AKTUALIZOVÁNO – FOTO

Pardubice – 10. srpna
Petr Vandírek, který se počátkem týdne vrátil na pozici mšenského kouče, neskrýval před závodem nervozity. Jeho obavy záhy dostaly reálné obrysy. S výjimkou Martina Vaculíka a Grega Hancocka na jeho svěřence plně dopadl svítkovský komplex a domácí zvyšovali vedení. Mšenu vyšel žolíkový útok a zásluhou obou zahraničních posil stahovalo svou ztrátu. Před poslední jízdou vedli domácí jen o tři body. Ze stroje Magnuse Zetterströma ale začal vytékat metyl. Švéd přijel na rošt současně s vypršením časového limitu. Byl vyloučen, Mšeno inkasovalo pět bodů a Pardubice definitivně přišly o vidinu přímého postupu do finále.

Pardubický nástup
Ručičky hodinek už dávno minuly kombinaci šestky a dvanáctky a ta větší se z vodorovné pozice začala vychylovat směrem ke čtvrt na sedm. Od pokladny se stále táhnul lidský had složený z diváků, kteří na lákavé extraligové utkání dorazili na poslední chvíli. Za těchto okolností nikdo nemohl pořadatelům zazlívat mírnou prodlevu.

Oba manažeři by však nejraději, aby jejich mozky už naplno zaměstnával probíhající závod. „Včera mi to moc na naše vítězství nevycházelo, bylo to divoké,“ přiznával Lubomír Vozár. Přitom jedině triumf v jeho posledním vystoupení v základní části mohl prodloužit pardubické sny o výhodě domácího prostředí ve finále.

„Honza Jaroš a Filip Šitera budou dva rozhodující články,“ přemítal Petr Vandírek a dodával: „Jsem trošku nervózní.“ Mšeno se prakticky poprvé od baráže před pěti lety uchýlilo v systému dvojutkání ke strategii silné jezdecké osobnosti na postu náhradníka. Naproti tomu Pardubice na obdobnou podporu příliš spoléhat nemohly. „Vůbec se na motorce necejtím,“ nezastíral Hynek Štichauer, jenž se na sedmičce objevil po sobotním pádu v Plymouthu. „Koleno je bolavý. Cejtím, jak to na dírách plave. Doufám, že dnes nepojedu.“

Nicméně všechny úvahy přerušil ostrý počátek. Lukáš Dryml, který prožíval mítink s berlemi v rukou, jako by sám závodil, ještě u závory na horní terase depa udílel poslední rady svému bratrovi. Nejrychlejší start ovšem předvedl Filip Šitera, když si neodpustil svou tradičně nataženou nohu směrem k Aleši Drymlovi.

Aleš Dryml v prvním oblouku odsunul za svá záda Jana Jaroše, který v první zatáčce druhého kola upadl, avšak okamžitě se vrátil do sedla a pokračoval dál. To už ovšem na čele úřadoval Tomáš Suchánek. Ve druhém oblouku úvodního okruhu protáhl nájezd a vystřídal Filipa Šiteru.

Juniorská jízda ponechala pardubický odstup na dvoubodové hodnotě. S páskou sice letěli dopředu Václav Milík a Daniel Hádek, avšak v prvním výjezdu se okolo nich přehnal Michael Hádek. Premiérový extraligový souboj obou bratrů však skončil zhruba po tři sta metrech. „Chcíplo mi to a ještě jsem si nabil koule,“ vysvětloval Daniel Hádek v depu. By věděl, že se coby druhý junior na dráze už neobjeví, instruoval mechanika, a vymění svíčku.

O jeho motocykl dnes pečoval David Štěrovský, protože otec Bořivoj se věnoval svému staršímu synovi. Zeď, která ve svítkovském depu odděluje oba soupeřící týmy, dočasně rozdělila ještě jednu rodinu. René Vidner pracoval u Jana Jaroše a jeho tatínek, který se svěřoval s plány na comeback příští rok v sedlech soukromých GM, pomáhal Hynku Štichauerovi.

