Archiv pro měsíc: Prosinec 2010

Rozhovory

Hynek Štichauer: „Musím začít víc bodovat a míň padat!“

Česká Třebová – 22. prosince
Letošní sezóna pro něho začala slibně. Po návratu ze zimního turné v Argentině se etabloval v britské Premier League. Slušně bodoval v české extralize a vítězně prošel oběma kvalifikačními stupni mistrovství republiky jednotlivců. V jeho prvním finále ve Svítkově skončil se stříbrným věncem okolo krku. Jenže přišel červenec. Zakletý červenec, jak by dodal. Loni si v sedmém měsíci zlomil obratel, letos upadl při výjezdu svého Stoke do Scunthorpe tak nešastně, že si polámal ruku. Po dvou měsících se ovšem vrátil. A ačkoliv nebyl ještě perfektně zpátky ve své kůži, skončil jako třetí nejlepší závodník naší země. O tom si ostatně můžete přečíst sami, nebo Hynek Štichauer poskytl magazínu speedwayA-Z exkluzivní rozhovor.

speedwayA-Z: „Loňskou zimu jsi s Adrianem Rymelem strávil na turné v Argentině. Bylo zimní závodění znát, když ses na jaře posadil do sedla a nebo to chtělo spíše delší pauzu na odpočinek?“
Hynek Štichauer: „Kdybych to shrnul, celkově to byl přínos. Nevím, jestli se ještě vůbec někdy podívat do Jižní Ameriky. Nic to nestálo a strávil jsem zimu v teple. Na druhou stranu, když je člověk doma až koncem února a v březnu jede do Anglie, je to náročný. Možná se to nezdá, ale aklimatizace do našich podmínek je po dvou a půl měsících znát. Má to negativa, ale pozitiva převažujou. Letos jsem měl nabídku na Novej‘ Zéland, ale dal jsem přednost bejt‘ doma s rodinou a připravit se na sezónu. Ale příští rok bych něco takovýho zvažoval. V Argentině mám dveře otevřený, ale spíš bych bral ten Novej‘ Zéland, abych se podíval někam dál. V Argentině bylo teplo, pád dnů až ke čtyřiceti stupňům. Nedalo se ani chodit ven, až večer jsme zamastili squash nebo si dali tequilku. Mínus bylo, že jsme neměli svý auto, ale stejně jsme se podívali po Argentině. Poznal jsem zemi i lidi. Žije se tam jinak než u nás. Lidé nejsou tak uspěchaní jako u nás. Samá siesta, uděláme to maňána a s lidma se musí umět vycházet. Ale občas bylo docela komplikovaný s nima vyjít. Chvílemi to opravdu nebylo jednoduchý.. Byli jsme i v Brazílii na vodopádech a kvůli tomu nestihli jeden závod, ale ne svou vinou. Pozitiva převažujou, byl to super zážitek, měl jsem tam super paráka a je na co vzpomínat. Museli jsme se učit nový pravidla závodění. Zkusil jsem, jaký to bylo dřív, když se čekalo patnáct metrů před páskou a pak se hned startovalo. Aďa je mistr na letmák, tak vyhrával (smích). Když zvednou žlutý prapory, znamená to ‚pozor, nebezpečí na trati‘. Musíš ubrat a koukat, kde kdo leží, ale když ubereš moc, místní okurka tě vopere. A dřevěný mantinely s ostnatým drátem. Důležitý je, že choděj‘ lidi. Do Bahia Blanca jich chodí dost a je pro koho závodit.“

