Kutná Hora – 15. ledna
Na začátku loňské plochodrážní kampaně se shodou okolností dostal k proroctví jisté věštkyně, která mu předpověděla nejlepší sezónu. A dnes o dvanáct měsíců později je mírně na rozpacích. Na jednu stranu se po sedmi letech opět zapsal mezi mistry republiky, když se Zdeňkem Simotou zvítězil v divišovském šampionátu dvojic, a v posledním finále mistrovství světa na dlouhé dráze v Mariánských Lázních protnul metu finále A jako pátý. Jsou tu ovšem i věci, jenž se mu nepovedly. Jak to je doopravdy, se můžete přesvědčit sami. Josef Franc je totiž další z řady českých plochodrážníků, který poskytl magazínu speedwayA-Z exkluzivní rozhovor.
speedwayA-Z: „Konec loňské sezóny pro tebe neproběhl příliš dobře. Pád při finále extraligy ve Mšeně, další při Zlaté přilbě, neúčast ve druhém finále šampionátu jednotlivců v Praze, do toho problémy se Sheffieldem a distancem kvůli vynechanému utkání. Mohly by takové pohromy položit i nepřekonatelného optimistu, jakým jsi ty?
Josef Franc: „Mně nepoložily. Měl jsem spíš špatnou sezónu jako celek. V Sheffieldu jsem nebyl schopnej‘ dostat average přes šest bodů. Mistrovství republiky, první závod asi dvanáctý místo a tragédie. Polsko tragédie. Extraliga docela dobrý, to jsem koukal jak péro z gauče. Škoda, že se nám nepodařilo vyhrát ve Mšeně. Klukům jsem tam moc nepomoh‘, ale dva měsíce předtím jsem měl problémy se zraněním a nemoh‘ jet ani světovej‘ pohár. A ve Mšeně a v Pardubicích jsem si udělal takovou třešničku na dortu. Dráha ve Mšeně nebyla blbá, asi jsme z toho měli respekt, když jsem viděl první dvě jízdy. Já startoval ve třetí a neobjel ani půl kola. Ještě se pod to podepsali ti homimíři, co si do týmu nasaděj‘ kdekoho. Přilbu jsem měl pěkně rozjetou, motorka fungovala, dráha byla rozbitá, udělal jsem chybičku, moh‘ jsem vyhrát, ale dojel jsem druhej‘. V neděli jsem byl první než ten kocour z Dánska chtěl jet se mnou v tandemu. Můj nejlepší pocit z celý sezóny byly dvojice. To byl můj nejlepší závod a pak samozřejmě mistrovství světa v Mariánkách. Věštkyně předpověděla, že to bude moje nejlepší sezóna. Ale jestli byla, nevím. Dobře, jsem mistr dvojic a pátej‘ v závodě mistrovství světa. Jestli měla tohle na mysli? Počítal jsem, že v Sheffieldu pojedu klasiku sedm, osm bodů. Nepovedlo se to, pak jsem se to tam naučil, ale v týmu s hodně závodníky, co maj‘ deset, jedenáct bodů,je těžký dostat se, abys jel pět rozjížděk.“
speedwayA-Z: „V září, o pár dnů dříve, jsi ovšem zažíval skvělé pocity. Když sis v květnu vyjel divokou kartu pro mistrovství světa v Mariánských Lázních, byl jsi zpočátku skeptický, ale nakonec jsi skončil pátý. Překvapil jsi i sám sebe nebo jsi něco podobného očekával?“
Josef Franc: „Tajným přáním bylo A finále. To byl můj sen. Samozřejmě vyhrát nebo skončit na bedně byl bylo lepší. Ale áčko byl můj cíl. Stálo to strašně moc peněz a úsilí. Ani teď si nedokážu představit, jestli tu sezónu zvládnu. Na výsledek mělo vliv několik lidí a začalo to v květnu při mistrovství republiky. Viděl’s to červený brko, na kterým jsem začal, a skončil jsem na Zdeňkovejch‘ motorkách. To je takovej‘ můj taka. Na mistrák jsem se přijel svýzt a 
