Archiv pro měsíc: Září 2011

Ostatní závody

Proti triumfu Václava Milíka se postavil jedině Tai Woffinden

AKTUALIZOVÁNO – FOTO

Pardubice – 30. září
Jako na nádraží při čekání na pořádně opožděný vlak si dnes mohli připadat fanoušci ve slušně nabitých ochozech při čekání na začátek Zlaté stuhy. Nově navezený materiál se na svítkovské dráze nespojil se starým, takže úderem sedmnácté hodiny měly na dráze pré traktory s grejdrem. Základní části tradičního juniorského klání dominoval neporažený Václav Milík, jenž se ve finále musel sklánět pouze před Tai Woffindenem. Vložené klání o Pohár primátorky pro závodníky mladší šestnácti let opanoval Eduard Krčmář.

Světla nepřestala svítit na zářícího Václava Milíka
Precizně připravený časový harmonogram vzal za své. Nový materiál se nespojil s původním a Christer Bergström svolal operativní zasedání jury. Trénink pro zítřejší světový juniorský šampionát byl přerušen. Na ovál vtrhly mechanismy. A všem divákům bylo jasné, že si mohli spěch ušetřit.

Zlatá stuha měla začít slavnostním nástupem ve čtvrt na šest. Místo toho až o hodinu později pokračoval trénink mistrovství světa. O další půlhodinku později se teprve účastníci Zlaté stuhy vrátili do depa z nástupu. Čekal je ještě jejich trénink, takže první jízda startovala až těsně před půl osmou.

Jakoby toho pořadatelé neměli málo s úpravou dráhy, vynořil se další problém. Spousta stánků pod tribunou i v předpolí areálu musela přejít na noční provoz. Odběr elektrické energie rázem naskočil. Zatímco žárovka v reklamě ČEZ na druhé straně oficiálního programu stále zářila, hrozilo reálné nebezpečí přetížení sítě a výpadku dodávky proudu do přilehlých oblastí města. Radek Hutla, který měl stánkový prodej opět pod svým palcem, rázně naordinoval úsporná opatření.

Ta fungovala mnohem lépe než státní zásahy do ekonomiky, takže elektrická energie kabely proudit nepřestala. Stejně jako stožáry se světly mohl v polovině mítinku zářit Václav Milík. V rozjížďce s číslem dvě neopustil vedoucí příčku ani na okamžik. V šesté jízdě ho očekával Tai Woffinden, horký kandidát celého klání, jenž prve neméně suverénně zvítězil v rozjížďce s číslem pět.

Angličan reagoval bleskurychle na pohyb pásky. Avšak Václav Milík se v první zatáčce probil za jeho záda. Na začátku druhého kola upadl Marco Gaschka. Byl samozřejmě diskvalifikován, navíc už do dalšího vývoje klání nezasáhl. Repete nabídlo prakticky stejný obrázek. Tai Woffinden na čele, Václav Milík hned za ním.

Jenže pardubický junior si tentokrát načasoval svůj útok na Brita mnohem dříve. Už na protilehlé rovince pronikl do čela. Tai Woffinden ihned kontroval, avšak Václav Milík nepolevil ve svém tlaku. A na začátku druhého okruhu se mohl sám sebe titulovat jako vedoucí jezdec. „Bylo to hrubý,“ vyprávěl později o strhujícím souboji.

V polovině základní části se Václavu Milíkovi nemohl rovnat vůbec nikdo. Tai Woffinden byl v průběžné klasifikaci hned za ním. Sedm bodů měl ještě Marcel Helfer. Lasse Bjerre po úvodním triumfu marně v páté jízdě stíhal Jana Holuba s Romanem Čejkou. Slawomir Musielak se zase nedostal do střetu s Tai Woffindenem, jelikož jeho skvělý start vyvrcholil pouze gejzírem jisker, jak mu ještě v úvodním nájezdu prasknul řetěz. Ve druhé sérii už zvítězil, avšak když defekt v posledním oblouku sebral triumf Krystianu Pieszczkovi.

Čeští borci oddělení tlustou černou čárou
Účast šesti českých juniorů by šlo rozdělit tlustou čárou jako podle pravítka. Pod ní by byli rozhodně Ondřej Veverka a Michal Dudek. Oba řešili jeden technický rébus za druhým. Pražan si v rozjížďce s číslem dvě musel doběhnout pro bod se ztichlým motorem. Ve druhé sérii mu však čtvrté místo sebral Ashley Morris, protože mu řetěz jako na potvoru prasknul těsně před cílovou metou.

