Stopětadvacítkáři se představili na zámkové dlažbě

Lysá nad Labem – 12. listopadu
Výstaviště v Lysé nad Labem patřilo opět motoristické výstavě, na níž měla své zastoupení také plochá dráha. Jako už každoročně se představil na zámkové dlažbě tým stopětadvacítkářů, které přijel podpořit i Josef Franc, vracející se domů z Anglie.

Michaela Krupičková, Filip Hájek, Filip Šifalda, Zdeněk Holub a Lukáš Kovařík bavili diváky a letos nikdo z nich nedoznal újmy ani na zdraví, ani na mtorocyklech. Připojil se k nim Josef Franc a všichni společně se pochlubili svými dosaženými úspěchy v letošním roce.

Medaile FIM ze dvěstěpadesátek přivezli ukázat také Eduard Krčmář a Ondřej Smetana. Ke slovu přišly také plány závodníků na příští rok a hovořilo se i o pražské Grand Prix, která je v kalendáři 12. května.

Josef Franc je rád, že se v Mariánských Lázních koná challenge mistrovství světa na dlouhé dráze, ale chtěl by se tam jet podívat jen jako divák s místem ve finále 2013 v kapse.

„Myslím, že celá akce se vydařila,“ svěřil se Zdeněk Schneiderwind. „Míša a kluci se mohli představit divákům a popovídat si s nimi.“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II)

Svitavy se rozloučily s Bohuslavem Chválou

Svitavy – 25. listopadu
Dnes se Svitavy rozloučily s Bohuslavem Chválou, který se léta staral o povrch dráhy místního plochodrážního stadiónu. Dlouholetý člen AMK zemřel minulou sobotu po krátké, těžké nemoci ve věku nedožitých devětašedesáti let. Čest jeho památce!

Foto: AMK Svitavy

Slaný končí sezónu zábavou

Slaný – 25. listopadu
AK Slaný zve všechny příznivce plochodrážního sportu na taneční zábavu, kterou pořádá zítra v restauraci v Královicích od osmnácti hodin, na níž budou servírovány rovněž výrobky z domácí zabijačky. Mezi Slaným a Královicemi bude zajištěna kyvadlová doprava. Před zábavou proběhne ještě vyhodnocení činnosti SCM za rok 2011.

Foto: Václav Buřič

Na první titul se může čekat dlouho – Michael Hádek

Hodně věcí se dá napravit a jedním prohraným šampionátem kariéra plochodrážníka nekončí. Vždy je šance následující rok, jak o tom konec konců výmluvně promluvily příběhy Aleše Drymla a Matěje Kůse v předchozích dvou dílech našeho miniseriálu. Ovšem s jedinou výjimkou juniorského šampionátu, máte-li oslavu jednadvacátých narozenin za sebou. Michael Hádek si dobře uvědomoval, že pokud ho nevyhraje letos, potom už nikdy.
Pomalé, ale o to slibnější začátky
Zatímco jeho mladší bratr Daniel letos netrpělivě očekával datum svých patnáctých narozenin, aby se vrhnul naplno do závodnického kolotoče, jeho starší bratr ve své první sezóně před šesti lety absolvoval pouze šampionát devatenáctiletých na plzeňských Borech. „Ještě jsem nic neuměl a podle toho to taky dopadlo,“ hodnotil svůj debut o rok později, přičemž narážel na svou kolizi s Matějem Kůsem, jenž se zrovna vracel po těžkém zranění obratlů.

Předtím ovšem plzeňský nováček stačil upadnout dvakrát, takže celkové třinácté místo šlo na vrub skutečnosti, že pardubický Ladislav Kratochvíl a Pražan Jakub Fabian odstoupili ze závodu ještě dříve. O to větší rozruch Michael Hádek vzbudil v sezóně 2006. V Pardubicích se bez problémů kvalifikoval do závodu, aby se přesně na hraně udržel v přímo nasazené hlavní dvanáctce. A ve druhém podniku ve Slaném obsadil neuvěřitelnou pátou příčku, jejíž velikost doceníme u vědomí, že v oné sezóně v české juniorce gradoval generačně silný ročník 1985.

Jenže třetí závod se konal v Praze, jejíž dráhu neměl nikdy příliš v lásce. Chladné počasí vůbec nepřipomínalo, že se druhý den bude slavit mezinárodní den dětí. Nezaviněný pád v rozjížďce s číslem osm mu přinesl zranění nohy a nutnost dva závody vynechat.

