Převládá opatrný optimismus

Mšeno – 20. července
Zítřejší extraligový duel Mšena a Slaného dlouho vypadal jako další pokračování spanilé jízdy domácího týmu na cestě k přímému postupu do finále. Jenže nyní se Mšeno musí obejít bez Grega Hancocka a Slaný je motivovaný poslední šancí zabušit na brány play-off. Oba manažeři deklarují vzájemný respekt, ale zároveň touhu po dvou tabulkových bodech.

Plán zvítězit se nemění
Čas na ploché dráze může ubíhat skutečně rychle. Přesvědčil se o tom i František Liebezeit. Ještě včera večer stavěl své plány na zítřejší závod okolo Grega Hancocka, avšak nakonec musel celou sestavu radikálně přestavět. „Neklaplo to, Greg nám to přislíbil, ale odložili Švédsko,“ povzdechl si. „Máme holt smůlu.“

Neúčast aktuálního leadera průběžné klasifikace seriálu velkých cen však neznamená přehodnocení mšenských ambicí. „Nijak,“ odpovídá mšenský kouč na jednoznačnou otázku, jak se změnily. „Vítězství. Oni mají lepší cizince, my zase lepší Čechy.“

Avšak startovní číslo sedm je volné a v nahlášené sestavě je jen jeden ze dvou povolených zahraničních posil. Není tedy možné, že se zítra v podvečer dočkáme nějakého překvapení? A to tím spíše, podnikl-li podobný tah už Petr Vandírek předloni ve Slaném? „Není to od nás žádná finta,“ odmítá František Liebezeit obdobný scénář. „Patryk Dudek a Maciej Janowski jedou o víkendu mistrovství světa. Martin Vaculík a Sebastian Ulamek mají klubové povinnosti. I Norberta Kosciucha jsme museli tahat ze dvou závodů z Anglie. Jede tam ve středu a v pátek, slíbil, že ve čtvrtek přiletí.“

Vedle Norberta Kosciucha budou ve mšenské partě už jen samí Češi – Filip Šitera, Jan Jaroš a junioři Michal Klein, Jan Holub a Michael Hádek. „Jedeme opravdu se slabou sestavou,“ komentuje František Liebezeit podobu svého týmu. „Musí nám zajet Češi. Chce to držet body a mohlo by to vyjít.“

Mšenský manažer ovšem nehází flintu do žita. „Padesát na padesát, nikdo nebude zítra favorit,“ tvrdí. „Slaňáci jedou existenčně, Milan Mach ještě může postoupit, má teoretickou šanci, která se mu nyní s námi vyrýsovala. Rozhodovat bude i dráha a ta bude určitě domácí.“

Poslední šance řešit rovnici pro play-off
Zatímco Mšeno žene vidina přímého postupu do finále, Slaný řeší existenční starosti. Po sérii čtyř proher se celku ze středočeského královského města play-off vzdálilo, nicméně poslední jiskřička naděje stále doutná. Existenční rovnice má ve své podstatě jednoduché řešení. Vyhrát zítra ve Mšeně a pak koncem srpna doma porazit Prahu alespoň o šest bodů. Olymp ovšem o necelý týden dříve musí prohrát i ve Slaném.

Při neúčasti Grega Hancocka v zítřejším klání se slánské vyhlídky opticky zvyšují. Přispěl snad Milan Mach slánským bosým karmelitánům, aby svými modlitbami ve svém kostele Nejsvětější trojice pomohli přivolat dešové mraky nad Švédsko? „V původním plánu jsem s Gregem nepočítal,“ připouští slánský kouč. „Jeho nasazení mě překvapilo. Myslel jsem, že tam budou Martin Vaculík a Sebastian Ulamek.“

Milan Mach navíc upozorňuje na volné místo ve složení svých zítřejších hostitelů. „Ještě mají možnost kohokoliv doplnit,“ připomíná, než se pustí do hodnocení svých ambicí. „Až zítra večer nastoupíme, teprve se uvidí. Výkony mých oveček nejsou žádná sláva, Gregovu neúčast neberu jako oslabení, navíc si myslím, že se místo něho ještě někdo objeví.“

Také on bude koučovat sestavě složené jen ze šesti členů. Pojistil si osvědčené polské posily Roberta Kosciechu a letos poprvé Adriana Miedzinskeho. Domácí část týmu by šlo označit za standardní, kdyby ovšem po boku Martina Málka, Michala Dudka, Romana Čejky a Eduarda Krčmáře už podruhé nechyběl Luboš Tomíček. „Posledně mě odmítl, nyní jsem ho nekontaktoval,“ vysvětlil Milan Mach.

