Jan Holub: „Kdyby bylo víc titulů, bylo by to lepší!“

Lišov – 12. března
Otázku, kdo bude králem české juniorské scény, vyřešil jednoznačně ve svůj prospěch. Triumfoval v rozpálených červencových devatenáctkách, přidal titul v juniorských družstvech společně s Michaelem Hádkem, jehož nakonec porazil v dramatické koncovce jednadvacítek. Se vstupem do nové sezóny má ovšem obrovskou chu na ještě lepší výsledky a více titulů. I z toho důvodu po rezignaci jeho Plzně na letošní extraligu upřednostnil mistrovské Mšeno před pražským Olympem. Jan Holub o všech těchto tématech hovoří v exkluzivním rozhovoru s magazínem speedwayA-Z.

speedwayA-Z: „Tvým oblíbeným zimním sportem jsou šroubky. Letošní zima byla v tomto směru příznivá a ty jsi ji hodně využíval. Myslíš, že budeš mít oproti soupeřům náskok?“
Jan Holub: „Těžko říct. Je to spíš, že jsem seděl na motorce. Je to lepší než nic, ale že by to byla velká výhoda? Myslím si, že ne. Je to spíš taková zábava. Jezdil jsem v Lišově. Moh‘ jsem jet do Opole na halu, ale to se mi nechtěla skládat motorka jen kvůli tomu. Škoda, že se nejely závody u nás, mohlo to bejt‘ pěkný. Od Ronnyho Weise jsem neměl pozvánku, akorát do toho Opole. Tady je dost velkej‘ rybník. Do budoucna je to o domluvě, závody jde domluvit a naplánovat.“

speedwayA-Z: „Nejvýraznějším úspěchem na mezinárodní scéně je bronz v evropském šampionátu juniorských družstev, když ke stříbru nebylo daleko. Letos už bude národní tým startovat bez tebe. Jak se ti závod v Divišově líbil?“
Jan Holub: „Je to úspěch, ale zas taky slavný závody to nebyly. Poláci byli jasný. Začátek vypadal dobře, ale Švédové se s tím srovnali. My moc ne. Byly tam defekty z docela dobrejch‘ pozic. Dráha byla po dešti hodně zajímavá. Moc jsem tam dvakrát spokojenej‘ nebyl, čekal jsem, že to bude o hodně lepší. Myslel jsem, že bude výhoda, že dráhu známe, že je přece jenom domácí, ale moc se to nepotvrdilo. Byla úplně jiná a s těma vejfukama to žádná sláva není. Moc hezky se na ně netvářím, radši bych ty starý. Měl jsem problém, že odcházely motory a vydržely jen pár závodů. Je tam o něco jiný nastavení s převodama a s motorem, co si myslím já. Největší problém je, že jsem motorku vůbec neslyšel, jestli to chce jinej‘ převod. Hlavně na tý těžký dráze je poznat, že je to hodně slabý a podle zvuku jsem si připadal, že jedu na Pionýru. Bronz je určitě úspěch, kterej‘ se dá zapsat, druhý místo by ale bylo hezčí. Škoda.“

speedwayA-Z: „Při semifinále mistrovství světa juniorských družstev v Plzni, ovšem domácí dráha byla. A nakonec se vidina postupu rychle rozplynula…“
Jan Holub: „V Plzni byla domácí dráha, ale byly tam dost velký mezery. Matěj spadnul a nejel. To byly dost velká ztráta, když jede dobře. Zase bych to tolik na vejfuky nesváděl. Měl jsem špatnej‘ den a taky pád. Poláci jsou malinko někde jinde s úrovní a se vším. Plzeň je velká dráha, ale asi jim to sedělo. Letos to může bejt‘ jen lepší. Snad jo, doufám.“