speedwayA-Z: „V Polsku jsi podepsal kontrakt s druholigovým nováčkem z Krakowa, ale příliš jsi jeho vestu neoblékal. Jaký to byl pro tebe rok?“
Hynek Štichauer: „V Polsku to byla po dlouhý době nejslabší sezóna. Na začátku to znělo moc hezky. Novej‘ klub s ambicema. Ale skončilo to, že se dostali do problémů. A když začali dlužit větší množství peněz, přestal jsem tam jezdit. Jel jsem dva závody. V Ostrowě se mi nedařilo. Byly problémy, mecháno zapomněl karburátorový lanka. Já si vozím karburátory z Anglie, poněváč mám pouze dva. Pak jsem jel jeden závod v Krakowě. Vyhráli jsme o hodně, dělal jsem osm vočí, bylo to fajn. Ale jak říkám, přišly finanční problémy a já nebyl v situaci, abych tam jezdil zadarmo. Byla tam prapodivná organizace. Volali, a přijedu na trénink. Přijel jsem, ale na dráze byly vrstvy materiálu, jak to někdo rozgrejdroval. Trénink se zrušil a já tam kempoval do neděle. Promotér klubu místo, aby organizoval svoje věci, rozhrnoval v holínkách vodu z dráhy. Nevím, jestli nesehnali peníze nebo jim to nějakej‘ sponzor nebo město odřeklo, ale nefungovalo to, jak mělo. Byl to prostě krok vedle, to se stává. Letos mám nabídku z Krosna, už tradičně. Ale tam se mě moc nelíbí dráha, to jsem vyloučil a čekám, co přijde. Polská liga se ale špatně kloubí s Premier League, je to hodně sobot a nedělí. Určitě bych chtěl něco podepsat, abych měl něco v záloze. Ale chci mít Anglii. Jak jsem jí ve svý první sezóně v roce 2009 moc neholdoval, teď jsem se do ní zamiloval a jsem tam hrozně rád.“

speedwayA-Z: „V Anglii o tvoje služby usiloval Stoke, jenž tě dokonce uváděl ve své sestavě ještě před podpisem smlouvy. Slibně rozjetá sezóna ovšem skončila osudným pádem ve Scunthorpe…“

Hynek Štichauer: „Je to tak. Zakletej‘ červenec. Byla to moje chyba, asi velká motivace. Nesmyslnej‘ pád, když už jsme stejně nemohli vyhrát. Byla to škoda, ale když to zhodnotím, sezóna v Anglii byla vydařená. Určitě vydařenější než ta první. Už jsem se v tom naučil chodit, pohybovat se tam, jednat s lidma. Hrozně rád se tam budu vracet. Potkal jsem tam skvělou rodinu, kde bydlím a mám dílnu. Už to nebylo takový komplikovaný, jako když přijdeš poprvé a nemáš žádný známý, žádný kontakty. Teď už si umím zařídit spoustu věcí a letos jsem měl i o kus lepší smlouvu, moh‘ jsem si dovolit víc. A Premier League je taková rodinná, v Elite League ti nikdo nic nedaruje. Z těhle důvodů jsem to začal enjoyovat. Anglie je jiná než Polsko. Polská extraliga je nejkvalitnější soutěž na světě, ale první a druhá liga už pokulhávaj‘. Ale v Anglii, když ti to chvilku nejde, lidi to dokážou pochopit. V Polsku můžeš dostat velký peníze, ale je to vyšpičkovaný, že jezdci nejsou na takový úrovní a všichni potřebují vydělat a tím začíná bejt‘ ta soutěž nebezpečná. V Anglii musí mít každej‘ závodník pojistku, kterou ti strhávaj‘ přímo z bodovného. Když jsem se zmáknul v Polsku, nedostal jsem nic. V Anglii lidi vědí, o co se jedná, a když máš problém, tak tě v tom nenechaj‘. Musím se začít krotit, je mně třiadvacet a nejsem terminátor. Ty pády jsou znát. Vždycky jsem si myslel, že se z toho vylížu a bude to. Trošku se ale ochladí a Hynečka začne bolet tady ta ruka, tady ten kloub. Musím začít víc bodovat a míň padat. Chci říct mladejm‘klukům, že plyn funguje i na druhou stranu. Dá se i přivírat. Ono je lepší přivézt o bod míň a těšit se na další závody. Na příští rok je těžký sehnat v Anglii angažmá s těma změnama s average a přestupem týmů z Elite do Premier a naopak. Je těžký sehnat klub. Snad to dopadne, vypadá to, že by mělo, moc se těším, že budu v Anglii zase závodit. Možná bych moh‘ bejt‘ rezerva ve Wolves v Elite League, což bych byl rád, protože by se mi zvednul počet závodů. Jednám v Premier League s Berwickem. Jednou jsem se tam byl podívat a dráha se mi líbila. Je to ale nekřesansky daleko od místa, kde bydlím. Druhý mínus je, že Berwick jezdí soboty. A Wolves v pondělky, takže si nedokážu představit mezi tím v neděli Polsko. Jsou to zatím spekulace, jak by to mohlo teoreticky vypadat. Uvidíme.“

