Mami, já chci být závodník…

Konec plochodrážní sezóny kolibříků ve třídě 125ccm přinesl již první otazníky nad sezónou 2012. Jedním z velkých témat je i věková hranice, od níž se mohou nejmladší závodníci tomuto sportu věnovat. Tato otázka nabývá na vážnosti především s rozšířením počtu krátkých drah, kde se jezdí ve většině případů bez mantinelů a především vzhledem k rozměrům dráhy i menší rychlostí.
Jen pro připomenutí, naše plochodrážní předpisy určují tyto věkové hranice:

Příloha N 078 A Mistrovství České republiky juniorů ve třídě do 125 ccm a Příloha N 078 B ccm na krátké dráze: N 078. 3 a N 078 B. 3 Způsobilost
Minimální věk pro účast jezdce v tomto závodě začíná datem jeho narození (10 let) a limit
maximálního věku (16 let) končí koncem toho roku, ve kterém oslavil své 16. narozeniny.

Tato naše směrnice, vychází jednoznačně z předpisů FIM pro mezinárodní závody a nezohledňuje rostoucí zájem v nižších věkových kategoriích v národních závodech.

Vlastně po celou uplynulou sezónu s tímto věkovým omezením bojovalo několik šikovných a nadějných závodníků, a to především z chabařovické líhně. Desetiletá hranice je tedy z mnoha pohledů omezující a pro nejnižší věkovou kategorii především platí hledisko, čím dříve mají zájemci možnost účasti na závodech, tím je větší šance na jejich podchycení a zvýšení naší juniorské základny.

———————————————————————————————————

Jak to funguje u nás v motokrosu:

PRÍLOHA N 032-MISTROVSTVÍ V MOTOKROSOVÝCH ZÁVODECH JEDNOTLIVCŮ
N 032.3 VĚKOVÉ VYMEZENÍ TŘÍD
Pro určení dolní hranice věku jezdce je rozhodující den narození. Pro určení horní hranice věku jezdce je rozhodující rok narození, v němž jezdec dosáhne požadovaného věku.
Věková hranice v závislosti na jednotlivých kubaturách
50 ccm 5 – 9 let, 65 ccm 7 – 13 let, 80 ccm 11 – 15 let

No, tak vida, tak ono to přeci jen jde. Zdá se že motokrosoví funkcionáři jsou si dobře vědomi jak důležité je co nejdřívější podchycení talentů.

———————————————————————————————————

Jak to funguje s mládeží jinde:

plochá dráha v Dánsku:

V Dánsku si mládeže hledí, celý systém je pod vedením Erika Gundersena, a věkové rozdělení je následující:

50 ccm 3-8 let, 80 ccm 8-16 let

Pokud by byl zájem o ověření této informace tak je v dánštině
tady.

Množství klubů a závodníků v těchto kategoriích je nevídané a myslím, že v Dánsku jsou k mání i plochodrážní kočárky.

plochá dráha v Austrálii:
Velice zajímavá je situace v Austrálii, kde má krátká plochá dráha a třída do 125ccm hluboké kořeny. Pravidla pro plochou dráhu určuje Manual of Motorycle Sport 2011.

V Austrálii mají pro stopětadvacítkyky dokonce dvě kategorie a začínají již od sedmi let:
125 ccm 7-9 let , 125 ccm 9 – 16 let
Motocykl Shupa je tam dokonce schválený národní federací. Jsou tady velmi zajímavá technická pravidla právě pro stopětadvacítky, že by si to zasloužilo širší prozkoumání.

———————————————————————————————————

Takže takhle to vypadá podle našeho názoru v zemích kde si plochodrážní mládeže hledí, mají s mládeží výsledky a měli by být naším příkladem. Že by to mohlo jít i u nás, naznačují pravidla pro motokrosaře.

Setkali jsme se také ještě s názorem, že naše stopětadvacítky jsou těžké a pro menší kluky nevhodné.

Nabízím porovnání s dánskými osmdesátkami. Mají předepsanou hmotnost 55kg a výkon motoru kolem 30 koní a motokrosovým průběhem kroutícího momentu. Stopětadvacítky Shupa váží 52 kg s výkonem od 12 do 19 koní a pro začátečníka s příjemnějším průběhem kroutícího momentu a tedy i ovladatelností. Právě díky těmto vlastnostem se rozhodla australská federace vzít motocykly Shupa pod svá křídla.

Věříme že uvedené informace přispějí pozitivně k diskuzi o plochodrážní mládeži a pomohou rozhýbat ledy plochodrážních předpisů.