A jaké by to tedy zítra večer ze slánského úhlu pohledu mohlo být? „Každý závod se začíná od nuly,“ filozofuje Milan Mach. „Do každého jdeme s tím, že ho chceme vyhrát. Letos se nám to ještě nepovedlo, zítra bude záležet na našich, jak pojede Martin, Roman, Michal a Eda.“

Historické okénko:
1. května 2002 – Výbuch dlouho odtikávající časované bomby

Poprvé se Mšeno dostalo do extraligy na poslední chvíli a doslova za pět minut dvanáct. Druhým místem v první lize v roce 2000 nesplnili podmínku pro účast v baráži, takže se v městečku pod hradem Kokořín chystali na další prvoligovou kampaň. Jenže na poslední chvíli se z extraligy 2001 odhlásily Březolupy a Mšeňáci vyslyšeli prosbu VV SPD, aby svou účastí zachránili podobu extraligových čtyřutkání.

Ve své historicky první extraligové sezóně Mšeňáci ovšem po sérii osmi čtvrtých míst skončili u samotného dna závěrečné tabulky. Mšenská časovaná bomba ovšem zatím jen tikala, tikala a tikala. Jenže na prvního máje 2002 prásk! Mšeno na své domácí dráze vyhrálo úvodní kolo tehdejšího extraligového ročníku. Favorizované Pardubice přitom porazilo o čtyři body.

Zbývající extraligová společnost na tom byla ještě hůře. Prvomájový termín přinesl termínové střety a pražská esa závodila jinde. Ke všemu Richard Wolff, tehdy hájící barvy Trelawny, zůstal kvůli zpoždění letadla viset na letišti v Německu a Martin Málek si z jediného svého startu za PSK Olymp Praha odvezl zlomenou klíční kost. Slanému zase nepomohly dva pády Zdeňka Tesaře a obrovská nula Lubomíra Batelky.

Navzdory trablům soupeřů ovšem nespadl Mšenu triumf do klína jen tak. Tomáš Topinka byl se svými patnácti body klíčovým faktorem úspěchu stejně jako jednadvacet bodů polského juniorského tandemu Rafal Szombierski – Roman Chromik. V dobrém světle se představil i Vladimír Višváder, který při svých čtyřech startech inkasoval čtyři body, zatímco Filip Musil v povinných dvou juniorských jízdách nebodoval vůbec.

Rozhodující byla i geniální strategie manažerské dvojice Petr Pázler – František Liebezeit, která Tomáše Topinku ve vestě náhradníka nasazovala se zničující účinností. Geniální byl především tah poslat ho už do šestnácté jízdy místo v minulosti uplatňované osmnácté, jelikož Vladimír Višváder v ní měl větší šanci bodovat než o sérii dříve.

V dalším kole v Pardubicích ovšem Mšeno o průběžné vedení přišlo, navíc v sezóně 2004 na dva roky muselo vyšší ligu opustit. Nyní však prožívá zlaté časy. Kromě jedné stříbrné a dvou zlatých medailí z posledních třech let o tom svědčí i fenomenální bilance celku na jeho vlastní dráze. Od roku 2008 pořádalo jedenáct extraligových závodů, v nichž se nejhorším výsledkem domácích stalo jedno jediné druhé místo.

Sestavy nahlášené dnes k 20:00:

Grepl PDK Mšeno: 1 Norbert Kosciuch, PL
  2 Filip Šitera
  3 Jan Jaroš
  4 Michal Klein
  5 Jan Holub
  6 Michael Hádek
  7 neobsazeno
 
AK Slaný: 8 Robert Kosciecha, PL
  9 Michal Dudek
  10 Martin Málek
  11 Adrian Miedzinski, PL
  12 Roman Čejka
  13 Eduard Krčmář
  14 neobsazeno

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II) a Wojta Zavřel

D隝 ve Švédsku vyrovnal zítřejší klání

Mšeno – 20. července
Včerejší utkání švédské ligy Gislaved vs. Motala bylo odloženo a zatím nemá náhradní termín. Pro Mšeno to přineslo fatální zprávu, jelikož domluvený Greg Hancock nepřijede. Naproti tomu šance Slaného dosáhnout play-off porážkou úřadujícího mistra na jeho domácí dráze se zvyšují. Před malou chvílí zveřejněné sestavy zahrnují pouze dvanáct závodníků. O taktice domácích svědčí i plán vyzkoušet si dnes odpoledne těžkou dráhu v Liberci.

