AKTUALIZOVÁNO – FOTO

Březolupy – 3. září
Matěj Kůs se do seznamu mistrů republiky dvojic zapsal už před pěti lety. Jenže tehdy v rozpáleném Slaném pouze z pozice náhradníka sledoval počínání Bohumila Brhela a Adriana Rymela a k titulu se moc nehlásil. Ode dneška je ovšem všechno jinak. Série neúspěchů byla prolomena a skvěle jedoucí pár Matěj Kůs – Renat Gafurov vyhrál v letošním ročníku v Březolupech úplně všechny rozjížďky.

Ořezaný program
Kdo by se ještě před měsícem nadál, že ve startovní listině šampionátu dvojic bude díra?! Ale nejprve se odhlásila Plzeň a včera dopoledne Mšeno. S deseti páry nebyl důvod pořádat kvalifikaci, jenže nikdo nemohl ani v nejbujnějších představách tušit, co se stane pražským juniorům.

„Stojí na 125. kilometru,“ odpovídal Vladimír Vopat, kde se mu pár minut před začátkem toulají Pavol Pučko a Ondřej Veverka. „Ani jedno auto jim nejede.“ Nejprve se v Divišově porouchal vůz Pavla Pučka. Veverkovi mu přijeli na pomoc, závadu odstranili a vydali se na jižní Moravu. Cestou však zastavila dodávka Ondřeje Veverky. S propáleným těsněním pod hlavou nešlo pokračovat.

Pražští junioři briskně přeložili veškeré závodnické propriety do dodávky Pavla Pučka. Jenže ta už se nerozjela a on se do Březolup dostal po servisním zásahu až dvě hodiny po slavnostním nástupu, když základní část stála osmnáctou jízdou těsně před svým vyvrcholením.

Skupina A rázem zahrnovala pouhé čtyři týmy. Na rozdíl od běžné praxe, že závodníci musí na dráhu sami i bez soupeřů, dnes jury čtyři rozjížďky elegantně zrušila. „Nemělo by to smysl,“ vysvětloval Petr Moravec. „Byla by to komedie.“ Mítink tak díky sériím po třech jízdách upaloval rychle kupředu.

V áčku záhy vykrystalizovaly dva favorizované páry. V tropickém žáru se jako první do role favoritů stylizovali Pražané. Rafal Fleger, s nímž se Martin Gavenda domluvil poté, co mu dal vale žarnovický vítěz Kamil Brzozowski, ovšem předvedl nejlepší start. Už v prvním oblouku se ovšem okolo něj mihnul Renat Gafurov. Jeho kolega Matěj Kůs březolupského Poláka stihnul ve druhé zatáčce.

Sedmibodové maximum pražského Olympu bylo ovšem se štěstím. Ze zadního kola Matěje Kůse unikal vzduch. A on musel po odmávání šachovnicovou vlajkou svůj motocykl nechat stát pod nájezdem do depa. V rozjížďce s číslem pět tandem Matěj Kůs – Renat Gafurov raketově odstartovali na Fritze Wallnera a Jána Halabrína v žarnovických vestách a v těch chvílích byli suverénně na čele skupiny.

Vzhledem k redukovanému programu se totiž Pardubice dostaly poprvé do akce až v deváté jízdě, tedy těsně před polovinou rozpisu. Tomáš Suchánek se prezentoval jako mistr bleskových startů, zatímco Stanislaw Burza minul Fritze Wallnera ještě před prvním nájezdem. Úvodních sedm bodů však byly posledním maximálním bodovým zářezem pardubického týmu.

V rozjížďce s číslem třináct březolupský Rafal Fleger podjel vedoucího Tomáše Suchánka. Ten však se Stanislawem Burzou vytvořil nepřekonatelnou hráz Martinu Gavendovi. A v systému dvojic nejde o vítězství jednotlivce, nýbrž celého páru. Proto Pardubičanům nesebrala postup do finálové části ani porážka od skvěle spolupracujících Matěje Kůse a Renata Gafurova v sedmnácté jízdě. Ob jednu rozjížďku Rafal Fleger s Martinem Gavendou sice odvedli Žarnovičany, leč v konečném součtu měli o bod méně než Pardubice. O finálové účasti neporazitelných Pražanů nemohlo být samozřejmě sebemenšího sporu.

Defekty stižení favorité
Skupina B už vypadla nabitější, a to nejen kvůli plnému stavu pěti dvojic. Na finálovou část mohly směle pomýšlet hned čtyři z nich, ale ani ta pátá tu nechtěla být jen do počtu. Jaroslav Petrák lehce zabloudil při nájezdu na novou dálnici za Přerovem, avšak přejímku stihnul včas a mohl debutovat za Otruba Team.