Foto: Shupa Team

Sezóna 2011 vo svete – šampionáty jednotlivcov a juniorov 1. čas

Plochodrážna sezóna 2011 je na svojom konci. Z poh¾adu šampionátov jednotlivcov ju možno zaradi medzi tie bohatšie. Oproti minulému roku totiž boli zachované takmer všetky majstrovstvá jednotlivcov (okrem kanadských) a obnovené dva šampionáty (Belgicko a Holandsko). Avšak aj tu bolo vidno neutešený stav plochej dráhy v niektorých krajinách. V niektorých šampionátoch by totiž fanúšik zbytočne h¾adal kompletnú nielen šestnástku jazdcov, ale aj kompletné stupne víazov (viď juniorský šampionát Maďarska, Chorvátska).
Anglicko
V pondelok 6. júna sa vo Wolverhamptone bojovalo nielen o anglický titul. V hre bola a divoká karta na GP v Cardiffe, ktorú mal získa víaz pretekov. Tie boli opä plné súbojov a pádov. Suverénom sa od začiatku takmer dokonca ukazoval Tai Woffinden, ktorý neprehral ani jednu jazdu až … na tú finálovú. Aj v nej dokonca dvakrát najlepšie odštartoval, no jazda bola prvýkrát prerušená pre pád všetkých jazdcov v prvej zákrute a potom pre pád Edwarda Kennetha a Woffindena, pričom vylúčený ostal prvý menovaný. Tretíkrát už Tai neodštartoval najlepšie a na čele jazdy sa aj vďaka údajnému letmému štartu usadil obhajca titulu Chris Harris. Toho však na poslednú chví¾u obral o titul už šesnásobný majster Scott Nicholls. Tretie miesto sa potom ušlo Woffindenovi a štvrté Kennethovi.

Prakticky bez problémov sa podarilo Tai Woffindenovi získa 15. apríla na dráhe v Lakeside juniorský titul Anglicka, keď na dráhe nopzanl premožite¾a. Striebro si pre seba prekvapujúco ukoristil dvadsaročný Steven Worrall pred obhajcom titulu Joe Hainesom. Štvrtý skončil dvadsajedenročný Josh Auty.

Argentína
Už 15. februára mali možnos argentínski fanúšikovia zatlieska svojmu majstrovi na plochej dráhe. Po dvanástich kolách odjazdených v Bahia Blanca (9x), Daireux, Huanguelen a Colonia Baron sa najlepším stal Maďar Norbert Magosi, ktorý tak získal prvý z troch tohtosezónnych národných titulov. O tridsapä bodov menej nazbieral aj v minulej sezóne strieborný Lisandro Husman. Bronz si vybojoval Argentínec s talianskou licenciou známy aj z tohtoročných pretekov o Zlatú prilbu, či už v Žarnovici alebo v Pardubiciach, Nicolas Covatti.

Austrália
Tri víazstvá a jedno jedenáste miesto, taká je bilancia najlepšieho Austrálčana sezóny 2011. Po štvorici pretekov v Kurri Kurri, Gillman, Broken Hill a Mildure sa ním 29. Januára stal Chris Holder. Za ním to už však také jednoznačné nebolo. Striebro po dodatkovej jazde nakoniec aj vďaka víazstvu v Mildure získal Darcy Ward, ktorý oň obral skúseného Davey Watta. Iba o bod za nimi zaostal Rory Schlein.

Prvým tohtoročným majstrom svojej krajiny sa stal v juniorskej kategórii Darcy Ward, ktorý 8. Januára v North Brisbane nenašiel premožite¾a ani v jedinej zo šiestich jázd. Darcy tak dovàšil hattrick, keď pridal tento titul do zbierky k tým z predošlých dvoch rokov. Druhé miesto si vybojoval dvadsajedenročný Richard Sweetman pred Josh Grajczonekom.

Belgicko
Po nieko¾koročnej prestávke došlo k obnoveniu belgického šampionátu. 1. mája na dráhe v Heusden Zolder sa zišla pätnástka jazdcov z nieko¾kých krajín. Základnú čas bez problémov vyhral Nemec Max Dilger. Ten si počínal suverénne aj v semifinále a nezaváhal ani vo finálovej jazde, vďaka čomu sa stal majstrom Belgicka. Belgické striebro si do Holandska odniesol Henry van der Steen a bronz putoval vďaka sedemnásročnému Michellovi Hofmannovi do Nemecka. Najlepším a zároveň jediným domácim pretekárom bol devätnásročný Wim Kennis na šiestom mieste.

Dánsko
Dve kvalifikačné kolá a jedno semifinále dodali do finálovej série Majstrovstiev Dánska jednotlivcov devä pretekárov. Tých doplnila sedmička najúspešnejších z minulého roka a spolu museli odjazdi v Slangerupe a Esbjergu dve finálové kolá. V prvom si víazne počínal staronový účastník pre GP 2012 Bjarne Pedersen a v druhom zopakoval svoje víazstvo zo semifinále Niels Kristian Iverssen. Dánsky titul však nakoniec nezískal ani jeden z nich, keď väčší počet bodov nazbieral Nicki Pedersen. Pre Nickiho to je ďalší titul po ročnej prestávke, ktorý má poradové číslo sedem. Druhý skončil Iverssen a tretí skončil najmä vďaka výbornému výkonu z prvého finále Jesper Monberg. Obhajca minuloročného titulu Kenneth Bjerre obsadil až šiestu pozíciu za Leonom Madsenom a Nikolaiom Klindtom.

11. septembra korunovali v dánskom Grindstede juniorského majstra krajiny. Pri neúčasti jedného z najväčších favoritov a vlani strieborného Michaela Jepsena Jensena, ktorý dal prednos po¾skej Extralige, sa z titulu po šiestich víazných jazdách tešil Lasse Bjerre. Striebro si vybojoval dánsky objav sezóny, sedemnásročný Mikkel Michelsen, ktorý bol aj druhým náhradníkom počas GP Dánska vo Vojense. Aj bronz patril sedemnásročnému pretekárovi, ktorým bol Nikolaj Busk Jakobsen.

