K veni, vidi, vici továrního týmu Shupa chyběl jen kousek

Praha – 15. června
Zlaté trofeje UEM na travnaté dráze v nizozemském Loppersumu se v sobotu představil čtyřlístek českých reprezentantů. Michal Škurla a Ondřej Smetana osedlali tovární speciály Shupa a postarali se o první oficiální start Shupateamu. Jeho vedoucí Jaroslav Šůs se magazínu speedwayA-Z svěřil se svými dojmy.

„Asi před dvěma měsíci jsme se rozhodli podpořit jezdce, kteří s naší firmou
úzce spolupracují a postavili jsme pro Michala Škurlu a Ondřeje Smetanu
Shupa speciály na dlouhou,“ vypráví Jaroslav Šůs. „Stali se tak prvními továrními jezdci na
motocyklech Shupa. Celá doba usilovné práce vyvrcholila testováním motocyklů ve Slaném zhruba čtrnáct dní před samotnými závody. Testovací jízdy i rozšířené zorničky obou kluků naznačovaly, že jdeme správnou cestou, že parametry motorů jsou dobré a práce našeho tunera Petra Šmída nese ovoce.“

Cestě na zlatou trofej FIM tím pádem nestálo nic v cestě. „Tak jsme tedy posvětili tuto naši účast a rozhodli se v Loppersumu prezentovat výrobky firmy Shupa ve větším měřítku,“ líčí vedoucí Shupateamu. „V tom nám nakonec velmi pomohli otcové Tomáš Škurla a Radek Smetana. Samotné tréninky v Loppersumu a zejména první jízdy byly pro nás velkým zadostiučiněním, protože kluci vyhrávali bez ohledu na to, že jeli poprvé na takové travnaté dráze bez ohledu na slavnější jména soupeřů. Dokonce i holandský hlasatel se po chvilce naučil řádně vyslovovat Michal Škurla a Ondřej Smetana. Nejlepší výkon zněl Micháál Skurláá a Ondrej Smetáána.“

Nicméně slibný začátek se nakonec otočil. „Závěr rozjížděk nedopadl bohužel dle našich představ,“ svěřuje se Jaroslav Šůs. „Ondra byl po nezaviněném pádu v první zatáčce, kdy vedl, vyloučen a Michala začala zrazovat naše technika také v momentě, kdy v rozhodující jízdě vedl. Ondra si vše vynahradil ve finále B, kde se mu soupeři dívali jen na záda a tak skončil na sedmém místě. Michal pokračoval ve vybírání smůly a i ve finále C ho motocykl přestal poslouchat v momentě, kdy byl první.“

Tovární tým Shupa ovšem neopouštěl Loppersum zachmuřený. „Byli všichni přepadlí, jak nám skvěle rozjetý závod nakonec dopadl, protože oba kluci měli na finále,“ nezastírá Jaroslav Šůs. „Čest našich barev a radost pro českou výpravu zachraňoval Jarda Hladký, který se do finále A probojoval a skončil celkově na pátém místě. Statečně s nástrahami tratě bojoval i Zdeněk Vrba celkově na jedenáctém místě. K onomu VENI-VIDI-VICI chybělo velmi málo. Nicméně poděkování od pánů Křikavy Schneiderwinda za odvedenou práci a snahu nás potěšilo. Z pohledu činnosti naší firmy bylo zajímavé zjištění, že zhruba třicet procent závodního pole používá naše podvozky a to včetně celkového vítěze Jordana Dubernarda. S našimi motory se prezentovalo včetně našich kluků celkem asi šest závodníků. Doufáme, že jsme se společně s našimi jezdci, kteří byli výborní, prosadili do širšího podvědomí plochodrážních jezdců v této klukovské kategorii. Samozřejmě, pokud budou Ondra s Michalem ve formě, rádi bychom je podobně podpořili i na zlatém poháru FIM na dlouhé dráze, které se jede v červenci v Tallingtonu.“

Foto: Shupateam

Martina Vaculíka čaká operácia

Žarnovica – 14. júna
Otázku ako to je s postupom Martina Vaculíka do semifinále Kvalifikácie do GP 2011 si kladie mnoho fanúšikov. Informácie na webových stránkach podávajúcich správy a výsledky z Terenzana sa rôznia. Niekde je slovenský pretekár uvádzaný na postupovom deviatom mieste a niekde je na desiatom mieste, ktoré znamená post náhradníka pre semifinále. O tom ako je na tom si nie je istý ani sám pretekár.