A co Michal Dudek, který dnes absolvoval svůj poslední mítink mezi juniory? „V první jízdě se překroutil plyn,“ líčil. „A v další jízdě to samý. Šoupátko v karburátoru drží lanko a vytrhly se šrouby. Karburátor se zavřel a nejelo to.“ Technickým problémům se nevyhnul ani náhradník Ondřej Smetana, jenž ve druhé polovině zaskakoval za Marca Gaschku. Cíl rozjížďky s číslem čtrnáct neviděl vinou přetrženého řetězu.

Do horní poloviny pomyslného seznamu však rozhodně patřili Jan Holub s Romanem Čejkou. Mšenský Jihočech s obavami sledoval počínání grejdrů, avšak v konečném důsledku byl mile překvapen. Ve třetí jízdě ho však v rozletu přistřihl horší start. Usilovně však bojoval, aby v předposlední zatáčce konečně sebral Patriku Nagymu třetí místo.

Vzal si však ponaučení. Rozjížďka s číslem pět už žádné jeho zaváhání neviděla. Pevně se usadil v čele před Romanem Čejkou, jenž na úvod dojel hned za Tai Woffindenem. A Lasse Bjerre nestačil jen zírat. „To jsem nečekal,“ neskrýval Jan Holub v cíli.

Michael Hádek by se rád dostal přes onu tlustou čáru načmáranou černým lihovým fixem. Avšak brzdily ho starty. „A jsem se stavěl na hlavu nebo překousával řidítka, nešlo to,“ glosoval své dnešní počínání. Na úvod mu ujel Lasse Bjerre, pak jen přihlížel souboji Václava Milíka s Tai Woffindenem. Bylo třeba bít na poplach, nechtěl-li ve své poslední Zlaté stuze skončit mezi nepostupujícími.

Ale ouha. V rozjížďce s číslem jedenáct ho odvedl Aleksander Čonda. Mnohem horší pohroma však dopadla v rozjížďce s číslem šestnáct. Na cestu do semifinále potřeboval alespoň dva body, avšak na existenční boj mu rozpis nemohl do cesty přihrát silnější soupeře. Vpředu úřadovali Tai Woffinden a Krystian Pieszczek. Michael Hádek opouštěl rošt jako poslední. Stihnul uštvat Ondřeje Veverku, avšak onen rozhodující bod mu sebral třetí v cíli Slawomir Musielak. S ním měl stejně bodů, avšak Poláka zvýhodnilo vítězství v osmé jízdě. Jak byla řeč, k němu mu pomohl defekt jeho krajana. Inu, nevyzpytatelné bývají cesty plochodrážního osudu.

Roman Čejka a Jan Holub si ovšem postup nenechal uniknout, by do lepší desítky dorazili o poznání ekonomičtější třídou než Václav Milík. Ten udržel svůj čistý štít i ve druhé půli. V rozjížďce s číslem deset odjížděl jako čtvrtý. Ve druhé zatáčce však spodem minul Brendana Johnsona a Romana Čejku. Atakoval i vedoucího Krystiana Pieszczeka,ale na jeho předjetí si musel počkat až do prvního oblouku druhého kola. Nakonec Pardubičan ve čtrnácté jízdě zahrál velké sólo, když už na rovinku vjížděl s náskokem třech motocyklů.

Česká vlajka na pódiu nechyběla
Do druhé části mítinku se dostala plná polovina česky mluvících účastníků, nicméně semifinále drasticky probralo jejich řady. Bohužel se všichni tři dostali do jedné jízdy. I když Roman Čejka, který bedlivě sledoval tabuli v depu, přijel už na start té první. Informační šum se záhy vyřešil a kolečka s čísly se na tabuli dostala na správná místa.

Lasse Bjerre už po výprasku od české dvojice ani jedenkrát nezaváhal. Ve vítězné sérii pokračoval i nyní. Pro postup si v poklidu dojeli rovněž Marcel Helfer a Krystian Pieszczek, jenž tolik překvapil triumfem v červnovém Memoriálu Jiřího Hurycha v Chabařovicích.

Druhé semifinále se muselo opakovat kvůli pádu Aleksandera Čondy v první zatáčce. Zrovna ve chvíli, kdy vedl Václav Milík. Při repete s celou pěticí však nezaváhal Tai Woffinden. Václav Milík se usadil na druhé příčce. Roman Čejka byl za ním, avšak ve druhé zatáčce se stal obětí drsného nájezdu Aleksandera Čondy. Okamžitě spadl až za Jana Holuba a navzdory velké snaze se z posledního místa už nezvedl.

Před finále chodil Tai Woffinden s napolo nasazenou přilbou po depu jako lev v kleci. Iveta Milíková, sestra jeho největšího soupeře, zase tvrdila, že se stejně jako před každou předchozí jízdou svého bratra modlí. Skeptické hlasy rázem umlčela, když hbitě odrecitovala celý otčenáš.