speedwayA-Z: „V evropském šampionátu do devatenácti let jsi z Rawicze postoupil do finále v Goričanu a skončil v něm dvanáctý. V mistrovství světa juniorů jsi byl vyřazen v kvalifikačním kole v Neustadt/Donau. Jak tyto závody hodnotíš?“
Jan Holub: „Rawicz byl super, už jsem tam jel s Markétou a Opolí. Postup byl doma, by jsem spokojenej‘. Doufal jsem, že se podobnej‘ výsledek povede i ve finále, ale nevyšlo to. V Goričanu byla dráha zajímavá. Nevědělo se, jestli se pojede nebo ne. Potom jsem měl exhibiční kousek. Z rovinky jsem chytnul nějakou kolej a měl to jen tak tak. Pak už to bylo takový na prd. Moc spokojenej‘ s tím nejsem. Poslední rok v devatenáctkách jsem si myslel, že by to nemuselo bejt‘ špatný. Možná by bylo lepší, kdybych tam netrénoval. Nastavila se nějak motorka, ale pak tu dráhu stáhli a bylo to o hodně hlubší. Místama to bylo mokrý, klouzalo to, ale místama bylo dost materiálu a chytalo se to. Neustadt bylo zklamání dost veliký. Spíš takový nasrání. Bylo to podruhý, teď jsem se ale dostal dál, že vyřazení přišlo až v rozjezdu. A ještě ke všemu z prvního místa. Byla tam kolej, myslel jsem si, že budu rychlejší, když ji najedu. Ale najel jsem ji špatně, zvedlo se mi to a vyjel jsem ven. Nejsou tam prkna a jel jsem až za ty kolíky. Letos jsem si to vzal zase s tím, že snad tu dráhu už napotřetí pokořím. Finále v Pardubicích bylo. Ale hodně slabý. Zjistil jsem tam, že finále ve světě je o něčem jiným než kvalifikace, co jsem doteď jel. Každej závod k něčemu přidá, najde se tam něco dobrý, co si z toho vzít. A pak to horší. Takový ty chyby v nastavení motorky a všechno kolem.“

speedwayA-Z: „Domáčí juniorský šampionát nabídl dramatickou podívanou. Po Pardubicích ses dělil o vedení se Slawomirem Musielakem, ale v Plzni o ně přišel. Postupně ses opět dostal dopředu a nakonec si uhlídal Michaela Hádka a získal titul. Jsi spokojený?“
Jan Holub: „Určitě jsem. První titul v juniorech a v jednotlivcích. Je to dobrej‘ pocit. Zadarmo to nebylo, v tý Praze to bylo dost rozhodující. Tři body náskoku jsou někdy dost, někdy je to málo. Všechno fungovalo, jak mělo, vyšlo to, jak jsem chtěl. Byl jsem s těma závodama celkem spokojenej‘. Dalo by se říct i s celým mistrákem. Až na tu Plzeň, to bylo smutnější. Pech, že to byl domácí závod, ale byla výhoda, že se nejhorší výsledek škrtá. Blbý je, že to bylo už ve druhým závodě, ale aspoň se člověk o něco víc snaží. Letos řek‘ Haďas, že půjde po titulu, že ho chce on, ale doufám, že mu do toho přijde zase nějaká dlouhá (smích). Vašek Milík bude taky dost velká konkurence, si myslím. Bude to letos asi těžší a zajímavější.“

speedwayA-Z: „Tvůj první individuální titul ovšem přišel o čtvrt roku dříve při mistrovství republiky do devatenácti let. Otázku, kdo je větší favorit, jestli ty nebo Václav Milík jsi vyřešil ve svůj prospěch.“
Jan Holub: „To jsem neřešil, ale zase Venca v Liberci předtím vyhrál juniorák. Čekal jsem, že to bude zajímavý. Přál jsem si, aby to dopadlo takhle, ale bylo to o tom dostat se do finále. A hlavně tam zaject. Což se povedlo. Výhoda byla, že jsem startoval z červený, protože byla celej‘ závod nejlepší a já měl výhodu, že jsem si moh‘ vybírat první. Věřím, že jinak by si ji Venca vybral taky a mohlo to dopadnout jinak. Naštěstí to dopadlo, byl to první samostatnej‘ titul a z toho jsem byl asi nejvíc šastnej‘. Lepší je seriál víc závodů, tady není prostor na opravu, ale ta jedna jízda je o štěstí. Může se stát cokoliv, prasklej‘ řetěz, píchlá guma a místo prvního místa jsi poslední.“