„Neviem, niekde píšu tak inde inak,“ zdie¾al neistotu Martin Vaculík. V tomto prípade však pravdu budú ma s istotou médiá, ktoré žarnovickému jazdcovi pripisujú miesto náhradníka. V jeho prípade sa totiž o postupe malo rozhodnú v dodatkovej jazde medzi ním a Argentínčanom Emilianom Sanchézom, pretože ich bodový súčet vykazoval rovnaké číslo, 8. Nako¾ko však Martin nemohol pre zranenie nastúpi do tejto jazdy, postup do semifinále mal tak pripadnú jeho súperovi.

Ako to vyzerá so zranením Martina, hovorí on sám: „Teraz akurát čakám na operáciu v Banskej Bystrici. Dúfam, že to dopadne čo najlepšie. V tom Landshute (semifinále MS juniorov – pozn. redakce) by som určite chcel štartova.“ Magazín speedwayA-Z mu teda za všetkých čitate¾ov praje skoré uzdravenie, aby to s jeho plánmi vyšlo čo najlepšie. „Chcel by som sa poďakova všetkým, ktorí na mňa teraz myslia,“ uzatvára Martin.

Ilustrační foto: Martin Búri

Patnáct kol v jízdě je hodně, když motocykl nechce jet smykem

Toto je jubilejní 4000. článek magazínu speedwayA-Z

Slaný – 6. června
Flattrack, americká forma motocyklového závodění na oválech, se zkraje měsíce znovu dostal do České republiky. Po sobotním klání v Mariánských Lázních zamířili závodníci na podstatně kratší kolo do Slaného. Tady nechyběl Pavol Pučko, jenž se při loňském předzávodě Tomíčkova memoriálu s flattrackem podíval na pódium. Nyní to bylo složitější, jak se pražský junior svěřil magazínu speedwayA-Z.

„Při pražské Grand Prix jsem dostal nabídku, jestli bych nechtěl zkusit po loňské ukázce na Markétě celý závod flattracku ve Slaným,“ vypráví Pavol Pučko, jak se dostal do startovní listiny. „Ani chvilku jsem neváhal a šel do toho s tím, že zkusíme půjčit motorku od někoho ze stálých závodníků flattracku.“

A tady nastal zádrhel. „Hned po pár dnech jsme měli slíbeno, že nám motorku půjčí, ale dva dny na to si to její majitel rozmyslel,“ popisuje pražský plochodrážník. „A tak nastalo rychlé obtelefonovávání kamarádů, jestli by mi někdo nepůjčil motorku. Nakonec mi ji půjčil Martin Jarkovský z Corrida shopu. Bohužel to byla jen dvoutaktní dvěstěpadesátka, což není pro flattrack úplně ideální motor.“

V sobotu závodil Pavol Pučko při přeboru jednotlivců/družstev v Březolupech, aby druhý den stanul ve slánských boxech s netradičním náčiním. „V tréninku jsem byl na čas nejrychlejší, ale závod byl trošku těžší,“ připouští. „V první jízdě jsem startoval z druhé řady a po startu předjel pár lidí, ale v druhé zatáčce mě jeden Ital zavřel a jak je u nich zvykem zabrzdil. Já s tím já jsem nepočítal a málem šel na držku, jel jsem to totiž jel jako na plochý bez brzd. O kolo později jsem upad‘, když jsem musel zabrzdit.“

Závod ale pokračoval. „V dalších jízdách jsem začal trošku brzdit, protože nebylo moc příjemné, když přede mnou všichni jezdci zastavili,“ vypráví Pavol Pučko. „Osmou jízdu jsem čtyři kola ved‘, ale ten dvoutakt byl fakt málo proti těm raketám, co tam měli ostatní. Na rovince mě předjel jeden z jezdců.“

