AKTUALIZOVÁNO – FOTO
Divišov 8. srpna
Poláci dnes v Divišově splnili prakticky beze zbytku roli favoritů evropského šampionátu juniorských týmů do devatenácti let. Reprezentanti s bílou orlicí na hrudi nevyhráli jen dvě z dvaceti jízd. O druhé místo se však rozhořel nesmiřitelný boj. A zbylé týmy se udržovaly v rozpětí pouhých několika bodů. Jako první přišli o vidinu pódia Ukrajinci. By se absence jednoho závodníka v základní čtveřici neprojevila jako takový handicap, jak by se mohlo zdát, Rus Kiril Cukanov jako jediná výrazná osobnost na všechno nestačil. Švédové doplatili v úvodních jízdách na velké množství pádů a v úvodních fázích náročná dráha vzala českým borcům částečnou výhodu domácího prostředí. Reprezentační kouč operativně měnil strategii a nominační rozjížďky založil na tandemu Jan Holub – Václav Milík. Před rozjížďkou s číslem dvacet bylo české skóre se Švédy vyrovnané. Pardubičan ovšem na startu závěrečné jízdy doplatil na experiment s převody, zatímco Švéd Anton Rosen dokázal triumfovat před Przemyslawem Pawlickim. Václav Milík mohl želet rovněž svého defektu ze třetí jízdy. Nebýt porouchaného zapalování, byli jsme dnes vicemistry Evropy!
Operativní změna taktiky
Jedenáct. Přesně tolik závodníků startovalo počátkem července v českém šampionátu do devatenácti let. Reprezentační kouč Milan Špinka bedlivě sledoval závod. V hlavě se mu rodila koncepce sestavy složení národního týmu pro Divišov. Své myšlenky konzultoval s mnoha odborníky a cizeloval je během soustředění přímo na divišovské dráze.
Výsledkem se stala sestava, která mohla směle pomýšlet na bronz. Už to v zemi, kde je reprezentační pětice de facto celou polovinou šampionátu, velký úspěch. Vždy v Polsku, tolikrát omílaném na různých diskusních fórech anonymními škarohlídy, nastupuje víc začátečníků několikrát za sezónu jen ke zkouškám na plochodrážní licenci.
Jenže švédská nominace posílila ambice českého týmu. Mezinárodně proslulý ve výběru Vikingů je vlastně jen Anton Rosen. Citelně chyběl Dennis Andersson, který jako jediný z celého Švédska pronikl až do evropského finále v Goričanu, v němž vybojoval titul. Jako čerstvý mistr Evropy však dal před Divišovem přednost polské lize. Sám říkal, že nemá takové možnosti jako Maciej Janowski, jenž se po skončení dnešního závodu přesunul rovnou na extraligu do Wroclawi.
Zatímco dodávky českých reprezentantů kroužily kolečka po ovále, Milan Špinka kouřil jednu cigaretu za druhou. Důvodem nebyla rozhodně snaha zaměstnat více zaměstnanců kutnohorské tabačky, ale trochu nervozity nad změnou své strategie. Rozhodl se totiž, že zkusí na Švédy nasadit trhák už v úvodních jízdách, v nichž Seveřané neskrývaly rozpaky nad dráhou poničenou včerejším přívalovým deštěm.
Kouč českého družstva se o správnosti svých úvah mohl přesvědčit už v úvodních jízdách. Maciej Janowski dostal polskou orlici do vedení. Triumf polského závodníka byl ovšem v dnešním obědovém čase naprosto běžným úkazem. Vítězný monopol našich severních sousedů dokázal narušit jedině dvakrát Anton Rosen, ovšem v jediném případě se tak stalo jeho přičiněním.
Roman Čejka zůstal po startu vzadu, avšak z první zatáčky vyjel jako třetí před Sebastianem Carlssonem. Seveřan zkusil odvetu, avšak v půlce druhé zatáčky skončil v nafukovací bariéře. Vzduchové pole uprostřed druhého oblouku se stal pro Švédy zakletým místem a jejich propichování nakonec odnesl fatálním defektem.