skončil druhej‘. Se Zdendou jsem si nechal tu divokou kartu projít hlavou a začali jsme vytvářet plán. Nemělo by cenu, vozit si tam prdel na osmnáctým místě. To by byla ostuda. I pan Vopat měl vliv na ten výsledek. V Mariánkách nám taky vyšli vstříc, umožnili mi trénovat. Moh‘ jsem si vyzkoušet motorku, učit se jí, vyzkoušet, jak na ní startovat, což se nakonec stejně nepovedlo. Nelituju jedinýho momentu, co jsem pro to udělal. A jestli je někdo nasranej‘, že jsem mu vykouřil jeho rybník, je to jeho problém. Nebylo moc času na užívání. Motory přišly v jednu ráno, jeli jsme do Mariánek a čekali, až nám někdo otevře stadión. Snažili jsme se dopasovat motorku, byla to dřina, funěli jsme všichni. V úterý jsme tam trénovali, přehazovali motory, ale nelituju žádný kapky potu, stálo to za to. Byli se tam podívat i moje máma se ségrou, co na závody nejezděj‘. Prožívaly to víc než já. Utíral jsem jim slzy a Zdendovi taky. Během závodu byl u nás v depu i Robert Barth a tajně vyčmuchával, co máme na motorce. Paráda, bylo to něco. Skoro vůbec jsme nespali. Myslel jsem, že to fyzicky nezvádnu a byl nervózní, že budu jezdit zezadu. Pak jsem pustil páčku a najednou jel druhej‘. Dával jsem to i přes tu cejchu. Obložil jsem se kartónem. Zázračnej‘ motor se ale rozlít‘ ve třetí jízdě, kdy jsem ved‘. Ve finále jsem se chtěl, hejbal jsem se na startu, ale uchcal jsem to. Byl jsem zakouslej‘ do řidítek. Cejtil‘ jsem, že bych Tebbeho předjel. Projeli jsme cílem a já chtěl jet ještě jedno kolo. Lidi fandili, to se mi na krátký ještě nestalo.“
speedwayA-Z: „Loni ses obával pravidelnější účasti v mistrovství světa na dlouhé kvůli vysokým nákladům. Nyní bys měl mít divokou kartu na většinu podniků finálové série. Vyloupil jsi snad banku nebo vyhrál v loterii?“
Josef Franc: „Ne, ne, od začátku jsem říkal, že si za žádnou cenu nemůžu dovolit jest mistrovství světa na dlouhý celou sezónu. Na to bych neměl. Ale z nějakejch‘ důvodů se nabídlo několik lidí, který mě nepodporovali, ale do dlouhý dráhy se nabídli. Je zvláštní, že sami přišli, znám je nějakej‘ rok a na krátký jsme nespolupracovali. Je to ve stadiu, že na papíru mám postavený dvě motorky s sháním kdekoho, kdo by něco zaplatil. Všechno nechávám na svým trenérovi, kterej‘ ví, co nejlíp udělat. Nebude to jednoduchý, nevím, jak to bude fungovat. Není to jen na jednu sezónu, je to projekt, kterej‘ se vyvrbí za několik let. Poznal jsem, že v mistrovství světa na dlouhý bych na to moh‘ mít. Začínám mít kolem sebe správný lidi a to je taky důležitý. Měl jsem v plánu, že se plochou dráhou začnu živit a loni neměl úmysly začínat si vážně něco s dlouhou dráhou. Ale třeba to finančně shoří, je to sázka do loterie. Pro mě je priorita závodění v Anglii, to mě živí, to nemůžu vymazat, mám tam i svůj život. Chci tam jezdit, dokud mi to půjde. Musím myslet na zadní kolečka, nejsem nejmladší a z toho sportu mám hovno. A na osm závodů v extralize a Polsko se nedá spoléhat.“
speedwayA-Z: „Tvůj comeback na dlouhých drahách nelze hodnotit jinak než jako kromobyčejně vydařený. Litovat šlo snad jen umístění národního týmu. A pak už snad jen, že ses nevrátil o tři, čtyři roky dříve…“
Josef Franc: „Já to neměl v plánu z finančních důvodů. Abych moh‘ jet mistrovství světa 
družstev, musel jsem jet mistrovství republiky. Ani jsem nepřemejšlel nad návratem, chtěl se svýzt v na dlouhý a s klukama vyjet třetí místo ve družstvech. To vážnější přemejšlení bylo až po mistráku, když pan Vopat řek‘, že by si přál, abych jel mistrovství světa na divokou kartu. S těma družstvama to bylo vymyšlený, že tam přijedu a pojedu na svý motorce. Nebyla moc pojízdná, tak jsem jel rovnou na Zdeňkový. O tréninku jsme jezdili ve čtyřech a já je odved‘.měl jsem bejt‘ jako náhradník a manažer mě nasadil hned do první jízdy. To se nelíbilo Ríšovi. Pak jsme se střídali. Je škoda, že v jedný jízdě byl Zdenda první, já druhej‘ a rozlít se mi motor. Nastaly problémy, museli jsme přehodit motor a ten nebyl už tak rychlej‘. Pavel šel na držku a rozbil si chudák hubu. Měli jsme lepší úmysly, než bej