Archiv pro měsíc: Duben 2011

Ostatní závody

Václav Milík zajistil vítězství stylem last minute

AKTUALIZOVÁNO – FOTO

Žarnovica – 10. dubna
Strhující utkání jadranské ligy viděla dnes slovenská Žarnovica. Místní výběr se statečně postavil českému týmu. Skóre bylo dlouho vyrovnané, aby se posléze ve vedení střídala obě družstva. V jedenácté jízdě dostal tandem Fritz Wallner – Vladimír Višváder do vedení Slováky. Češi srovnali krok a dlouho to vypadalo na remízu. Na sklonku třetího okruhu poslední jízdy ovšem Václav Milík připravil o první místo Martina Málka a defintivně rozhodl o triumfu českého celku.

Závod bez suveréna
Celé Slovensko se koupalo v paprscích zlatavého sluníčka. Ostrý vítr však ochlazoval vzduch a dával pádný důkaz, že se meteorologové s nočním hlášením o třináctistupňovém mraze v Tatrách rozhodně nespletli. Větrné poryvy útočily i na žarnovický stadión, shazovaly tabulky se startovními čísly zavěšené na traverzách nad boxy a vysušovaly ovál.

Zní to jako legenda a bájné vyprávění, nicméně vítr se skutečně zklidnil, když na slavnostním nástupu zazněly tóny slovenské hymny. „Ten lepší,“ odpovídali svorně Ján Daniel a Lubomír Vozár, slovenský a českýkouč, na otázku magazínu speedwayA-Z, kdo dneska vyhraje. Před jejich svěřenci bylo patnáct rozjížděk, ale ještě před tou úvodní zaznamenali domácí citelnou ztrátu.

Při zkoušce startu na protilehlé rovince přímo před tribunou se převrátil Ján Halabrín. Po nečekané a pořádné ráně se mu nechtělo příliš vstávat na nohy a tak ho k depu přivezla ambulance. První střet se tak musel obejít bez něho. Matija Duh však svého kolegu zastoupil. Celá čtyři kola odrážel nápor Václava Milíka, zatímco druhý Pardubičan René Vidner pojistil remízu jedním bodem.

Vysušená dráha však produkovala nadměrné množství prachu a rozhodčí Jakub Zliechovec jí rozhodl nechat kropit. Zatímco omssetpatnáctka tatra zavlažovala vyprahlý povrch, potluečný Ján Halabrín se vracel z ošetřetní. Ján Daniel na něho už v půlce šikmého vjezdu do depa čekal s otázkou: „Jsi schopný?“. Jeho svěřenec odpověděl pouhým přikývnutím, přičemž za pravdu mu dalo i rentgenové vyšetření. Nakonec však svůj box v sedle svého motocyklu neopustil. Se startovním číslem patnáct mu rozpis přisoudil pouze jediný start, nicméně slovenský tým přišel o strategickou výhodu.

Martin Málek se kvůli problémům s motory musel minulý víkend omluvit z utkání v Goričanu, avšak ani tento týden se mu nepovedlo přiklonit si mechanické rarášky na svou stranu. Při březolupském tréninku mu ve středu vykoukla ojnice ven z motorového bloku. Při absenci oficiálního tréninku dané reglementy soutěže, které se však jakoby nevztahovalo na neoficiální dopolední svezení domácích závodníků, proto bylo jasné, že ho zpočátku mítinku čeká velké laborování.

V rozjížďce s číslem dvě nemohl být rozhodně spokojen. Start vystřelil do vedení český tandem Michal Dudek – Tomáš Suchánek. Martin Málek se před pardubického závodníka dostal až spodní stranou druhé zatáčky, jenže Tomáš Suchánek zastavil hned v následujícím oblouku. Jeho otec Josef s mechanikem Gašparem Forgáčem přitáhli modrý motocykl do depa s prázdnou zadní pneumatikou.

Že dnešní utkání bude postrádat jednoznačného favorita, bylo jasné už předem. A předpoklady podobného druhu se začaly naplňovat už v úvodních jízdách. V té třetí udržel vyrovnané skóre Martin Gavenda. Lepším startem se sice prezentoval Jan Holub, avšak moravský závodník slovenského celku ho minul ještě před úvodním nájezdem. Zdeněk Vrba udržel Tomáše Kise.

Až ve čtvrté jízdě český tým udeřil. Václav Milík se poprvé před publikem prezentoval s novým image a mnozí ho s krátkým sestřihem takřka ani nepoznali. „Už mě to sralo,“ vysvětlil, proč se zbavil dlouhých vlasů. „Pořád se o to starat a teď bude léto!“ Nyní spolu s Pavlem Pučkem vládli rozjížďce s číslem čtyři od startu až do cíle. Matija Duh nejen, že nyní nenavázal na úvodní vítězství, ale navíc už ve druhém kole zůstal stát. „Motor,“ vysvětlil příčinu svého zastavení.

Střídání na pozici leadera
Rozjížďka s číslem pět začala za stavu 10:14 v neprospěch domácího družstva. Martin Gavenda se v ní postaral, aby vzájemná bilance zůstala stejná. V první zatáčce za sebou nechal Tomáše Suchánka, který pak dojel do cíle před Michalem Dudkem, když Tomáš Kis nakonec neprojel cílem.

Mítink záhy potvrdil, že vskutku nemá žádného favorita. Matija Duh suverénně vyhrál šestou jízdu, když odvrátil všechny nájezdy Václava Milíka. Jan Holub však neuhlídal Fritze Wallnera, který na protilehlou rovinku vjel před ním. Slováci stáhli český náskok na dva body a rozjížďka s číslem sedm tento stav zakonzervovala. Zpočátku sice vedl Martin Málek, avšak Pavol Pučko prodloužil nájezd do druhé zatáčky a převzal vedení.

Jeden bod potřebný k remíze dodal Vladimír Višváder, když René Vidner zůstal ve třetím kole stát po průjezdu mrakem prachu. „Neviděl jsem před špinavý brejle,“ hlásil v depu. Hned vzápětí ovšem Slováci srovnali bodový krok. Když Michal Dudek vyjel na dráhu, aby zamířil na rošt osmé jízdy, jeho motocykl zůstal stát. Dosprintoval do svého boxu pro druhý, aby se bleskově spustil ze sjezdu dolů.