Síla modlitby však byla tentokrát slabší. Tai Woffinden rychle pronikl do čela, zatímco Václav Milík byl druhý. Angličan mu ovšem nedopřál sebemenší možnost k útoku. „Kdybych odstartoval o půl metru líp, nestih‘ mě,“ vystihl klíčový moment pardubický závodník. I druhé místo před Lasse Bjerrem však naplnilo jeho duši spokojeným pocitem.

Nejlepší výhled na finálovou jízdu měli medailisté vloženého závodu O pohár primátorky města Pardubice. Nápad umožnit patnáctiletým závodníkům bojovat před zaplněnými tribunami všichni kvitovali jako povedený.

O vítězi rozhodly prakticky úvodní jízdy. Hned v rozjížďce s číslem jedna upadl Michal Škurla. Jeho otec Tomáš musel požádat o pomoc Radka Smetanu. Zničený motocykl přinesli v rukou a opřeli ho o zídku sjezdu na dráhu. „Je na odpis, vidle v prdeli, rám v prdeli,“ chytal se Tomáš Škurla za hlavu.

Jeho syn nestihnul repete, v němž neviděl cíl ani Zdeněk Holub. Posléze kvůli závadě na spojce odstoupil Daniel Hádek. Eduard Krčmář vyhrával jednu jízdu za druhou a vítězství měl v kapse prakticky už po třech startech. Na druhé místo si zpočátku dělal čáku Zdeněk Holub, avšak lepší závěr přes něho přenesl Michala Škurlu.

Hlasy z depa
„Paráda,“ zářil Václav Milík. „Po základu to vypadalo dost dobře. Nechali jsme tam stejný převody až do konce. Kdybych ve finále odstartoval o půl metru líp, nestih‘ mě. Předtím mně vzal ruku, bylo to hrubý, ale ve finále jsem se k němu nedostal. Jsem spokojenej‘. První místo by bylo lepší, ale co se dá dělat?! Třeba příští rok.“

„Škoda, starty vypadaly pěkně, ale pak to nevyšlo v semifinále,“ hodnotil Jan Holub. „Čejen to tam povez‘ a já to po venku nestih‘, byl jsem pomalej‘. Do finále mi chyběl kousek, ale nečekal jsem, že vyhraju jednu jízdu. Čekal jsem, že udělám tři body, když jsem viděl, že tu dráhu upravujou. Předtím jsem na ní nejel, nestačil jsem odtrénovat, ale vypadalo, že tam něco bude.“

„Stejná dráha, jako když jsme tady jeli extraligu,“ kroutil Michael Hádek hlavou. „Jednokolejka, starty natvrdo. A jsem se stavěl na hlavu, překousával řidítka, nešlo to. Bída a utrpení. Od startu jsem byl poslední a pak nic nevymyslel.“

„V první jízdě motor, pak řetěz, ve třetí jízdě jsem jel na hovno a pak už přišel konec závodu,“ shrnul Ondřej Veverka své dojmy. „Vyšlo nás to na pěkný penízky, ale to jsou závody.“

„Poslední dva závody jsou dobrý,“ radoval se Eduard Krčmář. „Dostal jsem se z krize. Se Škurličem jsme udělali dvě dobrý jízdy. Jednu jsem už čekal, že půjdeme oba. Ale bylo tam místo. Nejedu velkej‘ závod, ale letos se mi pár závodů povedlo.“

      TOT SF1 SF2 FIN
1. Tai Woffinden, GB 4 3 3 4 14   1. 1.
2. Václav Milík, CZ 4 4 4 4 16   2. 2.
3. Lasse Bjerre, DK 4 2 4 4 14 1.   3.
4. Marcel Helfer, D 3 4 4 3 14 2.   4.
5. Aleksander Čonda, SLO 4 2 4 1 11   3. 5.
6. Krystian Pieszczek, PL 3 2 3 3 11 3.   E
7. Victor Palovaara, S 2 3 2 4 11 4.    
8. Jan Holub, CZ 2 4 2 2 10   4.  
9. Roman Čejka, CZ 3 3 2 3 11   5.  
10. Slawomir Musielak, PL E 4 3 2 9 5.    
11. Michael Hádek, CZ 3 2 3 1 9      
12. Dennis Pedersen, DK 0 3 1 2 6      
13. Patrik Nagy, H 1 1 1 1 4      
14. Nicolas Vincentin, I E F E 3 3      
15. Lukas Simon, A 1 0 0 2 3      
16. Ondřej Veverka, CZ 1 0 2 0 3      
17. Ashley Morris, GB 2 1 ex E 3      
18. Markus Gaschka, D 2 X – – 2      
19. Brendan Johnson, GB 0 1 1 0 2      
20. Michal Dudek, CZ E 1 0 0 1      
21. Ondřej Smetana, CZ (res) 0 1 1      

Poznámka: Ashley Morris byl v jedenácté jízdě předjet o kolo.

