AKTUALIZOVÁNO – FOTO
Liberec – 8. května
Pakliže se Vladimír Višváder pustí do filozofování, jeho glosy jsou vždy vtipné a výstižné. Dnešní semifinále mistrovství republiky jednotlivců přirovnal ke klouzání na šroubcích. Zápolení na krátké dráze, jenž byla chvílemi hodně kluzká, nabídlo vše, čím se plochá dráha může pochlubit. Drama gradovalo až v posledních chvílích a celá řada favoritů neskrývala obavy, zda se nakonec ve finále objeví. Závod opanovala trojice Hynek Štichauer, Zdeněk Simota a Luboš Tomíček. Z běžícího pásu jejich sériové výroby trojek vystoupil jako první Zdeněk Simota. V patnácté jízdě dlouho trčel za Jaroslavem Hladkým. Když si s ním poradil. Roman Čejka byl už mimo bitevní vzdálenost. V závěrečné rozjížďce však Zdeněk Simota porazil Hynka Štichauera a vynutil si vzájemný rozjezd. Tady však úřadoval Pardubičan. Třetí byl Luboš Tomíček, jenž si po pražské extralize odskočil na skok k úspěšné premiéře do Somersetu. Pavel Fuksa skončil sice mezi vyřazenými, avšak odnesl si cenu fair play. Šlechetně zapůjčil Jaroslavu Petrákovi svůj motocykl, když mu jeho stroj vypověděl poslušnost kvůli poruše zapalování. Pardubický matador v sedle jeho motocyklu dobyl klíčový bod, který mu v další dodatkové jízdě otevřel finálové brány.
Závody před závody, honička na jejich začátku
Kvalifikační klíč letošního mistrovství republiky nekompromisní. Různé divoké karty, které ještě loni mohly někoho zvýhodňovat na úkor jiných závodníků, jsou už definitivně historií. Ve finále je pouze nejlepší osmička z minulého roku, což je záležitost, do níž nikdo nezasáhl. Novinkou roku 2010 je však uzamčení semifinále. Kdo se loni, neumístil nebo nestartoval, musel na čarodějnickou kvalifikaci, a už měl v minulosti výsledky jakékoliv.
Proto v Pardubicích nechyběli ani Zdeněk Simota, ani Hynek Štichauer. Pardubičan dnes do Liberce neletěl z Anglie, nicméně v pátek trénoval se svým krakovským klubem a domů se dostal až nad ránem. Problematický příjezd měl i Tomáš Suchánek a stěžoval si na únavu dvou probdělých nocí i zaplněné dálnice. Největší honičku měl ovšem Luboš Tomíček.
Pražan se po čtvrteční extralize vypravil za volantem své dodávky vstříc svému debutu v Somersetu. „Poprvé jsem jel po dlouhý době v Premier League, při nástupu jsem zadřel motor, ale jinak to bylo dobrý,“ svěřoval se. „Doufám, že ta atmosféra v klubu bude pokračovat dál. S Elite League se to nedá srovnat.“ Bezprostředně po závodech se vypravil na letiště, aby nad ránem přistál na pražské Ruzyni.
Startovní listina doznala nečekaných změn z okruhu závodníků, kteří mohli směle pomýšlet na postup do finále. Středeční pád při pokračování juniorky na plzeňských Borech vyřadil Jana Holuba. Za omluvou jeho klubového kolegy Michaela Hádka stála kombinace přípravy na maturitní zkoušku a nedělní účast v polské lize. Poslední ztrátou byla absence Michala Dudka, jehož slánský předseda Petr Křikava omluvil přímo na místě kvůli problémům s motorem.
I bez třech pretendentů finálové účasti nabídl závod obvyklé semifinálové drama. Osm volných postupových míst se na první pohled může zdát jako přehnaná kvóta, avšak záhy se projevila převaha poptávky nad možnostmi nabídky. A to tím spíše, udělal-li někdo chybu, která ho mohla psychicky trápit až do konce. Za skvělý příklad by mohl posloužit Martin Gavenda.