speedwayA-Z: „Z tvých loňských titulů vypadal nejsnadněji ten v juniorských družstvech. Slaňáci vás srovnali jen, když jsi v Plzni jel bez Michaela Hádka. Budeš souhlasit?“
Jan Holub: „Žádnej závod není jednoduchej‘, ale bylo to snazší, rok předtím to bylo zajímavější, hlavně slavnej‘ závod v Pardubicích. Automaticky se to nebralo, ale byla to povinnost. Po těch pár letech, co jedu s Haďasem dvojici, je to o něčem jiným, než jet s někým jiným. Už jsme docela sehraný. Jezdí se s ním suprově, vždycky se domluvíme. Nejsou problémy.“

speedwayA-Z: „Plzeň měla v extralize hrát papírově nejslabší roli. Nakonec jste ovšem něco podobného odmítli a zastavili se až v semifinále. Jak to hodnotíš?“
Jan Holub: „Systém je to pro někoho dobrej‘, pro někoho špatnej‘. Je to podle toho, s kým se jede. Dvojice jsou znát. Když si pomůžeš, je to jiný než s někým, komu je to úplně jedno a pošle to tam od startu. Dvojutkání jsou dobrý, jedou se v Polsku a Anglii a člověk si na to líp zvykne. Extraliga loni nebyla tak špatná. Nečekali jsme takový výsledky. V Pardubicích jsme prohráli o bod. O kousek to bylo pokaždý, o pár bodíků, to je škoda. Semifinále nebylo špatný, ale tam bylo jasnější, že Mšeno bude chtít každopádně postoupit. Měli lepší sestavu než v Plzni.“

speedwayA-Z: „Letos Plzeň nepojede a ty jsi skončil ve Mšeně, které o tebe usilovalo už v minulosti. Proč Mšeno a ne Praha, která rovněž projevila zájem o tvé služby?“
Jan Holub: „Bylo to i tím, že mě tam dlouho chtěli. Dostal jsem i docela dobrý podmínky. A hlavní přednost byla,že nemaj‘ juniora. Je tam sice Haďas, ale určitě pojedu juniorskou jízdu a pak se uvidí. Těžko říct, jestli by v Praze byla větší šance, těch juniorů je tam víc. Dal jsem přednost Mšenu. Je to mistrovskej‘ celek. A jeden z důvodů je možnost udělat zase titul v extralize.“

speedwayA-Z: „Sezóna už začíná. Jak ses na ni připravoval a s jakými ambicemi a plány do ní vstupuješ?“
Jan Holub: „Určitě obhajoba nějakých titulů. Kdyby jich bylo víc, bylo by to lepší. Udělat nějakej‘ výsledek v Evropě i ve světě a nejlíp se dostat do toho finále. A chtěl bych se ukázat i v Polsku, ale tam je to těžký. Nebylo by špatný ani podívat se do Anglie. Příprava byla, jak motorek, tak sebe. Změny na motorkách nebudou, asi to nechám při starým. Zatím zůstávaj‘ stejný designy. Možná po prvních závodech by se něco změnilo, ale to je otevřený.“

Jan Holub děkuje:
„Všem sponzorům a lidem, co mi pomohli. Dědovi a rodině. Největší poděkování bude JRM Divišov. A Fuchs Oil, ten mi docela taky pomoh‘.“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II) a Antonín Škach

Pražané svou ztrátu vygumovat nestihli

AKTUALIZOVÁNO – FOTO

Praha – 24. března
Vesna vtrhla do Čech, jak to ostatně moc dobře na konci března umí. A po zimní přestávce konečně začala domácí škvárová sezóna. Sluncem prozářený test match pražského Olympu a polského Opole byl do své třetiny vyrovnaný. Vzápětí však hosté udeřili a po dvou maximálních triumfech si vypracovali rozhodující náskok. Pražané ho nedokázali vygumovat, i když dodávky dvou polských závodníků najely do depa k nakládce motocyklů už před dvojicí nominovaných rozjížděk.

