Česká ledařská svodka

Rusko, Polsko, Rakousko, Švédsko
Již začátkem listopadu vyjeli bratři Klatovští do tisíce kilometrů vzdáleného ruského města Blagověšensku, kde se zúčastnili dvou dvoudenních závodů otevřeného šampionátu Amurské oblasti. První kolo se uskutečnilo 14. a 16. listopadu a přineslo ve vynikající konkurenci Antonínu Klatovskému deváté místo, když si připsal třináct bodů, mladší bratr Jan za tři body obsadil šestnáctou příčku.

Druhý mítink se odjel ve dnech 20. a 21. listopadu a Antonín byl opět devátý za čtrnáct bodů a Jan byl klasifikován na místě třináctém se sedmi body.

Celkovým vítězem šampionátu se stal ruský třináctinásobný mistr světa Nikolaj Krasnikov, který vyhrál všech svých dvacet rozjížděk, Antonín Klatovský byl celkově devátý a bratr Jan skončil čtrnáctý.

Mezi vánoci a Silvestrem již tradičně ve Švédsku uspořádali ledařský Santa Cup, po několikáté se zúčastnili i bratři Klatovští.

Seriál začal 26. prosince v Ornskoldsviku a nezačal moc dobře pro naše borce, vinou počasí a sněhové bouře nestihli začátek mítinku a odjeli jen poslední dvě série. Antonín obě vyhrál a získal osmé místo, Jan měl jeden bod.

Druhý závod Santa Cupu se uskutečnil v Avestě, Antonín vyhrál základní část s plným počtem patnácti bodů, až ve finále podlehl domácímu střelci Stefanu Svenssonovi, Jan Klatovský se umístil osmý za osm bodů.

Poslední mítink se odjel 29. prosince v Gavle, po základní části byl Antonín druhý za třináct bodů a ve finále podlehl opět Svenssonovi, který celý seriál vyhrál před našim jezdcem, Jan byl opět osmý za šest bodů a celkově skončil na místě osmém.

Po čtyřiceti letech se v Polsku uskutečnil závod na přírodní dráze a to v Gniezně na jezeře Winiary, a jelo se o Pohár prezidenta města Gniezna. Závod opanoval domácí hvězda Grzegorz Knapp s plným bodovým ziskem, na třetí stupínek vystoupal Radek Hutla po zisku dvanácti bodů. Jan Pecina byl pátý, Lukáš Volejník sedmý, Lukáš Hutla desátý
a Martin Běhal dvanáctý.

Tříkrálový závod v rakouském Weissenbachu byl pro mnohé příprava před kvalifikačními koly MS, a proto na volný závod byla dobrá konkurence. Vítězství si připsal favorizovaný Frank Zorn, společnost na stupních mu dělali bratři Klatovští Antonín byl druhý se ziskem čtrnácti body a Jan se rozjížděl o třetí místo s Johnnym Tuinstrou a vyhrál, když měli oba
jedenáct bodů, stejně bodů měl i Gunther Bauer, ale nenastoupil do rozjezdu.

Bratrské duo se vydalo místo domácího šampionátů do Švédska, kde začala týmová Elitserien. První závod se odjel 8. ledna v Ornskoldsviku a zvítězil tým Hammarby IF, jehož vestu oblékají bratři Klatovští. Antonín byl strůjcem výhry po zisku sedmnácti bodů, Jan přidal sedm bodů, dalšími členy týmu byli Fredrik Johansson a Robert Henderson.

Na druhý den se jelo druhé kolo ve Stromsundu a celek Hammarby opět vyhrál, tentokrát Antonín vyjel třináct bodů a Jan pět bodíků.

V Avestě 11.ledna pokračovala Elitserien třetím kolem, tým Hammarby až poslední jízdou ztratil hattrick, když Antonína Klatovského zradila motorka a výhru přenechalo celku Ornskoldsviku o jediný bod. V závodě Antonín získal devět bodů a Jan vyjel bodů osm.

Rusové udávali tempo

St. Johann im Pongau – 15. ledna
Finálová série mistrovství světa na ledové dráze zná už první pětici finalistů. V rakouském St. Johannu včera večer triumfoval Sergej Karančincev, jemuž na stupních vítězů dělali společnost Frank Zorn a Ivan Ivanov. Dále postoupili i Dmitrij Bulankin a Stefan Pletchacher. Jan Klatovský byl vyloučen z rozjezdu o šesté místo, jenž garantovalo místo náhradníka, Andrej Diviš skončil třináctý. Cestu dál nenašel ani legendární Per Olof Serenius.

