Drama mělo šastný konec pro český nároďák

Lonigo – 17. dubna
Pořádné nervy prožíval dnes český národní tým v italském Lonigu. Dlouho totiž vedli Slovinci, aby však na poslední chvíli strhli vítězství na svou stranu čeští borci. V týmu exceloval Aleš Dryml, jenž ani jednou nepoznal hořkost porážky. Za vítěznými Čechy, kteří se v hlavní části SWC představí v britském King’s Lynn, skončili Slovinci, Lotyši a domácí Italové.

1. Česká republika   49
Lukáš Dryml F 2 3 3 3 11
Aleš Dryml 3 3 3 3 3 15
Filip Šitera 2 2 1 1 2 8
Zdeněk Simota 2 2 2 0 1 7
Matěj Kůs 2 1 2 1 2 8
 
2. Slovinsko   44
Matej Žagar 3 3 2 3 3 14
Aleksander Čonda 1 3 2 2 3 11
Aleš Kraljič 3 2 3 2 E 10
Matič Voldrih 3 1 1 1 X 6
Matija Duh 0 1 X 1 1 3
 
3. Lotyšsko   39
Maksims Bogdanovs 1 2 1 3 3 3 13
Kjastas Puodžuks 0 3 3 2 3 2 13
Vlačeslav Giruckis 1 F 0 2 1 4
Jevgenij Karavackis 0 – – F – 0
Andrej Lebeděv 3 1 1 2 X 2 9
 
4. Itálie   17
Guglielmo Franchetti 2 3 0 0 X 2 7
Mattia Carpanese 2 0 0 E E 0 2
Cristian Carrica 0 0 – 2 0 2
Nicolas Covatti 1 F 1 – 0 2
Marco Gregnanin 1 0 1 1 1 4

Juniorské mistrovství světa začalo bez Čechů

Herxheim – 17. dubna
Na super krátké dráze v Herxheimu odstartovalo mistrovství světa juniorů bez účasti české reprezentace. Kvůli postojů k novým výfukům chyběli i Poláci. Vítězství si odnesl Josh Auty, jemuž na stupních vítězů dělali společnost Dennis Andersson a Richard Sweetman.

1. Josh Auty, GB 3 3 2 3 3 14+3
2. Dennis Andersson, S 3 3 3 3 2 14+2
3. Richard Sweetman, AUS 3 1 3 3 3 13
4. Justin Sedgmen, AUS 3 2 1 2 3 11
5. Jerran Hart, GB 2 3 2 1 2 10
6. Nejc Malešič, SLO 2 2 2 2 1 9+3
7. Kyle Newman, GB 2 1 1 2 3 9+2
8. Joe Haines, GB 1 2 3 1 1 8
9. Kai Huckenbeck, D ex 2 3 0 2 7
10. Andrej Kobrin, UA 2 0 ex 3 2 7
11. Volodimir Tejgel, UA 1 3 1 0 1 6
12. Lasse Bjerre, DK 0 0 2 2 1 5
13. Michael Hofamnn, D 1 1 0 1 0 3
14. Marco Gaschka, D 1 E 1 1 0 3
15. Matiš Ivačič, SLO ex 1 0 0 0 1
16. Patrik Nagy, H 0 0 0 0 0 0
res Andre Mochner, D   DNR
res Friedrich Ruf, D   DNR

Fif nebyl rozhodně první ve studené vodě

Vladimír Višváder na první březnový pátek letošního roku rozhodně jen tak nezapomene. Běžný trénink na šroubkách se změnil v nečekané drama, když jeho mechanik Jiří Němec řečený Fif zmizel i s motocyklem ve vodě. Rozhodně však nebyl první, pod kým se v historii probořil led, o čemž vás trojicí příběhů přesvědčí magazín speedwayA-Z.
konec ledna či počátek února 1967 – rybník Dvořiště:
Tovární Jawa pod vodou
Rybník Dvořiště je svou rozlohou čtvrtým největším rybníkem u nás. Je součástí třeboňské rybniční soustavy, pochází ze čtrnáctého století a na současnou rozlohu byl zvětšen zhruba o dvě stě let později legendárním Jakubem Krčínem.

V současné době poskytuje zimní útočiště jihočeským plochodrážníkům, kteří mají povoleno v jeho zátoce trénovat na šroubcích. Jenže výhodu obrovské zamrzlé plochy objevil už před čtyřmi desítkami let Jan Holub, nyní už toho jména nejstarší.