Zatímco Hynek Štichauer směřoval v rozjížďce s číslem jedna za svým úvodním triumfem, on zůstal na třetím místě. Sice zaútočil na druhého Jakuba Fencla, avšak pražský junior byl až příliš rozevlátý a Martin Gavenda se mu musel vyhýbat až do nafukovacích bariér. Zůstal třetí, avšak ve třetím kole se mu vedlo mnohem hůře. V nájezdu do druhé zatáčky upadl.
„Motorka byla zvadlá,“ vysvětloval později příčiny svého pádu. „Nechtělo se to roztočit, proto to na tom venku uchcalo.“ S nulovým ziskem musel závod rozehrávat i Tomáš 
Suchánek. Pardubičan v prvním oblouku klesnul ze druhého na čtvrté místo. „Bylo to nakropený,“ popisoval. „A bylo to jak na ledě. A ty dva zevláci Vlado a Jarda mě předjeli.“ Vladimír Višváder se s tímto názorem ztotožnil. „Jsou to šroubky, je to klouzání,“ nechal se slyšet.
Zdeněk Simota však vyhrál se stejnou lehkostí jako prve Hynek Štichauer. Zato Richard Wolff se na svou první trojku pořádně nadřel. Rozjížďka s číslem tři se musela opakovat. Pavel Fuksa si v úvodním výjezdu škrtnul o Romana Čejku a upadl. Na podruhé zopakoval slánský junior svůj brilantní start, avšak tentokrát se nenechal v první zatáčce zaskočit od Richarda Wolffa. Nicméně Pražan atakoval znovu a znovu a teprve skutečně tvrdý bodyček ze spodní strany předposledního oblouku mu otevřel cestu do čela.
Čtvrtá jízdě se opakovala hned dvakrát. Nejprve lehl¨Tomáš Jůza a byl s poraněným ramenem transportován do nemocnice. Napodruhé se zastavovalo kvůli Zdeňku Schneiderwindovi. Pak už mohl Luboš Tomíček konečně zaznamenat své první tři body.
Řádění paní Smůly
Hynek Štichauer a Pražané Luboš Tomíček a Zdeněk Simota hladce vyhráli své rozjížďky také ve druhé sérii. Vladimír Vopat, pražský kouč, který si nenechal semifinále ujít, si 
neodpustil sarkastickou poznámku: „Zeptal bych se Luboše a Zdendy, jestli nechtějí jet extraligu za Olymp. Proč s takovou lehkostí nemohli jet ty první tři extraligové závody?!“
Závod se přehoupl do třetí série a na čele se nic neměnilo. V desáté jízdě triumfoval Zdeněk Simota stylem start – cíl. Vzápětí Luboš Tomíček sebral vedení Tomáši Suchánkovi už v první zatáčce. A nakonec Hynek Štichauer vyhrál rozjížďku s číslem dvanáct, by ho zaskočil Vladimír Višváder. „Úplně mě na tom startu vyděsil,“ řekl na jeho adresu. „Vylít z tý čtyřky, že jsem nevěřil.“
Nicméně neporazitelné trio směřovalo nejen k postupu, ale i na stupně vítězů. Zato nikdo jiný neměl nic jistého. Martina Gavendu po úvodní nule čekala dvojice těžkých jízd. Nejprve podlehl Luboši Tomíčkovi, vzápětí i Zdeňku Simotovi. Podobně se vedlo i Tomáši Suchánkovi. Jen s tím rozdílem, že místo Zdeňka Simoty narazil na Hynka Štichauera.
Lépe nemohl začít Vladimír Višváder. V rozjížďce s číslem sedm rychle zbavil vedení Pavla Fuksu. Ve dvanácté jízdě pak dojel těsně za Hynkem Štichauerem, jehož zaskočil svým pekelným startem, jak už bylo napsáno. Ale ani jemu nebylo souzeno prožít pohodový mítink.
