René Vidner doufá v pódium při devatenáctkách

Přelouč – 19. ledna
Sezóny si někdy mohou být podobné jako vejce vejci. Loni už druhým rokem brázdil ovály v sedle pětistovky, avšak úvod si opět zkomplikoval zraněním. Na rozdíl od předloňských fraktur to byl jen těžký otřes mozku. Po krátké pauze tak mohl sunout svou kariéru opět vzhůru. Zaujal především šestým místem v mistrovství republiky do devatenácti let či výkonem v Leifrově memoriálu, kde mu pódium sebral uzavřený přívod paliva. René Vidner však magazínu speedwayA-Z prozradil, že letos rozhodně nechce ve svém vývoji ustrnout.

S plány na lepší výsledky
Loňská sezóna pro Reného Vidnera nezačala optimálně. Při dubnovém soustředění SCM ve Slaném mu přineslo pád a otřes mozku. „Začal jsem sezónu pádem,“ krčí rameny. „Když jsem se v první zatáčce po startu objevil pod Kubou Fenclem, natáhlo mě to. Abych ho netrefil, přetočil jsem to a šel přes hák. Víc už si toho nepamatuju, přeci to byl těžký otřes (smích). Dá se říct, že to byl špatnej‘ začátek do sezóny hnedka zkraje. Pauza ale byla jen asi čtrnáct dní, pak už jsem zase trénoval a jezdil dál.“

Nejvíce na sebe upozornil během šampionátu do devatenácti let v Liberci. Skončil šestý, avšak jak přiznává, pomýšlel ještě výše. „Byl to asi můj nejlepší závod minulou sezónu, i když to bylo šestý místo,“ svěřuje se. „Ale v závodě jsem myslel, že budu aspoň ve finále A. Mohla bejt‘ aspoň bedna! Tak se letos budu snažit ten loňskej‘ výsledek vylepšit. Mohla by bejt‘ bedna…“

Právě umístění a výkon v Liberci dostal Reného Vidnera do hledáčku Milana Špinky, který s ním počítal v širším kádru pro juniorský národní tým pro finále mistrovství Evropy v Divišově. „Nevešel jsem se do sestavy,“ říká pardubický závodník stručně. „Aspoň se můžu těšit na tuhle sezónu, že se svezu i ve větších závodech.“

Letos ho rozhodně reprezentace už nemine, jelikož figuruje v kádru pro šampionát Evropy do devatenácti let. „Můžu říct, že na tu Evropu se těším v sezóně ze všeho nejvíc,“ nezastírá. „Budu se snažit udělat ňáký výsledky a body.“

René Vidner se začal prosazovat i v jednadvacítkách. V konečném účtování skončil osmý. Musel však vynechat Plzeň kvůli slánskému pádu a nejel ani závěrečný mítink v Praze. „Chtěl jsem lepší výsledek i v jednadvacítkách,“ prozrazuje. „Jenže kvůli těmhle dvoum‘vynechanejm‘ závodům mě to moc nepolepšilo. Nejvíc mě mrzí ty vynechaný závody. V Praze jsem byl nemocnej‘ s angínou. Tenhle rok bych chtěl lepší výsledek, uvidíme…“

Bodovat a vyhrávat jsou jasnými cíly
Jenže nejen juniorskými šampionáty je živ závodník – teenager. René Vidner se vcelku pravidelně objevoval v extraligové sestavě Pardubic, které nakonec na poslední chvíli vypadly v semifinálovém duelu s pražským Olympem.

„Extraliga je velký závod,“ komentuje úroveň soutěže. „Určitě se takovejhle závodech nasbírá hodně zkušeností. Sice jsem byl junior jako dvojka, ale vždycky jsem se svezl aspoň jednu jízdu. Určitě mě mrzí, že jsme se nedostali dál v semifinále. Škoda.“

V přeboru jednotlivců/družstev se však neobjevoval příliš často. Že by to nebyla soutěž dle jeho gusta? „Přebor jsou přeci super závody,“ odmítá podobné spekulace. „Zhruba dva jsem vynechal kvůli nemoci. A jinak, když jsem přebor nejel, znamenalo to, že nás je tam víc. Pan Vozár to prostřídával, abychom se svezli všichni. Třeba v Březolupech jel místo mě Hynek, abych se mohl rozjet po zranění.“