Sestava zítřejšího duelu:

 

Grepl PDK Mšeno: 1 Norbert Kosciuch (PL), 2 Filip Šitera, 3 Jan Jaroš, 4 Michal Klein, 5 Jan Holub, 6 Michael Hádek, 7 neobsazeno.
AK Slaný: 8 Robert Kosciecha (PL), 9 Michal Dudek, 10 Martin Málek, 11 Adrian Miedzinski (PL), 12 Roman Čejka, 13 Eduard Krčmář, 14 neobsazeno.

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II)

Kolonka pro vítěze zná zatím jen jméno Eduarda Krčmáře

Norrköping – 11. července
Eduard Krčmář si musel připadat jako feudál Lomikar z pověsti o chodských selských bouřích. Do roka a do dne obhájil své vítězství ve zlatém poháru dvěstěpadesátek, přičemž se o zlato musel stejně jako loni rozjíždět. Úspěch českých barev podtrhl třetím místem Ondřej Smetana, zatímco Michal Škurla našel optimální nastavení pozdě. Magazín speedwayA-Z se do Švédska vrací očima přímých účastníků.

Švédové ušetřili za protest
Jako první se na dlouhou cestu do Skandinávie vypravil Ondřej Smetana. Michal Škurla se ještě ve sváteční středu věnoval závodění se stopětadvacítkou v chabařovickém Speedway Mini Cupu, zatímco Eduard Krčmář posílil svůj extraligový Slaný v jeho domácím duelu s Pardubicemi.

Podobně jako loni se rozpis závodu dolaďoval přímo na místě. „Čekal jsem, že bude víc Francouzů,“ říká Petr Křikava, který českou výpravu doprovázel z titulu své pozice vedoucího SCM. „Navíc se po tréninku zjistilo, že jeden Švéd je starší.“

Během tréninku si Eduard Krčmář dovolil uštědřit psychologickou lekci domácím. Vynechal druhou sekci se starty na pásku, protože nechtěl, aby soupeři viděli jeho starty. Paradoxně však zkomplikoval život své mamince Jitce, která nestačila změřit jeho časy na kolo a porovnat se je soupeři.

Dráha v Norrköpingu není se svými 260 metry rozhodně žádný obr. „Byla krátká, delší rovinky, ale za roh,“ popsal ji Ondřej Smetana. Švédové profitovali z její znalosti a po vylétnutí pásky se tlačili ihned k vnitřní čáře. Startovní manévry byly o to důležitější, ale Eduard Krčmář v nich vynikal. Kromě toho prvního, kdy na jeho motocyklu zůstalo stejné nastavení jako při tréninku, během něhož na rozdíl od úvodu závodu nepršelo.

„Začátek závodu ovlivnila průtrž mračen,“ vypráví Petr Křikava. „Přestalo čtvrt hodiny před ním a prvních pět jízd bylo ovlivněno mokrou dráhou. A Eda neodstartoval na Fredrika Engmana. Byl rychlejší, ale nemohl to pustit ven.“

Všechny ostatní rozjížďky ovšem slánský závodník vyhrál a nakonec v dodatkové jízdě o titul porazil i Fina Victora Palovaaru. Ten se v šampionátu představil i loni ve Slaném a naši diváci ho znají i z divišovského finále juniorských družstev, v němž ovšem hájil ještě barvy Švédska.

Do rozjezdu musel také Ondřej Smetana. „Měl lepší start,“ líčí Petr Křikava rozhodující momenty v bitvě o bronzovou medaili. „V nájezdu do druhé zatáčky to Bradly Wolson-Dean dal pod něj, ale upad‘.“

Nepřehlédnutelné výkony českých mladíků měly nečekanou dohru. „Po závodech přišel šéf jury Armando Castagna s rozhodčím Markem Wojaczkem,“ svěřuje se Petr Křikava. „A že Švédové chtějí dát protest na obsah našich motorek. Přesvědčil jsem je a stáhli ho.“

Třetím závodníkem, který do letošního zlatého poháru dvěstěpadesátek zasáhl, byl Michal Škurla. Ten na poslední chvíli zaujal místo Michala Průchy, který si polámal ruku při Hurychově memoriálu. Od slánského juniora si půjčil motor, ale Pražanova premiéra ve třetí plochodrážní kubatuře přinesla více práce než bodů.

