Archiv pro den: 1.10.2010

Ostatní závody

Maksims Bogdanovs zaranžoval plochodrážní premiéru lotyšské hymny

AKTUALIZOVÁNO – FOTO

Pardubice – 1. října
S bezmála hodinovým zpožděním začal dnes šestatřicátá Zlatá stuha, po dvou letech opět pod umělým osvětlením. Horkým kandidátem na vítězství se stal Artjom Laguta. Procházel závodem s absolutní bravurou. Vyhrával jednu jízdu za druhou a v rozjížďce s číslem pět dokonce zlepšil čerstvý traový rekord Tai Woffindena z 64,94 na 64,09 sekund. Skvěle odstartoval i ve finále, avšak po chybě na protilehlé rovince úvodního kola klesl za Maksima Bogdanovse a Lasse Bjerreho. Místo ruské hymny se tak hrála lotyšská, v Čechách při ploché dráze vůbec poprvé. Nejlepší z našich byl Michael Hádek, jenž protnul metu finále jako pátý.

Premianti české juniorky postupují
Účastníci finálové části mistrovství světa juniorů se rozdělili do dvou skupin. Početnější, do níž se zařadili také Matěj Kůs a Martin Vaculík dnes absolvovala pouze trénink, zatímco ta druhá se pustila do bojů o Zlatou stuhu.

Prudké slejváky se negativně podepsaly na stavu dráhy. Pořadatelé se ovšem ze všech sil snažili dostat ji do regulérního stavu. Své dočasné pracoviště opouštěli mnohdy až těsně před rozbřeskem. Václav Milík starší dokonce neváhal přijet ze svého statku s vlastním traktorem.

Povrch oválu měl na konec hodně daleko do své proslulé takřka betonové tvrdosti. Závodníci s ním měli problémy, stál za řadou pádů, ale také za dvojnásobným překonáním osm let starého rekordu Lukáše Drymla. Ten při extralize objel čtyřikrát svítkový ovál v čase 67,15. Tai Woffinden to dnes v rozjížďce s číslem tři zvládl za 64,94. O dvě jízdy později byl Artjom Laguta ještě rychlejší a hodnotu nového rekordu posunul na 64,09.

Právě ruský závodník, který si triumfem v challenge otevřel dveře do elitní společnosti SGP 2011, se zdárně jal plnit úlohu favorita dnešního klání. Po třech sériích byl jediný, na jehož kontě se skvělo dvanáct bodů. Mimo jiné se vypořádal také z oběma nejlepšími Čechy dnešního podniku, Janem Holubem a Michaelem Hádkem.

S jednobodovým odstupem mu však na záda dýchala hned čtveřice pronásledovatelů. Maksims Bogdanovs prohrál s Tai Woffindenem, který podlehl Lasse Bjerremu, jemuž zase sebral bod Michael Hádek. A Plzeňan se musel sklánět před Artjomem Lagutou, který na něho v rozjížďce s číslem pět odstartoval.

Artjom Laguta prodloužil sérii své neporazitelnosti i ve třinácté jízdě. Tai Woffinden se zapletl do duelu o druhé místo s Ludvigem Lindgrenem a ve svůj prospěch ho vyřešil až ve třetím kole. Nicméně celá trojice byla za semifinálovou vodou. V rozjížďce s číslem patnáct Maksims Bogdanovs odvedl Michaela Hádka. Ale i on se mohl chystat na semifinále, stejně jako Jan Holub, jenž prve prohrál s lepšícím se Rakušanem Lukasem Simonem. Staršího Plzeňan bodově předčil ještě Lasse Bjerre, když v poslední rozjížďce základní části vyřešil Tobiasze Musielaka.

Znovu nejlepším Čechem a tentokrát i se vzpomínkami
Z šesti českých reprezentantů našli cestu mezi nejlepší desítku pouze oba Plzeňané. Velikánské ambice dravého Václava Milíka naneštěstí vzaly za své už v rozjížďce s číslem dvě. V úvodním výjezdu se mu motocykl vzepjal na zadní a Ludvig Lindgren se mu už nestačil vyhnout.