Avšak zpátky k boji o vedení v rozjížďce s číslem dvě. Václav Milík se s předjetím rozhodně nehodlal smiřovat a atakoval Michaela Hádka, seč mohl. V nájezdu do druhé zatáčky ho podjel, a by Mšeňák kul odvetu, k realizaci bylo daleko. Ben Barker se ještě před chvílí bavil živě s Gregem Hancockem, ale s Alešem Drymlem za zády zcela opanovali třetí jízdu. Michael Hádek, který promptně zaskočil za Stanislava Pouznara, byl třetí před Janem Jarošem, avšak nakonec musel do boxů po svých. „Prasknul zadní řetěz a navíc se do toho přimotala guma,“ láteřil.

Domácí se stále drží
Prognóza Petra Vandírka, kdy napůl v žertu před nástupem prohlásil, že nasazením žolíka ve třetí jízdě vytvoří rekord, se sice nenaplnila, přesto však hosté před rozjížďkou s číslem čtyři ztráceli šest bodů. Martin Vaculík však jasně dával najevo, že svůj první dnešní výjezd na svítkovský ovál hodlá proměnit v zisk třech bodů.

Z mely první zatáčky vytěžil nejvíce Filip Šitera, jehož vnější stopa vynesla až na druhou příčku. Pardubičané však z toho nezůstali stát v němém úžasu. Magnus Zetterström ho podjel už ve druhém oblouku, aby vzápětí přeskočil i Martina Vaculíka. V následující zatáčce zaútočil i Tomáš Suchánek. Dostal se dopředu, avšak Filip Šitera upadl. Zůstal ležet na ovále, dokud Jiří Hejtík nerozblikal červená světla. Současně s ním stihl ovladač žlutého vylučovacího světla, svou barvou odpovídající povlaku upadlého mšenského závodníka.

„Přece nemůže vyloučit mě, Suchoš mi tam najel,“ protestoval Filip Šitera. Petr Vandírek si dobře uvědomoval marnost všech protestů. Na telefon se ani nepodíval a svého závodníka uklidnil, aby se chystal na své další účinkování. Mezitím se při repete ujal vlády Magnus Zetterström. Martin Vaculík ustál počáteční tlak Tomáše Suchánka, aby se bleskově přestylizoval do úlohy útočníka. V nájezdu do třetího kola minul vedoucího Švéda, který už neměl šanci.

Rozjížďka s číslem pět byla programová pro Stanislava Pouznara, ale všem bylo jasné, že na dráhu poprvé vjede Greg Hancock. Vedoucí muž seriálu Grand Prix si dával na čas. Tankoval metyl, když už digitální časomíra ukrajovala druhou polovinu dvouminutového limitu. U roštu však byl včas. Páska se ovšem zvedla jen na pravé straně a Jan Holub zůstal za ní.

Restart byl dílem okamžiku. Greg Hancock využil zaváhání Bena Barkera v úvodním oblouku a položil základ svému prvnímu triumfu stylem římského legionáře. Veni,vidi, vici. Po dvou nerozhodných výsledcích udeřily Pardubice v rozjížďce s číslem šest opět naplno. Filip Šitera sice původně pojal názor, že by to tentokrát mohl být on, kdo by projel vítězně pod šachovnicovou vlajkou.

Avšak během jediného kola za ním zůstával pouze Jan Jaroš, zatímco Aleš Dryml s Tomášem Suchánkem našli cestu dopředu. Přijít o tři body, mrzí vždy, ale Filip Šitera mohl navíc litovat ztráty komprese ve svém motoru. Proto po závodech nešetřil slovy díků na adresu Martina Vaculíka, který mu ochotně vytrhnul mechanický trn z paty.

Sedmička u čísla jízdy se stala šastnou pro Mšeno. Místo Stanislava Pouznara se z nájezdu z depa spouštěl Greg Hancock, tentokrát povýšený na žolíka. Jeho velké sólo přineslo Mšenu šest bodů, k nimž další bod dodal Martin Vaculík. Odstartoval až za Tomášem Suchánkem a Magnusem Zetterströmem, ale útok ve druhé zatáčce ho dostal mezi ně.

Jenže rozjížďka s číslem osm opět vyzněla jednoznačně v domácí prospěch. Tomáš Suchánek triumfoval stylem start – cíl. Za něho se v první zatáčce prodral Filip Šitera, když byl rychlejší než Václav Milík. Domácí junior se však na začátku druhého kola přece jen dostal před Mšeňáka. Maximum 5:1 upravilo stav na 30:21.

