Andrej Diviš a Petr Klauz vyfoukli domácím triumf

AKTUALIZOVÁNO – FOTO

Hamr na Jezeře – 30. ledna
Úvodní kolo českého šampionátu družstev na ledové dráze zahrnoval maratón osmadvaceti rozjížděk, jenž vyvrcholil až v oranžové záři sluníčka zapadajícího nad siluetou Ralska. Z osmi dvojic na začátku jich však závod v kompletní sestavě ukončila polovina. Nejhůře dopadl René Dünki, jehož sanitka odvezla na rentgen zraněné nohy. Po jejich kolizi už nepokračoval ani jeho parák Markus Birn. Pádem skončil i Lukáš Hutla, který si stěžoval na bolet ruky. po dvou rozjížďkách odstoupil i Charlie Ebner, jenž se s hamerským ledem seznámil při sobotním tréninku. Jana Klauze zase vyřadila zadřená převodovka. Na nejvyšší stupínek vystoupili Andrej Diviš s Petrem Klauzem, když o bod předčili domácí duo Jan Pecina – Lukáš Volejník.

Slunce prohřívá mrazivý vzduch
Jedna vlaštovka jaro ještě nedělá. A stejně tak ani první obleva, by zelené stráně mohou připomínat březen. Zatímco před třemi týdny trápila pořadatele v Hamru na Jezeře voda na zamrzlé hladině, nyní se životodárná kapalina projevovala výhradně ve skupenství pevném.

Po zrušení sobotní Růžené, proběhl v Hamru v sobotu bodovaný trénink na narychlo vybodovaném okruhu na protější dráze jezera. Zúčastnili se ho prakticky všichni účastníky prvního kola šampionátu ledařských družstev. Chyběl Andrej Diviš, který pod hrad Děvín dorazil pozdě.

Tréninkovému svezení dominoval Charlie Ebner toho jména druhý. Jeho otec však po mistrovství světa v St. Johannu předminulý týden prošel dalším pádem. Asistovali u něho záchranáři. Jakmile však Rakušan zaslechl slovo krankenhaus, hbitě vyskočil na nohy. A hned warum by prý měl do nemocnice gehen, když má na druhý den závody!

Ráno se všichni probudili do mrazivého rána. Naštěstí svítilo sluníčko, jehož zlatavé paprsky házely z oblohy záchranná lana prokřehlým divákům. A hřály je více než obligátní červený svařák či horká medovina.

Profesor Jan Pecina se svým nadaným žákem Lukášem Volejníkem neskrývali ambice právě na svém domácím ledu co nejúčinnějším způsobem. Hned v rozjížďce s číslem jedna narazili na rakouský tým rodiny Ebnerových. Otec Charlie zůstával v bitevní vzdálenosti za párem z Osečné, aby v předposledním oblouku udeřil a zvýšil své bodové konto na úkor Lukáše Volejníka.

Vzhledem k maratónskému rozpisu na osmadvacet jízd s úpravami po čtyřech se Osečňané dostali ke slovu až v rozjížďce s číslem osm. Společně s nimi najel na startovní rošt Polák Miroslaw Daniszewski. Jeho parák Jan Klauz se na závod mohl už jen dívat a pomáhat svému synovi Petrovi. „Mám zadřenou převodovku,“ vysvětlil onen přechod z role závodníka. „Včera při tréninku lítáš celej‘ den, dneska jedeš jednu jízdu a je to v prdeli!“

Na ledě se mezitím opakovala historie z úvodní jízdy. Jan Pecina s Lukášem Volejníkem se usadili na čele. Jejich postavení se zdálo pevné a neotřesitelné. Avšak Miroslaw Daniszewski podobnými pocity neoplýval. Ve druhém kole se vnitřní stranou druhé zatáčky posunul před oba domácí střelce. „Moje chyba,“ kál se Jan Pecina ve svém depu.

Až v deváté jízdě zabodovali obhájci titulu naplno. Už po vylétnutí pásky ukázali záda švýcarskému tandemu. René Dünki prve dvakrát vyhrál. Nejprve s Markusem Birnem ve třetí jízdě odvedli Martina Běhala, když Robert Růžička nejel při repete kvůli pádu. Někdejší účastník silničního mistrovství světa poté svedl úžasnou bitku s Markem Uzzellem, který ho ohrožoval, když překonal Markuse Birna. Nyní však účinkování týmu helvétského kříže vzalo rychlý konec.