1. Sergej Karačincev, RUS 2 3 3 3 3 14
2. Frank Zorn, A 3 3 2 3 2 13
3. Ivan Ivanov, RUS 3 3 2 3 2 12
4. Dmitirj Bulankin, RUS 2 3 3 2 1 11
5. Stefan Pletschacher, D 3 1 2 2 2 10
6. Mäts Jarf, FIN 0 2 1 3 3 9+3
7. Johnny Tuinstra, NL 1 2 2 1 3 9+2
8. Jan Klatovský, CZ 2 3 F 2 2 9+L
9. Per Olof Serenius, S 1 1 3 3 0 8
10. Martin Leitner, A 2 0 1 2 2 7
11. Fredrik Johansson, S 1 2 0 1 1 5
12. Max Niedermaier, D 3 E 1 E E 4
13. Andrej Diviš, CZ 0 0 2 1 0 3
14. René Dünki, CH 0 1 0 X 1 2
15. Johan Bruckner, A (res) 1 1 2
16. Jo Saertre, N 0 1 0 0 0 1
17. Charlie Ebner, A 1 X – – – 1
18. Thomas Ratheb, A (res) 0 0

Krzysztof Nowacki věří, že bude ještě lépe

Leszno – 15. ledna
Když u nás poprvé před pěti lety vykládal své motocykly při květnovém pouáku v Kopřivnici, každý z přítomných ho bral jako dalšího Poláka, kterých přes českou severní hranici dorazila spousta. A ještě větší spousta dorazí, pokud bude v obou zemích plochá dráha. Nikdo nemohl tušit, že se na našich stadiónech stane důvěrně známou osobností. A to nejen kvůli své licenci se lvíčkem v logu federace či působení v Plzni, Březolupech a Slaném. Ale i vzhledem ke své přátelské povaze a silnému smyslu pro pobavení publika. Krzysztof Nowacki řeší našimi závody nedostatek příležitostí v Polsku. Nicméně ty ho dostihly i tady, takže na prahu nové sezóny hledá prvoligové angažmá, jak se svěřil magazínu speedwayA-Z.

„Ze sezóny 2010 nemohu být celkově spokojený,“ říká polský závodník na rovinu. „Už v samotném počátku jsem chytil zápal plic a tím pádem ztratil dva první závody v Pardubicích a ve Mšeně.“

Přesto se však nenechal zlomit. Hodně pracoval na své fyzické kondici, shodil patnáct kilogramů, běhal po lesích a trénoval na motokrosovém motocyklu. Smůla ho však naneštěstí neopouštěla.

„V září jsem měl pech v Belgii při jejich Zlaté přilbě v Heusden-Zolderu,“ popisuje. „Speciálně jsem si připravil techniku, jenže mi při tréninku prasknul karburátor. Druhý motor se zadřel a bylo po závodech.“

O další mítink ho připravil d隝, který zrušil žarnovický šampionát Slovenska nejen v původní, ale také v náhradním termínu. Neobjevil se ani v posledním kole českého přeboru jednotlivců/družstev v Plzni, kam ho klub nepřihlásil.

„Myslím, že jsem měl šance být v závěrečné klasifikaci v první desítce,“ přemítá nad svým konečným patnáctým místem. „Ale v dubnu v Pardubicích jsem měl ten zápal plic a druhý den jsem už do Mšena nemohl přijet.“

Důkazem oprávněnosti jeho ambicí a velkému odhodlání, které má Krzysztof Nowacki na rozdávání, je i jeho srpnový výkon ze Svitav. Tamní technická dráha nikdy nebyla jeho šálkem čaje. Často to končilo na zemi nebo v sanitce, zaplapánbůh bez vážnějších zranění. A najednou deset bodů.

„Doposud jsem v českých závodech startoval nejvíc na dráze ve Svitavách,“ vysvětluje velikánský obrat. „Už mohu říct, že jsem tu dráhu rozšifroval. A jsem spokojený ze svých vystoupení na ní. A myslím, že to už bude lepší i na ostatních oválech.“

V jednom případě ho Milan Mach povolal do slánské sestavy rovněž pro extraligu. „Byl jsem do těch závodů bojovně naladěný,“ vzpomíná Krzysztof Nowacki. „Ale při férovém souboji jsem měl smolný pád a musel jsem do nemocnice. Dobře, že to skončilo jen vymknutím kůstky v noze.“

V uplynulém roce dokonce reprezentoval českou trikolóru, když se objevil při středoevropském poháru MACEC Cup v Ostrowě. „Jsem rád, že jsem mohl reprezentovat barvy Čech,“ netají se. „Kdyby byla nějaká šance startovat v této soutěži i v sezóně 2011, moc rád bych se zase zúčastnil.“

