Seveřané doplnili semifinalisty

Malmö – 21. května
O šest postupových míst do semifinále juniorského mistrovství světa závodili severští plochodrážníci ve své vlastní kvalifikaci. Nejlepší se ukázal Simon Gustafsson, který ani jednou nepoznal hořkost porážky. Na stupních vítězů mu dělali společnost Linus Sundström a Michael Jepsen Jensen.

1. Simon Gustafsson, S 3 3 3 3 3 15
2. Linus Sundström, S 3 2 2 3 3 13
3. Michael Jepsen Jensen, DK 2 2 3 2 3 12
4. Mikkel B. Jensen, DK 3 1 2 2 2 10
5. Kim Nilsson, S 1 3 1 3 2 10
6. Ludvig Lindgren, S 2 2 3 1 1 9+3
7. Kalle Katajisto, FIN 1 3 3 1 1 9+2
8. Jonas B. Andersen, DK 0 3 E 3 E 6
9. Anders Mellgren, S 0 1 2 0 3 6
10. Jari Mäkinen, FIN 1 E 2 1 2 6
11. Michael Pal Toft, DK 2 F 1 2 – 5
12. Mikkel Michelsen, DK 3 0 0 0 1 4
13. Timo Lahti, FIN 0 2 0 2 0 4
14. Niko Siltaniemi, FIN 2 0 1 1 0 4
15. Viktor Palovaara, FIN 0 1 1 0 1 3
16. Jacob Thorssell, S (res) 2 2
17. Kenni Nissen, DK 1 1 0 0 0 2
res Tim Gudmundsson, S   DNR

Oba čeští reprezentanti se z exkurze do minulých dob vrátili na štítě

Červenograd – 15. května
Tříhodinové čekání před hraniční závorou, nepopiratelná autorita jakékoliv uniformy či třiapůlhodinové kličkování po silnici plné děr na vzdálenosti šedesát kilometrů. I taková může být Ukrajina současných dnů. Na vlastní kůži to minulý týden pocítili Pavol Pučko a Václav Milík. Z pomyslné exkurze do minulých dob se vrátili bez postupu do semifinále juniorského mistrovství světa a Pražan dokonce bez dodávky.

„Na hovno,“ shrnuje Václav Milík dojmy ze svého dvanáctého místa, aby po chvilce přemlouvání přece jen dodal další dojmy z ukrajinské neděle. „O tréninku se zdálo, že to jede. Ale o závodech to tak nebylo. Je to škoda, myslel jsem si, že bych moh‘ postoupit. Ale zkazili jsme to převodama. Od startu to šlo, zatáčka taky, ale na rovinkách jako kdyby mě potkali.“

Vzhledem k pardubickému pořadatelství jednoho ze závodů finálové série je pravděpodobné, že se Václav Milík nakonec objeví na startu. „Chtěl bych do Pardubic postoupit i bez divoký karty,“ má v tomto ohledu naprosto jasno. „Ještě na to mám tři roky a budu se snažit, abych to dal.“

A kde zůstala dodávka Pavla Pučka. „Někde u Frýdku-Místku,“ odpovídá. „Ruplo mi těsnění pod hlavou.“ Pražský závodník skončil čtrnáctý, když k úvodním dvěma bodům už žádné další nepřidal.

„Vejlet krásnej‘, závody krásný, atmosféra výborná, akorát já jim nestačil,“ glosuje. „Po první jízdě jsem si říkal, že to půjde. Pak mě potáhla spojka. Páska a tím ztrácíš body a je to v prdeli. Pak jsem dělal kraviny, že se na to nedalo koukat. V poslední jízdě jsem to zkusil a málem šel na držku.“

Mariánské Lázně budou bez dvou českých mistrů

Mariánské Lázně – 20. května
Původní startovní listina zítřejšího šampionátu republiky na dlouhé dráze zahrnovala jména třech závodníků, kteří se už postavili na nejvyšší stupeň. Nakonec však dvě z nich budou chybět. A shodou okolností obě česká, by jedno z nich nenasvědčuje slovanský původ jeho nositele.

Pavla Ondrašíka skolila nemoc, zatímco Zdeněk Schneiderwind se po dlouhém váhání rozhodl věnovat se naplno své trenérské kariéře a pověsil kombinézu definitivně na hřebík. By ještě ve středu byla dvě volná místa, nyní po omluvě dalších dvou závodníků, nejsou obsazena pouze tři startovní čísla.