René Dünki upadl už v prvním oblouku. Markus Birn mu v nastalé mele přejel přes třísla. Obrýlený Švýcar potřeboval lékařské ošetření a nakonec byl převezen do nemocnice. Markus Birn kulhal po depu okolo poničeného motocyklu a spřádal myšlenky na víkendový mítink ve svém Flimsu.

Rodinné záležitosti
I když Jan Pecina s Lukášem Volejníkem nemohli při opakování deváté jízdy skončit bez pěti bodů, na čelo průběžné klasifikace jejich maximum nestačilo. Andrej Diviš s Petrem Klauzem totiž při svých třech úvodních vystoupeních přišli jen o jeden jediný bod. A to si ještě Petr Klauz v cíli třetího kola zaměnil vlajku s křížem za šachovnicovou a polevil. Připravil je o něj Radek Hutla.

V rozjížďce s číslem čtyři sice nejlépe odstartovali oba mladší závodníci, avšak přeloučský matador se záhy dokázal vklínit mezi ně. Všichni tři se prali až do cíle, avšak Radek Hutla dokázal druhou příčku uhájit. Nicméně syn Lukáš ho tentokrát nemohl podpořit, protože už ve druhém kole zůstal stát vedle trati.

„Vypad‘ karbec,“ vysvětloval otci příčinu, když se objevil v depu i se svým ztichlým strojem. „Ale stejně to nejede. Hádá se to na cílový čáře, ujeli jste mi.“ V té chvíli ovšem nemohl ještě nikdo tušit, že paní smůla začíná v kauze rodiny Hutlových teprve úřadovat.

V rozjížďce s číslem šest čekal Hutlovy duel s Ebnerovými. Rakušané šli po vylétnutí pásky dopředu, avšak Radek Hutla se vnitřkem druhé zatáčky vklínil mezi ně. Charlie Ebner v depu sundal přilbu, zapálili si cigaretu a zelený jako sedma kvůli bolestem žeber naražených předminulou sobotu v St. Johannu na svou další účast rezignoval.

Jako logická náhrada se nabídnul Thomas Rathgeb. Mladý Rakušan, jenž měl na svém kontě pouze jediný mítink v Heidenreichsteinu, dnes nejprve startoval po boku Marka Uzzella. Jeho krajan Kevin Rowand na cestě do Hamru na Jezeře zabloudil, navíc ho zdržela celní policie, takže se jeho dodávka objevila na jezerní pláži až dvě minuty před nástupem.

Než Angličan vyložil své vybavení a převlékl se, na dráze ho zastoupil právě Thomas Rathgeb. Dva body vybojované na úkor Jana Klauze se ovšem britské dvojici stejně nepočítaly. V duchu pravidla, že každý závodník může bodovat pouze za jeden tým, mu byly škrtnuty.

Avšak jezdecká výměna šla Rakušanům náramně k duhu. Jako první se o tom mohl přesvědčit Miroslaw Daniszewski. Polský borec dnes exceloval a porazil každého. Ovšem s výjimkou mladých rakouských střelců v rozjížďce s číslem deset. Sice skvěla reagoval na pohyb startovací pásky, ale než se stačil v nájezdu do první zatáčky rozkoukat, díval se svým soupeřům na záda.

Pět bodů hodně posílilo ambice rakouského družstva. Zato Hutlové museli bohužel své ambice revidovat. „Mrzen, je to tvrdý, štípe se to, dělají se koleje a díry,“ popisoval Radek Hutla stav dráhy těsně před rozjížďkou dvanáct. V ní stínoval syna Lukáše, když společně ukázali výfuk Martinu Běhalovi s Robertem Růžičkou.