„Je to táákhle hluboký,“ líčil stav dráhy Roman Čejka. Zároveň připustil, že s minimem zkušeností na náročném povrchu nelze mluvit o výhodě domácí dráhy. Situaci navíc zhoršily nové tlumiče sobecky ubírající výkon motoru tolik potřebný na hlubokých oválech.
Alexander Edberg v rozjížďce s číslem dvě přišel o druhé místo pádem na kritickém místě. K zemi se museli poroučet i Sergej Borisenko a Jan Holub. Český závodník si před restartem užil perné chvilky. Od nájezdu na dráhu byl vrácen zpět, nebo si při předchozí kolizi prorazil tlumič výfuku. V sedle druhého stroje dokázal udržet Sergeje Borisenka mimo dosah dvou bodů.
Do třetí jízdy nenastoupil Jakub Fencl, ale náhradník Václav Milík, což bylo v souvislosti s ofenzivními plány Milana Špinka jedině logické. V pohodě se dostal tlačenicí první zatáčky na druhou pozici. Ve výjezdu byl Andre Hertzberg rychlejší, avšak ve druhém oblouku ležel pod nafukovacím mantinelem, když se český borec pod ním sunul zpátky na druhé místo.
Jak se mu však vyplatilo skočit okamžitě zpět do sedla! Václav Milík dojel druhé kolo a pak mohl jen bezmocně odložit svůj stroj do zelené trávy. „Zapalko nebo elektrika,“ zněla první diagnóza poruchy z jeho úst. Vzápětí dodal svůj recept na průjezd zatáčkou u depa. „Bez plynu po lajně, pak přidám, z výjezdu to dlabe jako sviňa.“
Poslední jízda úvodní série se konal ve třech, což šlo na vrub chybějícího závodníka ukrajinského celku. Boj za zády Prezemyslawa Pawlickeho rozhodl Anton Rosen, který ve druhém kole upadl na kritickém místě švédské juniorky. Také on skočil zpátky do sedla, ale dva body už třímal ve svých rukou Pavol Pučko.
Stříbrný sen
Pavol Pučko se na ovále objevil hned po přestávce. Působil hodně nejistým dojmem, avšak bod za třetí bod Andreji Kobrinovi nepřepustil. „Jak mě to v první jízdě natáhlo, získal jsem z toho respekt a s tím se jede blbě,“ líčil v depu. Milan Špinka ho už do dalších bojů nepoužil.
Náš tým si stále udržoval mírnou převahu nad Švédy, zatímco ukrajinská ztráta se ještě prohloubila. Do šesté jízdy totiž jejich manažer Petro Fedyk, který dopoledne s pohnutím sledoval tragédii zaplavených obcí na Liberecku, nikoho nevyslal. Trojice jeho svěřenců se v roli taktických rezerv začala na prázdném místě v programu střídat až od třetí série.
V rozjížďce s číslem šest nejlépe odstartoval Alexander Edberg, avšak Maciej Janowski ho střídal ještě před úvodním nájezdem. Václav Milík posléze ve druhém oblouku nasadil svůj osvědčený recept a opět se posunul dopředu. Andre Hertzberg vypadl ze sedmé jízdy už při jejím startu, kdy byl vyloučen za kontakt s páskou. Všechny zaskočil svým rychlým startem Kiril Cukanov. Przemyslaw Pawlicki se před ruského rodáka s ukrajinským pasem dostal v první zatáčce, ale Janu Holubovi se obdobný husarský kousek nezdařil až do cíle.
Druhá série skončila největším překvapením celého dnešního klání. Polský náhradník Lukasz Cyran přišel o prakticky jistý triumf ve výjezdu z poslední zatáčky. Už v posledních dvou kolech nepřehlédnutelně vadnul, aby nakonec zachytil o nafukovací bariéru a uzavřel své účinkování na zemi.
