Oba rivalové pojímají absence v jezdeckém kádru odlišně

Pardubice – 10. května
Vzhledem k absenci Plzně není letošní extraligový program tak termínově nabitý jako minulý rok. Zítra je na programu teprve třetí utkání. Do Pardubic zajíždí Slaný. Oba soupeři kvůli zdravotním problémům postrádají jeden stabilní kámen svých sestav. Zatímco Pardubice tuto absenci řeší netradičním povoláním cizince, Slaný dorazí pouze se šesti závodníky.

Celý tým má natrénováno
Na první pohled vypadá hostující tým silnější, nicméně Lubomír Vozár se odmítá stylizovat do role jednoznačného favorita. „Slaňáci také nejsou tak slabí,“ říká. „Mají dva Poláky, my máme lepší Čechy.“

Oproti pardubické filozofii dochází k jediné změně, když Hynka Štichauera nahrazuje polský závodník Stanislaw Burza. „Vyskakuje mu rameno,“ prozradil pardubický kouč absenci svého odchovance. „A zítra má jít ještě na rentgen.“

Stanislaw Burza už v minulosti za pardubický klub startoval, by loni posílil západočeskou Plzeň. V pondělí dokonce participoval na klubovém tréninku, v němž se na dráze potkal prakticky se všemi kolegy ze zítřejší sestavy. V ní nebudou scházet oba bratři Aleš a Lukáš Drymlovi, Tomáš Suchánek, junioři Václav Milík a René Vidner a věčný náhradník Jaroslav Petrák.

Jediný, kdo v pondělí netrénoval,byl Václav Milík. S ohledem na náročný program předchozích dnů po dohodě s Lubomírem Vozárem sledoval veškeré dění, aniž by sám usedl za řidítka. V zítřejším klání bude mít netradičně startovní číslo pět, zatímco šestka s jedním programovým startem připadne René Vidnerovi. „Nepočítám, že bych s ním musel taktizovat,“ vysvětluje juniorskou rošádu pardubický kouč. „Myslím, že pojedou všichni dobře.“

Znovu se dá předpokládat dramatický boj do posledního okamžiku. „Bude to vyrovnané, ale každý závod je jiný,“ upozorňuje pardubický kouč. „V Praze se také říkalo, že vyhraje suverénně Olymp. Žolík někdy udělá divy.“ Podívanou by mohla ohrozit snad jen nepříznivá situace na obloze. „Zítra ještě ne, horší to bude na čtvrteční závody,“ říká Lubomír Vozár.

Je jich šest
Jeden z momentů určující zítřejší výsledek se možná přihodil už v neděli odpoledne, kdy v polském Krosně upadl Martin Málek. A se zraněnou nohou není šance, že by se mohl posadit do sedla svého motocyklu.

„Jsme oslabení o Martina,“ připouští Milan Mach, aby však odmítl stahovat kalhoty, když je brod ještě pořádně daleko. „Myslím, že se zbytek mančaftu popere o co nejlepší výsledek.“ Letos jede každý celek v základní části pouze šestkrát, takže více porážek má mnohem více ničivější dopad na postupové ambice než loni. „Martina je škoda, hlavně v Pardubicích,“ lituje ještě jednou slánský kouč u vědomí, že se březolupskému závodníkovi na svítkovském letišti dlouhodobě daří.

Bez dvou cizinců by slánská sestava nebyla kompletní. Tentokrát do ní okolnosti dostaly v české extralize dobře známé polské závodníky Tomasze Chrzanowskeho a Roberta Kosciechu. Vedle Luboše Tomíčka obléknou slánskou vestu již jen samí junioři – Roman Čejka, Michal Dudek a Eduard Krčmář.