Pro motocyklového sprintera zvyklého závodit na čtyři kola byl nezvyklý systém závodu flattracku. „Asi nejtěžší pro mě bylo jet tolik kol,“ souhlasí. „Šest kol v základních jízdách a patnáct ve finále to opravdu není málo, zvláště když ta motorka proti plochodrážce nechce jet smykem. Chtěl bych poděkovat za půjčení motocyklu Martinu Jarkovskýmu. A Jiřímu Kolářovi za možnost jet tyto závody a všem divákům, kteří mi fandili. Byla tam super atmosféra!“

Foto: Milan Mach a Jiří Kolář

Triumf slavil Fin

St. Macaire – 12. června
Ani druhý závod Grand Prix na dlouhé dráze neviděl vítězství fenomenálního Gerda Risse. Němec protnul metu finálové jízda až za Joonasem Kyllmäkorpim, jenž se na čele průběžného pořadí. Na stupně vítězů se dostal ještě Theo Pijper. Richard Wolff figuruje na čtrnácté příčce oficiálních výsledků.

1. Joonas Kyllmäkorpi, FIN 29
2. Gerd Riss, D 26
3. Theo Pijper, NL (FFM) 23
4. Richard Speiser, D 24
5. Matthias Kröger, D 16
6. Jerome Lespinasse, F 15
7. Jörg Tebbe, D 14
8. Stephane Tressarrieu, F 12
9. Andy Appleton, GB 12
10. Glen Phillips, GB 11
11. Mathieu Tresarrieu, F 9
12. Jannick de Jong, NL 9
13. Dirk Fabriek, NL 6
14. Richard Wolff, CZ 6
15. Enrico Janoschka, D 5
16. Maxime Mazeau, F 3
17. Herbert Rudolph, D 2
18. Jan Pape, D 1
19. Philippe Ostyn, F 1
20. Stephan Katt, D 0

Bomba a neskutečný pech charakterizují českou účast na trávě

Loppersum – 12. června
Potřetí v historii se čeští stopětadvacítkáři zúčastnili zlaté trofeje UEM na travnaté dráze. Do nizozemského Loppersumu zamířili dokonce čtyři. Na základě pořadí mistrovství republiky byli nominováni Michal Škurla a Zdeněk Vrba. Ondřej Smetana a Jaroslav Hladký, který obhajoval umístění na pódiu z loňského roku, startovali na své náklady. Zdeněk Schneiderwind nešetřil slovy díků na adresu sponzorů Michala Stárka a Vladimíra Vopata reprezentující firmy MPM trading, resp. Bellis. Vyzdvihl také stroje Shupa Jiřího Bendy.

Titul vybojoval Francouz Jordan Dubernard, který neprohrál jedinou jízdu. Jaroslav Hladký byl pátý, Ondřej Smetana sedmý, Zdeněk Vrba jedenáctý a Michal Škurla, jehož motocykl se ve finále C zastavil, sedmnáctý.

„Kdyby nebyla poslední série, byli tři ve finále A,“ vzdychá Zdeněk Schneiderwind, jenž českou výpravu vedl. „Výkony kluků byla bomba, ale provázel nás neskutečnej‘ pech. Byl jsem překvapenej‘, jak jeli.“

Přitom ovál v Loppersumu nemá u nás srovnatelnou obdobu. „Klasický Holandsko,“ líčí Zdeněk Schneiderwind. „Pršelo a dráha byla celkem těžká. A Michal s Ondrou na něčem takovým jeli vůbec poprvé.“

A jak by pražský trenér hodnotil výkony reprezentačního trojlístku? „Jardovi Hladkému to zpočátku nešlo. O tréninku mu odešel motor, naštěstí měl s sebou druhej‘. Ondra jel čistě, jako kdyby už někde na trávě trénoval, předjížděl, ale nestartoval. Vyhrál finále B. Zdeněk odved‘ výbornej‘ výkon. Špatně startoval, bojoval jako lev a jako motokrosař se jevil výborně. Michal jezdil nejdříve 17“ kola, jak ale přešel na 22“, byl jako vyměněnej‘. Ve finále C vedl, ale přestala mu jet motorka,“ uzavírá své vyprávění Zdeněk Schneiderwind, jehož modrý mercedes musel být z Německa dotažen domů na laně s rozbitou spojkou.