„Natáhlo mě to, ubral jsem, ale šlo to ještě víc a šel přes mě ten Lindgren,“ vyprávěl pardubický junior, jenž byl jako viník kolize diskvalifikován. Připouštěl, že ho pád psychicky rozhodil. V desáté jízdě se ovšem blýsknul, když odstartoval za Michaelem Hádkem a z výjezdu šel se zvednutým předním kolem před něho.

Ve třetím okruhu se v zatáčce u depa dostal příliš daleko z ideální stopy, čehož plzeňský závodník nemohl nevyužít. Kvůli pádu Dina Kovačiče se stejně musela rozblikat červená světla. Při repete si už Michael Hádek ohlídal mladého Pardubičana, jemuž posléze k postupu scházel jeden jediný bod.

Roman Čejka si koncem srpna na svítkovském ovále zlomil prst u ruky. O zítřejší finále juniorského mistrovství světa však nechtěl přijít. Stejně tak o Zlatou stuhu, která po zrušení posledního kola juniorských družstev ve Slaném odstartovala jeho závodnický comeback. Vzhledem ke stavu dráhy a dlouhé pauze bylo dvanácté místo úměrným výsledkem. Michal Dudek se předvedl hlavně v osmé jízdě. Dlouho vodil Lukase Simona. Poté z druhé příčky vypadl Dino Kovačič bezmocně kroutící plynovou rukojetí. Jenže Rakušan slánského soka na cílové metě předčil. A ke všemu motor Michala Dudka nepřežil třetí sérii. S technickými trably sváděl boj i René Vidner.

Oba čeští semifinalisté se dostali do jedné skupiny. V té první si postup hladce vyjeli Maksims Bogdanovs a Lasse Bjerre. Nakonec i Tobiasz Musielak, když v nájezdu do druhé zatáčky podjel Simona Nielsena. Druhé semifinále opanoval Artjom Laguta. Michael Hádek profitoval z chyby Tai Woffindena a ve druhé zatáčce druhého kola poskočil z třetí příčky na druhou. V dalším okruhu Angličan vyrobil na stejném místě prakticky stejnou chybu. Stála ho postup, nebo z ní tentokrát vytěžil Ludvig Lindgren.

Zatímco Jan Holub skončil celkově devátý, Michael Hádek se chystal na svůj finálový start. Dával si na čas. Na rošt přibyl jako poslední, když z časového termínu zbývalo pouhých sedmnáct sekund. Po vylétnutí pásky vystřelil kupředu Artjom Laguta. Chyba na protilehlé rovince ho ovšem stála vedení a nakonec i vítězství.

Maksims Bogdanovs a Lasse Bjerre jeli okamžitě před ruským borcem, jenž se dočkal své první porážky celého dnešního večera. Michael Hádek se nakonec probil na páté místo před Tobiasze Musielaka. Nejlepším Čechem se stal už předloni, kdy shodou okolností skončil rovněž pátý. Jenže po závodech skončil s těžkým otřesem mozku v nemocnici a vzpomínky na finále s kolizí s Hynkem Štichauerem mu jaksi vymizely z paměti.

Hlasy z depa
„Nejlepší Čech jsem byl už předloni, ale nepamatuju si to,“ vrátil se Michael Hádek o dva roky zpátky, kdy se po karambolu ve finálové jízdě dostal do nemocnice s otřesem mozku. „Dnes jsem se zezačátku nemoh‘ srovnat, ale pak dobrý. Jakž takž mi to šlo. V Pardubicích je pro mě každej‘ závod dobrej‘. A co jezdím trávu a dlouhou, už mi ani nevadí, že tady není betonka.“

„Dráha byla zajímavá, ale dalo se na tom jet,“ vyprávěl Jan Holub. „V semifinále jsem neodjel. Od prken jsem s tím nic nevymyslel. Byla to těžká skupina, možná v tý druhý by to bylo lepší.“

„Po tom pádě jsem byl rozhozenej‘,“ připouštěl Václav Milík. „Natáhlo mě to, ubral jsem, ale šlo to ještě víc a šel přes mě ten Lindgren. Ke konci závodu to už bylo lepší, ale starty pořád stály za prd. Aspoň jsem v tý konkurenci dostal nějaký zkušenosti.“