V českém šampionátu dvojic v Divišově nastoupil po boku Pavla Pučka, v juniorských družstvech byl zase jeho kolegou Václav Milík. „Dvojice s Pučkinem bych hodnotil tak, že to určitě mohlo bejt‘ lepší, ale nebylo to zas tak nejhorší,“ odpovídá šalamounsky. „A jinak Pučkin je super parák do dvojice. S Vendou jsme skončili celkově třetí. To není taky zas nejhorší výsledek. Uvidíme, jak se nám zadaří tenhle rok, ale určitě budeme chtít juniorský družstva vyhrát.“

V sedle svého motocyklu se objevil už v letošním roce, protože si zimní přestávku pravidelně zpestřuje ježděním na šroubkách. „Je to určitě super zážitek,“ září. „Co víc dodat? Je to super, když v zimě usedneš třeba po dvou měsících na motorku.“

Nicméně to pravé plochodrážní zápolení odstartuje na jaře. „Na sezónu jsem se už začal chystat,“ říká. „Motorky se už stavěj‘. Fyzička se taky vylepšuje. Jinak cíle jsou jasný. Bodovat a vyhrávat!“

René Vidner děkuje:
„Určitě bych chtěl nejvíc poděkovat samozřejmě tátovi za jeho pomoc. Jak finanční, tak i že si dokáže udělat kdykoliv čas, co se týče motorek. Panu Erbanovi za jeho pomoc a JRM. Děkuju všem svým sponzorům a všem, co mi pomáhali.“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II) a Martin Búri

Filip Šitera byl ohlášen v sestavě King’s Lynn

Mladá Boleslav – 19. ledna
BSPA včera oficiálně zveřejnila podpis smlouvy Filipa Šitery s klubem King’s Lynn v Elite League. Mšenský závodník magazínu speedwayA-Z prozradil, že ruka v rukávě byla už dlouho předtím. Díky výhodnému average se tak ve vyšší soutěži bude pohybovat už čtvrtým rokem.

„Dohodli jsme se asi před měsícem,“ říká Filip Šitera. „Ale Coventry a Peterborough chtěli zpátky do Elite League a nějak se to zdrželo. Mám dobrej‘ average a tak se vejdu do sestavy. Topas tam jezdí dlouho, tak mi poradí. Nikdy jsem v King’s Lynn nebyl, ale slyšel jsem, že je to dobrá dráha.“

Filip Šitera v britských ligách debutoval v létě roku 2008 za Coventry, když na sklonku předchozí sezóny absolvoval podzimní turné po volných závodech v Anglii. S vestou Coventry startoval rovněž v letech 2009 a 2010. Loni na jaře vypadl ze sestavy, avšak v srpnu posílil Belle Vue.

A co ostatní angažmá? „V Čechách ještě jednám,“ šokuje informací, že by opustil mistrovské Mšeno, aby vzápětí přiznal, že si tropí žerty. V otázce polské ligy je ovšem seriózní. „V Polsku zatím nic není, to se uvidí.“

Foto: Pavel Loužecký

Team G jde do toho ještě více po hlavě než jeho kolegové

Kutná Hora – 15. ledna
Pražští závodníci a juniorská reprezentace je od včerejška na zimní přípravě v Krkonoších. Magazín speedwayA-Z však v neděli přistihnul v Kutné Hoře tým G při nekompromisním tréninku v tělocvičně. Naši čtenáři si mohou exkluzivně prohlédnout snímky ilustrující odhodlání obou plochodrážníků a už nyní se těšit na exkluzivní rozhovory.

Foto: Alena Francová

Starty a technické problémy vyřadily české reprezentanty

St. Johann im Pongau – 15. ledna
V rakouském St. Johannu začalo letošní mistrovství světa na ledové ploché dráze. V prvním ze tří kvalifikačních podniků podle očekávání triumfovali favorité. Mezi pětici postupujících se vešli všichni Rusové a i domácí favorit Franz Zorn. Posledním pátým postupujícím je Němec Stefan Pletschcher. Ve hře o poslední postupové místo byl až do samého závěru i náš Jan Klatovský.

Mladší bratr úspěšnějšího Antonína závod skvěle začal a v prvních dvou jízdách podlehl pouze Rusovi Ivanu Ivanovovi. Ve třetí jízdě v jednom z nejkrásnějších soubojů dne dotáhl ztrátu na Pletschachera, ale v posledním kole při pokusu Němce předjet na těžké dráze upadl.

