Soupisky 2011: 1. liga se vrací po pěti letech

Nižší divize byla prakticky ve všech ročnících české ligové historie, i když se pokaždé nejmenovala 1. liga. Ta se pozítří na pražské Markétě vrací na scénu. Magazín speedwayA-Z přináší nejen kompletní soupisky pětice účastníků, ale vůbec poprvé historický přehled všech soutěží, které aspirují na označení nižší liga.
Historické ohlédnutí:
Pakliže celá řada historických otázek spojených s naší plochou dráhou zůstává prozatím stále nezodpovězena, potom nižší soutěže v tomto ohledu hrají suverénní prim. Celostátní přebor družstev, první oficiální dlouhodobé zápolení na kolektivní bázi u nás, měl dvoustupňovou podobu už při svém prvním ročníku v sezóně 1956. Šlo o soutěž na bázi tehdejších krajů, která nerespektovala klubovou příslušnost. Oba stupně se jmenovaly třídy a 2. třída měla čtyři účastníky – Brněnský, Českobudějovický, Ústecký a Královéhradecký kraj.

V dějinách zůstalo skryto už premiérové klání. A my se jen můžeme dohadovat, zda květnovému duelu Brna s Ústím nad Labem v Krnově, předcházelo ještě nějaké jiné utkání. Pakliže ne, byli by prvními vítězi brněnští závodníci, kteří zvítězili 59:48. Dohadovat se můžeme rovněž v otázce vítěze.

Nemůžeme uplatnit ani nepřímou pomůcku těžící se skutečnosti, že se vítěz nižší třídy napřesrok objevil v té vyšší. Ze sedmapadesátého se totiž ve vyšší soutěži zachovalo jen pár výsledků a na jejich základě není možné sestavit ani konečnou tabulku, ani seznam účastníků. Rok 1957 však přináší nesporně prokázaného vítěze 2. třídy, kterým se stali plochodrážníci KAMK Ostrava.

Stejně si můžeme pomoci i v dalších letech. V sezóně 1958 zvítězil KAMK České Budějovice, roku 1959 KAMK Ústí nad Labem, vzápětí KAMK Hradec Králové a v jednašedesátém po reorganizaci krajů Severomoravský KV. Prokazatelně se nižší soutěž konala i v sezóně 1962. Dochované výsledky jsou stejně kusé jako v předchozích letech, ale protože na sklonku sezóny bylo mistrovství republiky družstev zrušeno, nelze určit vítěze podle postoupivšího týmu.

Utkání se jezdila stylem dvojutkání, která však probíhala jednokolově bez odvetu. Tento systém se dá spolehlivě prokázat ve všech ročnících vyjma roku 1960. V Divišově se 8. května střetla čtyři družstva – RH Praha II, Karlovy Vary, Hradec Králové a Praha-venkov – stylem čtyřutkání na šestnáct jízd. Na druhou stranu 30. října se Slovensko střetlo s Brnem stylem dvojutkání. Avšak v programu není sebemenší zmínka, že se jedná o mistrovský závod. Hypotéze o pouáku by nahrával nejen pozdní termín, což ovšem v oněch letech nemuselo být důkazem ničeho, ale i větší frekvence podobných střetnutí.

Opusme však záhadologické pole a postavme se raději na pevnou zem doložených faktů. S rokem 1963 byla po ligových utkáních veta. Až roku 1967 obnovil jejich myšlenku populární motoristický časopis Svět motorů. Vypsal soutěž o svůj pohár, která rozdělila družstva do třech skupin. Zatímco áčko a béčko svými vítězi daly základ pro finále, céčko plnilo jakousi úlohu druhé ligy, nebo z něho nešlo postoupit nikam. Vítězem se stal AMK Březolupy.

Počínaje rokem 1968 se u nás liga jezdí pravidelně a v prvních letech její existence měla dvoustupňovou podobu. Avšak druhá liga zůstala roku 1968 po odstoupení Plzně nedokončená a o rok později se zřejmě nekonala vůbec. V sedmdesátém byla ale zpátky a o rok později následovala vyšší ligu směrem k utkání čtyř čtyřčlenných družstev. Zároveň s jejím přejmenováním na extraligu zdědila jméno první liga.