„Nevím, přehodíme karburátor,“ meditoval Antonín Dudek nad problematickým motocyklem. Víc ovšem nestihnul, protože jeho syn byl zpátky, než bys řekl švec kvůli vyloučení za dvě minuty. „Vadilo mu, že jsem se otočil,“ láteřil na adresu rozhodčího. „Zkoušel jsem si start, tak mě vyloučil. Viděl přece, že mám novou motorku.“

Na obranu slánského juniora je třeba dodat, že v okamžiku jeho vyloučení, nebyl starmaršálovi k dispozici nikdo. A že i v jiných případech oranžové světlo doblikalo, aniž by na startu stála celá čtveřice. Nicméně počínání Michala Dudka bylo přece jen nejkřiklavější. Jemu však vrtala v hlavě jiná záhada. „Když jsme dali karburátor na druhou motorku, chytlo to,“ kroutil hlavou. „Když jsme ho dali zpátky na první motorku, byl dobrej‘.“

Při repete Matija Duh odvedl Tomáše Suchánka. Fritz Wallner měl technické patálie, ale bez čtvrtého závodníka mu ke třetímu místu stačilo se doploužit. Stav utkání byl 24:24, ale nápor slovenských závodníků nepolevil. Nejlepší start předvedl Vladimír Višváder. Vnějškem prvního oblouku ho minuli Martin Málek a Jan Holub.

Štěstí však Vladimíra Višvádera neopouštělo. Ztratil filtr, ale bez žalobce nebylo ani soudce. „Nasálo to písek,“ konstatoval později ve svém depu. Přesto se dostal do cíle ještě před Zdeňkem Vrbou. Výsledek 4:2 dostal Slováky do čela. Jejich vedení se ovšem ukázalo jako dočasné. Martin Gavenda v desáté jízdě doplatil na nerovnoměrný let pásky a navíc neviděl cíl vinou poruchy cívky zapalování. Václav Milík a Pavol Pučko snadno dospěli k triumfu 5:1, který vrátil český tým o dva body do vedení.

Verdikt třetího kola
Problém startovacího zařízení však přetrvával. Speedway Club Žarnovica, debutující v pořadatelské roli, si ho musel zajistil na poslední chvíli. Start rozjížďky s číslem jedenáct vyšel až napotřetí. Nicméně ještě během dnešních závodů se v ochozech našel sponzor, který přislíbil dodat silnější magnety.

Třetí start vyzněl dokonale pro závodníky slovenského družstva. A Fritz Wallner s Vladimírem Višváderem ve vzorné spolupráci úspěšně pacifikovali útočícího Jana Holuba až do cíle. Čtvrté vítězství domácích, první v poměru 5:1, opět zajistilo změnu leadera. Nyní jim byli opět Slováci, přičemž stav duelu byl 34:32.

Češi však ne a ne otočit skórem. Rozjížďku s číslem dvanáct opanoval Matija Duh a Tomáš Suchánek s Václavem Milíkem za jeho zády zůstávali bezmocní. Rovněž následující jízda skončila patem.

Martin Gavenda se svým otcem Jaroslavem měnili zapalování u prvního motocyklu, takže pražský závodník musel na start v sedle rezervního stroje. Zatímco Václav Milík upaloval za další trojkou, on společně s Martinem Málkem postavil nepřekonatelnou hráz pro Pavla Pučka. A přitom ten doposud ani jednou neprohrál se závodníkem ze soupeřova týmu.

O definitivním výsledku musely rozhodnout dvě poslední nominační jízdy. Gavendovým v depu přišel na pomoc i Martin Málek. Martin Gavenda nakonec mohl vyrazit vstříc rozjížďce s číslem čtrnáct s motocyklem, který ho prve nechal na holičkách.

Nyní odstartoval hned za Tomášem Suchánkem, avšak Fritz Wallner s Janem Holubem se tlačili dopředu. Martin Gavenda klesl za ně. Navíc před druhou zatáčkou výrazně zpomalil. „Dostal jsem takovou cejchu, že jsem nic neviděl a musel zastavit,“ popisoval později.

Tomáš Suchánek se na vedoucí příčce udržel celá čtyři kola. Fritz Wallner odvrátil veškeré nájezdy Jana Holuba, ale slovenský náskok přesto roztál na nerozhodný stav. Utkání jadranské ligy nemůže vzhledem k bodovému klíči skončit remízou, takže by 3:3 z poslední jízdy přineslo nutnost rozjezdu.

Martin Málek si situaci dobře spočítal a po vylétnutí pásky vypálil do čela. Václav Milík ho v první zatáčce nestihnul objet. Pavol Pučko držel třetí místo v hrsti a Matiju Duha v šachu, avšak nerozhodný výsledek hrál do karet slovenskému týmu. Jenže závodníci najeli do třetího okruhu.

V jeho druhé zatáčce se Václav Milík zničehonic objevil pod vedoucím Martinem Málkem. A ten si záhy mohl začít říkat bývalý vedoucí závodník. „Zkusil jsem lajnu, v nájezdu to bylo rychlejší,“ popisoval Václav Milík svůj manévr. „Dal jsem to pod Martina a vyšlo to.“

Martin Málek zpytoval svědomí. „Jel jsem sice rychle, ale najíždělo do takových kolejí,“ svěřoval se. „To mě unavilo a to předposlední kolo jsem vypustil v nevhodnou dobu.“ Leč pozdě bycha honiti, Václav Milík svým předjetím zajistil českému týmu vítězství nejen v této jízdě, ale i v celém utkání. Češi tak vyhráli všechny svá utkání na drahách soupeřů a před odvetami na našich oválech jsou na nejlepší cestě vyhrát celou ligu.

