Archiv pro měsíc: Srpen 2011

Ostatní závody

Zlatá stuha přinese opět vložený závod

Pardubice – 14. srpna
Rok 1996 byl pro českou plochou dráhu kromobyčejně příznivý, protože v něm spatřilo světlo světa dost talentovaných mladíků, kteří letos vtrhli v sedlech pětistovek na ovály. Jenže Zlatá stuha je zapsána v mezinárodním kalendáři FIM a UEM, takže v ní dle regulí musí startovat závodníci, kterým je minimálně šestnáct let.

Za těchto okolností bude vypsán vložený závod pro patnáctileté závodníky. Jejich seznam tejně jako formát budou upřesněny dodatečně.

V minulosti už Zlatou stuhu podobná vložená klání už doprovázela, šlo ovšem o nižší kubatury. V sezóně 2004 to byly stopětadvacíkty, předloni dvěstěpadesátky, které měly na našem území svou závodní premiéru.

Foto: Wojta Zavřel

Extraliga

Nečekaný postup může posunout extraligovými termíny

Praha – 14. srpna
Dodatečný postup českého juniorského národního týmu do světového finále ve vzdáleném Balakovu může zkomplikovat stavbu sestav na poslední dvě extraligová utkání základní části. Závodníci se sice vydají do dějiště závodu letecky, avšak motocykly pojedou dodávkou už od úterka. Petr Moravec, předseda VV SPD, vyjádřil ochotu vyjít extraligovým klubům maximálně vstříc včetně možného posunutí termínu jejich utkání.

Foto: Wojta Zavřel

MČR Jednotlivců

Aleš Dryml vyhrál, když už to nečekal

AKTUALIZOVÁNO – FOTO

Divišov – 13. srpna
Aleš Dryml pro letošní rok přehodnotil své priority a na žebříčku svých ambicí si mistrovství republiky jednotlivců o nějakou tu příčku posunul nahoru. V Divišově se dnes vskutku dostal do čela průběžné klasifikace, by až po pádu Matěje Kůse. Pražan upadl v rozjížďce s číslem devatenáct, když už měl na dohled patnáctibodové maximum. Nakonec ho bodově předstihl i Martin Málek a on stanul na pódiu, když v rozjezdu porazil Jana Jaroše. Smolařem se stal Filip Šitera. Na počátku mu kdosi ukradl dvě obutá kola a při pádu v jedenácté jízdě si zlomil klíční kost. Nadstavbový Memoriál Josefa Leifra se stal kořistí Václava Milíka, který jako první dokázal v osmileté historii podniku své vítězství zopakovat.

Brilantní starty stály za vznikem vedoucího triumvirátu
„Kluci tady maj‘ natrénováno,“ poukazoval Aleš Dryml na úterní trénink pražských závodníků, zatímco se po malé dráze ještě proháněly stopětadvacítky. „Mají náskok, ale já to zmáknu zkušenostma.“ Vzápětí však dodal: „To ještě nepiš, nevím, jak to dopadne.“ Nicméně pardubický borec, jemuž kromě otce asistoval i zraněný mladší bratr, rozhodně nemusel brát svá slova zpátky. A naproti tomu, kupříkladu Zdeňku Simotovi nebyly zkušenosti ze soukromého svezení příliš platné. Motor, který si dnes na jejich základě přivezl nastavený už z domova, se totiž začal přidírat. „Než jsem nastavil druhou motorku, byl konec závodu,“ povzdechl si.

Citovaná slova ovšem Zdeněk Simota vyřkl až na konci mítinku. Vrátíme-li se na jeho začátek, Aleš Dryml rozhodně nemohl být nespokojený. Rozjížďku s číslem jedna vyhrál stylem start – cíl a stejně dominantně si počínal i v páté jízdě. „První start se mi poved‘ a teď podruhý taky,“ liboval si.

Nicméně jeho vláda v prvních dvou pětinách rozhodně nebyla diktaturou jednoho jediného muže. Se šesti body ve svém měšci se mohli pyšnit rovněž Matěj Kůs a Filip Šitera. Mšeňák přišel o dvě obutá kola, než se vůbec začalo závodit, ale o body se rozhodně nechtěl nechat okrádat. A tak v rozjížďkách s čísly čtyři a šest odstartoval takovým způsobem, že se se soupeři viděl zase v depu.

Matěj Kůs zahájil triumfem nad Martinem Málkem, který mu celá čtyři kola visel za deflektorem, avšak cestičku k předjetí nenašel. Obdobně si stále ještě úřadující šampión počínal v osmé jízdě, kdy o punc neporazitelnosti připravil Jana Jaroše. Jeho pět bodů předtím vyrovnal Martin Málek. Úhelným kamenem jeho úspěchu se stal povedený startovní manévr, který byl dnes základním předpokladem úspěchu.

Minimum předjíždění totiž rámovaly mítink stejně charakteristickým způsobem jako poměrně vyšší počet pádů. Nelichotivou bilanci zahájil Eduard Krčmář hned ve druhé jízdě. Přitom na let pásky reagoval stejně jako vodík na kyslík. Vedení mu však sebral Jan Jaroš v první zatáčce. Václav Milík mezitím zpacifikoval Michala Dudka. A dral se dopředu i nadále. V posledním oblouku se sunul dopředu vnitřní stranou, jenže slánský borec se na jeho počínání vzápětí díval zpod nafukovacích mantinelů.

