Archiv pro měsíc: Leden 2011

Minirozhovor

Patrik Mikel se zamiloval na první pohled

Otrokovice – 11. ledna
Až do loňského roku se příjmení Mikel v ploché dráze vzpomínalo především s ledařským šampionátem republiky na Dolním rybníku ve Svitavách v jednadevadesátém. František Mikel v jeho jedné jízdě krotil ohřebíkovaný speciál i mimo ovál a připravil tak horké chvilky jednomu z fotografů, jenž si musel zachraňovat svou kůži nejen v přeneseném slova smyslu, ale i doslova. Takové zjednodušení je nespravedlivé, František Mikel odvedl koncem osmedátých letech dost práce v prvoligových Březolupech, avšak svět už takový bývá. Nicméně rodinná tradice pokračuje. Dvě desítky let po ukončení otcovy kariéry se loni v sedle stopětadvacítky Shupa po Eduardu Krčmářovi objevil syn Patrik Mikel.


Od motorové pily k plochodrážní Shupě
„S motorkama jsem začal už ve třech letech,“ musí se závodník vrátit o pořádnou porci let zpátky, by v srpnu oslavil své dvanácté narozeniny. „Dostal jsem od rodičů minikrosku s motorem z motorové pily. Jezdil jsem hlavně po poli a u babičky na zahradě. Později jsem jezdil na pitbajkovi a zkoušel motokros v Březolupech.“

Terénní závody jsou v Březolupech tradičně silné, nicméně Patrik Mikel si zvolil plochou dráhu. „S ní jsem začal předloni v létě,“ vypráví. „Přišel jsem se podívat na dráhu a Jožka Mizerůj mě posadil na starou hajtru stopětadvácu Honda. Hned od první chvíle jsem se do ploché dráhy zamiloval a s motokrosem skončil. Netrvalo dlouho, taka si sehnal kontakt na Edu a koupili jsme jeho Shupu. Od té doby jsem už z motorky neslezl. Vím, že motokros v Březolupech je oblíbenější, ale nebavil mě tak jak plochá. Hlavně se mi pletly nohy a musel jsem si vybrat… A plochá to vyhrála na plné čáře!“

Většina lidí měla osmý červen loňského roku za běžné úterý. Patrik Mikel však během jeho odpoledne prošel ostrým plochodrážním křestem při Markéta Cupu. „Na svůj debut vzpomínám hrozně rád,“ nezastírá. „Protože jsem vyhrál svojí první rozjížďku proti Kovaříčkovi. Přijel jsem s takou a ségrou na pozvání pana Schneiderwinda. Tenkrát jsem neměl ještě ani licenci a takhle malou dráhu viděl poprvé. Smyk se mi povedl hned, předtím jsem v Březolupech moc netrénoval a smyk udělal asi až napopáté.“

První závod své kariéry Patrik Mikel proměnil v páté místo. „Nikoho jsem na Markétě v té době neznal, byl trochu nervózní, ale myslím, že se mi to povedlo,“ vzpomíná. „Pan Schneiderwind mě pochválil, což mě hodně potěšilo. Taky jsme se tam setkali s panem Felixem a ten nám pomohl vyřídit licenci, takže na další závody jsem ji měl už připravenou. Od té doby už to bylo super, postupně jsem se se všema seznámil, kluci i pan Schneiderwind se mi snaží poradit a jsem za to moc rád.“

Následoval první závod na velké dráze v Liberci a závodní kolotoč se točil i s Patrikem Mikelem. „V Liberci to byly moje první závody na velké, když nepočítám tréninky v Březolupech,“ vzpomíná. „Na velké dráze se mi jezdí líp, na rozjížďku jsme čtyři, rovinky jsou delší a je tam víc prostoru pro nějaké akcičky. Na malé dráze to zase jde víc do smyku. Je to asi tím, že jsem zvyklý na březolupskou dráhu, a proto mi víc vyhovují ty delší.“

