Cardiff – 24. června
Diváci v Cardiffu i u televize se mohou těšit na jednu novinku, kameru, která s jezdci pojede od startu do první zatáčky na kolejnici . Budou vítáni obřímy přilbami ve čtyřech barvách. Artjom Laguta nenastoupí a koluje po depu, že neměl vyřízené vízum. Místo něho pojede Magnus Zetterström. S číslem šestnáct ale z první pozice nastoupí domácí miláček předchozích GP v Cardiffu Scott Nicholls.
Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II)
Chabařovice – 24. června
V těchto červnových dnech si příznivci ploché dráhy a nejen oni připomínají tragickou událost, která jimi před dvaceti roky 16.června 1991 silně otřásla. Při závodech na travnaté ploché dráze zahynul odchovanec chabařovické ploché dráhy a československý reprezentant Jiří Hurych. Nadějný, univerzální jezdec byl na počátků úspěšné sportovní kariéry, kterou nečekaně přervala nehoda ve francouzském Miramontu.
A jak na tyto chvíle po tragické smrti Jirky Hurycha zavzpomínal jeho bývalý chabařovický trenér Karel Voborník?
„Byla to neděle, a já jsem byl taky někde na závodech. Když jsem se vrátil večer domů, tak mne vítaly se slzami v očích, moje dvě dcery: ‚Jirka Hurych nežije!!!‘ To byla krutá pravda, kterou mi sdělily, ale stále jí také nevěřily! Bylo to až moc neskutečné! Jirka byl totiž jejich velmi dobrý kamarád. Druhý den už toho byly plné noviny.“
Vzpomínky jsou stále živé „I po tolika letech vzpomínám na Jirku jenom v dobrém.
Trénoval jsem tenkrát chabařovickou partu plochodrážníků , byla to skupina zkušenějších a začínajících závodníků . A Jirka byl nejen velmi dobrý plochodrážní učedník, ale i velmi dobrý kamarád se smyslem pro humor. V té době patřil mezi naše nejtalentovanější mladé jezdce, jezdil krátkou, travnatou dráhu i ledy. Byl to takový normální kluk, který uměl, a přitom nebyl vůbec namyšlený! Určitě měl před sebou bohatou sportovní kariéru, ale takový je občas také plochodrážní sport .“
A co následovalo v Chabařovicích v té době? Okamžitě po posledním rozloučení s
kamarádem Jirkou vznikla mezi jezdci a činovníky spontánní myšlenka, pořádat k uctění jeho památky pravidelné závody mladých jezdců. A hned následující rok uspořádali první ročník závodu jednotlivců Memoriál Jiřího Hurycha. Byl tak položen důležitý základ tradici, která letos slaví již dvacáté výročí.
V průběhu let prošel memoriál několika změnami od závodu jednotlivců, přes vložené
finálové jízdy v rámci mistrovských závodů, aby se v posledních letech opět vrátil k tradičnímu samostatnému závodu jednotlivců. V průběhu dvou desetiletí se na jeho startovní
listině vystřídala dlouhá řada vynikajících českých jezdců, a v poslední době také
mladých, zahraničních jezdců.
Historicky prvním vítězem Memoriálu J. Hurycha se v roce 1992 stal Antonín Šváb. V následujícím roce si pro vítězství dojel Jirka Štancl. V dalších letech v rámci vložené finálové jízdy postupně vítězí Marián Jirout a Lubomír Batelka. Prvním seniorem, který se postavil na stupeň nejvyšší , byl Jaroslav Gavenda z Březolup.
V roce 2000 se v závodě objevuje poprvé zahraniční jezdec, Polák Mariusz Lisiak startující v barvách tehdy prvoligového Mšena. A hned obsazuje ve finálové jízdě druhé místo za vítězným Richardem Wolffem z Prahy. Ten si zopakoval vítězství ze šestého ročníku a stal se druhým historicky nejúspěšnějším jezdcem. Určitou výjimkou v organizaci memoriálu byl třináctý ročník, který se nejel v Chabařovicích, ale ve Mšeně a chabařovičtí pořadatelé se na tomto závodě v rámci mistrovství republiky 125ccm spolupodíleli. Vítězem se stal nadějný Pavel Pučko z Prahy.
Následující období patřilo zcela zaslouženě Filipu Šiterovi hájícímu barvy PK Plzeň. Ten vyhrál jako dosud jediný v dosavadní historii, tří následné ročníky po sobě! Vždy jako vítěz samostatné finálové jízdy mistrovství republiky juniorů.
V posledních třech ročnících se pořadatelé z Chabařovic opět vrátili k organizaci samostatného závodu. Daří se jim zvát mladé nadějné jezdce nejen od nás, ale z Německa, Polska, startují zde i plochodrážníci z Nizozemí, Belgie, Bulharska. Určitou raritou byl 17. ročník a vítězství Jana Jaroše, jediného českého jezdce v celém startovním poli. A v posledních dvou ročnících zde kralují němečtí plošináři. Loni vyhrál Marcel Helfer a rok předtím, nejen v Chabařovicích populární Rony Weiss, který bude tuto neděli opět na startu již dvacátého ročníku Memoriálu Jiřího Hurycha.