A jak už to v podobných případech chodí, každý z aktérů měl na incident absolutně antagonistický názor. „Neposlal jsem ho,“ dušoval se Václav Milík. „Byl jsem od něj asi metr daleko, asi se lek‘.“ Slánský lvíček, který se bolestivě praštil do ramene, popsal situaci jinak. „Jel za mnou,“ řekl. „A drobet do mě šouchnul.“ Václav Milík však upadl už ve druhé zatáčce sedmé jízdy, když se dral dopředu z poslední příčky. S povrchem dráhy se předtím seznámil i Michal Dudek, který stihnul včas odtlačit motocykl z dráhy, by by si v prvním oblouku mohl vynucovat rozsvícení červených světel.

V rozpětí dvou jízd přišla průběžná klasifikace o dva leadery
Počátek třetí série jízd viděl prodloužení vítězné šňůry Aleše Drymla. Martin Málek se žlutým povlakem přilby stihnul v prvním oblouku pouze své mladší extraligové kolegy Michala Dudka a Romana Čejku. „Bylo to po úpravě,“ komentoval Martin Málek svou druhou prohru, která se posléze ukázala jako poslední.

Vzápětí svou neporazitelnost o další trojbodový zářez prolongoval také Matěj Kůs. Musel startovat hned dvakrát kvůli pádu Jana Holuba v úvodním výjezdu. Pavel Váňa byl vůči němu poměrně velkorysý a nechal ho jet při repete. Mšenský junior si přitom dost polepšil. Zatímco prve padal na posledním místě, nyní se držel Matěje Kůse a Zdeňka Simotu s Eduardem Krčmářem odsoudil k paběrkování. Druhá příčka se ovšem stala dnešním maximem Jana Holuba.

Triumvirát vedoucích neporažených mužů se ovšem rozpadl za nešastných okolností v rozjížďce s číslem jedenáct. Před jejím začátkem se notně zapotil Tomáš Suchánek. Ten se už v sedmé jízdě doploužil pro poslední bod jen díky předchozímu pádu Václava Milíka. Podezření padlo na vadnou cívku zapalování, ovšem pardubický závodník si nebyl stoprocentně jistý. „Cívka, ale možná guma pod karburátorem,“ spekuloval. „Jak se ohřeje, hned se roztáhne a může tam bejt‘ díra.“

Nyní mu stroj vypověděl službu hned po vyjetí na ovál. Gašpar Forgáč v úloze mechanika byl ve střehu a pohotově mu přistavil náhradní motocykl. Do startu přitom zbývalo osmatřicet sekund. Po vedoucí příčce se natáhl Jan Jaroš. Filip Šitera se ovšem po průjezdu první zatáčkou propadl z druhého místa až za Tomáše Suchánka a Pavla Pučka.

Filip Šitera se však pokoušel zvrátit názor, že se dnes za první zatáčkou už nedá předjet. Za pokusný vzorek mu posloužil Pavol Pučko, okolo něhož se přehnal v nájezdu do druhého okruhu. To mu však bylo málo a pustil se do Tomáše Suchánka. Jenže krátce po průjezdu cílem si o Pardubičana škrtnul a následný pád byl stejně nevyhnutelný jako děsivý.

„Neklapnul jsem, trošku mě nakopnul dopředu,“ vyvracel Tomáš Suchánek hlasy o svém zpomalení. Filip Šitera skončil v sanitce a nakonec i se zlomenou klíční kostí a otřesem mozku v nemocnici. Vrátil se ještě před koncem mítinku. „Byl jsem pod ním a chtěl nad něj,“ popsal událost svýma očima. „Myslel jsem, že zadřel, ale vyšlo z toho, že klapnul. Zrovna v nájezdu, v nejvyšší rychlosti. Nebyla to jeho chyba, prostě zrovna shoda náhod…“

Při opakovačce si Jan Jaroš opět sám přisoudil úlohu suveréna. Tomáš Suchánek rychle předčil Pavla Pučka a dotíral na vedoucího Mšeňáka. Jenže ten ho hlídal jako žárlivý sultán svůj harém. A s osmi body byl rázem v průběžné klasifikaci mužem číslo tři.

Třetí přestávku vyplnily finálové jízdy stopětadvacítek, což zmátlo i skvělé divišovské praporkáře, kteří si v horkém dni odskočili na zasloužené občerstvení. Jejich práci si tak vyzkoušel samotný Petr Moravec, který přitom opět prokázal, že běh mu není rozhodně cizí disciplínou. Sotva Michaela Krupičkové dovedla svůj zelený motocykl vítězně do cíle, pokračoval hlavní mítink nesmírně důležitou třináctou jízdou.

Právě v ní se totiž střetli Aleš Dryml s Matějem Kůsem. Bylo jasné, že záhy bude průběžné vedení pouze v rukou jednoho z nich. Václav Milík se v rozjížďce s číslem dvanáct namlsal porážkou Martina Gavendy, který své včerejší technické trable vyřešil poskládáním toho nejlepšího do jednoho stroje, natolik že se rozhodl vypalovat rybníky i tentokrát. Jenže Aleš Dryml ho připravil o vedení vnějškem první zatáčky.

Za zády vedoucích Pardubičanů se však odehrála naprosto nečekaná podívaná. Matěj Kůs upadl a Zdeněk Holub v roli náhradníka zaskakující za Filipa Šiteru musel k zemi také. Pražský junior se do svého boxu vrátil po ose, avšak Matěj Kůs zmizel v sanitce. Ta ho zavezla do depa, avšak jediným úkonem pardubického primáře Tomáše Brože se naštěstí stalo rozložení skládacích schůdků, aby obhájce titulu mohl pohodlněji vystoupit.

Při repete, k němuž Pavel Váňa povolal kompletní čtyřku, zopakoval Václav Milík svůj bleskový start. Matěj Kůs se záhy posunul před něho a Aleš Dryml ho napodobil takřka okamžitě. „Matěj byl rychlejší, držel si lajnu a já nejsem prasák, abych to do něj narval,“ viděl Aleš Dryml běh událostí v úvodním oblouku.