Příprava po všech stránkách
Závodní účetnictví své úvodní sezóny uzavřel sedmými místy v mistrovství republiky na malé dráze a v Markéta Cupu a devátou příčkou v klasickém šampionátu stopětadvacítek. „Spokojený moc nejsem,“ bilancuje. „Ale jezdím teprve první rok, takže doufám, že v příští sezóně to bude lepší. V průběhu sezóny jsem měl několik problémů s motorků, v Březolupech jsem jel na Kovaříčkově motoru, za což mu samozřejmě děkuju, ale mě mrzelo, že jsem nemohl jet na svém. Nakonec jsem to vzal sportovně a snažil se ukázat aspoň nějaké srandičky (smích).“

Olympijské heslo sice zní, že není důležité zvítězit, ale zúčastnit se, nicméně postavit se na pódium je vždy příjemný pocit. „Bednu jsem chtěl určitě,“ připouští Patrik Mikel. „Ale nepovedlo se. I když v Březolupech jsem na bedně stál. Vyhrál jsem týmy se Škurličem a Holubínem a pohár mám pěkně vystavený na poličce (smích).“

Člověk se ovšem nesmí zastavit a musí se dívat stále dopředu. „Na sezónu se chystám pečlivě,“ tvrdí Patrik Mikel. „Začal jsem sice až po Vánocích, ale do začátku sezony chci být fit. Chodím do posilky s klukama a snažím se posilovat i doma, sem tam si zaběhám. Chystáme se taky na umělou stěnu, tak snad to vyjde. Jinak motorku dáváme na šroubky, takže se moc těším, až si poprvé zajezdím. Ještě jsem na šroubkoch nikdy nejel. V další sezoně bych toho chtěl dokázat víc než v té loňské (smích).“

A sice? „Ne, tak určitě bych chtěl vyhrát víc rozjížděk a dostat se na nějakou bednu, tak to si přeje snad každý, a v celkovém pořadí bych se chtěl umístit mezi pěti nejlepšíma,“ vypočítává. „Rád bych se předvedl hlavně v Březolupech, takže chci letos víc trénovat a hlavně odjet celou sezonu, protože loni jsem začal pozděj‘.“

Ke splnění jeho cílů by měl pomáhat i nový motor od Škurlových, který se objevil v jeho dílně. „Nevím sice, co jsi slyšel o motoru od Škurlů, ale jeden jsme od něj koupili,“ vysvětluje březolupský závodník. „Protože jsem měl v loňské sezoně nějaké problémy, tak bylo potřeba koupit ještě jeden motor a myslím, že od Škurlů to byl dobrej‘ kup (smích).“

Patrik Mikel pozitivně kvituje rovněž letní soustředění. „Byl jsem se ségrou na dvou soustředěních v Divišově a tam jsem se toho naučil nejvíc,“ říká. „Jezdili jsme každý den a to mě moc bavilo. Sice jsem tam letěl několikrát na hubu, ale to k tomu prostě patří. Taky jsme jezdili na kolech, hráli fotbal a různé hry. Poprvé jsem spal pod širákem a byla to fakt sranda. Doufám, že letos bude další soustředění, dráha v Divišově je totiž moje nejoblíbenější.“

Patrik Mikel děkuje:
„Chtěl bych poděkovat hlavně takovi, protože díky němu jezdím, vozí mě na všechny závody, radí mi a stará se mi o motorku. Taky děkuju mamce a ségře, které se o mě tak hezky starají a mají semnou svatou trpělivost (smích). Dále panu Schneiderwindovi, Jožkovi Mizerovému, Martinovi (Málek) a Martinovi (Gavenda) za rady, které mi dávají a prostě všem, co mi pomáhají.“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II), Antonín Škach a archív Patrika Mikela

MČR Juniorů

České šampionáty 2011: juniorský mistr bude univerzální závodník

Mistrovství republiky juniorů už léta nabízí skvělé boje. Nejmladší adepti plochodrážního řemesla dokáží prolévat slzy v případě neúspěchu stejně intenzívně jako šampaňské hrdlem cestou ze stupňů vítězů. A na dráze bojují jako lvi o každý bod. Letos se seriál rozšířil na sedm zastávek napříč celou republikou. Pravidla však zůstávají beze změn.

