AKTUALIZOVÁNO – FOTO

Plzeň – 25. června
že početní převaha není pro postup do finále mistrovství Evropy jednotlivců vůbec rozhodující, se v v Plzni přesvědčila pětice našich reprezentantů. Finálové ambice udržel při životě nejdéle Lukáš Dryml. Nakonec je musel obhajovat v rozjezdu. Celá jeho čtyři kola jezdil druhý za Jozsefem Tabakou, aby nakonec v posledním výjezdu za pomalejším Maďarem upadl a skončil až šestý.

Počet českých závodníků se zvyšuje
S finálovým závodem na Ukrajině není evropský šampionát jednotlivců pro všechny tím správným lákadlem, čehož se staly důkazem i rozsáhlé změny ve startovní listině. Oleg Besčastnov se omluvil s ohledem na zranění, která utrpěl v Togliatti, shodou okolností údajně při plné tréninkové přípravě na dnešní závod. Nedorazil ani přímo nasazený Holanďan Henry van der Steen a ani Ján Halabrín, který vyhověl prosbě Aleše Drymla a vyměnil si s ním místo v semifinále v Opole.

Při vší úctě k mistrovství Evropy, startovní listina připomínala spíše někdejší pohár míru a přátelství zemí socialistického tábora. Na pozadí absencí se do hlavní šestnáctky dostal nejen Václav Milík a i původní druhý náhradník Szymon Kielbasa, nýbrž i Martin Gavenda, jenž se po nepovedené kvalifikaci v Červenogradu s šampionátem už rozloučil. A Zdeněk Simota, jenž byl na Ukrajině poslední, si na svou vestu připevnil startovní číslo sedmnáct.

Pohled na pět českých jmen ve startovní listině zvyšoval naději, že se některému z našich podaří projít postupovou branou až do finále. Po dvou sériích však bylo jasné, že zadání postupové mise zas tak jednoduchá nebude, jelikož ani jeden z Čechů neměl u svého jména trojku za vítěznou rozjížďku.

Nejblíže k ní měl Lukáš Dryml ve druhé jízdě. Pardubický závodník, jenž se do mistrovství Evropy vrátil po čtyřech letech, připouštěl, že se mu v českém prostředí vždy hůře závodí. Proto v koutku duše doufal v rakouský Mureck, avšak ten by mu narušil britské povinností. A tak se pekelně soustředěný jako vždy v důležitém mítinku vydal do závodu, kde chtěl získat úspěch už jen, aby potěšil svou vážně nemocnou manažerku.

Z první zatáčky druhé jízdy vyjel na čele. Jenže za jeho záda se mu postupně dostal Grigorij Laguta. Opouštěl rošt jako poslední, aby záhy minul Jevgenije Karavackise a posléze využil zaváhání Václava Milíka v prvním oblouku. V závěrečném kole na protilehlé rovince zaútočil na Lukáše Drymla manévrem, který měl k fair play daleko asi jako Plzeň od Vladivostoku. Od pádu oba borce dělily pouhé milimetry, Lukáš Dryml měl víc rozumu než Rus a protnul metu jako druhý.

Dva body přivezl rovněž ze sedmé jízdy. Ve třetím kole dotáhl do zdárného konce svůj útok na druhého Filipa Šiteru. Robert Miskowiak, jenž jezdil první od startu až do cíle, zůstával neporažen stejně jako ruský tandem Denis Gizatulin a Grigorij Laguta.

Pokud se ostatních Čechů týká, špatně nezačal Filip Šitera. V rozjížďce s číslem tři perfektně odstartoval, aby se ovšem ještě v úvodním nájezdu musel dívat na záda Jozsefa Tabaky. Jak již byla řeč, ve druhé sérii prohrál druhé místo s Lukášem Drymlem. Martin Gavenda po úvodní nule mohl jen litovat pádu Jevgenije Karavackise ve druhé zatáčce rozjížďky s číslem pět.