Jenže cestou do cíle přišel Matěj Kůs o přední blatník a Dryml Team se rozhodl podat protest. Dokonce se dalo dohromady nezbytných pět tisícovek, avšak kamenem úrazu se stal reglement, že v závodech jednotlivců musí protestovat přímo závodník osobně, přičemž čas má jen do začátku následující jízdy.

Věřit se musí až do posledního momentu
Hned vzápětí jsme byli svědky dalšího momentu, klíčového pro obsazení stupňů vítězů. Martin Málek by si dnes zasloužil speciální cenu pro předjížděcí manévr. Jan Jaroš sice předjel Jana Holuba v první zatáčce, avšak tentokrát neměl vyhráno. Březolupský závodník se totiž během necelých dvou okruhů dokázal povznést ze třetí příčky do čela.

Nahoru mířili rovněž Tomáš Suchánek a Zdeněk Simota, s přehledem triumfující v patnácté, resp. šestnácté jízdě. Triumf závodníka pražského juniora byl však přece jenom nespravedlivě zastíněn patáliemi juniorů. Pavol Pučko upadl v předposlední zatáčce, nicméně přesto bral bod. Michal Dudek ho na třetím místě vystřídal jen dočasně, jelikož po dvaceti metrech zajel na trávník. „Protočil se primár a vzal zuby na spojce,“ svěřoval se. „ V depu mi nadávali, mysleli, že jsem zastavil kvůli Pučkinovi.“

Aleš Dryml posléze vyhrál sedmnáctou jízdu a už se smiřoval, že se na pódium postaví na druhý post. Jenže pády neustaly ani v závěrečné sérii. Pavol Pučko svým spektakulárním pádem v předposlední zatáčce osmnácté jízdy podal pádný důkaz, že na rozdíl od ploché dráhy, flattracku a možná supermotardů, by se při stuntridingu neuplatnil. „Přilba to pobrala,“ vyvrátil Pražan nejhorší obavy, aby vysvětlil, cože to na sklonku šestnácté jízdy předváděl. „Pošteloval jsem to do rychla. Jak marodím, nemám čas na fyzičku. A po včerejšku jsem na tom lítal jak hadr na holi.“

Jenže, co se stalo v rozjížďce s číslem devatenáct, nečekal vůbec nikdo. Matěj Kůs v první zatáčce objel Tomáše Suchánka a mířil za vítězstvím nejen v jízdě, ale i celém mítinku stejně neomylně jako autopilot moderního letadla na ranvej. Mnozí diváci si už ve svých programech k jeho jménu napsali pátou trojku. Jenže Matěj Kůs v předposledním oblouku nečekaně upadl!

Místo triumfálního wheelie mu nezbylo, než hodit myšku do otevřených vrat depa a jít zpytovat své svědomí. V tom okamžiku se Aleš Dryml stal vítězem a zároveň leaderem průběžné klasifikace. „Tak by se závody neměly vyhrávat,“ glosoval pardubický borec své nečekané dědictví.

Martin Málek si v poslední jízdě vypracoval bratru třicetimetrový náskok a po průjezdu cílem věděl, že je celkově druhý. Jaroslav Petrák, který, nepočítáme-li včerejší trénink, usedl za plochodrážní řidítka poprvé od svého červencového úrazu v Liberci, ztratil třetí místo kvůli pádu v posledním výjezdu. „Na hovno,“ odtušil a všem bylo jasné, že svým hodnocením míní celý dnešní závod ze svého úhlu pohledu.

Matěj Kůs musel do rozjezdu s Janem Jarošem o třetí místo, kde si triumf už nenechal vzít. „Bylo to o startu a Matěj odstartoval dobře,“ vyprávěl mšenský závodník. „Já zkoušel venek, v jedný zatáčce jsem se mu přiblížil, ale o už mě viděl. Dneska to bylo o startu a ujet první kolo, moc se nepředjíždělo.“

Rozjezdem ovšem nabitý program na divišovském stadiónu neskončil. Zdařilou tečku učinil již osmý ročník Memoriálu Josefa Leifra. Vlivem předchozích událostí ovšem museli jeho pořadatelé z fanouškovského uskupení HBC&Vrates improvizovat se startovní listinou a Filipa Šiteru, Pavla Pučka a Matěje Kůse nahradit jinými borci.

Úvodní semifinále přineslo jednoznačný postup pro Václava Milíka a Martina Gavendu. V tom druhém zvítězil Zdeněk Simota, když ve třetím kole předjel Martina Málka. Program Leifrova memoriálu bohužel zhubnul o malé finále, takže se rovnou bojovalo o stupně vítězů. Václav Milík jako první v osmileté historii celého klání dokázal obhájit předcházející triumf, když ho po skvělém startu útočící Zdeněk Simota a Martin Málek nedostihli.