Znamená tedy absence změn, že se český juniorský šampionát vypracoval k dokonalosti? „Nikdy není nic dokonalé,“ odmítá Petr Moravec, předseda VV SPD podobné myšlenky. „Nejlepší by bylo mít juniorský mistrák a spolu s ním juniorský přebor. Rovněž počet sedmi závodů by tomuto tvrzení nahrával. Jedou se prakticky na všech typech drah a mistr je tak zcela komplexní.“

V letošním roce se junioři postupně představí ve Slaném, Plzni, Pardubicích, Divišově, Mšenu, Praze a vše vyvrcholí v Liberci. Z českých stadiónů tím pádem budou chybět pouze Svitavy, Březolupy a Chabařovice. Další výhodou seriálu je jeho rovnoměrné rozložení do celé sezóny, kdy se od dubna až do září uskuteční každý měsíc alespoň jedno kolo. V pravidlech zůstává zakotveno rovněž škrtnutí jednoho nejhoršího výsledku.

Kromě evropského šampionátu na travnaté dráze se prostor pro kvalifikaci do reprezentace zachovává už jen šampionátu do jednadvaceti let. Majitelé posledního místa a náhradníci budou známí po prvním podniku koncem dubna ve Slaném.

„Je to šampionát, jehož alespoň jedno finálové kolo bude absolvováno před začátkem závodů mistrovství světa,“ vysvětluje tuto exkluzivitu Petr Moravec. „Z mistrovství republiky na dlouhé na trávu je to obdobné. Mimochodem ostatní soutěže to mají v nominačních kritériích, která se již několik let nemění, jako alternativu také. Třeba individuální finále ale začíná až v srpnu a mistrovství světa v červnu. Je to o zájmu pořadatelů a jejich datumových požadavcích.“

Hlasování spojená s MR juniorů na rozšířeném zasedání VV SPD 11. prosince:

předkladatel: návrh: výsledek:
VV SPD navržený systém pro40 : proti0

Mistrovství republiky juniorů do 21 let řečí pravidel:
Startují jezdci kterým v den konání závodu je nejméně 15 let a v roce konání šampionátu dosáhnou maximálně věkové hranice 21 let (jezdci narozeni v roce 1990 a mladší).
V závodě startují jezdci přihlášení držitelem licence soutěžícího. Do závodu budou přijati přihlášení jezdci s platnou licencí vydanou FMS AČR. V závodě může startovat i držitel jiné národní licence FMN.
Toto mistrovství se řídí Přílohou N 073 Národních sportovních řádů Mistrovství České republiky jezdců do 21 let na ploché dráze.

KVALIFIKACE
V případě, že k některému ze závodů Mistrovství České republiky juniorů bude přihlášeno více jak 16 jezdců, uskuteční se kvalifikační jízdy přihlášených jezdců k doplnění startovní listiny. Místo ve startovní listině závodu mají zajištěnou vždy jezdci, držitelé licence vydané AČR na 1. – 12. místě průběžné klasifikace mistrovství, pořadatel finále má právo mít ve finále minimálně jednoho svého jezdce. Tím bude případně nejlépe umístěný jezdec pořadatele v této kvalifikaci. Pokud to bude jezdec který skončí na horším než posledním postupovém místě tak z kvalifikace postoupí jezdec pořadatele na úkor posledního kvalifikovaného jezdce do závodu.

FINÁLOVÉ ZÁVODY
Uskuteční se seriál závodů Mistrovství České republiky. Každému jezdci se do celkové klasifikace šampionátu nezapočítá jeden nejhorší výsledek ze všech uskutečněných závodů v seriálu. Mistrem České republiky pro rok 2011 se stane jezdec, který získá po této úpravě nejvíce bodů.
Při rovnosti bodů po skončení seriálu je rozhodujícím kritériem v případě pořadí na 1. – 3. místě dodatkové jízda a na ostatních místech lepší dosažený výsledek v posledním finálovém závodě.