„Jel jsem až tady bez tréninku,“ komentoval Roman Čejka svůj závodní comeback. „A na takový dráze. Bylo to hodně hluboký a tahavý na ruce. A já s tou rukou měsíce necvičil.“

      SF1 SF2 FIN
1. Maksims Bogdanovs, LAT 3 4 4 4 15 1.   1.
2. Lasse Bjerre, DK 3 4 4 4 15 2.   2.
3. Artjom Laguta, RUS 4 4 4 4 16   1. 3.
4. Ludvik Lindgren, S 3 3 2 2 10   3. 4.
5. Michael Hádek, CZ 4 3 4 3 14   2. 5.
6. Tobiasz Musielak, PL 2 3 3 3 11 3.   6.
7. Tai Woffinden, GB 4 4 3 3 14   4.  
8. Lukas Simon, A 2 3 3 4 12 5.    
9. Jan Holub, CZ 3 2 1 3 9   5.  
10. Simon Nielsen, DK 2 2 2 2 8 4.    
11. Václav Milík, CZ X 1 3 2 6      
12. Roman Čejka, CZ 1 2 1 2 6      
13. Josh Auty, GB 4 E – – 4      
14. Joe Jacobs, GB 1 0 2 1 4      
15. Matija Duh, SLO E 0 2 1 3      
16. Michal Dudek, CZ 1 2 E – 3      
17. Dennis Pedersen, DK 1 1 0 1 3      
18. Vadim Tarasenko, RUS 2 F – – 2      
19. René Vidner, CZ E 1 E E 1      
20. Dino Kovačič, CRO X E X – 0      

Poznámka: Vadim Tarasenko byl vyloučen ze závodu, protože se odmítl podrobit lékařskému vyšetření po svém pádu.

Foto: Martin Búri

Extraliga

Mšeno má druhý titul své extraligové historie

AKTUALIZOVÁNO – FOTO

Mšeno – 30. září
Po čtyřech dnech vytrvalých dešů si mšenští pořadatelé s přípravou dráhy pořádně mákli. I proto se jim triumf domácího celku ve finále extraligy stal jistou formou odměny. Pražané mu zpočátku vzdorovali a po třech jízdách dokonce vedli o dva body. Jenže nejprve přišli o Josefa France, který zůstal otřesený po svém pádu v rozjížďce s číslem tři. Podobný osud stihl o šest jízd později také Rafala Dobruckeho, jenž si poranil ruku. Mšeňákům se problémy prakticky vyhýbaly a díky skóre 54:39 získali druhý extraligový titul historie klubu.

Psychologická válka a těsné vedení Olympu
Tah Mšena, které pro finále místo Vladimíra Višvádera, jemuž se obnovilo zranění ruky, angažovalo pardubického Aleše Drymla, vyvolal řadu spekulací. Rodák ze slovenského Zohoru za celou letošní sezónu absolvoval jednu jedinou rozjížďku. V Plzni ji vyhrál, aby vzápětí odstoupil se stejnou omluvou na zraněné zápěstí.

Díky tomu měl average 3,00 a tak ho mohl nahradit prakticky jakýkoliv jiný Čech s platnou licencí. V tomto směru bylo liteře reglementů učiněno zadost. Pár hodin před utkání však Praha napadla důrazným protestem samotné řády. A především skutečnost, že bodový průměr by měl být kalkulován na dlouhodobějším základě a k hostování závodníka z jiného klubu by mělo dojít až po personálním vyčerpání celé soupisky.

Pražané vedli před závodem psychologickou válku. Nechali si předložit licenci dráhy, zkontrolovat mantinely a další opatření administrativního charakteru. Na jury znovu vystoupili se svými argumenty proti řádům. Její předseda Zdeněk Felix nakonec vykázal z místnosti zástupce hostí i domácích a členové jury posléze rozhodli závod uspořádat dle znění reglementů.