A když už hovoříme o nadcházející sezóně, s jakými ambicemi a plány do ní Krzysztof Nowacki vstoupí? „Co se týče plánů, chtěl bych častěji startovat v extralize za AK Slaný,“ odpovídá. „A hledám také tým, za nějž bych mohl jezdit v 1. lize, protože v ní Slaný letos nepojede. Podepsal jsem také kontrakt v Žarnovici na účast v jejich lize a také bych se chtěl znovu objevit v Německu a v Belgii. A ambice jsou, abych mohl hodně reprezentovat klub, za které budu startovat, a ukončit sezónu bez zranění.“

Krzysztof Nowacki nabízí a děkuje:
„Hledám nejen klub pro 1. ligu, ale také sponzory, protože v současnosti nemám žádného. Kdyby se našel někdo, kdo by měl chtěl pomoct, budu rád za každou nabídku. Mohu garantovat reklamu na svém autě, na plachtě v depu a také na svém oficiálním internetovém servisu www.speedwayknowacki.pl.tl. Zájemce prosím o e-mail na krzysztof_nowacki5@wp.pl.“

„Chtěl bych na závěr pozdravit všechny plochodrážní fanoušky a také svou rodinu, skvělé syny Martinka a Alanka a manželku Karolinu. Na shledanou v blížící se sezóně.“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II), Martin Búri a archív Krzysztofa Nowackeho

České šampionáty 2011: devatenáctky drží filozofii jediného závodu

Na sklonku sezóny 2003 přišlo Mšeno s myšlenkou obnovit český šampionát juniorů do devatenácti let. Ten se konal už roku 1999, kdy začal ve Svitavách, ale druhé slánské kolo bylo bez náhrady zrušeno kvůli dešti. Hned v další sezóně však zanikl na pořadatelském nezájmu a ani Mšeno při renesanci českých devatenáctek nenašlo žádný další klub, který by se k němu přidal. Mimoděk tak vznikla tradice, že mistr České republiky do devatenácti let vzejde na základě jednoho jediného závodu. A v případě užití rozpisu pro dvanáct borců dokonce z jediné finálové jízdy.
O rozšíření šampionátu do více kol usiloval i někdejší pražský kouč Radomír Semela, ale byl přehlasován. „Juniorský šampionát do devatenácti let byl od počátku koncipován jako soutěž, kde se jezdci, kteří se pravidelně nedostanou do startovní listiny mistrovství republiky do jednadvaceti let, svezou v oficiálním závodě,“ vysvětluje Petr Moravec, předseda VV SPD.

Podobné řešení je spravedlivé i s ohledem na reprezentaci, kde se už delší dobu při nominaci uplatňuje zásada finálové účasti a národního šampionátu coby druhého kritéria. „Věková kategorie do devatenácti let si to rozdá o účast v mistrovství Evropy bez přítomnosti starších juniorských jezdců,“ souhlasí Petr Moravec, aby vzápětí vyvrátil stín podezření o nezájmu pořadatelů. „Pořadatelsky není problém nasadit více závodů, ale držíme se již několik let praxe jednoho podniku.“

Ten se letos bude konat koncem července v Pardubicích, které už viděli korunovaci šampionátu do devatenácti let v letech 2006 a 2009. Termín umožní účast i řadě závodníků, kteří oslaví patnáctiny až v průběhu sezóny. Nicméně nestálo by za úvahu snížit věkový limit na čtrnáct let, který umožňuje legální trénink s pětistovkou? A to tím spíše, prokazují-li nejmladší adepti plochodrážního řemesla dostatečnou zručnost i v tréninkových závodech, které jsme loni viděli kupříkladu v Chabařovicích?

„Co se týče věkové hranice, pro třídu do 500 ccm je závazná pro závodění věková kategorie patnáct let,“ říká český plochodrážní šéf. „Mimochodem v FIM je šestnáct. Čtrnáct let pro přípravu je sama o sobě na hraně, ale podařilo se ji prosadit s ohledem na skutečnost, že v každé kategorii je dán rok na přípravu, což nakonec akceptovaly všechny schvalovací složky.“

Hlasování spojená s MR juniorů na rozšířeném zasedání VV SPD 11. prosince:

předkladatel: návrh: výsledek:
VV SPD navržený systém pro40 : proti0

Mistrovství republiky juniorů do 19 let řečí pravidel:
Startují jezdci kterým v den konání závodu je nejméně 15 let a v roce konání šampionátu dosáhnou maximálně věkové hranice 19 let (jezdci narozeni v roce 1992 a mladší).
V závodě startují jezdci přihlášení držitelem licence soutěžícího. Do závodu budou přijati přihlášení jezdci s platnou licencí vydanou FMS AČR. V závodě může startovat i držitel licence jiné národní licence FMN.
Toto mistrovství se řídí Přílohou N 073 Národních sportovních řádů Mistrovství České republiky juniorů.