Kvalifikační smysl: první závod ve Slaném určí posledního reprezentanta a náhradníky pro mistrovství světa juniorů
Pneumatiky: dvě nové hrany, jezdec si může nechat označit ještě jednu hranu pro absolvování případné dodatkové jízdy
Přihlášky: 31. ledna 2011

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II)

MČR Na ledové dráze

Charlie Ebner na hamerské pláži prohrál jen jednou

AKTUALIZOVÁNO – FOTO

Hamr na Jezeře – 9. ledna
Rakušan Charlie Ebner si vychutnal nevídaný triumf při dnešním druhém díle mistrovství republiky na ledové dráze. Spíkr Miloslav Čmejla naaranžoval, aby mu výstup na nejvyšší stupínek pódia zpříjemnili diváci skandováním jeho křestního jména. Společně s ním si vavřínové věnce rozebrali Lukáš Volejník a Andrej Diviš. Mítink však byl pořádně zamotaný. Lukáš Hutla byl jediný, kdo dokázal obrat o body vítězného Rakušana, avšak o další přišel kvůli vypadlému karburátoru. Jan Pecina zase musel opustit vedoucí příčku sedmnácté jízdy, když upadl vinou píchlé přední pneumatiky. Ten samý problém postihl i Petra Klauze, který kromě této patálie znal jen samá vítězství a jedno vyloučení za pásku.

Zimní podívaná v březnových kulisách
Čtyři dílky rtuové stupnice nad nulou přineslo pochybnosti o konání dnešního závodu i v řadách těch největších optimistů. Jejci přesvědčení dostalo další ránu, když cestou do Hamru na Jezeře míjeli rybník v Brvništi zatopený vodou. A ani z opačného směru to nebylo lepší. Ve Stráži pod Ralskem plavaly na hladině jen ledové kry.

V Hamru na Jezeře to však byl úplně jiný šálek kávy. Zříceniny Děvína se sice zrcadlily v kalužích na ledové ploše, avšak závodní dráha žádné výrazné újmy způsobené teplem nedoznala. Zahanbit se nenechalo ani nedaleké Ralsko. Gotická dominanta kraje se sice zpočátku styděla za příkrovem mraků, aby se posléze vynořila v celé své kráse. Pro všechny přítomné to znamenalo jediné – předpovídané dešové srážky budou padat někde jinde.

„Od rána tu lítáme,“ kvitoval Jan Pecina meteorologickou situaci. „Odsáváme vodu. Led je tlustej‘ asi pětadvacet čísel. A myslím, že budou lepší závody než včera.“ Sníh slezl z břehů jezera, diváci si skutečně připadali jako na pláži a svařené víno či grog konzumovali spíše jen z povinnosti. Depo se zazelenalo trávou a společně s blátem evokovalo spíše jarní motokros.

„Na tomhle se v Anglii jezdí grasstrack,“ našel jiný příměr Mark Uzzell. Ten jako jediný z účastníků včerejšího klání namířil svou dodávku na jih, aby to dle svého žertovného prohlášení vzal domů do Švédska zkratkou. Další díru ve startovní listině zalepil ledařský debut Roberta Růžičky, který se střídal na motocyklech otce a syna Hutlových. Čísla čtyři a šest však zůstala neobsazena.

Nástup předznamenal konec snů o jaru a vrátil všechny do reality zimní plochodrážní disciplíny. A pak už přišla na řadu rozjížďka s číslem jedna. Jan Pecina v ní hodlal ugumovat něco z náskok Andreje Diviše, který si vypracoval včera v Růžené. Vskutku se mu to povedlo, když se leader průběžné klasifikace evidentně netrefil do správného převodu na delší tra.

Jan Pecina byl od startu před Andrejem Divišem, zmařil jeho nájezd první zatáčkou. Na chvíli ho posléze pustil před sebe, aby se nakonec zase vrátil zpátky. Nicméně šlo o duel o druhou příčku, jelikož oběma už po vylétnutí pásky ujel Charlie Ebner. Rakušan byl dnes ve skvělé formě. Přesvědčil o tom hned v páté jízdě. Připravil o punc neporazitelnosti Lukáše Volejnika, přičemž úhelným kamenem jeho úspěchu se opět stal startovní manévr.

Zlatý věnec pro všechny
Po dvou sériích nebylo nikoho, kdo by Charlie Ebnerovi mohl konkurovat. Jan Pecina a Lukáš Volejník měli o bod méně. Otec a syn Hutlovi dokázali v první sérii triumfovat, avšak ve druhé pětině dopadli hůře. Otec Radek v rozjížďce s číslem tři nedopřál klidu Josefu Kreuzbergerovi, dokud mu ve třetím mole nesebral ve druhém obloku zvnějšku vedení. O dvě jízdy později ovšem jezdil za Charlie Ebnerem a Lukášem Volejníkem.