Svitavy viděly střídání na čele obou klasifikací

AKTUALIZOVÁNO – FOTO

Svitavy – 12. června
Čtvrté dějství přeboru jednotlivců/družstev poznamenaly termínové kolize s podniky FIM a UEM. Z šestnácti přihlášených borců se navíc další tři ještě omluvili. Nicméně i třináct závodníků ve startovní listině dokázalo v tropickém odpoledni naštěstí jen lehce poznamenaném deštěm a kroupy vyprodukovat dramatickou podívanou. Martin Gavenda sice zaznamenal prohru s Václavem Milíkem, ale jinak vítězil. Když v dodatkové jízdě odvedl Jaroslava Petráka, díky pětadvaceti tabulkovým bodům se vrátil na čelo průběžné klasifikace. Třetí místo získal Václav Milík, jenž ztratil body jen v rozjížďce s číslem jedna, kdy nestačil nastoupit do opakování kvůli závadě svíčky. V dalším rozjezdu se však vypořádal s Romanem Čejkou a Vladimírem Višváderem. V hodnocení družstev neměly Pardubice konkurenci a vystřídaly na čele tabulky Březolupy.

Jedna ztráta za druhou bez negativní vliv na úroveň dramatu
Přebor jednotlivců/družstev vzniklý genezí tříčlenných týmů nabízí vskutku nevídané závodní příležitosti pro každého zájemce. Jenže termínové kolize bývají potvory. Dva pražští stopětadvacítkáři zmizeli na zlatou trofej do Loppersumu a Martin Málek si odbýval svůj debut v kvalifikačních bojích o Grand Prix 2011 v Goričanu.

Do Svitav se nehrnuli ani ostatní zájemci a tři původně přihlášení vypadli. Pavol Pučko se ráno omluvil kvůli nevolnosti a své tvrzení doložil i lékařskou zprávou. Nemusel aspoň otevírat peněženku, protože jury potrestala třemi tisícovkami pokuty Jana Holuba a Jiřího Langa, protože se neomluvili. Prvně jmenovaný však už ve středu hlásil povinnost vůči Opole, druhý ve Svitavách byl, ale z Březolup měl stále ještě zadřený motor.

Není zvláštní pokutovat závodníka, když ho do soutěže hlásí jeho klub? „Podle řádů pokuta patří pořádajícímu klubu a Plzeň si rozhodne zda za to, že není schopen se omluvit může jezdec nebo klub, ale přihlášen byl jezdec a ten se nedostavil a ani se neozval,“ odpověděl Petr Moravec, předseda VV SPD, a upozornil na termín splatnosti 21. srpna.

Nicméně ztrátám nebyl ještě ani zdaleka konec. Hned na startu v rozjížďce s číslem jedna předvedl ukázkovou svíci Zdeněk Schneiderwind. „Raketovej‘ start,“ komentoval svůj nepříjemný pád samotný závodník. „Táta naladil spojku a bylo to ostřejší. Narazil jsem si záda a už mi jet nepůjde.“

Březolupy tak přišly o jednoho ze svých dvou závodníků, takže Pardubicím nic nestálo v cestě za trhákem v tabulce průběžné klasifikace. Předčasně se s mítinkem rozloučil i Jakub Fencl, který se z deváté jízdy vrátil pěšky se zadřeným motorem. A také Jiří Vonásek, jemuž po dvou pádech prasknul rám.

Do repete rozjížďky s číslem jedna nenastoupil Václav Milík, jenž před zastavením kvůli pádu Zdeňka Schneiderwinda ujížděl Vladimíru Višváderovi. „Svíčka,“ odtušil s posmutnělým tónem v hlase. „Dáš za to pět set a pak praskne v keramice.“ Jeho absence byla naštěstí jen dočasná. Diváci si ve svých programech museli už tak dost škrtat, avšak na druhou stranu na nedostatek napětí si stěžovat nemohli.