Hlasy z depa
„Závod paráda,“ liboval si jeho fenomén Václav Milík. „Zezačátku jsem tam měl padesát sedmičku. Přemejšleli jsme o padesát šestce, ale to by neutáhlo, tak jsme to nechali. Dalo se předjíždět, venek byl od čtvrtý jízdy dobrej‘. Ke konci jsem zkusil lajnu. V nájezdu to bylo rychlejší, dal jsem to pod Martina a vyšlo to. Paráda!“

„Dneska to konečně letos šlo,“ zářil Pavol Pučko. Paráda. Včera v Natschbachu jsem si zvykal na GM a dneska to fungovalo. Hlavně takhle pokračovat! Děkuju všem, co mi tu pomohli. V Žarnovici je skvělý prostředí a lidi. Akorát startovací zařízení nefungovalo. Myslím, že tohle je dobrá sestava a bude se nám dařit v týhle lize i dál.“

„Nevím, co mám říct,“ krčil Martin Málek rameny. „Posral jsem to tou poslední jízdou. První dvě jízdy jsem laboroval s motorkou, měl jsem čerstvý motor. V poslední jízdě, jak to bylo nakropený, jsem se dost zbytečně unavoval v nájezdech. Jel jsem sice rychle, ale najížděl do takových kolejí. To mě unavilo a to předposlední kolo jsem vypustil v nevhodnou chvíli. Mrzí mě to, měli jsme na vítězství, škoda, že tam bylo pár defektů u našich kluků, ale bojovali jsme všichni. Uvidíme příště.“

„Začátek super, výborné,“ bilancoval Martin Gavenda. „Ve třetí jízdě mi odešla cívka ze zapalka a už to stálo za hovno. Dělali jsme všechno proto, abychom tu první motorku dali zase dohromady. Skočil jsem na tu druhou, nebyla ale nachystaná a trápil jsem se na ní. Do poslední chvíli jsme zprovoznili tu první. Ale na protilehlé rovince jsem dostal takovou cejchu, že jsem neviděl nic a musel to zabalit.“

„Ruce můžou, to mám z motokrosu,“ pochvaloval si Vladimír Višváder. „Ale neudejchal jsem to plícema. A nedejchat minut a čtvrt, co trvá jízda, to neumím. Dráha je tady čím dál tím rozbitější. Jak se na ní nezávodí, je to takový drží – nedrží. Měl jsem štěstí, jednu jízdu to nasálo písek, jel jsem bez filtru.“

1. Česká republika     46
Tomáš Suchánek E 2 2 2 3 9
Michal Dudek 3 1 M 0   4(1)
Jan Holub 2 0 2 1 1 6
Zdeněk Vrba 1 – 0 –   1(1)
Pavol Pučko 2 3 2 0 1 8(2)
René Vidner 1 – R – –   1(1)
Václav Milík 2 3 2 3 1 3 3 17(1)
 
2. Slovensko     44
Martin Málek, CZ 2 2 3 2 2 11
Vladimír Višváder, CZ 1 1 1 2   5(2)
Tomáš Kis 0 R 1 E 1   1
Martin Gavenda, CZ 3 3 E 1 0 7(1)
Fritz Wallner, A 1 1 1 3 2 8
Matija Duh, SLO 3 E 3 3 3 0 12
Ján Halabrín –   DNR

Poznámka: Ján Halabrín odstoupil po pádu při zkoušce startu před rozjížďkou s číslem jedna.

Foto: Janka Sebíňová a Eva Palánová

Historie

Před 20 lety: jedna prohra 0:5 nemusí znamenat ztrátu titulu

Svitavy – 7. září 1991
Jan Holub prostřední onehdá listoval objemnou knihou, jenž se na sklonku devadesátých let snažila statisticky zmapovat motocyklový sport. V plochodrážní sekci ho nezarazila ani tak jména mistrů z jednotlivců a z ledů v letech, kdy se šampionáty nekonaly, jako fakt, že z jeho třech titulů z československých dvojic je zmíněn jen jeden jediný. Dobyl ho před dvaceti lety a to navzdory nulovému zisku z rozjížďky s favorizovanými Pardubicemi. Podívejme se společně s ním, jaké to tehdy ve Svitavách bylo, a upřesněme medailovou bilanci jihočeského borce v mistrovství republiky dvojic.

Kamarádství základem úspěšné sestavy
Svitavy se druhou zářijovou sobotu roku 1991 probudily do pošmourného dne. Naštěstí však z toho mračna nepršelo a boj o titul mistrů republiky dvojic mohl odstartovat úderem čtrnácté hodiny, jak bylo plánováno. Stejně jako mistrovství světa onoho roku domácí šampionát opustil rozpis pro devět párů se šesti závodníky na startu jediné jízdy a vrátil se ke klasickému modelu sedmi párů.

Finálovou sedmičku určila dvě semifinále. Už v půlce dubna v Kopřivnici vyhráli Lubomír Jedek se Zdeňkem Schneiderwindem, když si z každé jízdy odvezli pětibodové maximum. Potrápit je dokázal pouze Václav Milík, ale ve vzájemném duelu musel odstavit porouchaný motocykl z první příčky v předposlední zatáčce. Přesto spolu s Janem Schináglem skončili druzí. O největší překvapení se však postarali domácí Jaromír Lach s Antonem Bluskem, jejichž třetí místo se rozhodně nečekalo.

V Divišově si v červnu stejně suverénně počínali Jan Holub a Petr Vandírek. Druhá příčka patřila chabařovickým Karlovi Průšovi s Pavlem Kotenem,jimž kromě excelujících Pražanů sebral bod už jen Václav Koucký. Třetím postupujícím se stal Liberec. Zjara se sice jeho prvoligové družstvo rozpadlo a celek dokončil soutěž jen za cenu většího počtu hostů, což každý výsledek změnilo na kontumační prohru. Robert Ráliš však v jednadevadesátém zažíval excelentní sezónu. Spolu s hostujícími čakovickými borci Vladislavem Hudákem, jehož kariéru záhy poté přerušilo uvěznění za podíl při krádeži Picassových obrazů z Národní galerie, a Jiřím Petráskem dostal svůj tým do svitavského finále.

Jeho favority bylo třeba hledat mezi oběma páry pražského Olympu a pardubickou Zlatou přilbou. Do pražského béčka byl nominován Antonín Kasper, avšak ten nedorazil, takže Jan Holub a Petr Vandírek šli do boje stejně jako v Divišově sami.