Při pohledu na startovní čísla překvapí jméno Romana Čejky u startovního čísla devět, kde by se na základě aktuálních výkonů dal spíše předpokládat Michal Dudek. „Uvažoval jsem o něm na devítku,“ připouští Milan Mach, že s obdobnou myšlenkou koketoval. „Ale myslím, že Roman bude lepší. Vím, že Michal rád závodí s Václavem Milíkem, tak jsem to nechal tak.“

Slánský manažer se ztotožňuje se svým pardubickým protějškem při hodnocení možného vývoje utkání. „Mohlo by to být vyrovnané,“ uvažuje. „Oni mají ale o toho jednoho závodníka navíc. Jsou to Pardubice, tam se nikdo nebojí, tak snad naši kluci zajedou.“

Sestavy nahlášené dnes k 18:00:

ZP Pardubice: 1 Lukáš Dryml
  2 Stanislaw Burza, PL
  3 Tomáš Suchánek
  4 Aleš Dryml
  5 Václav Milík
  6 René Vidner
  7 Jaroslav Petrák
 
AK Slaný: 8 Tomasz Chrzanowski, PL
  9 Roman Čejka
  10 Luboš Tomíček
  11 Robert Kosciecha, PL
  12 Michal Dudek
  13 Eduard Kčmář
  14 neobsazeno

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II)

Na Shupě to umí český lev i česká lvice

Morizes – 1. května
Závod o stříbrný pohár UEM stopětadvacítek na dlouhé dráze přinesl dramatickou podívanou a pěkné výsledky i pro český tým zastoupený Michaelou Krupičkovou, Michalem Škurlou a motocykly Shupa. Pojďme se na první květnový den podívat ještě jednou a to také po technické stránce.

Lev, lvice a mouchy
Dráha v Morizes nemá s trávou nic společného a tak to byla spíše velmi dlouhá a velmi široká klasika. Dopolední tréninky se využily k seznámení s dráhou a doladění převodů. Michaela Krupičková se do závodění obula hned při první tréninkové jízdě, až ji musel Zdeněk Schneiderwind trochu brzdit. Tréninky vypadaly pozitivně a tak jsme s napětím očekávali odpolední závod.

Každý z jezdců absolvoval tři jízdy a po sečtení výsledků se závodníci podle pořadí rozdělili do finálových skupin. Systém umožňuje vítězi finále „B“ trochu nespravedlivě vklínit se do celkového pořadí na předních místech, což nakonec ovlivnilo i celkové pořadí našich jezdců.

Samotný závod prověřil Michaelu Krupičkovou a Michala Škurlu dokonale a oba bojovali jako lvi. V rozjížďkách našich jezdců byl vždy podobný scénář. Pokaždé perfektní start a v první zatáčce soupeři sledovali výfuk Shupy. Jednou možnost, jak dostihnout nebo předjet naše jezdce, měli závodníci s muší váhou, kteří dokázali tuto svou výhodu využít při velké šířce tratě.

Takže Michaela Krupičková první rozjížďku vyhrála a potom byla dvakrát druhá, což je celkem třináct bodů. Michal Škurla byl také dvakrát druhý, když ho v první rozjížďce objel pozdější vítěz Sandro Wassermann. Potom vyhrál svou třetí jízdu, kdy si mušího jezdce Lucase Fienhageho, později vítěze finále „B“ a celkově čtvrtého, i při velké šířce tratě pohlídal a bodově na tom byl stejně s Michaelou Krupičkovou.

Oba naši byli tedy ve finále „A“ s možností zabojovat o třešničku na dortu v podobě nějaké medaile. Obsazení finále podle váhy jezdců nakonec bylo: čtyři mouchy , jedna lvice a jeden lev.

Finále se povedlo lépe Míše, kterou až s maximálním úsilím a až na cílové pásce předstihl Daniel Spiller a připravil jí tak o krásné třetí místo ve finále „A“. Michal dojel v těsném závěsu za Míšou, kdy po startu musel řešit tlačenici za první zatáčkou a soupeři mu odskočili víc než potřeboval. V celkovém hodnocení se pak před naše jezdce na čtvrté místo dostal vítěz „B“ finále.