Fínsko
V sobotu 3. septembra bolo fínske mesto Haapajarvi svedkom suverénneho víazstva Kauko Nieminena v Majstrovstvách Fínska jednotlivcov. Kauko najprv vyhral bez straty bodu základnú čas a so svojimi súpermi si poradil aj vo finále a zavàšil tak svoj hattrick (2009, 2010 a 2011). Druhý skončil dvadsadeväročný Juha Hautamäki, majster Fínska z rokov 2005, 2007 a 2008. Tretie miesto sa ušlo vlani striebornému Tero Arniovi pred mladým Jari Makinenom.

Iba deviati fínsky juniori bojovali o týždeň po seniorskom šampionáte o juniorský titul v Kauhajoki. O ďalší hattrick vo Fínsku sa postaral ešte len devätnásročný Timo Lahti, majster Fínska juniorov z rokov 2009 a 2010. Druhý skončil vlani bronzový osemnásročný Mikka Loppi pred sedemnásročným Jiri Nieminenom.

Francúzsko
Jediné dva preteky odjazdené na klasickej plochej dráhe vo Francúzsku boli finálové kolá Majstrovstiev tejto krajiny jednotlivcov. Obidve, tak v Lamothe Landeron ako aj v Macone sa stali korisou už tridsašesročného Stephana Tressarieua, pre ktorého to boli zároveň aj jediné preteky na krátkej plochej dráhe v sezóne. O dobré umiestnenie prišiel kvôli neúčasti v druhom kole Holanďan s francúzskou licenciou Theo Pijper, ktorý bol v Lamothe Landeron druhý. Striebro si tak vybojoval tridsadeväročný Christophe Dubernard.

Holandsko
Už piaty holandský titul získal v po dvoch rokoch obnovenom šampionáte Jannick de Jong. Jannick dokázal vyhra vo všetkých troch kolách, ktoré sa odjazdili dvakrát v Lelystade a raz v Blijhame. Striebro získal aj v Belgicku strieborný Henry van der Steen.

Chorvátsko
Už tradične sa o majstrovi tejto krajiny rozhodovalo v spoločnom šampionáte so Slovinskom. Najlepším sa po štyroch pretekoch ukázal podobne ako pred rokom sedemnásročný Dino Kovačič, keď vyažil najmä zo zranenia Juricu Pavlica, ktorý vyhral prvé dve kolá šampionátu no do ďalších dvoch pre zlomenú nohu nenastúpil. Druhý skončil Renato Cvetko s priepastným rozdielom tridsadva bodov na Kovačiča. Bronz si vybojoval sedemnásročný Jasmin Ilijaš.

V juniorskom šampionáte bolo Chorvátsko opä spojené so Slovinskom a Maďarskom. Štyri preteky v Ljubljane, Kršku, Goričane a Gyule najlepšie zvládol aj vďaka dvom víazstvám Dino Kovačič, ktorý tak získal štvrtý titul v rade a druhýkrát aj chorvátske double v sezóne. Striebro si vybojoval Jasmin Ilijaš a bronz …. nikto. Do šampionátu nastúpili totiž len títo dvaja chorvátski juniori.

Kanada
V Kanade sa tento rok odjazdilo okolo 23 pretekov, no ani jediné z nich neboli o kanadský titul. Vďaka tomu ostáva na pomyselnom kanadskom plochodrážnom tróne minuloročný víaz Aaron Hesmer.

Lotyšsko
Lotyšská plochá dráha to je v súčasnosti len Daugavpils. Preto je samozrejmé, že ak sa odjazdí lotyšský šampionát ( v roku 2009 sa neodjazdil), tak len v Daugavpilse. Tento rok sa bojovalo o majstra Lotyšska 14. augusta. Preteky aj tentoraz plne ovládol ruský bohatier v službách Daugavpilsu Grigorij Laguta a zavàšil tak svoj hattrick lotyšských titulov. Druhý skončil „pravý“ Lotyš Maksim Bogdanovs a bronz si vyjazdil Kjastas Puodžuks, posledný „skutočný“ lotyšský majster (2007).

Maďarsko
O maďarský titul sa v tejto sezóne bojovalo na všetkých troch funkčných dráhach v krajine socialistických „prímorských“ dovoleniek. Gyula, Miskolc a Debrecen, videli zakaždým iného víaza. V Gyule sa z víazstva tešil šesnásobný majster Maďarska Matej Ferjan. Že svoju zbierku maďarských titulov naisto nerozšíri, netušil vtedy ešte nikto. V Miskolci bol zase najlepším Jószef Tabaka a posledné kola sa stalo korisou Norberta Magosiho. Nakoniec sa aj vďaka neúčasti minuloročného majstra Tabaku v prvom kole, z titulu tešil Norbert Magosi. Striebro sa ušlo László Szatmárimu a z bronzu sa tešil spomínaný Tabaka. Štvrté miesto vybojoval už tridsaosemročný Attila Stefáni, ktorý sa máji tohto roku vrátil na plochodrážne ovály po nieko¾koročnej prestávke.