speedwayA-Z: „Podobným způsobem jsi měl letní prázdniny komplikované už podruhé. Potíže pro profesionálního závodníka to musí přinést obrovské, co?“
Hynek Štichauer: „Určitě, závodník, když neboduje, nevydělává, když nevydělává, nemůže hradit náklady. Není to jako u jinejch‘ sportů, že si platíš jen cestovný nebo si koupíš trenky a kopačky, ale musíš mít konkurenceschopnou techniku. Závodníci by na to měli bejt‘ připravený. Každej‘ by měl přemejšlet nad zadníma vrátkama. Přijde pád desetkrát za sebou, dostaneš sádru a jedeš dál. Ale může přijít jeden pád a už nemůžeš nebo nechceš jet dál. Potřebuješ zadní vrátka, pak je to víc osvobozující a můžeš se s tím víc bavit. Kovář nebo klempíř se klepne do prstu, plochodrážník se občas klepne o prkna. Je potřeba mít pojistku, což je v Čechách problém. Když pojišovna chce docela dost peněz za údajně kvalitní pojistku, tak tě nemůže nechat dva měsíce v neschopnosti a poslat pět tisíc. Na to apeluju, aby si jezdci dávali pozor.“

speedwayA-Z: „V šampionátu republiky jednotlivců jsi ušel ze všech českých závodníků nejdelší cestu. Musel jsi začínat v čarodějnické kvalifikaci v Pardubicích, abys přes liberecké semifinále skončil celkově třetí ve dvojdílném finálovém seriálu. Jak jsi tohle své putování vnímal?“
Hynek Štichauer: „Určitě zklamání je, že to nedopadlo ještě vejš‘, ale jsem za třetí místo hrozně rád. O čarodějnicích jsem začal čtrnácti bodama a vítězstvím. V Liberci to pokračovalo stejně. V Pardubicích se ale nepoved‘ hatríček. Na to, že Praha byla po tý pauze a podcenil jsem to a neměl s sebou nikoho, kdo by mě vytáh‘ z nesnází, když jsem truchlil nad nastavením motorky, to dopadlo dobře. Kdyby mi někdo před sezónou říkal, že budu pátej‘, bral bych to a nakonec je tam z toho trojka. Obhájit bude těžší. Cokoliv horšího než třetí místo bude teď neúspěch. Nebude to jednoduchý, musíme makat, abychom stačili okurkům, co tady sedí (narážka na Václava Milíka – pozn. redakce), jde jim to a jsou správně vymatlaný. Třetí místo je nádherný, ale zase je to takový, že je to pocitovka. Člověk o tom ví, je sám se sebou spokojenej‘, ale k lepšímu kontraktu nebo dobrému sponzorovi ti to nepomůže. Na hřejivej‘ pocit je to fajn, ale jinak je to úplně… Víš k čemu (smích).“

speedwayA-Z: „Svůj plán překonat své životní šesté místo z Březolup 2006 jsi v šampionátu jednotlivců výrazně překonal. Postaral ses ovšem o dramatickou koncovku. Prakticky ještě na začátku svého comebacku po zranění jsi v dodatkové jízdě dokázal držet v šachu Aleše Drymla. Takový okamžik nejde asi zapomenout…“
Hynek Štichauer: „Ten rozjezd mám v paměti úplně celej‘. Bylo to takový, že jsem mladší a chtěl jsem asi to třetí místo víc než Ála. Asi věděl, že to nic neřeší. Vytáh‘ jsem si vnitřek a byl tam dřív. Pouštěl jsem to ven, on byl rychlejší, přišlo mě, že to zaklap‘, abychom se do nájezdu nehákli a nešli. Myslím, že kdyby tam šel natvrdo, v jednom z těch výjezdů mě asi vzal. Ale je to už jedno, nevzal. Abych to řek‘ po lopatě, kdybych jel s Lukášem, asi mě tam zamáz‘, ale Ála to neudělal. Jezdí hlavou a tu kalkulačku má v hlavě přivařenou nebo přidělanou nějakým nerozebratelným spojem. A věděl, že třetí místo zas není až taková prestiž, jak se možná zdá, a neriskoval.“