V půlce července ve slovenské Žarnovici byl znovu zpátky ve hře. Podruhé v kariéře musel do kvalifikace, ale nutno jedním dechem dodat, že také naposledy. V hlavním závodě skončil hodně dole, stejně jako v posledním kole v Plzni a celkově zaknihoval čtrnácté místo. „Většinou jsem upad‘, když jsem chtěl předjíždět,“ svěřoval se na prahu sezóny 2007.

V ní se plzeňský junior postaral opět o senzační úvod. Po šestém místě ve Slaném se v Pardubicích ještě zlepšil. Ztratil jen dva body a postavil se na pódium hned pod nepřemožitelného Filipa Šiteru. „Dráha byla náročná, ale motorka jela skvěle, takže jsem každýmu ujel,“ zněl z jeho úst recept na premiérové pódium.

Když Štěstěna sedí ve vedlejším boxu
Jenže na další věnec si Michael Hádek musel počkat takřka půldruhého roku. Roku 2007 obsadil v juniorském šampionátu čtvrté místo. „Je to super,“ bilancoval v prosinci, když jsme se sešli v jedné pizzerii na Americké třídě v Plzni k exkluzivnímu rozhovoru. „Akorát mě štvou Chabařovice. Je to rozbitá hlubina a to vůbec nemusím… Když jsme tam přijeli, jenom jsem sprásk‘ ruce a kroutil hlavou. Nakonec jsem skončil osmej. Kdyby to byl beton, nějakýho Poláka bych odved‘. Ale musím se naučit jezdit i na tomhle. Myslím, že ostudu jsem neudělal. Vůbec jsem nečekal bednu v Pardubicích.“

Takřka na den přesně o rok později však z další bramborové medaile nebyl už vůbec nadšený. „Čekal jsem víc,“ nezastíral. „Ale zkazila to Kopřivnice, tam si Martin Gavenda udělal náskok.“ Michael Hádek na severu Moravy chyběl, jelikož dva dny předtím se zapletl do kolize s Pavlem Pučkem při devatenáctkách na plzeňských Borech.

Náskok Martina Gavendy nakonec nedokázal roztát ani po sériích medailových umístěních v posledních třech mítincích seriálu. Chyběla přízeň Fortuny, která se do jeho boxů nechtěla nechat pozvat ani v sezóně 2009. Juniorský šampionát tehdy přinesl obrovskou zápletku.

K titulu mířil Martin Vaculík, ale po nešastném pádě během zářijové extraligy ve Slaném, nemohl seriál dokončit. Michael Hádek byl rázem spolu s Pavlem Pučkem spoluleaderem průběžné klasifikace. V Liberci ho však přeskočil Matěj Kůs a díky nepovedenému závěru ve Mšeně patřila Michaelu Hádkovi až pátá příčka celkového pořadí.

Předloni hrál v celém seriálu roli suveréna on a Jan Holub, v jehož prospěch ovšem vyzněl závěr. „Jéňa bodoval víc než já, dokázal mě porážet,“ tvrdil Michael Hádek. „Kdybych nevynechal Divišov kvůli reprezentaci, možná bychom si to prohodili. Ale to je to kdyby. Mistrovství světa na dlouhý pro mě bylo přednější, teď toho ale někdy lituju. V Praze mě to po závodech žralo, ale jsou to závody a počítat se musí se vším. Ale co, Jéňa si ten titul taky zaslouží a příští rok ho budu mít já!“

Letos v dubnu se zdálo, že šlo o prorocká slova. Michael Hádek se ve Slaném dostal do čela průběžné klasifikace, z níž ho ovšem Václav Milík vystrnadil už o měsíc později na Borech. Pardubičan se držel vpředu i po Divišovu i Mšeně, kde ho ovšem přibrzdila páska a pád. V Praze však vyhrál, ale osudným se mu stal domácí Svítkov.

