AKTUALIZOVÁNO – FOTO
Liberec – 3. července
Dědečka Jana Holuba můžete běžně potkat v roli doprovodu svého vnuka, ovšem otec plzeňského závodníka, rovněž křestním jménem Jan, se na závodech vzhledem k časově náročnému povolání řidiče objevuje na závodech sporadicky. Nicméně dnešní šampionát české republiky juniorů do devatenácti let v Liberci si nemohl nechat ujít. Sice říkal, že svou cestu na sever Čech spojuje s prodlouženým víkendem, nicméně byl zvědavý, jak se jeho potomek vypořádá s rolí favorita. A Jan Holub nejmladší nezklamal a do rodinné sbírky přidal svůj první individuální titul. Suverénně si počínal už v základní části a triumfem v semifinále rozrazil bránu finále A. V něm předvedl ukázkový start, aby posléze držel na uzdě Václava Milíka. Bronz si z pod Ještědu odváží Pavol Pučko, který před sebe v rozhodující finálové jízdě nepustil Romana Čejku.
Starosti v pekelném žáru
Víkend prodloužený na čtyři dny o červencové svátky dnes vytáhl na silnice milión řidičů a jejich vozidel. Díky tropickým vedrům však plochodrážní šampionát do devatenácti let nebyl rozhodně jejich hlavním cílem. Liberecký výběrčí vstupného těsně před začátkem mohl jen nechápavě kroutit hlavou nad pouhými šesti prodanými lístky.
Roman Čejka však v depu řešil úplně jiné starosti. Ve středu si po plzeňské extralize stěžoval, že už má v Divišově na opravě už pět motorů. Trn z paty mu ovšem vytáhl Jan Hlačina. „Hláča mi udělal motor,“ nešetřil Roman Čejka slovy chvály na adresu někdejšího plochodrážníka. „Je to od něho hezký, je doma sám s klukem, manželku má v nemocnici. Moc mu děkuju.“
Slánský junior však vzápětí musel řešit ještě jeden problém při technické přejímce. Komisař nemohl přečíst číslo přilby na štítku, ale celá věc po kratší výměně názorů skončila kompromisem.
Závodní dráha byla terčem kritiky závodníků, avšak k jedinému pádu došlo v rozjížďce s číslem jedna. Zatímco Václav Milík v ní mířil suverénně za svým prvním triumfem, Ondřej Veverka se usadil před Pavlem Pučkem. Ten se navzdory své snaze nemohl před svého mladšího klubového kolegu dostat.
Ve třetím kole se Ondřej Veverka ohlédl, přitom se přetočil a upadl. Pavol Pučko neměl jiné volby než složit svůj motocykl také. Z opakované jízdy byl Ondřej Veverka vyloučen. A jak se nakonec ukázalo, právě tyto dva ztracené body ho v konečném součtu stály postup do semifinálových jízd.
V nich se překvapivě neobjevil ani Jiří Brummer, jenž společně s Ondřejem Veverkou udělali na jaře největší progres. Po druhém místě v rozjížďce s číslem dvě suverénně vedl také v páté jízdě. V ní využil, že Pavol Pučko neúspěšně v prvním oblouku hájí svou vedoucí příčku před Jakubem Fenclem a vnějškem druhé zatáčky se nekompromisně natlačil do čela.
Na začátku posledního okruhu však mohl jen bezmocně máchnout rukou, protože právě zadřel motor. V další sérii si vypůjčil motocykl od Jakuba Fencla, ale záhy zastavil. Nebyl jsem na tu motorku zvyklej‘ a vypadla mi fajfka,“ vysvětlil později. Mezitím vyměnil motor, ale v rozjížďce s číslem jedenáct neměl proti Václavu Milíkovi a Romanu Čejkovi ani náznak šance. Bod na úkor Jakuba Fencla byl maximem, ovšem na postup mezi nejlepší osmičku to nestačilo.
Uzavřená čtyřka
V souvislosti s titulem se skloňovala především čtyři jména. Jan Holub, Pavol Pučko, kteří jeli devatenáctky naposledy, a mladí dravci Václav Milík a Roman Čejka. Ti nakonec ovládli základní část a vskutku se nakonec sešli ve finálové jízdě. Nejdelší cestu mezi nejlepší čtyři měl Pavol Pučko, jemuž dnes shodou okolností nebylo souzeno vyhrát jedinou jízdu.