speedwayA-Z: „Jelikož jsi neabsolvoval mistrovství republiky jednotlivců 2009, nemohlo se pro tebe najít jediné místečko ani v mistrovství světa, ani v šampionátech Evropy. V reprezentaci ses mihnul prakticky jen díky pozvánce Milana Špinky dělat náhradníka pro kvalifikaci světového poháru družstev v Abensbergu, na kterou jsi nakonec nereflektoval. Je tím pádem letošní třetí místo pro tebe uspokojivé i z toho důvodu, že tě v příští sezóně reprezentace nemine?“
Hynek Štichauer: „Reprezentovat je dobrý. I kvůli sponzorům. Když jim prezentuješ svou činnost, můžeš si dát v podstatě lepší status. Když jsem třetí v mistráku, myslím, že si budu moct dobře vybrat dráhu. V mistrovství Evropy asi ne, jsou tam přede mnou čtyři finalisti, ale v kvalifikaci o Grand Prix si snad budu moct vybrat ještě Divišov. Uvidíme, jak to bude se světovým pohárem. Hrozně mě to láká, uzávěrka bude po extralize v Pardubicích, což pro mě bude výhoda. Takže doufám, že to klapne a vejdu se tam. O důvod víc k obhajobě nebo zlepšení toho třetího místa. Ale spíš by mě lákalo lepší umístění v kvalifikaci o Grand Prix. Aspoň solidní výsledek v semifinále by byl motivující a dodal by mi chu k další práci.“

speedwayA-Z: „A jak bys hodnotil nově vzniklý přebor jednotlivců/družstev? Ty ses v něm objevil jen kvůli postupu do semifinále šampionátu jednotlivců a pak až v rámci své závodnické rekonvalescence. Mají takové závody určené spíše pro amatérské nadšence nabídnout něco i tobě, profesionálovi?“
Hynek Štichauer: „Určitě je to lepší než trénink. Každej‘ závod, když si stoupneš na pásku a vnímáš jeho atmosféru, je lepší než trénink. Můžeš zkoušet motorku a nastavení, což v závodě, kde o něco jde, máš strach a nebo si netroufáš jít z extrému do extrému. Proto je to lepší tady, kde ztráta dvou bodů tolik neznamená. Nebo když zvolíš něco špatně, ještě to v tý konkurenci stačíš dohnat a vyhraješ. Ale nesouhlasím s tebou, že je to amatérská liga. Jezdí tam Málek nebo Venca. I těch jejich pár jízd udělá ten závod atraktivnější. Ale jinak ze dvou závodů to těžko posoudím, jestli je to dobrý nebo špatný, to se budeš muset zeptat tady Vency.“

speedwayA-Z: „Na sklonku roku doznívají spíše vzpomínky na letošní plochodrážní boje. Nicméně s přelomem letopočtu odstartují přípravy na novou sezónu. Jak se na ní chystáš a s jakými ambicemi do ní budeš vstupovat?“
Hynek Štichauer: „Příprava zatím probíhá odpočinkově a s doléčením zranění, který jsem v průběhu kariéry měl. Věnuju se tomu, abych byl zdravej‘. Po novým roce začnu s motorkama. Začal jsem s Honzou Kiliánem pracovat s karbonovými díly, aby splňovaly požadavky po technický stránce a byly finančně dostupný. Hodláme rozšiřovat sortiment, ale z důvodu vytížeností jeho i mojí to není ještě dotažený, ale kdyby měl někdo zájem, může nás kontaktovat. Rozjede se i e-shop na mejch‘ stránkách www.Hynek-racing.com . Ambice jsou každej‘ rok stejný. Udělat mistra světa na klasice, trávě, dlouhý a na ledech taky! Ne, to byl joke. Nemám rád stanovovat si nalajnovaný cíle, že příští rok udělám mistra světa. Chci bejt‘ spokojenej‘ sám se sebou a jezdit dobře ligový soutěže u nás, v Anglii, v Polsku a co bude k mání. A hlavně zůstat konečně aspoň jednu sezónu bez zranění. A obhájit pozici z mistrovství republiky a asi nejvíc mě láká světovej‘ pohár. Když se dostanou do nominace, což bych měl, tak zajet dobře tam.“