Zato Michael Hádek na dráze, která mu před čtyřmi lety přinesla premiérový věnec, kraloval. Získal dvoubodový náskok, který si dokázal ohlídat i v Liberci. „Na starý kolena mám titul,“ mohl se konečně radovat ze zlaté medaile. „Ani si neuvědomuju, že jsem mistr, to mi dojde až po pátým pivu (smích). Měl jsem víc štěstí než rozumu. Kdybych byl připravenej‘, neměl bych defekt ve Mšeně a bylo to jasný.“

Strýc se vymyká rodinné tradici:
Už pět členů dynastie Hádků se představilo za řidítky plochodrážního stroje, avšak v rodinné sbírce jsou jen dvě zlaté medaile z mistrovství republiky juniorů. První získal Bořivoj Hádek v sezóně 1989, druhý letos jeho syn. Spojuje je skutečnost, že oba triumfovali v posledním roce své juniorské kariéry. Navíc jsou po Jiřím a Mariánu Jiroutovými a dvou Janech Holubech teprve třetí dvojicí, v níž potomek dokázal navázat na juniorský triumf svého rodiče.

Jan Hádek nejstarší nemohl ve své kariéře do domácího juniorského šampionátu, jenž se odvíjí od roku 1974, logicky zasáhnout. A jeho mladší vnuk Daniel má svá lepší juniorská léta před sebou. Třetím Hádkem, jenž měl juniorský titul na dosah, byl Jan mladší, bratr Bořivoje a tím pádem strýc Michaela a Daniela.

Nakročeno k němu měl v sezóně 1991, kdy ve svých devatenácti mohl zlomit teorii, že Hádkové vyhrávají českou juniorku až v jednadvaceti letech. Suverénně vyhrál semifinálovou skupinu B, když ve dvou závodech přišel o jediný bod. V prvním finále v Divišově však ztratil dva body na Jana Fejfara, aby osmé místo v dalším mítinku v Divišově přineslo dokonalou pohromu.

Jan Hádek jí ovšem čelil statečně. Triumfoval hned druhý den v Praze a před závěrem ve Svitavách mu na Jana Fejfara chyběly čtyři body. Kvůli dešti se mítink o měsíc přeložil. Jan Hádek v něm nakonec skončil až sedmý. Přišel o šanci na titul, navíc mu Jiří Hurych v dodatkové jízdě sebral i stříbro. Plzeňský závodník byl odhodlán porvat se o zlato v roce 1992, ale jeho ambicím se do cesty postavilo zranění utrpěné v tréninku před dubnovou extraligou v Pardubicích.

Michael Hádek v mistrovství republiky juniorů do 21 let:

rok: celkově: jednotlivé závody:
2006 14. Pardubice kvalifikace 2., závod 12. – Slaný 5. – Praha 18. – Chabařovice a Mšeno NS – Žarnovica kvalifikace 3., závod 14. – Plzeň 15.
 
2007 4. Slaný 6. – Pardubice 2. – Chabařovice 8. – Plzeň 5.
 
2008 4. Pardubice 8. – Praha 7. – Kopřivnice NS – Mšeno 3. – Slaný 2. – Plzeň 3.
 
2009 5. Pardubice 2. – Praha 7. – Divišov 6. – Liberec 3. – Mšeno 8.
 
2010 2. Pardubice 6. – Plzeň 1. – Liberec 5. – Divišov NS – Mšeno 1. – Praha 3.
 
2011 1. Slaný 1. – Plzeň 2. – Divišov 2. – Mšeno 3. – Praha 2. – Pardubice 1. – Liberec 1.

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II)

Realizace ruské zimy v Pardubicích potřebuje už jen přízeň dědečka Mrazíka

Pardubice – 24. listopadu
Kromě plochodrážním speciálů se už po svítkovském stadiónu prohánělo ledacos. V sedmdesátých letech dokonce autokrosové buginy či obouchané peugeoty francouzských kaskadérů. Automobily tu řádily i v posledních letech v rámci Autoslide, závodní mopedy otevírají nedělní program Zlaté přilby a mívají tu i jednu ze zastávek Stadion Cupu. Když se tu letos v lednu střeli pardubičtí hokejisté v extraligovém mači s Brnem, nikoho by nenapadlo, že ledová plocha se na tradičním plochodrážním závodišti bude budovat také napřesrok. Pokud počasí dovolí, v pátek 20. ledna se zde uskuteční třetí podnik mistrovství republiky na ledové ploché dráze.