Ve čtvrté jízdě dokonale zaskočil Michala Mitka, který doplnil Eduarda Krčmáře v miletických barvách. Polák, jenž se v sestavě Olympu skvěle etabloval v české extralize, útočil ze všech sil. Cestu k vítězství mu však otevřel až sám Jaroslav Petrák, když mu ve třetím kole nechal v nájezdu do druhé zatáčky více prostoru, než bylo nutné.

„Zkurvil jsem to,“ nebral si Jaroslav Petrák vůbec žádné servítky. „Zalek‘ jsem se, jak je to rychlý. Měl jsem to dát až metr za hranu do toho materiálu. Moh‘ jsem tu jízdu vyhrát.“ Celkově však bral výhru Otruba Team. Jaromír Otruba totiž ve třetím kole vystřídal na třetím místě Eduarda Krčmáře, který odstavil svůj motocykl na zeleném trávníku.

Bylo evidentní, že má nyní mnohem větší problém než při přejímce, kdy ho technický komisař nechtěl pustit kvůli chybějícímu spodnímu krytu řetězu navzdory argumentům, že se stejným motocyklem absolvoval v týdnu dvě extraligy. „Nově udělanej‘ motor se afnul,“ líčil Eduard Krčmář nešastně.

Defektům bohužel nebyl ani zdaleka konec, o čemž se měl největší měrou přesvědčit František Liebezeit. Jakoby toho nebylo málo, že se musel obejít bez Martina Vaculíka, jenž se vydal plnit své ligové závazky do Skandinávie! Ve druhé jízdě Filip Šitera rychle odstartoval, avšak záhy se stal obětí Zdeňka Simota. Jeho parák z fanouškovské dvojice HBC Jan Jaroš nepustil ke slovu Richarda Wolffa.

A pak už to bylo jenom horší. Další klíčový duel v šesté jízdě se nesl ve znamení nadvlády Slaňáků Roberta Kosciechy a Martina Málka. Na konci druhého okruhu zastavil Filip Šitera. „Dal jsem těžkej‘ převod a začalo se to dusit,“ popisoval. „Bál jsem se, že se to zadírá, tak jsem radši klapnul.“ Výsledková katastrofa se dala na pochod.

Ve dvanácté jízdě předjel Michal Mitko Filipa Šiteru ještě před první zatáčkou. A Eduard Krčmář sebral poslední dva body Richardu Wolffovi. Tomu se zdálo, že se motor příliš nevytáčí a na startu osmnácté jízdy věděl proč. Rána byla slyšet až v depu. „Napadalo to tam a motor je v hajzlu,“ líčil, když s Dominikem Hinnerem přitlačili ztichlý stroj.

Osamocený Filip Šitera se razantně probil do čela na úkor Jaroslava Petráka. „Odstartovali jsme stejně a on mi srovnal hák,“ vyprávěl pardubický matador startující v Otruba Teamu. „Nemoh‘ jsem se o něj opřít, měl jsem lufta, aby neprask‘.“ Jaromír Otruba byl v cíli za svým kolegou. Spolu inkasovali své druhé dnešní vítězství a v konečném součtu se ve skupině umístili před ambiciózním uskupením DaK Moto.

Po explozi lepšího GM Eduarda Krčmáře nepostoupily ani Miletice, by Michal Mitko prohrál jen v rozjížďce s číslem šestnáct s Martinem Málkem. Slaný právě tady přišel o jediné body. Namále měli však i ve dvacáté jízdě, kde narazili na HBC. Jejich konto nebylo čisté, ale zahrnovalo dost bodů na cestu k finálovým jízdám. Mezi Slaňáky se vklínil Jan Jaroš, ale Martin Málek ho ve druhé zatáčce třetího okruhu podjel a vytlačil ven. Mšenský borec rozhodně nechtěl kapitulovat. V posledním oblouku útočil spodní stranou a nechtěně vrazil do Martina Málka. Oba krizový moment ustáli a Martin Málek byl na metě dříve.

Festival jízdy ve dvojici
Semifinále tradičně promíchalo soupeře z obou skupin, avšak v obou případech se z postupu radovaly týmy z áčka. První semifinálová jízda svedla na start pražský Olymp s fanouškovským HBC. Nejlépe odstartoval Matěj Kůs, který strategicky zbrzdil Jana Jaroše, aby Renat Gafurov mohl proklouznout do čela.