KVALIFIKACE
V případě, že k závodu Mistrovství České republiky juniorů do 19 let bude přihlášeno více jak 16 jezdců, uskuteční se kvalifikační jízdy přihlášených jezdců k doplnění startovní listiny. Místo ve startovní listině závodu mají zajištěnou jezdci této věkové kategorie, držitelé licence vydané FMS AČR na 1. – 12. místě redukované průběžné klasifikace Mistrovství České republiky juniorů do 21 let. Pořadatel finále má právo mít ve finále minimálně jednoho svého jezdce. Tím bude případně nejlépe umístěný jezdec pořadatele v této kvalifikaci. Pokud to bude jezdec, který skončí na horším než posledním postupovém místě, tak z kvalifikace postoupí jezdec pořadatele na úkor posledního kvalifikovaného jezdce do závodu.

FINÁLE
Finále Mistrovství České republiky pro rok 2011 se uskuteční jako samostatný finálový závod jehož pořadí bude i pořadím v MČR juniorů do 19 let pro rok 2011.

Pneumatiky: dvě nové hrany, jezdec si může nechat označit ještě jednu hranu pro absolvování případné dodatkové jízdy
Přihlášky: 31. ledna 2011

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II)

Vladimír Vopat si bere ponaučení z každé porážky

Třebusice – 13. ledna
Odyssea, řecký epos všeobecně připisovaný Homérovi, líčí osudy krále Odyssea, jenž si při návratu z Trojské války rozhněvá boha moří Poseidona. A ten mu dokonale zkomplikuje návrat domů do Ithaky. Díky nastraženým útrapám trvá jeho cesta neuvěřitelných dvanáct let. Česká plochodrážní scéna nabízí paralelu strastem bájného antického krále. Pražský Olymp se už od roku 2003 snaží vyhrát extraligu, v níž už triumfovaly všechny ostatní celky, které se jí účastnily. Magazín speedwayA-Z si o loňské pražské extraligové kampani povídal s koučem Vladimírem Vopatem, jenž pádně dokázal, že umí víc než rozdávat kytičky na nástupech a sponzorské příspěvky pod logem Bellis a dovedl celek z tristní pozice u dna tabulky k celkovému stříbru.

Mrazivá jistota a zrod nového týmu
Příprava pražského Olympu byla nevídaná. Klub vyrazil do Opole na test match s místním klubem. Poláci však k odvetě nepřijeli, nicméně Pražané se přesto dostali na svou dráhu ještě na konci března v náhradním klání Šmoulů a Květinářů. O týden později následoval další přátelák s Plzní. Vladimír Vopat získal i strategickou převahu, jelikož se oba závody na Markétě konaly dle nového extraligového rozpisu, který si mohl vyzkoušet přímo v praxi. A extraliga mohla začít naostro.

Na Markétu v krátkém sledu zamířily Mšeno, Pardubice a Slaný. Pražští závodníci jim byli důstojnými soupeř, avšak v závěrečných rozjížďkách strhli pokaždé hosté triumf na svou stranu. „K ideálu to mělo hodně daleko,“ vzpomíná Vladimír Vopat, jak se cítil s nulovým ziskem po téměř polovině z osmi klání základní části. „Po každém utkání jsem si to rozebral a ohvězdičkoval svoje chyby. V každém se nějaká našla. No, a 6. května jsem měl jednu jistotu – horší už to být s výsledky nemůže. Paradoxem bylo, že jsme s Pardubkama a i Slaným měli navrch a pak zkolabovali.“

Zatímco ostatní soupeři prakticky soutěž prozatím rozehrávali, Pražané se museli jedině zlepšit. „Ono to mělo počátek i v tom, že ne vše bylo tak ideální jak by bylo třeba, přece jenom jezdců je sedm, navíc ne všichni se do sestavy vejdou a zahraniční posila nám taky dvakrát nevyšla,“ vrací se pražský kouč k příčinám svých jarních proher. „Při test matchích je všechno v pohodě, prostřídání, ale – najednou je tu mistrák a je to jinak. Ale zase teď na to můžeme pohlídnout i z druhý strany – co kdybychom všechny vyhráli a pak už si neškrtli? Všechno zlý je k něčemu dobrý, záleží na tom, co si z toho vezmeš…“

Po více než měsíci vyjela Praha poprvé na dráhu soupeře. Sice jen shodou okolností klub zjistil, že dohodnutý Angličan Edward Kenneth nedorazí, nicméně na Borech smetli domácí Plzeň.