Pohár primátorky města Pardubice:

1. Eduard Krčmář, Slaný 4 4 4 4 4 20
2. Michal Škurla, Praha F/R 2 2 3 3 10
3. Zdeněk Holub, Praha E 3 3 1 2 9
4. David Štěrovský, Pardubice 2 0 1 2 1 6
5. Daniel Hádek, Plzeň 3 1 0 – – 4

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II)

ME Jednotlivců

Třetí evropské finále přineslo Aleši Drymlovi bronz

Rovno – 24. září
Do finále třech evropských šampionátů v letošní sezóně se probojoval Aleš Dryml. O typicky britské trávě ve Skegnessu se příliš nechce bavit. Dvojice v Pile šly na vrub improvizaci se složením českého národního týmu. Jednotlivci v ukrajinském Rovně mu ovšem přinesli další medaili do jeho úctyhodného portfolia.

Přitom v tréninku nebyl Aleš Dryml spokojený. Zkoušel všechny tři motocykly, zatímco z jeho soupeřů trénovali pouze Kiril Cukanov, Jozsef Tabaka, Tomasz Gapinski, Norbert Magosi a Grigorij Laguta. Už se vědělo, že úřadující šampión Sebastian Ulamek nedorazí kvůli nešastnému pádu z motokrosového motocyklu.


Vstup do závodu nemohl mít Aleš Dryml komplikovanější. V rozjížďce s číslem čtyři zaostal za ruskou dvojicí Grigorij Laguta – Renat Gafurov. Vzápětí odvedl Denise Gizatulina a vyhrál. Další bod ztratil s Tomaszem Gapinskim, avšak rozjížďku s číslem čtrnáct vyhrál s lehkostí sobě vlastní.

Před poslední sérií vedl Grigorij Laguta s jedenácti body. Aleš Dryml měl devět bodů stejně jako Robert Miskowiak. Ten triumfoval v úvodní trojici rozjížděk. V patnácté jízdě se mu ovšem ve výjezdu zvedl motocykl na zadní a Michal Mitko do něho narazil.

V poslední jízdě se Robert Miskowiak a Aleš Dryml potkali ve vzájemném souboji. Zatímco Pardubičan vyhrál stylem start – cíl, zklamaný Polák vůbec nedojel do cíle. „Věděl jsem, že musím vyhrát,“ svěřoval se Aleš Dryml. „Miskowiak se ani psychicky rozpad‘. Ved‘ jsem celý čtyři kola, ale hodně kousal Karpov.“

Aleš Dryml díky svému klíčovému vítězství skončil třetí za vítězným Grigorijem Lagutou a Tomaszem Gapinskim, jenž se svého času objevil s vestou Olympu v české extralize. „Byli rychlejší,“ uvádí na jejich adresu Aleš Dryml. „Spokojenost, lepší výsledek by byl asi těžší.“

Týden po finále evropských dvojic zachránil Aleš Dryml pódium alespoň v jednotlivcích. „Šutrák byl po pádech, brácha zraněnej‘ a Matěj taky,“ krčí pardubický závodník rameny. „Poláci byli favoriti. Dalo se s nimi závodit, ale pak přestali kropit, Hampel se rozjel a já začal ztrácet.“

Bronz z Rovna však aspiruje na označení výsledek roku. Ukrajinci se pořadatelské role zhostili se ctí. Boje na rovné, tvrdé dráze shlédlo odhadem osm tisícovek diváků.

Markéta Cup 125 ccm

Speedway Mini Cup zavítá ještě na všechny malé ovály

Praha – 29. září
Bezprostředně po skončení včerejšího devátého dílu Speedway Mini Cupu se účastníci dohodli na dalších čtyřech pokračováních tréninkového seriálu stopětadvacítek. Ke slovu se dostanou všechny tři miniovály. A ve třech případech půjde o velkou událost. V Chabařovicích a v Divišově doprovodí kolibříci loučení se sezónou, Praha zažije Smestav Show s tradiční Cenou vydavatele magazínu speedwayA-Z.

Zbývající program Speedway Mini Cupu:

16.10. Divišov 10:00  
18.10. Praha 16:00 Smestav show + cena vydavatele speedwayA-Z
22.10. Chabařovice 10:00 rámcový program Závěrečné
28.10. Divišov 10:00  

Foto: Jiřina Šifaldová

Komerční zóna

Stánek manželů Fišerových zve k návštěvě

Rudná u Prahy – 29. září
Stalo se již tradicí, že při významných plochodrážních akcích Renata a Pavel Fišerovi prodávají suvenýry nejen ze své vlastní produkce. Nejinak tomu bude o nadcházejících třech dnech v Pardubicích. K prodeji budou i žhavé novinky, kupříkladu fotografie Grega Hancocka v pěti velikostech, týmů obou extraligových finalistů či dva druhy samolepek. Žádný opravdový fanoušek by stánek s výraznými písmeny DIGI FOTO neměl míjet pouze zpovzdálí.