Majstrom Maďarska v juniorskej kategórii sa už tradične stal iba šestnásročný Roland Benkö, ktorý tak zopakoval svoj výkon z rokov 2008 a 2010. Do spoločného šampionátu Slovincov, Chorvátov a Maďarov sa zapojil ešte syn slávneho otca Patrik Nagy, ktorý bol horší od Benka a skončil tak na poslednom mieste maďarského junioráku, ktoré bolo zároveň aj strieborným…

Nemecko
Na dráhe v Güstrowe sa 11. septembra stretla osemnástka nemeckých plochodrážnikov, aby bojovala o domáci titul. Najlepšie si počínal majster tejto krajiny z roku 2008 Kevin Wölbert, ktorý síce prehral svoju úvodnú jazdu s Helferom a Schultzom, no potom už len víazil. Druhú priečku si vybojoval osemnásročný Kai Huckenbeck pred dvojnásobným majstrom Nemecka z rokov 2007 a 2010 Martinom Smolinskim. Ďalšie poradie: Tobias Busch, Matthias Schultz, Marcel Helfer, Tobias Kröner, Max Dilger…

Norden, Landshut, Diedenbergen, Berghaupten a Brokstedt, to je výpočet finálových kôl nemeckého junioráku. Z nich prvé dva a Berghaupten mali aj spoločného víaza, ktorým bol Kai Huckenbeck, vďaka čomu si zabezpečil po minuloročnom bronze aj nemecké juniorské zlato. Druhý v záverečnej klasifikácii skončil víaz z Diedenbergenu Marcel Helfer pred víazom z posledného kola Danielom Maasenom.

Druhú čas preh¾adu národných šampionátov prinesieme o týždeň.

Foto: Martin Búri

Na závodech se setkávají plochodrážní generace

Letošní třetí finálový závod šampionátu republiky jednotlivců ve Mšeně u Mělníka se stal i závěrečným závodem letošní oficiální části plochodrážních závodů v naší republice. Tak jako každoročně přitáhl k zajímavé podívané mnoho příznivců ploché dráhy. A jak je dlouholetým zvykem i řadu bývalých jezdců několika generací.
Mezi ty nejvýznamnější jistě patřili dva naši mistři světa na ledových oválech Antonín Šváb senior a Milan Špinka a řada dalších vynikajících jezdců. Byla zde zastoupena i ta nejmladší generace možná budoucích plošinářů, tedy malých synů známých závodníků.

Nejmladším byl ještě ani ne roční Karel Průša nejmladší alias Charlie 2, kterého vyvezl na plochou dráhu jeho otec Karel Průša (1963) doprovázen Karlem Průšou seniorem (1938).

V depu se pohyboval i František Liebezeit se svým synem Denisem, jemuž budou na jaře tři roky. Na dráze se objevil o něco mladší Honzík Jaroš, i syn mšenského jezdce Jana Jaroše, který již zkoušel i jaké to je si hledat místo na startovní čáře nebo sledovat otce na stupních vítězů.

I toto bylo zajímavou podívanou a příslibem, že slavná jména naší ploché dráhy mají své další nástupce.

Foto: Lubomír Hrstka, Vladimír Zahradníček a Petr Makušev

Dostihové závodiště zůstane koním

Praha – 14. listopadu
Při natáčení dokumentu Miloslava Čmejly o Zlaté přilbě na travnaté dráze se kromě známého spíkra a legendárního Antonína Kaspera, vítěze patnáctého ročníku z roku 1963, za řidítky motocyklu objevil také Zdeněk Schneiderwind. Ten magazínu speedwayA-Z prozradil, že by si tady závody dokázal představit i dnes, nicméně je v otázce jejich pořádání pesimistou.

„Požádal mě o to Míla Čmejla,“ vypráví Zdeněk Schneiderwind, jak se první listopadový čtvrtek objevil se svým motocyklem na travnaté dráze pardubického dostihového závodiště. „Svez‘ jsem se, ale hlavně jsem to dělal pro něho a pro pana Kaspera. Myslím, že cokoliv se udělá, je bezvadný a vůči panu Kasperovi to bylo hezký. Na to se v dnešním spěchu zapomíná a on si to hodně užil.“

Plochodrážní motocykl se v závodním tempu po pardubickém závodišti neprohnal už bezmála půlstoletí. „Šlo by to, bylo by to jako v Rastede,“ odpovídá Zdeněk Schneiderwind na otázku, zda by si dokázal představit závodění na trati, s níž byly spojeny úvodní ročníky Zlaté přilby. „Ale je to neuskutečnitelný. „Kdo by tam postavil mantinely? Když tam jezdili dřív, mantinely tam sice nebyly, ale nikdo se neptal po bezpečnosti. Byli to střelci, gerojové, jak říkám. Skočili na to a odjeli závody.“

Nejstarší plochodrážní závod světa se z koňského prostředí nadobro odstěhoval v roce 1963, nicméně myšlenka na comeback uzrála v sezóně 2002. Michal Stárek se tehdy se svou společností MPM agilně účastnil plochodrážního dění. Přišel s projektem Czech Grass, který měl na dostihové závodiště přivést pestrou mezinárodní společnost den po pražské Grand Prix.