„Před každou jízdou jsme něco dělali,“ povzdechl si jeho otec Tomáš. „Měnili jsme, co jsme mohli. Dovezli nám převodník za koš. Převody jsme měli dobrý, ale nevím, proč to nejelo.“

„Měl málo času na přípravu,“ souhlasí Petr Křikava s Tomášem Škurlou. „Všechno jsme řešili na místě, koupili jsme i převody. Michal měl bleskové starty, věřím, že by skončil do osmého místa. Měli jsme velmi dobrý kolektiv, pracovalo se spolu. Chtěl bych poděkovat hlavně rodičům těch kluků. Jen jsem se modlil, aby nám neodešel motor. Od začátku roku jsem prosil v JRM Divišov, aby nám půjčili motor, ale tři dny předem mi řekli, že nejsou válce.“

Co bude za rok?
Petr Křikava dokáže medaile pořádně ocenit. „Vážím si výsledků jezdců SCM,“ říká. „My výsledky máme! Naším úkolem je výchova talentované mládeže. Eduard Krčmář nastupuje 31. července do Polonie Bydhoš. Chtějí mu tam udělat podmínky jako pro Emila Sajfutdinova. Hledám také angažmá pro Daniela Hádka. Myslím, že my tady v Čechách nemáme podmínky pro růst špičkových jezdců. A musíme hledat příležitosti v Polsku, pokud ty kontakty jsou.“

Nicméně, vrame se k dvěstěpadesátkám. Třetí ročník zlatého poháru se opět pojede na českém území, tentokrát v Plzni. Uvidíme v něm oba letošní medailisty? „Nevím,“ nechává si Eduard Krčmář otevřená vrátka pro hattrick. „Když bude čas, asi pojedu, když nebude, tak se na to vyprdnu. Motorka je klubová, pro jistotu si ji nechám.“

Ondřej Smetana má už o směřování své další kariéry jasno. „Teď se dvěstěpadesátka prodává,“ říká. „Byl to motor jen na jeden závod, ale Olda Řezníček ho udělal úplně super.“

Hlasy z depa
„Jeli jsme tam narychlo,“ vyprávěl Eduard Krčmář. „Nepřipravoval jsem se tolik jako loni. Akorát jsme to na tréninku naladili a druhej‘ den začalo pršet. Zůstalo tam stejný nastavení a tak jsem první jízdu prohrál. Ve druhý jízdě jsem z prvního výjezdu podjel Victora Palovaaru. Chtěl mě vyvýzt, ale dal jsem to pod něj. V rozjezdu jsem tam byl od startu. Dal jsem mu půl rovinky a oni chtěli dávat hned protest proti motorce. Pecka, konkurence tam byla a dojmy jsou suprový. Díky Věroušovi Kollertovi, že mě nechal trénovat v Liberci, kde je podobná dráha, a Oldovi Řezníčkovi, že udělal skvělej‘ motor.“

„Úplně super závody,“ pochvaloval si Ondřej Smetana. „Prvních deset bylo úplně vyrovnanejch‘. Němci museli bejt‘ zklamaný, bylo jich tam sedm a skončili dole. Byly to velký nervy celej‘ závod. Výsledek je super. S Edou jsme ani spolu nejeli, mělo se jet klasickým rozpisem, ale nakonec nás bylo osmnáct. Závody byly zajímavý, byl tam kluk, co stihnul sundat dva. Mně se jelo suprově, dobrej‘ stadión, všechno super. Jsem rád, že jsem přežil, bylo v tom i štěstí, že někteří měli pád.“

„Úplně na hovno,“ hodnotil Michal Škurla své premiérové vystoupení s dvěstěpadesátkou. „Vůbec to nejelo. Nebylo, kde zkoušet motor. Vychytali jsme to až předposlední jízdou. Pár jsem jich tam sundal, v poslední jízdě jednoho po startu.“

Foto: Radek Smetana