Poslední rozhodne
Kdyby byl Petr Vandírek kuřákem, zapaloval by si jednu cigaretu od druhé. Takto si hrál s nožičkami svých brýlí a usilovně přemýšlel, co počít. Aura nápadů okolo jeho hlavy sršela jako kočičí srst. Řešení bylo jediné, spoléhat více na své zahraniční posily. A pak jen vzývat všemocnou Štěstěnu.

Že to může fungovat, se mšenský kouč přesvědčil v rozjížďce s číslem devět, kdy do boje místo Jana Jaroše vyslal Grega Hancocka. Martin Vaculík odvrátil hrozbu v podobě Magnuse Zetterströma. Američan se přes Švéda nedostal, nicméně odsoudil Aleše Drymla k netradiční nule.

Slovensko – americký tandem šel na ovál hned vzápětí. Start vyšel nejlépe Benu Barkerovi, avšak Greg Hancock mířil jednoznačně do čela. „Vypadalo to, že ho objedu, ale najednou dal zadní kolo před moje přední,“ řekl na jeho adresu Tomáš Suchánek. Ten se rázem musel dívat i na deflektor Martina Vaculíka. Zatímco Ben Barker neúspěšně zkusil dobýt vedení zpět, chystal se na něho Martin Vaculík.

V první zatáčce třetího kola se před Angličana dostal. Na chvilku klesl zase za něho, ale vmžiku byl opět druhý. Třetí mšenský triumf a první v maximálním poměru ztenčil pardubický náskok už jen na tři body. Pardubický koník se však vzchopil k dalšímu skoku. V rozjížďce s číslem jedenáct připomínal Martin Vaculík svou aktivitou neposednou rtuovou kuličku, avšak nic platno. Přes vedoucího Magnuse Zetterströma se nedostal. Navíc Václav Milík nepustil na třetí místo Jana Holuba.

Mšeno ale větřilo šanci, která by se nemusela opakovat. Greg Hancock perfektně odstartoval společně s Janem Jarošem. Magnus Zetterström je sice od sebe ve druhém oblouku oddělil, avšak Jan Jaroš dojel třetí. Svůj druhý bod si vybojoval na rozdíl od předchozího, který na něj zbyl. „Špatné nastavení,“ omlouval Václav Milík svou nulu.

Lukáš Dryml v depu fandil, když se jeho bratr společně s Benem Barkerem vydávali vstříc třinácté jízdě. Angličan dlouho vedl. A po skvělém startu uhlídal vedení v souboji celé čtveřice i po průjezdu prvním obloukem. Martin Vaculík byl před Alešem Drymlem, který zase držel v šachu Michaela Hádka.

Slovenský junior si pochvaloval rady zpěváka Daniela Landy, který se objevil v jeho boxu. „Je to můj mentální kouč,“ uvedl na jeho adresu. Nyní prokazoval, že nemluví jen do větru. V první zatáčce třetího kola podjel Bena Barkera. A navzdory Angličanově úsilí, které v předposledním vedení vedlo i ke škrtnutí o jeho pokořitele, na čele vydržel až do cíle.

Tři body stále dělily oba celky i před dvojicí nominovaných jízd. Ta první svým smírným výsledkem hrálo více do noty vedoucím Pardubicím. Greg Hancock odstartoval před Alešem Drymlem, zatímco Tomáš Suchánek ve druhé zatáčce předčil Filipa Šiteru.

Aby Mšeno dokázalo přeskočit Pardubice, potřebovalo nakonec vyhrát poměrem 5:1. Petru Vandírkovi se vyplatil zděděný tah s Gregem Hancockem na místě náhradníka, jemuž zprvu nedůvěřoval. Nyní mohl Američan nastoupit znovu a společníkem mu byl Martin Vaculík. Jenže Magnus Zetterström a Ben Barker na druhé straně byli těžkými trumfy domácí strany.

Jenže Magnus Zetterström dojel k závoře depa, když zvětšující se kaluž metylu pod jeho motocyklem strhla povyk. Palivo vytékalo ven špatně připevněným karburátorem. V nastalém zmatku se švédský závodník spustil na dráhu, když z limitu odtikávalo posledních dvacet sekund. Na roštu ho už přivítala jen blikající červená světla.