Ostatní závody

Vnitřní boj Matěje Kůse vyhrála Zlatá přilba

Mšeno – 28. září
Matěj Kůs loni při Zlaté přilbě chyběl. Původně se chtěl soustředit na pondělní šampionát jednotlivců, v němž hájil vedoucí příčku před Lukášem Drymlem. Nakonec si však po svítkovském juniorském mistrovství světa odskočil do Gdaňsku. By letos ve startovní listině nejstaršího závodu figuruje, mohla nastat obdobná situace, což úzce souvisí s doposud neobsazeným startovním číslem jedna.

„Včera jsem se vrátil z Polska,“ vyprávěl Matěj Kůs. „Byl jsem tam pro motory. Doufám, že jsem na Zlatou přilbu připravenej‘. Chtěl bych výsledek, ale sváděl jsem vnitřní boj. Dostal jsem pozvánku do Toruně zastoupit Ruen Holtu, ale vybral jsem si start před domácím publikem.“

Právě Rune Holta by měl být oním závodníkem, který v neděli ponese startovní číslo jedna, jež bylo původně vyhrazeno pro Jasona Crumpa.

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II)

Extraliga

Mšeňáci si nenechali třetí titul v řadě sebrat

AKTUALIZOVÁNO – FOTO

Mšeno – 28. září
Petr Vandírek před finálovým závodem připouštěl, že je o něco nervóznější než obvykle. Jakmile se však začaly odvíjet vlastní rozjížďky, pevně třímal strategické otěže. Nicméně Lubomír Vozár mu byl důstojným soupeřem. Pardubice se ujaly vedení, a když je v půlce mítinku vystřídalo Mšeno, znovu srovnalo krok. Konec nadějím Východočechů na titul přišel s diskvalifikací Aleše Drymla v rozjížďce s číslem patnáct. Mšeno dobylo třetí titul v řadě, zatímco hostům mohlo být útěchou, že nepřišli o svého manažera. Lubomír Vozár se totiž nechal slyšet, že by v případě svého vítězství uvažoval o rezignaci.

Na vypsanou propisovačku by nikdo nedal
Do závodu zbývaly dvě hodiny. Oba manažeři měli načas hotovo. Od první jízdy je dělilo ještě spoustu času a nyní bylo na závodnících samotných, aby dopasovali nastavení svých motocyklů. „Dneska se mi to nějak nelíbí,“ ošíval se Petr Vandírek, který si raději před finále vypnul mobilní telefon na bezmála celých čtyřiadvacet hodin. „Jsem z toho nějak nervózní.“

Vysoká sázka v banku se odrazila i na Lubomíru Vozárovi. Ani on si netroufnul tipnout přesný výsledek. A pokud ano, veřejně se s ním nesvěřil. Nechal se však slyšet, že v případě zisku titulu, odejde z funkce manažera. Aleš Dryml si tuto informaci ověřoval, hned jak svého kouče spatřil. „Tak to já spadnu, abychom nevyhráli a vy jste zůstal,“ reagoval, když Lubomír Vozár přikývl, že to je pravda.

V boxu u Hádkových však panovala jistota, ostře kontrastující s napjatým očekáváním v sousedních depech. Otec Bořivoj se věnoval ladění, takže se ke stánku pro pivo a párek vypravil jeho bratr Jan a mechanik Petr Vysocký. „Máme jasno, určitě povezeme domů titul,“ hlásili cestou. Jak by také ne, když Michael Hádek oblékl vestu Mšena, zatímco Daniel Hádek finálovým kláním korunoval svou neúplnou sezónu v Pardubicích.

Minuty do nástupu se vlekly jako nákladní šnek, avšak po nástupu šlo vše ráz na ráz. Aleš Dryml bleskově reagoval na let pásky rozjížďky s číslem jedna. Avšak v první zatáčce ho na čele vystřídal Jan Jaroš, jenž si kvůli bolavým zádům stěžoval na bezesnou noc. Aleš Dryml ho proháněl až na metu, ale oba týmy musely kvitovat remízu. Jan Jaroš vedení nepustil, zatímco Tomáš Suchánek ohlídal Filipa Šiteru.

Obě číslice skóre se nechtěly rozdělit ani po juniorské jízdě. Václav Milík k ní přijel s kamerou na přilbě. Mnoho exkluzivních záběrů ovšem české televizi nedodal. Triumfoval stylem start – cíl před domácími Michaelem Hádkem a Janem Holubem. A Daniel Hádek uzavřel letošní extraligu čtvrtým místem.

