Březolupy mají osmnáct jmen, ale na dráze čápa a vodu

Březolupy – 2. června
Přebor jednotlivců/družstev, který zpočátku mátl svým na první pohled antagonistickým názvem, ve svých dvou kolech prokázal, že může být účinným lékem na nedostatek závodních příležitostí především pro domácí seniory výkonnostního středu. Pro třetí kolo, jenž je na programu v Březolupech, se přihlásilo osmnáct borců. Jenže včera poslal předseda klubu Josef Mizera do světa fotografie jediného fungujícího oválu na Moravě. Vedle čápa na nich zaujme především obrovské množství vody. Otázka, zda se v Březolupech pojede, ještě nemá odpověď a bude se řešit zřejmě dnes.

Foto: Josef Mizera

Vítězové nemění své sestavy

Pardubice – 1. června
Po pomalejším rozjezdu se česká extraliga dostává do obrátek. Zítra je ve Svítkově na programu duel Pardubic a Slaného. Oba týmy spojuje skutečnost, že prozatím neprohrály a také skutečnost, že jejich manažeři se vyhýbají experimentům se sestavami. Protože prožíváme mimořádně deštivé jaro, je možné předvídat podobný stav jako před čtrnácti dny, kdy v Pardubicích závodila Plzeň. Tedy teplé bundy, svetry, deštníky a náročný povrch dráhy stírající výhody domácího prostředí.

Samí Češi
„Prohlašovali jsme, že pokud nebude někdo zraněný, pojedeme se svými závodníky a to plníme,“ svěřuje se Lubomír Vozár a jedním dechem dodává. „Hlavně aby podali lepší výkon než s Plzní.“

Pardubická sestava je naprosto stejná jako předminulou středu nejenom v otázce jmen, ale i startovních čísel. Začíná jedničkou Aleše Drymla, pokračuje před Tomáše Suchánka, Hynka Štichauera, Lukáše Drymla, juniory Václava Milíka a Reného Vidnera a končí náhradnickou sedmičkou Jaroslava Petráka.

Ryze česká sedmička v duelu s Plzní prokázala dostatek houževnatosti a pevného ducha, když se jí povedlo vygumovat desetibodový náskok soupeře a triumfovat rozdílem jediného bodu. Nicméně ani Slaný nezamíří do Svítkova v roli outsiderů.

„Zítra to může být zajímavé,“ uvědomuje si pardubický kouč. Katalyzátorem napětí se stane skutečnost, že jeden ze soků bude letos poprvé poražen. „Uvidíme po závodech,“ nechce se Lubomír Vozár pouštět do spekulací, zda si dva body do tabulky připíší domácí či hosté.

Výstražný prst
Slaný má za sebou prozatím jediné utkání. V něm porazil Olymp na jeho domácí dráze, jako ostatně každý tým, který letos prošel branami Markéty. Nicméně středočeské soukolí nefungovalo jako bezvadně seřízený stroj a o svém triumfu rozhodlo na poslední chvíli.

„Nebyl jsem stoprocentně spokojený se všemi závodníky, ale držím se toho, že se vítězná sestava nemění,“ vysvětluje Milan Mach v sestavě zítřejšího závodu stejná jména, která minulý měsíc v Praze vytěžila dva tabulkové body.

Takže pro Pardubice nebyly v plánu žádné personální změny? „Váhal jsem nad jedním z hostů, který mě v Praze nepřesvědčil, ale dávám mu šanci,“ odpovídá slánský kouč. I nepříliš zasvěcenému je jasné, že řeč je o Slawomiru Drabikovi. Ikona mistrovského celku z poloviny dekády bude zítra mít za společníky krajana Roberta Kosciechu, Martina Vaculíka, Martina Málka, Romana Čejku, Michala Dudka a náhradníka Richarda Frištenského. Jedinou změnou je juniorská rošáda, kdy Roman Čejka nastoupí s číslem třináct a vidinou čtyř jízd.

Tento tah ovšem nebyl nepředvídatelný s ohledem na nedávné zranění Michala Dudka a nepřehlédnutelně zlepšující se výkony Romana Čejky. Slánský manažer je mistrem improvizace, ale stejně jako jeho pardubický protějšek nechce spekulovat o zítřejším výsledku. „Někdo asi prohraje,“ praví s prorockým nadhledem. „Teď jde o to kdo.“

Sestavy nahlášené dnes k 18:00:

ZP Pardubice: 1 Aleš Dryml
  2 Tomáš Suchánek
  3 Hynek Štichauer
  4 Lukáš Dryml
  5 Václav Milík
  6 René Vidner
  7 Jaroslav Petrák
 
AK Slaný: 8 Martin Vaculík, SK (ACCR)
  9 Martin Málek
  10 Slawomir Drabik, PL
  11 Robert Kosciecha, PL
  12 Roman Čejka
  13 Michal Dudek
  14 Richard Frištenský

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II) a Milan Mach

Čtvrtý závod ve čtyřech dnech dostal Josefa France na divokou kartu v Grand Prix

Mariánské Lázně – 16. května
Před dvaceti, třiceti lety se tradovalo, že kdo umí krátkou dráhu, dlouhou se velmi rychle naučí. V dnešní éře specializace lze pravdivost toho rčení ověřit jen sporadicky. Za důkaz však může posloužit Josef Franc, jenž se po sedmi letech vrátil do Mariánských Lázní a skončil na druhé příčce průběžného pořadí. Jako nejlepší Čech si přitom zajistil právo na divokou kartu pro zářijový závod Grand Prix. Malý velký muž však musel hodně zatínat zuby.

