manko. „Špatnej‘ den, to se stává,“ krčil rameny. „Zapomeneme na to a jedeme dál!“

Osmička na konci letopočtu vskutku vynesla Aleše Drymla dál a výš. By třídílný seriál v Praze rozehrál nejlépe Luboš Tomíček, hned druhý den v Pardubicích se přes něho posunul Lukáš Dryml. Vyvrcholení proběhlo v Liberci. Aleš Dryml přišel v tréninku o motor, ale jeho mladší bratr mu půjčil svůj pohonný agregát, který si připravil na pražskou Grand Prix.

Šlo o povedený krok, Aleš Dryml vyhrál svůj první mistrovský závod a celkové body mu v závěrečném součtu stačily na post vicemistra. Napřesrok nezačal vůbec optimálně v Divišově. V Pardubicích sice vyhrál, avšak ve Svitavách mu důležité body sebrala prázdná palivová nádrž. Loni se finálové série jela jen na dva závody. V Pardubicích zastavila Aleše Drymla prázdná zadní pneumatika. Třináct bodů za třetí místo v Praze donutilo jury vypsat rozjezd o bronz. Hynek Štichauer v něm letěl za životním úspěchem a Aleš Dryml se podruhé v řadě za sebou musel spokojit s bramborovou medailí.

Leaderem od začátku až do konce
Květnové zranění z britské ligy letos Aleše Drymla přinutilo změnit řadu plánů. Zatímco dříve nekladl svůj výsledek v mistrovství republiky zas až tak vysoko, nyní se na seznamu jeho cílů posunul pořádně vysoko. A to tím spíše, dostal-li se o prázdninách na marodku i jeho bratr.

Svůj premiérový titul vyhrál Aleš Dryml vskutku ve velkém stylu, když se na čelo průběžné klasifikace dostal už po prvním finále v Divišově. Matěj Kůs ho sice připravil o bod, avšak svým pádem v prakticky vyhrané devatenácté jízdě si svou pozici zkomplikoval.

V Praze Matěj Kůs dominoval. Prohrál jen s Tomášem Suchánkem, odvezl si pohár za první místo a svou ztrátu na Aleše Drymla snížil na jediný bod. Ve Mšeně se oba vydali mílovými kroky za zlatem. Vyhrávali jednu rozjížďku za druhou, avšak Matěji Kůsovi zlomila vaz dodatečná diskvalifikace za ztrátu krytu primárního řetězu z rozjížďky s číslem jedenáct, kterou s přehledem vyhrál.

Přišel do boxu, svého soka, objal ho a jako první mu gratuloval k titulu, o něhož ho pardubický závodník připravil nezávisle na výsledcích dalších jízd. Aleš Dryml dotáhl své počínání do vítězného konce. Zaznamenal svůj čtvrtý vítězný finálový závod ranku mistrovství republiky jednotlivců. A nejvyšší stupínek neopustil ani při vyhlašování celkových výsledků.

„Bude mi dvaatřicet, tenhle titul mi chyběl,“ přemítal Aleš Dryml na mikrofon Miloslava Čmejly. „Všechno ostatní by bylo neúspěch. Nebylo jednoduchý vyhrát. Ved‘ jsem jen o bod a tohle byl úplně nový závod. Teď se pokusím titul obhájit“.

Rodinné srovnání:
Od soboty 15. října 2011 figurují v historických přehledech mistrů republiky jednotlivců jak otec Aleš Dryml, tak i jeho synové Lukáš a Aleš. Aleš Dryml starší se poprvé na trůn posadil 20. června 1982, když v Březolupech v konečném součtu o jeden bod předčil fenomenálního Jiřího Štancla. Stalo se tak deset dnů po jeho devětadvacátých narozeninách. Lukáš Dryml premiérového vítězství dosáhl ve Mšeně v pátek 24. září 2005, kdy mu necelého půlroku bylo čtyřiadvacet.