Při repete úvodní jízdy ujel Jaroslav Petrák Vladimíru Višváderovi, aby další trojku inkasoval v rozjížďce s číslem sedm. „Vedro jako sviňa,“ komentoval Roman Čejka, který dojel k šachovnicové vlajce těsně za pardubickým matadorem, meteorologické podmínky. Slánský junior přišel o možnost spolupodílet se na průběžném vedení s Martinem Gavendou, které se právě Jaroslav Petrák chopil okamžitě po startu.

Přitom Martin Gavenda neměl zrovna povedený začátek. Rozjížďku s číslem dvě proti Plzeňanům vyhrál ve stylu start – cíl, avšak cestou ke třem bodům poztrácel šroubky z plynu. Po první přestávce zase musel v prvním oblouku překonávat Vladimíra Višvádera, jenž svůj vlažnější úvod připisoval na vrub pekelnému žáru.

Záhy se však vzduch ochladil. Všichni mohli mluvit o štěstí, že hustý slejvák chvílemi doprovázený krupobitím, svitavský ovál poctil svou nevítanou návštěvou jen krátce. V kapkách deště lesknoucích se na žhavém slunci se v desáté jízdě rozhodovalo o vítězství. Václav Milík totiž urputně doháněl bodové zpoždění z úvodu a při svém počínání nechtěl znát jiné číslo než tři.

A Martin Gavenda mu nebyl schopný postavit do cesty nepřekonatelnou překážku. „Rozhodlo se po startu,“ líčil své závodní setkání s pardubickým juniorem. „Zavřel mě na lajnu, já musel předním kolem za ní a šel málem na hubu.“ Jaroslav Petrák vzápětí dosáhl dalšího triumfu. Bezprostřední konfrontaci s Václavem Milíkem se sice vyhnul kvůli jeho defektu, avšak nemohl říkat hop, dokud nepřeskočil přes střet s Martinem Gavendou.

K němu došlo v rozjížďce s číslem patnáct a jezdec s březolupskou vestou měl vrch už od úvodních fází. A protože oba dva pretendenti vítězství vyhráli i v poslední sérii, rozhodoval o jejich pořadí rozjezd. Martin Gavenda znovu opanoval situaci už po startu a jeho soupeř mu posléze mohl v žertu vytknout nedostatek úcty ke stáří.

Před poslední sérií si Vladimír Višváder zahrál na proroka. „Ještě bude rozjezd, uvidíš,“ řekl s jasným plánem sám se stát jeho účastníkem. V sedmnácté jízdě suverénně vyhrál. A pak už jen sledoval, jak jeho bodovou bilanci vyrovnávají Václav Milík a Roman Čejka. Pardubický junior neslevil ze své vítězné formule ani v dodatkové jízdě o bronz, by se na něho Roman Čejka v prvním oblouku hodně sápal.

Roman Čejka skončil čtvrtý, avšak pořadí jednotlivců se dnes nevyhlašovalo a on přišel na pódium v klasifikaci družstev. Jeho kluboví kolegové však prožívali větší patálie. Michal Dudek si doma zapomněl licenci, ale mnohem větší stres prožíval před rozjížďkou s číslem patnáct. Společně s mechanikem Zdeňkem Uhlem museli bleskově vyměnit píchlou zadní pneumatiku. Aby toho nebylo málo, přivezli si domů zadřený motor, který Michala Dudka stál druhé místo v sedmnácté jízdě. „Kouslo se to, asi píst, dal jsem si o mantinel a teď mě píchá v lopatce,“ postěžoval si.

Krzysztof Nowacki se konečně smířil se svitavskou dráhou, avšak ani tentokrát se nevyhnul pádu, i když v něm byl nevinně. „Kdybych to nesložil, narazil bych do jeho zadního kola,“ říkal na adresu Ondřeje Veverky ve třinácté jízdě. „Spadli bychom oba, jinak to nešlo, neměl jsem tam místo.“ Šlo sice o první zatáčku, ale přesto šel z repete ven.