V boxech mezitím všechny zaměstnávala dráha. Vydatné deště na ní byly hodně znát, avšak stejně tak nezměrné úsilí pořadatelů uvést ji do regulérního stavu. Petr Vandírek se pozdravil s Grzegorzem Walaskem, jenž nahradil původně plánovaného Piotra Protasiewicze. „Rafal Dobrucki na této dráze nezajede,“ byla jedna z informací, kterou se mšenský kouč dozvěděl z úst polského závodníka. „Dlouho jsem s ním jezdil v jednom klubu a vím, že hlubinu nemá rád.“

Vladimír Vopat postavil svůj tým ve stejném duchu jako v pardubickém semifinále, zatímco jeho sok plánoval útok až v závěrečných fázích. V první jízdě se oba soupeři rozešli smírně. Nicki Pedersen s přehledem zvrátil nájezd Aleše Drymla, zatímco Jan Jaroš ohlídal Zdeňka Simotu.

Juniorská jízda potvrdila sílu pražských mladíků. Nejprve se kvůli letmému startu musela rozblikat červená světla. Pavol Pučko si raději nechal dolít metyl, aby vzápětí s Matějem Kůsem před předním kolem inkasoval pět bodů. Povinný bod dodal Mšenu Stanislav Pouznar, protože Pavel Fuksa upadl v první zatáčce. „Zvedlo se mi to,“ odtušil domácí junior s mírným pokrčením ramen.

Dvě rány do pražských řad
Praha vedla poměrem 4:8, když na ovál vtrhly traktory. „Je to o držku,“ komentoval Vladimír Vopat častější frekvenci úpravy dráhy. „A to jeli dvacet metrů za sebou!“ Ani sám netušil, jaká prorocká slova právě vyřknul. V rozjížďce s číslem tři se dostal dopředu Nicki Pedersen. Za sebou měl Grega Hancocka s Janem Jarošem. Josef Franc se prodral mezi ně, avšak na protilehlé rovince skončil v hrozivém pádu.

„Dal jsem si do paličky,“ povzdechl si Josef Franc, pro něhož dnešní závod předčasně skončil. „Vlít‘ tam Jarošák a rozházel to tam. Umím padat, ale vždycky si dám do palice!“ Aleš Dryml musel se svým druhým startem v rozjížďce s číslem čtyři počkat, takže si našel čas na pár slov.

„Dráha je těžká,“ připustila pardubická hvězdná posila mšenského týmu. „Pereme se s tím a chce to přemejšlet‘. Ale určitě je těžká.“ Mezitím při repete třetí jízdy se Greg Hancock rozhodl udávat tempo. A stejně jako ve finále sobotní italské velké ceny ukázal výfuk Nicki Pedersenovi.

Jan Jaroš dodal poslední bod, díky němuž pražský náskok zhubnul o dva body. A hned vzápětí šlo Mšeno do čela, když Grzegorz Walasek s Alešem Drymlem odvedli Rafala Dobruckeho a Zdeňka Simotu. Praha ovšem odpověděla útokem. Po vyřazení Josefa France musel Vladimír Vopat změnit strategii. Řešení bylo nasnadě, Matěj Kůs nahrazoval svého zraněného kolegu a nikoliv Pavla Pučka.

Matěj Kůs si v páté jízdě počínal mistrovsky a odrazil soustředěný nápor Grega Hancocka. A Pavol Pučko uhlídal Pavla Fuksu. Díky nerozhodnému stavu začínalo finále prakticky znovu. Jenže oběma soupeřům se od sebe nechtělo ani nadále. Nicki Pedersen hrál velké sólo. Aleš Dryml s Filipem Šiterou, který vystřídal Jana Jaroše, odsoudili Zdeňka Simotu k třetí nule za sebou. Aby ji však získal, musel se zvednout i s motocyklem po pádu v první zatáčce posledního kola.

V rozjížďce s číslem sedm odstartovala druhá část mšenské ofenzívy. Grzegorz Walasek a Aleš Dryml už od vylétnutí pásky diktovali tempo Rafalu Dobruckemu s Matějem Kůsem. Pražský junior nakonec přímo z posledního kola zamířil rovnou ke svému boxu. Mšeno bylo rázem o čtyři body vpředu, ale Pražané dokázali reagovat pouze dvěma remízami. A navíc je neopustila smůla.