„Bohužel už si nevzpomenu, kdo vyslovil jméno Rafal Dobrucki – už se Slaným to mělo šávu, ale skřípot se ozýval,“ vzpomíná Vladimír Vopat. „V Plzni to prdlo – buď a nebo! Ono bylo fajn nejen sledovat jízdy, ale i depo a chování kluků. Připadal jsem si, že vedu jinej‘ tým a nebylo to jenom tím, že jsem si mohl popovídat se zahraniční posilou – Igorem Kononovem. Mimochodem byl trochu na větvi, když jsem mu rusky řekl, že Nina na stadionu bruslí a má prázdniny. Taky se nám probral Zdenda – na můj dotaz, která dráha je v Plzni nejlepší řekl, že červená, tak dostal hned v první jízdě možnost to dokázat a jako správnej‘ profík to dokázal.“

Transparent zůstal nerozbalený
Mezi přihlížejícími na Borech byl také mšenský kouč Petr Vandírek. Bleskově vyhodnotil situaci a stanovil strategii, nebo Olymp zamířil druhý den na jeho dráhu. I tady měl vrch, neměl k senzační porážce favorizovaného celku daleko, ale přišla nešastná diskvalifikace Zdeňka Simoty před startem poslední rozjížďky. Jak už to chodí, rázem se vytvořily dva tábory. Jedni tvrdili, že Lenka Felixová rozhodla správně, druzí její verdikt zpochybňovali, všichni se však shodli, že takové vyvrcholení si dramatický závod nezasloužil. Kýžený důkaz ovšem neposkytly ani televizní kamery. Krátký šot je pořízen z takového úhlu, že není vidět časomíra a jediný, kdo v něm stojí u pásky jako přikovaný, je právě Zdeněk Simota. Pro Vladimíra Vopata, který se po vyloučení svého závodníka rozběhl k telefonu na startovním roštu tempem jamajského sprintera, ovšem taková prohra musela být k vzteku.

„Jeli jsme na výlet, ani vy jste nevěřil, že bouchne bomba – podle prognózy domácích jsme měli vyhrát juniorskou jízdu a pak dojet třikrát druhý,“ komentuje pražský výjezd do Mšena. „Myslím si, že po tomhle závodě někomu cvakala prdelka tak mohutně, že bylo třeba přijmout opatření – co kdyby Praha do Mšena přijela třeba na semifinále nebo nedej Bože na finále! Jinak ten závod měl být rozhodnutý po čtrnácté jízdě a v patnácté byl připraven pro Rafala a Zdendu transparent ‚Děkujeme – odjíždíme!‘. S tím měli přijet do cíle. Možná i proto to Zdenda neustál. Vztek tam byl, i proto jsem si otevřel vrata z depa a vyrazil ke startu. Když budu čučet z depa, tak tam nemusím bejt‘, i když vím dopředu, že toho moc nezměním.“

Čtvrtá prohra dala dalšímu pražskému působení v loňské extralize jediný možný smysl. Pakliže chtěli postoupit do play-off, nezbylo než vyhrát v Pardubicích, ve Slaném a odložené domácí s Plzní. Záměr se povedl.

„Při cestě do Pardubic jsem si říkal, že by bylo fantastické mít na konci základní části vyrovnanou bilanci vítězství a porážek,“ vrací se pražský kouč do poloviny srpna. „Věřil jsem klukům a pokud se nestane nic nepředvídatelného, že ta šance tady je. Je pravdou, že jsem to moc nerozhlašoval, ale ti, kterých se to týkalo to vzali za svoje. Při závodě v Pardubicích vrcholila pololetní krize Matese, ale objevil ‚nějaký‘ Daniel Jeleniewski, který se nedohodl v Plzni a tak měl motivaci dokázat, že na to má. Má – vyšlo nasazení a tentokrát bylo opravdu rozhodnuto ve čtrnácté jízdě…“

Pražský kouč nepodceňoval ani další své soupeře. „Ve Slaném jsme měli i trochu kliku na sestavu domácích, ale taková utkání bývají ošidná – v české sestavě jsem klukům nemohl dovolit dělat ramena a tady jim chci seknout poklonu – byl to profesionální výkon,“ vysvětluje svou filozofii. „Otázky domácích se pak točily na náš souboj s Plzní, ale my jezdíme plochou dráhu, ctíme to, že na divadelní představení jsou jiní profíci… Navíc jistota je jistota a těch závodů po tom našem posledním ještě pár bylo.“

Stříbro je fakt a ostatní už jen spekulace
Navzdory zpackanému jaru, dosáhl PSK Olymp Praha brány play-off. Jeho semifinálový duel ve Svítkově si v žádném případě nezasloužil předponu semi-. Jak Pardubice, tak Praha logicky chtěly postoupit ještě o jednu úroveň výše a jejich sestavy těmto ambicím plně odpovídaly. Pražané nasadili Nicki Pedersena a velikán světového kalibru jejich očekávání nezklamal. Pardubice kladly statečný odpor, avšak nakonec se musely smiřovat s těsným vyřazením.