Na stupně vítězů se dnes dostala i Praha. Lví podíl na tom měl Jiří Brummer, zaznamenající dvě vítězství. Jedno mu spadlo do klína samo, protože v šestnácté jízdě neměl žádné soupeře. Ale to úvodní nadchlo pěkným stylem s předním kolem za vnitřní čárou. „Bál jsem se, abych tam nebyl i zadním,“ smál se závodník, jenž svému kouči Hynku Veverkovi dal zadostiučinění za námahu s opravou píchlého tupláku u klubového autobusu.

Hlasy z depa
„Kdo by nebyl spokojenej‘ po takovým horkým a divokým dnu,“ meditoval Martin Gavenda. „Při některých jízdách bylo hodně horko. Začátek byl nevydařený. V první jízdě mi vypadly šroubky z plynu. Musel jsem ho držet proti řidítkům a tak jsem to doprdlal pro tři body. S Vencou Milíkem se rozhodlo po startu. Zavřel mě na lajnu, já musel předním kolem za ní a šel málem na hubu. V rozjezdu se mi povedl start a už jsem si to hlídal. Jarda byl potom naštvaný, že nemám úctu ke starším, tak se mu omlouvám.“

„Bylo to pěkný,“ liboval si Jaroslav Petrák. „Před závodem jsem si říkal, že bych moh‘ bodovat. Zamlada to byla moje dráha, jen dnes se nedařily starty. Pořád to šlo nahoru a soupeři toho využívali. Po iks letech jsem moh‘ být maximum, ale Martin Gavenda mě o to připravil. Dráha jsem si myslel, že bude horší, když se tady nejezdí. Vedro bylo šílený, ale spokojenost, potřebuju honit body do tabulky.“

„Na první jízdu jsme dali novou svíčku,“ líčil příčiny svého zkráceného programu Václav Milík. „A tak jsme ji dali pryč a vrátili tam tamtu. V rozjezdu start nic moc, ale ve výjezdu to dláblo a bylo to hned o něčem jiným. Nakonec to nebylo tak špatný. Plnej‘ počet by byl lepší, ale problém byl ve svíčce. Těším se do Prahy a určitě se budu snažit toho co nejvíc vyhrát.“

„Dneska se to povedlo,“ pochvaloval si Roman Čejka. „Dráha dobrá, ale akorát mě sere, že jsem neporazil Martina Gavendu. Zůstal jsem na startu a nestačil mu.“

„Zkraje jsem byl vyčichlej‘ z vedra,“ připouštěl Vladimír Višváder. „Chtělo to zalézt do vinného sklípku nebo do baryny, to je záhorácky kaluž. Pak jsem bojoval. Mrzí mě jedna jízda. Měl bych třináct bodů a klid bez rozjezdu.“

„Celkem škoda, že není bedna, ale co naděláš, nic,“ zaujímal pragmatický postoj Michal Dudek. „Co se stalo dneska, se stává. Lepší v poslední jízdě než v první. Mám jen jednu motorku a zapomněl jsem licenci. Příště to musí bejt‘ lepší, nejsem ve svý formě, musím to dát dohromady. Teď ještě mezitím dělám závěrečky.“

„Když mám hodnotit svůj výkon na dráze ve Svitavách, myslím, že to bylo moje nejlepší vystoupení na této dráze,“ svěřil se Krzysztof Nowacki. „Škoda jen výsledku třinácté jízdy. Jak nemám tvrdit, že mi třináctka nenosí smůlu? Situace v první zatáčce vznikla z velkého ubrání plynu Ondřeje Veverky. Nechtěl jsem do něho vjet a tak jsem radši spadl. Myslel jsem, že rozhodčí nechá jet jízdu se všemi, ale bohužel jeho rozhodnutí bylo jiné. Ondřej po skončení jízdy přiznal svou chybu a všechno je OK. Je potřeba jít dál. Gratuluji kolegům z týmu za druhé místo. Letos jedou hodně dobře a je na nich vidět velký počet závodů. Myslím, že by klidně mohli jezdit ve druhé polské lize třeba za Kolejarz Rawicz.“