Ještě než se junioři vrátili do modré plechové krabice depa, vydal se Petr Vandírek k telefonu, aby nahlásil rozhodčímu první změnu. Cestou pokývl na Bořivoje Hádka a všichni přihlížející okamžitě věděli, že se v rozjížďce s číslem tři místo Stanislava Pouznara představí opět Michael Hádek. Ten si s Janem Jarošem neuvědomil extraligová pravidla. Jejich pokus prohodit si místa na startovním roštu, ale skončil vykázáním na jejích správné posty.

Právě v rozjížďce s číslem tři vidělo zhruba 2300 diváků, z nichž více než osmnáct stovek bylo platících, pardubický nástup do čela. Tomáš Suchánek vystřihl perfektní start. A když se Ben Barker briskně zařadil za něj, nemohlo být o absolutním triumfu hostů sebemenších pochyb. Lubomír Vozár si však výsledek do svého programu zapsal až s mírným zpožděním. Zrovna mu dopsala propisovačka.

Zahodil ji velkým obloukem a vysmál by se každému, kdo by v tom viděl znamení nepřízně osudu. A to tím spíše, dokázal-li Magnus Zetterström vzápětí zajistit smírný výsledek, když už Filip Šitera s Gregem Hancockem v prvním oblouku vyzráli na Aleše Drymla. Skóre bylo 10:14, ale extraligové finále teprve stálo na svém počátku.

Zatím o nic nejde
Před pátou jízdou se k vratům na dráhu vypravil Stanislav Pouznar. Ze vzdálenějšího konce depa, které je tradičně vyhrazeno domácím, logicky defiloval před zraky všech Pardubičanů. Bylo jasné, že Petr Vandírek fabuluje. A protože čtyřbodový odstup nedovoloval použití ani taktické rezervy, natož pak žolíka, bylo jen otázkou času, kdy okolo projede nejen Jan Holub, ale také vůbec poprvé Martin Vaculík v roli náhradníka.

Slovenský junior triumfoval s náskokem roviny, avšak Ben Barker s Václavem Milíkem vůbec nepustili ke slovu Jana Holuba. Čtvrtou remízou ale období patu skončilo. Rozjížďka s číslem šest přinesla dnes absolutně první triumf Mšena. Aleš Dryml oslnil rychlým startem, avšak Jan Jaroš se v první zatáčce ukázal ještě rychlejší. Filip Šitera držel třetí místo, zatímco Tomáš Suchánek vadnul, aby v posledním kole zastavil. „Druhej‘ motor v prdeli,“ nadával s připomínkou na obdobný tréninkový problém.

Na startovním roštu rozjížďky s číslem sedm stanuli výhradně samí cizinci. Úlohu prvních houslí se zmocnili domácí Martin Vaculík a Greg Hancock. Magnus Zetterström se v prvním oblouku vklínil mezi ně. Avšak ve druhém okruhu na stejném místě upadl. Rozblikala se červená světla a při repete bez vyloučeného Švéda neměli mšenští závodníci s osamoceným Ben Barkerem prakticky žádnou práci.

Mšenské konto zdárně bytnělo jako pohádkoví Jeníček s Mařenkou zavření u Ježibaby v perníkové chaloupce. Úvod rozjížďky s číslem osm však dával tušit, že by mu hosté mohli nasadit redukční dietu. S vylétnutím pásky se totiž na čele usadili Aleš Dryml s Václavem Milíkem. Toho v úvodním oblouku předčil Filip Šitera.

To by ovšem nebylo tak zlé, jako pád, který Václava Milíka postihl ve druhém okruhu v zatáčce u depa. „Koleje jsou všude,“ vysvětloval důvody jediný aktér kolize. „Natahovačka, tak jsem to radši zahodil.“ Lubomír Vozár komentoval červená světla sakrováním. Remíza by nebyla zlá, zato restart znovu rozkýval misky vah. A vskutku, Michael Hádek odstartoval jako podle příručky. A Filip Šitera zavřel na venek Aleše Drymla.

Mšenská vítězná ofenzíva se třemi vítězstvími v řadě upravila průběžné skóre na 27:21. Stav dráhy si vyžádal poněkud delší krasojízdu pracovních mechanismů. Petr Vandírek se objevil v pardubických boxech s návrhem. „Kluci si stěžujou, že je dráha moc rozbitá a rozhodčí navrhuje, aby úprava byla po každý druhý jízdě.“ Na pozadí dvou pádů svých závodníků s něčím takovým Lubomír Vozár nemohl mít logicky problém.

Mšenský kouč si všiml zvýšeného ruchu okolo motocyklu Bena Barkera. Proto hned varoval Grega Hancocka na možnou hrozbu. „No problem,“ usmál se novopečený mistr světa. Jenže problém byl. Ben Barker skutečně zastoupil v úloze taktické rezervy Tomáše Suchánka. S Magnusem Zetterströmem pevně usazeným za jeho zády se pevně usadili v čele.

