Sedlácký Chlumec se pro Slaný posunul o pár kilometrů dál

AKTUALIZOVÁNO – FOTO

Pardubice – 20. srpna
Jako sedláci u nedalekého Chlumce dopadli slánští závodníci dnes v předposledním kole šampionátu juniorských družstev v Pardubicích. By ještě odpoledne měli stejný počet bodů jako Plzeň, o pár hodin později byl pro ně boj o titul ztracenou záležitostí. Roman Čejka zůstával hospitalizovaný v nemocnici a Michala Dudka zradil motor už po první jízdě. Hostující Ondřej Veverka nestačil sám na víc než poslední místo. Naproti tomu Michael Hádek s Janem Holubem vyhráli a v průběžné tabulce nemohou být prakticky překonáni kvůli lepšímu skóre. Druzí dnes byli Pražané zásluhou Pavla Pučko, kteří vyřadili Pardubice z finálové jízdy. Doprovodný mistrovský závod stopětadvacítek opanoval tradičně Michal Škurla.

Předčasně naplněný slánský osud
V půlce července se sluníčko na plzeňských Borech smálo především na Romana Čejku a Michalem Dudkem. Konec třetího kola šampionátu je zastihnul na nejvyšším stupni. A navíc Jan Holub bez Michaela Hádka dokázal dotáhnout západočeský tým jen na třetí příčku. Slaný srovnal v tabulce krok s Plzní a před dvěma závěrečnými koly pomýšlel na atak mistrovského trůnu.

Jenže po včerejším duelu jadranské juniorské ligy bylo rázem všechno úplně jinak. Romana Čejku sestřelil Renato Cvetko a jeho motocykl trefil slánského závodníka. Jeho otec Roman a mechanik Antonín Polák smutně jedli párek. „Při tý ráně mu praskla přilba,“ říkali unisono. „Má zlomenej‘ ukazováček ne levý ruce a modřiny po celým těle.“

V sestavě stále ještě spoluleaderů šampionátu se narychlo objevil Pražan Ondřej Veverka. Stále se dalo doufat v lepší časy, avšak rozjížďka s číslem jedna předčasně naplnila slánský osud. Zatímco Ondřej Veverka se usadil hned za zády Václava Milíka, Michal Dudek se pohyboval až za René Vidnerem.

S jeho motocyklem nebylo evidentně všechno v pořádku. A vskutku ve třetím okruhu se odmlčel jednou provždy. „Motor, klika,“ vysvětloval slánský závodník příčinu ve svém depu. „Šlo o titul, s tím Romanem se to včera zkazilo, teď já ten motor. Nevím, na čem pojedu ve středu extraligu…“

Ze Slaného zbyl rázem pouze Pražan Ondřej Veverka. Navzdory prohrám s Prahou a Plzní v poměru 1:5 však stále udržoval Slaný ve hře o semifinále. Ani Mšenu se totiž na úvod nevyhnula smůla. V rozjížďce s číslem dvě se Ondřej Smetana chytil do pásky a z trestné čáry by za normálních okolností neměl příliš mnoho nadějí na body.

Pavel Fuksa se držel na druhém místě mezi Pavlem Pučkem a Jiřím Brummerem, jehož se zbavil ve druhém oblouku. Ve druhém kole ovšem zůstal stát. „Primár,“ procedil mezi zuby, když se vracel do depa. Ještě netušil, že se záhy promění z jedné poloviny na celý mšenský tým. Ondřej Smetana se totiž vrátil do depa se zadřeným novým motorem.

Sám ještě netušil, že se historie mnohdy opakuje. V rozjížďce s číslem pět neobjel ani tři okruhy. „To samý jako předtím,“ krčil rameny. „Motor.“ Pavel Fuksa mezitím proháněl vedoucí Pardubičany. V poslední zatáčce se mu podařilo ukořistit dva body na úkor René Vidnera, by metu protínal s unikajícím vzduchem ze zadní pneumatiky.