Martin Vaculík a Greg Hancock rychle vyřešili Bena Barkera. Vysněných mšenských 5:1 se stalo skutečností. A také odveta na svítkovském ovále skončila jako květnové střetnutí ve Mšeně jednobodovým rozdílem ve prospěch obhájců titulu. Ti zamířili k finále na své domácí dráze, což jim Pardubice mohou jen závidět. Samy mají jistotu semifinále, ale ještě netuší, zda ho budou pořádat u nich nebo vyrazí na Markétu či do Mšena.

Hlasy z depa
„Samozřejmě,“ odpověděl Greg Hancock na otázku, zda si dramatický závod užil. „Bylo to velké drama. Pardubice se držely ve vedení, nechtěli se vzdát. V poslední jízdě jsme ale s Martinem jeli jednoznačně na 5:1. Absolutně se těším na další české extraligy, bylo by to hezké zopakovat úspěchy z předchozích dvou let. Pardubice jsou velká dráha, musíš tady mít rychlou motorku. Rád bych tady jel i Zlatou přilbu, ale je problém s termíny polské ligy.“

„Vyhráli jsme to až v poslední jízdě,“ říkal Martin Vaculík. „Mám z toho radost. Rád bych poděkoval svému týmu a také Danu Landovi. Je to můj mentální kouč. Stará se o mou hlavu, je to borec. Jeho pobyt v depu mě pomáhal, díky i otcovi a mechanikům. Bojoval jsem za klub, vyhráli jsme, patříme do finále, silnější klub není. Byly dobré jízdy, líbily se mi. A když se vyhraje, je to super.“

„Pardubice, ne?“, chtěl být Filip Šitera rychle hotový se svým komentářem, aby se nakonec přece jen rozhovořil. „Problém vyloučení, pak mi nejel motor, byl bez komprese. Velký díky Martinu Vaculíkovi. Hlavně, že jsme vyhráli.“

„Prej, že to nejde vyhrát takovej‘ závod jen ve dvou lidech,“ kroutil hlavou Michael Hádek. „Jde. Klobouk dolů před rukama. To se jen tak nevidí. Ode mě to byl propadák, viděl jsi to. Buď jsem mydlil, nebo to bylo přidušený. Jestli to není tou modřinou na ruce, jak jsem na to padl.“

„Špatnej‘ konec,“ hodnotil Tomáš Suchánek svůj dnešní víkend. „Závody byly hezký a nakonec zbytečný vyloučení. Přišlo mi to ubohý. Mně se závodilo dobře, bylo pár chybiček. Škoda nuly, Hancock mi to tam střelil. Vypadalo to, že ho objedu, ale najednou dal zadní kolo před moje přední a já jel poslední.“

„O bod,“ uvědomoval si Aleš Dryml nepatrný rozdíl mezi oběma celky. „Nevím, co k tomu mám říct. Prohrát o jeden bod v poslední jízdě, je blbý. Dal se čekat vyrovnanej‘ závod. Já na domácí dráze dělal průměr. Měl jsem dělat víc…“

„První jízda dobrá, ale pak to začalo stát za hovno,“ měl Václav Milík jasno. „Špatně se to nastavilo a na poslední jízdu úplně špatně. Vyloučení Zorra mě nasralo. Myslím, že tam dojel na nulu, to mu mohli odpustit. Teď hlavně Divišov, kdybych tam udělal patnáct, budu spokojenej‘.“

1. Grepl PDK Mšeno			47
Jan Jaroš	0 1 0 – 1		2
Stanislav Pouznar	– – – –		DNR
Filip Šitera	2 X 1 1 –	0	4
Martin Vaculík, SK (PZM)	3 1 3 2 2 3	3	17(1)
Jan Holub	1 0 – 0 –		1(1)
Michael Hádek	2 E 0 0		2
Greg Hancock, USA	3 6* 1 3 3	3 2	21(1)
2. ZP Pardubice			46
Aleš Dryml	1 2 3 0 1	2	9(2)
Ben Barker, GB	3 2 2 1 2	1	11
Tomáš Suchánek	3 1 2 3 0	1	10(3)
Magnus Zetterström, S	2 0 2 3 2	M	9
Václav Milík	3 1 2 1 0		7(2)
Daniel Hádek	E		0
Hynek Štichauer			DNR