Pokud se týká počtu titulů mistra republiky jednotlivců, Lukáš Dryml má ve své sbírce tři (2005, 2008 a 2009), Aleš Dryml starší dva (1982 a 1984) a Aleš Dryml mladší prozatím jeden. Nutno ovšem připomenout, že otec Aleš Dryml nemohl od roku 1986 startovat kvůli tzv., komerčním stykům, které mu sice umožňovaly profesionální působení za západní hranicí, ale na druhou stranu zapovídaly domácí šampionáty a reprezentaci.

Aleš Dryml v mistrovství republiky jednotlivců:

2004: semifinále Praha – 3.
  finále Kopřivnice – 3.
 
2005: semifinále Praha – 2.
  finále Mšeno – 4.
 
2006: semifinále Liberec – nestartoval kvůli zranění
 
2007: semifinále Svitavy – zrušeno po sérii pádů
  semifinále Liberec – 2.
  finále Slaný – 6.
 
2008: udržel se ve finálové sérii
  finále 1 Praha – 5.
  finále 2 Pardubice – 3.
  finále 3 Liberec – 1.
  celkově – 2.
 
2009: udržel se ve finálové sérii
  finále 1 Divišov – 6.
  finále 2 Pardubice – 1.
  finále 3 Svitavy – 5.
  celkově – 4.
 
2010: udržel se ve finálové sérii
  finále 1 Pardubice – 4.
  finále 2 Praha – 3.
  celkově – 4.
 
2011: udržel se ve finálové části
  finále 1 Divišov – 1.
  finále 2 Praha – 3.
  finále 3 Mšeno – 1.
  celkově – 1.

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II)

Rozšíření extraligy 2012 je na dobré cestě

Plzeň – 10. listopadu
Dnes uplynula lhůta, během níž se Plzeň měla vyjádřit ke své účasti v extralize 2012. Leopold Klíma, předseda klubu, magazínu speedwayA-Z prozradil, že comeback šampiónů z let 1994 a 2007 ve spolupráci s Františkem Liebezeitem je skutečně na dobré cestě.

„Rámcově jsme se domluvili,“ říká Leopold Klíma. „Ještě není všechno učesané, ale mělo by to klapnout. Fanda dostal za úkol projednat rozpočet a bodovné. Chceme závodníkům dobře zaplatit a odstupňovaným bodovným je motivovat k lepším výsledkům. V prosinci je kalendářka, do konce listopadu by se všechno mělo doladit při druhém jednání.“

Během letošní přestávky plzeňští závodníci hostovali v jiných extraligových klubech, což by nyní samozřejmě mělo být minulostí. „Určitě u nás bude Michael Hádek a Jan Holub, ty bychom už do Mšena nepustili,“ komentuje plzeňský šéf personální otázku. „Uvažujeme také o Zdeňku Simotovi, ale vzhledem k lidskosti bychom ho měli nechat v Praze, má tam plat. Kdyby projevil zájem, může jet za nás, ale o tom ještě musíme jednat.“

Alfou a omegou úspěchu v extralize jsou ovšem cizinci, avšak Leopold Klíma se nechce prozatím pouštět do žádných spekulací na toto téma. „Ronny Weis má českou licenci, byl by na soupisce,“ odhaluje. „Uvažovali jsme také o Martinu Gavendovi, ale jestli budeme mít Zdeňka Simotu, určitě by nám ho z Prahy nepustili.“

Jasné je rozdělení pořadatelství. „Fanda se nedohod‘ s Věroušem Kollertem o závodech v Liberci,“ svěřuje se Leopold Klíma. „Proto bychom jeli dva závody tady v Plzni a dva závody v Divišově.“

Případné play-off by se s největší pravděpodobností konalo rovněž v Divišově a jisté je, že v případě extraligového comebacku by Plzeň neobsadila první ligu.

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II) a Wojta Zavřel

Továrna na úspěchy se představí v Lysé nad Labem

Praha – 10. listopadu
By se Zdeněk Schneiderwind se svým pojetím závodění se stopětadvacítkami nesetkává se stoprocentním souhlasem, neustává v propagaci své myšlenky. Na výstavě Rychlá kola, která se bude konat v Lysé nad Labem od zítřka až do neděle, se však představí nejen se svou stopětadvacítkovou továrnou na reprezentační úspěchy.

