České Budějovice – 6. dubna
Doposud ho zaznamenal jen velice bedlivý plochodrážní fanoušek. Diváci ho viděli v akci při nadstavbovém závodě česko – polských her loni v září v Liberci. Letos posílil plzeňskou soupisku pro přebor a první ligu. Magazín speedwayA-Z se jihočeského borce, který vrací slavné příjmení na ovály, zeptal na podrobnosti.

Zejména starší generaci bude jeho příjmení evokovat spojení s budějovickým klanem Irmišů. „Ano jsem příbuzný,“ říká František Irmiš na přímý dotaz. „Děda František jezdil a trénoval plochou v Českých Budějovicích. Kdyby tu ještě byl, myslím, že bych jezdil už o hodně dřív. Táta ten to taky zkoušel, ale prý mu to moc nešlo, tak jezdil motokros v Dukle. Asi to na něj bylo moc rychlý (smích).“

Také František Irmiš získal první zkušenosti v terénu. „Jezdil jsem od čtyř let,“ vypráví. „Pak jsem se rozbil a nějakej‘ rok nejezdil. Táta pak přivezl zetku a já začal zase.“ Avšak nakonec v jeho motocyklových aktivitách převážila plochá dráha. „Líbí se mi, jak to jede,“ zní vysvětlení z jeho úst.

Cesta do sedla plochodrážního motocyklu odstartovala loni v únoru. Koupil stroj od Zdeňka Simoty, aby vedle tréninku sbíral zkušenosti jako mechanik Jana Holuba. V Liberci se představil v prvním závodě, by neoficiálního charakteru.

„Byla to dobrá zkušenost, ale pořád to nebylo ono, protože mi pořádně nikdo neřek‘, co s tim mám dělat,“ vypráví. „Přidat, to už jsem uměl, ale co dál? V tom mi pomohl až zas letos na jaře Simoák, ten mi řekl co s tím. A proč bych chtěl naskočit do závodního kolotoče? Chtěl bych se dostat co nejdál…“

V zimě jezdil čtyřiadvacetiletý Roman Irmiš na šroubcích a dnes má za sebou několik tréninků. S jakými ambicemi vstoupí do závodní sezóny? „Přes zimu jsme postavili novou motorku, na které bych chtěl jet,“ říká. „Něco jsem nacvičil, tak uvidíme. Plány a ambice, kvalifikovat se do republiky jednotlivců.“

František Irmiš děkuje:
“Poděkovat bych chtěl tátovi, kterej‘ mě do toho naverboval. Simoákovi, za velmi cenné rady a ženě, která mi pomáhala s přípravou motorek.“

Foto: Antonín Škach

Benešov u Prahy – 5. dubna
Předloni se stal králem malé dráhy, když svou stopětadvacítku dovedl k triumfům v mistrovství republiky i Markéta Cupu. Křivka jeho výkonnosti stoupala vzhůru i loni. Jen smůla mu zabránila v lepším umístění v českých devatenáctkách i v pozvání do národního týmu. Při čtvrtečním test matchi se však pražským depem mihnul jen na skok. Jiří Brummer je totiž už bývalým závodníkem. Magazín speedwayA-Z se pražského závodníka zeptal na příčinu jeho rozhodnutí.

„Finance, trošku škola, ale hlavně je to v mojí hlavě,“ odpovídá na otázku, co ho vedlo k rozhodnutí pověsit kombinézu na hřebík, by jeho potenciál sliboval pokračovat v úspěšné cestě vzhůru. „Baví mě to, ale nevěřím si, že bych mohl udělat nějaký pořádný výsledky.“

Přitom společně se svým klubovým kolegou Ondřejem Veverkou patřili mezi závodníky, kteří učinili největší pokrok. „Možná tak ve výkonu, ale výsledky prostě nebyly a na těch záleží,“ komentuje Jiří Brummer nastolené téma.

V juniorském šampionátu přitom skončil devátý, stejně tak i v devatenáctkách, kde mu ovšem brány semifinále uzavřely dva defekty. Pravidelně startoval v přeboru jednotlivců/družstev, juniorských družstvech a zásluhou plzeňského hostování i v extralize. Do širšího výběru pro divišovské finále mistrovství Evropy do devatenácti let si ho vyhlédl Milan Špinka. Tohle přece není špatný účet za první sezónou strávenou výhradně v sedle pětistovky!

„Já ji nepokládám za špatnou,“ tvrdí Jiří Brummer. „Jen nejsem spokojenej‘ s nějakými výsledky. Výkony byly lepší, ale nebylo to stabilní.“ Nebylo by však lepší místo předčasného konce kariéry pracovat na zlepšení?

„Je možný, že by asi každej‘ udělal,“ odpovídá. „Ale v listopadu se mi zabil kamarád na motorce. Už tenkrát jsem přemejšlel skončit, ale nějak jsem to přešel. Teď ale před odjezdem do Chorvatska jsem měl čas na přemejšlení. Dal jsem si klady a zápory plochý. A hlavně jsem byl teď v zimě nesvůj, v ničem si nevěřil. Prostě si nevěřím, že bych moh‘ udělat ještě nějaký výsledky. Možná ano, ale bojím se toho. Jsem normální kluk, ani když jsem začínal, tak jsem nechtěl závodit, že nebudu mít čas, nebude mě to bavit, ale myslím, že jsem dosáhl dobrých výkonů a jsem s tím spokojenej‘.“

Jiří Brummer děkuje:
„Chtěl bych poděkovat hlavně tátovi, trenérům, panu Schneiderwindovi a panu Špinkovi za jejich nervy při závodech, soustředěních, zimní přípravě. Panu Tomíčkovi za motory, Hynkovi Veverkovi za všechno, AK Markéta a všem, co mi fandili. Taky samozřejmě Centru sportu ministerstva vnitra a všem ostatním, co se zapojili do mé kariéry.“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II) a Antonín Škach