Jaroslav Petrák si nemohl vychutnat zasloužené šampaňské

Opole – 4. září
Po první sérii dnešního závodu MACEC Cup v Opole Jaroslav Petrák nikterak nevybočoval z koloritu českých boxů, kde si čtyřlístek našich závodníků mohl držet hlavy v dlaních. Po dalším triumfu přišlo ještě jedno mírné zaváhání. Avšak pardubický matador těžil z výpadků ostatních a stoupal vzhůru. Když Ondřej Smetana razantním nájezdem v rozjížďce s číslem devatenáct sebral druhé místo Patriku Nagymu, pro Jaroslava Petráka se otevřela cesta k rozjezdu s maďarským juniorem o třetí místo. V něm zvítězil stylem start – cíl a dočkal se velkolepých ovací na pódiu. Šampaňské, které nevystříkal si, ovšem příliš neužil, jelikož hvězdnatou nocí s jasným Měsícem musel řídit svou dodávku do Pardubic sám.

Začátek si nikdo z Čechů za rámeček nedal
V Opole dnes ukázali, že na profesionální bázi a bez sebemenší chybičky lze zvládnout i mítink pro borce, jejichž diáře rozhodně nepřetékají červeně zakroužkovanými daty závodů. Atmosféru dokreslili diváci. Zatímco u nás by většina pohodlných plochodrážních příznivců nad startovní listinou MACEC Cupu nejspíše mávla rukou, kraoučká dolnoslezská dráha přivítala tolik diváků, nad nimiž by mnohdy zajásali i pořadatelé české extraligy.

Startovní listina čítala jména ze sedmi zemí. Bylo jich přesně šestnáct a kupodivu se škrtalo pouze mezi domácími. Překvapivě dorazil i Tomáš Kis, by se dnes v Žarnovici konal slovenský šampionát. Radikální vedení mladšího žarnovického klubu mu dnešní závod a včerejší trénink kulantně řečeno doporučilo. Jenže většina početného doprovodu slovenského závodníka dala přednost sledování domácího podniku a on musel cestovat do Polska jen se svým šestnáctiletým švagrem.

Jako první se z českého kvarteta dostal do akce Jaroslav Petrák. Rošt opouštěl jako čtvrtý, držel se celé skupiny, ve druhé zatáčce se pokusil vnitřní stopou atakovat Mateusze Borowicze, ale neuspěl. „Nejspíš jsem to zkazil převodem,“ přemítal.

Ondřej Smetana rozehrál mítink třetím místem, když nakonec udolal Čavdara Černěva. Osmadvacetiletý Bulhar se poprvé prezentoval mimo svou vlast či sousední Rumunsku. Do Opole dorazil s dodávkou odtahové služby, na níž trůnila unikátní cestovní dvěstěpadesátka AWO Simson se sajdkárou.

Bezprostředně po mítinku se bulharská trojice vydala za německým kupcem, který za cenný sběratelský kousek nabídnul čtyřikrát vyšší částku než v černomořské zemi. A když už jsme u balkánských rarit, Alexandru Toma, jenž v Opole startoval už v sezóně 1988, dokázal celá čtyři kola vzdorovat Jaroslavu Poljuchovičovi. Také tento bod zabránil Ukrajinci ucházet se nakonec o stupně vítězů.

Ondřej Veverka se svým otcem Hynkem prožili vskutku vypečený víkend. Nejprve pomáhali na cestě do Březolup odstranit poruchu na dodávce Pavla Pučka. Vzápětí kvůli těsnění pod hlavou motoru museli odstavit svůj vlastní vůz. Když přeložili veškerý náklad do auta druhého Pražana, to se už nerozjelo. Zatímco Pavol Pučko po opravě do Březolup dorazil těsně před skončením šampionátu dvojic, Ondřej a Hynek Veverkovi tvrdli sedm hodin na benzínové pumpě, než pro ně přijela odtahovka.

Dnes však v Opole nechyběli, když si vypůjčili dodávku s výmluvnými nápisy SMESTAV. „Je to pracovní auto,“ vysvětloval Radek Smetana, který ho svým kolegům ochotně zapůjčil. „A ráno musí vozit cihly!“ Ondřej Smetana ve čtvrté jízdě inkasoval jediný bod, když za ním projížděl cílem jen Jaromír Otruba.

Pardubičan šel svému štěstí naproti
Až v rozjížďce s číslem osm se české barvy dočkaly svého prvního triumfu. Jaroslav Petrák skvěle odstartoval a dovedl do cíle Ondřeje Smetanu, Vladimira Omeljana a Fanela Popu. Ondřej Veverka v šesté jízdě dojel beznadějně poslední, což ho pohnulo zkusit druhý motocykl. Bylo to správné řešení. Pražan v prvním oblouku objel Lukasze Bojarskeho, aby o chvilku později protínal metu jako vítěz.

Dopřál si vítězné wheelie a nestačil se divit. „Jak jsem to zvednul na zadní, seknul se mi plyn,“ vysvětloval svou eskapádu. Vzápětí Jaroslav Petrák narazil na neporazitelného Rafala Flegera, který se na rozdíl od Pardubičana dokázal v první zatáčce protlačit před Lukasze Bojarskeho. Jaroslav Poljuchovič ovšem skončil bez bodu, což se posléze ukázalo jako rozhodující.