„Počítalo se, že Schneider s Palmou (přezdívka Lubomíra Jedka – pozn. redakce) pojedou spolu,“ osvětluje Jan Holub pražskou nominační strategii s odstupem dvaceti let. „Tonda měl svý, my s Vanďou taky. A tak z nás udělali dvojici. Jezdili jsme spolu i v Czestochowej, jela se mi s ním dvojice dobře. Jemu nevadilo, jestli pojede lajnu nebo po venku. Uměl počkat, protáhnout nájezd, že se tam ostatní nevešli. S Vanďou jsem kamarádil a Zlatý stuhy jsem vyhrál na jeho motorkách, protože ty moje nešly čistě náhodou nastartovat. Jen když mě porazil Bořík Hádek, jel jsem na svý. I tím, že jsme měli podobný motorky, nám ty dvojice seděly. Takže v pohodě.“

Vítězství, vítězství, nic než vítězství
Mezi klíčové atributy úspěchu patří i dráha. Jan Holub si na svitavský ovál nemohl stěžovat. „Pamatuju si, když tu dráhu dělali, že jsme ji z Pardubic jezdili zkoušet,“ připomíná svá léta strávená s vestou pardubického SVS. „Vždycky se mi líbila a seděla mi. Je docela dost za roh. Kupodivu, i když jsem neuměl moc startovat, dalo se tam předjíždět a šlo tam vždycky něco vymyslet. Jediná nevýhoda byla, když se nakropila, klouzala lajna.“

Sehraný parák, oblíbená dráha. Co víc si přát? A ještě když soupeři pomáhají svými výpadky. Hned v rozjížďce s číslem jedna Radomír Semela ukázal, že bude jedničkou pardubického Racku, jenž byl do finále nasazen jako dvojice pořádajícího klubu přímo bez kvalifikace. Vklínil se za záda vedoucího Zdeňka Schneiderwinda a nedal Lubomíru Jedkovi ani náznak šance. A když vedoucího Pražana zradil v posledním kole motocykl a on měl co dělat, aby protnul metu setrvačností, Radomír Semela nemohl nezvítězit.

Vzápětí Václav Milík s Gašparem Forgáčem už při vylétnutí pásky ujeli Kopřivničanům. Stejně se ve čtvrté jízdě vedlo Petru Vandírkovi s Janem Holubem, když hravě zmizeli svým kolegům Zdeňku Schneiderwindovi s Lubomírem Jedkem. Pardubice však v šesté jízdě dokázali jen remízovat s Libercem. Robert Ráliš zúročil skvělý start ve vítězství v nejrychlejším čase dne rovných 69 sekund. Jeho dočasný kolega Jiří Štovíček v úvodních metrech zdržel Pardubičany. Václav Milík sice tlačil na Roberta Ráliše, jenže ten jeho tlaku nepovolil.

Na pražské béčko si v rozjížďce s číslem sedm vyšlápl chabařovický Karel Průša. V prvním oblouku ho však vedoucí Jan Holub vyvezl až na mantinel, takže Petr Vandírek měl po jejich levici dost prostoru na převzetí vedení. V té chvíli nemohl deseti bodům pražského dua nikdo konkurovat.

Pardubičané kontrovali v deváté jízdě pěti body inkasovanými na úkor svých skoro kolegů z Racku. Jan Holub s Petrem Vandírkem hned vzápětí reagovali stejným výsledkem s Libercem. Bylo nad slunce jasné, že z hlediska boje o zlato bude klíčová rozjížďka s číslem čtrnáct, v níž oba vedoucí týmy narazí samy na sebe.

Hop říkej, až když přeskočíš
Když se Olymp B a ZP Pardubice střetly navzájem, měli Jan Holub s Petrem Vandírkem dvoubodový náskok na pardubické závodníky. V oněch fázích závodu už na mistrovský titul mohly pomýšlet jen tyto páry. Šance pražského áčka definitivně zhasly s druhým defektem Zdeňka Schneiderwinda v osmé jízdě. Odstupoval tak nešastně, že zkřížil cestu Jaromíru Lachovi. A zabránil tak kopřivnickému jezdci v senzačním vítězstvím, protože z jeho patálií profitoval Lubomír Jedek.

Ale zpátky k boji o zlato. Nejlépe odstartoval Václav Milík, ale z prvního výjezdu se před něho dostal Petr Vandírek. Pražský závodník musel odrážet Gašpara Forgáče. Ten se ve druhé zatáčce dral vehementně dopředu, což v cíli úvodního kola skončilo pádem Petra Vandírka.

Sotva se pražský závodník zastavil ve svých kotrmelcích, sápal se po viníkovi celé situace. K inzultaci nedošlo, ale Jan Holub stejně spěchal na pomoc. „Gažo sundal Vanďu,“ vzpomíná dnes. „Tak jsem ho dojel a skopnul ho z motorky.“ Rozhodčí Zdenek Jansa vyhodnotil situaci jinak a diskvalifikoval Petra Vandírka. Jan Holub nemohl ustát křivdu. „Než se to objelo, stáhli pásku,“ vzpomíná. „Že to budou opakovat, tak jsem ji přetrh‘!“

A bylo vymalováno. Kromě Petra Vandírka byl vyloučen i jeho parák, jehož počínání vyhodnotil arbitr jako nesportovní chování. A protože se závod konal v období, kdy pro přidělení bodů nebylo třeba dojet do cíle, by by po ovále paradoxně kroužili závodníci jediného týmu, Pardubičané inkasovali pět technických bodů.

Díky nim se jejich dvoubodová ztráta jako mávnutím kouzelného proutku změnila v tříbodové vedení. Do konce zbývala jediná třetina a vidina na titul dostávala reálné obrysy. Jenže na ploché dráze se volá hop, až když se po přeskoku stojí pevně na druhé straně. Petr Vandírek s Janem Holubem v sedmnácté jízdě s přehledem odvedli kopřivnické Jaromíra Lacha a Rudolfa Dvořáka.