Soutěž se poprvé rozdělila na dvě skupiny, odkud se nejlepší setkali v prolínací soutěži s horšími extraligovými celky o postup do vyšší soutěže. Od roku 1972 se mezi prvoligové skupiny a kvalifikaci o extraligu vložily ještě skupiny C a D, které představovaly jakési velké a malé finále 1. ligy. Další zásah do podoby soutěže přinesl rok 1976 a první liga byla sjednocena do jednoho seriálu. V další sezóně přibyla ještě druhá liga jako třetí soutěž s provázanou kvalifikací o patro výše.

Další reorganizace potkala první ligu v sezóně 1987. Zanikla druhá liga, v první lize se jely dvě skupiny, odkud se postupovalo do finále. To určilo postupující pro semifinále mistrovství republiky družstev, z nichž vzešli finalisté, když semifinalisty a finalisty doplnily extraligové týmy. Systém vydržel do konce roku 1990. V následující sezóně se k ním vrátila dvojutkání, avšak první liga jela dle této formule jen dvě sezóny a od třiadevadesátého byla čtyřutkání zpět.

V termínovém kalendáři vydržela první liga až do konce sezóny 2006. Její vítěz Mšeno vyzvalo poslední extraligový tým Pardubice k baráži. Na dráze skončila mšenským triumfem, po diskvalifikacích to bylo nerozhodně. Jediným řešením se stalo rozšíření extraligy na pět celků, takže v nižší lize neměl kdo závodit.

Náhradou se stala tříčlenná družstva. V letech 2007 – 2009 jejich šampionát střídal pravidelně přeborový, mistrovský a zase přeborový statut. Loni vznikl přebor jednotlivců/družstev, kde pro oddělenou klasifikaci každého družstva brali body dva nejlepší jednotlivci. Ten plnil úlohu nižší divize i fakticky, protože po sezóně byla vyhlášeno celkové pořadí družstev, kde na pět extraligových týmů navázalo pět družstev z přeboru.

Porovnávat je jako sčítat hrušky s jablky:
Nižší soutěž, a už nesla název II. třída, 2. liga, 1. liga, přebor či mistrovství tříčlenných družstev a konečně přebor jednotlivců/družstev, má za sebou vskutku dlouhou a bohatou historii.

Hledat suverény statistických přehledů by však bylo poněkud ošidné. Úvodní ročníky nerespektovaly kluby a na oválech zápolily reprezentační výběry jednotlivých krajů. V devadesátých letech zase sestoupivší extraligový tým bral prvoligový rok jako Kainovo znamení, jehož se chtěl samozřejmě rychle zbavit. Navíc se v nižší lize objevovaly béčka účastníků extraligy a s projevy personální krize v ní startovali stejní závodníci.

O vítězích proto nejlépe promluví následující tabulka, která je v takové šíři publikována vůbec poprvé.

Celostátní přebor      
  II. třída    
1956 není znám    
1957 Ostrava    
1958 Č. Budějovice    
1959 Ústí n. L.    
1960 H. Králové    
 
 
MR 2.liga    
1961 Severomoravský    
1962 není znám    
 
 
Pohár SM skupina C    
1967 Březolupy    
 
 

MR 2.liga    
1968 nedokončena    
1969 neuskutečněna    
1970 Plzeň    
  1.liga sk. A 1.liga sk. B 1.liga sk.C
1971 Plzeň Pardubice  
1972 Plzeň Č.Budějovice Č.Budějovice
1973 Liberec Kopřivnice Kopřivnice
1974 Liberec Kopřivnice neuskutečnila se?
 