Syn Lukáš už včera potvrdil, že být tak v Čechách umělý ovál, musíme být ledařská velmoc. Dnes rozehrál své účinkování hladkým vítězstvím ve stylu start – cíl ve čtvrté jízdě. V rozjížďce s číslem sedm jezdil třetí, avšak ve třetím kole musel zastavit. „Vypad‘ karburátor,“ vysvětloval důvody.

Ani Petr Klauz nebyl se stavem svého bodového konta spokojený. Na začátku se chystal na duel s Lukášem Volejníkem, leč dostal se do předčasného kontaktu s páskou. „Trošičku mě to popojelo, jak si to dáváš do tahu,“ líčil. „A neudržely mě boty.“ V mistrovských závodech jednotlivců se pravidlo o trestné čáře uplatnilo pouze v Mariánských Lázních, když nejsou náhradníci. Dnes žádní také nebyli, jenže na dlouhé dráze jde o jediné klání,zatímco české ledy jsou plánovány jako seriál třech podniků. Nebylo by tedy fair s ohledem na sčítání bodů, jednou za pásku vylučovat a jednou ne.

Jak se záhy ukázalo, Petr Klauz mohl být na stupních vítězů. V sedmé jízdě neustále dotíral na vedoucího Andreje Diviše. V úvodní zatáčce třetího kola ho objel, aby posléze až k šachovnicové vlajce odvracel všechny jeho pokusy o odvetu. Jan Pecina nemusel dlouho přemýšlet, aby pochopil, že náskok Andreje Diviše v průběžné klasifikace zase mírně utál stejně jako sníh z břehů hamerského jezera.

V desáté jízdě však přišel o bod i on sám. Když páska letěla nahoru, usadil se na čele Lukáš Volejník. Jenže Jan Pecina číhal jako moudrý trpělivý lišák v jeho závětří. Ta správná příležitost se naskytla na protilehlé rovince třetího kola, kdy se zleva posunul dopředu. Lukáš Volejník neplakal nad rozlitým mlékem. A upřímně řečeno, ani si nepřipouštěl, že by vůbec vyteklo.

Okamžitě šel po krku svého rádce. Ten ho rázně zpacifikoval v nájezdu do posledního kola, jenže Lukáš Volejník odmítal složit zbraně. V posledním oblouku před cílem byl rázem vedle staršího borce, aby metu protnul o chvilku dříve. „Pěkná jízda,“ uznával zkušený profesor porážku od svého talentovaného žáka. „Ale pro mě na hovno. Prosral jsem to na vnitřku.“

Duel si pochvaloval rovněž Lukáš Volejník. „Ani jsem to nečekal,“ zářil. „Je dobře, že mě trápil, aspoň vím, kde mám rezervu!“ V polovině mítinku byl před ním pouze Charlie Ebner, jenž však na něho měl pouhý bod k dobru. Předtím hladce vyhrál devátou jízdu, avšak Robert Růžička a Mark Uzzell se evidentně rozhodli, že dnes nebude v Hamru na Jezeře žádná nuda.

Angličan si před závodem stěžoval na bolavý palec z letošního prvního závodu, který mu nedopřál dostatek potřebné sebedůvěry. Teď jí však měl na rozdávání a urputně hájil druhé místo před Robertem Růžičkou. Jenže ani on nechtěl dávat komukoliv přednost. Intenzita jeho nájezdů se stupňovala s ubývajícím počtem kol do cíle.

V posledním výjezdu tvrdě udeřil z vnitřní strany a tlačil Marka Uzzella na balíky. Angličan, který kvůli ledům přesídlil do Švédska, nechtěl povolit, ale nic jiného mu nezbylo. „Mám slámu až v botách,“ žertoval, když si v depu sundal přilbu. Spokojen mohl být i Jan Pecina. Jeho předpověď o skvělých závodech vyšla dokonale a každý ze čtrnácti přítomných by si zasloužil pověsit zlatý věnec kolem svého krku.