V následujících dvou jízdách náš jezdec sice podlehl dvěma nejlepším jezdcům celého závodu, nejprve celkově druhému Franzi Zornovi a v závěrečné jízdě pak vítězi celého závodu, devatenáctileté naději ruské ledové ploché dráhy, loňskému juniorskému mistru Evropy Sergeji Karačincevovi.

V celkové klasifikaci tak nasbíral devět bodů a o jediný bod tak přišel o boje v osmidílném seriálu finálových závodů. Náš jezdec měl ještě jednu šanci se probojovat mezi světovou elitu alespoň jako náhradník, ale v dodatkové jízdě tří jezdců majícím shodný zisk devíti bodů se mu nepovedl start, ale i když dohnal skoro padesátimetrovou ztrátu a prohrál ji až na cílové pásce, byl nakonec pro vyjetí z dráhy po startu z jízdy vyloučen a klasifikován jako osmý v pořadí.

Náš druhý jezdec v závodě, vedoucí jezdec průběžné klasifikace národního šampionátu Andrej Diviš se po celý závod potýkal z technickými problémy a nakonec obsadil třinácté místo.

„Rozhodla skutečnost, že jsem špatně startoval,“ řekl po závodě Jan Klatovský a pokračoval. „Zbytečně jsem tak musel útočit ze zadních pozic a zejména v souboji s Pletschacherem to byl rozhodující moment. To, že jsem upadl byl už jen důsledek velké snahy ho předjet.“

Další kvalifikační souboje se uskuteční v pátek v polském Sanoku, v němž startuje Antonín Klatovský, a v sobotu pak vyvrcholí boje o účast mezi nejlepšími soubojem v Saalfeldenu, kde Českou republiku reprezentují Jan Pecina a Lukáš Volejník.

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II)

Zdroj: tisková informace VV SPD

Ve startovní listině pro Telford jsou dva Češi

Pardubice – 17. ledna
Po dvou letech se v Telfordu opět uskuteční halový mítink na šroubcích v britském Telfordu. Ve startovní listině nechybí ani dva čeští závodníci, kteří promotéra Grahama Druryho oslovili, když viděl na internetu šoty z tréninku na rybnících v okolí Pardubic. Zatímco Matyáš Hlaváček se v Telfordu už představil, Hynek Štichauer bude mít premiéru.

„Do Telfordu se moc těším,“ neskrývá Hynek Štichauer, aby se pustil do vyprávění, jak se dostal do startovní listiny. „Začalo to tím, že Matýsek měl kontakt, tak jsme poslali pár e-mailů a ruka byla v rukávě. Domluvili jsme se, že pojedeme jedním autem, aby se zaplatila cesta. Já už si do Anglie odvezu rovnou celé vybavení na sezónu a bude to takové veselejší, že nebudu muset jet v březnu do Anglie autem sám.“

Pro pardubického závodníka půjde o telfordskou premiéru. „Byl jsem za Máriem,“ prozrazuje, kde byl načerpat rady. „Pomáhal mi nakreslit nové kombinézy a dečky, tak jsem dostal i nějaké rady, co se týče Telfordu, protože on to tam dvakrát vyhrál.“ A co praktické zkušenosti? „Na šroubkách jsem byl s Rendou asi dvakrát, ale prej‘ to s těma z Telfordu nemá nic společnýho.“

Příprava by naznačovala vysoké ambice. „Nevím, jak Matys, ale u mě je to priorita, že to bude hlavně sranda, takže na prvním místě si to chci užít a zůstat zdráv,“ říká Hynek Štichauer. „I když vítěz má slíbenou účast na Ben Fund Bonanza, což je hodně dobře obsazenej‘ závod ve Scunthorpe, ale my máme ve stejný den Press and Practise Day v Berwicku, takže bych to stejně asi nemohl jet. Ale láká to…“

Ilustrační foto: Pavel Loužecký

Ronny Weis uhájil své postavení před dravými Slaňáky

AKTUALIZOVÁNO – FOTO

Geising – 16. ledna
Předčasné jaro vtrhlo i na saskou stranu Krušných hor. Malé městečko Geising se už dávno vzpamatovalo z nevídané sněhové kalamity, kterou připomínaly už jen zbytky vysokých závějí v jeho křivolakých uličkách. Na místní sjezdovce hrála prim zelená tráva, nicméně lidé se chytali na ledovou plochou dráhu. Míšeňský klub totiž na místním zimním stadiónu uspořádal už druhý ročník halových šroubků. Na nejvyšší stupínek pódia vystoupil opět místní matador Ronny Weis, ovšem stejně jako před týdnem mu největšími soupeři byli slánští mladíci Eduard Krčmář a Roman Čejka.