Čtyřventilový motor není cesta
Pro Shupateam byly pozitivní výsledky našich jezdců, výkony a výdrž motocyklů. Startovní pole šestadvaceti jezdců bylo zašupováno tak z jedné poloviny. Z jezdců ve finále „A“ jeli kromě našich dvou továrních strojů s naší podporou tuningových dílů motoru Daniel Spiller, který byl celkově na druhém místě a Shupa-podvozkem i celkově třetí Jordan Dubernard.

Na závodech byl s námi i náš tuner Petr Schmíd a kromě pomoci francouzským zákazníkům se věnoval i technické špionáži u konkurence. Našel i zhruba tři závodníky se čtyřventilovými motory, což u stopětadvacítky jde o hodinový strojek. Jednu jsme dokonce viděli rozebranou (britský mistr – Jack Cornes), když se tam potkaly ventily.

Nicméně jelikož byl Petr Schmíd poprvé na plochodrážních závodech a kromě plochodrážních Shup se věnuje tuningu závodních silničních strojů podobných kubatur, shodli jsme se po průzkumech u konkurence ještě na určitých detailech, kde můžeme parametry na našich motorech trochu vypiplat, ale čtyřventil to nebude. Po závodech k nám přišel otec Jacka Cornese a objednal si u nás motor.

Celý český team byl profesionálně zajištěn a veden po jezdecké stránce Zdeňkem Schneiderwindem, který obstaral do boxu i francouzského mechanika a dále podpořen SCM pod vedením Petra Křikavy.

Velkou radost nám udělali samozřejmě oba závodníci, kteří se statečně vyrovnali s podmínkami závodu a dělali vše pro nejlepší umístění a dík patří i Tomáši Škurlovi a Jardovi Krupičkovi za dopravní podporu celého týmu.

Foto: Jaroslav Šůs

Martin Málek věří v relativní běh plochodrážního času

Racková – 10. května
Martin Málek odstartoval svou letošní kampaň ve vestě druholigového Krosna v půlce dubna osmi body v domácím střetnutí s Opole. Podruhé ho polský klub povolal předevčírem, kdy na jeho dráhu zavítala Pila. Bohužel jeho účinkování skončilo pádem po skončení rozjížďky s číslem devět a nařízeným klidem na čtyři až šest týdnů.

„Ve své druhé jízdě jsem odstartoval na druhé místo,“ vypráví Martin Málek o okolnostech z nedělního výjezdu do Polska. „Zkoušel jsem atakovat Piotra Pawlickeho. Ale neměl jsem dotáhlý šroubek na krytu plynu. Dostal se mi tam kamínek a zasekl se mi plyn. Zjistil jsem to v nájezdu v poslední zatáčce. Chtěl jsem vytrhnout chcípák hned, jak se dostanu na rovinu.“

Jenže Przemyslaw Pawlicki na březolupského závodníka útočil po celá čtyři kola. „Ve výjezdu do posledního kola mě začal vyvážet a já se mu snažil vyhýbat. Tlačil mě na mantinel a klapnul hned po projetí cílem. Nenechal mi ani kousek místa a já jsem měl úplně neovladatelnou motorku. Tak jsem do něj najel zezadu v plné rychlosti. Bylo to moc rychle, nevěděl jsem, jak zareagovat a dostat z pasti. Pořád jsem měl své přední kolo vedle jeho zadního.“

Z hrozivé kolize s létajícími motocykly naštěstí Martin Málek vyváznul jen s poraněnou nohou. „Naštěstí to nic vážného není,“ začíná výčet svých poranění. „Mám výron v kotníku pravé nohy a pravděpodobně zlomenou kůstku u malíčku na noze. Nohu mám dvakrát větší, napuchlou a trošku barevnou (smích).“

Ve středu ho musel Milan Mach škrtnout ze svých plánů pro zítřejší slánský výjezd do pardubického Svítkova, ale co bude dál? „Zatím je to první den, bolí to, uvidím, jak se to bude dávat dohromady,“ odpovídá Martin Málek. „První verdikt od doktora je klid na čtyři až šest týdnů. U plochodrážníků je to ale velice relativní čas. Tak uvidíme.“

Průběh osudné jízdy:
zde.