Závěr zašmodrchaný jako klubíčko nití
Charlie Ebner devět, Lukáš Volejník osm a Jan Pecina sedm. Taková byla situace na hrotu průběžného pořadí po třech sériích. Dopředu se však tlačili i další. Andrej Diviš byl dvakrát nejrychlejší od startu rozjížďky s číslem jedenáct. Praporkáři však museli mávat, protože jinak bezchybná organizace mírně zaskřípala a na roštu chyběl Radek Hutla. Petr Klauz vzápětí neopustil vedoucí příčku ve dvanácté jízdě.

Po přestávce ho čekal duel s Charlie Ebnerem. Rakušan se však znovu usadil na čele a jeho syn se ho držel jako stín. Petr Klauz byl třetí. Přišel však nájezd do druhé zatáčky ve třetím kole. A jeho motocykl s píchlým předním kole ležel na dráze, zatímco jeho majitel doklouzal po ledě ven. Stejný problém, by bez pádu, potkal prve i jeho otce Jana. A protože měli jen jedno náhradní přední kolo, v závodě pokračoval už jen syn.

Zatímco Charlie Ebner upevnil průběžné vedení, další místa se vyrovnávala. Jan Pecina musel o triumf v rozjížďce s číslem čtrnáct bojovat s Reném Dünkim. Švýcarský bývalý účastník silničního mistrovství světa a majitel mistrovských bodů ze zrušených osmdesátek si již včera v Růžená pochvaloval své zlepšení. A nyní dvě kola ukazoval výfuk Janu Pecinovi.

Vousatý matador se nakonec v první zatáčce třetího kola přece jen dokázal probít pro tři body. O pár minut později ho dostaly na druhou příčku průběžné klasifikace. Lukáš Volejník totiž odstartoval až jako druhý za Andrejem Divišem. Západočech ho v první zatáčce odrazil. Dobře věděl, že je v sázce nejen dnešní závod, ale především mistrovský titul. Na konci druhého kola měl už na Lukáše Volejníka bratru dvacetimetrový náskok, který ještě zvyšoval.

Závod se však zamotával víc a víc. Na startu šestnácté jízdy stanul jen rodinný tandem Hutlových. Prestižní duel ovládl syn Lukáš. A právě on měl po poslední přestávce přestřihnout vítěznou šňůru Charlieho Ebnera. Rakušan sice perfektně odstartoval, avšak Lukáš Hutla se záhy vypořádal s Josefem Kreuzbergerem a vedl svůj motocykl vnitřkem úvodního oblouku.

Charlie Ebner ovšem odolal. Stejně tak o kolo později, kdy mladý Čech zopakoval v první zatáčce svůj útok. Ani nyní mu nezdar nevzal ani vítr z plachet, ani odhodlání. V posledním oblouku před cílem udeřil z vnitřku a nyní byl úspěšný. Charlie Ebner se musel smiřovat s jedinou dnešní prohrou, ale dobře věděl, že mu nejvyšší stupínek pódia vytvořeného z pařezů nikdo nevezme. Zato Lukáš Hutla mohl jen želet předchozího nešastného defektu.

V rozjížďce s číslem osmnáct nejlépe odstartoval Jan Pecina. Záhy ho ovšem předjeli Petr Klauz a Radek Hutla. Povedlo se jim to nebývale rychle a hladce, což byl neklamný signál technických problémů místního matadora. A vskutku. Ve druhé zatáčce druhého kola vyjel moc ven. Dostal se za vnější čáru, zavadil o balík slámy a upadl. Posbíral se ze země, rozhodil rameny a odkráčel do depa. „Píchlý přední kolo,“ vysvětlil, proč ani dnes nebude stát na stupních vítězů.

Na ně však za dané konstelace zamířil Andrej Diviš. Mladší Charlie Ebner mu v předposlední rozjížďce nemohl konkurovat. Tři body k devíti dosavadním daly dohromady dvanáct, což stačilo na bronz. Navíc si Andrej Diviš upevnil průběžné vedení, bude-li uspořádán ještě jeden mistrovský podnik. Pro stříbro se před domácím publikem natáhl Lukáš Volejník, hladce ovládnuvší rozjížďku s číslem dvacet. Největší rána na konec se ovšem ozvala z motocyklu Martina Běhala. Jeho pilot z ní neměl radost. Přetržený řetěz ho totiž v konečném pořadí stál dvě místa.