Toho v sedmašedesátém povolali do reprezentace pro ledařské mistrovství světa, které tehdy mělo na pořadu svůj třetí ročník. Československá reprezentace odlétala do Ruska v neděli 5. února. Před semifinálovými závody jí čekaly tradiční přípravné závody. Vedle ostřílených matadorů přišla řada i na nováčky ledových oválů Pavla Mareše a Jana Holuba.

Ten si v Divišově vyzvedl motocykl a ještě před odjezdem na východ se rozhodl zatrénovat si na zamrzlém Dvořišti, na jehož břehu poblíž Lomnice nad Lužnicí měl chatu. „Dovez‘ jsem z fabriky motorku,“ vypráví, co předcházelo prolomení ledu. „Chumelilo, ale led držel. A mě nenapadlo nic lepšího, než si asi sto metrů od břehu si zkusit start.“

A neštěstí bylo na světě. „Mrzlo jako blbec,“ vzpomíná Jan Holub na svou nedobrovolnou zimní koupel. „Kombinéza potom nešla ani naložit do auta. Musel jsem se ponořit, abych přivázal motorku a po žebříkách se to tahalo ven.“

Ani po vylovení závodního stroje neměl Jan Holub vyhráno. „Měl jsem ještě Tatraplána,“ líčí své strasti z přelomu ledna a února roku 1967. „Zajel jsem s ním k chatě a nemoh‘ vyjet. Dávali jsme na zadní kola řetězy, abych se dostal ven. Bylo to do kopečka a mokrej‘ sníh.“

Jan Holub se ovšem v chladných vodách rybníku Dvořiště neráchal sám. Později podobná příhoda potkala rovněž dalšího jihočeského plochodrážníka Stanislava Kubíčka.

neděle 9. března 1975 – Svratouch:
Utopený motocykl dal vzniknout užitečnému pravidlu
Svratouch býval více než čtvrtstoletí Mekkou české ledové ploché dráhy. Po premiéře na rychlobruslařské dráze v nedaleké Svratce se od třiasedmdesátého prakticky každý rok závodilo na zdejším rybníku Chochol. Tradice skončila v sezóně 1996, kdy klub ZP Pardubice participující na pořádání přestal mít o spolupráci zájem s ohledem na absenci ledařů ve svých řadách.

Drsné klimatické podmínky na pomezí současného Pardubického kraje a kraje Vysočina jen zřídkakdy zklamaly. V pětasedmdesátém však byla zima kromobyčejně teplá. Lednové ledařské mítinky musely být zrušeny. A místo nich se závodníci proháněly na škvárových oválech. Zimní ploché dráhy, které nahrazovaly ledy, bývaly tehdejší československou specialitou a v lednu roku 1975 se konal jeden závod v Pardubicích a dva v Kopřivnici.

Klasické ledy se podařilo uspořádat až na začátku března. V sobotu prvního v Táboře vyhrál Zdeněk Kudrna, když v rozjezdu o vítězství porazil Miloslava Vernera. Druhý den zamířili ledaři ještě dále na jih a na Lipně Zdeněk Kudrna svůj triumf zopakoval.

Další neděli přišel na řadu Svratouch. Jenže současně s televizními kamerami dorazila také obleva. „Led se houpal a bylo jasné, že to pod někým praskne,“ vybavuje si Václav Vítek, dlouholetý návštěvník plochodrážních a silničních závodů z Divišova.

Postiženým byl nakonec Bohumír Bartoněk, jenž byl o týden dříve šestý na Lipně. Led povolil pod jeho zadním kolem cestou na start jedné z rozjížděk. Motocykl zmizel ve vodě, ale naštěstí se udržel řidítky ledu okolo sebe. Jeho vyproštění nebylo zase až tak složité.
Se závodem byl samozřejmě amen. Celý incident měl ovšem pozitivní dohru. Počínaje sezónou 1976 se v řádech objevil paragraf, který stanovoval minimální tloušku ledu sedmnáct centimetrů, aby se na něm mohlo závodit.

zima 1986 – Záhlinice:
Škodu na traktoru nechtěl nikdo zaplatit
Většina lidí jihomoravskou obec Záhlinice prakticky ani nezná. Snad jen někdo ze závodníků či ostatních členů plochodrážní společnosti si vybaví, že touto částí města Hulín projíždí cestou z Přerova do Březolup. Více informací by vám ovšem poskytli přírodovědci. Ve zdejším přírodním parku Záhlinické rybníky totiž hnízdí bezpočet ptáků a žije tu spousta plazů, obojživelníků a savců včetně vzácných druhů.