„V neděli budeme mít předváděcí akce,“ říká. „Možná tam bude i Pepe Franc, jestli se stihne vrátit z Anglie. Beru tam naše kluky na stopětadvacítkách a přijedou i Eda Krčmář a Ondra Smetana, aby předvedli své medaile z dvěstěpadesátek.“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II)

Dušan Kšír nežije

Plzeň – 9. listopadu
V úterý 1. listopadu zemřel ve věku nedožitých devětatřiceti let Dušan Kšír, někdejší plochodrážník Plzně a pražského Olympu, který působil jako mechanik Antonína Švába. Poslední rozloučení se zesnulým se koná v pátek 11. listopadu v 10:00 ve Velké obřadní síni na Ústředním hřbitově města Plzně. Čest jeho památce!

Markéta se loučí se sezónou

Praha – 9. listopadu
Z konceptu rozluček se sezónou nevybočuje ani pražská Markéta. Bude se konat ve středu 16. listopadu v 18:00 na stadiónu na pražské šestce a bude mít formu posezení a popití se závodníky. Pořadatelé zvou k účasti všechny fanoušky.

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II)

Akce na dostihovém závodišti byla silným zážitkem

Štětí – 8. listopadu
Minulý čtvrtek se na pardubickém závodišti opět prohnal plochodrážní motocykl. Miloslav Čmejla realizoval natáčení dokumentu, v němž účinkoval nejen on sám, ale také Zdeněk Schneiderwind a především Antonín Kasper s vítěznou trofejí z roku 1963. Samotný organizátor se magazínu speedwayA-Z svěřil, že mu celá akce přinesla spousta nádherných zážitků.

„Celá akce byla pro mě, a nejen pro mě, obrovský svátek, který asi málokdo pochopí,“ nezastírá známý spíkr. „Pan Kasper tam byl v originální zlaté přilbě a jel s ní na motorce před tribunami. Stačilo jen přivřít oči a mít jen trochu fantazie a rázem jsem byl v roce 1963. Přijel ke měn a já s ním dělal rozhovor, jako by to bylo tehdy, když vyhrál. Nebyl problém se přenést zpátky v čase.“

Miloslav Čmejla však minulý čtvrtek nezůstal jen pasivně přihlížejícím divákem show, kterou vymyslel a zrealizoval. „Stejné pocity jsem měl, když jsem jel sám na motorce celý okruh,“ říká. „Prožíval jsem, co tehdy zažívali jezdci v boji o zlatou přilbu. Celý okruh jsem projel s obrovskou pokorou a úctou. Bylo pro mě ctí jet v místech, kde se utkávali velikáni a někteří tam nechali i svůj život. Když pak stojíš u pomníku a vedle tebe se svým kamarádům klaní vítěz z roku 1963 a má přitom zlatou přilbu na hlavě, je to vysoce emocionální zážitek, který ti spustí slzy do očí. To v tobě zůstane po celý život. Nikdy bych nečekal, že se mi něco takového splní, bylo mi ctí, že jsem u toho mohl být a také určitý dárek k šedesátinám.“

Z celé akce vznikl videozáznam, který bude určitě k dispozici pro více lidí a plochodrážních fandů. „Až uvidí, jak pan Kasper v přilbě po dojetí manifestační jízdy odpovídá na otázky před kamerou, všechno pochopí,“ slibuje Miloslav Čmejla. „Škoda, že se nedá vrátit čas. Pevně věřím, že to byl silný zážitek i pro naši legendu na trávě Zdeňka Schneiderwinda, který si taktéž projel celé kolo. A ještě jeden detail. Jak jsem si všiml a zaregistroval, tak úplně největší dárek to byl pro samého pana Kaspera a proto jsem byl v Pardubicích šastný i za něho, tedy dvakrát.“

Foto: Jiří Havlíček