Hlasy z depa
„Jsem rozčarovanej‘,“ pokrčil Aleš Dryml rameny. „S Matějem to bylo nakropíno a ještě mu ulít‘ blatník. Předtím spad‘ sám v kaluži, nevyloučili ho. To mě naštvalo, protestovali jsme. Byl to zbrklej‘ závod. Přijel jsem na pásku, nebylo připravený startovací zařízení. Lovil se praporkář, dvě minuty přitom běžely a zbejvala jen jedna. První start se mi poved‘, druhej‘ taky a do tý čtvrtý jízdy jsem si myslel, že vyhraju. Pak byl rychlejší Matěj, držel si lajnu a já nejsem prasák, abych to do něj narval. Matěj nakonec spadnul, to mě mrzí, takový věci se nepřejou, tak by se závody neměly vyhrávat. Jsou ještě dva závody, dřív jsem mistrák nebral, letos jsem si ale dal na žebříček, že ten titul zkusím.“

„Dneska to bylo úplně suprové,“ zářil Martin Málek. „Trošku se štěstím, ale to k tomu patří. Nebýt Matějova pádu, jsem až třetí. Ale jsem rád, že se mi letos už konečně povedla bedna. Dvakrát jsem prohrál. S Matějem to vypadalo slibně a s Álou dost špatně, bylo to po úpravě. V depu šlapalo všechno, jak má, až na drobné, zanedbatelné problémy. Jsem hrozně šastný za tu bednu.“

„Na rovinu, dneska nic neřeknu,“ říkal Matěj Kůs, který také dodržel slovo.

„Těsně pod bednou,“ komentoval Jan Jaroš své umístění. „Víceméně rozhodla jízda s Matějem, jak mě předjel. Škoda, chtěl jsem maximum. Holt byli kluci lepší. Dráha dobrá, jen ty body chyběly. Je dobré, že je mistrák vyrovnanej‘, s Matějem jsme na tom stejně a bude to otevřený. Jsem rád, že se poslední závod jede u nás ve Mšeně. Škoda Filipa, doufám, že bude brzo v pořádku. Vypadalo to fakt blbě.“

„Bídně,“ odtušil Tomáš Suchánek na otázku magazínu speedwayA-Z, jak se mu dneska jelo. „Po dlouhý době jsem měl defekt. Ani jsem ale na příčinu ještě nepřišel. Všechno jsem vyměnil, uvidím až doma. Ke konci jsem si zlepšil náladu. Starty byly lepší. Uvidíme v dalším závodě, na Prahu jsem si vylosoval jedničku, snad to tak bude i v pořadí.“

„Mistrák úplně na hovno,“ netajil se Václav Milík svým zklamáním. „Edu jsem neposlal, byl jsem od něj metr daleko, asi se lek‘. A druhej‘ pád? Dal jsem to na venek, dláblo to a už jsem to neustál. Memoriál byl ale dobrej‘. Zpřevodovali jsme to a byla to paráda.“

„Hrůza,“ vystihl Zdeněk Simota své účinkování v úvodním finále. „Na první motorce jsem si přivez‘ udělanej‘ motor, co jsem tady zkoušel v úterý. Teď se to zatahovalo a než jsem doladil druhou motorku, byl konec závodu. Hlavně starty, vůbec jsem nestartoval. Čekal jsem, že budu na bedně. Mám devět bodů, odskočili mě, ale uvidím, snad už to bude lepší. Na Prahu jsem si vytáh‘ třináctku, doufám, že to bude dobrý.“

„Celkem fajn,“ byl Martin Gavenda v pohodě. „Chtělo to ale aspoň deset bodů a být trošku výš. Technika fungovala, dneska ráno jsme to splácali všechno na jednu motorku. Poslední nuly je škoda, tam to chtělo aspoň bodík.“

„Doufal jsem, že vyhraju,“ posteskl si Filip Šitera po svém návratu z nemocnice. „První dvě jízdy dobrý, ale smůla se mě při republice pořád drží…“

„Na hovno,“ smutnil Eduard Krčmář. „Bolí mě rameno. A nějak to nejelo. Jednu motorku jsem přidřel, jel jsem na druhý. Tam jsem nějak spadnul, Václav jel za mnou a drobet do mě šouchnul.“

1. Aleš Dryml, Pardubice 3 3 3 2 3 14
2. Martin Málek, Březolupy 2 3 2 3 3 13
3. Matěj Kůs, Praha 3 3 3 3 F 12+3
4. Jan Jaroš, Mšeno 3 2 3 2 2 12+2
5. Tomáš Suchánek, Pardubice 2 1 2 3 3 11
6. Václav Milík, Pardubice 2 F 3 1 3 9
7. Zdeněk Simota, Praha 2 2 1 3 1 9
8. Martin Gavenda, Praha 1 2 2 2 0 7
9. Filip Šitera, Mšeno 3 3 X – – 6
10. Jan Holub, Mšeno 1 1 2 1 1 6
11. Roman Čejka, Slaný 1 1 0 1 2 5
12. Eduard Krčmář, Slaný F 2 0 0 2 4
13. Michal Dudek, Slaný 1 F 1 E 2 4
14. Jaroslav Petrák, Pardubice 0 0 1 2 F 3
15. Pavol Pučko, Praha 0 1 1 1 F 3
16. Zdeněk Holub, Praha (res) 0 1 1 2
17. Ondřej Smetana, Praha 0 0 0 0 – 0

8. Memoriál Josefa Leifra:

    SF1 SF2 FIN
1. Václav Milík, Pardubice 1.   1.
2. Zdeněk Simota, Praha   1. 2.
3. Martin Málek, Březolupy   2. 3.
4. Martin Gavenda, Praha 2.   4.
5. Eduard Krčmář, Slaný 3.    
  Tomáš Suchánek, Pardubice   3.  
7. Zdeněk Holub, Praha   4.  
  Jan Jaroš, Mšeno E    

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II)

Markéta Cup 125 ccm

Michaela Krupičková kralovala malému oválu

AKTUALIZOVÁNO – FOTO

Divišov – 13. srpna
Rychlé tempo jízd a jistý stupeň hektičnosti provázely čtvrtý mistrovský podnik stopětadvacítek. A také poměrně velký počet pádů, které se nevyhnuly ani úzkému okruhu favoritů. O body díky nim přišli Michal Škurla a Zdeněk Holub a Patrik Mikel dokonce musel s naraženou rukou odstoupit. Na nejvyšší stupeň vystoupila Michaela Krupičková. Po vyloučení Zdeňka Holuba za vyjetí z dráhy se na druhou příčku senzačně postavil Filip Hájek.