V rozjížďce s číslem třináct odstartoval hned za Lubošem Tomíčkem. V první zatáčce druhého kola se však přetočil a po přemetu přes řidítka se ocitl na dráze. „Bylo to jak na hrazdě,“ říkal v depu, když společně s mechanikem zkoušel vyrovnat pokroucený motocykl 
lešeňářskou trubkou. „Měl jsem špatně nastavenýho Blixta. Zachráp‘ jsem na startu a dostal cejchu, lehnul jsem jak měch krumpálů. Asi minutu jsem viděl hvězdičky. Teď beru druhou motorku, dávám novou hranu a jdu do nich!“
Richard Wolff, jehož ve dvou pětinách porazil pouze Zdeněk Simota, se v jedenácté jízdě dočkal diskvalifikace. Odstartoval druhý za Lubošem Tomíčkem, aby je oba v první zatáčce objel Luboš Tomíček. V cíli se pak Richard Wolff dozvěděl, že přišel i o poslední bod, protože přejel oběma vnitřní čáru. „Viděl jsem, kde jsem přejel, ale jde o to, že vyloučili mě, ale byly tam další stopy,“ komentoval verdikt Karla Voborníka.
Pravé martýrium si prožil Jaroslav Petrák. Zahájil mítink dvojicí rozjížděk s favority, v nichž pravidelně inkasoval body. Rozjížďku s číslem devět vedl od startu takřka až do cíle. V poslední zatáčce zpomalil kvůli upadlé cívce zapalování a byl rád za jeden bod. Mezitím v depu vyměnil celé zapalování, ale před šestnáctou jízdou nebyl schopný svůj stroj vůbec nastartovat. Do vypršení limitu zbývalo ještě půl druhé minuty, když rezignovaně mávl rukou a sundal brýle.
Pavel Fuksa, když viděl jeho potíže, mu šlechetně půjčil svůj motocykl. „Za to, co teď Partyzán udělal, ho navrhnu na cenu fair play,“ komentoval jeho gesto Petr Moravec v roli předsedy jury. Jaroslav Petrák měl dvacet sekund na příjezd na rošt. Když zastavil u pásky, kromě nul svítila na časomíře už jenom osamocená trojka. Na skalp Luboše Tomíčka a Richarda Wolffa nemohl za daných okolností pomýšlet, avšak bod získaný na úkor Ondřeje Veverky byl nesmírně cenný.
Drama až do konce
Z potíží jiných profitoval Jakub Fencl. V deváté jízdě visel dlouho na třetí příčce, avšak nakonec v něm chytly zase a během posledního kola zdolal Pavla Fuksu. A když Jaroslav Petrák kvůli cívce zpomalil, dědil vítězství. Na začátku třetí série zase využil pádu Vladimíra Višvádera a cílem projel druhý za Lubošem Tomíčkem.
V patnácté jízdě se zvedl i Roman Čejka. Jeho mechanik Antonín Polák měl sice před startem práci navíc, když musel měnit prasklou hadici přívodu paliva, avšak start zastihl slánského juniora ve vedení. Zdeněk Simota byl vzadu, navíc ho ve druhé zatáčce vyvezl Jaroslav Hladký až na mantinel. Než se probil na druhou příčku, do cíle zbývala necelá dvě kola a Roman Čejka si už nenechal tři body vzít. „Zasral jsem si celou motorku,“ láteřil Zdeněk Simota v depu.
Roman Čejka tak výrazně promluvil do obsazení stupňů vítězů. Hynek Štichauer a Luboš Tomíček si totiž ve čtvrté pětině udrželi čistý štít. A v závěrečné jízdě narazili sami na sebe, přičemž společnost jim dělal právě Zdeněk Simota. „Nikdo nebude věřit tomu, že se ta čísla losovala,“ upozorňoval Petr Moravec už na začátku klání.
V klíčové jízdě se po startu prosadil Zdeněk Simota. Hynek Štichauer ho v první zatáčce objel, ale Pražan si do druhého nájezdu udržel vnitřní stopu a vyjel ven znovu jako 
první. Luboš Tomíček díky třetímu místu získal stejné umístění také celkově, zatímco o vítězi měl rozhodnout rozjezd. V něm se role obrátily a Hynek Štichauer držel vrch. Pozitivně však kvitoval, že Zdeněk Simota na něho byl v prvním oblouku dost hodný.
Ještě před tím se vyřešila postupová tajenka. V sedmnácté jízdě si finále zajistil Tomáš Suchánek, triumfující stylem start – cíl. Roman Čejka udělal maximum druhým místem. Svým způsobem mu pomohl i Ondřej Veverka. Pražský mladík celá čtyři kola držel na uzdě dotírajícího Jakuba Fencla. Ten skončil na stejných bodech jako Roman Čejka a oba netrpělivě vyčkávali další vývoj událostí.