Oba Pražané okamžitě zformovali dvojici, avšak jejich pronásledovatelé se nevzdávali. Zdeněk Simota ovšem v nájezdu do druhé zatáčky pronikl mezi ně. Trvalo až do poslední zatáčky, než se Renat Gafurov po spodní straně vrátil za záda Matěje Kůse. Olymp neprohrál ani při svém čtvrtém vystoupení. Oba závodníci si však měli, co říct ještě v dojezdovém kole do depa. Čekalo je totiž už jenom finále.

Ani druhá semifinálová jízda nebyla prosta dramatické podívané. Oba Slaňáci si na poslední chvíli prohodili místa na startovním roštu. „Z dvojky jsem si moc nevěřil, když byl Tomáš Suchánek pode mnou,“ vysvětloval Martin Málek, proč si nakonec stoupnul až k ohrazení. Soustředil se na první zatáčku, v níž se pokusil objet oba Pardubičany.

Záměr se ovšem nezdařil a Tomáš Suchánek se Stanislawem Burzou zůstali před Martinem Málkem. Tomáš Suchánek byl zvenku dost rychlý, dokonce se mihnul na čele, avšak Robert Kosciecha vedení uhájil. Polák se nehnal bezhlavě dopředu, jel takticky, snažil se brzdit pardubické závodníky. Když se ovšem ohlédl, pokaždé za sebou spatřil Pardubičany, zatímco Martin Málek zůstával vzadu.

Tomáš Suchánek se ke všemu pral jako lev. V poslední zatáčce se znovu vnitřkem posunul před Roberta Kosciechu. Polský borec čtyři body za vítězství uhájil, jenže Tomáš Suchánek a Stanislaw Burza dali dohromady pět. A stali se protivníky Matěje Kůse a Renata Gafurova ve finálovém duelu o titul.

Ještě před ním se ale musela vyřešit otázka bronzu. V malém finále slavila úspěch opět taktika jízdy v páru. Nejlépe odstartoval Martin Málek. Uhlídal Jana Jaroše. A když se do čela posunul Zdeněk Simota, slánské ambice to neohrozilo. Za záda Martina Málka se totiž posunul Robert Kosciecha.

Společným úsilím nepustili Jana Jaroše před sebe a po průjezdu cílem se mohli radovat ze třetí příčky. „Nevěděl jsem o Honzovi, jak jsem se dostal mezi Slaňáky,“ uvědomoval si Zdeněk Simota. „Kdybych je zbrzdil, možná by je předjel…“ Jenže pozdě bycha honiti. Čtvrté místo dvojice financované z velké části fanoušky je samo o sobě úžasné. A to tím spíše, znamená-li potvrzení primátu nejlepšího soukromého týmu a je-li dosažená bez pomoci cizince. Nicméně medaile by přece jen byla tou třešničkou na už tak dost sladkém dortíku.

Těsně před finálovým startem se Matěj Kůs, věrný svému zvyku poslední doby, otočil a ještě se vracel vstříc vjezdu do depa. Na cestu mu troubila siréna ohlašující počátek dvouminutového limitu. Pražan vše stihnul včas. Po vylétnutí pásky se spolu s Renatem Gafurovem ujal vedení. Jejich styl mu mohl posloužit jako učebnicový příklad jízdy ve dvojici, což si uvědomoval i Tomáš Suchánek.

Ten na ně útočil s intenzitou rozzuřeného včelího roje až do poslední zatáčky. Na metě zaostal jen o kousek. „Byl jsem rychlejší, ale jeli vedle sebe,“ vyprávěl v cíli. „Poslali mě cejchu a ta mě zastavila.“ Stříbro je však doposud jeho nejlepším výsledkem. Životního umístění dosáhl i Matěj Kůs, jelikož své zlato z roku 2006 sám neuznává. Nyní se konečně stal českým šampiónem dvojic nejen v historických análech, ale především ve svých vlastních očích.

Hlasy z depa
„Ten titul jsem udělal, ale byl jsem jen náhradník a tak ho nepočítám,“ odmítal Matěj Kůs myšlenku, že po zlatu ze Slaného 2006 je šampiónem dvojic už podruhé. „Loni jsem to pokazil já, letos je to zásluha Renata. Většinu posil na českou extraligu jsem pomáhal domlouvat já. S Renatem vycházíme skvěle, dá se na něj spolehnout. Jeli jsme dobrou dvojici. První dvě jízdy jsem jel lajnu a pak se přesouval na venek. Ke konci jsem řek‘, že chci čtyřku, že si z ní věřím. Renat je inteligentní kluk a závodník, málokdo ví, že má vysokou školu a je inženýr. Je to vidět i na jeho stylu.“

„Po dlouhý době finále!,“ radoval se Tomáš Suchánek. „Hezky jsem si zazávodil. Musel jsem si to nahnat. Měl jsem špatný starty, oni měli lepší. Hned mě tam zavřeli. Byl jsem rychlejší, ale jeli vedle sebe. Poslali mě cejchu a ta mě zastavila. Byl jsem už třetí, takže tohle je životní výkon, titul přijde za rok.“