„Již několik let se snažíme vyplnit zimní přestávku něčím, co by využívalo náš nádherný stadion,“ vysvětluje Petr Moravec, místopředseda klubu, jak revoluční myšlenka vznikla. „Proto třeba dva roky Autoslide, proto jsme letos v lednu rádi byli u lednové parády našeho pardubického hokejového klubu. My samozřejmě nemáme prostředky na to, abychom natáhli pod drahou chladící zařízení, nebo jsme věřili tomu, že se to zaplatí z akce a instalovali ho, ale máme lidi, kteří chtějí využít případného příznivého počasí a dráhu vytvoří. Je to pro někoho možná šílený nápad, ale Pardubice léta ledovou plochou dráhu podporují a fandí i pomáhají těm nadšencům z jihu i severu naší země. Teď jsme si řekli, že je na čase ten závod také zkusit udělat sami. Ten nápad, že to bude ve Svítkově, jsme si ještě z legrace řekli letos v Togliatti s Petrem Makuševem, tam to dělají přesně tak, jako to chceme udělat my. To co bylo původně šílený nápad, je najednou na stole a pracuje se na tom, jenom škoda, že na rozdíl od Rusů nemáme tu jistotu správné a pro náš účel potřebné zimy.“

AMK Zlatá přilba se od počátku sedmdesátých let více než dvacet let pořadatelsky podílel na konání ledařských závodů ve Svratouchu, letos hodně pomáhal Radku Hutlovi při jeho premiéře v Mělicích. Co všechno však bude obnášet vytvořit ledovou vrstvu na obrovském plochodrážním letišti?

„Budovat začneme ve chvíli, kdy bude předpověď příznivá pro naše plány,“ rozvíjí Petr Moravec své plány. „Na současné dráze bychom rádi vytvořili ovál o délce 391 metrů. Široký bude deset metrů. Samozřejmě to bude především o dobrovolné práci a určitě to spolyká několik nocí, ale věřte, že už je z tohoto nápadu několik lidí nadšeno a dobrovolně se hlásí k tomu, že obětují svůj volný čas. Na dráhu přijde nalít hodně vody, navíc musíme dát pod led do zatáček folii, abychom co nejméně minimalizovali škody na dráze. To samozřejmě bude chtít hodně lidí a já jsem šastný, že takové lidi v klubu i mimo něj máme.“

Přivřeme oči a představme si, že letošní nástěnný kalendář už byl spolknut bezedným kontejnerem na tříděný odpad, a že jeho mladší bratříček právě zobrazuje pátek 21. ledna 2012…

„Počítáme s tím, že poprvé v historii české ledové ploché dráhy se na našem území pojede závod na ledové ploché dráze za umělého osvětlení,“ pomáhá Petr Moravec nabudit lákavou představu. „Takže začátek v osmnáct hodin. Přáli bychom si, aby čerstvě nasněžilo a byla skutečně super zimní atmosféra. To, že k takovému počasí patří svařák nebo punč, je zcela jasné. Parkoviště závodních strojů umístíme v prostorách normálního depa a samozřejmě počítáme s tím, že hned po závodech jej otevřeme, aby si diváci mohli vše prohlédnout zblízka. Vstupné jsme ještě neprojednávali, nepředpokládáme však, že půjdeme přes sto korun, ale co víme určitě, děti budou moci tento závod navštívit bezplatně tak, jak je u nás zvykem. No, a nakonec by třeba mohl být i nějaký ten ohňostroj.
Takže teď už si jenom přát, aby byla super zima a my mohli na našem stadionu přivítat nejenom naše závodníky, ale samozřejmě i nějakou tu zahraniční ozdobu startovní listiny.“

Foto: Petr Makušev a Jiří Havlíček

Jakub Ondroušek se už pilně připravuje na splnění svých obrovských cílů

Chabařovice – 24. listopadu
Svět ploché dráha ho poprvé zaznamenal loni v srpnu. Společně s partou chabařovických stopětadvacítkářů přijel do hlavního města, aby při Markéta Cupu pod sponzorskou patronací společnosti Smestav prošel ostrým závodním debutem. Skončil předposlední, ale od té doby stoupá vzhůru. Magazínu speedwayA-Z se svěřil, že by se rozhodně nechtěl zastavit u letošního druhého místa ve Speedway Mini Cupu.