Hned v následující jízdě na Pardubičany čekalo pražské áčko. Dopředu se dostal Václav Milík, ale záhy se stal obětí Zdeňka Schneiderwinda. Mezitím Lubomír Jedek vyřešil Gašpara Forgáče. A ve druhé zatáčce se spodní stranou posunul i před Václava Milíka. Prohra 1:5 vrátila Pardubice na druhé místo průběžné klasifikace, na němž byly před svým triumfem ex-offo v rozjížďce s číslem čtrnáct.

Jan Holub s Petrem Vandírkem si už zlatou medaili nenechali vzít. Devatenáctá jízda se musela opakovat kvůli pádu Radomíra Semely v první zatáčce, ale repete se proměnilo ve spanilou jízdu Pražanů. A by Jan Schinágl, zaskakující za Gašpara Forgáče, spolu s Václavem Milíkem porazili v poslední jízdě Chabařovice, v konečném součtu jim na pražské béčko jeden bod chyběl.

„Všechno to byly celkově dobrý sezóny,“ vrací se Jan Holub na počátek devadesátých let. „Bylo to období, na co se sedlo, s tím se dalo vyhrát. Akorát jsme tím podporovali boj Rudé hvězdy proti všem. V té době na nás nikdo neměl. Z devadesáti procent byla reprezentace Pražáci.“

Nejen tři tituly
Jan Holub debutoval v domácím šampionátu dvojic při jeho renesanci v sezóně 1986. Společně s Bořivojem Hádkem skončili v barvách SVS Pardubice C na třetí příčce v pardubickém Svítkově. O rok později už jezdil za pražskou Rudou hvězdu. V semifinále v Plzni poprvé startoval po boku Petra Vandírka. Spolupráce začala vítězstvím. Ve finále ale startoval se Zdeňkem Schneiderwindem a společně získali bronz.

Do šampionátu dvojic zasáhl pak až v devětaosmdesátém. Jeho parákem byl Miroslav Práger. Z pražského semifinále zajistili postup třetí příčkou, aby ve finále v Pardubicích skončili až šestí. Roku 1990 přišel první titul. Mistrovství ČSFR dvojic tehdy zahrnovalo dvě kola. První v Praze vyhráli Petr Vandírek s Bohumilem Brhelem, jehož ve Slaném nahradil právě on.

O dalším zlatě ve Svitavách byla právě řeč. V další sezóně dosáhl hattricku. Finále pořádala Praha a on byl společně s Petrem Vandírkem a Antonínem Kasperem dosazen přímo bez nutnosti absolvovat semifinále. Jenže se v roli náhradníka na ovále neobjevil ani jednou, což je příčina mystifikace zmiňované v úvodu, které se dopouští autoři podobných přehledů.

Na sklonku sezóny však Jan Holub v pražském Olympu skončil. „Byly tam takový problémy, že jsem jezdil německou a polskou ligu,“ vysvětluje Jan Holub příčiny svého odchodu. „Oni chtěli maximálně jednu zahraniční ligu a pak už jen naši, ale já už měl podepsaný dvě. A asi i vedení se zdálo, že už nejsem ten pravej‘. Byl jsem rušivej‘ element a hrnula se tam i nová generace.“

V roce 1993 oblékal Jan Holub vestu Chabařovic. „Šel jsem tam, že byla krásná nabídka od firmy PF2000,“ svěřuje se Jan Holub s motivy volby nového působiště. „Ale pak nedodržela vůbec nic a dodnes mi dluží plat za dvanáct měsíců. Ale v klubu byla super parta.“ Chabařovické zájmy hájil i v plzeňském finále dvojic, kde s Karlem Průšou skončil šestý.

Plochodrážní kariéra Jan Holuba skončila v Plzni. „Vrátil jsem se, kde jsem začínal,“ komentuje svůj poslední přestup. Pokud se týká mistrovství republiky dvojic, zaznamenal v něm stříbro. Plzeňané byli nasazeni přímo do finále a on působil v roli náhradníka Bořivoje Hádka a Jiřího Štancla, aniž by ovšem zasáhl do jediné jízdy.

V následující sezóně se vrátil z mistrovství světa jednotlivců v Lonigu se zlomenou rukou. V následující sezóně zasáhl v několika případech do mistrovství republiky tříčlenných družstev, na něž se klasický šampionát dvojic proměnil. Vícekrát se už v párovém šampionátu neobjevil, nicméně tři zlaté, jedna stříbrná a dvě bronzové medaile ho řadí mezi výrazné osobnosti.

Nešastnou tečku za kariérou Jana Holuba však udělal pád během semifinále mistrovství republiky jednotlivců v pátek 14. srpna 1998 na pražské Markétě. To by ovšem byla už jiná kapitola v historické knize našeho plochodrážního sportu.

Mistrovství ČSFR dvojic 1991:

1. PSK Olymp Praha B 25 Petr Vandírek 15, Jan Holub 10(5)
2. ZP Pardubice 24 Václav Milík 13,5(1), Gašpar Forgáč 4,5(1), Jan Schinágl 6(2)
3. PSK Olymp Praha A 22 Zdeněk Schneiderwind 9(3), Lubomír Jedek 13(1), Martin Šerý DNR
4. GRS Liberec 15 Robert Ráliš 14, Jiří Šovíček-Pardubice 1, Libor Vlček DNR
5. VTJ Racek Pardubice 15 Radomír Semela 12, Rostislav Bureš 3(2), Vladimír Višváder 0
6. SC Chabařovice 15 Karel Průša 10(1), Zdeněk Holub 5(1), Pavel Koten 0
7. AK Kopřivnice 7 Jaromír Lach 8, Rudolf Dvořák 1(1)

Foto: Lubomír Hrstka a archív Jana Holuba

Ostatní závody

Čeští leadeři se chtějí udržet na špici i na konci víkendu

Praha – 8. dubna
Ve dvou utkáních Team Speedway Croatian, Czech Republic, Slovakian and Slovenian Team Cupu 2011, jak zní oficiální název soutěže známé spíše pod jednoduššími názvy jadranská či juniorská liga se na čele průběžné klasifikace hřejí čeští závodníci. Celkem získali tři tabulkové body, protože za vítězství nad osm bodů se udělují dva tabulkové body, za nižší vítězství jen jeden a oni vyhráli jak v Goričanu, tak v Kršku. Vedoucí postavení budou hájit v neděli po obědě ve slovenské Žarnovici. Mírný odklon od filozofie přípravy juniorské reprezentace nebude jedinou změnou na české straně.