  1.liga    
1975 Kopřivnice    
1976 Žarnovica    
1977 Kopřivnice    
1978 RH Praha B    
1979 Kopřivnice    
1980 RH Praha B    
1981 Žarnovica    
1982 Žarnovica    
1983 Žarnovica    
1984 RH Praha B    
1985 RH Praha B    
1986 RH Praha B    
 
  1.liga sk. A 1.liga sk. B 1.liga – finále
1987 Plzeň SVS Pce B SVS Pce B
1988 Liberec Racek Pce Racek Pce
1989 Liberec Březolupy Chabařovice
1990 Liberec Březolupy Březolupy
 
  1.liga    
1991 Plzeň    
1992 Markéta Pha    
1993 Březolupy    
1994 Mšeno    
1995 Markéta Pha    
1996 Markéta Pha    
1997 Chabařovice    
1998 Racek Pce    
1999 Markéta Pha    
2000 Racek Pce    
2001 ZP Svitavy    
2002 Slaný II    
2003 ZP Svitavy    
2004 Pardubice 2    
2005 Pardubice 2    
2006 Mšeno    
 
 
3čl. družstva      
2007 Liberec    
2008 Markéta Pha    
2009 Březolupy    
 
 
přebor      
2010 Březolupy    

1. liga 2011:
Prvoligové závody letos přinášejí nový rozpis. Utkání se bude skládat z dvaceti rozjížděk. Souboje dvojic přibližují soutěž extralize, avšak na rozdíl od ní, se závodníci nebudou střídat, ale pár bude stejný od začátku až do konce. Změnit ho může jedině zásah manažera.

Každý závodník totiž může absolvovat jednu jízdu navíc za jiného svého kolegu a to nezávisle na pořadí v průběžné klasifikaci. Pro ostatní strategické taktizování jsou klíčové rozjížďky s čísly pět, deset a patnáct, kdy mají všechny startující týmy za sebou stejný počet startů.

Pokud po nich tým ztrácí šest bodů, má jeho kouč možnost použít taktickou rezervu v další následující jízdě svého družstva. Přitom musí mít na paměti, že každého závodníka může takto zmobilizovat pouze jednou, a že nikdo nesmí vyjet na ovál více než šestkrát.

Již pozítří na pražské Markétě uvidíme, zda novinka nadchne. Vyrovnané sestavy dozajista slibují skvělý boj. Avšak na druhou stranu signalizují, že kluby budou v rámci výsledku preferovat co nejsilnější sestavy na úkor pravidelného závodění pro začínající borce a závodníky výkonnostního středu. Ruku v ruce s redukovaným přeborem jednotlivců může jít o krok zpátky, protože v první lize nemůže startovat každý, kdo projeví zájem.

Soupisky účastníků soutěže 1. liga – Přebor ČR družstev:

PK Plzeň:  
HÁDEK Daniel 05. 05. 1996
HÁDEK Michael 08. 05. 1990
HOLUB Jan 07. 08. 1991
IRMIŠ František 22. 08. 1987
SIMOTA Zdeněk 04. 05. 1985
WOLFF Richard 12. 06. 1976
 
AK Březolupy:  
GAVENDA Martin 26. 01. 1988
ČEJKA Roman 27. 08. 1993
DUDEK Michal 20. 09. 1990
MÁLEK Martin 21. 08. 1985
ONDRAŠÍK Pavel 10. 12. 1975
 
AMK Zlatá Přilba Pardubice:  
JÚZA Tomáš 28. 05. 1983
MILÍK Václav 22. 05. 1993
OTRUBA Jaromír 19. 01. 1976
PETRÁK Jaroslav 05. 02. 1973
SUCHÁNEK Tomáš 07. 04. 1984
ŠTĚROVSKÝ David 30. 06. 1996
ŠTICHAUER Hynek 17. 06. 1987
VELINSKÝ Luboš 24. 05. 1987
VIDNER René 31. 08. 1993
 
AK Markéta Praha:  
BRUMMER Jiří 06. 06. 1993
FENCL Jakub 11. 03. 1992
FRANC Josef 18. 01. 1979
HINNER Dominik 19. 12. 1995
HLADKÝ Jaroslav 03. 05. 1994
HOLUB Zdeněk 19. 02. 1996
PUČKO Pavol 30. 06. 1991
SCHNEIDERWIND Zdeněk 13. 01. 1962
SCHNEIDERWIND Zdeněk ml. 29. 09. 1989
ŠKURLA Michal 09. 06. 1996
VEVERKA Ondřej 07. 12. 1992
VRBA Zdeněk 29. 03. 1995
 