I tři mistři tesaři se občas utnou
Důvod ke spěchu byl více než pádný. Na rozdíl od červencové juniorky se tentokrát neměly stopětadvacítky prolínat s půllitry, ale celý jejich mítink měl hlavnímu klání předcházet. A tak zatímco diváci, kteří se spoléhali na plakátované otevření bran stadiónu ve třináct hodin, byli při svém příchodu zaskočeni, že na mini dráze se již pilně závodí.

Přitom hned první série rozhodla o obsazení stupňů vítězů. Zatímco Michaela Krupičková si v rozjížďce s číslem jedna na své konto připsala první ze svých dnešních pěti vítězství, Michal Škurla upadl a neprojel cílem. „Spadnul jsem,“ vrčel leader všech třech seriálů nižší kubatury. „Míša jela moc pomalu. Spíš stála, než jela.“

Ve třetí jízdě musela sanitka pro Patrika Mikela, jemuž v poslední době svědčí spíše velké ovály. Zdravotnický personál mu naštěstí jen ovázal ruku naraženou v zápěstí, takže se březolupský odchovanec mohl na svých toulkách depem oddávat spřádáním svých plánů na zítřejší klasický mistrovský podnik v Liberci.

Třetí z okruhu favoritů přišel na řadu v rozjížďce s číslem čtyři. Zdeněk Holub, který prve začal hladkou porážkou svých obou mladších klubových kolegů, upadl v první zatáčce druhého kola při stíhání Michaely Krupičkové. V půlce závodu se tak na čele bez Patrika Mikela již jen šestičlenného startovního pole vedle Michaely Krupičkové hřál už jen stejně neporažený Jakub Ondroušek.

Obrýlený rezek z Chabařovic triumfoval v jízdě, v níž Patrik Mikel upadl, a ve svém vítězném tažení pokračoval pátou jízdou, kde ujel Filipu Hájkovi už po vylétnutí pásky. Po druhé přestávce však musel zbýt jen jediný leader. Šance se chopila Michaela Krupičková, která dnes startovala jako bohyně. O své další vítězství stylem start – cíl se postarala v desáté jízdě, kdy jí byl protivníkem pouze Lukáš Kovařík. A s dvanácti body se stala vítězem hlavní části.

Zato Jakuba Ondrouška připravilo velké tempo jízd minimálně o jeden bod. Se svým otcem si připravoval motocykl, a když přijel ke vratů z depa, už jen nevěřícně sledoval, že se odstartovalo bez něho. Kdyby dojel třetí, rozjížděl by se o finále A, za těchto okolností musel vzít zavděk béčkem.

Rozmary paní Fortuny
Právě rozjížďka s číslem jedenáct, která nečekaně přistřihla křídla ambicí Jakuba Ondrouška, rozhodla o složení finále A. Jak Michal Škurla, tak Zdeněk Holub usilovně doháněli svá bodová manka a nyní stanuli bok po boku na startovním roštu. Za delší konec provazu tahal Zdeněk Holub. I když ho Michal Škurla v prvním oblouku podjel, na začátku druhého okruhu se vrátil zpátky.

Zdeněk Holub si svým vítězstvím pojistil finále A, zatímco Michal Škurla sdílel osud Jakuba Ondrouška. Naproti tomu miláčkem Štěstěny se stal Filip Hájek. Už při losování mu přálo štěstí, protože ve dvou případech startoval jen s jedním soupeřem. A po odstoupení Patrika Mikela absolvoval rozjížďku s číslem dvanáct. Inkasem dvanácti bodů postoupil do finále A a to přitom na své dnešní cestě porazil jen Lukáše Kovaříka.

Nyní se však stopětadvacítky odmlčely a ke slovu se dostaly zase až po odjetí dvanácti rozjížděk hlavního bodu programu. Finále C logicky odpadlo a na pořad se dostalo rovnou béčko. Michal Škurla v něm nenašel soupeře a projel cílem před Jakubem Ondrouškem a Lukášem Kovaříkem.

Áčko ovšem bylo dramatem úplně jiné kategorie. Zdeněk Holub odstartoval nejlépe, avšak Michaela Krupičková se prosadila do čela spodní stranou prvního oblouku. Poté už neuhnula z ideální stopy snad ani o jediný milimetr. Zdeněk Holub se snažil, ale zůstal druhý.

Jenže to nebylo všechno! Zdeněk Holub byl dodatečně diskvalifikován, jelikož při své stíhací jízdě vyjel z dráhy. Štěstí neodvracelo svou tvář od Filipa Hájka, který rázem poskočil až na druhou pozici. Ovšem hold Fortuně by měl skládat také Michal Škurla. By skončil až čtvrtý, získal o dva body více než Zdeněk Holub. Paradoxně se mu tak v průběžné klasifikaci vzdálil a Zdeňka Holub navíc přeskočila i Michaela Krupičková!