Jenže ve druhé zatáčce druhého kola vedoucí Lukáš Hutla upadl. A jeho otec, aby ho neporanil, lehnul také. Lukáš Hutla si stěžoval na bolesti ruky a už se v dalším pokračování neobjevil. Radek Hutla vyhrál s přehledem repete. A by motal hlavu soupeřům až do konce závodu, při sedmi jízdách v rozpise nemohl sám konkurovat ostatním dvojicím. To byl ostatně i případ Miroslawa Daniszewskeho. Většina vítězných jízd by mu v klasickém rozpise na sedm párů s přehledem garantovala pódium, avšak s osmi týmy to bylo vyloučeno.

Těsno na pařezech pro vítěze
Při vyřazení Jana Klauze a Lukáše Hutly se boj o místo na pařezech nahrazující klasické pódium smrsknul na tři páry. Okolo poloviny mítinku za nejdelší konec tahali Rakušané. Charlie Ebner mladší a Thomas Rathgeb v rozjížďce s číslem čtrnáct hravě vyřídili Martina Běhala a Roberta Růžičku. A ani duel s nestartujícími Švýcary jim v osmnácté jízdě nemohl přinést nic jiného než pětibodové maximum.

Jako klíčová se ukázala rozjížďka s číslem patnáct, kde na Osečnou čekali vedoucí muži průběžné klasifikace. Domácí hráli zpočátku prim. Leč během jediného kola odsunuli Petr Klauz a Andrej Diviš Lukáše Volejníka za svá záda a záhy tlačili na Jana Pecinu. Domácí matador jim ujel, avšak na sklonku jízdy měl Petra Klauze znovu za krkem.

Mladý borec cítil šanci a udeřil tvrdě spodní stranou poslední zatáčky. Šachovnicový praporek přivítal se zvednutým předním kolem. Jan Pecina proburácel cílem takřka současně, avšak přece jen o dva, tři mžiky oka později. „Ve třetím kole jsem polevil a to byla chyba,“ zpytoval své svědomí, aniž by ještě tušil, že mimo jiné tento bod jim s Lukášem Volejníkem bude chybět na zlatý věnec. „Naplno se musí jet čtyři kola.“

Vzápětí se na ovále objevil osamocený Miroslaw Daniszewski, aby oslavil snadné vítězství stylem start – cíl. Kvůli absenci Švýcarů neměl, s kým závodit, ale vše si vynahradil hned vzápětí, protože se na něho chystali Andrej Diviš a Petr Klauz. Jak již bylo řečeno, polský borec neměl šanci sám stanout na pařezových stupních vítězů, ale mohl zamotat postavením na nich.

Dopředu letěl Andrej Diviš. Miroslaw Daniszewski ohlídal Petra Klauze. Ve druhém okruhu protáhl nájezd do úvodního oblouku a spodem převzal vedení. Petr Klauz ho následoval. Stejně jako v případě Jana Peciny bojoval až k cílové metě, leč předjet Poláka se mu nepovedlo.

Výpadek Andreje Diviše a Petra Klauze však ze strany domácího týmu nedošel adekvátního trestu. Jan Pecina se sice v devatenácté jízdě ujal vedení sledovaný Lukášem Volejníkem, jenže toho lišácky přelstil Radek Hutla. Nečekaně se v nájezdu do druhého oblouku objevil po jeho levici a posunul se dopředu.

V jednadvacáté jízdě se ale Jan Pecina a Lukáš Volejník dočkali pěti bodů, které uloupili Martinu Běhalovi s Robertem Růžičkou. Mark Uzzell prve proháněl Martina Běhala až do cíle, ale nakonec slavil triumf domácí. Angličan kvitoval i druhé místo, ale nemohl vůbec čekat, že se dvou bodů dočká rovněž v souboji s oběma Rakušany. Jenže Thomas Rathgeb upadl z vedoucí pozice v poslední zatáčce před cílem.

Z jasného 5:1 byla rázem plichta znamenající handicap v boji o zlato. Zato Petr Klauz a Andrej Diviš zpevnili hodnotu svých akcií, když se v rozjížďce s číslem dvacet čtyři osamocení proháněli po hamerském jezeře koupajícím se v záplavách paprsků zapadajícího slunce po zadních kolech.

Šlo však o rozcvičku před klíčovým duelem s Rakušany. Andrej Diviš se v šestadvacáté jízdě dostal do čela. Ve druhém kole ho v nájezdu do druhé zatáčky podjel mladší Charlie Ebner. Ale Thomas Rathgeb trčel vzadu za Petrem Klauzem. A remíza stačila na stupně vítězů, zatímco Rakušané museli čekat na poslední start Osečné.

