Živanice – 27. února
Loni řádil na šroubcích a do sezóny vstoupil pořádně natěšený s vidinou, že se oproti toku 2009 posune ještě dál. Ale ouha, nakonec musel naprosto nečekaně řešit akutní nedostatek závodů. Mšeno, jemuž urputně pomáhal k prvnímu titulu, mu ve své extraligové kampani přisoudilo jeden závod. Vyhrál jedinou rozjížďku, s average 3,00 je nejlepší individualitou soutěže, ale kvůli zraněnému zápěstí už nemohl pokračovat. Sezónu nakonec ani nedokončil, nicméně na prahu té další má znovu správnou chu naskočit do závodního kolotoče. Vladimír Višváder o tom všem hovořil v exkluzivním rozhovoru s magazínem speedwayA-Z.
speedwayA-Z: „Extraligové časy se poněkud změnily. V Praze v říjnu 2009 jsi v klíčovém závodě za sebou vodil Matěje Kůse a nakonec po defektu motoru běžel pro bod, loni jsi neměl šanci předvést své nasazení. Absolvoval jsi jedinou rozjížďku, vyhrál, ale kvůli zranění ruky jel ve finále Aleš Dryml. Co dodat?“
Vladimír Višváder: „To jde úplně kolem mě. Nemám s tím nic společnýho. Řekli mi ‚Vlado, vyhraj první jízdu!‘. Já jim řek‘, že to nebude prdel. Pak mi řekli, že už nejedu. Ani jsem tomu nechtěl rozumět. Mšenu o nic nešlo a já si moh‘ vyjet body. Ještě před závodem jsem skákal přes švihadlo a chtěl si to vyjet. A pak, že za mě jel Aleš, to už je díra v řádech. Co k tomu říct? Jednou jsem ještě v extralize dělal náhradníka. Takže z mýho pohledu takový o ničem. To je sport, jednou jsi nahoře, jednou dole. Buďme upřímní, s kým můžu soupeřit? Sám se sebou. Tréninků je míň a já se chytám až poslední jízdu, když se uvolním. A když mě do ní nepustí, co můžu předvýst?! Mně by se líbilo, kdyby se ta liga jela jako dva závody za den jako jednou tříčlenný družstva ve Slaným. Na jednu cestovný bychom si zajezdili dopoledne a odpoledne. Určitě by s tím kolegové závodníci souhlasili. Celkově ta sezóna byla divná. Ke konci jsem nejezdil, bolela mě ruka. Přišel jsem o čtyři, pět závodů a to už bylo o ničem. Čo bolo, bolo, iděme dalej!“
speedwayA-Z: „Pro letošní rok ovšem nefiguruješ na žádné soupisce, ani v extralize, ani v první lize, ani v přeboru. Co se děje?“
Vladimír Višváder: „Už mě nikdo nechce, už mě chtěj‘ jenom Slováci. Na tu ligu mongolskou nebo jak se to jmenuje. Asi pro mě nejsou závody. Jsem moc slabej‘ na extraligu a moc silnej‘ na jiný závody. Ale začne sezóna a někdo se ozve. Zatím mám jistých šest nebo sedm závodů. Šest za to Slovensko a Zlatou přilbu. Loni jsem jel devět závodů. Šílený, děs a hrůza! 