Liberecký záchranář
Budova zimního stadiónu architektonicky ladí s historickou zástavbou malebného městečka. Uvnitř skrývá hlavně ledovou plochu s úsporně řešeným hledištěm, která pamatuje kupříkladu juniorské mistrovství v curlingu 2000. Ale také přátelské utkání hokejistů z nedalekého Litvínova s berlínským Dynamem na jaře 1960. Plochodrážní motory tady poprvé zaburácely loni v lednu. Repríza se měla konat před Vánoci, avšak nevídaná kalamita doslova odřízla Geising od zbytku světa.

Týden po šroubkařském mítinku v Oberau se stejná šestice sešla na dalším podobném klání, by tentokrát pod střechou. Konečná podoba startovní listiny se ovšem stala dílem improvizace. Organizátorům odřekli svou účast Poláci Piotr Rembas a Marcin Kozdras. Heiko Raum se tím pádem povznesl z postu náhradníka do hlavní části startovní listiny. Kde ale vzít šestého muže?

Všechno vyřešil telefonát do Liberce, kde na druhém konci byl Miroslav Vondráček. „Volali mi asi v jednu, jel jsem se sem jen podívat,“ líčil bývalý chabařovický závodník, jehož dnes vídáme v mítincích šroubkařů. „Mám motorku u rodičů v Ústí, tak jsem ji naložil a dorazil.“ V improvizovaném minidepu se zjevil, až když ostatní měli po prvním tréninku. A do bojů se vydal oblečený v hokejovém dresu a lyžařských oteplovačkách, na nichž si ovšem v průběhu odpoledně udělal obrovskou díru.

Její veličenstvo show
Eduard Krčmář věděl o své účasti už předem a na místo dění dorazil včas. Přesto měl před nástupem napilno. A tam, kam i císařpán chodil pěšky, vyrazil sprintem. Spěch však nebyl dobrý rádce. K hale stále mířili lidé a slavnostní začátek se tudíž stále odkládal.

Až o čtvrthodiny později byla rocková muzika přerušena odbíjením zvonu. Vzápětí po explozi dělbuchu odstartovala podívaná, kterou jsou čeští organizátoři našim fanouškům už hodně dlouho dlužni. Ohnivou branou mířili závodníci na nástup. Pěkně po jednom, aby je hlasatel mohl představit. A oni si dopřáli půldruhého čestného kolečka, a už v sedle motocyklu, na palubě sajdkáry či za volantem rallyekrosového automobilu.

Zakrytá hala poskytla publiku správný akustický doprovod. Kdeže nové tlumiče na 115dB. Vždy motocykl Miroslava Vondráčka, jediná Jawa se stojatým pohonným agregátem, by měl se svým výfukem problémy i na technické přejímce současného oficiálního závodu. Inu, na zasedáních FIM se legendární flák Show Must Go On bohužel nehraje.

Guma v závitech, vlaječky ve vzduchu
Startovní pole bylo v otázce ambicí rozděleno přesně na dvě poloviny. Ronny Weis byl favoritem číslem jedna. Navíc prohrává jen nerad a to tím spíše, jede-li doma. Avšak oba slánští mladíci o to více prahli po jeho skalpu. V základní části se však nikdy nestřetli najednou.

Nejprve se Ronny Weis dvakrát úspěšně vypořádal s Romanem Čejkou, přičemž svou roli dozajista sehrála i skutečnost, že český závodník vždy stál na roštu po jeho pravici. „Podívej se na jeho kolo,“ vysvětloval své porážky Roman Čejka. Eduard Krčmář mezitím vyhrál své dvě rozjížďky ve stylu start – cíl.