„Semifinále – to bylo pro mne utkání roku a to nejen pro vítězství,“ svěřuje se Vladimír Vopat. „Myslím si, že kromě počasí ten závod měl všechno. Bylo jasné, že to do sestavy bude chtít eso. A i to se povedlo. Vyšli jsme z toho, že v květnu jsme byli většině diváků pro srandu a teď se otevřela šance. Zkusili jsme i psychologii – podle našeho názoru po odebrání licence Martinu Vaculíkovi mělo následovat anulování jeho výsledků a semifinále bychom jeli doma. Nakonec i tady se potvrdilo, že ze všeho se dá vzít to lepší – Nicki si zatrénoval a pak v pěti jízdách odvezl domů zlatou přilbu.“

V semifinále šlo o hodně, o nic méně než o všechno a každý detail mohl sehrát klíčovou úlohu. „ Jen tak mimochodem – i takového profíka musíte hlídat,“ říká pražský kouč na adresu Nickiho Pedersena. „Naučil jsem se perfektně dvě slova ‚white‘ a ‚yellow‘. Stejně mi na jednu jízdu frknul, ale má hrozně rychlého mechanika. I tady se to neobešlo bez emocí v patnácté jízdě – chtěl jsem po pádu pro Matěje prohlídku od doktora, stěžoval si na rameno, ale rozhodčí Pavel Kubeš byl rychlejší. No, a po závodě? Kdy se mi povede dát hobla trojnásobnému světovému šampionovi, kterej‘ byl z nás možná nejšastnější. A prožitky – na ty není moc času, prasklo to až na dráze po té poslední jízdě.“

Následující týden Mšeno na svém ovále porazilo Plzeň a mohlo se připravovat na domácí finále proti pražskému Olympu. To ale muselo pro Pražany být hodně hektické s protesty proti hostování Aleše Drymla a smolným průběhem, když po pádech přišli o Josefa France a Rafala Dobruckeho.

„Finále je finále a pro nás bylo fantastické už v něm účinkovat,“ reaguje Vladimír Vopat. „O divadle už jsem tady mluvil a tedy se sluší říci jediné – ten večer byli domácí prostě lepší a my jsme měli šanci pouze při kompletní sestavě, což padlo už první jízdou Pepy France a pak ještě odchodem Rafala Dobruckeho. Možná bychom prohráli i s nimi, to už jsou jen spekulace. K těm protestům – mně osobně vadily dvě věci. Jednak způsob výpočtu průměru, statisticky je nesmyslem počítat průměr z jedné jízdy a jednak to, že VV SPD jakýmkoliv rozhodnutím před závodem jednoznačně celou záležitost neusekl. Vzpomněl jsem si na to při lize mistrů, kdy José Mourinho nechal na Ajaxu vykartovat svoje dva hráče, aby je měl na osmifinále a řídící orgán jemu i hráčům vymetl takovou pokutu za znevážení soutěže, že nikdo nestačil ani protestovat. A je po ptákách…“

Rodný list Matěje Kůse je v pořádku
Poučení se ale dá vzít i z neúspěchu. „V závodě samém byli domácí lepší a je potřeba týmu Zlatá přilba Mšeno sportovně k titulu popřát,“ konstatuje Vladimír Vopat. „Ponaučení si beru z každé porážky, ale nečekejte, že se s ním budu svěřovat. Ještě si dovolím pár slov k pisatelům poznámek o protahování závodu častými úpravami dráhy: po čtyřdenních deštích ta dráha nebyla zrovna dvakrát a úpravy se dělaly vyloženě na přání Grega Hancocka a Nickiho Pedersena kvůli bezpečnosti jezdců. Chce-li někdo tyto dva napadat za protahování závodu…“

Olymp protestoval proti postupu jury finálového závodu po skončení soutěže a přitom apeloval především na budoucnost pravidel. Navíc otevřel otázku posílení pravomocí a práv manažera klubu, aby byl kupříkladu jako v duchu polské ligy vyrovnaným partnerem oficiálním činovníkům závodu.