Fleky na díry v sestavách
Tramvaj číslo dvaadvacet se hnala do kopečka okolo Břevnovského kláštera jako červená šipka. Na zastávce Vypich si přesto zřetelně oddechly, když vypustila zástupy pasažérů ze svých útrob. Cílem jejich cesty byla ovšem obora Hvězda a brány pražské Markéty dopadly stejně jako dvojice Jehovistek nabízející svůj výklad Bible. Přitom pořadatelé upustili od vybírání vstupného, nicméně plochá dráha v české metropoli příliš netáhne a i skalní fanoušci si cestu na test match s Opole cestu nenašli.

Z původně ohlášené sestavy hostí se v pražských boxech objevila pouze trojice Poláků. Čtvrtým mužem hostujícího družstva byl Jan Holub. „Potřebuju doléčit starý rány,“ neskrýval nepříjemné vzpomínky na víkendové mače jadranské ligy, kdy se po pádech nemohl ani se svými kamarády vypravit na diskotéku.

Díru v týmu Opole nakonec zalepil Ondřej Smetana. Ten včera večer dorazil domů z Gniezna, kde během třech dnů absolvoval se Mšenem pět tréninkových sekcí. A pakliže si myslel, že dožene absenci ve škole, zmýlil se. Už krátce po obědě pro něho přijel otec Radek a zakrátko už vykládali svou dodávku na pražském stadiónu.

Improvizovat musel ovšem i Vladimír Vopat. Josef Franc zmizel za kanálem La Manche a předpokládaná neúčast Richarda Wolffa se stala realitou. Zdeněk Schneiderwind mladší přivezl z Goričanu motorku v nepojízdném stavu. A tak se šestadvacetiletý Zdeněk Simota stal nejprotřelejším mužem družstva, jehož vesty oblékli už jenom juniorští závodníci.

Mladý tým však dokázal na úvod hrát s hosty vyrovnanou partii, by se do vedení v rozjížďce s číslem jedna vyhoupli Poláci. Rafal Fleger neopustil první příčku ani na okamžik. Jeho kolega Marcin Jedrzejewski ve druhé zatáčce rozdělil domácí tandem Zdeněk Simota – Pavol Pučko.

Juniorská jízda proběhla ve třech, kdy opolské zájmy zastupoval pouze Jan Holub. Tomu však výfuk ukazoval Ondřej Veverka. Jihočeský borec však nechtěl prodat svou kůži zadarmo a neustále pražského mladíka atakoval. Tomu se z motoru kouřilo jako z komínu starého záoceánského parníku, avšak naštěstí šlo jen o účinek vytékající oleje.

Konec smírných časů
Až na cílové rovince se Jan Holub definitivně natáhl pro tři body. „Sere mě to, bylo to jen o cenák,“ komentoval Pražan svou porážku. Už v rozjížďce s číslem tři srovnal Olymp bodový krok s Opole. Zdeněk Simota hladce odvedl Marcina Jedrzejewskeho. Tomu se dnes vybavil Tomíčkův memoriál, v němž se před třemi lety senzačně probil z kvalifikace až na třetí příčku pódia.

Jaroslav Hladký ujel Ondřeji Veverkovi. Pražané jízdu vyhráli a celkový bodový součet obou protivníků činil devět. Remízy přinesly i další dvě rozjížďky. Václav Milík, jenž si pochvaloval nastartovanou spolupráci s Centrem sportu ministersta vnitra, marně dotíral na
Prvého Michala Mitka. „Nešlo to,“ sumarizoval svou snahu po návratu do boxů. Spolu s Pavlem Pučkem však před sebe nepustili Rafala Flegera. Vzápětí Jan Holub dovel další trojku pro Opole, avšak Ondřej Smetana se stal kořistí Ondřeje Veverky a Jaroslava Hladkého.