Jeden z trojice rybníků napájených říčkami Rusavou a Mojavou si v polovině osmdesátých let vyhlédli březolupští ledaři. Jejich základna byla poměrně silná, když se k ostřílenému Janu Jašovi přidali Miroslav Škubal a Pavel Málek. Slovo dalo slovo a zmíněná trojice vyrazila do Záhlinic na trénink.

„Byl tam vylovený, polovypuštěný rybník,“ popisuje Pavel Málek hlavní objekt jejich tehdejšího zájmu. „Je tam rybníkářská oblast a jsou tam kačeny. Na ledě byl sníh a živočichář, co navážel s traktorem krmení se nabídl, že zajde do statku pro shrnovací radlici a odhrne to.“

Motoristický zápal lidí v okolí Zlína sehrál svoje. „Asi za půl hodiny přijel a vyjel na rybník,“ vzpomíná Pavel Málek. „Asi padesát metrů od břehu přeřadil a žbluňk.“ A pohroma byla na světě a s ní otázka, jak uvízlý traktor dostat zpátky na pevnou zem.

„Přijel Kirovec, takový velký traktor na orbu,“ pokračuje otec současného přeborníka republiky. „Museli jsme vysekat těch padesát metrů ledu. Sehnali jsme lano a vysmýkali ho ven.“

Motor utopeného stroje ještě chvilku pracoval, aby se však záhy odmlčel. „Škoda byla asi dvacet tisíce ve starých penězích,“ uzavírá Pavel Málek svou vzpomínku. „Neplatil nikdo nic, ale bylo po ježdění.“

Foto: archív autora

Matěj Kůs bude navržen na divokou kartu

Praha – 15. dubna
Lhůta pro podání návrhu na divokou kartu pro každou Grand Prix byla ze dvou měsíců snížena o polovinu. Z Prahy tudíž oficiální nominace ještě neodešla. Petr Ondrašík se však magazínu speedwayA-Z svěřil, že jejich kandidátem je Matěj Kůs.

„Chceme ho navrhnout jako mistra republiky,“ komentoval Petr Ondrašík volbu svého klubu pro Grand Prix České republiky 28. května. „Pro nás je to nejlepší volba. Je to mladý závodník s kariérou před sebou. Grand Prix mu pomůže v získání dalších zkušeností a také, aby si udělal jméno.“

Nad otázkou dvojice náhradníků ovšem Petr Ondrašík jen pokrčil rameny. „Tady je to složitější,“ řekl. „Rozhodne se během čtrnácti dnů.“

Matěj Kůs a Speedway Grand Prix:
Matěj Kůs poprvé nakoukl do světa velkých cen v roce 2007, kdy absolvoval Grand Prix České republiky v roli náhradníka. V jediné své rozjížďce nebodoval.

O rok později se s ním počítalo opět jako s náhradníkem pro Prahu, avšak v případě, že by se Luboš Tomíček, nominovaný na divokou kartu, dostal do závodu z titulu svého postavení stálého náhradníka seriálu. To se ovšem nestalo, takže jméno Matěje Kůse nebylo v programu ani vytištěno, ani dopisováno dodatečně.

Matěj Kůs dostal divokou kartu na českou velkou cenu poprvé předloni. Se ziskem jednoho bodu obsadil šestnáctou příčku. Druhá divoká karta přišla loni, kdy opět skončil šestnáctý, avšak se ziskem třech bodů.

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II)

Česká plochodrážní ročenka 2011 už má své první čtenáře

Česká Třebová – 14. dubna
Včerejší extraliga v Pardubicích byla rovněž premiérou pro novou publikaci Česká plochodrážní ročenka 2011. Produkt vydavatelství Antonín Škach – Angličtina v České Třebová tak už našel své první čtenáře. Dalším zájemcům jsou knížečky odesílány poštou průběžně dle došlých objednávek. Zatím jich jsou plné dvě banánové přepravky, nicméně zkušenosti z předchozích let ukazují, že by zájemci s objednávkou neměli váhat příliš dlouho. Další příležitostí zakoupit si průřez loňskou sezónou v Čechách budou úterní závody v Praze, e-mailová adresa rocenka@speedwayA-Z je ovšem k dispozici nepřetržitě.