„Michal byl schopnej‘ to udělat,“ vrací se Zdeněk Schneiderwind k závodu, který bohužel nakonec zůstal jen na papíře. „Ale skončilo to u té otázky bezpečnosti. A navíc by se koňům zničila dráha. To by třeba Pepe musel vyhrát mistra světa, pak by to třeba šlo, ale určitě by se našel lepší plac. V Pardubicích by to bylo před těma tribunama krásný, ale není to realizovatelný.“

Foto: Jiří Havlíček

Tomáš Suchánek: „Byla to taková pohodová sezónička na druhý místečka!“

Pardubice – 6. listopadu
Předloni šokoval informací, že končí se závoděním. V předčasném závodnickém důchodu ovšem vydržel jen pár týdnů a znovu naskočil do plochodrážního kolotoče. Letos si dal oddechovou sezónu bez zahraničních angažmá a nakonec sklidil tři tituly českého vicemistra. Jak je to možné, prozradí Tomáš Suchánek osobně, jelikož poskytl magazínu speedwayA-Z exkluzivní rozhovor.

speedwayA-Z: „Žarnovická rozlučka koncem minulého měsíce pro tebe skončila poměrně nešastně. Doufám, že zraněná noha nezanechá žádné následky a nezkomplikuje ti přípravu na následující sezónu.“
Tomáš Suchánek: „Doufal jsem, že sezóna skončí bez pádu. Večer jsem to říkal i při party pád lidem, ale porušil jsem to. Asi jsem to zakřik‘. Celej‘ závod probíhal hezky, s Vencou s Škurličem jsme jen vyhrávali. Až poslední jízda. Šel jsem od prken a Fritz Wallner byl pode mnou. Jak jsme odstartovali, šel hned loktama do mě, což jsem při rozlučce nepochopil. Gavendík byl první, Wallner to dal na lajnu. Jel jsem venek a viděl, jak jsou nalepený na sobě. Pak už jsem viděl, jak letěj‘. Mezi nima byla škvíra, chtěl jsem to vzít mezi ně. Najednou se motorky zavřely a už jsem si vybíral, přes koho to vezmu. Vybral jsem si Wallnera a už to lítalo. Saltíčka přes řidítka. Vašek mi říkal, že jsem si přitom ohnul nohu. Zlomený to nebylo, sice tam mám modřinu, ale v pohodě, jen naražený stehno a žebro. Na plánech se změnilo jen to, že musím koupit motorku. V Žarnovici jsem jel na tý černý, nechtělo se mi stavět na konci sezóny modrou, kde mám prasklý šáska. Říkal jsem si, že tu rozlučku odjedu a teď mám půlku motorky v prdeli. Kdyby to bylo na začátku sezóny a v normálním závodě, ale v rozlučce a v poslední jízdě?!“

speedwayA-Z: „V roce 2012 budeš mít určitě co obhajovat. Letos jsi dosáhnul výsledků, které snesou přídomek životní. Zdálo se, že na dráze závodí nový Tomáš Suchánek, který dokonce předjíždí zezadu, když se mu nepovede start. Jak k této proměně došlo?“
Tomáš Suchánek: „Srovnal jsem se, jak jsem si dal pauzu od Anglie, byl jsem bez lítání a stresů. V Anglii sice vyděláš, ale máš investice. Převážně jsem byl tam a tady v Čechách měl nevyzkoušený motorky. Letos jsem byl tady, měl dvě motorky, pokud jsem si nebral dědka s babkou. Měl jsem to vyzkoušený a zjistili, že Anglie pro mě nebude. Je lepší bejt‘ tady v Evropě, najít si správný lidi. Nemusíš se honit. V Anglii jsem se naučil předjíždět. Neměl jsem tam dobrý spojky, byly všechny starý. Vůbec jsem nestartoval a všechno hnal zezadu. Až loni jsem se srovnal a začal jsem víc předjíždět. Ale starty jsem ztratil, ty nemám jako dřív, když jsem byl mladej‘. Asi vypadaly s mejma vlasama (smích)! Ale oni přijdou! Bude to jako dřív, když mi bylo šestnáct, sedmnáct. Start – cíl!“

speedwayA-Z: „Během sezóny jsi odolal vábení britských promotérů, přitom v minulosti pro tebe bývala tamní liga důležitou součástí závodnického programu. Znamená to, že nyní je pro tebe britská liga už uzavřenou kapitolou?“
Tomáš Suchánek: „Úplně ne. Pořád nad ní přemýšlím, ale vypadá to, že spíš ne. Musel bych koupit minimálně další motorku plus dva motory. To by byla dost velká investice. Kdybych chtěl do toho jít, nezbudou mi peníze tady. To si spíš vezmu Polsko nebo Švédsko, připravím se na Evropu a budu se věnovat tomu tady. Na konci sezóny jsem měl nabídku z Workingtonu na posledních sedmnáct závodů. Další nabídky asi určitě budou, uvidím i podle sponzorů. Když se nějakej‘ najde, moh‘ bych si to dovolit. Ale bez kapitálu by nemělo cenu se někde jen plácat a nedělat to na sto procent.“