Hynek Štichauer děkuje:
„Tradičně rodině, tátovi za jeho čas, kterej‘ mi věnuje, prarodičům, že mám u nich pořád dveře otevřený. A pak bych chtěl poděkovat:
Láďovi Peškovi, že pro mě není jenom manažer,ale i osobním rádcem, a jeho společnosti FOMPEX GROUP,
Skalnímu sponzorovi Honzovi Joštovi a jeho realitní kanceláři JORK,
Kovošrot Šmidrkal,
Chládek a Tintěra,
MCF,
panu inženýrovi Miroslavu Štichauerovi a pardubické tiskárně Silueta,
dalším skalním sponzorům pánům Hruškovi a Tomáškovi a jejich HT KOVO,
a v neposlední řadě Mírovi Mihulemu za mechaničení a též Jindrovi, protože je kapacita ředitel.

Závěrem bych chtěl všem fanouškům a čtenářům magazínu speedwayA-Z popřát klidné, řevem plochodrážní motorky nerušené Vánoce. I když v příštím roce si budeme pravděpodobně moct nastartovat speedway motocykl s novým typem výfuku přímo při štědrovečerní večeři a ještě u toho uslyšíme i koledy… Není tady něco špatně?

Do Nového roku hodně štěstí, zdraví, lásky, pohody a všem jezdcům rychlou ruku na spojce, ale přece jen o trochu pomalejší než je ta má (smích).

Krásné svátky a žužlu zdar.“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II), Antonín Škach a Pavel Loužecký

Ostatní závody

Začaly ledařské Vánoce

Örnsköldsvik – 26. prosince
Dnes odstartoval tradiční vánoční Santa Cup ve Švédsku. A domácí hráli prim. Jako neporažený skončil Stefan Svensson, jemuž na stupních vítězů dělali společnost Fredrik Johansson a Per Anders Lindström. Antonín Klatovský byl se šesti body osmý, zatímco jeho mladší bratr Jan inkasoval jeden bod a obsadil šestnáctou příčku.

MČR tříčlenných družstev

České šampionáty 2011: přebor zhubnul o polovinu

Přebor jednotlivců/družstev v letošní sezóně vyřešil dlouhodobý problém s pravidelným závoděním plochodrážníků výkonnostního středu. Startovat mohl každý, rozpis rozjížděk se vytvořil dle počtu došlých přihlášek. Jeho první podnik v Pardubicích dokonce plnil funkci nejnižšího stupínku mistrovství republiky jednotlivců, takže startovní listina nevídaně zbytněla. Spojením individuálního závodění s kolektivní dostal přebor i týmový nádech, takže přihlášená družstva hradila závodníkům náklady. Seriálu šlo vytknout prakticky jen poněkud roztříštěné termíny s tradičním prázdninovým volnem. Pro příští rok na jeho základech vznikla obnovená první liga. Zdálo by se, že báječná myšlenka bude pokračovat i nadále ve stejných intencích. Nicméně se pojedou jen čtyři přeborové mítinky, protože do řady kritiků série se paradoxně zařadily samotné kluby.

„Představa byly taková, že každý uspořádá také závod jednotlivců,“ říká Petr Moravec, předseda VV SPD. „Nakonec do toho jdou ty kluby, které mají nejvíc závodníků a navíc se přidal Věroslav Kollert.“ Jednotlivá kola tudíž uvidí Pardubice, Mšeno, Liberec a Praha, jejichž představitelé vesměs vnímají přebor jako podporu začínajících a amatérských závodníků.

Oponenti kritizovali především malý zájem závodníků v některých kolech. A dle oficiálního zápisu z rozšířeného jednání VV SPD v Pardubicích vnímá tuto soutěž jako problémovou Slaný. Dle jeho názoru svou kvalitou odrazuje diváky.

Ani v roce 2011 nebudou kladeny žádné personální limity. „Každý,“ odpovídá Petr Moravec na otázku, kdo se může zúčastnit. „Přizpůsobí se systém.“ Stejné zůstává i tabulkové bodování, které výrazně zvýhodňuje vítěze každého závodu. A ani pravidlo o škrtání dvou nejhorších výsledků nebylo změněno.