    B A TOT
1. Michaela Krupičková, Liberec 3 3 3 3   6 18
2. Filip Hájek, Praha 2 2 2 3   4 11
3. Zdeněk Holub, Praha 3 X 3 3   L 9
4. Michal Škurla, Praha F 3 3 2 3   11
5. Jakub Ondroušek, Chabařovice 3 3 2 – 2   10
6. Lukáš Kovařík, Praha 1 2 1 2 1   7
7. Patrik Mikel, Praha F – – –     0

Průběžné pořadí šampionátu:

  PHA CHA DIV DIV TOT
  19.4. 26.6. 16.7. 13.8.  
1. Michal Škurla 16 18 12 11 57
2. Michaela Krupičková 12 13 12 18 55
3. Zdeněk Holub 17 11 17 9 54
4. Jakub Ondroušek 6 9 14 10 39
5. Lukáš Kovařík 10 7 2 7 26
6. Filip Hájek NS 4 7 11 22
7. Patrik Mikel 11 NS 10 0 21
8. Miroslav Drahota 8 NS NS NS 8
9. Roman Mády NS NS 6 NS 6

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II)

MČR 1. liga

Ve Mšeně se k Divišovu vzhlíželo vesměs nadějemi

Mšeno – 12. srpna
Celkem jedenáct účastníků úvodního finále mistrovství republiky jednotlivců se včera představilo v akci během mšenského prvoligového mítinku. Ne každý z nich byl spokojen, všechny však spojuje víra v lepší časy.

„Zejtra je velký otazník,“ působil Jan Jaroš nejzáhadnějším dojmem. Zato jeho parák z vítězného Mšena Filip Šitera jen jiskřil optimismem. „Těším se na zejtra do Divišova,“ svěřoval se. „Ale už vím, že neudělám tolik bodů jako dnes, protože se pojede jen pět jízd (smích).“

„Zkoušel jsem novej‘ motor,“ říkal Tomáš Suchánek. „Ale zejtra budu mít stejně jinej‘.“ Pokud se týká pohonných agregátů, největší problémy měli členové březolupské sestavy. „Už v tréninku jsem slyšel, že je to v prdeli a v první jízdě se moje obavy ještě zvýšily,“ povzdechl si Martin Gavenda.

Roman Čejka nemohl najít recept na fungující nastavení a Martin Málek se z rozjížďky s číslem třináct vrátil s podezřením, že je motor zadřený na klikové hřídeli. „Začalo to zvonit,“ vyprávěl. „Buď se na to podívám ještě dnes nebo až doma. Ten lepší motor mi na zítra zůstal.“

Nicméně každý z oslovených závodníků vzhlížel k Divišovu s nadějemi. „Pořád to není žádnej‘ šlágr, ale bylo to lepší než v Liberci,“ bilancoval Pavol Pučko. „Doufám, že vzestupný to bude i zejtra.“ Rovněž Václav Milík by byl za dobrý výsledek rád. „Ještě kdyby to vyšlo v Divišově, jsem spokojenej‘ člověk,“ konstatoval. A na konec přání Jana Holuba“ „teď se nedaří, už je potřeba něco zajet, doufám, že se to otočí, budu se snažit.“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II)

MČR 1. liga

Mšeno vítězí, Pardubice unikají

AKTUALIZOVÁNO – FOTO

Mšeno – 12. srpna
Mšenská dvojice Filip Šitera – Jan Jaroš, která neztratila jediný bod, stála za dnešním vítězstvím Mšena v sedmém prvoligovém klání. Obdobnou úlohu sehráli Tomáš Suchánek s Václavem Milíkem v pardubické sestavě a body ztráceli pouze se Mšeňáky. Díky tomu skončil východočeský celek druhý a navýšil svůj náskok na čele průběžné tabulky už na pět bodů před Plzní, jenž dnes skončila těsně třetí před Březolupy a Prahou.

Pardubice střídají Plzeň na čele
Mraky a drobný d隝 se postaraly o předehru sedmého podniku obnovené první ligy. Už trénink přinesl do některých boxů starosti. Daniel Hádek sotva vyjel na ovál, už jen nevěřícně kroutil hlavou. „Nejede to,“ hlásil. Ondřej Smetana, jenž se v sedle objevil poprvé od svého pardubického pádu, upadl. „Hodilo mě to jak kráva,“ vysvětloval. „Vjel jsem do největší díry, co tam byla. Ruce jsou už dobrý, občas to ale ještě bolí.“

Mšeno na svůj domácí závod opět posílilo domácí juniorské duo o své české extraligové hvězdy. Už v rozjížďce s číslem jedna slavil Jan Jaroš velké sólo před březolupským tandemem Martin Málek – Roman Čejka. Sotva se slánský junior ve službách moravského týmu objevil v depu, přeskakoval na druhý motocykl. Antonín Polák mu na tom prvním pro jistotu měnil primární řetěz kvůli nečistotám za spojkou.

Body ze třetí jízdy však nedovezl, jelikož se s Martinem Gavendou museli dívat na koncert v podání Michaela Hádka a Jana Holuba. Plzeň jako jediná dokázala v první sérii inkasovat pět bodů, což ji dostalo do čela. Udržela se v něm, ačkoliv se v rozjížďce s číslem pět rozešla smírně s Pražany.

Daniel Hádek exceloval. „Dali jsme bráchův karburátor a je to perfektní,“ vysvětloval obrovské zlepšení vůči tréninku. Zato jeho kolega Roman Irmiš na body nedosáhl. V prvním oblouku se málem dostal do křížku s nafukovacími mantinely, kam ho vyvezla pražská dvojice Ondřej Smetana a Zdeněk Holub. Až do cíle se jim snažil pomstít, avšak nakonec se musel smiřovat s nulou.