Pro tři body se ochotně natáhl Anton Rosen. Roman Čejka se sice před prvním nájezdem cpal hodně dopředu, jenže Švéd se projevil jako rychlejší. Češi se udrželi na druhé místě s tříbodovou převahou na Švédy, avšak své slovo se rozhodli říct také Ukrajinci. A to tím spíše, přišla-li konečně řada na taktické rezervy.
Aby toho zlého nebylo málo, Jan Holub v deváté jízdě pouštěl startovní rošt až jako poslední. „Moje starty byly dnes zabitý,“ nechá se slyšet po závodech. naštěstí Kiril Cukanov ohlídal kromě našeho reprezentanta i Sebastiana Carlssona. Vzápětí Andre Hertzberg sebral druhé místo Romanu Čejkovi dva body ještě před nájezdem do první zatáčky.
Václav Milík ale v jedenácté jízdě opět zvýšil český náskok nad Švédy. Na Macieje Janowskeho po jeho raketovém startu nikdo nestačil. Český náhradník však záhy konsolidoval druhou příčku, aby ve druhé zatáčce zaskočil svým nájezdem i vedoucího Poláka. Ten se však ubránil. Sergej Borisenko se však přidal na stranu českých nepřátel a svým pádem ze třetího místa poslední zatáčky pomohl k bodu Victoru Palovaarovi. V konečném součtu našim barvám chyběl stejně citelně jako d ty dva ztracené poruchou Václava Milíka…
Těsná prohra českého týmu
Zatím se našim borcům dařilo držet stříbro. V rozjížďce s číslem dvanáct se poprvé na dráze objevil Jakub Fencl, jehož doposud střídal Václav Milík. Jeho jediné vystoupení skončilo pádem ve druhé zatáčce třetího kola. Pražan sice pokračoval dál, ale v posledním okruhu nakonec zajel rovnou do depa. Patryk Dudek neměl konkurenci, avšak Anton Rosen vyřešil také Kirila Cukanova. Třetí série skončila z pohledu česko-švédského boje patem, zatímco Ukrajina byla pozadu jen o jediný bod.
„Tuhle sérii musíme cuknout,“ uvědomoval si Milan Špinka, aby svůj strategický plán na ni založil na dvou startech Romana Čejky a svých dvou esech. „Aspoň dva body,“ obracel se na slánského závodníka. „Jo, snažím se,“ zněla stručná odpověď z jeho úst. Jenže záměr skončil ještě před první zatáčkou.
Roman Čejka v ní byl poslední. Naštěstí taktická rezerva nevyšla ani Švédům, protože Anton Rosen trčel celá čtyři kola za druhým Kirilem Cukanovem. Œvédové sice poskočili o bod dopředu, jenže záhy byli znovu za námi. Sebastian Carlsson se ve čtrnácté jízdě stal druhým Švédem potrestaným za najetí do pásky. český nároďák se podobným excesům dokázal vyhnout, o tom více je třeba konečnou porážku od Švédů pokládat za nehoráznou smůlu…
Václav Milík předvedl exkluzivní start, avšak navzdory jemu se stal obětí Przemyslawa Pawlickeho už po pár metech. Švédové byli opět za námi, jenže v rozjížďce s číslem patnáct nás po nule Romana Čejky znovu předčili. „Mám libový starty, odlítnu, jenže najednou jsou stejně všichni přede mnou,“ kroutil hlavou slánský borec.
K naší smůle byl Andre Hertzberg v cíli i před Andrejem Kobrinem. Švédský náskok vzrostl o další bod po šestnácté jízdě. Ta se musela opakovat kvůli pádu Andreje Kobrina. Jan Holub využil přestávky ke změně převodu, ale s protáčejícími se spojkovými štefty stejně zaostal za Maciejem Janowskim a Antonem Rosenem.