1. Martin Gavenda, Březolupy 3 3 2 3 3 14+3
2. Jaroslav Petrák, Pardubice 3 3 3 2 3 14+2
3. Václav Milík, Pardubice – 3 3 3 3 12+3
4. Roman Čejka, Slaný 3 2 3 2 2 12+2
5. Vladimír Višváder, Pardubice 2 2 2 3 3 12+1
6. Jiří Brummer, Praha 3 1 1 3 2 10
7. Michal Dudek, Slaný 2 2 3 1 E 8
8. Krzysztof Nowacki, Slaný (PL – ACCR) 1 3 R X 2 6
9. Ondřej Veverka, Praha 1 1 2 2 E 6
10. Jaromír Otruba, Plzeň 2 1 1 1 1 6
11. Jakub Fencl, Praha 2 2 E – – 4
12. Jiří Vonásek, Plzeň 1 0 F F – 1
13. Zdeněk Schneiderwind ml., Březolupy X – – – – 0

Poznámka: Václav Milík nenastoupil do opakované rozjížďky s číslem jedna kvůli poruše svíčky.

Průběžné pořadí seriálu:

  PCE MŠE BŘE SVI TOTAL
  30.4. 1.5. 5.6. 12.6.  
1. Martin Gavenda, Březolupy 22 14 22 25 83
2. Jaroslav Petrák, Pardubice 16 18 14 22 70
3. Martin Málek, Březolupy 12 22 25 NS 59
4. Roman Čejka, Slaný 7 10 16 16 49
5. Michal Dudek, Slaný 6 NS 18 10 34
6. Vladimír Višváder, Pardubice 4 12 NS 14 30
7. Jan Holub, Plzeň 14 16 NS NS 30
8. Filip Šitera, Mšeno NS 25 NS NS 25
9. Hynek Štichauer, Pardubice 25 NS NS NS 25
10. Pavol Pučko, Praha 3 7 12 NS 22
11. Jiří Brummer, Praha 0 5 3 12 20
12. Václav Milík, Pardubice NS NS NS 18 18
13. Ondřej Veverka, Praha 1 2 8 7 18
14. Michael Hádek, Březolupy 18 NS NS NS 18
15. Tomáš Jůza, Pardubice 8 8 NS NS 16
16. Jakub Fencl, Praha 5 4 NS 5 14
17. Zdeněk Schneiderwind ml., Praha/Březolupy 0 0 10 3 13
18. Jaroslav Hladký, Praha 2 6 5 NS 13
19. Krzysztof Nowacki, PL (ACCR) – Slaný 0 NS 4 8 12
20. Zdeněk Simota, Praha 10 NS NS NS 10
21. Jaromír Otruba, Plzeň 0 1 2 6 9
22. Zdeněk Vrba, Praha NS 3 6 NS 9
23. René Vidner, Pardubice NS NS 7 NS 7
24. Jiří Vonásek, Plzeň 0 0 1 4 5
NC Jiří Lang, Plzeň 0 NS 0 NS 0
NC Milan Čermák, Mšeno NS 0 NS NS 0
NC Pavel Fuksa, Mšeno 0 0 NS NS 0
NC Luboš Velinský, Pardubice 0 NS NS NS 0

Poznámka: Zdeněk Schneiderwind ml. hostoval 12.6. za Březolupy.

Klasifikace družstev:

1. Pardubice 26 Jaroslav Petrák 14, Václav Milík 12
2. Slaný 20 Roman Čejka 12, Michal Dudek 8
3. Praha 16 Jiří Brummer 10, Ondřej Veverka 6
4. Březolupy 14 Martin Gavenda 14, Zdeněk Schneiderwind ml. 0
5. Plzeň 7 Jaromír Otruba 6, Jiří Vonásek 1

Aktuální tabulka klasifikace družstev:

  malé body velké body
1. Pardubice 105 17
2. Březolupy 105 16
3. Slaný 81 11
4. Praha 76 11
5. Plzeň 46 5

Foto: Jiří Brummer st.