Grepl PDK Mšeno:  
ČERMÁK Marek 26. 02. 1995
ČERMÁK Milan 11. 01. 1994
JAROŠ Jan 11. 11. 1984
KALINA Vladimír 17. 04. 1967
KLEIN Michal 11. 07. 1991
LIEBEZEIT František 11. 12. 1968
POUZNAR Stanislav 06. 02. 1994
SMETANA Ondřej 02. 05. 1995
ŠITERA Filip 18. 04. 1988
TOPINKA Tomáš 05. 06. 1974

Český tým v německé Míšni ostudu neudělal

Míšeň – 16. dubna
V sobotu za umělého osvětlení měl svou letošní mezinárodní závodní premiéru čerstvě patnáctiletý Eduard Krčmář, tým utvořil společně s Michalem Dudkem. Do Míšně měl také přijet Roman Čejka, ale zdravotní a technické potíže mu nedovolily se tohoto mítinku zúčastnit. Jako čtvrtý Čech byl nominován na rezervu mladičký Zdeněk Holub, který měl hned po třetí jízdě šanci předvést německým fanouškům své umění.

Przemyslaw Dadela měl totiž v této rozjížďce pád a s bolestmi zad a ruky byl převezen do místní nemocnice. Mezinárodní závod začal excelentním nástupem jezdců po vzoru Grand Prix. Sedm států – týmů po dvou závodnících dostalo určený název týmu, za který bude závodit, na Českou republiku vyšel Citroen, Německo – Mercedes, Švédsko – BMW, Holandsko – Ford, Rakousko – Renault, Polsko – Mazda, Dánsko – VW – Audi.

S alegorickými vozy vyjeli i závodníci představit se a přivítat s diváky, kterých bylo dostatečně.
Hned první rozjížďka naznačila, kdo bude určovat tempo a byl jím Ronny Weis, který v tandemu s Marcelem Helferem hned získal pět bodů pro svůj tým.

Po slibně rozjeté první jízdě českého týmu následovala druhá, smůlovatá. A to pro Michala Dudka, který pro technickou závadu nedojel. Tato ztráta však byla pro náš tým osudová, jelikož s rozdílem jednoho bodu obsadil čtvrté místo zásluhou dvanáctibodového Eduarda Krčmáře. Bylo to pouze s rozdílem jednoho bodu oproti Dánsku. Michal Dudek vybojoval nakonec pět bodů a Zdeněk Holub jako náhradník za zraněného Poláka urval 1 bod.

Do Německa byl také pozván Speedwayclub Chabařovice se třemi začínajícími jezdci na 125ccm ve složení Jakub Ondroušek, Filip Šifalda a Zdeněk Halasz, kteří se měli společně po boku místního Richarda Geyera ve čtyřech rozjížďkách utkat o trofeje, které pro ně organizátoři připravili v podobě vavřínových věnců, ale samotná účast na takové akci je pro ně velkým zážitkem i odměnou.

V těchto rozjížďkách určoval tempo nejstarší z účastníků a to: místní Richard Geyer, kterému vůbec nevyšly starty. Při nich exceloval mladičký Filip Šifalda, ale posléze náskok neudržel a první a druhou pozici zanechal soupeřům, kterým byl určitě Jakub Ondroušek. Ten všechny jízdy velmi těsně následoval zkušenějšího Richarda Geyera a za svůj výsledek se určitě také nemusí stydět.
Startovní pole uzavíral Zdeněk Halasz, za svoji účast byl také oceněn malou pozorností od organizátorů.

