Otrokovice – 11. ledna
Až do loňského roku se příjmení Mikel v ploché dráze vzpomínalo především s ledařským šampionátem republiky na Dolním rybníku ve Svitavách v jednadevadesátém. František Mikel v jeho jedné jízdě krotil ohřebíkovaný speciál i mimo ovál a připravil tak horké chvilky jednomu z fotografů, jenž si musel zachraňovat svou kůži nejen v přeneseném slova smyslu, ale i doslova. Takové zjednodušení je nespravedlivé, František Mikel odvedl koncem osmedátých letech dost práce v prvoligových Březolupech, avšak svět už takový bývá. Nicméně rodinná tradice pokračuje. Dvě desítky let po ukončení otcovy kariéry se loni v sedle stopětadvacítky Shupa po Eduardu Krčmářovi objevil syn Patrik Mikel.


Od motorové pily k plochodrážní Shupě
„S motorkama jsem začal už ve třech letech,“ musí se závodník vrátit o pořádnou porci let zpátky, by v srpnu oslavil své dvanácté narozeniny. „Dostal jsem od rodičů minikrosku s motorem z motorové pily. Jezdil jsem hlavně po poli a u babičky na zahradě. Později jsem jezdil na pitbajkovi a zkoušel motokros v Březolupech.“

Terénní závody jsou v Březolupech tradičně silné, nicméně Patrik Mikel si zvolil plochou dráhu. „S ní jsem začal předloni v létě,“ vypráví. „Přišel jsem se podívat na dráhu a Jožka Mizerůj mě posadil na starou hajtru stopětadvácu Honda. Hned od první chvíle jsem se do ploché dráhy zamiloval a s motokrosem skončil. Netrvalo dlouho, taka si sehnal kontakt na Edu a koupili jsme jeho Shupu. Od té doby jsem už z motorky neslezl. Vím, že motokros v Březolupech je oblíbenější, ale nebavil mě tak jak plochá. Hlavně se mi pletly nohy a musel jsem si vybrat… A plochá to vyhrála na plné čáře!“

Většina lidí měla osmý červen loňského roku za běžné úterý. Patrik Mikel však během jeho odpoledne prošel ostrým plochodrážním křestem při Markéta Cupu. „Na svůj debut vzpomínám hrozně rád,“ nezastírá. „Protože jsem vyhrál svojí první rozjížďku proti Kovaříčkovi. Přijel jsem s takou a ségrou na pozvání pana Schneiderwinda. Tenkrát jsem neměl ještě ani licenci a takhle malou dráhu viděl poprvé. Smyk se mi povedl hned, předtím jsem v Březolupech moc netrénoval a smyk udělal asi až napopáté.“

První závod své kariéry Patrik Mikel proměnil v páté místo. „Nikoho jsem na Markétě v té době neznal, byl trochu nervózní, ale myslím, že se mi to povedlo,“ vzpomíná. „Pan Schneiderwind mě pochválil, což mě hodně potěšilo. Taky jsme se tam setkali s panem Felixem a ten nám pomohl vyřídit licenci, takže na další závody jsem ji měl už připravenou. Od té doby už to bylo super, postupně jsem se se všema seznámil, kluci i pan Schneiderwind se mi snaží poradit a jsem za to moc rád.“

Následoval první závod na velké dráze v Liberci a závodní kolotoč se točil i s Patrikem Mikelem. „V Liberci to byly moje první závody na velké, když nepočítám tréninky v Březolupech,“ vzpomíná. „Na velké dráze se mi jezdí líp, na rozjížďku jsme čtyři, rovinky jsou delší a je tam víc prostoru pro nějaké akcičky. Na malé dráze to zase jde víc do smyku. Je to asi tím, že jsem zvyklý na březolupskou dráhu, a proto mi víc vyhovují ty delší.“

Příprava po všech stránkách
Závodní účetnictví své úvodní sezóny uzavřel sedmými místy v mistrovství republiky na malé dráze a v Markéta Cupu a devátou příčkou v klasickém šampionátu stopětadvacítek. „Spokojený moc nejsem,“ bilancuje. „Ale jezdím teprve první rok, takže doufám, že v příští sezóně to bude lepší. V průběhu sezóny jsem měl několik problémů s motorků, v Březolupech jsem jel na Kovaříčkově motoru, za což mu samozřejmě děkuju, ale mě mrzelo, že jsem nemohl jet na svém. Nakonec jsem to vzal sportovně a snažil se ukázat aspoň nějaké srandičky (smích).“

Olympijské heslo sice zní, že není důležité zvítězit, ale zúčastnit se, nicméně postavit se na pódium je vždy příjemný pocit. „Bednu jsem chtěl určitě,“ připouští Patrik Mikel. „Ale nepovedlo se. I když v Březolupech jsem na bedně stál. Vyhrál jsem týmy se Škurličem a Holubínem a pohár mám pěkně vystavený na poličce (smích).“

Člověk se ovšem nesmí zastavit a musí se dívat stále dopředu. „Na sezónu se chystám pečlivě,“ tvrdí Patrik Mikel. „Začal jsem sice až po Vánocích, ale do začátku sezony chci být fit. Chodím do posilky s klukama a snažím se posilovat i doma, sem tam si zaběhám. Chystáme se taky na umělou stěnu, tak snad to vyjde. Jinak motorku dáváme na šroubky, takže se moc těším, až si poprvé zajezdím. Ještě jsem na šroubkoch nikdy nejel. V další sezoně bych toho chtěl dokázat víc než v té loňské (smích).“

A sice? „Ne, tak určitě bych chtěl vyhrát víc rozjížděk a dostat se na nějakou bednu, tak to si přeje snad každý, a v celkovém pořadí bych se chtěl umístit mezi pěti nejlepšíma,“ vypočítává. „Rád bych se předvedl hlavně v Březolupech, takže chci letos víc trénovat a hlavně odjet celou sezonu, protože loni jsem začal pozděj‘.“

Ke splnění jeho cílů by měl pomáhat i nový motor od Škurlových, který se objevil v jeho dílně. „Nevím sice, co jsi slyšel o motoru od Škurlů, ale jeden jsme od něj koupili,“ vysvětluje březolupský závodník. „Protože jsem měl v loňské sezoně nějaké problémy, tak bylo potřeba koupit ještě jeden motor a myslím, že od Škurlů to byl dobrej‘ kup (smích).“

Patrik Mikel pozitivně kvituje rovněž letní soustředění. „Byl jsem se ségrou na dvou soustředěních v Divišově a tam jsem se toho naučil nejvíc,“ říká. „Jezdili jsme každý den a to mě moc bavilo. Sice jsem tam letěl několikrát na hubu, ale to k tomu prostě patří. Taky jsme jezdili na kolech, hráli fotbal a různé hry. Poprvé jsem spal pod širákem a byla to fakt sranda. Doufám, že letos bude další soustředění, dráha v Divišově je totiž moje nejoblíbenější.“

Patrik Mikel děkuje:
„Chtěl bych poděkovat hlavně takovi, protože díky němu jezdím, vozí mě na všechny závody, radí mi a stará se mi o motorku. Taky děkuju mamce a ségře, které se o mě tak hezky starají a mají semnou svatou trpělivost (smích). Dále panu Schneiderwindovi, Jožkovi Mizerovému, Martinovi (Málek) a Martinovi (Gavenda) za rady, které mi dávají a prostě všem, co mi pomáhají.“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II), Antonín Škach a archív Patrika Mikela