speedwayA-Z: „Řada závodníků by absenci zahraničních angažmá prožívala jako noční můru. Ty jsi závodil prakticky jen v Čechách, trénoval zejména pouze při první lize, a přesto jsi sklidil úrodu medailí. Čím si to vysvětluješ?“
Tomáš Suchánek: „Řek‘ jsem si, že se nebudu nikam hnát. Dám se do kupy, srovnám se. Sice jsem na Polsko čekal, byly i nabídky, ozvalo se Krosno a asi dva další kluby. Ani s jedním jsem se nedomluvil na penězích. Abych někam jezdil, honil se a po závodech zjistil, že jsem na svejch‘, to radši budu doma leštit mašiny a připravovat se. Takhle jsem si krásně odpočinul, jel na vejlet, kdy jsem chtěl, protože jsem měl čas. Je to nevýhoda, že nemáš závody. Třeba jsem čtrnáct dnů neseděl na motorce. Na trénink jsem nešel, v Pardubicích to mám najetý, nebylo, co testovat. Byla to taková pohodová sezónička na druhý místečka. Když máš čistou hlavu, jedeš na závody s úsměvem, s radostí, ne že musíš zabodovat, protože máš někde dluh za motor nebo něco dalšího. Byla to zábavná sezóna, spíš jsem se bavil. A vyplatilo se. Teď mi vlasy zase začínaj‘ růst, takže možná začínám mládnout (smích).“

speedwayA-Z: „Mistrovství republiky jednotlivců nabídlo strhující thriller se závěrem, který se ti musel líbit. Po pátém místě v Divišově jsi po Praze skočil na třetí příčku a ze Mšena odjížděl s titulem vicemistra. Jak jsi to celé prožíval?“
Tomáš Suchánek: „Ten Divišov se mi nelíbil. Moh‘ jsem dopadnout líp. Bod chyběl, moh‘ jsem bejt‘ klidně druhej‘. Měl jsem problém s motorkou. Všechno jsme tam měnili. Zapalování, svíčky, ale pořád to nejelo. Pak jsme na to přišli až doma. Kabel na fajfce. Jak tam máš kolínko, bylo to prasklý. Jak se to chvělo, vynechávalo to. A já pořád měnil svíčky jak debil! Druhá motorka byla prostě druhá. A podle toho taky jela. V Praze jsem to ani nečekal. Když jsme tam jeli extraligu a zkoušel jsem si motorku a motory, nic nefungovalo. Je to tam suchý a tvrdý. Já to mám silný a kolo se nechtělo přilepit na dráhu. Vzal jsem si druhou motorku, co jsem tam nikdy nezkoušel. A zjistil, že není špatná. Startovala, krásně jela. Byl jsem spokojenej‘ a pak jsem měl ve Mšeně zgenerálkovanou jedničku. Jdu s ní na trénink. Start, zatáčka a začalo to bouchat do hlavy. Takže když to tak vezmu, všechny tři finále jsem odjel na dvojce. Kdybych jel jedničku, byl jsem první, takhle jsem skončil druhej‘ (smích). Škoda toho Edy, měl jsem ho předjet. Honil jsem ho, ale on mi vždycky dal zadní kolo do nájezdu. Navíc to byla první jízda, nebyl ještě vyházenej‘ materiál, byla to zatím jednokolejka. Pak to šlo dobře. Příští rok půjdu na mistra. Letos byl určitě dobrej‘ krok zpátky do svý bývalý formy, ale mám předsevzetí bejt‘ příští rok první.“

speedwayA-Z: „Konečně jsi také prolomil smůlu při mistrovství republiky dvojic. Se Stanislawem Burzou jste v Březolupech skončili druzí. Co bylo rozhodujícím faktorem úspěchu?“
Tomáš Suchánek: „Na bedně jsem byl naposledy ještě s Jardou Petrákem v Kopřivnici v roce 2002. Tohle byl pro mě úspěch, po letech jsem se na druhej‘ stupínek vrátil. Hynek byl zraněnej‘, Lukáš taky, ten to ani nejezdí, Aleš nevím, asi se nedomluvil s Pardubicema, nebo jestli měl závody. Jarda Petrák to měl vyjednaný s Jardou Otrubou a já si to domluvil se Staszkem Burzou. Napadlo to tátu nebo Řezňu, že je taky na soupisce Pardubic. Měl čas, jsme i kamarádi a jako parák se mi líbil. Rozuměli jsme si dobře. Bylo vidět, že Matěj s Renatem Gafurovem byli suverénní. Gafurov startoval, měl to rychlý a Matěj taky není pomalej‘. Ve finále odjeli oba dobře, my hůř a tak si nás už oba pohlídali. Staszek nejel špatně, akorát byla škoda, že oni byli o kousek lepší. Když už jsme se dostali do finále, chtělo to víc zabodovat. Bylo to pěkný závody a výherci vyhráli zaslouženě.“