Hlasy z depa
„Super, proti včerejšku je to o sto procent lepší,“ zářil Lukáš Volejník. „S Peckou to bylo super, ani jsem to nečekal. Je dobře, že mě trápil, aspoň vím, kde mám rezervu. A vím, co se učit. Na delší dráze se jede líp než na malejch‘. Snad jsem si tu smůlu už vybral včera, budu se snažit soupeře prohánět i dál.“

„Byla to úplně jiná dráha než v Růžený,“ svěřoval se Andrej Diviš. „Delší. Na začátku jsem měl špatnej‘ převod. Přehazovali jsme rozetu. Byl tu rychlej‘ střed a než jsem na to přišel, byly dvě jízdy pryč.“

„Jelo se mi líp než včera,“ pochvaloval si Lukáš Hutla. „Nebyly závady, ale škoda toho karburátoru, jinak by byla bedna. I na starým motoru se dá jet. Drželo to, dráha byla dobrá.“

„Píchnul jsem přední kolo, jinak jsem se rozjížděl,“ litoval Jan Pecina. „Ale já si tu bednu vyberu až na mistrovství světa. Dneska to bylo dobrý, super závody. Pěkný jízdy, bojovalo se.“

„Chyběl bod,“ kalkuloval Radek Hutla. „Ale mám naraženou krční páteř z Polska. Cejtil jsem každou díru a kroutil se na motorce. Teď jedu s Petrem Klauzem do Sanoku.“

„Než jsem měl píchlý kolo a nejel do pásky, se mi jelo dobře,“ komentoval Petr Klauze svá samá vítězství s výjimkou dvou vyřazení. „Škoda. Bych to rozšláp‘!“

„Já měl jedno přední kolo píchlý, kluk měl jedno přední kolo píchlý,“ říkal Jan Klauz. „Měli jsme jen jedno náhradní. Půjčil si ho mladej‘ a viděl’s, jak to s ním cvičilo.“

„Škoda, jelo se perfektně,“ želel Martin Běhal prasklého sekundárního řetězu v rozjížďce s číslem dvacet. „Jel jsem pro dva body. Škoda.“

1. Charlie Ebner, A 3 3 3 3 2 14
2. Lukáš Volejník, CZ 3 2 3 2 3 13
3. Andrej Diviš, CZ 1 2 3 3 3 12
4. Lukáš Hutla, CZ 3 E 1 3 3 10
5. Jan Pecina, CZ 2 3 2 3 X 10
6. Radek Hutla, CZ 3 1 2 2 2 10
7. Petr Klauz, CZ T 3 3 X 3 9
8. Charlie Ebner ml., A 1 3 0 2 2 8
9. Josef Kreuzberger, A 2 2 2 1 1 8
10. René Dünki, CH 2 2 1 2 0 7
11. Robert Růžička, CZ 0 1 2 1 2 6
12. Jan Klauz, CZ 2 0 1 – – 3
13. Mark Uzzell, GB 0 1 1 0 1 3
14. Martin Běhal, CZ 1 1 0 1 E 3

Průběžné pořadí seriálu:

  Růžená Hamr TOTAL
  8.1. 9.1.  
1. Andrej Diviš, CZ 14 12 26
2. Charlie Ebner, A 8 14 22
3. Jan Pecina, CZ 11 10 21
4. Lukáš Volejník, CZ 5 13 18
5. Petr Klauz, CZ 8 9 17
6. Josef Kreuzberger, A 8 8 16
7. Radek Hutla, CZ 4 10 14
8. Charlie Ebner ml., A 5 8 13
9. Mario Schwaiger, D 13 NS 13
10. Lukáš Hutla, CZ 2 10 12
11. Günther Bauer, D 12 NS 12
12. René Dünki, CH 4 7 11
13. Martin Posch, A 10 NS 10
14. Florian Fürst, D 10 NS 10
15. Jan Klauz, CZ 4 3 7
16. Robert Růžička, CZ DNR 6 6
17. Martin Běhal, CZ 2 3 5
18. Mark Uzzell, GB NS 3 3