Ondřej Veverka skládá v pondělí řidičské zkoušky, které jsou důležité pro jeho další středoškolská studia. Jeho otec Hynek se magazínu speedwayA-Z svěřil, že se za těchto okolností obává návratu až někdy v pondělí nad ránem. V sestavě svého pražského klubového kolegu nahradí Zdeněk Vrba.

Vůbec poprvé nepovede náš celek Milan Špinka. Manažer české reprezentace zapůjčil taktovku pardubickému Lubomíru Vozárovi. „Protože umí slovensky,“ žertuje Milan Špinka na téma manažerské výměny s připomínkou na slovenskou národnost kouče extraligové Zlaté přilby. „Jsem rád, že se do toho zapojil.“

A proč už do bojů nezasáhne širší reprezentační výběr pro juniorská mistrovství světa a Evropy? „Nejsou lidi,“ krčí Milan Špinka rameny. „Haďas má Polsko, Romana Čejku nemá kdo odvézt. Naše účast je navázaná na přípravu reprezentace. Zjara stejně jezdíme na jih, proto jsme to spojili, aby kluci měli závody a byli rozjetí. Problém jsou finance, kluci nemají peníze na naftu, nejsou sponzoři, to je slabost.“

Náš soupeř vstoupil do soutěže nedělní vysokou prohrou v Goričanu. „Není to špatná sestava,“ komentuje český reprezentační kouč vyhlídky českého týmu. „Zatím vedeme, chtělo by to vyhrát víc jak o osm bodů.“

V premiérovém ročníku naší závodníci prohráli všechna svá utkání na výjezdu i doma v Pardubicích, dnes mají chu vyhrát celkově. „Loni pozval Zvonko Pavlic dva Poláky,“ vysvětluje Milan Špinka příjemnou proměnu poměrů. „Letos to pojali, jak to má být‘, že je to příprava pro ty mladé závodníky. Slovinci sice jeli v Goričanu za Chorvatsko a další den doma za Slovinsko, ale proč ne? Na co by brali Poláky, kteří mají dost závodů?“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II)

Markéta Cup 125 ccm

První závod přinesl dobře známého vítěze

AKTUALIZOVÁNO – FOTO

Praha – 7. dubna
První závod Speedway Mini Cupu, který nahradil renomovaný Markéta Cup, přinesl premiéru rozpisu pro tři závodníky na startu jedné jízdy. Desetičlennému startovnímu poli zpočátku dominovali Patrik Mikel a Michaela Krupičková, kteří nepoznali hořkost porážky ani v jedné z jízd základního rozpisu. Michal Škurla upadl, ale jako viník byl označen Zdeněk Holub. Ve finále A si pak obhájce vítězství ve všech třech seriálech stopětadvacítek opět zajistil nejvyšší stupínek pódia.

Favorité rozehráli dnešní mítink ve velkém stylu. Zdeněk Holub, Michal Škurla i Michaela Krupičkové otevřeli svá individuální skóre triumfy ve stylu start – cíl. Ani Patriku Mikelovi se v rozjížďce s číslem čtyři nemohlo vést jinak. Startovní číslo deset, které si vylosoval ho poslalo na startovní rošt čtvrté jízdy, na němž už nikdo jiný nestál.

V šesté jízdě však moravský závodník jasně prokázal, že v letošním Mini Cupu rozhodně nebude hrát druhé housle. V úvodním oblouku profitoval ze vzájemného souboje Michala Škurly a Zdeňka Holuba a po vnitřku převzal vedení.

Vydržel v něm až k šachovnicové vlajce, zatímco jeho soupeři se urputně prali o druhou příčku. V poslední zatáčce se Michal Škurla dostal pod Zdeňka Holuba, avšak ten nehodlal prodat svou kůži lacino. Duel skončil pádem loňského šampióna a diskvalifikací Zdeňka Holuba.

O obsazení finále A bylo v podstatě rozhodnuto. Při bodovém klíči 3-2-1 představuje jakýkoliv výpadek velikánskou ztrátu. A Zdeňku Holubovi navíc v rozjížďce s číslem patnáct vedle Michaely Krupičkové ujel i permanentně se lepšící Jakub Ondroušek. A protože Michaela Krupičková a Patrik Mikel neprohráli vůbec a Michal Škurla ztratil jeden bod pouze v inkriminované šesté jízdě, nebylo otázku nejlepších třech finalistů vůbec potřeba řešit.

Čtveřici finálových jízd začal František Klier, jenž v průběhu dnešního odpoledne zaskočil mnohé konkurenty nečekanými nájezdu z vnitřní strany. Ve finále D však neměl žádného soupeře.

Vzápětí Zdeněk Holub neměl větších potíží se Zdeňkem Halaszem, který se kvůli vidině dnešního startu v Praze výrazně zlepšil ve škole. Debutant Miroslav Drahota, který nezapřel letité zkušenosti z motokrosu, nestartoval. Finále B se stalo kořistí Jakuba Ondrouška, zatímco bitvu o druhé místo rozhodl ve svůj prospěch Filip Šifalda. Chabařovický závodník vzápětí oslavil porážku Lukáše Kovaříka douškem rychlých špuntů, kterými oslavil své deváté narozeniny. Další oslavenec, František Klier, dostal od chabařovické party dort se svou fotografií.

V áčku udávala tempo nejprve Michaela Krupičková. Michal Škurla zpacifikoval Patrika Mikela, aby posléze sám atakoval vedoucí příčku. Na sklonku třetího kola se mu ji skutečně podařilo dobýt. A svou letošní stoěptadvacítkovou kampaň začal přesně tam, kde ji v loni v říjnu skončil. Na nejvyšším stupni.