suverénně poslední. Dá se říct, že se nám povedla jedna jízda, kde mě kleknul motor, jinak to stálo za prd. Do budoucna nejsou závodníci, já se chytil, ale Zdenda odejde, třeba se chytí Pavel, Ríša nebo Haďas nebo jestli pojede jeden z Drymlů. Jízdy ve družstvech se jezdí ve třech lidech a tam musíš bodovat. Musíš mít tři dobrý závodníky. Myslel jsem, že bychom povodili Finy, ale ani ty jsme nepovodili. Byla to trošku ostuda, ale cesta domů byla dobrá. Měli jsme spotřebu snad sto deset litrů. Ráno jsme stavěli na croissant a pak dvě stě kiláků dál na McDonald’s. a já myslel, že nestihnu Tomíčkův memoriál.“
speedwayA-Z: „Předloňské druhé místo v mistrovství republiky jednotlivců ti otevřelo cestu do reprezentace na krátké dráze. V Goričanu jsi nepostoupil do semifinále kvalifikace o SGP 2011 a v mistrovství Evropy jsi ani nejel. Loni se už stabilní druhé místo v českém mistrovství neopakovalo, skončil jsi patnáctý. Nebude ti reprezentace na krátké dráze chybět?“
Josef Franc: „Nebude, už mě to nevadí. Už jsem ti předtím říkal, že chci peníze radši šetřit než utápět. Měl jsem několik příležitostí porvat se v mistrovství světa, ale nepovedlo se. Nechci jezdit po závodech jako cikán. Roky utíkaj‘, chci se usadit. Nemůžu vyloučit, kdyby se něco změnilo, klidně bych začal. Ale teď bych se chtěl usadit a tím sportem se živit. A mistrovství světa nechám těm mladším. Goričan byl hodně o novým vejfuku a já měl smůlu. Hned v první rozjížďce mě Polák z prvního místa vyplet‘ kolo a já dojel poslední. Druhá jízda byla podařená od startu, ale taky jsem pak dojel na prd. Matěj mě poradil, jak se s novým vejfukem nastavuje motorka. Ale já udělal tři body a jeli jsme domů. Nebo vlastně osm set kiláků do Polska. Tam mě přestalo bavit se takhle trápit. A domluvil jsem se s trenérem, že se soustředím na dlouho a vzdal Evropu. Hlavně kvůli dlouhý, ale taky jsem se už nechtěl trápit. To se taky věštkyni moc nepovedlo (smích).“
speedwayA-Z: „Zatímco v mistrovství republiky jednotlivců tě titul prozatím míjí, ve spojení se Zdeňkem Simotou jsi suverénně dobyl zlato ve dvojicích a zarmoutil tak Matěje Kůse. První mistrovský primát od extraligy 2003 a juniorského šampionátu 2000 musel být asi opravdu hodně cenný, že?“
Josef Franc: „Jo, určitě, myslím, že hlavně Matěj mě nepovažuje za velkýho soupeře. Byl asi hodně naštvanej‘. Závod se poved‘ od začátku do konce. Dařily se mi starty, což se nestává. 
Finále se povedlo, já měl radost, Zdenda měl radost, kluci z HBC měli radost. Každej‘ měl radost, někdo větší, někdo menší. Těšili jsme se na klubovou večeři a nakonec skončili na staďáku v tý jejich klubovně a cpali se tam tlačenkou s cibulí. Ty kluci, co tu dvojici dělají, si to hodně zasloužili. Ty tím žili. Zdenda ví, jak se jezdí venek, má ho rád. Když jsem šel zevnitř, pouštěl jsem ho. Pomáhali jsme si. Když tam od startu nebyl, prděl jsem na něj, když tam byl, pouštěl jsem ho před sebe. Letos ale jet nemůžu, dvojice jsou v sobotu.“
speedwayA-Z: „V souvislosti s extraligou nemůže nepřijít otázka, která se opakuje každý rok stejně otravně jako daňové přiznání. Proč Praha zase nevyhrála extraligu, by výhoda systému měla ležet na její straně?“
Josef Franc: „Bylo to o tm posledním závodě. Vyšplouchli jsme rybník Pardubicím, Nicki nás vytáh‘ z bryndy a zatrénoval si na Zlatou přilbu. Ve Mšeně si podle těch pravidel dali Aleše. A lepší vyhrál. Dva jsme se zmákli, zbyli dva dospěláci a dva junioři, to byla škoda. Byl úspěch dostat se do finále, kór když jsme porazili Pardubice u nich doma. Nevím, nemám žádný pocity, když ta otázka je pořád stejní. Systém se mi líbil, akorát ten anglickej‘ rozpis by byl klidnější. Tohle bylo dost hektický. Já jel v prvním závodě sedm jízd, to je půlka, to je v rozpise. A když jedeš každou druhou jízdu, máš toho plný kecky. Líbí se mi utkání dvou týmů proti sobě, ale i ten polskej‘ systém je takovej‘ vlažnější a není to taková honička.“