V osudný okamžik byl totiž na čele, zatímco při repete na něho odstartoval Szymon Kielbasa. Václav Milík zase dorazil prakticky rovnou ze semifinále devatenáctek v Rovně, nepočítáme-li ovšem noční přípravu motocyklů doma a zhruba hodinový spánek v posteli, pod kterou se netočí čtyři kola. Dva body po dvou startech byly odrazem situace stejně jako věku pardubického juniora. Hynek Štichauer přece jen po dvouměsíční přestávce znovu začíná. V Plzni se v jeho týmu po delší době objevil Marián Jirout. Pardubický závodník se už těšil na nové britské angažmá v Plymouthu a především na čas, který mu na druhé straně kanálu La Manche umožní stát se opět sám sebou.

Smolná ztráta jasného postupu
A tak už jako mnohokrát v minulosti, zůstal Lukáš Dryml v pozici jediného českého závodníka, s nímž mohli fanoušci spojovat své naděje na slušný výsledek. Filipu Šiterovi nevyšla rozjížďka s číslem devět, i když v ní odstartoval hned za Grigorijem Lagutou, pospíchajícím za třetím prvenstvím v řadě. V první zatáčce ho ke všemu ještě podjel Aleksej Charčenko. Mšenský závodník se ve čtrnácté jízdě zdárně vypořádal s Václavem Milíkem, jenž prve při pádu v poslední zatáčce jedenácté jízdy propíchnul nafukovací mantinely a otočil si prsty na ruce, a Martinem Gavendou, jenže v poslední jízdě skončil opět až třetí.

Ale ani Lukáš Dryml neměl cestu mezi postupující pětici vydlážděnou zámeckou dlažbou. V rozjížďce s číslem dvanáct se před něho dostal Denis Gizatulin a Pardubičanovi nevyšel srdnatý útok první zatáčkou. Ve třinácté jízdě Lukáše Drymla v první zatáčce pozdržel Szymon Kielbasa. Polský borec předjetí od našeho borce reklamoval gesty směrem k věži rozhodčích. Lukáš Dryml mezitím dotíral na Jozsefa Tabaku, avšak předjet ho nešlo.

Zatímco po dvou pětinách se na čele průběžné klasifikace hřála trojice neporažených závodníků, nyní před poslední sérií se kompletním ziskem mohl chlubit pouze Grigorij Laguta. Jako první vypadl z vítězného rytmu Robert Miskowiak. Z bílé dráhy neodjel prozatím vůbec nikdo a také on se v desáté jízdě mohl jen dívat na vzdalující se Joszefa Tabaku a Jevgenije Karavackise. Bílá barva na povlaku přilby se stala osudná i pro Denise Gizatulina. Až na začátku třetího kola se dostal před třetího Hynka Štichauera, který v posledním kole upadl, avšak to už Robert Miskowiak a nepřemožitelný Grigorij Laguta byli dávno mimo pásmo možného útoku.

Až začátek poslední série zlomil neblahou pověst třetí pozice na startovním roštu. V sedmnácté jízdě z ní Robert Miskowiak vyhrál stylem start – cíl. Vzápětí z ní Lukáš Dryml vypálil jako raketa. Jeho jedenáct bodů ovšem vyrovnal Aleksej Charčenko, čímž spadl kámen ze srdce Roberta Miskowiaka. Ten měl totiž na svém kontě ještě o jeden bod navíc.

V předposlední jízdě projížděl Grigorij Laguta popáté cílem jako vítěz a samozřejmě mohl slavit i celkový triumf. Jozsef Tabaka se však druhým místem dostal také na jedenáct bodů a už se začínal rýsovat postupový rozjezd s Aleksejem Charčenkem a Lukášem Drymlem o dvě finálová místa. Dodatková jízda se však nemusela vypisovat o přidělení míst na pódiu. Denis Gizatulin v první zatáčce druhého kola rozjížďky s číslem dvacet sebral vedení Jevgeniji Karavackisovi. Dostal se tak bodově mezi vítězného Grigorije Lagutu a třetího Roberta Miskowiaka.