Vysvětlení problému je jednoduché. Do mistrovského závodu zasáhne také Karel Kadlec. Plzeňský nezmar však na svém motocyklu poveze nezvyklé číslo 35, které mu zůstane ze souběžného klání evropské série veteránů. „Míra Musil a Petr Moravec mě poprosili, aby se zaplnila startovní listina,“ vysvětlil důvod svého záskoku. „Jinak by byli v mistrovství republiky jenom tři Češi.“

Kdo by si však myslel, že si osmačtyřicetiletý borec dopřeje neděli plnou odpočinku se svou přítelkyní Hankou, hrozně by se zmýlil. Karel Kadlec totiž zamíří do Plattlingu, kde ho po veteránech a českém šampionátu v neděli očekává třetí závod ve dvou dnech.

Historické okénko:
28. září 2004, Mariánské Lázně – mlhavý den prozářilo zlato Pavla Ondrašíka

Renesance mistrovství republiky na dlouhé dráze zastihla v životní formě Zdeňka Schneiderwinda. Ostřílený specialista na dlouhé a travnaté ovály se na přelomu milénia ozdobil medailemi z evropského šampionátu na trávě. Na domácím lázeňském kolbišti ho v letech 2003 – 2008 nikdo nepřekonal. A o předloňský titul ho nepřipravil žádný ze soupeřů, ale pád v poslední zatáčce finále A.

Jedinou výjimkou na zlaté šňůře českých titulů je však sezóna 2004. Osudná se mu stala jeho oblíbená Francie. Zatímco v Marmande stál na stupních vítězů jednoho z finálových závodů mistrovství světa, o dva měsíce později ho z Morizes odvážela sanitka s vážným zraněním.

Mistrovství republiky se tehdy konalo až na svatého Václava. Po kopcích nad městem se válela šedivá mlha a dráha byla ztěžklá předchozími dešti. Ve startovním poli měli samozřejmě prim cizinci a za našich se do finále A dostali jen Pavel Ondrašík a Petr Vandírek, jenž se na dlouhé dráze objevil po letech poprvé a bohužel i naposledy.

Nejlepší start předvedl Pavel Ondrašík, avšak průjezd první zatáčkou katapultoval do čela Marcuse Eibla, který už na rovince měl bratru čtyřicetimetrový náskok. Naproti tomu Pavel Ondrašík musel v průběhu úvodního okruhu řešit Ottu Niedermeiera. Když se ho zbavil, bylo na stíhání vedoucího Němce už pozdě.

Než však všichni přítomní stačili domyslet, jestli Marcus Eibl bude pouze vítězem mezinárodního mistrovství republiky či opravdovým českým mistrem, přišlo třetí kolo. A v něm se jeho stroj zastavil, protože mu praskl převodový řemen. Pavel Ondrašík projel cílem jako první a před vyhlášením na stupních si na přání Pavla Fišera ochotně lehl na dráhu, kterou právě dobyl.

Startovní listina:

1
2 Klaus-Peter Gerdemann, D
3 Richard Speiser, D
4 Andy Appleton, GB
5 Josef Franc, CZ
6 Martin Smolinski, D
7
8 Sirg Schützbach, D (FMS)
9 Alessandro Milanese, I
10 Stefan Drofa, D
11
12 Aki-Pekka Mustonen, FIN
13 David Speight, GB
14
15 Richard Wolff, CZ
16 Joel Nyström, S
17 Nadine Frenk, D
18 Aleš Dryml, CZ
35 Karel Kadlec, CZ

Foto: Pavel Fišer a Zdeněk Flajšhanz

Antonín Vilde stále řeší startovní listinu memoriálu svého otce

Slaný – 20. května
Včera dopoledne si Antonín Vilde mladší myslel, že má na zítřejší memoriál svého otce uzavřenou startovní listinu. Rony Weis mu potvrdil, že nastoupí ve dvojici s Rakušanem Fritzem Wallnerem a Petr Moravec dodal startovní listinu mistrovského závodu stopětadvacítek. Jenže včera odpoledne Ondřej Veverka reflektoval na nabídku, aby doplnil uvolněné místo v podniku juniorského mistrovství světa v chorvatském Goričanu.