Dvojicí nerozhodných výsledků začaly Mšeno, Praha i Pardubice. Václav Milík suverénně vyhrál rozjížďku s číslem dvě. Pavol Pučko a Michal Škurla nepustili mezi sebe Davida Štěrovského, kterému zahojená ruka konečně umožnila debutovat v sedle pětistovky. Ve čtvrté jízdě přivedl Filip Šitera do cíle Tomáše Suchánka a Tomáše Jůzy, když Michal Klein upadl ve druhém oblouku. „Měl jsem lepší start,“ líčil Tomáš Suchánek. „Ale zvedlo se mi to. Filip to tam dal a ještě mi zvednul loket.“

Nicméně právě Pardubice ve druhé sérii ukončily okamžiky, které Plzeň trávila na čele průběžné klasifikace. V rozjížďce s číslem šest se Václav Milík s Tomášem Suchánkem vytáhli na Romana Čejku a Martina Málka. Ten ve druhém okruhu dokonce zastavil. „Nic,“ odtušil na otázky, co se mu přihodilo. „Šetřím síly na zítra na Divišov.“

Plzeň ztratila body již v sedmé jízdě. Jan Jaroš vystřelil od startu jako řízená střela a odsoudil Michaela Hádka s Janem Holubem do role nejbližších pozorovatelů svého triumfu. Vzájemná konfrontace s Pardubicemi ovšem přinesla západočeskému týmu ještě větší pohromu. Lubomír Vozár díky liberálním pravidlům dal opět dohromady Václava Milíka s Tomášem Suchánkem a ti už v prvních metrech změřili Daniela Hádka a Františka Irmiše.

Plzeňskou bodovou úroveň vyrovnalo i Mšeno, když Filip Šitera v rozjížďce s číslem devět ujel Ondřeji Smetanovi a Zdeňku Holubovi. Pražanům i dnes chyběla především vůdčí jezdecká osobnost. I přesto se však drželi Březolup, které se na stejný počet bodů dostaly díky 5:1 ze vzájemného střetu v osmé jízdě. Martin Gavenda ji vyhrál stylem start – cíl. Roman Čejka se dostal za jeho záda, když v nájezdu do druhého kola minul Pavla Pučka.

Směje se nakonec Mšeno
Do boje o vítězství se záhy zapojilo i Mšeno. Oba jeho junioři si vybrali po dvou rozjížďkách a nyní bylo jasné, že až do konce klání uvidíme v akci pouze skvělý tandem Jan Jaroš – Filip Šitera. O jeho potenciálu na výrazně domácí dráze se jako první přesvědčily Březolupy. Martin Gavenda a Martin Málek v rozjížďce s číslem jedenáct nestačili říct ani švec a jejich soupeři byli fuč.

Potíže Březolup gradovaly třináctou jízdou. Michael Hádek s Janem Holubem se postarali o remízu, když vůbec nepustili ke slovu Martina Gavendu. Martin Málek byl sice před nimi a vyhrál, ale do depa přišel se svým motocyklem pěšky. „Mám podezření, že motor je zadřený na klice,“ informoval. A Jaroslav Gavenda rázem věděl, že svou strategii bude muset přebudovat, jelikož mu zbývají již jen dva závodníci.

Stejným způsobem jako připravily Plzeň o vedení, o něho Pardubice také přišly. Rozjížďce s číslem dvanáct sice kraloval Tomáš Suchánek. Ale Michal Škurla se Zdeňkem Holubem, který až do konce klání střídal Ondřeje Smetanu šetřícího bolavé ruce, již při vylétnutí pásky vyzráli na Tomáše Jůzu.

Mnohem větší důležitost pro vývoj závodu však měl pardubicko – mšenský střet v rozjížďce s číslem čtrnáct. Jan Jaroš s Filipem Šiterou se ovšem o pětibodovou dávku nenechali připravit. „Jsou tady doma,“ uvědomoval si Václav Milík. „Odstartoval jsem s nima, dával to na lajnu, ale musel páčkovat.“

Domácí byli o dva body před Pardubicemi, ovšem Lubomír Vozár se spíše soustředil na své dlouhodobé soupeře Březolupy a Mšeno. V tom mu v patnácté jízdě pomohl také Pavol Pučko. Ve druhé zatáčce totiž rozdělil Jana Holuba a Daniela Hádka. Před poslední sérií mělo Mšeno dvaadvacet, Pardubice dvacet, Plzeň devatenáct, Praha patnáct a Březolupy čtrnáct bodů.

V šestnácté jízdě ovšem Pardubičané museli spoléhat jen sami na sebe. Jejich manažer pro konfrontaci s Březolupy vyslal silný tandem Václav Milík – Tomáš Suchánek. A ti se mu odvděčili pěti body. Martin Gavenda, laborující s motorem, měl honičku stihnout limit, ale na dráze nestíhal s Romanem Čejkou vůbec. „Moc to točí,“ stěžoval si slánský junior ve svém depu.

Pět bodů se náramně hodilo do pardubického krámu. A to tím spíše, uštědřili-li Jan Jaroš s Filipem Šiterou zdrcující porážku Jan Holubovi s Michaelem Hádkem. Ten nakonec ani neprojel cílem, kam ho nepustil prasklý řetěz. Plzeňané se však stále drželi ve hře o pódium. O něm se naopak přestalo zdát Březolupům. Martin Gavenda dokázal v první zatáčce vnějším obloukem připravit Pavla Pučka o vedení, ale v kombinaci s bodem Romana Čejky uzavřel tým své dnešní účinkování na devatenácti bodech. A Plzeň měla dvacet a ještě jeden start k dobru.

Lubomír Vozár jí ovšem do cesty postavil Tomáše Suchánka s Václavem Milíkem. Pochvalu by si zasloužil Radim Janouch, mechanik Václava Milíka. Špatný povlak na hlavě svého závodníka bleskově vyměnil za správný žlutý. A pak už jen mohl sledovat, jak se v koalici s Tomášem Suchánkem dostal jednoznačně do čela před Daniela Hádka a Františka Irmiše.