Novinkou je, že v klasifikaci družstev se bude bojovat v oddělené 1. lize. Ta však nenabídne tak neomezené možnosti ke svezení jako přebor. Není to tedy odklon od původní myšlenky zvýšit počet závodních příležitostí pro závodníky výkonnostního středu?

„Jiné východisko není, muselo se to udělat“ komentuje Petr Moravec. „Mrzí mě, že je spousta řečí, jak se budou snažit zvyšovat základnu, ale pak spousta klubů najednou ucukne a chce hledat kvalitu. Přitom je to o tom, aby závodníci lezli po zádech těch lepších a šli nahoru.“

Hlasování spojená s přeborem na rozšířeném zasedání VV SPD 11. prosince:

předkladatel: návrh: výsledek:
VV SPD navržený systém pro40 : proti0

Přebor republiky řečí pravidel:
Startují přihlášení jezdci s platnou licencí vydanou národní sportovní autoritou FMS AČR.
Toto mistrovství se řídí Přílohou N 071A Národních sportovních řádů Přebor České republiky jednotlivců na ploché dráze.
V každém závodě získá vítěz závodu 25 bodů, druhý v pořadí 22 bodů, třetí 18 bodů, čtvrtý 16 bodů a dále 14-12-10-8-7-6-5-4-3-2-1 bod. Každému jezdci se do celkové klasifikace šampionátu nezapočítají dva nejhorší výsledky ze všech uskutečněných závodů v seriálu. Přeborníkem České republiky se stane jezdec, který získá po této úpravě nejvíce bodů.
Při rovnosti bodů po skončení seriálu je rozhodujícím kritériem v případě pořadí na 1. – 3. místě dodatkové jízda a na ostatních místech lepší dosažený výsledek v posledním závodě.
Vítěz Přeboru se stane Přeborníkem České republiky.

Kvalifikační smysl: první dva podniky v Pardubicích a ve Mšeně určí šest semifinalistů mistrovství republiky jednotlivců
Pneumatiky: dvě nové hrany, jezdec si může nechat označit ještě jednu hranu pro absolvování případné dodatkové jízdy
Přihlášky: 31. ledna 2011
Historie

Alois Jarolím a zašlá sláva brněnské ploché dráhy

Právě dnes se dožívá osmdesáti sedmi let patrně nejstarší žijící plochodrážní závodník v České republice, pan Alois Jarolím.

Historie plochodrážních závodů v České republice čítá mnoho míst, která už dnešní příznivce levých zatáček ani nenapadne se svým oblíbeným sportem spojovat. Jedním z příkladů může být Brno, které léta stojí zcela mimo plochodrážní dění. Přesto byli závodníci z moravské metropole především v počátcích ligových soutěží jejími pravidelnými účastníky a obávanými soupeři. Stadion v Králově Poli pak zase svědkem návštěv, o kterých si jejich dnešní následovníci mohou nechat jen zdát.

Asi nejznámějším brněnským jezdcem a tahounem týmu býval v padesátých létech Alois Jarolím. Jeden z našich nejstarších plochodrážníků dnes žije nedaleko centra Brna a rád se pro čtenáře magazínu speedwayA-Z podělil o své vzpomínky.

Rodák z Líšně začal svoji sportovní kariéru sice za řidítky, ovšem těmi cyklistickými, stejně jako tomu bylo třeba u Antonína Švába staršího. Dotáhl to až na mistra Moravy, po vojně ale kolo prodal a na konci čtyřicátých let nechal se přesvědčit brněnským závodníkem ing. Volavým, aby zkusil plochou dráhu.

Premiérový pokus na dnes už nestojícím zimním stadionu nedaleko dráhy Na rybníčku dopadl na výbornou a plochá dráha Aloise Jarolíma zcela dostala. V poválečné době byly ale starosti se sháněním vhodného náčiní. První závody absolvoval na vypůjčené technice či na střídačku se strojem svého kamaráda Františka Volavého, ale bylo jasné, že jde jen o krátkodobé řešení. Zručný zámečník si poradil sám, do upraveného rámu dosadil motor, který v podstatě okopíroval podle anglického JAPu.