Aktuální extraligová tabulka:

	závody	skóre	body
1. Mšeno	4	201:168	8
2. Pardubice	6	286:269	6
3. Praha	4	188:162	4
4. Slaný	4	156:212	0

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II)

Pardubice – 10. srpna
Dnes se ve Svítkově ještě s definitivní platností nerozhodne o dějišti finálového závodu. Avšak utkání Pardubic a Mšena bude jedním z klíčových kamenů při řešení mozaiky play-off. Vítězství by se tak logicky hodilo do krámu nejen Lubomíra Vozára, ale také Petra Vandírka, jenž bude opět koučovat Mšeno.

Dva cizinci v týmu
Pardubice dnes večer nastoupí ke svému poslednímu utkání základní části extraligy. Postup do play-off je už nemůže minout. Vítězství by jejich sen o finále na domácí dráze posunulo blíže k realitě. Pak by Mšeno muselo navíc prohrát jeden z duelů, které je čekají na domácí dráze.

Lubomír Vozár však předminulý čtvrtek přišel o Lukáše Drymla, který si při utkání britské Elite League zlomil stehenní kost. „Už je tady,“ informoval pardubický kouč. „A přijde nám fandit. Jede Alešův spolujezdec z anglické ligy.“

Řeč je o Benu Barkerovi, kterého čeká premiéra v české extralize. „Aleš chtěl, abychom ho napsali na druhou polovinu,“ vysvětluje Lubomír Vozár. Druhým cizincem v jeho sestavě bude Magnus Zetterström, kterého si Pardubičané povolali už na loňské semifinále. „Tai Woffinden jede v Anglii, Jesper B. Monberg a Kenneth Bjerre také. Proto jsme vzali tyto dva.“

Zbytek družstva je složený dle očekávání. Aleš Dryml. Tomáš Suchánek, junioři Václav Milík a Daniel Hádek a Hynek Štichauer na postu náhradníka. Sedmička na jeho zádech není zase tak nečekaná, uvědomíme-li si, že si za kanálem La Manche pochroumal koleno. „S Hynkem jsem včera mluvil,“ informuje pardubický kouč. „Uvidí, co řekne doktor. Ale v Pardubicích to zase tolik nevadí, riskli jsme to.“

Pardubický tým působí kompaktním a nebezpečným dojmem. „Mšeňáci taky,“ stojí Lubomír Vozár pevně oběma nohama na zemi. „Mají Grega Hancocka, vedoucího jezdce Grand Prix, a Martina Vaculíka. Tipovat výsledek lze těžko, je tam hodně faktorů. Hlavně, aby nepršelo a vydrželo počasí. Bude to vyrovnané a bude záležet na Vencovi, jak bude závodit s Janem Holubem a Michaelem Hádkem. Na Ukrajině jel pěkně.“

Touha po zlomení černé svítkovské série
Mšeno prozatím všechny své závody vyhrálo. Pakliže vyhraje i dnes, stačí mu k triumfu v základní části už jen porazit Prahu. Svítkovské letiště ovšem není dle gusta obhájce dvou předchozích titulů. Pár dnů před důležitým utkáním nastala změna na pozici manažera. V pondělí dopoledne totiž Petru Moravcovi mšenskou sestavu nahlásil Petr Vandírek.

„Byl jsem o to požádán,“ vyvrátil Petr Vandírek logickou domněnku, že František Liebezeit je někde na dovolené. „Měli nedorozumění.“ Kouč, který dovedl středočeský klub ke všem jeho medailím, skočil do vytváření dnešní sestavy rovnýma nohama, protože Mšeno to tentokrát s cizinci nemělo vůbec jednoduché a jistý byl jen Greg Hancock.