Zato Petr Vysocký, mechanik klanu chotíkovských závodníků, smutnil. „Další šteft upadl,“ konstatoval, když tlačil motocykl Daniela Hádka do boxu. Dalších pět bodů dostalo Pardubice do vedení o tři body před Mšeno. Leč všeho dočasu. V závěrečné rozjížďce Filip Šitera a Jan Jaroš odstartovali na Zdeňka Holuba a Pavla Pučka a definitivně umístili Mšeno na nejvyšším stupni pódia.

Hlasy z depa
„Dobrý, vyhráli jsme, jen škoda, že takovejch‘ bodů nebylo ve středu na extralize,“ říkal Filip Šitera. „Dráha byla zezačátku rozbitá, ale to je výhoda domácího prostředí. Maximum musí bejt‘. Těším se na zejtra. Vím, že v Divišově neudělám tolik bodů jako dnes, protože tam je jen pět jízd (smích). Doufám, že se zbavím smůly. Chci tam vyhrát. Teď se to jen musí umejt‘, snad to bude OK.“

„Nebudu nic předstírat, vyhráli jsme, maximum,“ radoval se Jan Jaroš. „Byla tady dráha pro nás. Dalo se očekávat, že vyhrajeme, jsem rád, že jsme to potvrdili. Zejtra je to velkej‘ otazník.“

„Dobrý, myslím, že to bylo dobrý předkolo před Divišovem,“ rozhovořil se Václav Milík. „Akorát jsem moh‘ porazit Šiteru s Jarošem. Odstartoval jsem stejně s nima a dával to na lajnu. Musel jsem páčkovat. Oni jsou tady doma. Ještě, aby to vyšlo zejtra, a jsem spokojenej‘ člověk.“

„Zkoušel jsem novej‘ motor,“ přizvukoval Tomáš Suchánek. „Zejtra budou jiný motorky, tohle je taky babička, ale GMácká. Jsme druhý, ale o Mšeno nám ani nejde, jde nám o Březolupy a Plzeň a ty skončily za náma. Ztratil jsem jeden bod. Měl jsem lepší start, ale zvedlo se mi to. Filip to tam dal a ještě mi zvednul loket. Ale dneska to byl stejně jenom takovej‘ trénink.“

„Celej‘ den stál za hovno,“ neskrýval Martin Gavenda svou špatnou náladu. „Motor v prdeli, slyšel jsem to už v tréninku. A v po první jízdě se obavy zvýšily, takže to nemělo ani cenu. Uvidím, jestli bude motor v cajku na zítra. Byl bych rád, kdyby se to povedlo, ale na to jsem malý pán. Už jsme byli první a třetí, dnes jsme čtvrtí.“

„Mohlo to bejt‘ podstatně lepší,“ komentoval dnešní výkon Jan Holub. „Nevím, co se děje, je to už delší doba. Uvidíme zejtra, už je potřeba něco zajet. Teď se nedaří, doufám, že se to otočí, budu se snažit.“

„Všelijaký,“ odpovídal Michael Hádek na tradiční otázku magazínu speedwayA-Z, jaké to dnes bylo. „Nejdřív dobrý, pak mi vylítaly štefty, a nakonec prasknul řetěz a já dostal do vajec. Bedna po dlouhý době, ale musím dát do kupy motorky. Začaly padat štefty a je to všelijaký.“

„Po tréninku na hovno, ale teď jsem spokojenej‘,“ odhalil Daniel Hádek své rozpoložení. „Bedna byla, konečně jsem stál na stupních!“

„Dneska jsem byl po dlouhé době na závodech,“ svěřoval se Martin Málek. „Po třech týdnech jsem měl čerstvý motor. Začalo to zvonit, začalo se to přidírat. Dráha byla těžká, rozbitá, děravá a trošku nebezpečná. Tak jsem zvolil opatrnou cestu a zaměřoval se na zítřek. Buď se do motoru podívám ještě dnes, mám podezření na kliku, nebo se kouknu až doma. Na zítra mi zůstal lepší motor. Snad to bude lepší a nebude pršet, jak hlásili.“

„Dneska to bylo lepší než v Liberci,“ hodnotil Pavol Pučko. „Pořád to není žádnej‘ šlágr, doufám, že to bude vzestupný i zejtra. Sedm bodů, to je v prdeli, já čekal třeba dvacet.“

1. Grepl PDK Mšeno   32
Jan Jaroš 3 3 2 3 3 2 16(2)
Stanislav Pouznar 0 E – – 0
Filip Šitera 3 3 3 2 2 3 16(2)
Michal Klein F 0 – – 0
 
2. ZP Pardubice   30
David Štěrovský 0 – 0 – 0
Václav Milík 3 3 3 1 3 2 15(1)
Tomáš Suchánek 2 2 2 3 2 3 14(3)
Tomáš Jůza 1 – 0 – 1(1)
 
3. PK Plzeň   21
Michael Hádek 2 2 2 E 6(1)
Jan Holub 3 1 1 3 1 9(2)
Daniel Hádek 3 1 1 1 6
František Irmiš 0 0 – 0 0
 
4. Mitas Březolupy   19
Martin Málek 2 R 0 3 – 5
Roman Čejka 1 0 1 2 – 1 1 6(2)
Martin Gavenda 1 3 1 0 0 3 8
 
5. AK Markéta Praha   18
Pavol Pučko 2 1 2 2 0 7
Michal Škurla 1 0 2 0 0 3(1)
Ondřej Smetana 2 2 – – 4
Zdeněk Holub 1 1 1 1 4(3)

Aktuální prvoligová tabulka:

  malé body velké body
1. Pardubice 197 29
2. Plzeň 185 24
3. Březolupy 185 23
4. Mšeno 169 22
5. Praha 105 7

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II)