Startovní listina MR 125 ccm:

1 Lukáš Kovařík, Praha
2 Michal Škurla, Praha
3 Jakub Ondroušek, Chabařovice
4 Michaela Krupičková, Liberec
5 Richard Geyer, D
6 Roman Mády, Plzeň

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II)

Krvavý úplněk ozářil těsné vítězství domácích

AKTUALIZOVÁNO – FOTO

Mšeno – 19. května
jako takřka pravidelná sinusoida vypadal průběh extraligového duelu Mšena a Pardubic. Domácí po čtyřech rozjížďkách vedli už o osm bodů. Po průtrži mračen zosnoval Lubomír Vozár ofenzívu, jenž vyvrcholila úspěšným žolíkovým útokem bratří Drymlových. Po nulovém zisku Mšena v osmé jízda převzali hosté vedení. Zvýšili je natolik, že také František Liebezeit mohl použít žolíka. Greg Hancock nezklamal, domácí snížili pardubický odstup a v posledních dvou rozjížděk pod krvavě rudým Měsícem strhli triumf na svou stranu rozdílem jediného bodu.

Akvalung nebyl potřeba
Vedro jako by v kalendáři nevisel květnový list, ale červencový, nebyl pro večerní závod takový problém jako nízko visící šedivé mraky, které čas od času proklál dlouhý oslnivý blesk. Místní se dušovali, že jdou-li mraky z této strany, nikdy se jejich útroby nerozevřou pod tlakem dešové vody. Avšak z jejich hlasů bylo patrné spíše zbožné přání než pevné přesvědčení.

Úvodní jízdy přinesly vedení domácím. Lukáš Dryml se jako obvykle pekelně koncentroval ve svém boxu, avšak v rozjížďce s číslem jedna mu Greg Hancock uletěl. Pardubický lev ovšem uhlídal druhé místo. Jesper B. Monberg, druhý borec s bílým koníkem na červené vestě, ovšem při svém comebacku na ovál svého triumfu v juniorském mistrovství světa skončil bez bodu za Sebastianem Ulamkem.

Sotva úvodní čtveřice zmizela v depu, začalo pršet a blesky létaly s frekvencí fotoaparátu Pavla Fišera při dekorování vítězů při nočních závodech. Michael Hádek odkulhal k vjezdu na ovál. Jakmile však usedl do sedla, nepoznal sobě rovného konkurenta. Jan Holub s ním jel dvojici, avšak nakonec se ve třetím kole stal obětí Václava Milíka. René Vidner však byl ze hry už během úvodního okruhu. „Praskla fajfka,“ vysvětlil příčinu, proč jeho účinkování v dnešním klání skončilo po pár desítkách metrů.

Jesper B. Monberg měl pořádnou honičku, aby se stačil připravit na třetí jízdu. Ze svého boxu na samém konci modré plechové řady jel na start se zastávkou u metylárny, ale do křížku s dvouminutovým limitem se nedostal. Hlavní roli však scénárista osudu přisoudil tandemu Filip Šitera – Greg Hancock, kteří rychle zmizeli z dohledu Dána i jeho paráka Tomáše Suchánka.

Zatímco doposud se z oblohy snášel drobný májový deštík, nyní se mraky otevřely jako pumovnice americké létající pevnosti z druhé světové války. A na zemi nastalo dokonalé dešové inferno. Sebastian Ulamek mezitím hladce vyhrál čtvrtou jízdu před bratry Drymlovými. Ondřej Smetana, jemuž trénink zkomplikoval zaseklý plyn, v této konkurenci nemohl pomýšlet na body.

Všichni se ukryli pod dostupné střechy a na d隝 se odvážily pouze traktory technické údržby dráhy. „To je počasí pro potápění,“ komentoval řádění vodních živlů Martin Kratochvíl, asistent pardubického kouče. Na dráze stála voda a Lubomír Vozár se vracel z mimořádného zasedání jury. „Devátá hodina rozhodne,“ hlásil verdikt.

Část závodníků se na tribuně věnovala improvizované autogramiádě. Naštěstí přestalo pršet. Na dráze stála voda, kterou se pracovití pořadatelé ze všech sil snažili odstranit. Záhy bylo jasné, že jejich úsilí dojed zasloužené odměny. Krátce po deváté padl verdikt o pokračování v závodě o půl desáté, ale nakonec se jelo ještě o deset minut dříve.