„Už je to rozmydlený jako prase,“ varoval Martin Běhal své kolegy, kteří vyráželi vstříc poslední jízdě dne. Jan Pecina s Lukášem Volejníkem ovšem bez větších patálií porazili Angličany 5:1. Tím pádem se umístili jako druzí, přičemž od vítězů i třetích je dělil jediný bod.

První zatáčce třetího kola vyjel z dráhy Mark Uzzell. Otázka, zda mu hlas z navigace neřekl, že má zahnout doleva, u něho vzbudila výbuch hurónského smíchu. Anglický světoběžník usídlený ve Švédsku si posléze nechal na nepříliš podrobné mapě svého autoatlasu ukázat that place, kde se v sobotu pojedou dvojice, nebo hláska ě ve slově Mělice je pro něho nevyslovitelná. U takových báječných závodů přece nemůže chybět!

Hlasy z depa
„Dneska to bylo o štěstí,“ oddechl si Andrej Diviš před cestou na nejvyšší stupínek pódia. „V půlce závodu mi odešel tlumič. Štěstí nám přálo. V dalších závodech se budeme snažit, bez toho by to ani nešlo. Chtěli jsme ale dneska utrhnout větší náskok na Pecku.“

„Bylo to dobrý, mohlo to bejt‘ lepší,“ přizvukoval Petr Klauz svému kolegovi. „Rakušáci byli dobrý. Mně začal týct olej a musel jsem to dolejvat každou rozjížďku. Budeme se snažit o titul, když to půjde, bude to dobrý.“

„Jelo se dobře,“ líčil Jan Pecina. „Ale dva bodíky jsem prokoučoval. S Polákem to byla moje chyba. S Klauzíkem jsem polevil ve třetím kole a to byla chyba. Musí se jet naplno čtyři kola. Máme jeden bod ztráty, to doženeme, Lukáš škubne.“

„K čemu?,“ odmítal Lukáš Volejník gratulace. „Jestli půjdu na bednu, ani si to nezasloužím. Problém je ve mně, dráha je super. Jestli odešla forma? Všichni na tom jeli, jak kdyby se nic nedělo. Nevím, co je špatně. Nebyl dobrej‘ den, doufám, že to bylo naposledy. Sice napadám, ale jedu hovno. Nevím, co je lepší, jestli si rozbít držku nebo dojet celej‘ a nemít zase body. Doufám, že už příští tejden to bude lepší.“

„Kromě těch děr se jelo dobře,“ svěřoval se Radek Hutla. „Po první rundě to bylo děravý. Zaplapánbůh, že mrzlo, ale v den závodu by bylo dobrý, kdyby už nemrzlo. Mladej‘ má něco s rukou, doufám, že příští tejden bude v pohodě.“

„Jedenáct bodů jsem ještě nikdy neměl,“ pochvaloval si Martin Běhal. „Jelo se mi dobře, mechanik byl perfektní. Jsem rád, že jsem toho Marka porazil. Soustředil jsem se na to a jsem rád, že to vyšlo. Hlavně, že se závodí.“

1. Andrej Diviš 3 3 2 1 1 2 2 14(3) 29
  Petr Klauz 1 2 3 3 2 3 1 15(2)  
 
2. Jan Pecina 3 2 3 2 3 3 3 19 28
  Lukáš Volejník 1 1 2 0 1 2 2 9(4)  
 
3. Charlie Ebner, A 2 3 – – – – – 5 27
  Charlie Ebner ml., A 0 1 3 2 3 3 3 15(1)  
  Thomas Rathgeb, A – – 2 3 2 F 0 7(2)  
 
4. Jan Klauz 1 – – – – – – 1 20
  Miroslaw Daniszewski, PL 3 3 1 3 3 3 3 19  
 
5. Radek Hutla 2 2 3 3 2 2 3 17 17
  Lukáš Hutla E 0 X – – – – 0  
 
6. Martin Běhal 1 1 2 1 3 1 2 11 14
  Robert Růžička X 0 1 0 1 0 1 3(1)  
 
7. Mark Uzzell, GB 0 2 1 2 2 2 F 9 11
  Kevin Rowand, GB – E 0 F 0 1 1 2(1)  
  Thomas Rathgeb, A 2 – – – – – – 2  
 
8. René Dünki, CH 3 3 X – – – – 6 9
  Markus Birn, CH 2 1 F/R – – – – 3  

Poznámka: body Thomase Rathgeba byly týmu Mark Uzzell – Kevin Rowand anulovány s ohledem na pravidlo, že závodník smí v šampionátu bodovat pouze za jeden tým.