„Na motorce, čínské padesátce, jsem začal jezdit už od svých šesti let,“ vypráví Jakub Ondroušek o svých motocyklových prvopočátcích. „Postupně jsem přesedlával na větší a silnější motorky. Jako amatér jsem zkoušel jezdit motokros na chabařovické dráze. Taka jezdil plochou dráhu a jednou se mě zeptal, jestli bych to nechtěl zkusit. Zezačátku mě to moc nechytlo, ale později mě to začalo bavit a na plochou dráhu jsem přešel úplně.“

Chabařovická parta má skvěle našlápnuto pro vytváření podnětného prostředí pro růst nejmladších plochodrážníků. Uvnitř velké dráhy vznikl miniovál pro stopětadvacítky a s legendárním písmenem CH na vestě se objevuje stále víc a víc závodníků.

„Ano, prostředí v Chabařovicích je perfektní,“ souhlasí Jakub Ondroušek. „A to jenom právě díky skvělé partě všech dospělých, kteří nám pomáhají, za což bych jim chtěl zároveň poděkovat. Jsem opravdu rád, že vyrostla malá dráha. Je to opravdu dobrá příprava na velký motocykl. A za nový závodníky jsem taky rád, hned je víc kamarádů.“

Výtečné podmínky pomohly Jakubu Ondrouškovi, aby se stal klubovou jedničkou. Prožil povedenou sezónu, pohyboval se na stupních vítězů a vrcholem se stalo druhé místo ve Speedway Mini Cupu. „Myslím, že se mi sezóna povedla,“ říká obrýlený závodník. „Až na začátek, který mi opravdu nevyšel. Hned při prvním závodě mistrovství republiky mi odešly hned dva motory. Taková ztráta už nešla dohnat, abych se mohl poprat o lepší místa v tabulce. Rozdíl mezi minicupem a mistrákem je jasnej‘. V minicupu jezdí víc jezdců, při mistrovství republiky jsme rádi, když se nás sejde šest až sedm.“

Speedwayclub Chabařovice se při svých aktivitách neomezil jen na české území. Navázal vcelku kontakty s polskými kluby, což vedlo k čilému ruchu na obou stranách hranice. „Polsko nám zařídil trenér Láďa Šifalda a jeho manželka Jiřina,“ svěřuje se Jakub Ondroušek. „Myslím, že mi to dalo hodně. O polských závodnících se říká, že patří mezi špičku. Je perfektní vidět, jak k tomu přistupují, a zároveň je skvělý si s nima zazávodit a porovnat, jak na tom jsem. Setkali jsme se i s Tomaszem Gollobem. Moc jsem si s ním nepopovídal, protože jsem mu tolik nerozuměl, ale byl úžasný pocit ho vidět na vlastní oči a zároveň si s ním potřást rukou.“

V průběhu sezóny se Jakub Ondroušek začal objevovat v sedle motocyklu Shupa s metylovým motorem. „Byl to krok dopředu,“ uznává. „A myslím, že mi to pomohlo k mým výsledkům. Proto bych chtěl poděkovat celému týmu Shupa.“ Jenže sezóna 2011 je už minulostí a na jaře se na oválech začne bojovat nanovo.

„Na novou sezónu se už chystám,“ odhaluje Jakub Ondroušek zákulisí svých příprav. „Teď hlavně v posilovně, chtěl bych shodit pár kil. A hlavně nabrat fyzičku, aby se mi lépe ovládala motorka. Cíle mám obrovské. Chtěl bych se stát mistrem republiky na malé dráze a zároveň se poprat o přední příčky na velké dráze. A samozřejmě vyhrát Speedway Mini Cup. Na konci sezóny jsme plánovali, že bych zkusil půllitra. Ale taka rozhod‘, že mám ještě čas. Takže asi příští rok. Reprezentace ve stopětadvacítkách a travnatá dráha je pro mě výzva, ale uvidíme, co bude, a jak to bude dál.“

Jakub Ondroušek děkuje:
„Strašně moc bych chtěl poděkovat všem, kteří do mě investovali svůj čas a peníze. Jmenovitě především rodičům, Láďovi a Jiřině Šifaldovým, Shupa Teamu za skvěle připravené motory, Davidu Gakschovi za skvěle připravené dráhy, panu Zobalovi a všem ostatním, na které si teď rychle nemůžu vzpomenout.“

Foto: Antonín Škach, Eva Palánová a Jiřina Šifaldová