„Spokojenost, jen mě mrzí, že se mi nevyvedlo semifinále,“ hodnotil Martin Málek. „Ale bylo to dost náročné. Nejsem v pohodě, bolí mě záda, jak do mě bouchnul Honza Jaroš. Nečekal jsem to a škubnul hlavou. V semifinále se mi ten výjezd nepovedl. Možná jsem měl jet z vnitřku, ale z dvojky jsem si moc nevěřil, když byl Tomáš pode mnou. Zkusili jsme to, nevyšlo to, ale třetí místo je po tom týdnu úspěch. Motorka jela, myslím, dobře, pořád jsem něco zkoušel a na poslední tři jízdy to bylo, jak to mělo být. Perfektní práce od Roberta, nevyšlo semifinále, to je asi všechno.“

„Myslím, že to mohlo dopadnout líp,“ svěřoval se Zdeněk Simota. „Čtvrtý místo je nejhorší, co může bejt‘. Jak jsem se dostal mezi ně, nevěděl jsem o Honzovi. Kdybych je zbrzdil, možná by je předjel. Čtvrtý místo, uvidíme příští rok…“

„Jarda brečel, že nemá hák, tak jsem mu ho upravil,“ žertoval Filip Šitera ještě na téma svého duelu s Jaroslavem Petrákem v rozjížďce s číslem osmnáct, aby vzápětí u vědomí pátého místa svého týmu ve skupině zvážněl. „Na hovno, ostuda. Měli jsme za cíl postup, ale tohle je hrozná ostuda. Omlouvám se Fandovi Liebezeitovi. Poslední jízda byla povinnost vyhrát, takhle jedeme příští rok kvalifikaci. To mě moc mrzí!“

„Dneska pech,“ ztotožnil se Richard Wolff se svým kolegou. „Blbej‘ den, ale je to pro všechny stejný. Dráha v pohodě, seděla mi, škoda jízdy s Džej-džejem, chyběl půlmetr. Motor se nějak nevytáčel, měnil jsem převody jako na běžícím páse. Něco se v něm ale už odehrávalo. Byl jsem připravenej‘ dobře. V týmu jsme měli skvělou náladu a ani Šía nezapomněl na bonbóny gumídky. Výsledek mě hrozně mrzí, stačilo pár jízd zabodovat a bylo to úplně jiný. Takhle je to tragický.“

Hlavní závod:

Skupina A:
1. PSK Olymp Praha		21
Matěj Kůs	3 3 4	10(2)
Renat Gafurov, RUS	4 4 3	11(1)
2. ZP Pardubice		14
Tomáš Suchánek	3 3 2	8(1)
Stanislaw Burza, PL	4 2 0	6(1)
3. Mitas Březolupy		13
Martin Gavenda	0 0 3	3(1)
Rafal Fleger, PL	2 4 4	10
4. Speedway Club Žarnovica		6
Ján Halabrín, SK	0 0 0	0
Fritz Wallner, A	2 2 2	6
Skupina B:
1. AK Slaný		27
Martin Málek	3 3 2 3	11(3)
Robert Kosciecha, PL	4 4 4 4	16
2. HBC&Vrates Divišov		20
Jan Jaroš	2 2 3 2	9(2)
Zdeněk Simota	4 3 4 0	11
3. PRO TEC Miletice		17
Michal Mitko, PL	4 4 4 3	15
Eduard Krčmář	E 0 2 0	2
4. Otruba Team		14
Jaromír Otruba	2 0 0 2	4(2)
Jaroslav Petrák	3 2 2 3	10
5. DaK Moto Liebezeit		12
Filip Šitera	3 R 3 4	10
Richard Wolff	0 2 0 E	2

Poznámka: jelikož oba závodníci AK Markéta Praha (Pavol Pučko a Ondřej Veverka) nedorazili kvůli poruše svých automobilů, skupina A proběhla jen ve čtyřech týmech a rozjížďky s inkriminovanou dvojicí se nekonaly.

Finálová skupina:	SF1	SF2	MF	FIN
1. PSK Olymp Praha	7			7
Matěj Kůs	4			4
Renat Gafurov, RUS	3			3
2. ZP Pardubice		5		2
Tomáš Suchánek		3		2
Stanislaw Burza, PL		2		0
3. AK Slaný		4	5
Martin Málek		0	2
Robert Kosciecha, PL		4	3
4. HBC@Vrates Divišov	2		4
Jan Jaroš	0		0
Zdeněk Simota	2		4

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II)