Vzápětí přijel do cíle první Richard Wolff před Martinem Gavendou a oba si mohli oddechnout. Ne však Vladimír Višváder, jenž si rychle sečetl, že na něj ve finále zbyl jen post druhého náhradníka. V rozjížďce s číslem devatenáct se Jaroslav Petrák venkem úvodní zatáčky dostal před Jaroslava Hladkého. Vyrovnal zisk Romana Čejky a Jakuba Fencla a vynutil si další rozjezd o dvě zbývající postupová místa. A v něm se zdatně vypořádal s dotírajícím Romanem Čejkou, když Jakub Fencl zaostal vzadu.
Hlasy z depa
„Jsem ve finále, to je důležitý,“ radoval se Hynek Štichauer. „Je to prestiž, mám tady hromadu opilejch‘ příbuznejch‘, tak jsem nedělal ostudu. Jsem rád, ve finále uvidím, to je vždycky o štěstí.uvidíme,jestli bude forma na oba dva závody. Do každýho závodu se snažím dát všechno. Chtěl bych líp než šestý místo. Šestej‘ jsem už byl, tak třeba pátej‘ (smích). Včera jsem měl depku. V Polsku na tréninku mě měřili i junioři. Přijeli jsme o půl čtvrtý. 
Děkuju Mírovi Mihulemu, spal hodinu a dělal motorky. Pohodička, až na tu jednu jízdu. Kdybych to zkoušel dvě kola venkem, buď by mě Luboš podjel nebo bych Zdendu udělal. Zdenda byl v rozjezdu na mě hodnej‘, za to mu děkuju. V poledne letím do Anglie, zejtra mám Stoke.“
„V rozjezdu jsem odstartoval,“ vyprávěl Zdeněk Simota. „Pokládal to na mě, ale nechtěl jsem to udělat sviňácky. Párkrát to už bylo o kousek. Šlo o to postoupit, sere mě ta jedna jízda. Zasral jsem si celou motorku. Spokojenost, ve finále se to ukáže. Tam to místo v první zatáčce nenechám.“
„Člověka sere, že musí jet semifinále,“ netajil se Luboš Tomíček. „Je to zbytečnej‘ závod navíc. Při špatných kartách můžeš nepostoupit. Po třech dnech toho mám dost. Byl jsem v Anglii, včera ip op loď, zpátky letadlem. Včerejší noc mi nevadila, ale dneska jsem startoval asi sedmkrát a těšil se, a už je po závodech. co se týče tý poslední jízdy, bylo to taky z ekonomickejch‘ důvodů. Chtělo to dát novou gumu.“
„Pohoda,“ odtušil Richard Wolff. „Akorát ta diskvalifikace. Viděl jsem, kde jsem přejel, ale jde o to, že vyloučili mě, ale byly tam další stopy. Tady o nic nejde, je hezký vyhrát, ale kolikrát jsem byl první nebo druhej‘ v semifinále a ve finále je to o něčem jiným. Postup tam je a ve finále si to rozdáme o titul.“
„Nic moc, důležitý je finále,“ přemítal Tomáš Suchánek. „Snad už nikdy nebude Kopřivnice (narážka na předloňské vyřazení v semifinále v Kopřivnici – pozn. redakce). V první jízdě jsem měl dobrej‘ start, Simoák jel se mnou. Bylo to nakropený a bylo to jak na ledě. A ty dva zevláci Vlado a Jarda mě předjeli. A bylo pozdě, tady už nepředjedeš. Na to, 
jak to vypadalo zezačátku jsem spokojenej‘. Vyzkoušel jsem motorky, v Čechách jsem ještě nejel, přijel jsem dnes ráno. Pětadvacet hodin na cestách, od Belgie to bylo celý zasekaný. Ve čtvrtek jsem jel v Redcaru, jsem trošku unavenej‘, dva dny jsem nespal.“