Osmibodová ztráta smazaná dvěma šmahy
Stav utkání byl 16:8, ale Lubomír Vozár jen kroutil hlavou nad otázkami, zda do rozjížďky s číslem pět vyšle žolíka. „Ještě ne,“ odmítal unáhlená řešení. Po vylétnutí pásky se do čela razantně protlačil Filip Šitera. Tomáš Suchánek jel za ním a ve třetím kole málem ve výjezdu ze zatáčky u depa převzal vedení. Domácí borec však hrozbu odvrátil. To už však Pardubice jely na remízu, jelikož se Václav Milík ve druhém okruhu propracoval před Jana Holuba.

Nerozhodně skončila i šestá jízda. Greg Hancock nezaváhal ani tentokrát, avšak Lukáš Dryml s Jesperem B. Monbergem nepustili ke slovu Sebastiana Ulamka. A pak už to přišlo, Tomáš Suchánek zůstal ve svém depu, aby ho zastoupil Lukáš Dryml obdařený žolíkem.

Útok Lubomíra Vozára byl načasován s pekelnou přesností časované bomby. Lukáš Dryml letěl dopředu sledovaný svým starším bratrem a Filip Šitera s Michaelem Hádkem byli rázem odsouzeno role statistů. Na rovince byl první Aleš Dryml, který se už ve druhé zatáčce ohlížel po svém sourozenci se žolíkem. Krk si mohl vykroutit i v dalších okruzích, ale Lukáš Dryml se k dvojnásobnému bodovému zisku natáhl až v předposledním oblouku.

„Ujel mi, nechával jsem ho jet, abych nedostával cejchu,“ líčil Lukáš Dryml po návratu do depa, že měl situaci plně pod kontrolou. Maximální bodový zásah 8:2 zmenšil vedení domácího týmu na jediný bod. Lukáš Dryml však neměl přehnaně času na jásání, protože rozjížďka s číslem osm ho zastihla v akci už potřetí v řadě.

Také tentokrát se záhy dostal do čela a zvítězil stylem start – cíl. Šlo přitom o nejkurióznější extraligový triumf za hodně dlouhou dobu. Už v první zatáčce upadl Václav Milík. „Lukáš se přetočil, já ho kopíroval, abych ho neuknul, radši jsem to složil,“ líčil později pardubický junior.

Pakliže čekal červená světla, přepočítal se, Pavel Váňa po jejich ovládacím tlačítku nesáhl. „Čekal jsem červený vlajky,“ svěřoval se Lukáš Dryml. Avšak Pardubice shodou okolností vytěžily z osmé jízdy víc než, kdyby se nakrásně opakovalo i s Václavem Milíkem na startovním roštu. Sebastian Ulamek i Jan Holub měli technické problémy. „Do chcípáku se mi dostalo spousta bahna,“ posteskl si polský závodník oblečený do mšenské vesty.

Lukáš Dryml oba závodníky soupeřícího klubu dokázal předjet o kolo. A přitom sám měl plnou hlavu starostí. „Jel jsem na půl plynu,“ svěřoval se. „Měl jsem zaseklý šoupě.“ Propastná ztráta Pardubic z úvodu byla rázem během dvou jízd tam tam. Stav byl 23:25 a dvoubodový odstup zakonzervovaly dvě následující remízy.

Nejprve se Jesper B. Monberg prakticky ani nerozjel do deváté jízdy, avšak Aleš Dryml ukázkově odvedl Grega Hancocka a Ondřeje Smetanu. Vzápětí se Sebastian Ulamek jal odčinit své dva předešlé bodové výpadky a po vylétnutí pásky se rychle ujal vedení. Lukáš Dryml jel za ním odrážející Filipa Šiteru, jemuž na deflektoru visel Tomáš Suchánek.

Končilo třetí kolo, když Filip Šitera na cílové rovince znatelně zpomalil. Tomáš Suchánek udělal pravý opak a posunul se na třetí místo. Filip Šitera zase zrychlil, ale ztracený post už nezískal zpět. Být jeho bezprostřední komentář vysílán na živo v televizi, pípal by jako přímý přenos morseovky ze závodu špičkových telegrafistů. Žádný defekt, mšenský závodník si špatně spočítal kola. „Jsem debil,“ kál se. „Klapnu ve třetím kole, protože jsem myslel, že je už čtvrtý. A pak vidím, jak kolem letí Suchoš a vlajku s křížem!“

Poslední šance nemusí být pokaždé poslední
V rozjížďce s číslem jedenáct se Václav Milík s Alešem Drymlem, který mu skvělým způsobem kryl záda, postarali o maximální bodový přísun na úkor Jana Holuba a Michaela Hádka. „Když se plazím, jde to, ale jak na dráze trefím díru, bolestí bych vylít‘ z kůže,“ řekl Michael Hádek, než se pohroužil do nitra svého boxu i své rozbolavělé duše.