Foto: Lubomír Hrstka
St. Macaire – 18.června
Příprava na zlatou trofej FIM 125 ccm pokládanou za neoficiální mistrovství světa v Saint Macaire začala ihned po poháru UEM, neoficiální mistrovství Evropy, v Morizes, který se jel 1. května, a kde obě naše motorky Shupa s Míšou a Michalem bojovaly ve finále.
Příprava: žádná nuda
V přípravě jsme měli nakonec čtyři kompletní motorky. Dvě a jedna náhradní na velkých kolech a dále jeden stroj pro Patrika Mikela na malých kolech a motor pro Zdeňka Holuba. Takže jsme se rozhodně nenudili.
Po kontrole motorů, doladění rozvodů a komprese jsme se rozhodli využít kontrolního měření na motorové brzdě. Zde jsme prověřovali nastavení zapalování a délku výfukového potrubí. Na brzdě byl motor pro Michala Škurlu a dostával pěkně zabrat, což se pravděpodobně později projevilo při závodech v St. Macaire. Pozitivní výsledky z brzdy jsme se rozhodli použít na všech pěti strojích.
Před odjezdem proběhlo několik testovacích ježdění, kdy se dolaďovaly převody, nastavení
zapalování atd. a Patrik se Zdeňkem si zvykali na nové stroje a styl jízdy.
Trénink: brouk v hlavě
Program v St. Macaire zahájily tréninky a probíhaly za vedení a rad Zdeňka Schneiderwinda.
Míša Krupičková byla v pohodě – v podstatě jí šlo jen o to aby si ostatní závodnicí zvykli dívat se na její záda.
Michal Škurla dolaďoval rozety a vše bylo OK až do posledního tréninku kdy do depa přitlačil stroj s prasklým karterem. „ Slyšel jsem ránu a přestalo to jet“ – nasadil brouky do hlav Shupateamu. Takže bylo jasné, že do boje půjde rezervní stroj, který se připravoval souběžně.
Patrik Mikel jezdil v takových náročných podmínkách poprvé a bral to nesmírně vážně již od tréninku a pečlivě s tátou ladili rozety a nastavení stroje.
Zdeněk Holub odtrénoval v pohodě hlavně také díky zkušenostem táty. I na jeho motorce, kterou si postavili ze Shupa rámu zapůjčeného SCM, jsme provedli podle výsledků z brzdy poslední úpravy na výfuku.
Pauza před závodem: žádný klid před bouří
Mezi dopoledním tréninkem a závodem, který začínal ve dvacet hodin byla dlouhá pauza. Tu jsme pod dohodě s Jardou Krupičkou využili pro zabudování jeho motoru Shupa místo poškozeného Michalova, tak aby byla opět připravená náhradní motorka, což bylo určitě důležité pro zvýšení pohody v celém našem týmu.
Michalův nový stroj byl doupraven dle původního (převody, výfuk, zapalování). Přípravy na závody pak byly dokončeny běžným servisem pneumatik, filtrů, řetězů atd…
Základní rozpis závodu: technický doprovod v pohodě
Trochu poklidná atmosféra se rozplynula ihned po začátku rozjížděk. Adrenalin si ale naštěstí 
užívali více jezdci a technický doprovod jen doléval palivo a řešil údržbu.
Míša vyhrála první jízdu, což jí určitě uklidnilo a v následujících dvou byla dvakrát druhá. To jí bohatě stačilo, aby se jako první již v půlce základní části kvalifikovala do finále A.
Michal byl ve své první jízdě na třetím místě a dva body mu určitě na klidu nepřidaly. Patrik a Zdeněk jeli ve své první rozjížďce spolu a rozdali si to o druhou příčku, kterou pro sebe rozhodl lepším finišem Patrik.
Druhé kolo rozjížděk rozjasnilo tvář Michala , který si vítězstvím pomohl již na šest bodů. Patrik bojoval statečně v nabité rozjížďce ale těsně o body přišel. Zdeněk vybojoval jeden bodík. V sedmé rozjížďce výborně odstartoval Patrik Mikel , ale první zatáčka se stala osudnou pro jednoho z favoritů Sandro Wassermana a Meirona Hermese. Po vzájemné kolizi oba spadli a jízda byla přerušena pro zásah zdravotníků. Patrik si při obnoveném startu a jízdě ve třech dojel pro dva body a jistotu finále B.
Poslední devátá rozjížďka měla rozhodnout o osudu Michala Škurly a Zdeňka Holuba. Michalovi se začali dařit starty a tak dovedl Shupu s jistotou na prvním místě a na druhém místě si jistotu finále B vybojoval Zdeněk, který se očividně stále zlepšoval.