„Naše protesty a odvolačky směřovaly právě i k rozhodnutí jury při finále, kdy nebyla dodržena všechna kriteria,“ vyjadřuje se na toto téma pražský kouč. „Právě to, jak by to mohlo vypadat v budoucnu třeba i podpisem manažerů pod zápis nebo sepsáním připomínek do zápisu, čímž by se mohlo spoustě nedorozumění předejít, chceme navrhnout, ale já jsem přesvědčen, že VV SPD už na takových opatřeních pracuje.“

A co čeká pražský Olymp v nejbližší době? Je tady otázka Luboše Tomíčka, který byl na podzim vyřazen z extraligového kádru. A konec konců i záležitost juniorů, kteří byli silným trumfem celku, avšak Matěj Kůs oslavil jednadvacetiny. Podnikl klub nějaké kroky získat nějakého mladíka z jiného klubu, jenž jezdí s podporou CS MV? Logicky se nabízí Jan Holub, jehož mateřská Plzeň v letošní extralize bude scházet.

„V nejbližší době nás čeká stabilizace sestavy a jednání se zahraničními posilami,“ prozrazuje Vladimír Vopat. „Máme představu, ale čekali jsme i na systém extraligy pro rok 2011, který byl potvrzen v Pardubicích. Já osobně jsem rád jako Středočech, že Slaný pojede extraligu, i když to nebudou mít jednoduché – ale to asi nikdo. Luboš je členem AK Markéta, není členem CS MV, takže z toho budeme vycházet, aby do 30. ledna bylo jasno. Zkusil jsem dotaz u mámy Matěje, jestli nedošlo k nedopatření při vyplňování jeho rodného listu a, bohužel, nedošlo. Samozřejmě jednáme a zkoušíme, ale ruce v rukávech ještě nejsou, tak nechci předjímat. V jednání je i několik překvapení ze zahraničí, ale právě teď se jedná i o tom, zda dát příležitost více jezdcům nebo stabilizovat základní kameny. Koncem ledna bych byl asi sdílnější.“

Vladimír Vopat děkuje:
„Za loňskou sezonu bych chtěl poděkovat všem klukům, kteří nastoupili s vestou Olympu-Bellis v extralize, ale i jejich mechanikům a lidem okolo, kteří nad námi nezlomili tu pomyslnou hůl a věřili. A všem, co to myslí s plochou dráhou dobře.“

Dlouhé pražské čekání na titul v české extralize:

2004 Po zisku titulu v roce 2003 prožíval pražský Olymp nejhorší sezónu své dosavadní historie. Po úvodním druhém místě v Pardubicích se tým potácel na posledním místě průběžné tabulky. Až závěrečné vítězství ve Slaném, jediné za celou sezónu, ho dostal před Mšeno a odvrátil tak hrozící baráž s prvoligovou Plzní.
manažer: Milan Špinka
 
2005 Nejdramatičtější extraligu české historie rozehráli Pražané dubnovým triumfem na své domácí dráze, kdy na poslední chvíli sebrali vedení Slanému. Na další vítězství si ovšem Olymp musel počkat až do září, kdy na Markétě opět těsně předčil Slaný. Středočeský celek nabyl vrchu a v závěrečném kole v Plzni po šestatřiceti letech získal svůj druhý titul. Pražané neuhlídali ani Pardubice, které je v konečném účtování sebrali stříbro větším počtem malých bodů.
manažer: Milan Špinka
 
2006 Slaný obhájil svůj titul už v předposledním závodě před zraky svého pražského publika. Olymp mu rozdílem jediného bodu podlehl v dubnu v Praze. Vzápětí vyhrál v Pardubicích, ale od té chvíle to s ním šlo prudce dolů. Propad kulminoval posledním místem na Markétě v září. O týden později ve Slaném ovšem Pražané dokonale rozválcovali konkurenci, zvedli se ze čtvrtého místa na třetí a do baráže se Mšenem musely Pardubice.
manažer: Antonín Kasper ml., od druhého závodu Radomír Semela
 
2007 Extraliga rozšířená na pět týmů vešla do historie jako rok Plzně. Západočeši se po úvodním čtvrtém místě na svých Borech vzchopili k mohutnému trháku, jenž vyvrcholil pěti vítěznými závody v řadě a zaslouženým titulem. Pražané nevyhráli ani jednou a nakonec skončili bez medaile jako čtvrtí.
manažer: Radomír Semela
 