V rozjížďce s číslem osm řádil Aleš Dryml jako černá ruka. Zdeněk Simota dnes poprvé skóroval dvěma body. Pavol Pučko protnul metu hned za ním. V první zatáčce ho sice objel Pavel Fuksa, avšak v prvním výjezdu druhého okruhu mu to Pražan vrátil vnitřkem i s úroky. Z tlačenice v první zatáčky deváté jízdy nejvíce vytěžil Nicki Pedersen.

Ve druhé zatáčce ovšem upadl Rafal Dobrucki. Víc než diskvalifikace ho ovšem bolela zraněná ruka, která vysokému Polákovi zabránila v další účasti. Při opakování to Nicki Pedersen neměl vůbec jednoduché. Nejprve ho pronásledoval Grzegorz Walasek. Ke konci jízdy převzal jeho úlohu nájezdníka Jana Jaroš, takže světový exmistr neměl chvilku klidu ani k šachovnicové vlajce.

Žolíkový triumf a řada pražských proher a maximálně remízy
V rozjížďce s číslem deset se mšenské vedení znovu navýšilo. Greg Hancock skvěle odstartoval, Aleš Dryml se zařadil za jeho záda a Zdeněk Simota s Matějem Kůsem byli rázem ti druzí. „Ten výjezd z první zatáčky, jak chytneš tu kolej…?,“ komentoval Aleš Dryml stav dráhy.

Skóre utkání se vyhouplo na 34:26 a čas uzrál na nasazení žolíka. „Matěj pojede místo Pavla Pučka a Nicki místo Dobruckeho jako joker,“ organizoval Vladimír Vopat svůj tým před jedenáctou jízdou. Petr Vandírek však zachovával bohorovný klid. „Grzegorz jim stejně odjede,“ věřil svému jezdci.

V tomhle směru se ovšem mšenský manažer mýlil. Dopředu letěl Matěj Kůs, jehož v první zatáčce vystřídal Nicki Pedersen. Pražský junior nakonec v předposledním oblouku podlehl tlaku Grzegorze Walaska. Pavel Fuksa neviděl cíl a neobjevil se na startovním roštu ani po úpravě dráhy. „Zadřeno,“ konstatoval suše. „Motor má hodně nalítáno. Už při tréninku to začalo brnět.“

Strategický tah Vladimíra Vopata přinesl Praze sedm bodů. Stav utkání byl 39:36. Osamocený Grzegorz Walasek udržel bilanci obou týmů na stejné úrovni. V rozjížďce s číslem dvanáct vyhrál stylem start – cíl, by pražské barvy hájil Nicki Pedersen podporovaný náhradníkem Richardem Wolffem.

Vzápětí však Mšeno udeřilo opět plnou silou. Náhradník Filip Šitera s takticky jedoucím Gregem Hancockem za zády nepustili Pavla Pučka s Richardem Wolffem ke slovu. „Už tomu titulu začínám věřit, ale pořád se bojím,“ svěřil se Petr Vandírek se svými pocity poté, co nasadil závodníky do nominačních jízd.

Jeho obavy však byly liché. Aleš Dryml s Filipem Šiterou triumfovali v rozjížďce s číslem čtrnáct před Matějem Kůsem a Zdeňkem Simotou, by kmenový závodník domácích měl v první zatáčce plné ruce práce. „Na stojánku to vrčí, ale na dráze nejede,“ nechal se Zdeněk Simota slyšet s vyjádřením na adresu svého motoru.

Místo Nickiho Pedersena se v poslední jízdě ve vratech depa objevil Richard Wolff. „Nicki? Proč? K čemu?,“ reagoval Vladimír Vopat kaskádou protiotázek na dotaz, kde zůstala jeho hvězda. „Dva dny závodil ve Švédsku, je utahanej‘, nechal jsem ho stát, o nic nešlo.“
<br>
Poslední rozjížďka celé letošní extraligy přinesla demonstraci domácích barev. Grzegorz Walasek a Greg Hancock za sebou nechali Matěje Kůse a Richarda Wolffa prakticky zároveň s vylétnutím pásky.