O patáliích, které mu na počátku nastrojil Ondřej Veverka, už byla řeč. Při repete mu ujel Václav Milík. V rozjížďce s číslem pět mohl Pavol Pučko mluvit o štěstí, když se zastavil motor Jiřího Brummera a jeho třetí místo za Jakubem Fenclem se záhy změnilo ve druhé. Na závěr inkasoval porážky od Romana Čejky a Jana Holuba.
Pouze šest jízd jsme byli svědky dělby průběžného vedení. Václav Milík sice prožil na sklonku opakované rozjížďky s číslem jedna krizový moment, ale extempore naštěstí skončilo bez pádu. V šesté jízdě pak hladce vyhrál před Zdeňkem Vrbou a Lukášem Hromádkou.
Stejně jako pardubický mladík měl prodloužený vstup do závodu také Jan Holub, který suverénně opanoval druhou jízdu. Jenže druhému Jiřímu Brummerovi upadl kryt spojky. Praporkář ho šel sebrat, ale na cestě zpátky uklouzl. Když už byl zpátky v bezpečí, začala blikat červená světla. Traoví maršálové začali mávat v posledním kole, aby zastavili závodníky.
„Odmávli mě šachovnicovým praporem,“ divil se Jan Holub, proč musí do rozhodnuté jízdy ještě jednou. Jenže podivné zákony nevytváří jen poslanci českého parlamentu, ale také FIM. Proto jsme viděli rozjížďku s číslem dvě ještě jednou jakoby ze záznamu, ovšem obětavá akce hasiče s červeným praporkem naštěstí nebyla potřeba.
V rozjížďce s číslem čtyři na Jana Holuba odstartoval Roman Čejka, nicméně na protilehlé rovince byl první plzeňský závodník. Ten o čtyři jízdy později odvedl Václava Milíka. Pardubičan však šetřil hranu a nechal ji obutou také na jedenáctou jízdu, v níž navzdory své snaze podlehl Romanu Čejkovi. Slánský závodník ztratil v základní části jediný bod s Janem Holubem. Ale v semifinále začal nový závod a to i proto, že v duchu reglementů platných od sezóny 2008 mohou závodníci na finálovou část mistrovského závodu obout novou pneumatiku.
Čtyřka favoritů nepřipustila v semifinálových jízdách sebemenší překvapení na svůj úkor. Nejprve vyhrál Jan Holub ve stylu start – cíl před Pavlem Pučkem a nepustili ke slovu Jakuba Fencla a Zdeňka Vrbu. Vzápětí šel dopředu Roman Čejka, když se Václavu Milíkovi na startu vzepjal motocykl na zadní. Pardubický junior ho dokázal ukrotit a ještě před nájezdem do druhé zatáčky převzal vedení.
Program finálových jízd začal jízdou o deváté místo. Lepší start měl Ondřej Veverka, avšak Jiří Brummer mu vítězství sebral ještě před první zatáčkou. Velké věci se však začaly dít už ve finále B. Vedle Jakuba Fencla ukázal svůj potenciál René Vidner. Pardubický závodník se blýsknul už triumfem nad Zdeňkem Vrbou v rozjížďce s číslem devět. O to víc překvapivější,když o sérii dříve předčasně zastavil. „Měl jsem tam na hovno převod,“ vrátil se René Vidner ještě ke čtvrté jízdě. „Přetočilo se to a myslel jsem, že půjdu několikrát na hubu. Je to tady malý a já tu jsem podruhý.“
René Vidner však nedostatek zkušeností záhy dohnal a ve finále B předvedl nejlepší start. Jakub Fencl zaútočil spodní stranou první zatáčky, ale Pardubičan se znovu venkem vrátil do čela. Oba jestli stále vedle sebe až na protilehlou rovinku druhého kola, kdy Pražan stabilizoval své vedení. V nájezdu do třetího okruhu zavřel René Vidnera na mantinel a teprve pak mohl pokládat celkové páté místo za svůj majetek.
Jan Holub si jako vítěz úvodního semifinále volil dráhu pro finále A jako první. Dlouho neotálel a zvolil červenou. Václav Milík sáhl po modré, zatímco Roman Čejka lehce zaváhal. „Zbyla bílá a žlutá,“ říkal. „A vybral jsem si čtyřku.“ Jenže to byla chyba.