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II)

Ostatní závody

Čeští závodníci hráli hlavní role na německých šroubkách

AKTUALIZOVÁNO

Oberau – 9. ledna
V německém Oberau pár kilometrů za českou hranicí se konal šroubkařský mítink, jemuž mezinárodní rámec dodali čeští plochodrážníci. Hlavní klání opanoval Rony Weis, jenž po čtyřech vítězstvích v základní části přijel jako první do cíle finále A před Eduardem Krčmářem a Romanem Čejkou. Miroslav Vondráček obsadil šestou příčku. Stejně suverénně si ve stopětadvacítkách počínala Michaela Krupičková, za níž se umístili Zdeněk Holub a Richard Geyer.

„Šroubky jsou prostě parádní,“ hodnotil Roman Čejka. „S technikou nebyly žádný problémy, jenom maličkosti. Až ve finále jsem dostal cejchu od obou dvou, od Ronyho i od Edy, protože jsem vůbec jsem neodjel od startu. A voda tý motorce vůbec nedělala dobře, tak to nějak prsakolo, ale jízdu jsem dojel. Třetí místo je dobrý. Hlavně jsem se hezky svez‘ a o to šlo. Dráha byla na nějakým koupališti, který bylo vypuštěný, takže tam bylo asi dvacet centimetrů ledu a skoro žádná voda pod tím. Nebylo riziko, že se propadnem‘, ale protože poslední dny moc nemrzlo, tak na dráze stála voda. Pořadatelé ji vymetali ven a potom už to šlo. Po čase se ale voda dostala zpátky. Když se smíchala s ledem a dostal jsem cejchu, nebylo to moc příjemný. Byl jsem celej‘ mokrej. Dělaly se i koleje, hlavně z výjezdu to pěkně kopalo a dalo se z tý koleje jezdit i po zadním. Diváků tam bylo dost, takže tam byla dobrá atmosféra, moc se mi to líbilo. Těším se na další takovýhle akce, je to sranda. Díky tátovi, panu Polákovi a MC Meissen.“

Foto: Zdeněk Holub st.

Polsko

Roman Čejka letos váhal jen chvilku

Ledce – 9. ledna
Mezi početným kontingentem českých závodníků, kteří podepsali kontrakt s druholigovým polským Krosnem, je i Roman Čejka. Pro slánského závodníka jde o první zahraniční angažmá jeho kariéry. Magazínu speedwayA-Z řekl, že si nabídku rozmýšlel, ale nakonec po ní dychtivě sáhl.

„Nabídka mi přišla e-mailem,“ vysvětluje Roman Čejka, jak se kontaktoval s polským klubem. „Asi tejden jsem přemejšlel o tom, jestli mám podepsat nebo nemám. Taky jsme si říkali, jestli není brzo a jestli nemám ještě rok počkat, ale takhle bych to odkládal pořád a už minulej‘ rok jsem to odložil. Poradil jsem se s kolegou Martinem Málkem a Honzou Jarošem a ty říkali, že je tam všechno v pohodě, abych neváhal a podepsal.“

A ruka byla v rukávě. „Domluvili jsme se na bodovným a cestovným,“ líčí Roman Čejka další postup při vyjednávání. „Dohadovali jsme se asi tejden. A když to všechno vyhovovalo, podepsal jsem. Jsem zvědavej‘ a docela se těším, když mě pozvou, tak se budu snažit udělat co nejlepší výsledek, ale musím dávat pozor, aby mě hned na začátku nevyrakvil nějakej‘ Pšonka.“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II)

MČR Na ledové dráze

V Hamru na Jezeře se pracuje na dráze

Růžená – 8. ledna
Ledva Jan Pecina dnes projel cílem rozjížďky s číslem sedmnáct, už se sháněl po svém mobilním telefonu. Spojil se s kolegy z Osečné, kteří sledovali stav ledového oválu vytyčeného na zamrzlé hladině Hamerského jezera. Odpověď byla uspokojivá, takže mohl potvrdit, že se zítřejší druhý podnik ledařského šampionátu bude konat. Severočeská výprava zamířila z Růžené rovnou do Hamru na Jezeře, aby pilně pracovala na dráze.

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II)