V šesté jízdě hosté udeřili a jejich duo Marcin Jedrzejewski – Rafal Fleger opanovalo čelo. Pavol Pučko chtěl vylepšit své třetí místo, avšak ve třetím okruhu skončil pádem v úvodním výjezdu. „Tak jsem to pokřtil,“ obhlížel škody na svém novém motocyklu. „Chtěl jsem bejt‘ rychlej‘. Vsadil jsem to do koleje, ale bylo to jinde, než jsem čekal.“ Osamocený Zdeněk Simota při repete oba Poláky neohrozil.

Rozjížďka s číslem sedm vynesla do čela Václava Milíka. Michal Mitko se vnějškem první zatáčky nedostal dopředu, avšak zůstával v bitevní vzdálenosti. Ve druhé zatáčce druhého kola znovu udeřil a spodem se posunul do čela. Jaroslav Hladký jistil remízu, když držel v šachu Ondřeje Smetanu.

Ondřej Veverka byl v osmé jízdě na nejlepší cestě k vítězství. Po vylétnutí pásky chtěli dopředu všichni, ale on udržel vrch nad Rafalem Flgerem, Pavlem Pučkem i Janem Holubem. Idylka však netrvala dlouhou. Po půlce jízdy už jezdil poslední, aby se do cíle doslova doploužil. „Třikrát mě to natáhlo, posral jsem se a bylo to v prdeli,“ vylíčil, co se mu stalo.

Triumf s předčasným balením
Jan Holub nakonec dospěl do cíle před svým kolegou Rafalem Flegerem. A jejich pět bodů upravilo průběžné skóre na 20:28. Opolané vzápětí dokázali svůj náskok zakonzervovat. Václav Milík marně v deváté jízdě vytrvale útočil na vedoucího Michala Mitka. Za těchto okolností neotočilo ukazatelem průběžného stavu ani třetí místo Zdeňka Simoty dobyté na úkor Marcina Jedrzejewskeho.

V rozjížďce s číslem deset na sebe upozornil Jaroslav Hladký. Odstartoval na Rafala Flegera a vedl ho až za výjezd ze druhé zatáčky. Na rovince však polský závodník protáhl svůj zelený motocykl úzkou škvírou mezi mantinelem a pražským juniorem do čela. Vzápětí se svého prvního triumfu dočkal Václav Milík. Proběhl stylem start – cíl, avšak Jan Holub s Michalem Mitkem ohlídali zkrotlého Ondřeje Veverku.

Po třech remízách nebylo na co čekat. Vladimír Vopat sáhl po žolíkovi. Žádné velké taktické manévry se nekonaly, dvojnásobek bodů bral Václav Milík ve své regulérní jízdě. Sice perfektně odstartoval, avšak Marcin Jedrzejewski mu vítěznou dráhu zkřížil na vnitřní straně první zatáčky.

Ondřej Veverka inkasoval bod za třetí příčku před Ondřejem Smetanou. Obvyklá remíza byla ve světle Pardubičanova žolíku triumfem 5:3. Opole zůstávalo o šest bodů vpředu a nic nenasvědčovalo, že by pražskou Markétu mělo opouštět na štítě. Michal Mitko nenašel ve třinácté jízdě přemožitele. Zdeněk Simota však vnějškem druhé zatáčky překonal Jana Holuba.

Před nominačními rozjížďkami bývá v extraligových depech řádně vzrušená atmosféra. Dnes se však přítomným nabídl úplně jiný obrázek. Marcin Jedrzejewski a Rafal Fleger začali do svých dodávek nakládat motocykly a další vybavení ještě před koncem závodu. Jejich manažer chtěl utkání ukončit. Argumentoval, že nemá závodníky, ti, že nemají pneumatiky, a vůbec, že třináct jízd dnešního test matche bylo tak akorát.