Motorky mám připravený na další sezónu po těch loňských generálkách. Nic nebyl špatenka. Když se přihlásím na přebor, postoupím do semifinále a finále mistrovství republiky budu mít nějaký další závody. Licenci mám potvrzenou od doktorky, jen to musím poslat do Prahy. Po předloňský suprový sezóně, kdy člověk má motivaci a vrazí penízky do motorek, to přišlo vniveč.“
speedwayA-Z: „A v jakém stadiu je tvé koketování s ledovými ovály? Letošní zima byla kromobyčejně příznivá a při prvním závodě v Růžené tě bylo vidět jako mechanika u týmu Hutlových…“
Vladimír Višváder: „Motám se kolem těch svejch‘ šroubků, abych neseděl doma. Chtěl jsem postavit speciál na ledovou dráhu. Motor mám už doma pod ponkem a rámovinu si vyzvednu u pana Klatovskýho, až budou peníze. Budou, až mi je přinesou sponzoři nebo Ježíšek. Láká mě jezdit, vůně metylu, motorky. Když mám málo závodů na škváře, abych jich měl aspoň patnáct za sezónu. Uvidíme, je to otevřené, co dál. Necháme to náhodě. Chtěli bych se s kamarádem Fifem letos objevit na flat tracku. Přes Pavla Pučka jsme se zkontaktovali s promotérem. Máme připravenou motorku, upravenýho Transapla. Jezdili jsme s ním i 
šroubky. Flat track je taky plochá dráha, americká. Takže takovýhle bláznivý myšlenky nám choděj‘ po hlavách.“
speedwayA-Z: „Začátek loňské sezóny tě zastihl hodně natěšeného na závody. A bylo to vidět hlavně v přeboru jednotlivců/družstev. Jak se ti tyto závody zamlouvaly?“
Vladimír Višváder: „Bylo to super, pozávodil jsem si s mladejma klukama, což mě vyhecuje vždycky v výkonům. Byly to pěkný závody, perfektní z mýho hlediska. Zjara jsem byl rozjetej‘ ze šroubků a skočil do toho rovnejma nohama. V létě mám pauzu a to je znát. A pak jsem to musel zapíchnout kvůli tomu dlouhodobě zraněnýmu zápěstí. A to už mám chronický. Jestli se závody jmenujou přebor nebo pohár starosty Otrokovic nebo čeho, je jedno, hlavně aby závody byly.pro nás neprofíky, kdyby byly závody každej‘ víkend od dubna do září, bude jich dost.“
speedwayA-Z: „V červnu jsi ale vyzkoušel něco úplně jiného, extrémní závod v terénu Erzberg Rodeo. Jaké to bylo?“
Vladimír Višváder: „Ten kámoš, Jirka Němec alias Fif mě tam přihlásil za docela vysoký startovný, že jsem mu pomáhal v práci. Tak jsme tam šli čtyři dny blbnout. Byla to mega akce. Já byl v kategorii dvouválců. Erzberg je lom na železnou rudu, jede se dvanáctikilometrovej‘ úsek na kopec. Nahoře byl cíl. První den jsem po kamenitých cestách 
prolít čtyřicítkou rovinky, kde se dalo jet přes sto, protože jsem musel jet na zdechlou trojku, když mi vynechal jeden válec. Motorka nechtěla jet, dva, co jsem předjel, mě zase předjeli zpátky. Dostal jsem do elektriky vodu, když jsem předtím prolít‘ louži, kde bylo vody po nádrž. Po přelouskání výsledkových listin tohohle prologu jsem se asi ze sta závodníků objevil na jedenáctým místě. Druhej‘ den ta samá tra, druhej‘ pokus. Na kamenech jsem píchnul přední kolo. V milisekundách mi hlavou prolítla myšlenka, jestli mám zastavit. V žádným případě! Jenže asi v osmdesáti jsem z toho vystoupil a ulomil řidítka. Stejně jsem dorazil do cíle, ale to už uklidili rampu, protože chystali exhibici Kimiho Raikkönena a Tadeusze Blazusiaka. To je mistr světa v extrémním enduru a Kimiho znaj‘ všichni. Celkově jsem tak skončil devatenáctej‘. Byl tam šílenej‘ ruch fanoušků a lidí. Mega akce, kolem našeho kempu projalo nahoru a dolů tisíc motorek. Dočet‘ jsem se, že za prodlouženej‘ víkend tam bylo třicet tisíc lidí. Celou noc jsem pálil pneumatiky, dělal ohně a pilkou na železo řezal dříví. Rakouský ochranáři ze mě museli mít radost (smích). V neděli se jezdí extrémní hill climb, to je brutalita. Rovnou nahoru přes skály. Z pěti set jezdců tam vyjede třeba jen dvacet lidí. Bylo vedro a já ten svůj pád absolvoval jen v páteřáku a motokrosovým tričku. Při prvním pálení v ruce jsem se překulil na záda a jel asi čtyřicet metrů, až jsem se zastavil o svýho Transalpa. Večír jsem potkal Jaromíra Bartoše z Plzně a dali jsme si tam nějaký pivka. Ještě jsem se účastnil gumování, pálení pneumatik. Zapřel jsem si přední kolo o lavičku z posilovny a držel 