speedwayA-Z: „Loňskou sezónu na Britských ostrovech jsi strávil v barvách Sheffieldu. Na začátku jsi k angažmá vzhlížel plný nadějí. Jak své účinkování hodnotíš nyní?“
Josef Franc: „Jako tým jsme se dostali do play off a bojovali o druhý místo. Tým byl hodně vyrovnanej‘. První půlku sezóny jsem se hodně trápil, s čímž jsem nepočítal. Bylo dost úsilí vrátit se tam, s čím jsem počítal. Pomoh‘ mi Jason Lyons. Po každým čtvrtku jsme vyndávali motor, měnili vačky, komprese, setrváky… Nastavení nebylo to pravý, ze čtyř jízdy se mi poved‘ jen jeden start. Pomoh‘ mi s nastavením a už to fungovalo. Sheffield vyhrál Premier League Pairs Championship, sezóna se Sheffieldu vydařila. Škoda, že jsem jim v play off nepomoh‘. Dostal jsem od BSPA osmadvacet dnů distanc, že jsem jel tady finále extraligy. Ale i tak bych po Zlatý přilbě nemoh‘ jet, že jsem měl zranění ramene. Celá ta sezóna byla takový nemastná, neslaná. Počítal jsem, že bych moh‘ bojovat o to bejt‘ jedničkou, ale nešlo mi to tam. Až od tý druhý půlky, ale to už jsem s average nic neudělal. Konec to zachránil, ale základ je dělat deset, dvanáct bodů na domácí dráze a to se mi moc nedařilo.“
speedwayA-Z: „Na letošní sezónu jsi podepsal kontrakt s Berwickem. Je to návrat k britským kořenům? A co další ligy, Polsko asi kvůli sobotnímu Berwicku a dlouhým drahám v neděli se asi nedá stíhat.“
Josef Franc: „Jsem moc rád, že jsem to podepsal. Je tam hodně kamarádů, známých a budoucích sponzorů. Původně jsem nechtěl kvůli dlouhý. Ale jsem domluvenej‘ a když nebudou problémy, bude to klapat. Nepočítám, že by nastal problém s domácí dráhou. A jsem skotskej‘ šampión, vyhrál jsem Scottish Open v Edinburghu, ale nevím, jak se to povedlo. Byl 
jsem domluvenej‘ s Adrianem, že bychom tam jezdili spolu, ale bohužel se to v nejbližší době nepovede. Krosno je v kontaktu, chtěj‘ podepsat, ale dluží mi ještě nějakou korunu. Klidně to podepíšu, ale nevím, jestli budu mít čas to vůbec jezdit. Pro mě je priorita Anglie, extraliga a dlouhá.“
speedwayA-Z: „Nečekané jaro uprostřed ledna nemůže nechat otázku po přípravě na novou sezónu nevyřčenou. Jak se chystáš a co bys rád dosáhl na oválech v letošním roce?“
Josef Franc: „Dvanáct měsíců jsem nebyl v posilovně. A od Zlatý přilby jsem nedělal vůbec nic. Musím dřít,a bych zhubnul a dobře se fyzicky připravil. Je to makačka, doufám, že po horách to bude lepší. Těším se tam, měl bych nějaký to kolo shodit, vím, co mě v sezóně čeká. Snažím se dvoufázově připravovat každej‘ den s osobním sparingpartnerem. To je klasika, posilovna, tělocvična, spinning, zkusil jsem i kryosaunu. Motorky budou černo-hnědo-stříbrný a motory GM, na dlouhý určitě, na krátký asi taky. Jinak nic novýho neplánuju, že bych přidal kolo nebo ubral (smích), bude to klasika. Spíš jde o fyzičku, nevím, jestli jsem ji podcenil, ale je to problém. Chci se dát do kupy. Ambice, v Anglii bych chtěl jet Premier League Riders‘ Championship. U nás to bude asi dobrej‘ výsledek v extralize a ta dlouhá. Neudělat si ostudu.“
Josef Franc děkuje:
„Sám sobě a hromadě lidí, co mě pomáhaj‘ s přípravou na mistrovství světa na dlouhý dráze – MPM trading, pan Vopat, pan Kárník, Pneu K.A.L.T., CS MV, Zdeněk Schneiderwindů, MOTOSPORT K.“
Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II), Antonín Škach a Jiří Georgiev