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II)

Hynkovi Štichauerovi se v Pile líbí

Pardubice – 30. ledna
V posledních dnech před uzávěrkami sestav polských ligách získali kontrakt dva pardubičtí závodníci. Aleš Dryml bude jezdit za Lodž, Hynek Štichauer za Pilu. Ten se magazínu speedwayA-Z svěřil, že svůj kontrakt pokládá za výhodný.

„V pátek večer jsem se upsal a poslal to,“ líčí Hynek Štichauer. „Ještě tam byly drobné problémy z jejich strany protože jim nešel mnou poslaný formát otevřít, ale teď už je vše v pořádku. Jsem moc rád, že mi angažmá v Pile na poslední chvíli nakonec vyšlo. Uvidíme, jak to budeme logisticky zvládat, protože v Anglii jezdím soboty, ale určitě bych chtěl odjet co nejvíc závodů jak to jen půjde.“

A jaké zkušenosti má se svým novým domácím stadiónem? „Dráha v Pile se mi moc líbí,“ nezastírá. „Byl sem tam jednou na výjezdu, když sem jezdil za Lublin a hned jedenáct bodů. Druhé plus je, že tam není podepsáno tolik jezdců, takže vidina častých startů je více než reálná.“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II)

Pódium pro sebe zabrali Rusové

Togliatti – 30. ledna
Finálové klání evropského šampionátu na ledové dráze se stalo jednoznačnou záležitostí ruských závodníků. Titulem se ozdobil Junir Bazejev, když v dodatkové jízdě porazil Sergeje Makarova a Eduarda Krysova. Antonín Klatovský skončil pátý, jeho mladší bratr Jan čtrnáctý.

1. Junir Bazejev, RUS 3 1 3 3 3 13+3
2. Sergej Makarov, RUS 3 2 3 3 2 13+2
3. Eduard Krysov, RUS 2 3 2 3 3 13+1
4. Harald Simon, A 3 3 2 3 E 11
5. Antonín Klatovský, CZ 1 3 2 2 3 11
6. Dmitrij Koltakov, RUS 2 E 3 2 3 10
7. Danil Gološejkin, RUS 1 2 3 1 2 9
8. Maksim Korčemacha, RUS E 3 1 2 1 7
9. Fredrik Olsson, S 3 E 1 0 2 6
10. Johny Tuinstra, NL 2 0 0 1 2 5
11. Grzegorz Knapp, PL 2 E 1 1 1 5
12. Jussi Nyronen, FIN 1 2 1 T 0 4
13. Christoph Kirchner, D E 2 0 0 1 3
14. Jan Klatovský, CZ 0 E 2 0 1 3
15. Martin Leitner, A 0 1 E 2 0 3
16. Tommy Flyktman, S 1 0 0 0 E 1
17. Sergej Baltačev, RUS (res) 1 1
res Artjom Novik, RUS   DNR

Hamr na Jezeře je na dnešek připraven

Hamr na Jezeře – 30. ledna
Program šampionátu ledařských družstev začal včera tréninkem účastníků dnešního klání na třetím ovále. Pozornosti se ovšem těšila i hlavní závodní dráha, kde si Jan Pecina osobně připravil půdu pod nohama pro úspěšné vykročení za obhajobou loňského titulu. Vše objektivem svého fotoaparátu zachytil starosta obce Milan Dvořák, který zve všechny diváky na pláž severočeského letoviska.