Pardubice odskočily už na šest bodů, až se Lubomír Vozár začal obávat. Dobře věděl, že František Liebezeit má dostatečný potenciál pro rozpoutání protiútoku at’ už taktickou rezervou či žolíkem.

„To je moje poslední šance,“ říkal mšenský kouč ve chvíli, kdy očima vyprovázel na dráhu Ondřeje Smetanu a Jana Holuba. A jedním dechem se reportérovi magazínu speedwayA-Z svěřil, že vsadil vše na jednu kartu. „Řek‘ jsem Holubínovi, jestli dojede první, utrhnu mu koule.“

Sázka nechat Pardubice uskočit na osm bodů, začala vycházet dokonale. Dopředu letěl Jesper B. Monberg sledovaný Tomášem Suchánkem. Na sklonku třetího kola však upadl Ondřej Smetana. Tentokrát červená světla blikala jako železniční přejezd. Domácí junior byl logicky vyloučen, zatímco zbylá trojka šla na start znovu.

Nyní vynesl start do čela Jana Holuba. Oba Pardubičané se zařadili za něj, Tomáš Suchánek se nakonec uklidil dozadu. Mšenský junior si dobře uvědomoval důrazný pokyn svého kouče. Jesper B. Monberg spolknul návnadu i navijákem a z posledního výjezdu mu sebral vítězství.

František Liebezeit dostal rázem podruhé poslední šanci. A stoprocentně z ní profitovala pospíchal hlásit, že Greg Hancock nastupuje do rozjížďky s číslem třináct jako žolík. „Mně to nikdo neřekl,“ divil se Lubomír Vozár, aby nad drobným prohřeškem proti řádům nakonec gentlemansky mávnul rukou.

Dvouletá historie současných dvojutkání zaznamenala použití jokera oběma rivaly teprve podruhé. Prvním byl loni shodou okolností ve Mšeně Milan Mach. Tehdy šlo spíše o gesto, ale dnes mohl výsledek třinácté jízdy rozhodnout celé utkání. A vskutku, tandem Greg Hancock – Filip Šitera měl v první zatáčce navrch.

Na protilehlou rovinku ovšem mezi nimi vyjel Aleš Dryml, ale Václav Milík zůstal vzadu. Sedmibodový příděl upravil stav utkání na 39:42. „Musíme jet aspoň 4:2!,“ šikoval František Liebezeit své svěřence před čtrnáctou jízdou. Sebastian Ulamek vystřelil do čela a Václav Milík ho v první zatáčce nestihnul. Jan Holub však splnil přání svého manažera, když celá čtyři kola ukazoval výfuk Jesperovi B. Monbergovi.

Dánský závodník přijel do depa a jen nevěřícně kroutil hlavou. Drama však gradovalo, hosté zůstali v čele jen o jediný bod. Filip Šitera, který si přišel půjčit modrý povlak od Michaela Hádka, byl společně s Gregem Hancockem poslední nadějí Mšena, zatímco mise dotáhnout pardubický počínání do vítězného cíle byla na bratrech Drymlových.

Mšenský pár odstartoval jako jeden muž. Lukáš Dryml letěl dopředu spodní stranou první zatáčky s razanci rozjetého parního válce, aby ve výjezdu převálcoval Filipa Šiteru. Za daného stavu věcí mohla hostům pomoct jedině remíza. Jenže Aleš Dryml upadl v úvodním oblouku třetího kola. „Prohra o bod je špatná, je to prohra,“ filozofoval posléze na mikrofon Miloslava Čmejly.