Jozsef Tabaka měl hektickou přípravu na rozjezd. Na poslední chvíli si přišel do uzavřeného parkoviště pro motocykl, když technik předtím vyhodil jeho mechanika. Kvůli letmému startu musela letěl páska vzhůru podruhé. Maďar se usadil na čele, zatímco Lukáš Dryml zavřel Alekseje Charčenka, jako kdyby měl oči i vzadu.

By byl evidentně rychlejší, cestu k předjetí Joszefa Tabaky nenašel. A to se mu naneštěstí stalo v poslední zatáčce osudným. „Nechtěl jsem couvat a ten Maďar brzdil i očima,“ popisoval, co předcházelo osudnému pádu v posledním výjezdu. „Musel jsem přehodit kolo přes jeho zadní. Díra, díra, tobogán a už jsem lítal.“ Spíše než ztraceného postupu litoval svého potlučeného ramene, které si při incidentu pochroumal.

Hlasy z depa
„Nechtěl jsem couvat,“ vracel se Lukáš Dryml k rozjezdu. „Ten Maďar brzdil i očima. Každý kolo jsem musel ubírat. V posledním vinglu jsem to složil pod něj. Musel jsem přehodit kolo přes jeho zadní. Díra, díra, tobogán a už jsem lítal. Šel jsem na hlavu, ale něco jsem si udělal s ramenem. Jsem zklamanej‘, chtěl jsem jet tenhle závod pro Moniku Gosch, naši manažerku, která je nemocná. Ale mistrovství Evropy mejma očima je, že přijedeš na finále na Ukrajinu, dráha bude blbá a všichni Rusáci vyblázněný a bude to o hubu. Chtěl jsem si udělat medaili, ale kolem mě se toho děje moc těžkýho a chci si užívat Anglii. Jsem tam asi sedmnáctej‘ v average a to bych si chtěl udržet. Tady necejtím motivaci, proto si myslím, že bych si měl od světa dát pauzu. Na to nemám hladovost, Grand Prix je větší a větší byznys a já nemám vůbec chu do toho jít. Umím dát lokty, ale v rámci slušnosti. Udělám si světovej‘ pohár, budu se snažit, udělám si závody v Anglii. Doma se mi vždycky těžko závodí. Myslel jsem, že budu v Murecku, ale nechtěl jsem přijít o Eastbourne.“

„Dobrý,“ komentoval Filip Šitera svůj výkon. „Akorát ta první motorka nefungovala, má hodně najeto. V Itálii (kvalifikačním kole o SGP 2012 v Terenzanu – pozn. redakce) dobře startovala, proto jsme ji nechtěli měnit. Byla to chyba, měl jsem na tu druhou motorku skočit dřív. Mám před sebou ještě další závody, takže hlavně zdraví.“

„Celkem fajn?“ bilancoval Martin Gavenda. „Ale bylo to na poslední chvíli, že jsem sem přijel. Jsem docela spokojený, ale pro dobrý pocit mohly být o tři body víc. Určitě by se tam našly.“

„Na hovno,“ nebral si Václav Milík servítky. „Jak jinak? Myslel jsem, že to bude lepší, ale co se dá dělat? Kdyby těch bodů bylo ještě o pět, šest víc, vůbec bych se za ně nestyděl. Třeba časem…“

„Je to škoda, nebyl den,“ rozhodil Hynek Štichauer rukama. „O tréninku jsem zkoušel motorku, ale nějak jsem se na ní necejtil. Dneska nebyly startovní pozice nejlepší. Jel jsem na začátku od venku, pak začal venek jet a já šel zevnitř. Po zranění není moje forma ideální. Ve středu odjíždím do Anglie a v pátek jedu poprvý za Plymouth v Somersetu. Udělám si tam čas na sebe, budu cvičit, plavat. Musím se dát do kupy, abych to byl já. Chci se na extraligu a mistrák vrátit připravenej‘, abych si napravil reputaci.“

Foto: Wojta Zavřel