Foto: Milan Dvořák

Antonín Klatovský splnil plán

Togliatti – 29. ledna
Obvyklá taktika Klabo Teamu nasadit Jana Klatovského přímo do finále mistrovství Evropy na ledové dráze a nechat Antonína bojovat v semifinále včera klapla na sto procent. Starší z jihočeské bratrské dvojice obsadil čtvrtou příčku. Do dnešního finále se dostali všichni ruští závodníci včetně obou náhradníků.

1. Maksim Korčemacha, RUS 3 3 2 3 M 11+3
2. Danil Gološejkin, RUS 3 3 0 3 2 11+2
3. Dmitrij Koltakov, RUS 3 3 3 2 M 11+-
4. Antonín Klatovský, CZ 2 2 2 2 2 10
5. Sergej Baltačev, RUS (res) 3 3 3 9
6. Artjom Novik, RUS (res) 3 3 3 9
7. Eduard Krysov, RUS 2 3 1 3 T 9
8. Grezgorz Knapp, PL 2 2 1 2 2 9
9. Martin Leitner, A 1 1 3 1 2 8
10. Tommy Flyktman, S 0 1 3 2 1 7
11. Josef Kreuzberger, A 1 2 2 1 0 6
12. Gerrit Schukken, NL 3 0 F E 1 4
13. Marian Kreklau, D 0 2 2 0 0 4
14. Hans Olov Olsen, S 2 E 0 1 1 4
15. Johann Bruckner, A 1 1 1 0 0 3
16. Dirk Fricke, CH 1 0 0 1 1 3
17. Timo Kankkunen, FIN 0 1 1 0 0 2
18. Sami Hassinen, FIN X 0 – – – 0

Keby tak bolo v Grand Prix

Sanok – 22. januára
Kombináciu klasickej plochej dráhy s jej ¾adovou odnožou videli diváci v sobotu 22. januára v Sanoku. Tu sa totiž prestížne preteky Sanok Cup jazdili systémom známym z klasickej plochej dráhy, konkrétne z Grand Prix v rokoch 2000 až 2004, kde sa predstavilo na dráhe dvadsaštyri jazdcov. Medzi nimi nechýbali tí najlepší na svete a samozrejme ani bratia Klatovskí. Z nich hlavne straší, Antonín, podal výkon, ktorí by českí fanúšikovia radi videli v jeho podaní aj v seriály GP.

Originalitu niektorých nápadov našich severných susedov nemožno poprie. Už počas piatkového kvalifikačného kola MS na ¾ade, sa na dráhe ukázali autobusy, ktoré si odkrúžili nieko¾ko koliečok. Tentoraz boli taktiež k videniu, no boli aj súčasou nástupu jazdcov na prezentáciu, keď ich jeden z nich doviezol na nástup.

Ešte pred pretekami došlo k úpravám štartovnej listiny, keď namiesto Olega Dosajeva nastúpil Rakúšan Josef Kreuzberger a namiesto Tommy Flyktmana sa v úvode predstavil Nemec Johan Weber, pokým Flyktman bol priamo nasadený do hlavnej časti pretekov namiesto Holanďana Svena Holsteina.

Jazdy už od úvodu ponúkli mnoho zaujímavých a dramatických okamihov. Diváci videli takmer v každej jazde súboje, kedy si jazdci menili medzi sebou pozície. Takisto boli svedkami aj mnohých pádov, ktoré sa našastie končili buď bez následkov alebo drobnými zraneniami, pričom ani raz nebola potrebná pomoc pripravenej sanitky.

Vo štvrtej jazde videli diváci prvýkrát v akcii mladšieho z bratov Klatovských, Jana. Ten predviedol ve¾mi peknú jazdu, keď mu svojim spôsobom nahral najprv do karát pád Webera, keďže v tom momente bol na tretej pozícii. V opakovanej jazde sa mu podarilo porazi Holanďana Johnny Tuinistra a do cie¾a tak prišiel druhý za dvojnásobným víazom Sanok Cupu z rokov 2007 a 2008, Franzom Zornom. V šiestej jazde sa predstavil aj tretí zástupca z Čiech, Radek Hutla, ktorý plnil rolu prvého náhradníka. Jazda sa totiž musela opakova po zle vyzerajúcom páde Fína Henri Malinena a salte Francúza Claude Gadeyna, ktorý sa nestihol vyhnú Fínovej motorke, ktorá po zbavení sa jazdca, vo¾ne pokračovala po ¾ade do stredu dráhy.