speedwayA-Z: „Stříbrem skončila také pardubická kampaň v letošní extralize. Jak na ni vzpomínáš? A není ti líto, že okolnosti nakonec neposadily na trůn bílého pardubického půlkoně?“
Tomáš Suchánek: „Škoda byla už v průběhu základní části. Docela se nám dařilo, byly ale malinký smůly. Mohlo to skončit jinak, finále by se třeba jelo u nás. Ale skončilo to, jak to skončilo. Štěstíčko jsme měli v Praze. Aspoň někde. Zorro dal dobrý nastavení. Od půlky závodu bylo vidět, že to má dopasovaný. Jel hezky, rychle a v čistý stopě. Už jak šel do rozjezdu, věřili jsme, že to vyhraje a postoupíme my. Ve Mšeně jsme byli ve vedení, měli náskok, což nebylo špatný. Ale holt Mšeno, kamkoliv přijeli, měli štěstí. Asi jim to bylo přáno, aby ten titul měli potřetí. Uvidíme, jaký štěstíčko budou mít příští rok, nebo jestli ho budeme mít my.“

speedwayA-Z: „Do koncepce úspěšné sezóny zapadalo rovněž tvé vystoupení při Zlaté přilbě. Na ploché dráze se samozřejmě na žádný kdyby nehraje,ale zkusme to porušit. Co by se stalo, kdyby ti v poslední semifinálové jízdě neodešel motor?“
Tomáš Suchánek: „Ty vole, nevím, jestli bych postoupil. Bjerre pustil Lasseho, takže ten měl pětku. Nesměl by ho pustit a pak bych se tam dostal já. Nebo kdyby mě Aleš třeba pustil v prvním kole, byl bych bez problémů. Brzdil by je a já bych si jel v klidu svoje. Ale to je právě to ‚kdyby‘. Každopádně je to škoda, byl by to můj nejlepší úspěch ve Zlatý přilbě. Zrovna se to dalo, jelo to, jak mělo až na ten motor. Zadřenej‘ a nejhorší je, že to bylo zrovna fungl nově udělaný. Všechny součástky vyměněný a vydrželo to jen čtyři jízdy. Byla to moje jednička, ale s jedničkama jsem měl smůlu celou sezónu. V mistrákách a v Přilbě v tý nejdůležitější jízdě. Jediný závody, kde mě vydržela, byly dvojice. Tam vydržela celej‘ závod. Na Zlatou přilbu se dá čekat dál, ale já čekat nechci. A ještě když jsem letos cejtil‘ šanci, že bych tam moh‘ bejt‘.“

speedwayA-Z: „Asi jediné, co se ti letos nepovedlo, byly reprezentační starty. V kvalifikaci o SGP jsi po postupu z Terenzana vypadl v Lonigu, šampionát Evropy ti vystavil stopku už v kvalifikačním kole ve Stralsundu. Tady bude asi velký prostor pro zlepšení v příštím roce, protože jako vicemistr republiky budeš mít hodně možností.“
Tomáš Suchánek: „Určitě. Kvůli tomu jsem chtěl skončit v mistráku do čtvrtýho místa, abych si moh‘ vybírat. To se povedlo. Reprezentace je důležitá, chci jet hlavně světovej‘ pohár a dostat se do challenge. Měl jsem to rozjetý i letos. V Terenzanu se to povedlo, ale v Lonigu jsem trošku vyhořel. Už postup jsem ale bral jako úspěch. Vždycky jsem vypadnul už ve čtvrtfinále a ještě končil předposlední. Teď jsem postoupil do semifinále a ještě v něm skončil dvanáctej‘. Uvidíme příští rok, co si vyberu. Ve Stralsundu jsem opět vyhořel na motor jedna. Při tréninku jsem si ještě zkusil start při červenejch‘ světlech a rozhodčí mě z tréninku vyloučil. Až když jsem se mu omluvil, pustil mě na dráhu po tréninku. Už jsem byl převlíknutej‘, hnal jsem se zpátky a na dráze jsem měl málo času. Byl jsem rozhozenej‘. Bylo teplo, dráha suchá, pořád se měnila a já nemoh‘ dopasovat motorku. Když se mi to povedlo, byla poslední jízda a to už nic nedoženeš. Evropu pojedu taky, pojedu všechno, co půjde a co se vyplatí.“

speedwayA-Z: „V současné době ve vzpomínkách stále dožívá uplynulá sezóna, nicméně brzy přijde čas pomýšlet na tu nadcházející. Jak se na ní chystáš a co bys v ní rád dokázal?“
Tomáš Suchánek: „Motorky umyl táta. Umyl, rozebral a začal na nich dělat. Díky, co jsem v poslední jízdě naohejbal, se objednávaj‘. Já si užíval, teprve skončila sezóna, příprava teprve začne. Posilovna, nějaký hory. Chtěl bych Alpy, tam jsem nikdy nebyl. Jinak to bude probíhat jako každej‘ rok. Poskládat, leštit, pojede to jako na pásu. Shánět sponzory, je jich rok od roku míň. Možná se trošku změní design na rámovinách. Asi dám eloxovat černý ráfky, abych měl celýho černýho monstrovýho ďábla. Deky budou stejný, sponzoři jsou stejný, nikdo nepřibývá, takže není potřeba zatím měnit design. Cíle? Určitě světovej‘ pohár družstev. Udělat pěknej‘ výsledek z hlediska mýho i celýho týmu. Další cíl mám dostat se do challenge, udělat mistra republiky, to je samozřejmý. I ve dvojicích a v extralize taky. No, a za evropskej‘ titul bych se taky nezlobil. Tohle kdyby vyšlo, asi by ten novej‘ design byl!“