to asi pět minut. Transalp je nezničitelná motorka a ani já ji nedokážu zničit (smích). Tak jsem si pro jistotu koupil ještě jednoho, na kterým jsem letos měl udělaný šroubky. Přihlásil jsem se i na letošní ročník, ale pořadatel se omluvil, že má hodně jezdců. Dostali se do oficiálního mistrovství světa extrémního endura a tím je to daný. Stejně se tam chceme jet podívat.“
speedwayA-Z: „S endurem či motokrosem jsi experimentoval už dříve. Dokázaly by ti tyto disciplíny uspokojit tvůj apetit po závodění?“
Vladimír Višváder: „Určitě asi jo. Sedneš, chytneš řidítka, uvolníš se a vyčistíš si hlavu od starostí. Chlapi sobě. Motorky jsou hodně o odreagování a uvolnění. Buď si ten čas uděláš a vyrazíš nebo neuděláš a sedíš doma. Plochá dráha je super, že máš aspoň nějaký cesáky a jseš aspoň na motorce. Tyhlety zábavy a aktivity už stojej‘ jen penízky. Plochá dráha je pořád priorita, to je taková rutina. Ještě jsem pořád jednonásobnej‘ junior, bude mi teprve čtyřicet (smích).“
speedwayA-Z: „Absolvoval jsi kvalifikační kolo mistrovství Evropy jednotlivců ve Lvově, kam ses dostal na poslední chvíli. Jak na něj vzpomínáš?“
Vladimír Višváder: „Byl jsem rád, že jsem nejel sám. Tomáše Suchánka jsem vyzvedával na letišti v Rzeszowě a dělal mu takovýho závozníka. Závody byly o ničem. Filip mi půjčil 
novej‘ vejfuk, hodil jsem ho tam. On mi hodně pomáhá, dává mi po sezóně věci, za což mu takhle mediálně děkuji. Je to hodně udušený a já jsem trošičku těžší, nemám šedesát kilo. S tímhle výfukem to bylo hodně špatný. Čtyři jízdy jsem jel bez zájmu, až tu poslední s nasazením. Dvě kola jsem jezdil za Martinem, ve třetím mi to vylítlo z ruky. špatný, špatný.nemůžu ten vejfuk posuzovat z jednoho závodu, ale zvažoval jsem, že bych skončil, kdyby se na nich jezdilo. Proto mě potěšil Martin Búri, že se ten mongolskej‘ cup pojede na starejch‘. Novej‘ si pořizovat zatím nebudu. Nenamontoval bych ho ani na civilní motorku. Má to hnusnej‘ zvuk. Takže Ukrajina se mi líbila, párkrát jsem tu už byl. Strašně se mi ta země libí, ale závody byly o ničem, nesedlo mi to. Jako vždy jsem ale rád za každej‘ závod. Ale to tak bejvá, že se někdy vracíš spokojenej‘ a jindy naštvanej‘.“
speedwayA-Z: „Tvá závodnická dlouhověkost přináší rekord v počtu startů na ZP SNP v Žarnovici. Loni jsi opět posunul laku, když jsi v tomto závodě startoval už po jednadvacáté. Budeš tuto hodnotu ještě zvyšovat?“
Vladimír Višváder: „Dokud mi fungujou údy a budu mít chu,myslím, že to tam budu pořád přihazovat. Víš, jak to je v plochý dráze. Stane se ti něco nepříjemnýho a je po závodění. Zrovna večer jsem popíjel kafe s Lukášem Drymlem a on říkal to samý o český Zlatý přilbě. 
Že je tady přemotivovanej‘ a dráha mu nesedí. A to je se mnou to samý. Už se ani nepřemotivovávám a dráha v Žarnovici mi nesedí. Je to moc široký, potřebuju mantinely blíž. Nemůžu se soustředit, potřebuju spíš Kopřivnici, to mě baví víc. A teď poslední dva roky tam byl obzvláš divoký povrch.“
speedwayA-Z: „Nová sezóna se blíží stále rychlejším tempem. Jak se na ní připravuješ a s jakými záměry do ní vstoupíš?“
Vladimír Višváder: „Motorky mám zgenerálkovaný z minulý sezóny. Jezdím šroubky, tělocvična letos nebyla. Zlatá přilba nic nedělala, nedomluvili jsme se, takže individuálně. Lítal jsem na enduru, dokud to šlo. Teď je dlouhá zima, takže ty šroubky. Doma na prdeli nesedím. Cílem je, že bych chtěl postoupit do finále ZP SNP. To je jeden jistej‘ závod, že ho pojedu.“
Vladimír Višváder děkuje:
„Děkuju všem, kdo mě maj‘ rádi a kdo mi fandí. Jmenovitě Jakub Hejral, mám od něj dva motory, který mu už tři roky ojíždím.“
Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II), Antonín Škach, Jiří Havlíček, Milan Mach a Jiří Brummer st.