Zatímco švédský kouč měl problémy se správným nasazením svých svěřenců do nominačních jízd, Milan Špinka měl jasno. Dvoubodovou ztrátu svého celku na Švédy chtěl eliminovat dvojitým nasazením Jana Holuba a Václava Milíka nejprve v roli taktických rezerv a poté z titulu nejproduktivnějších členů týmu.
Ze švédské pětice neokusil pád do divišovských nafukovacích bariér pouze náhradník Victor Palovaara. Avšak také na něho došlo, když v sedmnácté jízdě skončil přesně na stejném místě jako jeho čtyři krajané na začátku mítinku. Repete ovládl Kacper Gomolski, leč Jan Holub neměl daleko k jeho skalpu.
Stále mu znepříjemňoval život. Polák se stále ohlížel a českého reprezentanta uhlídal. Uhodl i Čechův manévr v poslední zatáčce, kdy se místo obvyklé vnější stopy pokusil o útok spodem, a nasměroval tam svůj motocykl. By zůstal vzadu, Jan Holub přece jedním tahem srovnal krok českého týmu se Švédy.
A Václav Milík neváhal vzápětí jít ještě dále. Za zády Macieje Janowskeho ohlídal Andre Hertzberga a Andreje Kobrina. K předposlední jízdě spěchal Jan Holub na poslední chvíli a hrb materiálu u výjezdu z boxových vrat přeskočil stylově jako motokrosař. Po vylétnutí pásky putoval dopředu Patryk Dudek. Spolu s ním i Alexander Edberg. Jan Holub ho celá čtyři kola urputně proháněl. Celý třetí okruh strávil těsně po Švédově boku, želbohu dopředu se nedostal.
Před rozjížďkou s číslem dvacet bylo skóre Čechů a Švédů vyrovnané. V depu Václava Milíka se zkracoval řetěz, takže Pardubičan vyjel na dráhu stejně jako cestovní kancelář s nabídkou last minute. Úprava však nebyla příliš šastná, takže rošt opouštěl až jako poslední. Naproti tomu Anton Rosen odstartoval jako blesk. Przemyslaw Pawlicki zrovna neoplýval snahou ho předčit, takže stříbro putovalo do Švédska.
Češi byli poměrně zamlklí. Ambice na pódium splnili, avšak s jídlem roste chu. A stříbro bylo tak neskutečně blízko! I tak se svým statečným bojem vyrovnali pořadatelskému týmu, jenž se s mítinkem vrcholné úrovně vypořádal vskutku na jedničku. A perlička závěrem. Stanislav Heršálek z Fuchs Oil se v žertu optal Marka Cieslaka, zda by k němu mohl vyslat české hochy na třítýdenní soustředění. Polský kouč odpověděl vážně, že výchova kvalitního juniora trvá tři roky.
Hlasy z depa
„Mohlo to bejt‘ lepší,“ netajil se Václav Milík. „O chloupek. Kdyby se mi nevysypalo zapalko. Dráha byla nejdřív dlabavá, to mě nevadilo, a ke konci až moc tvrdá. Hlavně ta první zatáčka. Na poslední jízdu jsem chtěl, a nechaj‘ převody a předstih, jak je. Ale dali mi tam šedesát dva a motorka od startu chcípla. Ujeli mi a už jsem se nechytal. Mohla bejt‘ stříbrná. Hlavně to bylo o startech a ty jsme dnes jako Češi neměli. Ale na Švédy jsme měli a do poslední jízdy to tak vypadalo.“