„Seba je v Dánsku, Protas musí dělat motory,“ líčí Petr Vandírek. „Volal jsem Norberta Kosciucha, ale řekl mi, že by se nestačil vrátit a tak jsem sehnal Martina Vaculíka. Potom mi Norbert volal, že mu zrušili Švédsko a mohl by jet. Ale takhle to předělávat nemůžu!“

Přidělení startovních čísel přitom jasně naznačuje strategické myšlení. Greg Hancock je v pozici náhradníka a Michael Hádek, milovník svítkové dráhy, má třináctku. Ta kromě povinné juniorské jízdy umožňuje koučovi operativní nakládání. V týmu nechybí ani stálé opory Jan Jaroš, Filip Šitera a Jan Holub, zatímco Stanislav Pouznar si otevřel dveře do sestavy skvělým výkonem v Liberci.

„Chtěl bych vyhrát,“ netají se Petr Vandírek. „Ale stačila by nám remíza. Chci to v Pardubicích konečně zlomit. Jednou se to zlomit už musí! Zajímá mě jenom vítězství. Chci vyhrávat pro lidi, kteří tomu věří a dávají do toho finanční prostředky. Mšeno je malé město a lidé tam plochou dráhou žijí. Je mi líto, že Pardubice přišly o Lukáše, doufám, že se dá brzo do pořádku. Hlavně, aby byly hezký závody. Ben Barker má nejlepší average ve druhé lize, uvidíme. U nás bude záležet, jak zajede Martina Vaculík. Pokud bude tahat, bude to dobré.“

Historické okénko:
Slaný, 15. června 1999 – Začátek pardubických dobrých časů
Dnes jsou zahraniční závodníci nezbytnou podmínkou pro úspěch v české extralize. Podobné trendy se objevovaly už zkraje devadesátých let, kdy je řády konečně oficiálně povolily. Pardubice však dlouho stavěly jen na svých vlastních odchovancích. Jeremy Doncaster a Armando Castagna sice na východočeských soupiskách figurovali léta, což se bez ostré akce stávalo terčem vousatých vtipů.

Zlom nastal v půlce června roku 1999. Pardubičané tehdy rozehráli extarligovou kampaň druhým místem na pražské Markétě, ale o měsíc později v Březolupech skončili až poslední. Při návratu to v autobuse, který tehdy ještě jezdil na všechny závody, jen vřelo. Očekávaný zlom nenastal ani na domácí dráze. Všechny zaskočil březolupský virtuos Miloš Plzák, ale domácí skončili až třetí, tři body za Prahou.

Situace byla nejen vážná, ale pomalu se začínala stávat zoufalou. Pardubice se společně se Slaným krčily až u dna tabulky, zatímco Olymp s Březolupy získaly už tříbodový náskok. Na výborové schůzi bylo pořádně husto, ale nakonec padlo rozhodnutí Armando Castagnu přece jen povolat.

Legendární Ital poprvé pardubickou vestu se startovním číslem devět oblékl ve středu 15. června 1999 ve Slaném. Debut to bylo jako hrom. O patnáctibodové maximum jej připravil pouze incident v rozjížďce s číslem deset, v níž jej tvrdě sestřelil Karel Průša. Rozhodčí ovšem vyloučil Armando Castagnu, který jeho verdikt doprovodil pořádným gestem, jenž u nich doma označuje paroháče.

Čtvrtý extraligový mítink roku 1999 přinesl čtvrtého vítěze, ale předznamenal také začátek zlatých pardubických časů. Ve druhé půli šli Východočeši od vítězství k vítězství. V srpnu triumfovali ve Slaném, v září v Pardubicích. V Březolupech sice podlehli Praze, avšak 12. října jim další vítězný mítink konečně po desetileté odmlce garantoval opět extraligový titul. Napřesrok ho sice ztratily, avšak pod taktovkou Josefa Laštovky se v letech 2001, 2002 a 2004 staly suverény počátku nového milénia.

Sestavy nahlášené včera k 18:00:

ZP Pardubice:	1 Aleš Dryml
	2 Ben Barker, GB
	3 Tomáš Suchánek
	4 Magnus Zetterström, S
	5 Václav Milík
	6 Daniel Hádek
	7 Hynek Štichauer
Grepl PDK Mšeno:	8 Jan Jaroš
	9 Stanislav Pouznar
	10 Filip Šitera
	11 Martin Vaculík, SK (PZM)
	12 Jan Holub
	13 Michael Hádek
	14 Greg Hancock, USA

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II) a Karel Herman