Maratón začal ve čtvrtek před lázeňským víkendem v Sheffieldu, pokračoval druhý den v Somersetu a vyvrcholil v sobotu v Rye House. „Šel jsem dvakrát na držku,“ líčil Josef Franc své poslední tři mítinky před cestou do Čech. „Měl jsem otřes mozku, naraženou kostrč a vyrazil jsem si dech.“

Místo rekonvalescence se však pražský závodník vydal do Mariánských Lázní. „Už loni při mistráku mě svědily ručičky,“ zavzpomínal na předešlou návštěvu západočeského dlouhána, kdy pracoval v roli mechanika Richarda Wolffa.

Jeho letadlo dosedlo na ranvej ruzyňského letiště v 11:20. U terminálu ho měl vyzvednout Milan Špinka, avšak ten zůstal trčet v Goričanu přeloženém kvůli hustému dešti. V roli řidiče pražského závodníka zaskočil manažer extraligového Olympu Vladimír Vopat.

Josef Franc zapadl na pravé sedadlo jeho terénního vozu Kia něco po tři čtvrtě na dvanáct. Slavnostní nástup byl naplánován na půl druhou a pražský závodník chtěl samozřejmě stihnout trénink.

„Řek‘ bych, že ne,“ odpovídal Josef Franc později na dotaz magazínu speedwayA-Z, zda se po kilometrovém oválku proháněl rychleji než jeho kouč po dálnici na Rozvadov. „Asi za osmnáct litrů,“ nechtěl být v otázce své rychlosti konkrétní ani Vladimír Vopat, jenž by si samozřejmě rád uchoval co největší počet řidičských bodů.

Na poslední chvíli dorazili do mariánskolázeňského depa. Josef Franc se převlékl a kolegové z depa vyřešili problém se startovním číslem. Odtrénoval jako poslední, aby jako čtvrtý zasáhl do předzávodu o rekord dráhy. Jeho letmé měřené kolo vypadalo hodně rychlé. A vskutku, Jaroslav Pták v roli spolukomentátora Miloslava Čmejly vzápětí ohlásil čas 27,25 sekund.

Díky němu Josef Franc překonal rychlé Angličany Chrise Millse a Andy Appletona. Záhy se stal vítězem, nebo Pavel Ondrašík byl vzápětí pomalejší. Mnohem exkluzivnější překvapení si pražský bojovník přichystal do hlavního klání. V jeho základní části se musel sklánět pouze před Andy Appletonem a Jörgem Tebbe. Jinak neznal nic jiného než vítězství.

Následky těžkých pádů z druhé strany kanálu La Manche si ovšem vybíraly svou daň. „Objedu jedno kolo a jsem fyzicky v prdeli,“ neskrýval v depu. „Všechno mě bolí, ale ten adrenalin to tlumí.“ Kromě toho musel řešit technické problémy a na dráze se ve druhé půli objevoval v sedle rezervního stroje Zdeňka Schneiderwinda. „Něco mi v motorce začalo chrastit,“ popisoval problémy svého kovového oře.

Proto s úlevou přivítal finále A, kam se bez větších problémů kvalifikoval. „Počítám, že z tý jedničky odfrknu,“ vysvětloval netradiční volbu pozice na startovním roštu. A skutečně. Na protilehlé rovince byli před ním jen Jörg Tebbe a vedoucí Andy Appleton. Když se však Angličan vinou defektu na konci druhého kola nechtěně rozloučil s obhajobou loňského primátu, poskočil Josef Franc na druhé místo.

A pak už jen inkasoval. Od stupňů si jako druhý v průběžné klasifikaci, nejlepší Čech v šampionátu a vítěz traového rekordu odnášel spoustu cen. Mimo jiné i pohár, kterým Miloslav Čmejla připomněl památku Zdeňka Kudrny. Kromě toho si vyjel divokou kartu pro zářijovou Grand Prix. K ní se však vyjádřil skepticky. „Na dlouhý neplánuju nic, divokou kartu na Grand Prix nevím, to asi nepůjde,“ nechal se slyšet exkluzivně pro speedwayA-Z. „Nemám zázemí a ve finále jsou střelci.“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II) a Antonín Škach