Od té doby už Jaroslav Petrák neudělal jedinou chybičku. V šestnácté jízdě se rychle v první zatáčce dostal před Alexandra Tomu. Patrik Nagy, jenž v první zatáčce předčil pouze Jaromíra Otrubu, měl s Rumunem větší starosti. Avšak také on šel v posledním kole před něho. S devíti body byl dle spíkra žhavým kandidátem na jeden z obřích pohárů.

Muž za mikrofonem rozhodně nepřeháněl. Nehovoříme-li o suverénním Rafalu Flegerovi a Mateuszi Borowiczowi, který se po úvodním třetím místě vydal rovněž na cestu vítězství, byla situace pořádně zamotaná. Kamil Fleger a Lukas Bojarski zastavili s defekty. Adam Czechowicz se skláněl jen před Rafalem Flegerem ve dvanácté jízdě. Avšak v rozjížďce s číslem čtrnáct stíhal Mateusze Borowicze tak vehementně, že v poslední zatáčce skončil v nafukovací bariéře. A protože se necítil zrovna fit, že mítinku odstoupil.

Za těchto okolností potřeboval Patrik Nagy ke třetímu místu již jen dva body z rozjížďky s číslem devatenáct. Jenže v ní kraloval Lukasz Bojarski. A Ondřej Smetana v první zatáčce podjel Maďara takovým způsobem, že ho přešla chu na odvetu. „Když jsem ho viděl před sebou, řek‘ jsem si, že to tedy ne a vzal to rovně,“ vyprávěl v cíli.

Vzápětí Jaroslav Petrák vrovnal bodový zisk Patrika Nagyho, když poslední jízdu pojal stylem start – cíl. Vynutil si tak rozjezd. Maďar s červenou pokrývkou helmy odstartoval lépe, ale z prvního výjezdu mu už Pardubičan diktoval tempo. Neskrýval únavu z druhého závodu v tropickém vedru, prožil jeden krizový moment v poslední zatáčce, ale přesto dokázal tlaku soupeře vzdorovat až k šachovnicové vlajce.

Hlasy z depa
„Už jsem unavenej‘,“ neskrýval Jaroslav Petrák, který do Opole vyrazil krátce před půlnocí rovnou z Březolup. „Ale v rozjezdu jsem si řek‘, že to nesmím pustit, kdybych měl překousnout řidítka. Bednu jsem nečekal. Začátek byl špatnej‘. Nejspíš jsem to zkazil převodem. Myslel jsem, že bude dobrej‘, ale bylo to utažený. S těžším převodem jsem je stíhal, ale nevyšlo mi odlepit se od startu. Pak se dráha změnila a bylo to dobrý. Rozjezd byly trošku nervy. Nemám je rád, je to buď a nebo. Bylo to napínavý, říkal jsem si ‚musím, musím‘. Spokojenost je, určitě.“

„Moh‘ jsem udělat dva bodíky navíc,“ uvědomoval si Ondřej Smetana. „V předposlední jízdě jsem moh‘ mít o bod víc. A úplně jsem posral první jízdu. V poslední jízdě jsem se nasral. Řek‘ jsem si ‚tak to teda ne‘ a vzal to rovně.“

„Na hovno,“ neměl Ondřej Veverka zrovna hovornou náladu. „“První dvě jízdy mi nefungovala motorka. Pak jsem šel na druhou, ta byla dobrá, ale zase jsem dělal chyby já. Moc jsem si dnes dělalo, dobrý bylo jenom to jedno vítězství.“

1. Rafal Fleger, PL 3 3 3 3 3 15
2. Mateusz Borowicz, PL 1 3 3 3 2 12
3. Jaroslav Petrák, CZ 0 3 1 3 3 10+3
4. Patrik Nagy, H 2 2 3 2 1 10+2
5. Jaroslav Poljuchovič, UA 2 1 0 3 3 9
6. Kamil Fleger, PL 3 2 E 2 2 9
7. Lukasz Bojarski, PL 2 2 2 E 3 9
8. Adam Czechowicz, PL 3 3 2 F – 8
9. Ondřej Smetana, CZ 1 2 2 1 2 8
10. Vladimir Omeljan, UA 2 1 2 2 1 8
11. Alexandru Toma, RO 3 1 1 1 0 6
12. Ondřej Veverka, CZ 1 0 3 0 1 5
13. Čavdar Černěv, BG 0 1 X 2 2 5
14. Tomáš Kis, SK 0 0 1 1 E 2
15. Fanel Popa, RO 1 0 0 E 1 2
16. Jaromír Otruba, CZ 0 0 E 0 0 0

Zdeněk Simota už nesedí na motocyklu jako na židličce

České Budějovice – 4. září
Zdeněk Simota se včera v Březolupech společně s Janem Jarošem dostali až do finálové části. Nakonec na ně zbyla bramborová medaile a slabá útěcha, že fanouškovské uskupení HBC@Vrates dostali opět na post nejlepší soukromé dvojice. Magazín speedwayA-Z se ho ovšem zeptal také na zítřejší Tomíčkův memoriál v Praze.

„Uvidíme, jak se budou dařit starty,“ krčí Zdeněk Simota rameny nad dotazem po ambicích na zítřejší Memoriál Luboše Tomíčka. „Motory teď poslední tři závody fungujou. Už od extraligy ve Mšeně jezdím bez límce. Omezovalo mě to hybnost a na motorce musíš bejt‘ uvolněnej‘. Ale s tím jsem jezdil jako na židličce.“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II)