„Měl jsem nervy a klepal se celý závody, abych se tam vešel,“ nezastíral Martin Gavenda. „Nakonec to dopadlo, mám radost. Musel jsem skočit na druhou motorku, ta první nejela. Díky tomu jsem upadl. Už jsem to cítil v tréninku, upravil to, ale nepovedlo se to. Od druhé jízdy jsem jel na druhé motorce. Teď hlavně finále.“
„Bylo to o nervy,“ ulevil si Jaroslav Petrák. „Blbla elektrika, na to jsme přišli. Odstranili jsme závadu, pak ale upadla cívka. Pak odešlo celý zapalování. Bylo to hektický. Moh‘ jsem si ušetřit rozjezd. Nakonec to dopadlo. Dráha byla pěkná, sem tam zrádná. Ale ty jezdci, co měli postoupit, postoupili.“
„Dobrý, bohužel chyběl kousek,“ litoval Jakub Fencl. „Neodstartoval jsem z tý jedničky. Nebyla moc dobrá. Blbě se předjíždělo, ale dráha byla jinak připravení výborně. Rozjezd jsem taky neodstartoval, aspoň jsem první náhradník.“
„Nebyly to nervy,“ odmítal Roman Čejka dramatizovat dnešní semifinále. „Nemůžu se nervovat, pak se jede líp. Dneska dobrý pocity. Paráda. Zezačátku to vypadlo, že nemám šanci, ke konci mi přálo štěstí. V rozjezdu jsem to dal, pohlídal si to od startu. Jsem spokojenej‘.“
„Dal jsem si do tý řepy a nebyl ve svý kůži,“ vyprávěl Vladimír Višváder. „Škoda těch dvou bodů, jsem tam jen jako náhradník. Bavíme se, bavíme.“
| 1. Hynek Štichauer, Pardubice |
3 3 3 3 2 |
14+3 |
| 2. Zdeněk Simota, Plzeň |
3 3 3 2 3 |
14+2 |
| 3. Luboš Tomíček, Praha |
3 3 3 3 1 |
13 |
| 4. Richard Wolff, Praha |
3 2 L 2 3 |
10 |
| 5. Tomáš Suchánek, Pardubice |
0 2 2 2 3 |
9 |
| 6. Martin Gavenda, Praha |
F 2 2 3 2 |
9 |
| 7. Jaroslav Petrák, Pardubice |
2 1 1 1 3 |
8+3 |
| 8. Roman Čejka, Slaný |
2 0 1 3 2 |
8+2 |
| 9. Jakub Fencl, Praha |
2 1 3 2 0 |
8+1 |
| 10. Vladimír Višváder, Liberec |
1 3 2 X 1 |
7 |
| 11. Pavel Fuksa, Mšeno |
F/R 2 2 1 0 |
5 |
| 12. Ondřej Veverka, Praha |
2 1 1 0 1 |
5 |
| 13. Jiří Brummer, Praha |
1 1 0 E 2 |
4 |
| 14. Jaroslav Hladký, Praha |
1 0 1 1 1 |
4 |
| 15. Zdeněk Schneiderwind ml., Praha |
X 0 0 F 0 |
0 |
| 16. Tomáš Jůza, Pardubice |
X – – – – |
0 |
Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II)
Jak je u podobných mítinků zvykem, startovní pole se sešlo v městečku na rakousko – slovinské hranici velmi různorodé. Na jedné straně profesionálové, kteří se tímto sportem živí, dík účasti v několika prestižních ligách a řadě mistrovských i volných závodů, kočují Evropou křížem krážem a hned po odjetí poslední jízdy spěchají za dalším živobytím. Na straně druhé jezdci, které u sportu levých zatáček drží spíš nadšení a pro které je závod tohoto typu svátkem a množství svezení v sezóně počítají téměř na jednotky. 
odolával Kůsovým atakům. Nebezpečná situace vznikla v cílové rovince, kde se celá v balíku jedoucí skupina se štěstím vyhnula Slovinci Duhovi. Ten po defektu ve třetím kole nesjel mimo ovál, ale nepochopitelně dojížděl, či dostrkával svůj stroj dále k cíli. V závěrečném vystoupení si Matěj Kůs v jízdě s oběma polskými zástupci připsal dva body a s jedenácti skončil celkově pátý právě za svým posledním přemožitelem Rafalem Trojanowskim, který vybojoval stejný počet. 