Hlasy z depa
„Jsem šastný, že jsme dosáhli vítězství,“ neskrýval Greg Hancock. „Věřím, že to tak bude pokračovat i příště.“

„Dráha byla těžká,“ vyprávěl Sebastian Ulamek. „Muselo se měnit nastavení na motocyklech. Měl jsem defekt, za něj se omlouvám. Nedovez‘ jsem tři body, do chcípáku se dostalo spousta bláta.“

„Dobrý,“ hodnotil Filip Šitera závod svým oblíbeným slůvkem. „Akorát jsem debil, takhle klapat ze třetího fleku. Naštěstí jsme vyhráli. Dráha se mi líbila, ale pak jsem chytnul čtyřku, ale dopadlo to dobře. Jen tak dál! Výhra je výhra, je jedno jestli vyhrajeme o jeden bod nebo o deset. Chci poděkovat divákům, že tu zůstali ve všední den takhle dlouho.“

„Když jen lezu, je to jakž takž v pohodě,“ popisoval svůj stav Michael Hádek. „Ale jak trefím díru, vylít‘ bych z kůže. Vítězství v první jízdě je mi hovno platný a ještě jsem dostal od Jéni zjebáno, že jsem pomalej‘. Jsem nasranej‘, polámanej‘ a nevím co ještě.“

„Ztěžklo to, motor neměl výkon,“ prožíval Lukáš Dryml ještě jednou závěrečnou jízdu. „Šel jsem po Gregovi, ale říkám rozumně, není mi už dvacet. Byl jsem vyrovnanej‘, některý naši kluci ne. S Álou se nám poved‘ joker, ale pak se něco posralo, že se jim povedlo nasadit taky žolíka. Nádherný závody, takový mám rád. Škoda, že jsme prohráli, ale bylo to o chlup. Pro diváky to muselo bejt‘ fajn, že vyhráli domácí. Škoda, že mi už pak nestartovala motorka, ztrácela kompresi, bylo by fajn víc znepokojovat Grega.“

„Dráha dávala možnosti k závodění,“ říkal Aleš Dryml. „Pro diváky to musela bejt‘ podívaná. Prohra o bod je špatná, je to prohra. Co ti mám říct?! Byl to pěknej‘ závod. Rozhodla ta jízda, jak Holoubek ved‘, ale pustil Jespera. Greg je třída, s tím se těžko závodí. Jede, volí si stopu, pomáhá parákovi. Ukázali jsme, že můžeme vyhrávat i na výjezdech, kdyby půlka týmu zatáhla, hlavně zahraniční posila zatáhla, bylo by to. Prohrát o bod je blbý, to mrzí.“

„Lukáš se přetočil,“ vyprávěl Václav Milík o svém pádu v rozjížďce s číslem osm. „Já ho kopíroval, nechtěl jsem ho uknout, tak jsem to radši složil. Dnes to nebylo nejhorší, ale nebylo to ani nejlepší. Nebejt‘ pak tý mý nuly, vyhráli jsme. Ale ve finále jim dáme!“

„Špatný, špatný,“ odtušil Tomáš Suchánek s kamennou tváří. „Nedařilo se, nechali mě stát a gumu jsem nevyfasoval žádnou. Nespokojenost, ale to je sport. Jednou jseš nahoře, jednou dole.“

1. Grepl PDK Mšeno     47
Greg Hancock, USA 3 2 3 2 6* 3 19(1)
Filip Šitera 3 3 1 0 1 1 9
Sebastian Ulamek, PL 1 3 0 ex 3 3 10
Ondřej Smetana 0 – 1 – X   1(1)
Jan Holub 1 0 ex 1 2 1 5
Michael Hádek 3 0 0   3
Stanislav Pouznar     DNR
 
2. ZP Pardubice     46
Jesper B. Monberg, DK 0 1 1 E 3 0 5(1)
Tomáš Suchánek 0 2 – 1 1   4(1)
Lukáš Dryml 2 2 2 6* 3 2 2 19
Aleš Dryml 1 2 3 2 2 F 10(3)
René Vidner E – – – –   0
Václav Milík 2 1 F 3 0 2 8(1)
Jaroslav Petrák     DNR

Poznámka: Jan Holub a Sebastian Ulamek byli v osmé jízdě předjeti o kolo.

Aktuální extraligová tabulka:

  závody skóre body
1. Pardubice 3 150:128 4
2. Mšeno 1 47:46 2
3. Praha 2 91:94 2
4. Slaný 2 83:103 0

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II)

Vítězové budou obhajovat loňský primát kompletní

Jablonec nad Nisou – 19. května
Volné místo po boku Václava Milíka při sobotním Memoriálu Antonína Vildeho ve Slaném obsadí Filip Šitera. František Liebezeit pod hlavičkou své firmy DaK Moto dává tuto jezdeckou kombinaci dohromady už potřetí. Po předloňském druhém místě přišlo loňské vítězství. Nejvýraznější osobností mítinku je ovšem Martin Málek, který dokázal vystoupit na nejvyšší stupínek hned třikrát.

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II)