Greg Hancock útočil až do cíle, avšak pardubickou hradbu hájenou britským a švédským žoldnéřem neztekl. „To asi nečekali, co?,“ nechal se slyšet Aleš Dryml. Petr Vandírek na opačné straně boxů nemohl řečnickou otázku kapitána Pardubic zaslechnout. Nicméně jeho reakce na pardubické vítězství mohla být sama o sobě dostatečnou odpovědí: „Teď o nic stejně nejde, bude se rozhodovat až v posledních jízdách!“

Třetí titul je také obrovským závazkem
K desáté jízdě mířil opět Stanislav Pouznar, což bylo jasným signálem, že záhy přijede Martin Vaculík. Okamžiky jeho neotřesitelného kralování však byly už osudem sečteny. Slovenský závodník znovu brilantně odstartoval. Jenže vnějškem první zatáčky se hnal Aleš Dryml, který už nechtěl jen paběrkovat.

Ben Barker pojistil třetí příčku, zatímco Filip Šitera mohl v depu jen bezmocně rozhodit rukama: „Cejcha mě zabrzdila!“ Utkání však začínalo prakticky nanovo, jelikož se oba rivalové mohli chlubit třiceti body. Nový začátek vyšel lépe Mšenu. Greg Hancock v rozjížďce s číslem jedenáct vystřelil do vedení.

Magnus Zetterström ho v první zatáčce objel, avšak Američan mu to spodkem následujícího oblouku vrátil i s úroky. Dalším bodem na mšenské konto přispěl Michael Hádek, jenž si porážkou Václava Milíka připomněl domácí juniorský šampionát. Hned vzápětí se Greg Hancock s Michaelem Hádkem, znovu střídajícím Jana Holuba, opět usadili na čele. Tentokrát je v první zatáčce rozdělil Ben Barker. Mšeno však už opět vedlo, nyní poměrem 38:34.

Avšak hosté stále nemohli zapomenout na titul. Václav Milík vypálil v rozjížďce s číslem třináct jako tryskáč. Magnus Zetterström šel za něj, aby ho vzápětí vystřídal na čele. Martin Vaculík však srdnatě hájil mšenskou věc. A vnější stranou druhé zatáčky se neohroženě nasunul před pardubického juniora.

Stav 40:38 nabízel před nominačními jízdami dva scénáře. Mšeno mohlo vyhrát buď už ve čtrnácté jízdě byla méně dramatická možnost. Mnohem zašmodrchanější story by se však začala odvíjet, pakliže by pardubické vyhlídky na vítězství přežily až do rozjížďky s číslem patnáct.

„Dám lajnu a ty ten venek obtáhneš,“ stanovil Aleš Dryml taktiku, s jakou půjdou s Václavem Milíkem do čtrnácté jízdy. Sotva se však závodníci hnuli z roštu, červená světla a praporky jim sebraly rychlost. Letmý start však bohužel nebyl jedinou příčinou přerušení čtrnácté jízdy. Po druhém vylétnutí pásky na čelo směřoval Martin Vaculík.

Pardubický tandem se držel svého plánu a nalepil se na mladého Slováka. Přitom mařil nájezdy Jana Jaroše, jehož dopředu neposunul ani velkorysý oblouk kolem nafukovací bariéry ve druhé zatáčce. Jan Jaroš útočil i nadále. Ve třetím kole se v nájezdu do zatáčky u depa dral dopředu, ale Aleš Dryml upadl.

„Jsem celej‘, ale ani se k tomu pádu nechci vyjadřovat,“ říkal pardubický borce, který byl vyloučen, když se dostal do svého depa. Pak si uvědomil, co před závodem řekl svému manažerovi. A došly mu možné konsekvence. „Byl to jen žert!,“ dušoval se při připomínce, že upadne, aby Lubomír Vozár zůstal sedět v pardubickém manažerském křesle.

Extraliga anno domini 2011 mezitím došla svého rozuzlení. Po druhém restartu čtrnácté jízdy si Martin Vaculík a Janem Jarošem hráli s Václavem Milíkem jako kočka s myší. Pardubičan je sice stahoval, ale to bylo asi tak všechno.

Šestibodový náskok Mšena už v jediné jízdě nešlo překonat. Lubomír Vozár ihned odvolal Magnuse Zetterströma, aby dopřál svezení svému věčnému náhradníkovi. „A se Jarda sveze,“ glosoval, když do telefonu nahlásil startovní číslo Jaroslava Petráka. Jisté zlato ponechalo v depu také Grega Hancocka. Michael Hádek, který ho měl zastoupit, byl však nečekaně odeslán zpět do depa. Pavel Váňa argumentoval, že změna nebyla nahlášena včas.