„Když se to sere, tak se to sere,“ nebral si servítky. V osmé jízdě ho čekala prakticky povinná porážka od Plzně. Ob jednu rozjížďku později však uhlídal dotírajícího Ondřeje Veverku a vůbec poprvé v letošní sezóně dostal Mšeno za brány základní části. Pražan však měl blízko k triumfu. Ve druhé zatáčce totiž vedl slibný manévr vnitřní stopou. „Najednou jsem ho slyšel v levým uchu,“ připouštěl Pavel Fuksa, jak ho Ondřej Veverka zaskočil.

Vítězství a zřejmě i titul navzdory finálovému zaváhání
Boj oslabených týmů Slaného a Mšena poskytl ve své podstatě jedinou záhadu pro úvodních deset rozjížděk. O postupu Plzně, Prahy a Pardubic nemohlo být sebemenších pochyb. Přesto si však jejich závodníci nedarovali na dráze ani metr zadarmo. Ze slánské smůly logicky nemohl neprofitovat obhájce titulu. A to tím spíše, stanul-li po boku Jana Holuba Michael Hádek, jenž se ze včerejší jadranské ligy omluvil kvůli horečkám.

„Neuzdravil jsem se,“ reagoval Michael Hádek na mírně kousavý dotaz magazínu speedwayA-Z po zázračně léčivé medicíně. „Včera jsem měl horečku 38,2, dne předtím 39 a dnes už jen 37 a něco.“ V rozjížďce s číslem tři však dlouho vodil za sebou Václava Milíka. Nepustil ho před sebe ve druhé zatáčce, když se pokoušel převzít vedení vnitřní stopou. Ale v následujícím oblouku však musel před nekompromisním nájezdem pardubického borce přece jen kapitulovat.

Z počáteční remízy se však Plzeň dostala do své obvyklé vítězné fazóny. Ani Ondřej Veverka v šesté, ani Pavel Fuksa v osmé jízdě pro ni nepředstavovali výrazný problém. A tak se Plzeňané dostali na stejný počet bodů jako Pardubice, ale přitom měli ještě jednu rozjížďku k dobru. Velká zásluha na tomto stavu však připadla pražské Markétě.

Úvodní pražské pětibodové maximum šlo na vrub poruchy Pavla Fuksy. Druhé na předčasné odstoupení Michala Dudka. Pavol Pučko se však prezentoval jako velmi rychlý závodník. „Matěj Kůs mi včera pomoh‘ vychytat nastavení motorky a převody,“ přiznával. V rozjížďce s číslem sedm se o účinnosti provedených změn přesvědčil Václav Milík. Pražan na naho odstartoval. A Jiří Brummer stěžující si na bolesti v koleně po včerejším pádě sebral bod René Vidnerovi.

Pražský triumfální kombajn se měl zarazit až v rozjížďce s číslem deset. Michael Hádek a Jan Holub nekoukali ani napravo, ani nalevo a po vylétnutí pásky se usadil v čele. Pavol Pučko do nich sice bušil jak ruská pěchota do obranných pozic wehrmachtu, ovšem samotná snaha bodový zisk nenásobí.

Plzeň se tak dostala jako vítěz základní části do semifinálového klání se Mšenem, jenž zastupoval už jen Pavel Fuksa. Michael Hádek a Jan Holub se s ním tentokrát viděli na startovním roštu a pak až zase v depu. V semifinálovém duelu Prahy a Pardubic ovšem létaly jiskry.

Pavol Pučko skvěle odstartoval, avšak Václava Milíka měl okamžitě za svým krkem. Ve druhé zatáčce třetího kola se Pardubičan sunul dopředu po vnitřní straně, aby v nájezdu do posledního okruhu nemilosrdně svého soupeře přitlačil na mantinel. „Přední kolo je na kaši,“ ukazoval Pražan v depu následky střetu se soupeřovým hákem. „Chtěl jsem ho přivřít k prknům, ale netušil jsem, že je hned vedle mě,“ hájil se Václav Milík.

Jeho předjetí však Pardubicím do finálové jízdy nepomohlo. Plzeň už měla vítězství v kapse. Přesto se však její závodníci usadili po startu v čele. Jenže ve druhém kole upadl Zdeněk Schneiderwind a muselo se opakovat. Při repete zamířili Jan Holub s Michaelem Hádkem znovu do vedení.