Malinen bol z jazdy vylúčený a Gadeyne, ktorý pád ukončil pod svojou motorkou, do opakovanej jazdy nemohol nastúpi, nako¾ko jeho jediná motorka bola rozbitá. K slovu sa tak dostal Radek Hutla no do súboja Poliaka žijúceho vo Švajčiarsku, Pawla Strugalu a Holanďana Tuinistru, nedokázal vážnejšie prehovori. O jazdu neskôr nastúpil na štart opä Jan Klatovský, ktorý aj tentoraz došiel do cie¾a druhý pred Švédom Henderssonom a Nemcom Fürstom, vďaka čomu sa kvalifikoval do hlavnej časti pretekov.

Dvanásta jazda potom priviedla na štart oboch bratov Klatovských. Obaja predviedli vcelku dobrý štart, avšak svoje pozície si nedokázali udrža. Na prvom mieste jazdiaceho Antonína, totiž v druhom kole predbehol výborný Zorn a tretieho Jana, v tom istom kole za seba odsunul Ivan Ivanov. Jana tento výsledok poslal do pätnástej jazdy. V nej však došiel do cie¾a ako posledný, čím ukončil svoje účinkovanie v tohtoročnom Sanok Cupe.

Českým farbám tak po vypadnutí Jana Klatovského ostalo posledné želiezko v ohni, Antonín. Ten nastúpil do ažkej jazdy s Karačincevom, Krasnikovom a Svenssonom, v ktorej došiel do cie¾a ako posledný, kvôli čomu sa dostal do vylučovacej jazdy. V nej mal najslabší štart, keď do prvej zákruty vchádzal ako posledný. Z výjazdu už mal za sebou Ivana Ivanova a začal stíhaciu jazdu za prvým Sereniusom a druhým Henderssonom. V priebehu druhého kola sa poradie takmer úplne zmenilo. Henderssona predbehol český pretekár, ale vzápätí sa popri nich prehnal Ivan Ivanov. Ten atakoval aj Sereniusa. Kúsok za ním stále jazdil Antonín Klatovský. Ten si nakoniec pripravil pozíciu na predbehnutie v hodine dvanástej, keď sa ukážkovo dostal z výjazdu poslednej zákruty nielen pred Ivanova, ale aj Sereniusa, vďaka čomu postúpil do semifinále.

Pre tohtoročný Sanok niečo nevídané sa udialo v jazde s poradovým číslom 21. V druhom kole sa totiž pred Krasnikova dostal Danil Ivanov, ktorý potom odolával dve kolá tomuto ¾adovému krá¾ovi, aby nakoniec aj tak pod¾ahol. No postaral sa o atraktívny súboj.

O dramatické okamihy nebola núdza počas celých pretekov. Výnimkou nebola ani semifinálová jazda, v ktorej štartoval český pretekár. Zo štartu vyšiel ako posledný, no vo výjazde z prvej zákruty to dal nad Svenssona a Karačinceva a dostal sa na druhé miesto. To si udržal až do posledného kola, kedy v predposlednej zákrute pod¾ahol Svenssonovi. Toho však zaatakoval v poslednej zákrute, ktorú švédsky pretekár nezvládol a spadol, vďaka čomu skončil Antonín Klatovský druhý a postúpil do finále Sanok Cupu.

Finále útechy malo zaujímavý priebeh. Na štart pre problémy s technikou nenastúpil Franz Zorn. Zo štartu išiel dopredu Serenius pred Svenssonom, pokým beznádejne posledný Karačincev to vzdal po prvom kole. Sereniusa nakoniec predbehol Svensson a vyhral finále útechy, ktoré by sa mohlo nazva aj veteránskou jazdou, nako¾ko obaja Švédi patria medzi ikony ¾adovej plochej dráhy už vyše štvrstoročia.

Finále už bolo jasnou záležitosou Nikolaja Krasnikova, ktorý pre neho typickým spôsobom, prekrížil po štarte dráhu svojim súperom a pred seba nepustil nikoho z nich. Antonín Klatovský prišiel do cie¾a na štvrtom mieste.

Foto: Martin Búri