„Náhradník může zastoupit závodníka, když má problém,“ nechápal Petr Moravec, díky jehož úsilí mají pravidla českých šampionátů už léta hlavu i patu. Startovalo se ale ve třech. Mšeno nemohlo dát svému třetímu titulu za sebou lepší zlatý vykřičník. Martin Vaculík suverénně dovedl k šachovnicové vlajce Bena Barkera s Václavem Milíkem. Propukly oslavy, nicméně Petr Vandírek vyřkl varovnou větu: „Teď už všichni budou cokoliv jiného než titul brát jako zklamání!“

Hlasy z depa
„Super,“ pochvaloval si Martin Vaculík. „S takovým týmem nejde prohrát. Díky všem. V mém týmu, divákům, ale i Pardubicím. Byly vyrovnaným soupeřem. Každý z nás přiložil ruku k dílu. Důležité je, že jsme mistři. To jsem ti tady říkal už minule, že budeme, a splnilo se to.“

„Dobrý, vyhráli jsme,“ liboval si Filip Šitera. „Koukal jsem udělat víc bodů. Bylo to o startech a to mi moc nešlo. Škoda dvou nul, jak říkám, bylo to o startech. Cejcha tě zabrzdila. Celej‘ tým ale dělal body a na tom záleží.“

„Dráha se mi líbila,“ svěřoval se Michael Hádek. „Byl tam materiál, od startu taky. Dalo se tam něco vymýšlet. Titul je dobrej‘, jsem spokojenej‘.“

„Hodně smutný,“ nezapadal Jan Holub do radostné nálady ve mšenských boxech. „Dráha nebyla jako bejvá běžně a na co jsem tady zvyklej‘. Taky konkurence byla velká. Titul je, to je hlavní, s tím jsem spokojenej‘. Se svým výsledkem ze závodu ne.“

„Domácí bojovali i trošku tvrdě, nám to uteklo o kousek, ale diváci viděli krásný závody,“ bilancoval Aleš Dryml. „Manažera jsme zachránili, ale nevyhráli jsme. Chtěl skončit, že toho má hodně a po titulu by složil funkci. Můžem‘ bejt rádi, že zůstal. Závody byly pěkný, ale dráha tady dovede bejt‘ pěkně rozbitá. Bylo to zbytečný, kdyby se už na začátku upravovalo po dvou jízdách, bylo by to lepší. I Ben měl problém a neřvali jenom Pardubice, ale i jejich jezdci. Chce to větší cit. Když se na to člověk dívá čistýma očima, pardubickej‘ tým byl vystřílenej‘. Hynek mimo hru, brácha taky. Oni měli plnej‘ tým, ale na to se nedá vymlouvat.“

„Na prd,“ krčil rameny Václav Milík. „První jízda, dobrý. Nechali jsme to bejt‘. Pak jsem neodstartoval, koleje byly všude. Třetí jízdu jsem odjel od lajny. Natahovačka, tak jsem to radši zahodil. Škoda, že jsme přišli o titul, ale příští rok bude líp. Chtěla by to cizince, Mšeno je dost našláplý.“

„Špatný, nevyšlo to,“ smutnil Tomáš Suchánek. „V tréninku mi odešel motor, pak druhej‘ a nedařilo se nastavení. Nešly mi starty, dráha nebyla moc sjízdná. Jak kdo odstartoval, tak to končilo. Je to pech, škoda, že se finále nejelo v Pardubicích. Příští rok! Musíme jen čekat…“

1. Grepl PDK Mšeno     48
Jan Jaroš 3 1 3 0 0 2 9(1)
Stanislav Pouznar – – – – –   DNR
Filip Šitera 0 2 1 3 0 &nbsp 6
Greg Hancock, USA 1 2 1 3 3 – 10(2)
Jan Holub 1 0 – – –   1
Michael Hádek 2 0 2 1 1 ex 6(1)
Martin Vaculík, PL (PZM) 3 3 2 2 3 3 16
 
2. ZP Pardubice     42
Tomáš Suchánek 1 2 E – 0   3(2)
Ben Barker, GB 3 2 1 3 1 2 2 14
Aleš Dryml 2 0 2 1 3 X 8
Magnus Zetterström, S 3 X 2 2 3 – 10(1)
Václav Milík 3 1 X 0 1 1 6(1)
Daniel Hádek 0   0
Jaroslav Petrák   1 1(1)

Poznámka: Michael Hádek, by nastupoval jako náhradník, nebyl rozhodčím připuštěn do rozjížďky s číslem patnáct.

Konečné pořadí extraligy:

1. Mšeno
2. Pardubice
3. Praha
4. Slaný

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II) a Jiří Havlíček