Jenže Pavol Pučko zůstával ve střehu. V prvním nájezdu druhého kola podjel Michaela Holuba. A hned v oblouku u depa překvapil Jana Holuba, který si myslel, že jde o jeho kolegu. Svůj omyl poznal, až když si přečetl startovní číslo pět na zádech Pavla Pučka. Závěrečná remíza však nemohla sebrat Plzni dnešní vítězství, které jí prakticky dostalo na mistrovský trůn.

Stále stejný vítěz
Šestý mistrovský závod stopětadvacítek měl konečně nabídnout vyrovnaného soupeře pro Michala Škurlu. Richard Geyer se totiž při přejímce vytasil s novým motorem spalujícím metyl. A hned v úvodní rozjížďce ukázal jeho výfuk Michaele Krupičkové a Davidu Štěrovskému, jenž sedlal vypůjčenou Shupu od Ondřeje Smetany.

Syn přítelkyně Ronnyho Weise se dalším triumfem stylem start – cíl prezentoval v rozjížďce s číslem pět. V tomto ohledu se mu ovšem Michal Škurla vyrovnal. Při svém prvním startu připravil o punc neporazitelnosti Michala Průchu v šesté jízdě na něho sice odstartoval David Štěrovský, avšak král kolibří scény se ujal vlády už v prvním zatáčce.

Vzápětí však odstartoval na Richarda Geyera. A protože oba své zbývající dvě jízdy vyhráli, bylo o obsazení stupňů vítězů rozhodnuto. Michal Průcha mohl tentokrát žehrat na rozlosování. Dojel až za nimi, a když ho nakonec Michal Škurla porazil už při třetím (!) vzájemném střetu, stalo se pro něho pódium nedostupnou záležitostí.

Na nejnižší stupínek vítězů se tak postavil podruhé za sebou Dominik Hinner. Michaela Krupičková doplatila na následky kolize s ním v rozjížďce s číslem osm.

Hlasy z depa
„Snad už ten titul bude,“ doufal Jan Holub. „Máme tři body náskok a to snad už nejde ani zkurvit. Dnes se jelo dobře, dráha byla podobná jako včera a měl jsem to namakaný. Ve finále škoda. Nečekal jsem tam Pučkina, myslel jsem, že je to Haďas. Ale vyhráli jsme a máme našlápnutý na titul. Doufám, že to vyjde.“

„Mám plnou hubu prachu,“ říkal Michael Hádek. „Nažral jsem se jako sviňa. Pučkin s náma vydupal, taktika to nebyla. Po každý jízdě se mi motala hlava jako svině. Ale tak nějak dobrý, tuten závod byl dobrej‘. Pardubice se mi většinou daří. Škoda první a finálový jízdy. V první se z Milíčka stal prasák, v tý poslední jsme to prokoučovali. Když se ve Slaným nestane nic nepředvídatelnýho, titul bude v pohodě.“

„Konečně byla sranda, poprvý se mi něco povedlo v Pardubicích,“ smál se Pavol Pučko. „Matěj Kůs mi včera pomoh‘ vychytat nastavení a převody. A najednou motorka jede úplně jinak. Ve finále jsem viděl, že Plzeňáci jedou ven a dal to pod ně. Za celej‘ závod jsem si je přečet‘. Akorát od Václava to byla prasárnička. Kolo je na kaši, nemoh‘ jsem ani dojet. Jsem ale celej‘, kolo se opraví.“

„Mrzí mě pád a že jsem nepřispěl víc,“ zpytoval Zdeněk Schneiderwind své svědomí. „Jinak bych to shrnul jako docela dobrý. Ve finále jsem si věřil, že bych moh‘ přispět víc.“

„Závod to byl dobrej‘,“ komentoval Václav Milík. „Až na to, že mě porazil Pavol Pučko. Neodjel jsem, on jel dobrou stopu a já ho nemoh‘ dohnat. Povedlo se mi ho ale dohnat. chtěl jsem ho přivřít k prknům, ale nevěděl jsem, že je vedle mě. Hlavně, že jsme zdraví. Příští rok musíme pro ten titul něco udělat.“