    D C B A TOT
1. Michal Škurla, Praha 3 2 3 3       6 17
2. Michaela Krupičková, Liberec 3 3 3 3       4 16
3. Patrik Mikel, Praha 3 3 3 3       2 14
4. Jakub Ondroušek, Chabařovice 2 3 2 2     3   12
5. Filip Šifalda, Chabařovice 2 2 2 2     2   10
6. Lukáš Kovařík, Praha 2 3 1 3     1   10
7. Zdeněk Holub, Praha 3 U 3 1   3     10
8. Zdeněk Halasz, Chabařovice 1 2 1 2   2     8
9. Miroslav Drahota, Divišov 1 2 2 2   –     7
10. František Klier, Mšeno 1 1 2 1 3       8

Foto: Antonín Škach

MČR tříčlenných družstev

Soupisky 2011: přebor bohužel zhubnul o polovinu

Všechno už tu jednou bylo je rčení stejně známé jako pravdivé. Svou platnost má i v případě českého přeboru. Individuální závodů borců výkonnostního středu se u nás jezdily už před třiceti lety. Magazín speedwayA-Z se ohlíží za jejich historií, aniž by ovšem zapomínal na přítomnost, v níž se místo loňských osmi závodů uskuteční jen čtyři.
Historické ohlédnutí:
Závody pro borce nižší výkonnosti se v různých disciplínách motocyklového sportu pořádají už od nepaměti, a už šlo o mítinky pro juniory či později místní podniky. O oficiální klání se však poprvé postarala plochá dráha. Roku 1963 byly vypsány krajské přebory, avšak v následujících sezónách o nich prameny už mlčí.

Rozvíjení kvalifikace pro mistrovství republiky jednotlivců a obrovský příval adeptů plochodrážního řemesla na sklonku šedesátých let daly za vznik juniorskému přeboru 1969, který ovšem stanovil horní věkovou hranici na třicet let. Na Slovensku bylo zároveň obnoveno mistrovství SSR, tedy dle tehdejší oficiální federální terminologie Slovenské socialistické republiky.

Zatímco slovenský šampionát se měl zdárně k světu, v Čechách se na prahu sedmdesátých let na nižší individuální úrovni závodilo jen v rámci národní kvalifikace, jenž plnila kvalifikační funkci do vyšších pater mistrovství republiky jednotlivců. Až roku 1975 byl vypsán Pohár ČSR (České socialistické republiky). Jeho první kolo viděla 31. května Břeclav, odkud si vítězství odvezl liberecký Miroslav Vacek. Na konci čtyřdílného seriálu měl ovšem nejvíc bodů Václav Zajíc.

Slibný šampionát ovšem zanikl hned při své premiéře. Teprve od sezóny 1978 se mistrovství SSR dočkalo svého českého protějšku v podobě přeboru ČSR. Ten kromě garance závodních příležitostí pro borce výkonnostního středu plnil i roli kvalifikačního předstupně mistrovství republiky jednotlivců. Dvě semifinálové skupiny vyprodukovaly šestnáctku pro dvojdílné finále. V Pardubicích 27. května vyhrál slánský Václav Čiviš, který na druhý den zopakoval svůj triumf na své domácí dráze, aby se stal prvním přeborníkem.

Podoba přeboru ČSR se na formátu dvou kvalifikačních skupin a finálové části udržela až do roku 1981. Od následující sezóny se o titul bojovalo dle seriálové formule kopírující velké federální mistrovství, jíž počínaje rokem 1983 předcházela kvalifikace. V posledních třech ročnících šampionátu 1987 – 1989 se ustálil trojkolový systém kvalifikace – dvě semifinálové skupiny – finále.

Po pádu komunistických režimů ve střední Evropě se čeští plochodrážníci dočkali obdoby někdejšího přeboru až loni. Kořeny současného šampionátu je ovšem třeba hledat v šampionátu družstev. Po zániku první ligy vinou událostí doprovázející baráž v říjnu 2006, vznikla soutěž tříčlenných družstev. Ta se z přeborové úrovně (2007) dostala na mistrovskou (2008), aby opět nesla status přeboru (2009). Loni ovšem ustoupila týmová klasifikace do pozadí a závodilo se dle rozpisu jednotlivců, z jejichž pořadí vzešly výsledky družstev.

Pestrá paleta přeborníků:
Díky jejich charakteru, smyslu a účelu není žádnou chybou spojovat pohár ČSR 1975, přebor ČSR v letech 1978 – 1989 a současný přebor České republiky pod jedinou hlavičku. Ve výsledkových listinách defiluje obrovská plejáda jmen od těch slavných až po borce, na něž si dnes vzpomene skutečně jen málokdo.

Seznam přeborníků překvapí svou pestrostí, na níž se bezesporu podílí fakt, že šlo o kvalifikační předstupeň mistrovství republiky jednotlivců, který nemusel každý závodník absolvovat v každém roce. Za těchto okolností není divu, že soutěž nemá žádné rekordmany. Pouze Emil Sova (1980 a 1981) a Pavel Mrňa (1985 a 1986) dokázali vyhrát dvakrát.

Jeden přebornický titul získali Václav Zajíc (1975), Václav Čiviš (1978), Pavel Karnas (1979), Jaromír Bartoš (1982), Zbyšek Holý (1983), Josef Jůza (1984), František Ledecký (1987), Jaroslav Gavenda (1988), Vladimír Kalina (1989) a Martin Málek (2010).

Bez zajímavosti rozhodně není, že většina z přeborníků nemá potomka, který by rovněž závodil za řidítky plochodrážního motocyklu. Své sehrála i dvacetiletá přestávka při pořádání přeboru a proto se žádný syn nemůže pochlubit, že by se zlatou medailí vyrovnal svému otci. Nejblíže k tomu měl loni Martin Gavenda, který však vinou řetězu v předposledním kole v Březolupech ztratil průběžné vedení, do něhož se už v Plzni nedokázal vyhoupnout.

Přebor ČR 2011:
Myšlenka na pravidelné individuální střetávání v loňském roce vyřešila otázku akutního nedostatku závodních příležitostí zejména pro české seniory bez zahraničních angažmá. Přesto se pro letošek nepodařilo zachovat osm dílů seriálu a přebor zhubnul na polovinu.