8. Autohaus Cup:

1. Mercedes Widmann 27 Ronny Weis 18 – Marcel Helfer 9
2. BMW Riller a Schnauk 24 Daniel Gunnestad 10 – Alexander Edberg 14
3. VW/Audi Lassotta 18 Patrick Tarp 8 – Thomas Sörensen 10
4. Citroen Schade 17 Michal Dudek 5 – Eduard Krčmář 12
5. Ford Grassel 16 Henry van der Steen 13 – Dennis Helfer 3
6. Renault Peschel 14 Daniel Gabmaier 1 – Fritz Wallner 13
7. Mazda Thiemig 10 Przemyslaw Dadela 0 – Mateusz Borowicz 9
    res Zdeněk Holub 1

Závod 125 ccm:

1. Richard Geyer 12
2. Jakub Ondroušek 8
3. Filip Šifalda 4
4. Zdeněk Halasz 0

Foto: Jiřina Šifaldová

Drama mělo šastný konec pro český nároďák

Lonigo – 17. dubna
Pořádné nervy prožíval dnes český národní tým v italském Lonigu. Dlouho totiž vedli Slovinci, aby však na poslední chvíli strhli vítězství na svou stranu čeští borci. V týmu exceloval Aleš Dryml, jenž ani jednou nepoznal hořkost porážky. Za vítěznými Čechy, kteří se v hlavní části SWC představí v britském King’s Lynn, skončili Slovinci, Lotyši a domácí Italové.

1. Česká republika   49
Lukáš Dryml F 2 3 3 3 11
Aleš Dryml 3 3 3 3 3 15
Filip Šitera 2 2 1 1 2 8
Zdeněk Simota 2 2 2 0 1 7
Matěj Kůs 2 1 2 1 2 8
 
2. Slovinsko   44
Matej Žagar 3 3 2 3 3 14
Aleksander Čonda 1 3 2 2 3 11
Aleš Kraljič 3 2 3 2 E 10
Matič Voldrih 3 1 1 1 X 6
Matija Duh 0 1 X 1 1 3
 
3. Lotyšsko   39
Maksims Bogdanovs 1 2 1 3 3 3 13
Kjastas Puodžuks 0 3 3 2 3 2 13
Vlačeslav Giruckis 1 F 0 2 1 4
Jevgenij Karavackis 0 – – F – 0
Andrej Lebeděv 3 1 1 2 X 2 9
 
4. Itálie   17
Guglielmo Franchetti 2 3 0 0 X 2 7
Mattia Carpanese 2 0 0 E E 0 2
Cristian Carrica 0 0 – 2 0 2
Nicolas Covatti 1 F 1 – 0 2
Marco Gregnanin 1 0 1 1 1 4

Juniorské mistrovství světa začalo bez Čechů

Herxheim – 17. dubna
Na super krátké dráze v Herxheimu odstartovalo mistrovství světa juniorů bez účasti české reprezentace. Kvůli postojů k novým výfukům chyběli i Poláci. Vítězství si odnesl Josh Auty, jemuž na stupních vítězů dělali společnost Dennis Andersson a Richard Sweetman.

1. Josh Auty, GB 3 3 2 3 3 14+3
2. Dennis Andersson, S 3 3 3 3 2 14+2
3. Richard Sweetman, AUS 3 1 3 3 3 13
4. Justin Sedgmen, AUS 3 2 1 2 3 11
5. Jerran Hart, GB 2 3 2 1 2 10
6. Nejc Malešič, SLO 2 2 2 2 1 9+3
7. Kyle Newman, GB 2 1 1 2 3 9+2
8. Joe Haines, GB 1 2 3 1 1 8
9. Kai Huckenbeck, D ex 2 3 0 2 7
10. Andrej Kobrin, UA 2 0 ex 3 2 7
11. Volodimir Tejgel, UA 1 3 1 0 1 6
12. Lasse Bjerre, DK 0 0 2 2 1 5
13. Michael Hofamnn, D 1 1 0 1 0 3
14. Marco Gaschka, D 1 E 1 1 0 3
15. Matiš Ivačič, SLO ex 1 0 0 0 1
16. Patrik Nagy, H 0 0 0 0 0 0
res Andre Mochner, D   DNR
res Friedrich Ruf, D   DNR