Finále: drama až do konce
V obou finálových jízdách jsme tedy žhavili po dvou želízcích. Finále B pro sebe suverénně rozhodl a celkové šesté místo vybojoval Zdeněk Holub. Dosáhl tak svého zatím nejlepšího výsledku kariéry. Patrik v béčku bojoval až do konce a držel se balíku za Zdeňkem, aby nakonec pobral deváté místo. Pro Patrika jako perspektivního stopětadvacítkáře také vynikající výsledek a spousta zkušeností do dalších závodů.
Finále „A“ bylo v sestavě: Dubernard – Francie, Hummel – Holandsko, Wenninger – Německo, Krupičková a Škurla – ČR. Fatálně začalo ke zklamání domácího publika pro Dubernarda, kterému na startu odešel motor.
Michal se držel dobrých startů a tak v první zatáčce vedl před Hummelem a Míšou. Hummel začal postupně na Michala útočit, až se mu v předposledním kole povedlo dostat se před něj a dojet si pro titul mistra světa. O pořadí na stupni vítězů rozhodl těsný dojezd Míši, která Michala předstihla dravou jízdou, jíž si získala za celý večer francouzské diváky a vybojovala druhé místo.
Shupateam: velké zadostiučinění
Pro Shupateam byl večer 18. června 2011 velkým zadostiučiněním a radostí z úspěchu našich jezdců a motocyklů. Když jsme loni vyráželi do Loppersumu na první závody s továrními motocykly a pocitem, zda dokážeme využít mimořádného talentu Michala Škurly a Ondřeje Smetany a začali jsme se měřit se světovou konkurencí, přes částečný úspěch to pro nás byla především lekce, že v přípravě nelze nic podcenit.
Štěstí přeje připraveným a tentokrát jsme měli připravené jak jezdce tak motocykly. Děkujeme všem našim závodníkům za propagaci našich strojů , všem kteří nás podpořili při přípravě i na samotných závodech a Michalu Škurlovi a Zdeňkovi Holubovi přejeme hodně úspěchů ve vyšší kubatuře.
Foto: Martin Šůs
Žarnovica – 24. júna
Nafukovacie mantinely sa stávajú pomaly, ale isto povinnou súčasou plochodrážnych štadiónov. Účas v mnohých šampionátoch, či už svetového, európskeho alebo národného významu je pre usporiadate¾a v súčasnosti podmienená vybavením dráhy s nafukovacími mantinelmi. Tie boli zakúpené a nainštalované už aj v Žarnovici.
Speedway Club Žarnovica priniesol na jediný plochodrážny štadión na Slovensku nový vietor. Okrem toho, že dostal do kalendára domácich podujatí o štyri preteky viac než to bolo tradične, že sa postaral o návrat slovenského tímu na ligovú scénu po dvadsiatich rokoch, že organizuje pravidelné tréningy a stará sa o technické zabezpečenie jazdcov a nových záujemcov o plochú dráhu, čo bolo dovtedy v Žarnovici ve¾kou neznámou, postaral sa aj o zakúpenie nafukovacích mantinelov, čím sa opä priblížil k špičkovo vybavených plochodrážnym štadión, ku ktorým dlhé roky v minulosti patril.
K zakúpeniu nafukovacích mantinelov priviedla Speedway club Žarnovica skutočnos, že v pravidlách Jadranskej ligy je aj bod, že štadión, na ktorom sa jazdí stretnutie tejto súaže, musí by vybavený nafukovacími mantinelmi. Samozrejme tu boli aj ďalšie dôvody, či už zvýšenie bezpečnosti pre jazdcov, či kalkulácia s možnou organizáciou pretekov ME a MS v nasledujúcich rokoch.
Nákup mantinelov bol jeden z tohtoročných cie¾ov, ktorý si stanovil nový SC Žarnovica na začiatku svojho fungovania. Skutočnosou sa ich kúpa stala vďaka mnohým faktorom. Či to už bolo iniciatívou Martina Vaculíka na začiatku alebo vďaka pomocnej ruke podanej cez financie od Mesta Žarnovica a rôznych firiem, či súkromných osôb. Mantinely boli nakoniec po zvážení rôznych možností zakúpené od Tonyho Briggsa.
Vo štvrtok 16. júna boli dovezené do Žarnovice a v pondelok 20 júna boli inštalované na dráhe. Brigády sa zúčastnil okrem asi dvadsiatky členov a sympatizantov Speedway Clubu aj Tony Briggs. Okrem inštalácie mantinelov bola rozbehnutá aj ve¾ká úprava dráhy, kedy bol takmer tri dni v akcii gréder, cisterna, či traktor. Práce na dráhe viedol skúsený odborník na žarnovickú dráhu Jozef Daniel. Otestovanie upravenej dráhy s nafukovacími mantinelmi prebehlo počas tréningu vo stredu.
Foto: Martin Búri