Jejich pětibodový maximum upravilo konečné skóre na 54:39 a potvrdilo druhý titul Mšena v řadě za sebou. „Jsem rád, dal jsem tomu sto procent a jel jsem maximum, titul si zasloužíte,“ vzkázal Aleš Dryml divákům prostřednictvím mikrofonu Miloslava Čmejly.

Hlasy z depa
„Šestnáct bodů s bonusama, to je nejlepší výsledek,“ bilancoval Aleš Dryml. „Jsem moc rád, že jsem moh‘ přispět Mšenu k titulu. Před závodem hrály nervy, byl jsem pod tlakem, kdybych nebodoval, lidi se po mně svezou. Jsem rád, že jsme vyhráli před domácím publikem. Vlado se zradil a podle těhle pravidel se jede první rok. Pravidla nejsou dokonalý, ale moje hostování bylo v rámci regulí. Praha protestovala, ale měli by si přečíst pravidla. Vladův average je 3,00 a já jsem pod ním. Byl to chytej‘ manažerskej‘ tah. Myslím si, že některý jiný týmy by se měly učit.“

„Dobrý, myslel jsem si, že to bude horší, když mě Vanďa dal až od půlky závodu, ale dobrý,“ komentoval Filip Šitera. „Vstup jsem měl rozpačitej‘, pak mě Greg podržel, měl jsem blbej‘ převod. Ukázali jsme všem, co nám házeli klacky pod nohy, že dokážeme vyhrát, i když máme slabší juniory.“

„Super, jsme mistři,“ jásal Jan Jaroš. „Paráda. Tentokrát to bylo vostrý. Byl to boj. Ale pro nás to dopadlo dobře. Jeli se mi dobře, dráha byla dobrá. Po včerejších deštích jsem nevěřil, že se pojede. Chlapi od dráhy předvedli něco neuvěřitelnýho.“

„Jsem rád, že jsme se dostali do finále,“ přemítal Matěj Kůs. „Druhý místo je pěkný, ale pocit prohrát ve finále zná každej‘. Domácí nás rozdrtili. Byli dobří, dráha těžká, nepamatuju si, že by tu taková někdy byla. První dvě jízdy jsem měl dobrý. Ve čtvrtý jízdě to Nicki zlomil a mě to vyhodilo z rytmu, jsem po nemoci. Nelíbí se mně, jak si pomohli domácí. Dali najevo, že se nás bojí, ale z našeho pohledu nemorálně.“

„Škoda, měli jsme na to,“ litoval Pavol Pučko. „Ale zbourali se nám dva střelci. A jejich body chyběj‘. Dráha byla hodně divoká. Pak jsem se srovnala, ale to už bylo pozdě.“

„Celkově blbý,“ krčil rameny Zdeněk Simota. „Dráha byla špatná, první zatáčky rozbitá a nebezpečná. V předposlední jízdě jsem si myslel, že zadírám. Na stojánku to vrčí, ale na dráze nejede.“

„Sláva vítězům, čest poraženým,“ říkal Richard Wolff. „Dva pády, Pepe s banglou hlavou a Rafal s rukou a je to.“

1. Grepl PDK Mšeno   54
Jan Jaroš 1 1 – 2 – 4(1)
Greg Hancock, USA 3 2 2 3 2 2 14(3)
Aleš Dryml, Pardubice 2 2 2 3 2 3 14(2)
Grzegorz Walasek, PL 3 3 1 2 3 3 16(1)
Pavel Fuksa F 0 0 E – 0
Stanislav Pouznar 1 1
Filip Šitera 1 3 2 6(2)
 
2. PSK Olymp Praha   39
Nicki Pedersen, DK 3 2 3 3 6* 2 – 19
Josef Franc X – – – – 0
Zdeněk Simota 0 0 0 2 1 0 3
Rafal Dobrucki, PL 1 1 X – – 2
Pavol Pučko 2 1 1 – 1 5(2)
Matěj Kůs 3 3 R 0 1 1 1 9
Richard Wolff 1 0 0 1(1)

Konečné pořadí extraligy:

1. Mšeno
2. Praha
3. Pardubice
4. Plzeň
5. Slaný

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II)