2008 Extraliga se jela poprvé dvojkolově, kdy po první půli vypadl poslední celek. Rozpis dle světového poháru družstev přinášel vesměs vítězství dosažená stylem vedení v průběžné klasifikaci od první do poslední rozjížďky. Praha suverénně vyhrála první půli, druhou tak začínala náskokem čtyř tabulkových bodů. Stačila však dvě poslední místa a byla ráda za bronz.
manažer: Radomír Semela, od druhého závodu Bohumil Brhel
 
2009 Historie se opakovala stejně jako systém soutěže. Ani tentokrát celek dominující první části nevyhrál celkově. Pražané postoupili z druhého místa do finále. V něm však ani jednou nešli na stupně vítězů, takže jim čtvrté místo patřilo i v závěrečné klasifikaci.

manažer: Bohumil Brhel
 
2010 Loňskou sezónu, v níž se Olymp po třech úvodních prohrách vzepjal ke stříbrné medaili, popisuje nejlépe tento článek.

manažer: Vladimír Vopat

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II)

Franz Zorn je nadále bez ztráty kytičky

Heidenrechstein – 9. ledna
Druhá lednová neděle byla plná ledařských klání v různých koutech světa. Vedle šampionátu jednotlivců (Česká republika, Rusko), nebo ligových závodů (Švédsko) se konal další zajímavý podnik jen pár kilometrů od našich hranic na nové dráze v rakouském Heidenreichsteinu.

Heidenreichstein je malé městečko ležící něco málo přes deset kilometrů od hraničního přechodu Halámky v kraji, kde se v delší, či méně vzdálené minulosti odjel nejeden ledařský závod. Místa jako Kirchberg, Vitis, Litschau, nebo Allensteig nejsou příznivcům ohřebovaných speciálů nikterak neznámá. S výjimkou prvního z nich jde vesměs o dráhy upravené na zamrzlém rybníku. Heidenreichstein je však trochu jiný případ. Aktivní místní klub tu pod vedením Martina Taubera známého spíše pořádáním závodů supermoto, upravil v průmyslové zóně za obcí plochodrážní ovál. Ten zatím nemá licenci (těžko odhadnout, zda o ni bude vůbec usilovat) a přes léto slouží hobby jezdcům z okolí. V zimě je ale situace jiná a po nanesení dostatečné ledové vrstvy nic nebránilo volnému ledařskému klání.

Ačkoliv se na startu sešli jen závodníci z německy mluvících zemí, dával už letmý pohled do startovní listiny tušení velmi kvalitní podívané. Hvězdou první velikosti a favoritem číslo jedna byl několikanásobný medailista mistrovství světa Franz Zorn. Spolu s ním se představila téměř celá rakouská špička a drtivá většina německých ledařů. Výjimkou byl Günther Bauer, který změnil své původní plány a po sobotním závodě v Růžené si dal pauzu.

Franz Zorn zvládl roli favorita a bez ztráty bodu si vybojoval zlatý věnec, po tříkrálovém vítězství ve Weißenbachu druhý v letošním roce. Situaci ale neměl nikterak jednoduchou. Jeho reprezentační kolega Harald Simon čerstvě povzbuzený vítězstvím v sobotním závodě v Poznani ho ve čtvrté sérii v bitvě do té doby neporažených borců tvrdě potrápil, aby pak stanul na celkové druhé příčce. Ve velmi dobrém světle se ukázali i další Rakušané Martin Leitner a Mario Schwaiger, oba dva se však o lepší celkové umístění připravili pády. O třetí příčku se tak rozjížděla dvojice nejúspěšnějších Němců. Sympatický dlouhán Stefan Pletschcher tradičně výborně odstartoval a šel do vedení, ve třetím kole ale neodolal tlaku Maxe Niedermaiera mladšího a po drobné chybě přišel o zelený věnec za třetí místo.

Kladem závodu byla velmi dobrá divácká účast, i absence zranění po několika pádech. Jediným smolař, Němec Johann Weber, nad svou naraženou nohou mávl s úsměvem rukou.


Výsledky:
1. Franz Zorn (A) 15, 2. Harald Simon (A) 14, 3. Max Niedermeier (D) 12+3, 4. Stefan Pletschacher (D) 12+2, 5. Mario Schwaiger (A) 10, 6. Martin Posch (A) 9, 7. Christoph Kirchner (D) 8, 8. Martin Leitner (A) 7, 9. Johann Bruckner (A) 6, 10. Florian Fürst (D) 6, 11. Hans Weber (D) 6, 12. Markus Jell (D) 5, 13. Franz Mayerbüchler (D) 4, 14. Thomas Rathgeb (A) 3, 15. Dirk Fricke (CH) 2, 16. Markus Birn (CH) 0, res Franz Mayerbüchler jr. (D) 0.

Foto: Zdeněk Flajšhanz