V rozjížďce s číslem čtrnáct tak barvy Opole hájil pouze hostující Pražan Ondřej Smetana. Ondřej Veverka a Jaroslav Hladký s ním neměli příliš mnoho práce. A jejich pětibodové maximum upravilo skóre na 41:45. K čestné remíze by ovšem Olymp potřeboval ještě jeden výsledek v poměru 5:1.

Osud však podobný záměr do svého scénáře nezakomponoval. Václav Milík sice neopustil vedoucí příčku ani na sebekratší okamžik, jenže Zdeněk Simota zůstal trčet za Michalem Mitkem a Janem Holubem. Navíc nakonec ani neviděl cíl. „Nic se nestalo,“ odtušil lakonicky. „Nejede to.“

Hlasy z depa
„Je to lepší než v Chorvatsku a Slovinsku,“ tvrdil Jan Holub. „Žádnej‘ pád. Potřebuju doléčit starý rány. Dráha dobrá, trochu se to vytahalo, ale v pohodě. Zažil jsem tady i horší. Starty mi moc nešly. Když jsem nezaspal, honil jsem to ve vzduchu jako blázen. Jsem spokojenej‘, záda bolí míň, už jen drobet. Takže teď o víkendu do Míšně.“

„Mám se co učit, jsem pomalej‘,“ přiznával Ondřej Smetana. „Starty mám pomalý. Musím se do naučit, než pojedu na dvěstěpadesátky do Švédska. V Gnieznu se jelo suprově, trošku těžší dráha, víc za roh, ale super. Třikrát odpoledne, dvakrát dopoledne za tři dny. Super, bomba. Trošičku jsem se něco naučil.“

„Dobře,“ odpověděl Václav Milík na obligátní otázku magazínu speedwayA-Z, jak se mu dnes jelo. „Motor, co dělal pan Tomíček, fakt jede. Dali jsme 57 převod a jelo to hned líp. Děkuju za motorku z CS MV, na který jsem dneska jel. Jede moc dobře, děkuju jim za to.

„Dneska jsem celý závody zkoušel psí kusy a nefungovalo to,“ posteskl si Zdeněk Simota. „Nechtěl jsem skákat na druhou motorku a zkoušel tuhle. Tak jsem to prohrál já (smích)! Dojmy nejsou špatný, byly to první závody, uvidíme, jak to půjde dál.“

„První půlka dobrá, ta druhá na hovno,“ hodnotil závod Ondřej Veverka. „Třikrát mě to natáhlo, posral jsem se a bylo to v prdeli. Dráha se hrozně změnila, jel jsem jednu jízdu, pak další, ale dráha byla jiná. Nejvíc mě sere ta první jízda s Holoubkem. Bylo to o cenák.“

„Co mám říct,“ krčil Pavol Pučko rameny. „Motorka na sračku, druhej‘ motor nepojízdnej‘. Nejede. Je to jako traktor, ne motorka! Pokřtil jsem si úplně všechno. Letos poprvý, když nepočítám šroubky. Takže dneska to bylo špatný.“

1. Kolejarz Opole   48
Marcin Jedrzejewski 1 2 3 0 3 – 9
Ondřej Smetana, Praha 0 0 0 0 1 1
Rafal Fleger 3 0 2 2 3 – 10(2)
Michal Mitko 3 3 3 1 3 2 15(1)
Jan Holub 3 3 3 2 1 1 13(1)
 
2. PSK Olymp Praha   44
Zdeněk Simota 2 3 1 1 2 E 9(1)
Jaroslav Hladký 1 1 1 2 – 2 7(3)
Pavol Pučko 0 1 X 1 1 3(2)
Václav Milík, Pardubice 2 2 2 3 4* 3 16
Ondřej Veverka 2 2 0 0 1 3 8(1)
Zdeněk Vrba 1 0 1(1)

Foto: Wojta Zavřel