Na nákup padla novomanželská půjčka určená původně na nábytek, což potvrzuje i jeho manželka. „Odešel s tím, že jde objednat nábytek, ale jakmile se vrátil domů, pochopila jsem z jeho výrazu, že je zle a peníze skončily v motorce,“ vzpomíná dnes už s úsměvem paní Jarolímová, která pak objížděla s mužem závody v roli mechanika.

Začátky byly všelijaké. „Když jsem se šel na Velké ploché dráze na Strahově zeptat Lucáka na nastavení, odbyl mi, a mezi ně nelezu, když na to nemám,“ vzpomíná pan Jarolím. Později se ale vztahy napravily a brněnského závodníka začali brát vážně i uznávaní mistři sportu.

V únoru 1951 zbrzdilo nadějně se rozvíjející kariéru těžké zranění z libereckých ledů. Když se Alois Jarolím se probral po dvou dnech z bezvědomí, dozvěděl jsem, že má mj. osm zlomených žeber, zraněnou ledvinu a propíchnuté plíce. „Milé bylo, že se za mnou do nemocnice v Liberci přišla spousta lidí. Když jsem tam později znovu startoval, chtěl jsem pochopitelně zajet co nejlépe, ale by jsem měl stroj připravený snad jako nikdy, ve čtyřech rozjížďkách se mi zadrhl a teprve v páté jsem vyhrál. Ale dlouho jsem bez závodění nevydržel, už v po pár měsících od liberecké havárie jsem jel v Chrudimi a byl druhý v Chlumci nad Cidlinou. To bylo na trávě, myslím, že tam vyhrál Antonín Švarc“.

Alois Jarolím svedl v brněnských ligových barvách řadu bitev hostoval i za Pardubice. V roce 1956 byl pátý v mistrovství republiky jednotlivců a dostal se až do kontinentálního semifinále ve Varšavě. Rád vzpomíná i závody na ledech v Moskvě v roce 1959, kam z brněnských jezdců odletěl spolu s Volavým na pozvání ruské strany.

Předcházelo tomu turné sovětských jezdců u nás o rok dříve, při němž se jeden ze závodů odehrál v Brně Pisárkách. Dráhu patřící armádě bylo potřeba hodně upravit, ruku k dílu dali výrazně i samotní jezdci, což nebývalo tehdy nic neobvyklého. Alois Jarolím si ale dobrovolně přidal ještě jednu brigádu, když přes noc před závody vyrobil železné plochodrážní „pantofle“ pro své soupeře. Od nich zato dostal zadní kolo a později také pozvánku na vzpomínané závody v příštím roce.

Spolu s ním se v Moskvě představili i Špinka, Janíček, Vidrma a Machač. Třetí místo Aloise Jarolíma za dvěma domácími borci (vyhrál pozdější legendární trenér Sergej Starych) bylo obrovským úspěchem brněnského reprezentanta.

Nezapomenutelným zážitkem byla i účast na mezinárodních závodech v Záhřebu v říjnu 1956. „Jeli jsme tam přes Vídeň a pak přejížděli Alpy, všechno na korbě nákladního auta. Pomalu se hlásil podzim a takovou zimu jsem snad nikdy nezažil. Když jsme potom dorazili na místo, na stadion Utrke v centru města, teprve to tam na závody chystali.“ Útrapy ale stály za to, odměnou bylo pro Aloise Jarolíma třetí místo vybojované v silné konkurenci.

Alois Jarolím zakončil svoji kariéru počátkem šedesátých let. Na přelomu šedesátých a sedmdesátých let se pak ještě vrátil, aby pomohl nastartovat kariéru syna. Ta ale neměla příliš dlouhého trvání a když po svatbě v roce 1971 Karel Jarolím skončil, pověsil v Moravských Budějovicích definitivně koženou kombinézu na hřebík i jeho otec.

Popřejme hrdinovi našeho vyprávění do dalších let hodně sil a zdraví a jeho následovníkům alespoň část nadšení a entuziasmu se nimiž se před více než půl stoletím vrhali do bojů tehdejší rytíři plochodrážních oválů.

Foto: Zdeněk Flajšhanz a archív Aloise Jarolíma