„Závody na hovno,“ odtušil Jan Holub. „Porvali jsme se o stříbro, ale prohráli. Moje starty byly zabitý a měl jsem problémy se spojkou. Protáčely se mi štefty. Ta poslední jízda mě mrzí nejvíc ze všech. Vypadalo to nadějně na vítězství, ale nevyšlo to, byl o chlup rychlejší. Medaile je, bronzová, ale mohla bejt‘ lepší. Trochu ta spokojenost je, ale myslím, že jsme měli na víc.“
„Měl jsem libový starty,“ pochválil se Roman Čejka. „Jenže odlítnu a najednou jsou přede mnou. Jestli je to mnou nebo motorkou, nevím… Aspoň třetí flek. Škoda. Venca Milík měl defekt, já udělal taky chyby. Dráha byla zpočátku peklo, pak se to zlepšilo a šlo to. Bylo to rovný, akorát ty nájezdy. Byly tam sračky. Ale příští rok, doufám, to stříbro dovezem‘!“
„Dráha nebyla špatná, akorát ta zatáčka u depa,“ říkal Pavol Pučko. „Tam jsem se nemoh‘ trefit a vystihnout ten správnej‘ moment. Škoda, že jsem se nemoh‘ svýzt, když pak byla lepší dráha. Nenadělám nic, měl jsem zatáhnout v prvních jízdách. Jak mě to v první jízdě natáhlo, získal jsem z toho respekt a s tím se jede blbě.“
„Nic moc,“ hodnotil Jakub Fencl. „Jsem to celý posral. Jel jsem jen jednu jízdu s pádem. Dráha byla dobrá, akorát ty nájezdy stály za hovno. Vyjel jsem moc na lajnu a už jsem ležel. Příště to bude lepší.“
| 1. Polsko |
|
56 |
| Maciej Janowski |
3 3 3 3 3 |
15 |
| Patryk Dudek |
3 3 3 3 3 |
15 |
| Przemyslaw Pawlicki |
3 3 3 3 2 |
14 |
| Kacper Gomolski |
3 – 3 3 3 |
12 |
| Lukasz Cyran |
F |
0 |
| |
| 2. Švédsko |
|
25 |
| Anton Rosen |
1 3 2 1 2 3 |
12 |
| Andre Hertzberg |
1 T – 2 1 |
4 |
| Aleksander Edberg |
X 1 2 – 2 |
5 |
| Sebastian Carlsson |
F – 1 T – |
1 |
| Victor Palovaara |
2 1 X |
3 |
| |
| 3. Česká republika |
|
23 |
| Jan Holub |
2 1 0 1 2 1 |
7 |
| Roman Čejka |
1 2 1 0 0 – |
4 |
| Jakub Fencl |
– – R – – |
0 |
| Pavol Pučko |
2 1 – – – |
3 |
| Václav Milík |
E 2 2 2 2 1 |
9 |
| |
| 4. Ukrajina |
|
16 |
| Andrij Kobrin |
2 0 0 1 X 0 |
3 |
| Sergej Borisenko |
1 1 F 1 1 0 |
4 |
| Kiril Cukanov |
2 2 2 1 2 E |
9 |
Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II)
13. srpna 1950 je dnem kdy se ve Slaném uskutečnil první plochodrážní mítink s názvem I. OBLASTNÍ ŠKVÁROVÁ PLOCHÁ DRÁHA. Od tohoto mezníku příznivci levých zatáček nepřetržitě aplaudují soubojům na zdejší dráze. Zpočátku jedenkrát ročně, ale od roku 1955 se do ochozů mohou těšit na více závodů v jedné sezoně. Tato skutečnost byla navíc umocněna instalací umělého osvětlení v sezóně 1954, prvním v tehdejším Československu. 
Začínal zde i pozdější mistr světa na ledě Antonín Šváb a rovněž dlouholetý reprezentant Miloslav Verner. Po zrušení ligových soutěží v sezóně 1962 ovšem práci z výchovou jezdců ve Slaném nezastavili. Tým posílil z Ústí nad Labem Pavel Mareš a vlastní odchovanci Václav Krail, Miroslav Rosůlek, Zdeněk Majstr a Jan Klokočka. Startovali v seriálech mistrovství, do Slaného z Viktorie Speedway Clubu Žižkov přestoupil již zmiňovaný Míla Verner a z jezdci Speedway Clubu České Budějovice Jan Holub a Stanislav Kubíček. Ti ve Slaném hostovali a slánský AMK s nimi získal v roce 1969 mistrovský titul v extralize. 