Po vylétnutí pásky nestihnul své soupeře a celá čtyři kola vlál na deflektoru Pavla Pučka. Čelo ovládl Jan Holub, který s červeným povlakem své přilby mistrovsky ohlídal Václava Milíka. „Tak a teď už máme doma titul všichni,“ mohl se s uspokojením smát jeho otec.
Hlasy z depa
„Suprový,“ vystihl své pocity bezprostředně po zisku titulu Jan Holub. „Nečekal jsem to, Venca byl dobrej‘. Myslím si, že byla hodně velká výhoda jít ve finále z jedničky. Celej‘ závod byly rozhodující starty, předjet se nedalo. Hlídal jsem si vedení a už máme v rodině každej‘ jeden titul. Cením si ho hodně, snad jich bude víc, chtěl bych hattrick v juniorácích…“
„Holubín byl dneska lepší,“ přiznával Václav Milík. „Jelo mu to, titul mu přeju, jel to poslední rok. Poslední dvě rozjížďky základního rozpisu jsem jel na omletý gumě. Semifinále bylo dobrý, ve finále jsem neodstartoval. Jednička startovala líp, to věděl i Holubín. Odstartoval a vyhrál, což mu je přáno.“
„Začátek byl slabší,“ nezastíral Pavol Pučko. „Věděl jsem, že první jízdy nejsou 
důležitý. Snažil jsem se trefit převody na finále. Mechanik skvěle makal. Chtěl jsem vyhrát, jedu to poslední rok. Ve finále rozhod‘ start, dalo se sice předjíždět, ale nebylo to nejlepší. Na t dva to nešlo. Chtěl jsem to zkusit, ale byli o tolik rychlejší, že to fakt nešlo.“
„Celej‘ závod byl super,“ říkal Roman Čejka, když se zbavil počátečního zklamání z posledního místa ve finálové jízdě. „Snažil jsem se a dělal, co jsem moh‘. Měl jsem naladěnej‘ motor a s panem kolegou (ukazuje na mechanika Antonína Poláka – pozn. redakce) jsme na něm makali dlouho. Chci mu za to poděkovat. Ve finále jsem neodjel od startu a nešlo s tím už nic dělat.“
„Pěkná jízda na závěr,“ pochvaloval si Jakub Fencl své vystoupení ve finále B. „Užil jsem si to, věděl jsem o něm. S pátým místem jsem spokojenej‘, pořád lepší než bejt‘ poslední. Dráha byla suprová, takže spokojenost.“
„Poslední jízdu s Rozruchem jsem se snažil,“ vyprávěl René Vidner. „Nevyšlo to, venek byl dobrej‘, ale měl jsem špatný nájezdy. Jinak se mi tady líbí, ale chce to sem zajet na trénink, mohlo by to bejt‘ ještě lepší.“
„Jezdilo se mi dobře,“ říkal smolař Jiří Brummer. „Dráha suprová. Ta moje druhá jízda byla pecková. Kdyby se ta jízda předtím neopakovala, motor by vydržel a dojel bych to. Tři čtvrtě kola a byl bych v semifinále. Jawy nemaj‘ moc rády horko.“
| TOT | SF1 | SF2 | C | B | A | ||
| 1. Jan Holub, Plzeň | 3 3 3 3 | 12 | 1. | 1. | |||
| 2. Václav Milík, Pardubice | 3 3 2 2 | 10 | 1. | 2. | |||
| 3. Pavol Pučko, Praha | 2 2 2 2 | 8 | 2. | 3. | |||
| 4. Roman Čejka, Slaný | 3 2 3 3 | 11 | 2. | 4. | |||
| 5. Jakub Fencl, Praha | 2 3 1 0 | 6 | 3. | 1. | |||
| 6. René Vidner, Pardubice | 1 R 3 1 | 5 | 3. | 2. | |||
| 7. Jaroslav Hladký, Praha | 1 1 0 3 | 5 | 4. | 3. | |||
| 8. Zdeněk Vrba, Praha | 0 2 2 1 | 5 | 4. | 4. | |||
| 9. Jiří Brummer, Praha | 2 E E 1 | 3 | 1. | ||||
| 10. Ondřej Veverka, Praha | X 1 1 2 | 4 | 2. | ||||
| 11. Lukáš Hromádka, Březolupy | 1 1 1 0 | 3 | 3. |
Poznámka: Milan Čermák (Mšeno) se včera omluvil kvůli nemoci.
Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II)