„Bylo to dobrý a jsem rád, že jsme skončili třetí,“ netajil se René Vidner. „Ale počítal jsem, že udělám víc bodů. Musím se naučit startovat. Jinak dobrý závody, ale mohlo by toho bejt‘ víc.“

„Smůla v prvních dvou rozjížďkách,“ povzdechl si Pavel Fuksa. „Pak jsem vyladil motor a jelo to. V semifinále si mě ohlídali, ale mám dobrej‘ pocit. Motor šlapal, doladil jsem to, proto škoda těch dvou defektů.“

    SF1 SF2 FIN TOT
1. PK Plzeň         26
Michael Hádek 1 2 3 3 3   1 13(1)
Jan Holub 2 3 2 2 2   2 13(1)
Jiří Lang         DNR
 
2. AK Markéta Praha         21
Pavol Pučko 3 3 3 1   2 3 15
Jiří Brummer 2 – 1 –   1 4(2)
Zdeněk Schneiderwind – 2 – 0   X 2(1)
 
3. ZP Pardubice         16
Václav Milík 3 3 3 2   3   14
René Vidner 1 0 1 0   0   2
 
4. Grepl PDK Mšeno         8
Pavel Fuksa E 2 1 3 1     7
Ondřej Smetana 1 E – –     1
 
5. AK Slaný         6
Ondtej Veverka, Praha 2 1 1 2       6
Michal Dudek E – – –       0

Aktuální tabulka šampionátu:

  malé body velké body
1. Plzeň 97 18
2. Slaný 68 14
3. Pardubice 62 12
4. Praha 57 11
5. Mšeno 27 5

Mistrovství republiky 125 ccm:

1. Michal Škurla, Praha 3 3 3 3 12
2. Richard Geyer, D 3 3 2 3 11
3. Dominik Hinner, Praha 2 2 3 2 9
4. Michal Průcha, Slaný 3 2 1 2 8
5. David Štěrovský, Pardubice 1 3 2 1 7
6. Michaela Krupičková, Liberec 2 2 X 0 4
7. Patrik Mikel, Březolupy 0 1 0 2 3
8. Zdeněk Holub, Chabařovice 1 1 1 0 3
9. Zdeněk Vitmann, Slaný 0 0 1 1 2
10. Lukáš Kovařík, Praha 0 0 1 0 1

Průběžné pořadí šampionátu:

  PHA SLA LIB MŠE PLZ PCE TOT
  29.4. 22.5. 19.6. 6.7. 14.7. 20.8.  
1. Michal Škurla, Praha 25 25 25 25 25 25 150
2. Michaela Krupičková, Liberec 18 18 20 22 18 14 110
3. Michal Průcha, Slaný 20 20 18 NS 22 18 98
4. Dominik Hinner, Praha 14 14 14 14 20 20 96
5. David Štěrovský, Pardubice 12 10 22 20 16 16 96
6. Zdeněk Vitmann, Slaný NS 12 12 18 12 8 62
7. Lukáš Kovařík, Praha 10 NS 7 16 14 7 54
8. Zdeněk Vrba, Praha 22 22 NS NS NS NS 44
9. Ondřej Smetana, Mšeno 8 16 16 NS NS NS 40
10. Richard Geyer, D 16 NS NS NS NS 22 38
11. Patrik Mikel, Březolupy NS NS 10 NS 10 12 32
12. Zdeněk Holub, Chabařovice NS 8 8 NS NS 10 26

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II)

Bohumil Brhel se dělí o rekord s Ivanem Maugerem

Česká Třebová – 20. srpna
Každý závod má logicky své rekordmany a Memoriál Luboše Tomíčka nemůže být v tomto směru výjimkou. Největším počtem vítězstvím se dlouho mohl chlubit Ivan Mauger. Legendární Novozélanďan po hattricku z let 1971 – 1973 přidal čtvrtý triumf v sezóně 1979. Jeho rekord odolával bezmála celé čtvrtstoletí. Až 29. září 2003 ho vyrovnal Bohumil Brhel. A pakliže se chcete v pondělí 6. září podívat na letošní ročník Tomíčkova memoriálu zadarmo, nenechejte si ujít tento článek. Na jeho konci je zadání druhého kola soutěže AK Markéta Praha a magazínu speedwayA-Z.