Tomáš Suchánek děkuje:
„Musím poděkovat tátovi, celou sezónu se staral o motorky, připravoval je a dělal na nich úplně všechno. Všem sponzorům, co mi pomáhali, všem lidem, co mi fandili a podporovali mě. A celý rodině.“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II), Wojta Zavřel a Antonín Škach

Miroslav Rosůlek vzpomíná na Jana Klokočku

Slánští závodníci Miroslav Rosůlek a Jan Klokočka tvořili léta nerozlučnou dvojici, se kterou bylo pořádně veselo. Jejich přátelství neskončilo koncem závodní kariéry a trvalo do 17. května roku 2007, kdy Jan Klokočka podlehl těžké nemoci. Miroslav Rosůlek nezapomíná a prostřednictvím magazínu speedwayA-Z se svěřuje se svými vzpomínkami na svého velkého kamaráda.
Na Honzu Klokočku mám krásné vzpomínky. Bydleli jsme ve vesnici Královice u Slaného. Jak děti jsme se moc nestýkaly, protože byl o šest let mladší a já měl jiné kamarády. Nechci říct, že jsme spolu vůbec nekomunikovali. Hráli jsme na hřišti fotbal nebo v zimě na rybníce hokej. Ale prakticky jsme se dali dohromady, až když jsme se odstěhovali do Knovíze.

Tam jsem začal svou činnost na ploché dráze. Za slánský klub jezdil Tonda Duda a ten mě k tomu dostal. Říkal, že mám na plochodrážníka postavu, nejsem žádnej‘ obr. Asi po dvou letech po mě začal jezdit i Honza.

Znali jsme se z dětství a tak jsem mu v jeho začátcích pomáhal. Dělali jsme spolu i v ČKD Slaný a tak jsme spolu byli každý den. Na tu dobu rád vzpomínám. Petr Křikava už pracoval ve výboru ploché dráhy a v ČKD byl na stejném středisku jako já a Honza.

Byl kontrolor a měl hroznou radost, když nám mohl něco vyhodit. Označil nám výrobky žlutou barvou a to znamenalo, že to jsou zmetky. Jednou si nás zavolal k sobě. Přišli jsme a on takovým gestem mávnul rukama a řekl, že tohle všechno jsou zmetky.

Je pravda, že jsme mu neudělali nic dobrého. Vždycky jsme si na něj něco vymysleli. A tak jsme mu nyní řekli: „Hele, když to nevezmeš zpátky, tak si pojedeš v neděli ligu sám!“ Chvíli se kroutil, ale za chvíli jsme viděli, jak už tu žlutou barvu zase smazává. Co šlo, vzal zpátky.

S Honzou jsme přemýšleli, jak mu to oplatit. V kanceláři na kontrole měl telefon, tak jsme mu namazali vazelínou. A šli jsme mu od mistra zavolat. Samozřejmě zvednul sluchátko a měl všechnu vazelínu na uchu. Nepřišel na to hned a hezkou chvilku s tou vazelínou chodil.

Potom s námi nemluvil, protože hned věděl, kdo mu to provedl. Jindy jsme mu dali fouknout do větrníku. Řekli jsme mu, že tam stupnice tlaku, a že mi to nesfoukneme. Přemlouvali jsme ho dlouho, protože byl přesvědčený, že je to zase nějaká blbost.

Sešlo se už víc kluků, kteří ty legrácky už znali a čekali, jak to dopadne. Petr do toho nakonec fouknul. No, a svítily mu jenom oči, protože jsme do toho větrníku nasypali saze. Petr to s námi neměl lehký, ale nakonec to bral s humorem. A vždy se nám snažil v rámci možností v práci pomáhat.

Podobných zážitků by bylo hrozně moc, ale abych se dostal dál. Když Honza začínal, já měl už auto, tak jsme jezdili spolu a tím začalo naše velké kamarádství. Když jsme někam přijeli, všude byla velká sranda. Byli jsme jako dvojčata a všichni čekali, s čím zase přijdeme. Vyprávěli jsme zážitky z dětství nebo, co jsme spolu prožili. Utahovali jsme si jeden z druhého, ale byla to vždy pěkná zábava.

Prožili jsme spolu prakticky celou dobu, co jsem závodil. Když jsme skončili, Honza trénoval velký kluky a já juniory. Přátelství nám zůstalo i v době, kdy jsme každý dělali něco jiného. Honza měl dílnu na obrábění kovů. Oba jsme byli soustružníci, a když jsem šel do důchodu, začal jsem mu pomáhat. Plánovali jsme, jak nám to půjde, ale bohužel osud to chtěl jinak.

Byl jsem s ním až do posledního dne, než umřel. Honza odešel a teď na mě zezhora kouká, jestli to tady dole dělám dobře. Neboj se, kamaráde, ostudu nedělám, ale chybíš mi. Když jsem teď v dílně sám a vzpomínám, co bylo. Někdy se začnu smát, a kdyby mě někdo viděl, řekne, že jsem blázen.