V páté jízdě startoval Ronny Weis už podruhé s červeným povlakem na přilbě, který byl dnes samozřejmě jen pomyslný. Rychle se ujal vedení, by ho Eduard Krčmář tvrdě atakoval. Jenže na dráze za roh se zvnějšku útočí jen těžko. V depu navíc se svým otcem a mechanikem Jakubem Růžičkou museli ze závitů šroubků v kolech odstraňovat zbytky startovací gumy, kterou slánský borec přejel při startovním manévru.

Podruhé se Ronny Weis s Eduardem Krčmářem střetli v rozjížďce s číslem sedm. Němec brnkal na nervy popojížděním a couváním z roštu. Eduard Krčmář však zůstal klidný a tentokrát to byl on, kdo zatáčel do úvodního oblouku jako první. Ronny Weis ovšem prahnul po vítězství. Ve druhé zatáčce šel po vnitřní straně dopředu, až reklamní vlaječky na kolu lemující vnitřní okraj dráhy létaly vysoko do vzduchu.

Drama v podání třech herců velkých rolí
Diváci konečně viděli předjetí i v kategorii sólo motocyklů. Do té doby jim ho dopřáli pouze sajdkáristé Stefan Radtke a Christoph Schwass, když honili konkurenční pár Torsten Sell – Christian Engermaier. A nebo Enrico Weis za volantem bílého Suzuki stíhající žlutou Hondu Uwe Neumanna.

Způsob, jakým se Ronny Weis dostal před Eduarda Krčmáře, vzbudil diskuzi, avšak nakonec se nad ním mávlo v rámci zábavy velkoryse rukou. Jak on, tak Eduard Krčmář, jenž v inkriminované jízdě protnul metu ve spektakulárních hodinách, měli jisté finále A. společnost jim měl dělat ještě Roman Čejka, který ve druhé půli základní části nezaváhal a proměnil oba své starty ve vítězství.

Před rozhodující jízdou se dostali ke slovu zbývající tři účastníci ve finále B, v němž účinkoval i Miroslav Vondráček. „Přetočilo se to a chcípla mi motorka,“ vysvětloval příčiny, proč ve dvou případech neviděl cíl. „Bylo to narychlo, jsem nepřipravenej‘, nemám ani rozety s sebou. Jedu to jak v Chabařovicích, vepředu sedmnáct, vzadu šedesát…“ By záhy odstoupil, béčko se opakovalo kvůli pádu Maika Pilze. A protože pravidla se nedodržovala v rámci show zase až tak striktně, při repete dostali šanci všichni tři. Vedoucí Heiko Raum ve druhém kole odpadl a tak se Miroslav Vondráček vrátil domů s pátým místem.

Před finále A Ronny Weis prodloužil dráhu posunutím vlaječek o dobrý metr dále. Jako vítěz základní části si volil postavení jako první. A byl by blázen, aby si nevybral vnitřní dráhu. Když zmizela startovací guma, usadil se na čele. Slaňáci na něho doráželi jako zdivočelí sršni, zasypávali diváky cejchami ledové tříště, ale saský trůn nedobyli.

Hlasy z depa
„Tréninkovej‘ závod je to dobrej‘,“ liboval si Eduard Krčmář. „Souboj s Ronnym byl skvělej‘. Ale má dobrý kola, když odfárá, nejde předjet. On už to jezdí nějakej‘ pátek, my dělali kola narychlo. Jinak dobrý, spokojenost.“

„Super zážitek, super závody, vlastně bodovanej‘ trénink, super fanoušci,“ v žádném případě se Roman Čejka nebál opakování superlativů. „Šroubky jsou o zadních kolech, pak se vyhrává. Ale vážně hezký odpoledne.“

„Užil jsem si to v rámci možností,“ svěřoval se Miroslav Vondráček. Bylo to dnes docela složitý, když jsem zjistil, že v závodě jedu, až cestou z Liberce. Bylo to celkově dost na rychlo. Navíc se mi přidírala motorka.“

    TOT FIN B FIN A
1. Ronny Weis, D 2 2 2 2 8   1.
2. Eduard Krčmář, CZ 2 2 1 1 6   2.
3. Roman Čejka, CZ 1 1 2 2 6   3.
4. Maik Pilz, D 1 0 1 0 2 1.  
5. Miroslav Vondráček, CZ E 0 E 0 0 2.  
6. Heiko Raum, D 0 1 0 1 2 E  

Foto: Antonín Polák