Bohumil Brhel začínal s plochodrážní kariérou v Březolupech pod vlivem svého staršího bratra Petra počátkem osmdesátých let. Po intermezzu v pardubickém SVS natrvalo zakotvil v pražském klubu. Jeho jméno figuruje bezpočtukrát v tabulce medailistů mistrovství republiky a k jeho primátům patří i největší počet absolvovaných velkých cen ze všech českých závodníků.

Mezi vítěze Tomíčkova memoriálu se poprvé zapsal roku 1992. Druhé vítězství přišlo o tři roky později, třetí v sezóně 2002. Za nejtěžší však Bohumil Brhel označil první místo v roce 2003, jímž dostihl Ivana Maugera.

V rozjížďce s číslem pět totiž skončil až třetí, když triumfoval Matej Ferjan před Lubošem Tomíčkem. Ve všech ostatních případech však projížděl Bohumil Brhel vítězně cílem, by mu ve třetím kole dvacáté jízdy pomohla porucha Sebastiana Ulamka.

Třináct bodů by za normálních okolností přineslo rozjezd o druhé místo s Matejem Žagarem, zatímco Matej Ferjan by triumfoval s jedním bodem navíc. Jenže právě v sezóně 2003 se pražští organizátoři rozhodli oprášit myšlenku finálové jízdy.

Vedle Bohumila Brhela a obou Slovinců na jejím roštu stanuli ještě Grzegorz Walasek a Sebastian Ulamek. Scházel jediný bod a startoval by v ní i Richard Wolff. Ten na poslední chvíli nahradil Hanse N. Andersena. V rekordní době prokličkoval Prahou, kde na každém rohu stál policista při prvním ročníku bezpečnostní akce Kryštof, a protože ho ochranka nechtěla pustit do areálu, skákal přes plot. Ale to by byla jiná story.

Finále se stalo jednoznačnou záležitostí Bohumila Brhela. Dokonale vystihl let pásky a bezpečně se usadil na čele. Ostatním nezbylo než se seřadit za jeho zády jako poslušné stádo za svým vůdcem. Po smolné Zlaté přilbě si mohl vychutnat triumf a svou radostí se netajil ani na tiskové konferenci.

„Tahle čtyři vítězství bych vyměnil jedině za vítězství ve Zlaté přilbě,“ nechal se slyšet. To mu bohužel osud nedopřál. Stejně jako pokračování jeho vítězné šňůry při Tomíčkově memoriálu. O rok později mu po pěti triumfech v základní části ujel ve finále Matej Ferjan. V sezóně 2005 se léčil po úraze z šampionátu dvojic a v dalším roce se po komplikovaných fraktuře nohy z ruské ligy jeho kariéra předčasně uzavřela.

Soutěžní otázka:
Ve kterém roce vyhrál Bohumil Brhel naposledy Memoriál Luboše Tomíčka a čím se jeho triumf zapsal do historie závodu?

Pravidla:
Své tipy včetně adresy a telefonního čísla zasílejte od této chvíle na e-mailovou adresu vydavatelstvi@speedwayA-Z.cz.

Na odpovědi máte čas až do středy 25. srpna, kdy přesně ve 23:59 proběhne uzávěrka vašich odpovědí. Losování třech šastných výherců se bude konat okamžitě po skončení prvního kola. Jména vítězů, kteří získají po dvou vstupenkách, budou zveřejněna na stránkách magazínu speedwayA-Z.

Odpovědi bez jména a příjmení, kontaktní adresy, e-mailu a telefonního spojení jsou neplatné.

Z účasti na soutěži jsou vyloučeni redaktoři a spolupracovníci magazínu speedwayA-Z, zaměstnanci firmy Antonín Škach – Angličtina v České Třebové a členové AK Markéta Praha.