Kluby, které se postavily přeboru zády, uváděly v zásadě dva argumenty proti svému pořadatelství. První, a sice že složení startovního pole odrazuje diváky i sponzory od ploché dráhy, lze vyvrátit příkladem z fotbalu. Navštívím-li utkání České Třebové kopající krajský přebor a prohlásím-li nahlas, že příště nepřijdu, protože nehrají Tomáš Řepka a Petr Čech, označení blb bude asi nejjemnější, které si vysloužím. Nadto reklamní místa na stadiónu rozhodně nebudou prázdná. Už jen proto, že radnice fandí fotbalu a sponzorské firmy mají větší šance na vítězství v městských výběrových řízeních. Spíše se zdá, že české ploché dráze chybí správný počet opravdových fanoušků.

Druhá stížnost se týká problémů s naplněním startovní listiny a udržením její celistvosti až do konce závodu. Tomu se dá předejít vhodnou volbou termínů nekolidujících s podniky FIM či UEM. A v neposlední řadě, jak ukazuje příklad českých ledů, jsou-li výtečné podmínky pro závodění, jezdci se vynoří. Vyzdvihnout je nutno také operativnost, kdy se rozpis ušije na míru počtu přihlášených závodníků.

S obnovou první ligy se tak do přeboru budou počítat pouze mítinky v Pardubicích, Mšeně, Liberci a Praze. Vedle nižšího počtu klání je nevýhodou také jejich termínová roztříštěnost. Po jarní polovině se závodníci setkají až na sklonku prázdnin a pak až v úplném závěru sezóny.

Stejně jako loni a konec konců i v dobách přeboru ČSR plní soutěž rovněž úlohu nejnižšího kvalifikačního předstupně pro semifinále mistrovství republiky jednotlivců. Jedinou šancí pro nekvalifikované borce je průběžné pořadí po dvou úvodních kolech v Pardubicích a v Liberci. Jména přihlášených závodníků jsou sama o sobě garantem vyrovnané podívané, otázkou zůstává, zda kluby vedle svých prvoligových klání, budou ochotny nést náklady na jejich účast i v přeborových mítincích.

Přihlášení závodníci:   
ČERMÁK Marek PDK GREPL Mšeno  
ČERMÁK Milan PDK GREPL Mšeno  
HÁDEK Michael PDK GREPL Mšeno  
HOLUB Jan PDK GREPL Mšeno  
KLEIN Michal PDK GREPL Mšeno  
POUZNAR Stanislav PDK GREPL Mšeno  
HINNER Dominik AK Markéta Praha  
HLADKÝ Jaroslav AK Markéta Praha  
HOLUB Zdeněk AK Markéta Praha  
ONDRAŠÍK Pavel AK Markéta Praha  
PUČKO Pavol AK Markéta Praha  
SCHNEIDERWIND Zdeněk ml. AK Markéta Praha  
SCHNEIDERWIND Zdeněk AK Markéta Praha  
SMETANA Ondřej AK Markéta Praha  
ŠKURLA Michal AK Markéta Praha od 9. června
VRBA Zdeněk AK Markéta Praha  
JÚZA Tomáš AMK ZP Pardubice  
MILÍK Václav ml. AMK ZP Pardubice  
OTRUBA Jaromír AMK ZP Pardubice  
ŠTĚROVSKÝ David AMK ZP Pardubice od 30. června
VELINSKÝ Luboš AMK ZP Pardubice  
VIDNER René AMK ZP Pardubice  
IRMIŠ František PK Plzeň  
DUDEK Michal AK Slaný  
KRČMÁŘ Eduard AK Slaný  
NOWACKI Krzysztof , PL (ACCR) AK Slaný  
LIEBEZEIT František DAK MOTO  
KADLEC Karel bez klubové příslušnosti  

Foto: archív autora, Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II) a Jiří Brummer st.

Ostatní závody

V Žarnovici uvidia prvé ligové preteky po dvadsiatych rokoch

Žarnovica – 7. apríla
O návrate tímu Žarnovice na ligovú scénu po dvadsiatich rokoch magazín speedwayA-Z už písal. Prvé preteky, ktoré absolvoval tento ligový nováčik na dráhe v chorvátskom Goričane, síce prehral, no aj napriek tomu vládne v žarnovickom tábore optimizmus pred najbližším stretnutím.

V tom sa predstaví na domácej dráhe slovenský tím proti českému výberu v najbližšiu nede¾u 10. apríla o 14.00 hodine. Domáci tím sa pokúsi zastavi českú víaznú mašinu, ktorá zdolala Slovinsko aj Chorvátsko na ich vlastných dráhach. Zostavy oboch tímov s¾ubujú zaujímavú podívanú.

Pokým v českom tíme tvoria silné jadro tímu skúsený Tomáš Suchánek, nádejný Václav Milík a minuloročný trojnásobný majster ČR Jan Holub, na strane ich súperov by mali bohatšie bodové zisky z jázd nosi Moraváci Martin Málek a Martin Gavenda, či Rakúšan Fritz Wallner, ktorý síce v Goričane sklamal, no slovenský fanúšik a aj klub veria, že išlo iba o jediné nevydarené preteky.

Znalos žarnovickej dráhy by mali vo svoj prospech využi aj obaja Čechoslováci Pavol Pučko a Vladimír Višváder. Pokým prvý z nich je juniorom v českom tíme, druhý menovaný je skúseným veteránom v slovenskom tíme. Lepší výkon odmenený väčším bodovým ziskom než v Goričane sa čaká aj od domáceho Jána Halabrína.

Zabúda sa nesmie ani na českého Michala Dudeka, či nádejných Ondřeja Veverku s René Vidnerom, či Slovinca v slovenskom tíme Matija Duha, ktorý bol najlepším jednotlivcom svojho tímu v stretnutí s Chorvátskom. V slovenskom tíme sa objaví aj Tomáš Kis, ktorý zatia¾ len zbiera pretekárske skúsenosti.

Zostavy tímov:

Česká republika:
1 Tomáš Suchánek
2 Michal Dudek
3 Jan Holub
4 Ondřej Veverka
5 Pavol Pučko
6 René Vidner
7 Václav Milík
 
Slovensko:
9 Ján Halabrín
10 Vladimír Višváder, CZ
11 Tomáš Kis
12 Martin Gavenda, CZ
13 Fritz Wallner, A
14 Matija Duh, SLO
15 Martin Málek, CZ

Foto: Martin Búri